Čl. VII. uváděcích ustanovení doplňuje se těmito odstavci:
(3) Ziskem roku 1926 (1925/1926) podle odst․ 1., rozumí se rozvahové přebytky, t. j. přírůstek na ryzím jmění podniku v obchodním období 1926 (1925/1926) proti stavu ryzího jmění, jaký byl na počátku tohoto období. V obchodním období 1926 (1925/1926) vyúčtované reservy a fondy, které byly nahromaděny před platností tohoto zákona a jsou obsaženy na straně pasiv bilance za obchodní období 1925 (1924/1925), nejsou ziskem podle článku VII., odst. 1.
(4) Výdaje a ztráty, hrazené v obchodním období 1926 (1925/1926) se zvláštních reserv nahromaděných podle § 95, lit. f) zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 17, odst. 7. zák. čl. VIII/1909 ve znění zák. čl. XXXIV/1916), nebudou podle odst. 2. při vyměřování zvláštní daně výdělkové na kalendářní (berní) rok 1927 dodatečně zdaněny, budou-li z nich hrazeny úbytky a ztráty onoho určitě označeného druhu, k jejichž úhradě byly reservy ty původně věnovány.
(5) Úložky do fondů a reserv ze zisků vzniklých v obchodních obdobích, která se končila v kalendářním roce 1926, novým oceněním předmětů v podniku trvale užívaných, pokládají se za nezdaněny. Pro řešení otázky, které předměty jsou v podniku trvale užívány, platí obdobně předpisy zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n., o stabilisačních bilancích.
(6) Odpisy na předmětech v podniku trvale užívaných a v obchodních obdobích, která se končila v kalendářním roce 1925, nově oceněných lze daněprostě prováděti jen z bilanční hodnoty, kterou vykazovaly před novým oceněním, vyjímajíc případy, kde nové ocenění se stalo, aby byla vyrovnána rozvahová ztráta obchodního období 1926 (1925/1926). V těchto případech bude v budoucnosti přípustným daněprostý odpis také z částky, o níž bylo třeba předměty nahodnotiti, aby rozvahová ztráta byla vyrovnána. Ustanovení § 79, lit. f) tohoto zákona o přiměřenosti odpisů zůstávají nedotčena.