411/1921 Sb. znění účinné od 17. 11. 1921 do 2. 6. 1950

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.

411

Nařízení

vlády republiky Československé

ze dne 10. listopadu 1921,

jímž se provádí cís. nař. ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z., o oprávnění ku používání názvu "inženýr".

Na základě § 8 cís. nař. ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z., se nařizuje:

§ 1.

O přiznání názvu "inženýr" mohou se ucházeti příslušníci státu československého (s obmezením v § 2, č. 2., tohoto nařízení) u ministerstva veřejných prací (v případech §§ 3 a 5 cit. cís. nař.).

§ 2.

Žádosti o přiznání názvu "inženýr" nutno doložiti:

rodným (křestním) listem;

domovským listem, prokazujícím domovskou příslušnost do některé obce v té části Československé republiky, ve které platí cís. nař. ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z.;

průkazem o tom, že uchazeč skončil svá studia před účinností cís. nař. ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z., t. j. před 1. květnem 1917, a to:

a)	buď jako řádný posluchač vysoké školy technického směru a že složil s úspěchem zkoušky z hlavních předmětů dotyčného oboru,
b)	aneb na odborné škole stavební, pak vyšší průmyslové škole směru mechanicko-technického nebo textilně-technického nebo na těmto odborně aspoň rovnocenném ústavě (§ 3 tohoto nařízení),
c)	neb že alespoň započal svá studia před 1. květnem 1917 na takové škole odborné a složil zkoušku dospělosti s vyznamenáním;

průkazem o praktické činnosti a jejím trvání hodnověrnými vysvědčeními, s připojením popisu běhu života (curriculum vitae);

všelikými jinými vlastními doklady (publikace, projekty, neb jiné práce vlastní), svědčícími o stupni odborného vzdělání uchazeče, jakož i o jeho samostatném nebo vedoucím postavení v praxi odborně-technické․ Zaměstnanci úřadů veřejných předkládají žádost za přiznání názvu "inženýr" cestou služební. Dotyčné úřady jsou pak povinny řádně doloženou žádost co do správnosti údajů přezkoumati a potvrditi a na to předložiti ministerstvu veřejných prací (§ 1 tohoto nařízení).

§ 3.

Odbornými, v § 5 cís. nař. ze dne 14. března 1917, č. 130 ř. z., zmíněnými školami stavebními a vyššími školami průmyslovými směru mechanicko-technického, elektrotechnického, chemicko-technického nebo textilně-technického a školami těmto odborně rovnocennými jsou:

Školy průmyslové:

vyšší škola strojnická státní průmyslové školy v Pardubicích,

vyšší škola strojnická a vyšší odborná škola stavitelská české a německé státní průmyslové školy v Plzni,

vyšší škola strojnická, chemická a vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Praze,

vyšší škola strojnická a vyšší odborná škola stavitelská české a německé státní průmyslové školy v Brně,

vyšší odborná škola pro textilní průmysl při německém státním učebném ústavě pro textilní průmysl v Brně,

vyšší odborná škola pro textilní průmysl při státním učebném ústavě pro textilní průmysl v Aši,

vyšší škola strojnická, chemická a vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Liberci,

vyšší oddělení strojnické státní průmyslové školy v Zábřehu.

Ze škol průmyslových patří dále do uvedené kategorie školy:

vyšší oddělení strojnické a elektrotechnické technologického průmyslového musea ve Vídni,

vyšší oddělení strojnické a vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy ve Vídni I.,

vyšší oddělení chemické státní průmyslové školy ve Vídni XVII.,

vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Solnohradu,

vyšší oddělení strojnické státní průmyslové školy v Celovci,

vyšší oddělení strojnické a vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Terstu,

vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Innomostí,

vyšší oddělení strojnické, chemické a textilní státní průmyslové školy v Bílsku,

vyšší oddělení strojnické, chemické a vyšší odborná škola stavitelská státní průmyslové školy v Krakově.

Zemědělské školy:

hospodářská akademie v Táboře,

hospodářská akademie v Libverdě-Děčíně a

hospodářská akademie v Košicích.

Studium na vysokých školách technických, částečné neb na t. zv. kursech, pokud neodpovídá ustanovení §u 3 cit. cís. nař., posuzuje se podle §u 5 téhož nař.

Pokud by šlo o absolvování jiných odborných škol cizozemských, vyžádá si ministerstvo veřejných prací posudek příslušného ministerstva o tom, jsou-li tyto školy rovnocenné se školami odbornými, právě uvedenými.

§ 4.

Absolvováním vyšších škol průmyslových (§ 3, č. 1., tohoto nař.) rozumí se složení zkoušky dospělosti. Pokud by se jednalo o žadatele, absolvovavšího některý odborný ústav, na kterém dříve zkouška dospělosti zavedena nebyla, rozumí se úplným absolvováním již řádné dosažení absolutoria.

Absolventy hospodářských akademií v Táboře, v Libverdě-Děčíně a v Košicích jsou ty osoby, které absolvovaly tato učiliště jako řádní posluchači a dosáhly absolutoria na základě zkoušek semestrálních, pokud se týče odborových v době, kdy žádné další zkoušky na ústavech těch zavedeny nebyly, aneb které dosáhly diplomu, vykonavše s úspěchem zkoušku diplomovou.

§ 5.

Praktickou činnost (§ 7 tohoto nařízení) dlužno prokázati věrohodnými vysvědčeními zaměstnavatele. Na praxi tímto způsobem nedoloženou nebude vzat zřetel. Tato činnost počítá se teprve od doby úplného absolvování studií.

§ 6.

Válečná služba vojenská v technickém oddílu při technických pracích může býti uznána a vpočtena do doby praktické činnosti za podmínek §§ 3 a 5 cit. cís. nař.

§ 7.

Vedoucím nebo samostatným působením (§ 5 cit. cís. nař.) rozumí se taková praktická činnost, jež dokazuje schopnost úspěšného vedení nebo samostatného působení na poli odborně-technickém vůbec bez cizí pomoci, za všestranné zodpovědnosti za výkony vlastní i podřízeného personálu.

§ 8.

Na průkazy o praktické činnosti, jež si odporují co do vykonané praxe, nebude brán zřetel.

§ 9.

Pokud mají býti uznána vysvědčení o praktické činnosti, vydaná zaměstnavatelem neodborníkem, t. j. zaměstnavatelem, jenž nepřináleží ke stavu technickému jako žadatel, rozhodne ministerstvo veřejných prací, jež si může k tomu účelu opatřiti vhodným způsobem potřebná další vysvětlení nebo vyjádření.

§ 10.

Při ministerstvu veřejných prací zřídí se poradní sbor, který na základě nestranného, podrobného a odborného přezkoušení a posouzení žádosti mu bude podávati posudky a návrhy o jednotlivých žádostech k volnému uvážení a rozhodnutí.

§ 11.

Tento poradní sbor se skládá:

1.	ze dvou zástupců ministerstva školství a národní osvěty, a to jednoho za školství vysoké, druhého za školství odborné,
2.	z jednoho zástupce ministerstva zemědělství,
3.	z jednoho zástupce vysokých škol technických,
4.	z jednoho zástupce vyšších škol průmyslových,
5.	z jednoho zástupce vysokých škol zemědělských a lesnických,
6.	z jednoho zástupce ministerstva financí (evidence katastru daně pozemkové),
7.	z jednoho zástupce ministerstva železnic,
8.	z jednoho zástupce technického sboru ministerstva národní obrany,
9.	z jednoho zástupce inženýrské komory pro republiku Československou,
10.	z jednoho zástupce ministerstva pošt a telegrafů (pro obor slabých proudů).

Zástupce ad 3., 4., 5. a 8. jmenuje po návrhu resortního ministerstva, zástupce ad 9. po návrhu představenstva inženýrské komory pro republiku Československou ministr veřejných prací.

Tito zástupcové musí míti své bydliště v Praze nebo v nejbližším pražském okolí. Členství v poradním sboru jest funkcí čestnou, nehonorovanou.

§ 12.

Poradní sbor zasedá v ministerstvu veřejných prací pod předsednictvím ustanoveného úředníka tohoto ministerstva. Usnáší se nadpoloviční většinou hlasů na základě řádně zpracovaných a připravených zpráv příslušného referenta ministerstva veřejných prací.

Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího; referent se hlasování nezúčastní.

§ 13.

Poradní sbor může se usnášeti, jen je-li přítomna alespoň polovina jeho členů (§ 11) a náleží-li alespoň jeden člen sboru k technickému oboru žadatelovu.

Usnesený posudek, jakož i poměr hlasů, kterým posudek byl schválen, zapíše se ihned do zprávy referentovy a podepíše předsedajícím.

Tento návrh předloží se ministru veřejných prací k rozhodnutí.

§ 14.

O přiznání práva ku používání názvu "inženýr" vyrozumí se vedle žadatele ministerstvo školství a národní osvěty, po případě ministerstvo zemědělství, všechny politické úřady druhé stolice (zemské politické správy v Praze, v Brně a v Opavě, úřad ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, civilní správa Podkarpatské Rusi) a inženýrská komora pro republiku Československou, která povede seznam takových osob v patrnosti. Stejný seznam vede i ministerstvo veřejných prací a ministerstvo školství a národní osvěty, po případě i ministerstvo zemědělství. Osoby, jimž název "inženýr" byl již dříve přiznán, mají povinnost, pokud se tak ještě nestalo, předložiti příslušné rozhodnutí ministerstvu veřejných prací k záznamu a doplnění seznamů.

§ 15.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provede je ministr veřejných prací v dohodě s ministrem školství a národní osvěty a ministrem zemědělství.

Současně pozbývá platnosti vyhláška ministra veřejných prací ve srozumění s ministrem kultu a vyučování a se správcem ministerstva orby ze dne 26. března 1917, č. 133 ř. z.

Dr. Beneš v. r.

Černý v. r.

Habrman v. r.

A. Novák v. r.

Šrámek v. r.

Dr. Dolanský v. r.

L. Novák v. r.

Tučný v. r.

Staněk v. r.

Srba v. r.

Dr. Dérer v. r.

Dr. Šrobár v. r.

Dr. Vrbenský v. r.

Dr. Mičura v. r.