V 1. poznámce k čís. 592 celního sazebníku ve znění přílohy k nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. května 1919, č. 379 Sb. z. a n., škrtají se slova „20 K za q“.

Vysvětlivky k čís. 592 celního sazebníku doplňují se těmito vysvětlivkami:

7․ (1) Je-li cizozemská sůl dobytčí denaturována podle předpisu pro sůl tuzemskou (je-li směsí 99 1/4 % soli kuchyňské, 1/2 % červeného kysličníku železitého (caput mortuum( a 1/4 % pelyňkového prášku), odbaví ji vstupní celní úřad do volného oběhu. Je-li však denaturována jinak nebo nedostatečně, poukáže zásilku po celním projednání pod úřední závěrou průvodkou na důchodkový kontrolní úřad dle místa určení příslušný a oznámí to současně tomuto úřadu.

(2) O tom, byla-li sůl správně dle předpisu denaturována, přesvědčí se celní úřad, srovnávaje došlou sůl s úřední typou. Má-li pochybnosti, učiní zkoušku rozpuštěním 50 g denaturované soli v 250 cm3 vody. Byla-li sůl správně denaturována, vyloučí se na povrchu roztoku pelyňkový prášek, na dně pak se usadí rudý kysličník železitý. Po delším stání oddělí se kysličník železitý a pelyňkový prášek (zbarvený poněkud do červena jemným kysličníkem železitým, jenž jej obaluje) téměř úplně a roztok je pak čirý, nažloutlý. Ohledně zkoušky na červený kysličník železitý viz 5. vysv., odst. c), k saz. čís. 148.

8. (1) Licenční poplatek při dovozu soli činí:

za 1 q ryzí váhy, která je základem vyclení.

(2) Za přepychovou sůl považuje se sůl jemná (kamenná neb vařená), která se přivádí do obchodu v malých baleních (v sáčkách, kartonech, plechovkách i lahvích), zpravidla pro obchodnicku upravených a označených různými názvy, na př. Sal Cérebos, Fürstensalz a j.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti je ukládá se ministru financí v dohodě s ministrem obchodu, ministrem zemědělství a ministrem pověřeným správou úřadu pro zahraniční obchod.