Válečná daň se rozšiřuje na vyšší zisky společností a vyšší příjmy, jednotlivců z roku 1919. Ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z., o dani válečné, platí s výjimkami, uvedenými níže, obdobně i na rok 1919.

Ztráty podle § 21 zákona, uvedeného v článku I., utrpěné v roce 1919, nesmějí se odečísti od vyšších zisků nebo vyšších příjmů let předchozích.

Rovněž nelze odečísti podobné ztráty, utrpěné v roce 1918, od vyšších zisků (příjmů) roku 1919.

Posledním válečným obchodním rokem (válečným rokem) podle zákona, uvedeného v článku I., rozumí se rok 1919. Platí tedy zvláště ustanovení § 8, odst. 4., druhá věta, o kalendářním roce 1917, neb o bilančním roce 1917/18, pro kalendářní rok 1919, nebo bilanční rok 1919/1920.

V § 14 platí místo roku 1922 rok 1924.

Lhůty, stanovené v § 19, odst. 3., a v § 24, odst. 2., koncem roku 1919 a 31. lednem 1920, posunují se na konec roku 1921 a na 31. leden 1922.

V § 8, odst. 2. uvedeného zákona se na obou místech vkládá: místo "K 10.000" - suma "K 20.000", v § 9, I. č. 2 vkládá se: místo "K 20.000" - suma "K 40.000" a v § 15, odst. 7. vkládá se: místo "K 5000" - suma "K 10.000".

Válečná daň je splatná ve dvou lhůtách, prvá polovina do 30 dnů po doručení platebního rozkazu, druhá polovina do dalších 3 měsíců.

Provésti tento zákon, jenž nabývá platnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministru financí a ministru spravedlnosti v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.