Ustanovení zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., vztahují se i na osoby, jichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly upraveny nařízením vlády republiky Československé ze dne 31. května 1920, č. 372 Sb. z. a n. Ustanovení tohoto nařízení doznávají tím příslušné změny.

Odpočivné a zaopatřovací požitky osob, označených v § 1, smluvní poštovní expedienty bez zkoušky oficiantské vyjímaje, jest v duchu ustanovení čl. I., § 1, zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., vyměřiti z pensijních základen, jež činí:

Osobní starobní nebo doplňovací do výslužby započitatelné přídavky nejsou v uvedených pensijních základnách (dosavadních i nových) obsaženy․ Měl-li zaměstnanec takové přídavky, jest je v plné výměře připočísti k nové pensijní základně.

Základem pro vyměření odpočivných a zaopatřovacích požitků smluvních poštovních expedientů bez zkoušky oficiantské jest úřadovné, stanovené v článku I. nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, č. 359 Sb. z. a n., pro poštovní úřad třetí třídy toho stupně, do něhož byl úřad zařaděn v den, kterým expedient, jej spravující, odešel na odpočinek. Měl-li expedient v této době telegrafní přídavek, jest tento připočísti k úřadovnému obnosem, v uvedeném nařízení nově stanoveným.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921. Pro jeho provedení, jež se ukládá ministru pošt a telegrafů, platí obdobně ustanovení nařízení vlády republiky Československé ze dne 15. července 1921, č. 234 Sb. z. a n.