Očkování z nutnosti nařizují státní úřady, jimž svěřena jest veřejná správa zdravotní, a to pro území, které je zamořeno neb ohroženo (§ 6 zák.). Podle toho, zda jest povinnost dáti se z nutnosti očkovati uložena všeobecně (§ 7, odst. 1., zák.), či jen určitým vrstvám (§ 7, odst. 2., zák.), vyzvou státní úřady, jimž je v I. stolici svěřena veřejná správa zdravotní, vyhlašujíce území za ohrožené neb zamořené, veřejnou vyhláškou, kterou dodají do obcí, jichž se týče, k účasti na očkování buď veškeré obyvatelstvo anebo je určité jeho vrstvy.
Zároveň ustanoví jmenované úřady očkující lékaře, zpravidla ty, kteří pro období hlavního očkování byli v onom území ustanoveni očkujícími lékaři, vymezí jejich činnost a ustanoví shromaždiště, po případě i počet dní, po které se má očkovati neb přehlížeti v každém shromaždišti.
Rozvrhu o očkování z nutnosti očkující lékař státnímu úřadu, jemuž je v I. instanci svěřena veřejná správa zdravotní, předem nepředkládá. Rozvrh očkování, tak jak bylo skutečně i s revisemi provedeno, předloží až po ukončení se zprávou (§ 38 tohoto nař.). Dobu očkování a přehlídky ustanoví očkující lékař ve srozumění s obecním úřadem (§ 36 tohoto nařízení).
Jsou-li v území ohroženém neb zamořeném ústavy jakéhokoliv druhu větších rozměrů nebo větší podniky (průmyslové závody, doly a pod.), které mají svého vlastního lékaře, je z pravidla tohoto lékaře ustanoviti lékařem očkujícím pro ústav nebo podnik zejména tehdy, když lékař nebo lékaři pověření povšechným očkováním z nutnosti nestačili by očkování v ústavech a podnicích těch rychle provésti.
Chovanci trestnic, polepšoven, ústavů pro choromyslné a pod. nesmějí býti voděni na všeobecná shromaždiště očkovací.
Není-li však možno ustanoviti zvláštní očkující lékaře pro ústavy, z nichž chovance voditi ven jest nepřípustno, neb které hostí chovance, již pro svůj zdravotní stav, ač jsou schopni podrobiti se očkování, nemohou se dostaviti k veřejnému očkování mimo ústav, jest nutno, aby tam zašel lékař veřejně očkující (§ 10 zák.). Seznam takových očkovanců se souborným osvědčením, že vyjíti nemohou, dodá správa ústavu, a osvědčení ověří lékař neb obecní starosta neb jeho zástupce (§ 10, odst. 3., zák.).