Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem atd.) až na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekuci vyklizením najatých nebo používaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné přiměřené náhrady, nebo byl-li povolen odklad vyklizení místnosti, do níž se má povinný stěhovati.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti na návrh povinného vyklízení odloženo znovu․

Ustanovení odstavce 1. a 2. neplatí, jde-li o vyklizení místností, které jsou v budovách podrobených stavební nebo dozorčí příslušnosti železničních úřadů.

Osobám zaměstnaných v podnicích zemědělských, které používají bezplatného bytu, lze povoliti odklad vyklizení celkem nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam ho složil své věci, jest povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci dotud, nežli jimi vlastník naloží jinak.

Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva ihned po jeho povolení, nejpozději dva dny před výkonem.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí do 30. června 1921.

Provésti je náleží ministru spravedlnosti, sociální péče a vnitra.