Mlýny, jež nejsou ve smluvním svazků státního obilního ústavu, smějí pro pěstitele obilí (zemědělské, samozásobitele, § 1 nařízení vlády republiky Československé ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku) semlíti obilí dle platných předpisů k výživě lidské uvolněné jen dle zvláštního povolení k semletí (mlecích výkazů), dále šrotovati obilí, uvolněné dle platných předpisů o upotřebení obilí a mlýnských výrobků ke krmení, jen dle zvláštního povolení k šrotování (šrotovních výkazů); čistiti obilí ve mlýnech jest povoleno jen na základě zvláštního povolení k čištění (výkazy o čištění obilí), jež smějí býti vydána jen na osiva.

Pěstitelé obilí, mající vlastní sklizně, smějí si ušlechtilé obilí (pšenici a žito) dáti semlíti vždy jen nejvýše do 3/4 celkového množství obilí, jež smí se spotřebovati. Nejméně 1/4 této potřeby musí se současně hraditi ječmenem.

Bez výjimky jest zapovězeno zemědělcům vlastní semílání na t. zv. domácích mlýnech. Šrotovati na vlastních šrotovnících povoleno jest jednotlivým pěstitelům plodin jen se zvláštním povolením okresního obilního úřadu, a to jen pro vlastní spotřebu, při čemž úřad stanoví množství, jež se smí šrotovati. Povolení to může úřad ten, kdyby ho bylo zneužíváno, kdykoliv odvolati.

Okresní obilní úřad může znemožniti další provozování domácích mlýnů, šrotovníků a pod. v případě potřeby tím, že dá odstraniti podstatné součástky strojů a pod. na útraty majitele.

Zásadně jest každému pěstiteli obilí ponechána volba mlýnů, ve kterém chce mlíti nebo šrotovati, musí však ohlásiti mlýn, ve kterém chce mlíti nebo šrotovati, obecnímu úřadu; tento pak jest povinen za celou obec neprodleně dotčené mlýny s udáním pěstitelů, kteří v nich budou mlíti nebo šrotovati, oznámiti okresnímu obilnímu úřadu․

Mlíti, šrotovati, resp. čistiti obilí v jiném mlýně než takto ohlášeném, jest zakázáno. Pěstitel může však změniti mlýn původně zvolený v případě, že tento pro jakoukoliv překážku nemůže jeho obilí včas semlíti, výrobky jeho nevyhovují, nebo jednání jeho zavdává příčinu ke stížnostem. Změna mlýna vyžaduje vždy schválení zmíněného úřadu. Jedná-li se o mlýn ležící v cizím politickém okrese, musí se okresní obilní úřad sídla pěstitelova prve dohodnouti s úřadem onoho mlýna.

Současně s obilím do mlýna dodaným, ať jest určeno k mletí, šrotování nebo čištění, musí býti vždy dodán plně je kryjící průvodní, mlecí nebo šrotovní výkaz, nebo výkaz k čištění; není dovoleno uschovávati ve mlýně plodiny prozatím bez takového výkazu, stejně jako předkládati takové výkazy dodatečně.

Mlynář musí plodiny z vlastní sklizně uložiti v místnostech oddělených do místností, kde ukládá obilí dodané do námezdního mlýna za účelem zpracování.

Vydávati mlecí a šrotovní výkazy, jakož i výkazy na čištění obilí, oprávněn jest jenom okresní obilní úřad na písemné neb ústní přihlášení pěstitele obilí. Úřad ten může naříditi a blíže upraviti společné předkládání písemných přihlášek o výkazy prostřednictvím obcí.

Okresní obilní úřad nechť učiní opatření, aby data o množství obilí k semletí neb šrotování, postupně jednotlivými výkazy uvolněném, o počtu osob, k jichž výživě jest určeno, a o výstačné době vedena byla v evidenci pro každého pěstitele obilí zvláště.

Vydá-li se výkaz pro mlýn ležící v jiném politickém okresu, než jest sídlo pěstitele obilí, zašle okresní úřad současně opis výkazu ještě okresnímu obilnímu úřadu, v jehož obvodu leží onen mlýn. Vzorky mlecích a šrotovních výkazů připojeny jsou jako příloha A)-B) k tomuto nařízení.

Pro výkazy na čištění polních plodin budiž použito vzorce B), který dlužno v nadpisu a jednotlivých sloupcích náležitě přizpůsobiti.

Přihláška o výkazy musí se učiniti včasně tak, aby jednak výkaz mohl býti vyhotoven, jednak aby obilí mohlo býti zpracováno a odvezeno ze mlýna před uplynutím dřívější výstačné doby ve výkazu stanovené a pokud nezanikla ještě platnost výkazu (§ 7, odst. 2., a násl. tohoto nařízení).

K přihlášce o mlecí neb šrotovní výkaz dlužno bezpodmínečně připojiti mlecí neb šrotovní výkaz předcházející. Také mlynář, pokud jest zemědělským samozásobitelem, jest povinen opatřiti si mlecí a šrotovní výkaz, po případě výkaz k čištění obilí.

Pro zřízence, úředníky, dělníky, výměnkáře, kterým příslušejí chleboviny jako mzda (deputát nebo výměnek), jest povinen podnikatel zemědělství vymoci mlecí výkazy na své jméno. K příslušné žádosti o výkaz ten budiž připojen seznam osob, pro jichž výživu má se obilí semlíti, a uvedeno, zda jednotlivým osobám v seznamu uvedeným přísluší plná neb snížená dávka samozásobitelská (§§ 2 a 3 nařízení vlády republiky Československé ze dne 2. září 1920, č. 499 Sb. z. a n., o úpravě spotřeby). Výkaz tento musí býti potvrzen obecním úřadem co do správnosti a o tom, že všechny v něm jmenované osoby jsou vyloučeny z veřejného zásobování.

Za výdej mlecích a šrotovních výkazů neb výkazů k čištění lze vybírati režijní poplatek, který stanoví zemská správa politická.

Výstačná doba nesmí přesahovati u velkostatků dobu 4 týdnů, u ostatních zemědělců 3 měsíců. Okresní obilní úřad může však dle místních poměrů stanoviti lhůtu kratší, nikdy však pod 4 týdny.

Doba platnosti mlecích výkazů, šrotovních výkazů a výkazů k čištění obilí činí 4 týdny a počíná dnem výdeje výkazu okresním obilním úřadem.

Podle místních poměrů může okresní obilní úřad lhůtu tuto prodloužiti neb zkrátiti, vždy však musí býti tak dlouhá, aby během ní byla možná doprava obilí do mlýna k semletí, šrotování neb čištění a odvoz výrobků, resp. vyčištěného obilí ze mlýna. V každém případě musí obilí do mlýna dodané býti zpracováno a výrobky odvezeny, pokud trvá platnost mlecího (šrotovního) výkazu pro toto obilí vystavené.

Mlynáři smějí toho kterého času převzíti jen tolik obilí, aby mohli nehledě k nezaviněným překážkám včas obstarati semletí, šrotování neb čištění obilí v době platnosti výkazu.

Za zachování tohoto předpisu jsou mlynáři zodpovědni.

V případech zvláštního zřetele hodných může okresní obilní úřad na žádost mlynáře prodloužiti dobu platnosti výkazu.

Mlecí a šrotovní výkazy (po případě výkazy k čištění obilí) jest bráti z blokových knih úředně vydaných, jejichž nepřetržité číslování jest úřadem potvrzeno.

Průpisem buďtež vyhotoveny pokaždé dva stejnopisy těch, kterých výkazů; leží-li zvolený mlýn v cizím okresu, jest vyhotoviti ještě stejnopis třetí, který se zašle příslušnému okresnímu obilnímu úřadu (§ 6, odst. 3., tohoto nařízení).

Z výkazů zůstane hořejší průpis v blokové knize, kdežto jeden průpis obdrží pěstitel (samozásobitel) jakožto kontrolní papír, který musí vzíti s sebou při dopravě obilí do mlýna a odvozu ze mlýna.

Mlynář opatří především jednotlivé výkazy v tom pořadí, jak dojdou, běžnými čísly, a to v nadpisu vedle označení svého mlýna.

Zásoby, dovezené do mlýna, buďtež ihned zváženy, zjištěná množství srovnána se zápisy v přineseném výkazu a převzetí množství dle jednotlivých druhů plodin potvrzeno mlynářem na předloženém výkazu inkoustem, a to nejenom číslicemi, nýbrž také slovy.

Nesouhlasí-li převzaté množství obilí se zápisem ve výkaze, nechť mlynář vyznačí skutečně dodané (nižší odchylné) množství obilí v poznámce výkazu.

Předložený průpis výkazu zůstane ve mlýně, dokud si mleč výrobků mlýnských neodebéře. Veškeré mlýnské výrobky z dovezeného obilí musí si mleč odebrati najednou; vydané množství potvrdí vlastnoručně mlynář mleči ve výkaze v předposlední rubrice vzorce A, příp. B, a mleč mlynáři v příslušné knize záznamní (vzorec D a E) na té které řádce v poslední rubrice. Příslušný výkaz pak mlynář mleči vrátí. Tento výkaz slouží za kontrolní papír při dopravě mlýnských výrobků ze mlýna. Před odebráním všech mlýnských výrobků nesmí mlynář výkaz mleči vydati. Na výkaz, na němž mlynář potvrdil převzetí obilí, nemůže se již obilí do mlýna dopraviti, resp. nesmí mlynář je převzíti, tím méně na výkaz, který obsahuje potvrzení mlynáře, že mlýnské výrobky již vydal.

Obilí se musí nasypávati v tom pořadí, v jakém dojde do mlýna.

Zásoby dodané do mlýna a získané z nich výrobky buďtež (mimo ten případ, kdy musí býti z ohledů provozovacích nezbytně volně složeny) uloženy v mlýně ve vlastních pytlích zemědělců, opatřených jich adresami, při čemž musí býti na pytlích vhodným způsobem zřetelně vyznačeno běžné číslo výkazu, obsah a množství podle váhy.

Mlynář je povinen, jakmile mlýnské výrobky vyrobí, vyznačiti v příslušném výkaze druh, množství a kvalitu; vydav mlýnské výrobky samozásobiteli, musí do výkazu zapsati den vydání a připojiti vlastnoruční podpis.

Mlýny musí vésti zámelovou knihu dle vzorce C tohoto nařízení a knihu záznamní o obilí a mouce dle vzorce D a šrotovní knihu záznamní dle vzorce E.

Mlýny námezdní musí se omeziti výhradně na námezdní mletí, po případě šrotování a čištění obilí ve smyslu hořejších předpisů.

Jakýkoliv prodej mlýnských nebo šrotovních výrobků jest jim co nejpřísněji zakázán.

Pěstitelům, kterým bylo dovoleno, aby si sami šrotovali vlastní obilí, vydá okresní obilní úřad šrotovací povolení, které po sešrotování musí býti vráceno okresnímu obilnímu úřadu.

Předpisy vztahující se na mletí a šrotování platí obdobně pro čištění obilí k účelům setí.

Plat za mletí, šrotování a čištění bez ohledu na druh obilí nesmí při 100 kg zpracovaného obilí převyšovati:

Pro platnost těchto sazeb mlýnům rozhodujícím jest den výdeje výrobků nebo plodin ze mlýna bez ohledu na to, kdy obilí bylo do mlýna dodáno k zpracování.

Procento rozprašku nesmí převyšovati při semílání pšenice a žita 2 1/2 %, pře semílání ječmene 3 %, při šrotování 1 1/2 %. Dosáhne-li mlynář při semílání neb šrotování většího výtěžku výrobků, než který vyplývá po odečtení přípustného rozprašku, musí i tento přebytek vydati pěstiteli obilí.

Dávati neb přijímati odměny jiné než v penězích a to v rozsahu stanoveném odstavcem 1 tohoto paragrafu jest jak mlynáři, tak i jeho personálu přísně zakázáno.

Zvláště jest zapovězeno odměňovati mlýny námezdní tím, že přenechá se mlynáři určité procento obilí daného k semletí neb šrotování, t. zv. mletí za měřičné.

Námezdní mlýny jsou povinny vymílati pšenice nejméně na 75 %, žito na 75 % a ječmen nejméně na 60 %, při výrobě krup nejméně na 50 %.

Spékání chleba přímo v námezdních mlýnech povolí v jednotlivých případech zemská správa politická.

Ministerstvu pro zásobování lidu (státní revisní kanceláři), jakož i orgánům okresního obilního úřadu (výkupním komisařům) přísluší právo prováděti kdykoliv prohlídky mlýnských provozoven, počítajíc v to nejen místnosti sloužící ku zpracování obilí, nýbrž i k ukládání a prodeji jeho mlýnských výrobků, jakož i jinaké místnosti s nimi související, a nahlížeti do obchodních zápisků, při čemž jest šetřiti ustanovení ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního. Majitelé těchto podniků, resp. jich zřízenci jsou povinni dovoliti těmto úředním orgánům přístup a dáti jim vůbec každou od nich žádanou zprávu do oboru revisní činnosti spadající.

Úřední orgány mají právo, aby za účelem kontroly nařídily vymletí nasypaného meliva nebo zboží šrotovního a současně zastavily každé další přisypávání. Orgány ty jsou oprávněny zabaviti plodiny, resp. mlýnské výrobky, jež nejsou kryty platnými výkazy. Prohlášení o propadu vyhraženo však jest okresní správě politické.

Revisní orgány jsou povinny zachovávati v tajnosti soukromé poměry a obchodní tajemství, o nichž by se dověděly při výkonu služby. Pokud nejsou již státními úředníky, požívají, zastávajíce službu, postavení veřejných úředníků a jakožto takoví jsou pod zvláštní ochranou § 68 tr. z.

Další předpisy provádějí vydá (kde bude potřeba) okresní obilní úřad.

Zemská správa politická může v případech zvláštního zřetele hodných povoliti výjimky z předpisů tohoto nařízení.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení, jakož i k němu vydaných okresním obilním úřadem bližších předpisů.

Přestupky tohoto nařízení trestají se dle § 16 a následujících nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. června 1920, č. 390 Sb. z. a n.

Mlýny, jichž držitelé dopustí se přestupku tohoto nařízení, mohou býti uzavřeny neb dány pod dohled. V tom případě lze i použíti ustanovení § 3 tohoto nařízení.

Vedle toho může býti uznáno dle § 20 nařízení vlády republiky Československé výše citovaného o úpravě obchodu obilím, luštěninami, olejnatými plodinami a výrobky z nich, na ztrátu živnostenského oprávnění.

U příležitosti potrestání některé osoby mohou se na základě nařízení v předchozím paragrafu citovaného prohlásiti za propadlé předměty, na něž se vztahuje trestný čin, nebo výrobky proti zápovědi z nich získané nebo peníze za ně stržené ve prospěch státu. Byl-li patrně spáchán přestupek podléhající trestu dle svrchu uvedených trestních ustanovení, může politický okresní úřad vysloviti propadnutí bez ohledu na to, zda se zavede trestní řízení proti určité osobě.

Propadlých předmětů nebo peněz za ně stržených použije se k zásobení obyvatelstva.

Politické okresní správy, okresní obilní úřady, jakož i revisní orgány uvedené v § 19 a násl. mohou, aby zabezpečily propadnutí, učiniti potřebná zajišťovací opatření.

Zajištěné předměty může, vznikají-li z jich uschování výlohy, nebo je-li nebezpečí, že by se zkazily, úřad zajištění provádějící zciziti ještě před tím, než se prohlásí za propadlé.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Současně s tím pozbývají platnosti nařízení presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 25. července 1919, č. 465 Sb. z. a n., ze dne 26. března 1920, č. 140 Sb. z. a n., a ze dne 10. února 1920, č. 159 Sb. z. a n.