Profesorům středních škol a hlavním učitelům na ústavech učitelských jest pro postup do vyšších platů započísti také služební dobu, ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti po zkoušce způsobilosti pro školy obecné, celým rozsahem kromě čtyř let.

(Změna čl․ III. § 11 a čl. IV. § 16, 17 a 18 zákona ze dne 24. února 1907, č. 55 ř. z., a § 10 zákona ze dne 23. května 1919, č. 275 Sb. z. a n.)

U profesorů tělocviku a hudby, jimž ve smyslu § 1 tohoto zákona se ze služební doby ztrávené na školách nižší kategorie odpočítávají čtyři léta, odpadá další odečtení ze služební doby podle § 9 zákona ze dne 23. května 1919, č. 275 Sb. z. a n., oněm však z nich, kteří na školách nižší kategorie ztrávili po zkoušce způsobilosti méně nežli 4 léta, odečte se ve smyslu uvedeného § 9 ještě ona doba, o kterou jest doba na školách nižší kategorie ztrávená kratší nežli 4 léta.

Profesorům náboženství na středních školách jest pro postup do vyšších platů započísti služební dobu, ztrávenou na školách nižší kategorie s právem veřejnosti aspoň s úvazkem 10 týdenních hodin, exhortu v to nepočítajíc, v celém rozsahu kromě dvou let; službu ztrávenou v duchovní správě nebo na školách nižší kategorie s menším úvazkem jest započísti polovinou.

Provésti tento zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty v dohodě s ministrem financí.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1920.