395/1920 Sb. znění účinné od 1. 7. 1920 do 31. 12. 2023
395
Nařízení
vlády republiky Československé
ze dne 24. června 1920,
kterým se prodlužuje a částečně mění působnost nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., a obchodnímu zákonu, zák. čl. XXXVII z r. 1875.
Dle zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., se nařizuje:
Článek I. Působnost nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 14 Sb. z. a n., ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n., a ze dne 17. prosince 1919, č. 675 Sb. z. a n., jakož i nařízení ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 13. května 1919, proč. 87/1919, uveřejněného v čís. 14. Úradných novin z r. 1919, se prodlužuje až do 31. prosince 1920 s následujícími změnami:
Článek II. Nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 14 Sb. z. a n., a ze dne 13. května 1919, č. 87/1919, se takto mění:
1. V § 1 stanoví se s účinností pro ty zaměstnance, kteří se vrátí po tom, kdy toto nařízení nabude účinnosti, místo doby dvou let doba „jednoho a půl roku “; stejně v § 5 nařízení ze dne 13. května 1919, č. 87/1919.
2. Paragraf 6 zníti bude v odstavci prvém:
„Pokud nebyl kolektivní smlouvou, učiněnou pro ten který druh zaměstnanců, nebo dohodou stran ujednán výhodnější plat, přísluší zaměstnanci, který se vrátí do služby, dřívější plat, jež měl v době nastoupení vojenské služby, takto zvýšený: nastoupil-li vojenskou službu po 1. červenci 1918, o 75 %, mezi 1. červencem 1917 a 30. červnem 1918, o 100 %, mezi 1. červencem 1916 a 30. červnem 1917, o 150 %, mezi 1. červencem 1915 a 30. červnem 1916, o 200 %, mezi 1. lednem 1915 a 30. červnem 1915, o 220 %, a mezi 25. červencem 1914 a 31. prosincem 1914, o 250 %. Byl-li plat za trvání války snížen, nebéře se zřetel na toto snížení. “
3. Paragraf 9 zní:
„Jde-li o náhradu smluveného platu za výpovědní lhůtu (§ 5) neb podle § 8, může se poskytnouti zaměstnanci místo smluvených naturálních platů peněžitá náhrada podle směrnice v § 6 stanovených. “
Článek III. § 2, odst. 1., nařízení ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n., zníti bude:
„Od 1. července 1920 může zaměstnavatel, není-li umluvena další výpovědní lhůta, dále výpověď jen ve smyslu §u 20, odst. 1., zákona o obchodních pomocnících, zachovávaje výpovědní lhůtu tam stanovenou “.
Článek IV. Nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 1920. Je provésti náleží ministru spravedlnosti.
Tusar v. r.
Dr. Beneš v. r.
Sonntág v. r.,
Dr. Meissner v. r.
Habrman v. r.
Staněk v. r.
Dr. Hotowetz v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Johanis v. r.
Stříbrný v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck