Osoby, podléhající dani z příjmu (dôchodkové) anebo společnosti, podléhající dani výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi dani výrobkové podniků veřejně účtujících), které v území republiky Československé v letech 1920 až včetně 1922 novostavbu, přestavbu, přístavbu nebo nástavbu obytných budov stavebně dokončí, mohou si od daňového základu vedle amortisace přípustné dle dosavadních daňových zákonů odečísti 70 % prokazatelně vynaloženého stavebního nákladu, a to nejvýše v 10 ročních částkách, počínajíc berním rokem, který následuje po uplynutí kalendářního (obchodního) roku, v němž stavba byla ukončena.
Pokud bude k mimořádné amortisaci, uvedené v odst. 1., použito stavebního fondu, utvořeného ze zisku roku 1920 (obchodního roku 1919/20) a vykázaného jako samostatná bilanční položka, bude lze amortisační kvotu odečísti od daňového základu pro berní rok 1921, a to u daně z příjmu jen oněm osobám fysickým, které vedou řádné obchodní knihy.
Subvence státem neb veřejnými korporacemi na stavbu poskytnuté odečtou se od stavebního nákladu.
Jinak zůstávají ustanovení zákona o osobních daních, platící o odpisech, nedotčena.
V případě převodu budovy na jinou fysickou neb právnickou osobu přísluší - počínajíc berním rokem po převodu následujícím - výhoda v odst. 1. zmíněná novému nabyvateli jen co do částky při vyměření daně posud ještě neodečtené.
Výhoda odstavce 1. předpokládá věnování budovy a její skutečné užívání převážně k účelům obývacím po dobu nejméně 10 let po dokončení stavby. Toto věnování vloží se ve prospěch státu jako reální břemeno do knih pozemkových.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby nařízením určilo podmínky, za kterých lze budovu považovati za věnovanou převážně k účelům obývacím (§ 2). Poplatník, který užívá budovy k účelům, jež odporují věnování budovy (odst. 6.), ztratí výhodu odst. 1. a 2., aniž by nabyl výhod § 2, č. 1., a může kromě toho potrestán býti peněžitou pokutou do 100.000 Kč.