Pro směnu hotovostí v polských markách za československé koruny, pokud tyto markové hotovosti nepřesahují obnosů, jež byly obyvatelům Těšínska, které připadlo Československé republice, vyplaceny při řádné výměně za neokolkované bankovky, stanoví se poměr 300 polských marek = 100 Kč.

Výměnu tuto prováděti budou ode dne, kdy bude převzata státní správa těšínského území republikou Československou, po osm následujících dnů všedních československé státní pokladny a filiálka Bankovního úřadu ministerstva financí v Mor. Ostravě nebo na účet státu jiná k tomu určená místa na průkaz lístkem o výměně neokolkovaných bankovek za marky, který přejímací pokladna straně odebéře a jako účetní doklad ku svému deníku připojí.

Pro ostatní obnosy a pro směnu pozdější platí pražský záznam.

V době směny za kurs 33 1/3 nesmí peněžní ústavy na území v odst. 1. tohoto paragrafu uvedeném uvolňovati jakékoliv hotovosti v polských markách.

Veškeré pohledávky i závazky soukromoprávní v polských markách, které jsou nebo byly splatny na Československém Těšínku, převésti a platiti jest, pokud věřitel i dlužník mají bydliště neb sídlo na zmíněném území nebo jinde v republice Československé, počínajíc dnem převzetí správy území tohoto vládou Československou ve měně československé dle poměru 100 polských marek = 25 Kč.

Veškeré pohledávky a závazky veřejnoprávní v polských markách, pokud jsou splatny u pokladen československého státu nebo veřejnoprávních korporací československých na Těšínku, a dlužníkem neb věřitelem jest osoba, jež bydlí nebo má sídlo na Československém ten těšínku nebo jinde v republice Československé, převésti a platiti jest, počínajíc dnem převzetí správy území tohoto vládou československou rovněž v poměru 100 polských marek = 25 Kč.

Nařízení toto platí i pro filiálky ústavů cizozemských na Československém Těšínsku (§ 1).

Výplaty ostatních pohledávek a závazků soukromých i veřejných, cenných papírů i jich kuponů, jež znějí na polské marky, toto nařízení se netýká.

V bilancích uváděti jest pohledávky i závazky v odst. 1. tohoto paragrafu zmíněné zvláš» v korunách československých dle pražského záznamu.

Tak zvané "staré účty" ve společných korunách rakousko-uherských povstalé důsledkem nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. února 1919, č. 57 Sb. z. a n. (o zákazu převodu pohledávek a úhrad z ciziny do republiky Československé) a nařízení vlády republiky Československé ze dne 1. dubna 1919, č. 167 Sb. z. a n. (o zákazu výplat účtů před 26. únorem 1919 vzniklých), pokud náleží majitelům, kteří nejpozději od 26. února 1919 bydlí neb mají sídlo na oné části Československého Těšínska, kde se nekolkovalo, uznávají se úplně (1:1) v korunách československých.

Stejně platí se v korunách československých závazky dosud neuhrazené, které vznikly před 26. únorem 1919 a znějí tedy na koruny rakousko-uherské (nekolkované), jsou-li splatny na uvedeném území (odst. 1.).

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášky; provésti je ukládá se ministru financí.