Úmluva s Rakouskem ze dne 2. srpna 1920 nabyla podle odst. E. vyhlášky ze dne 6. září 1920, č. 513 Sb. z. a n., účinnosti dnem 10. srpna 1920. Podle této úmluvy budou z pravidla předmětem převozu deposita buď úřední (na př. soudní) nebo bankovní, jež postižena jsou úřední závěrou a jichž obsahem jsou movitosti v odst. A., čl. I., úmluvy vytčené. Vklad na knížku neb běžný účet není právě jako jiné pohledávky depositem; vkladní knížky jsou ovšem v úmluvě mezi deposity výslovně jmenována. Vyloučena jest tedy deposita spravovaná jinde než úřadem nebo peněžním ústavem (bankéřem), na př. deposita soukromá nebo notářská. K cenným papírům v širším smyslu čítati jest i pojistky. Podle odst. A., čl. IV., úmluvy dovolen jest za podmínek a v mezích úmluvy též převoz válečných půjček. Převozu účastná deposita nejsou podrobena nijaké dávce veřejné, zvláště dávce z majetku. Zástavní práva za pohledávky na dávkách veřejných ani zajištění poplatků z neúplatných jednání právních nejsou uvolnění na překážku (odst. A., čl. V., úmluvy). Hotové výlohy, pokud deposita postihují, a poplatky za označení cenných papírů, jest ovšem uhraditi. Soukromá práva (na př. lombard) nemohou však býti převozem dotčena. Deposita, na nichž váznou závazky soukromé, nemohou proto býti převezena bez souhlasu depositního místa. Převoz jest jedině dobrovolný, jen na zvláštní žádost oprávněného přípustný.

Ku převozu deposit (§ 1) oprávnění jsou příslušníci českoslovenští, kteří mají bydliště nebo sídlo své jinde než v republice Rakouské (z pravidla v republice Československé) a o převoz nejdéle do 16. října 1920 u některého z míst v §§ 3 a 4 jmenovaných zažádají, a to jak osoby fysické tak i právnické (obce, fondy, spolky, akciové společnosti) a obdobné subjekty hospodářské (společenstva, družstva, společnosti s r. o., společnosti veřejné a komanditní).

Optanti mohou podati žádost do měsíce po svém řádném prohlášení opčním. Oprávněny jsou také osoby, kterým teprve vlastnost československého subjektu právního přiznána bude.

Poštovní šekový úřad v Praze zmocňuje se právě jako peněžní ústavy (bankéři), aby přijímal od zákazníků žádosti o uvolnění a dovoz deposit jak bankovních tak úředních, zvláště takových, která uložena jsou u poštovní spořitelny ve Vídni nebo u Rakousko-uherské banky (a to jak u hlavního ústavu ve Vídni, tak i u jejich rakouských odboček). Použije-li zákazník poštovního šekového úřadu v Praze ku převozu svých deposit, má úřad tento stejné postavení jako podle této vyhlášky československé berní správy.

Zejména jest poštovní šekový úřad oprávněn, aby opatřoval podle předložených dokladů žádosti jednotlivců i konsignace bank stejně jako berní správy stvrzovací doložkou.

Poštovní šekový úřad bude také k účelům statistickým shromažďovati u sebe druhý stejnopis konsignací a žádosti jednotlivcův i pořizovati ze žádostí jednotlivců seznamy dle druhů a jmenovité hodnoty deposita (§ 3).

Podle vyhlášky poštovního šekového úřadu ze dne 20. září 1920 obdrží strany, které si chtějí dáti převézti svá deposita prostřednictvím poštovního šekového úřadu, potřebné tiskopisy se zevrubným poučením u každého poštovního úřadu zdarma.

Obyvatelé Slovenska vyžádejtež si tiskopisy přímo u poštovního šekového úřadu v Praze.

Tento úřad obstará, jak již naznačeno, též převoz deposit úřadů a ústavů veřejných (zvláště deposita soudní). Zevrubnější pokyny vydají úřadům a ústavům příslušné úřady ústřední (ministerstva) po dohodě s poštovním šekovým úřadem v Praze.

Uvolnění a dovoz devinkulovaných vojenských svatebních kaucí provede ministerstvo národní obrany.

Cenné papíry ať bankovně (peněžitým ústavem, bankéřem) či soukromě dovezené, v tuzemsku vůbec nesepsané, aneb sice sepsané, ale zde neoznačené, nutno dodatečně sepsati i označiti (nařízení z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n. (§ 10(, a ze 6. července 1920, č. 427 Sb. z. a n.).

Cenné papíry, které bankovně se dovezou, nesmí býti vydány vlastníkům, dokud podle odst. 1. tohoto paragrafu nebudou sepsány nebo označeny.

Při dodatečném označení sepsaných cenných papírů jest zpravidla potřebí prokázati se soupisovým seznamem.

Při cenných papírech nesepsaných prokázáno budiž (osvědčením rakouského místa schovacího nebo jiného ústavu bankovního, odpočtem peněžního ústavu a pod.), že vlastník nabyl papíru po 12. březnu 1919 za hodnoty jiné k soupisu přihlášené, neb že papíry soupisu vůbec nepodléhaly proto, že buď vlastník jich nebyl zdejším příslušníkem a zde nedlel aneb jako cizinec v tuzemsku aspoň rok se nezdržoval (§ 2 lit. b) nař. z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.).

U větších peněžních ústavů, které za to u svého příslušného zemského (generálního) finančního ředitelství zažádají, provedeno bude označení dovezených cenných papírů úředníkem finanční správy podle § 11 nařízení ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.

Papíry předválečného dluhu rakouského a uherského označeny budou mimo kontrolní značku též datem označení a budou zapsány do zvláštního označovacího deníku.

Dodatečné označení a vydání dovezených válečných půjček upraveno bude zvláštním nařízením.

Deposita, na nichž váznou zástavní práva za pohledávky na rakouských dávkách veřejných aneb zákonná zajištění poplatků z neúplatných převodů majetkových, pokud tato práva nebo zajištění vznikla před 1. srpnem 1920, nesmí býti vlastníkům vydána, dokud neprokáží, že závazek na depositech váznoucí zanikl.

Rakouským příslušníkům, kteří vyhovují podmínkám odst. A., čl. II., úmluvy, povolují uvolniti a vyvézti deposita na jméno vlastníkovo v tuzemsku uložená československé berní správy příslušné podle místa depositního na žádost, kterou nutno buď řádně doložiti průkazy o státní příslušnosti rakouské a tamnějším bydlišti (sídle) nebo dáti potvrditi co do obou těchto skutečností rakouskou berní správou.

Deposita uložená v tuzemsku na jméno rakouského peněžního ústavu (bankéře) uvolní tuzemské berní správy na seznam (konsignaci) předmětů depositních potvrzený rakouskou berní správou, že zmíněné podmínky úmluvy jsou splněny (stvrzovací doložka).

Řádně doložené nebo berní správou rakouskou co do splnění podmínek uvolnění a vývozu (odst. A., čl. II.) potvrzené žádosti i úhrnné seznamy (konsignace) mohou býti berní správě československé předloženy buď vlastníkem deposita nebo peněžním ústavem rakouským nebo příslušnou berní správou rakouskou přímo, nebo prostřednictvím československého místa depositního.

Československá berní správa vyznačí povolení uvolňovací a vývozní na žádosti neb na konsignaci (doložka uvolňovací a vývozní: "Uvolnění a vývoz se povoluje. Berní správa v .... dne .... 1920") a vydá ji takto doplněnou československému místu depositnímu.

Berní správy jsou povinny vyříditi došlé žádosti za uvolnění a převoz deposit rakouských příslušníků nejdéle do měsíce po jich podání.

Československým místům depositním ukládá se z důvodů statistických, aby z došlých konsignací pořizovaly opis pro berní správu, která opatřuje prvopis doložkou uvolňovací a vývozní. Dojdou-li z Rakouska konsignace dvojmo, není ovšem opisu potřebí. K témuž účelu zapisují berní správy deposita uložená zde na jméno žadatelovo dle druhů a jmenovité hodnoty do zvláštního seznamu (§ 3).

Z těchto pomůcek (konsignací i seznamů §§ 3 a 6) sestaví berní správy celkový výkaz o dovozu i vývozu deposit a předloží jej prostřednictvím II. stolice nejdéle do konce roku 1920 ministerstvu financí.

Poštovní úřad šekový předloží takový výkaz o dovozu přímo ministerstvu financí.

Cenné papíry splatné v tuzemsku a jich kupony, jsou-li v republice Rakouské kontrolně označeny, mohou, pokud nalézají se v cizině, býti vypláceny bez dalších průkazů.

K výplatě kontrolně neoznačených kuponů z titrů v Rakousku kontrolně označených jest potřebí předložiti buď kontrolně označený plášť nebo potvrzení peněžního ústavu jako schovacího místa, že strana svým povinnostem předepsaným k dosažení kontrolního označení dostála. Za týchž podmínek připouští se bez dalších průkazů i výměna nových archů úrokových a dividendových. Tím mění se, pokud jde o Rakousko, § 15 nařízení z 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.

Obchod papíry rakouskou kontrolní značkou označenými dovolen jest však pouze po označení československou kontrolní značkou. (§ 5 této vyhlášky.)

Tuzemské peněžní ústavy (bankéři) jsou povinny, pokud známy jsou jim podmínky potřebné k posouzení věci (odst. C. úmluvy), sestaviti seznamy deposit rakouských příslušníků, která uvolněna a vyvezena nebyla jen proto, že jich majitelé, ač byli oprávněni, za uvolnění a převoz nežádali, a předložiti seznamy tyto do konce prosince 1920 prostřednictvím (zemského, generálního) finančního ředitelství ministerstvu financí.