Daní z obohacení se rozumí daň dědická a daň darovací (§ 1 zákona).

Nabytími podle § 1 a) a b) zákona se rozumějí: pod písm. a) nabytí podle § 1, odst. 1., 2. a 3. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 2 uh. zák. čl. XI z roku 1918); pod písm. b) nabytí podle §§ 30 a 31 téhož cís. nař. (§ 15 téhož uh. zák. čl.).

Kde se v ustanoveních uvedených v odstavci 2., v zákoně ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. (vládních nařízeních ze dne 24. ledna 1920, č. 53 Sb. z. a n., a ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n.) a v jiných ustanoveních mluví o dědickém (pozůstalostním) poplatku, rozumí se ve smyslu zákona dědická daň, kde o darovacím poplatku (poplatku z darování), darovací daň.

Tam, kde jest v tomto nařízení řeč o "dani", rozumí se daň z obohacení, kde o "dani (poplatku)", rozumí se daň z obohacení a spojený s ní poplatek nemovitostní (§ 5 zákona).

Poznámkami k sazbě zákona byly poznámky k sazbě cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. (čl. III vlád. nař. ze dne 24. ledna 1920, č. 53 Sb. z. a n., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 3 vlád. nař. ze dne 24. června 1920, č. 403 Sb. z. a n.) změněny takto:

Zrušena byla, kromě poznámek uvedených v § 3, odst. 2., zákona, také věta 2. poznámky 4. k položce 1. sazby cís. nař. (věta 2. poznámky 4. čl. III vlád. nař. č. 53 z r. 1920 a věta 2. písmena i) §u 3 vlád. nař. č. 403 z r. 1920). Společná poznámka 2. k položkám 1. a 2. sazby cís. nař. [poznámka 9. čl. III vlád. nař. č. 53 a písmeno m) §u 3 vlád. nař. č. 403] byla zrušena potud, pokud se týká poplatků dědických a z darování.

Věta 1. společné poznámky 6. k položkám 1. a 2. sazby cís. nař. [věta 1. poznámky 13. čl. III vlád. nař. č. 53 a věta 1. písmena r) §u 3 vlád. nař. č. 403] pozbyla částečně významu zařaděním obcí a jiných samosprávných svazků do VII. třídy sazby zákona.

Poznámka 2. k položce 2. sazby cís. nař. [poznámka 7. čl. III vlád. nař. č. 53 a písmeno l) §u 3 vlád. nař. č. 403] zůstala v platnosti. Je-li nabyvatelem obec nebo jiný samosprávný svazek, dlužno užíti sazeb VII. třídy zákona jen tenkráte, když není nabytí osvobozeno podle poznámky uvedené v první větě tohoto odstavce.

Změna poznámky 1. k položce 2. sazby cís. nař., provedená dodatkem k sazbě zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb. z. a n. (poznámkou 6. čl. III vlád. nař. č. 53), platí nadále, rovněž změna příslušných ustanovení uherské právní soustavy, provedená písmenem k) vlád. nař. č. 403.

Po rozumu odstavce 2. pozn. 2. k sazbě zákona náležejí do první třídy také osoby uvedené v § 5, odst. 2., zák. ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920, t. j. není-li tu manželky podle odst. 1. poznámky 2. k sazbě zákona, nemajetné družky zůstavitelů (dárců), žily-li se zůstavitelem (dárcem) ve společné domácnosti až do poplatného nabytí (úmrtím, darováním) nepřetržitě po dobu nejméně pěti let a měly-li s ním v této době dítě.

Podle odst. 2. poznámky 6. k sazbě zákona se nařizuje vyměřovati daň tak, aby, je-li hranice pro osvobození nebo úlevu překročena, ze zdaněné hodnoty po odečtení daně nezbylo méně, než kdyby hranice překročena nebyla.

Poznámky k sazbě zákona spolu s poznámkami a dodatkem k sazbě cís. nař. v úpravě čl. III vlád. nař. č. 53, resp. spolu s písmeny f) až y) vlád. nař. č. 403 sestavují se, hledíc k odstavcům předcházejícím, v jeden celek, jako poznámky k sazbě k tomuto nařízení připojené (odst. 9.).

Aby se usnadnilo vypočítávání daně, jest k tomuto nařízení připojena sazba zákona, doplněná tím způsobem, že jest v jednotlivých stupních pod procentovou číslicí sazby vždy udáno, jaká částka připadá na daň v tom kterém stupni z jeho nejvyšší hodnoty, a to tak, že daně z nejvyšších hodnot všech stupňů nižších jsou již do ní započítány․ Hledíc k pozn. 6. k sazbě zákona (pozn. 7. k sazbě tohoto nařízení) postupuje se tedy při vypočítávání daně tak, že se nejprve vyhledá, mezi které nejvyšší hodnoty dvou sousedních stupňů poplatná hodnota padá. Pak se od poplatné hodnoty odečte nejvyšší hodnota stupně nižšího, ze zbytku se vypočítá daň podle sazby stupně vyššího a k této dani se připočítá daň, která připadá z nejvyšší hodnoty stupně nižšího. Na př. má-li se vypočísti daň z nabytí 200.000 Kč podle třídy první, zjistí se nejprve, že 200.000 Kč padá mezi nejvyšší hodnoty 100.000 Kč a 250.000 Kč. Pak se od 200.000 Kč odečte nejvyšší hodnota stupně nižšího, t. j. 100.000 Kč, ze zbytku 100.000 Kč se vypočítá daň podle sazby stupně vyššího, t. j. 6 % ze 100.000 Kč = 6000 Kč, a k této dani se připočítá daň, která připadá z nejvyšší hodnoty stupně nižšího, t. j. 4275 Kč, takže celková daň z 200.000 Kč činí (6000 Kč + 4275 Kč) 10.275 Kč. Spadá-li pak poplatná hodnota v jedno s nejvyšší hodnotou v tom kterém stupni, jest daň rovna dani udané v sazbě (na př. ze 100.000 Kč činí daň v první třídě 4275 Kč). Náleží-li hodnota do stupně nejnižšího, vypočítá se daň procentovou sazbou tam udanou (na př. ze 4000 Kč činí daň v první třídě 2 %, t. j. 80 Kč).

§ 5 zákona se vztahuje jen na převody následkem úmrtí, jimiž se rozumějí převody podle § 1, odst. 1., č. 1., cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z., dále podle § 1, odst. 1., č. 4., téhož cís. nař., pokud jde o převod lén a svěřenství následkem úmrtí, a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi de § 2, č. 1. a 6., uh. zák. čl. XI z r. 1918.

Při nabytích podmíněných a určením času vázaných a podle fideikomisiární substituce (§§ 9 a 10 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278, ř. z., §§ 10 a 11 uh. zák. čl. XI z r. 1918) platí § 5 zákona při převodech se zůstavitele nejen na prvního nabyvatele, nýbrž i na nabyvatele další. Okolnosti, které jsou rozhodné pro určení zvýhodněné částky nemovitostní hodnoty, řídí se poměry z té doby, v které nabytí vzniklo.

Výplatami podle § 5 zákona se rozumějí všechny závazky stíhající nabyvatele nemovitosti ve prospěch druhých dědiců (odkazovníků), tedy nejen výplaty peněžité, nýbrž i závazky z poskytování jiného plnění než peněžitého, na př. stravy nebo potravin a jiných spotřebních předmětů určitého druhu a množství (sutý výměnek), vypravení pohřbu a pod., dále služebnosti, zejména služebnost požívání a užívání nemovitosti.

Aby se § 5 zákona použilo, rozdělí se dědické nabytí toho kterého nabyvatele na dvě skupiny. Do první skupiny se zařadí nabyté nemovitosti, do druhé všechny ostatní nabyté věci. Od úhrnné hrubé hodnoty druhé skupiny se odečte hodnota pozůstalostních srážek nabyvatelem převzatých, které nejsou knihovními břemeny váznoucími na nemovitostech z doby před úmrtím (dědickým nápadem), a zbytek se srovná s výplatami (odst. 3.). Jsou-li výplaty vyšší než zbytek, připočte se rozdíl k hodnotě knihovních břemen v předchozí větě uvedených. Součet uvedeného rozdílu a hodnoty uvedených knihovních břemen jest tou částí hrubé hodnoty nemovitostí, z níž se podle § 5 zákona nemovitostní poplatek snižuje na jednu třetinu sazby dosavadní. Není-li uvedeného rozdílu, t. j. jsou-li výplaty nižší než zbytek nebo rovnají-li se mu, jest touto částí jen hodnota uvedených břemen.

Nabývá-li táž osoba několika nemovitostí, které podléhají různým sazbám nemovitostního poplatku, posuzuje se k účelu §u 5 zákona každá nemovitost samostatně. Při tom se rozdíl ve smyslu odstavce předcházejícího rozdělí na jednotlivé nemovitosti podle poměru jejich hrubých hodnot. Totéž platí obdobně, podléhají-li různým sazbám celé skupiny nemovitostí.

§ 6 zákona se týká pojistek určených podle ustanovení pojišťovací smlouvy nebo jejích dodatků výslovně k zaplacení dávek ve zmíněném paragrafu uvedených, bez rozdílu, je-li toto určení obmezeno na určitou částku, má-li částka převyšující tyto dávky připadnouti určitým osobám a podléhá-li pojistka dědické dani čili nic.

Dědická daň se vypočítá ze všech nabytí dědické dani podléhajících, vyjímajíc pojistky podle § 6 zákona. K ani se připočtou poplatky nemovitostní a eventuelní veřejné přirážky, a souhrn se od pojištěné částky odečte.

Není-li pojistka dani dědické podrobena, náleží celý zbytek pojištěné částky osobám z pojistky oprávněným.

Je-li však pojistka dědické dani podrobena, podrobí se zbytek pojištěné částky dani dědické. Při tom se přihlíží i k ostatním nabytím (odstavec 2.), která připadají osobám z pojistky oprávněným. Dávky podle odstavce 2. spolu s dědickou daní podle odstavce 4. se od pojištěné částky odečtou a ostatek náleží osobám z pojistky oprávněným.

Úřad dědickou daň (poplatek) vyměřující oznámí pojišťovně výši dávek, kterou pojištěná částka kryje, a jest oprávněn žádati, aby mu byla pojištěná částka vydána, bez újmy nároků dědiců na část, dávky převyšující.

Podle § 1 zákona jsou úřady (orgány), jimž přísluší konati úmrtní zápis, povinny oznámiti finančnímu úřadu první stolice (okresnímu finančnímu ředitelství nebo, podle okolností, poplatkovému úřadu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančnímu ředitelství), v jehož obvodu mají sídlo, kdy a kde se má zápis konati, a to tak včas, aby mohl finanční úřad k úmrtnímu zápisu vyslati zástupce. K tomuto oznámení jsou povinny, pokud nebude ustanoveno jinak, jen tenkráte, mohou-li míti důvodně za to, že hrubá hodnota pozůstalostních aktiv převyšuje 20.000 Kč, nebo, jestliže byly finančním úřadem předem požádány nebo pozůstalostním osudem předem poukázány, aby tak učinily. Pozůstalostní soud jest povinen dáti takový poukaz příslušnému úřadu (orgánu) tenkráte, když mu nařizuje úmrtní zápis vykonati, jsou-li podmínky pro povinné oznámení úmrtního zápisu podle názoru soudu splněny, nebo byl-li za to finančním úřadem požádán. Obdobným způsobem postupuje pozůstalostní soud, žádá-li, aby úmrtní zápis vykonal soud jiný, jakož i dožádaný soud sám. Co se ustanovuje o soudech, platí obdobně o notářích jako soudních komisařích (veřejných notářích pozůstalost projednávajících).

Zástupce finančního úřadu jest oprávněn zúčastniti se úmrtního zápisu a působiti k správnému a úplnému vyšetření celého pozůstalého jmění a jeho pravé hodnoty tím, že zjišťuje skutkové okolnosti, žádá za jich protokolování, navrhuje postup a opatření, která uznává za potřebná, a hájí finančních zájmů státních vůbec.

Totéž, co jest ustanoveno v odstavcích předcházejících, platí obdobně také o inventuře pozůstalostního jmění s tím rozdílem, že jest její ohlášení povinné již tenkráte, převyšuje-li hrubá hodnota pozůstalostních aktiv 10.000 Kč.

Útraty spojené s vysláním zástupce finančního úřadu k provedení úmrtního zápisu a inventury hradí stát.

§ 28 ministerského nařízení ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř. z., se zrušuje.

§ 8 zákona se týká těch případů, v kterých si dědicové projednají pozůstalost sami (případy §§ 28 a 29, odst. 2., nespor. pat. ze dne 9. srpna 1854), č. 208 ř. z., ve znění čl. IX zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi případy, v kterých se soudní projednávání podle §§ 1 až 5 a 50 až 71 uh. zák. čl. XVI z r. 1894 nekoná). V těchto případech nesmí soud vzhledem k 1. větě §u 8 zákona vydati odevzdací listinu (podle uvedeného nesporného patentu) nebo pozůstalostní vysvědčení (podle §§ 98 až 106 uvedeného uh. zák. čl.), dokud dědicové potvrzením finančního úřadu, k vyměření daně (poplatku) příslušné, neprokáží, že jest daň (poplatek) zaplacena nebo zajištěna, anebo že jest pozůstalost daně (poplatku) prosta. Tento průkaz se nepožaduje, jde-li o pozůstalost od daně osvobozenou podle poznámky 1. k sazbě tohoto nařízení.

Finančním úřadem příslušným k tomu, aby u něho dědicové podle věty 2. §u 8 zákona ohlásili aspoň čtrnáct dní předem, kdy a kde se jednání o pozůstalostním jmění bude konati, jest ten finanční úřad první stolice, v jehož obvodě jest místo, kde se má jednání konati. K této ohlášce jsou dědicové povinni jen tenkráte, když hrubá hodnota pozůstalostního jmění převyšuje 10.000 Kč. Finanční úřad má právo zúčastniti se tohoto jednání a hájiti při něm finančních zájmů státních.

Nevyhovějí-li dědicové řádným způsobem ohlašovací povinnosti §em 8 zákona stanovené, propadají pořádkové pokutě podle § 43, odst. 4., cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 82, č. 3., uh. zák. čl. XI z r. 1918), nejde-li o případ důchodkového přestupku stíhaného v řízení trestním.

§ 9 zákona ustanovuje povšechně, k čemu se má přihlížeti při stanovení hodnoty poplatné (podrobené dani z obohacení a spojenému s ní poplatku nemovitostnímu) a hodnoty potřebné pro soudní řízení pozůstalostní, oceňují-li a odhadují-li předměty úřady a znalci. Znalci jsou tímto ustanovením vázáni, ať jde o ocenění podle §§ 13 až 22 zákona či o odhad k účelům pozůstalostním, nařízeným z moci úřední nebo k žádosti strany.

Podle §§ 9 a 10 zákona se daň (poplatek) vyměřuje z ustálené obecné (prodejní) hodnoty majetkového předmětu. K hodnotě mimořádné (nahodilé, pomíjející) se nehledí. Rozhodnou jest cena, která by se za tu kterou věc podle její jakosti, velikosti (množství), polohy a jiných vlastností dala obecně požadovati nehledíc k zvláštním okolnostem, jako k osobnímu zájmu dosavadního vlastníka nebo nabyvatele, nebo ke zvláštním poměrům jiným. Naproti tomu dlužno přihlížeti k takovým okolnostem, které mají na cenu věci vliv bezpečný a ocenitelný, jako různá osvobození od dávek a břemen a výsady nebo zase břemena a obmezení zákonná, nebo z veřejných důvodů plynoucí. Tuto hodnotu má doznati také strana, a činíc to, má zároveň také oznámiti finančnímu úřadu všechny okolnosti a pomůcky k vyšetření hodnoty potřebné, k čemuž může býti také vyzvána a zákonnými prostředky (předcházející § 7, odst. 3.) poháněna finančním úřadem.

§em 11 zákona se stala pro nabytí, na něž se zákon vztahuje, ustanovení zákona ze dne 11. června 1919, č. 329 Sb. z. a n., bezúčinnými. Jinou odhadní cenou tuzemské bursy podle ost. 1., věty 2., §u 11 zákona se rozumí ocenění dané bursou na požádání finančního úřadu nebo strany tenkráte, když tu není kursu vůbec, nebo když jest poslední kurs starší jednoho měsíce.

Na základě odst. 2. §u 11 zákona se ustanovuje, že se má cizí měna přepočítávati podle §§ 1 a 3 vlád. nař. ze dne 24. února 1921, č. 80 Sb. z. a n.

Nepokládá-li finanční úřad hodnotu podle ustanovení §§ 10 až 12 zákona za přiměřenou, vyšetří se poplatná hodnota, jestliže se o ní finanční úřad a poplatník nedohodnou, znaleckým oceněním podle §§ 13 až 22 zákona. Pro sestavení seznamu znalců (§ 13 zákona) vyžádá si soud návrhy zemědělských, průmyslových a jiných korporací.

Finanční úřad postupuje nejprve podle § 13, odst. 2. až 4., zákona. Potom se postupuje takto:

Když se finanční úřad a poplatník o znalcích dohodli, oznámí to finanční úřad znalcům a udá jim zároveň věc, kterou mají oceniti, a den rozhodný pro stanovení ceny. Znalci oznámí společně finančnímu úřadu, kde a kdy budou věc ohledávati - ač není-li ohledání podle povahy věci zbytečné - a to nejméně čtrnáct dní před ohledáním. Finanční úřad oznámí pak totéž bez průtahu poplatníkovi.

Po ohledání věci oznámí znalci do čtrnácti dnů finančnímu úřadu písemně svůj společný posudek o hodnotě, na níž se shodli. Tuto lhůtu může finanční úřad z důležitých důvodů prodloužiti.

Nedohodnou-li se znalci, podá každý z nich posudek samostatných nebo si oba vyhradí podati svůj posudek zároveň nebo společně s posudkem znalce třetího a zároveň oznámí finančnímu úřadu, kterého třetího znalce si zvolili. Finanční úřad zpraví o tom stranu. Třetí znalec oznámí finančnímu úřadu, kdy a kde bude konati své ohledání věci, a to nejméně čtrnáct dní před ohledáním. Finanční úřad oznámí pak totéž bez průtahu poplatníkovi. Po ohledání věci oznámí třetí znalec do čtrnácti dnů finančnímu úřadu písemně svůj posudek, podle okolností zároveň nebo společně se znalci ostatními.

Když znalci posudek předložili (odst. 2. a 3.), finanční úřad oznámí výsledek poplatníkovi s tím, že jest mu volno do posudku v desítidenní lhůtě nahlédnouti.

Jestliže se původní dva znalci o třetím znalci neshodli, oznámí to, podávajíce své samostatné posudky o hodnotě nebo vyhrazujíce si podati je zároveň nebo společně s posudkem znalce třetího (odst. 3.), finančnímu úřadu a zároveň udají, zdali požádali nebo požádají okresní soud za ustanovení třetího znalce sami čili nic. V tomto druhém případě požádá za jeho ustanovení finanční úřad (§ 14, odst. 2., zákona). Soud oznámí v obou případech, koho ustanovil třetím znalcem, oběma znalcům původním, finančnímu úřadu a poplatníkovi. Dále se postupuje podle odstavce 3., věta 3. a násl.

O postupu při ohledání věci může k návrhu přítomného účastníka musí býti pořízen zápis, jejž znalci předloží spolu se svými posudky finančnímu úřadu. Zápis jest kolku prost.

Žádost za jmenování znalců soudem (§ 16 zákona) podává se u soudu pozůstalostního, jde-li o daň dědickou z pozůstalosti soudem (notářem jako soudním komisařem, veřejným notářem) projednávané. Jde-li o daň dědickou z pozůstalosti soudem (notářem) neprojednávané, podává se žádost u soudu, který by byl příslušným, kdyby byla pozůstalost soudem projednávána. Jde-li o daň dědickou z jiného nabytí než pozůstalostního nebo o daň darovací, podává se žádost u okresního soudu, v jehož obvod oceňovaná věc nebo její větší část leží.

K tomu, zdali je žádost podána v zákonné lhůtě dvou měsíců, hledí soud jen na námitku účastníka, který žádost nepodal. Tato námitka může býti vznesena jen v osmidenní lhůtě, kterou druhému účastníku, jenž žádosti nepodal, určí soud k tomu, aby jmenoval svého znalce (následující odstavec).

Nejmenuje-li žadatel svého znalce již v žádosti, vybídne jej soud, aby tak učinil do osmi dnů. Zároveň vybídne soud také účastníka, který žádosti nepodal, aby druhého znalce jmenoval v téže lhůtě.

Soud oznámí znalce tím kterým účastníkem jmenovaného druhému účastníkovi s vybídnutím, aby do osmi dnů podal proti jmenovanému znalci eventuelní námitky. O námitkách rozhodne soud s konečnou platností.

Když byli znalci ustanoveni s konečnou platností, oznámí jim soud místo a dobu ohledání věci aspoň čtrnáct dní předem (§ 16, odst. 2., věta 2., zákona) a vezme je, je-li toho potřebí, do přísahy (§ 17, odst. 2., zákona).

Po ohledání věci oznámí znalci do čtrnácti dnů písemně svůj společný posudek o hodnotě, na níž se dohodli. Tuto lhůtu může soud z důležitých důvodů prodloužiti. Když znalci posudek předložili, soud oznámí výsledek (zjištěnou hodnotu) finančnímu úřadu a poplatníkovi s tím, že jest jim volno do posudku nahlédnouti a podati proti němu do třicíti dnů stížnost (§ 19, odst. 1., zákona).

Neshodnou-li se znalci, podá každý z nich posudek samostatný nebo si oba vyhradí podati svůj posudek zároveň nebo společně s posudkem znalce třetího, a zároveň oznámí soudu, kterého třetího znalce si zvolili. Soud oznámí třetího znalce oběma účastníkům a postupuje obdobně podle odst. 4. a 5. O dalším postupu třetího znalce a soudu platí ustanovení předcházejícího odstavce 6.

Neshodnou-li se znalci o třetím znalci, oznámí to, podívajíce své samostatné posudky o hodnotě nebo vyhrazujíce si podati je zároveň nebo společně s posudkem znalce třetího, soudu. Soud ustanoví třetího znalce a postupuje obdobně podle předcházejícího odstavce 5. Třetí znalec, podle okolností spolu s ostatními znalci, a soud postupují pak obdobně podle předcházejícího odstavce 6.

Při ohledání věci soud svým zástupcem přítomen není. O postupu při něm pořídí znalci zápis, jejž předloží spolu se svými posudky soudu. Zápis jest kolku prost.

Poplatky znalců upraví soud, a žádal-li za provedení znaleckého posudku poplatník (§ 18, posl. odst., zákona), také je od něho vybere.

Při jmenování dvou znalců na návrh účastníků podle § 20 zákona postupuje soud podle obdoby §u 16 zák. a §u 16, odst. 3. a 4., tohoto nařízení.

Soud, oznamuje znalce podle § 16, odst. 4., tohoto nařízení, oznámí účastníkům také jména soudce a finančního úředníka, kteří jsou členy oceňovací komise, a jejich náměstků (§ 20 zákona), a platí v té příčině obdobně § 16, odst. 4., tohoto nařízení (§ 21, odst. 1., zákona).

O útratách řízení před komisí rozhodne soud, u něhož zasedá odvolací komise, samosoudcem.

Má-li se použíti § 25, odst. 1., zákona, srovnává se celková čistá hodnota majetku, podrobeného dávce z majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., s celkovou čistou hodnotou majetku podrobeného dani dědické.

Je-li čistá hodnota majetku prvého tak vysoká jako čistá hodnota majetku druhého nebo vyšší, sníží se o zákonné srážky celá daň dědická z těch nápadů, na které se § 25 zákona vztahuje.

Je-li však čistá hodnota majetku prvého nižší než čistá hodnota majetku druhého, sníží se jen ten díl daně dědické, který odpovídá poměru čisté hodnoty majetku prvého k čisté hodnotě majetku druhého. Jestliže na př. čistá hodnota zůstavitelova majetku, dávce z majetku podrobeného, činila 100.000 Kč a čistá hodnota jeho pozůstalosti 200.00 Kč, jest poměr obou hodnot 1 : 2 a o zákonné srážky se sníží jen polovina daně dědické příslušného nabyvatele pozůstalosti.

Je-li však prokázáno, že určitá věc, podrobená dávce z majetku, nebo její hodnota připadla určitému nabyvateli, připadá výhoda v příčině této věci nebo její hodnoty podle obdoby předcházejících odstavců jen tomuto nabyvateli, má-li podmínky zákonem žádané.

Snížení daně podle § 25 zákona se připouští jen při prvním dědickém nápadu, který má povahu zákonem žádanou.

Doložené žádosti (§ 25 zákona) za snížení dědické daně se podávají u toho úřadu, který tuto daň vyměřil, a to do tří měsíců po doručení platebního rozkazu na ni, a byla-li dávka z majetku vyměřena později než daň dědická, do tří měsíců po doručení platebního rozkazu na dávku z majetku.

Pozůstalosti, záležející toliko v movitých věcech, jichž úhrnná hodnota beze srážky břemen nepřevyšuje 400 Kč, jsou osvobozeny od dědické daně [pozn. 1. k pol. 1. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 1., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm f), vlád. nař. č. 403].

Pozůstalosti po účastnících války (§ 4, odst. 1., cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 275 ř. z., a § 20 uh. zák. čl. XI z r. 1918) jsou v příčině nápadů v přímé příbuzenské linii a ve prospěch druhého manžela osvobozeny od dědické daně, nepřevyšuje-li ryzí hodnota pozůstalosti 20.000 Kč. Při ryzí hodnotě pozůstalosti vyšší než 20.000 Kč až do 50.000 Kč snižuje se dědická daň pro tyto nápady na čtvrtinu, při ryzí hodnotě pozůstalosti vyšší než 50.000 Kč na polovinu sazebního obnosu [pozn. 2. k pol. 1. cís. nař., čl. III, pozn. 2., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. g), vlád. nař. č. 403].

Nezletilým dětem (vnukům) zůstavitelovým přísluší za každý rok, scházející do plnoletí, sleva daně dědické na ně připadající, a to při nápadech do 10.000 Kč 5%ní (nejvýše však do 100 %) a při nápadech do 50.000 Kč 3%ní.

Zlomek roku aspoň šestiměsíční počítá se za celý rok (poznámka 4. k sazbě zákona).

Manželka zůstavitelova, prokáže-li nemajetnost, platí při nápadech nepřevyšujících cenu 10.000 Kč polovici dědické daně (pozn. 5. k sazbě zákona).

Při darech movitých věcí jest poplatnost nezávislá na sepsání listiny (listinném osvědčení).

Od daně jsou osvobozeny dary movitých věcí v ryzí ceně:

Na darování samosprávným svazkům a jiným osobám, uvedeným v saz. pol. 75, písm. b) zákona ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., a v saz. pol. 85, č. 2 uherské popl. sazby, vztahují se ustanovení tam vydaná [pozn. 2. k pol. 2. cís. nař., čl. III, pozn. 7., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm l), vlád. nař. č. 403].

Daň buď zapravena z ryzí hodnoty jmění napadlého (darovaného) [věta 1. pozn. 4., k pol. 1., cís. nař., čl. III, věta 1. pozn. 4., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. i), vlád. nař. č. 403]. Při vyměření rozloží se každé nabytí v obnosy uvedené v jednotlivých stupnicích sazby. Obnos, spadající do nejvyšší stupnice, zarovná se dolů na 100 Kč; při obnosech do 100 Kč, spadajících do nejnižší stupnice, zarovnává se po 20 Kč dolů (věta 1. a 2. pozn. 6. k sazbě zákona).

Daň buď vyměřena tím způsobem, že z obnosu hodnoty nápadu (daru) po srážce daně nesmí nikdy zbýti méně než z nejvyššího obnosu hodnoty nejblíže nižšího stupně sazby po srážce daně naň vypadajícího [pozn. 5. k pol. 1. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 5., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. j), vlád nař. č. 403], a aby, je-li hranice pro osvobození nebo úlevu překročena, ze zdaněné hodnoty po odečtení daně nezbylo méně, než kdyby hranice překročena nebyla (§ 2, odst. 7., tohoto nařízení).

Převádí-li se právo vlastnické k nemovité věci za příčinou smrti nebo darováním mezi živými, buď kromě daně z obohacení zapraven též poplatek z převodu nemovitosti [pozn. 1., k pol. 1. a 2. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 8., vlád. nař. č. 53 a § 2, písm. a) a c), vlád. nař. č. 403].

Poplatky z nemovitostí, v poznámce 9. uvedené, buďtež vyměřovány podle hodnotových stupnic po 40 Kč; každý zbytek pod 40 Kč, jenž činí 2 Kč nebo více, buď považován za úplný, zbytek pod 2 Kč buď ponechán nepovšimnut [pozn. 2. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 9., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm m), vlád. nař. č. 403].

Mezi zrozením manželským a nemanželským (pokud bylo prokázáno) se nerozeznává (pozn. 1. k sazbě zákona).

Manželé patří do I. třídy sazby jen potud, pokud nejsou ani rozvedeni ani rozloučeni, snoubenci, jedná-li se o smlouvy svatební.

Téže výhody požívají také osoby, uvedené v § 5, odst. 2., zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920, t. j. není-li tu manželky podle předcházejícího odstavce, nemajetné družky zůstavitelů (dárců), žily-li se zůstavitelem (dárcem) ve společné domácnosti až do poplatného nabytí (úmrtím, darováním) nepřetržitě po dobu nejméně pěti let a měly-li s ním v této době dítě.

Nevlastní a adoptované děti a vnuci, dále manželé vlastních dětí a vnuků platí daň podle třídy druhé, manželé nevlastních a adoptovaných dětí (vnuků) daň podle třídy třetí.

Schovanci, pokud se v tomto poměru nalézají u zůstavitele (dárce) nejméně pět let, nebo nejpozději od 3. roku, ale nejméně 2 léta, dále příbuzní v přímé linii (s vynětím dětí a vnuků) manžela zůstavitelova (dárcova), konečně nevlastní a adoptivní rodiče platí daň podle třídy třetí.

Sourozenci manžela zůstavitelova (dárcova) a manželé sourozenců zůstavitelových (dárcových) platí daň podle třídy čtvrté, děti a vnuci osob těch daň podle třídy páté (pozn. 2. k sazbě zákona a § 2, odst. 6., tohoto nařízení).

Osoby, které se nalézají v době smrti zůstavitelovy (pokud se týče v době ujednání darovací smlouvy) nejméně jeden rok ve služebním neb námezdním poměru k zůstaviteli (dárci), platí daň podle sazby stanovené pro třídu první, neobnáší-li čistá cena nabývaného jmění více než pět tisíc Kč, jinak podle sazby, stanovené pro třídu pátou, pokud by beze zření na tento poměr neplatili daně nižší.

Táž výhoda přísluší veřejným společníkům ohledně podílu zůstavitelova (dárcova) na dotčené společnosti (pozn. 3. k sazbě zákona).

Odkazy a darování samosprávným svazkům náležejí do VII. třídy sazby zákona, nejde-li o darování, jež jsou vůbec daně prosta [na př. dle saz. pol. 44/75 b) pop. zák. ze dne 9. února 1850, č. 50 ř. z., nebo dle saz. pol. 85, č. 2 uherské popl. sazby]. Totéž platí o odkazech a darováních spolkům, společnostem a ústavům, jejichž jmění dle jich stanov je věnováno výlučně a trvale účelům v VII. třídě uvedeným, pak o bezúplatných věnováních k účelům chudinským [pozn. 6. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař., čl. III, pozn. 13., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. r), vlád. nař. č. 403].

Dobročinnými nebo lidumilnými účely po rozumu VII. třídy sazby zákona buďtež rozuměny obecně prospěšné snahy, jež směřují k tomu, aby zmírněna byla nouze (chudoba, nuznost) nebo zabráněno jí v kruhu obyvatelstva prostorově neb určitými znaky ohraničeného, nebo aby prokázána byla láska ku bližnímu ve prospěch obecného blaha.

Požaduje-li poplatník tuto zmírněnou sazbu a nevysvítá-li již z obsahu posledního pořízení, nadační nebo darovací listiny, že jde o dary ve prospěch nadací k vyučovacím, dobročinným a lidumilným účelům, nechť to prokáže finančnímu úřadu první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bernímu úřadu) a předloží příslušné doklady. Jako doklady berou se tu v úvahu obzvláště všechny písemnosti povahu daru blíže označující, jako na př. spolkové stanovy, korespondence věnujícího a pod.

Při věnování spolkům, společnostem a ústavům dlužno mimo to podati průkaz, že jmění těchto sdružení dle jejich stanov výhradně a trvale je věnováno vyučovacím, dobročinným a lidumilným účelům a tudíž že také jen k takovým účelům lze ho použíti, když sdružení se zruší. Finanční úřad první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi berní úřad, když bylo dříve jeho návrh schválilo finanční ředitelství) rozhodne s výjimkou v pozn. 16. uvedenou o tom, zda jsou tu podmínky pro použití zmíněné sazby daňové.

Nadace a věnování, směřující význačně k obecně prospěšným účelům, třeba by nebyly věnovány vyučování, dobročinnosti nebo lidumilnosti, jsou postaveny na roveň nadacím a věnováním označeným v VII. třídě sazby při používání těchto ustanovení, jakož i pozn. 14., bude-li prokázáno, že (a pokud) nadace (věnování) je k tomu určena, aby zvláštní měrou podporovala obecné blaho ve vědeckém, hospodářském nebo jiném ohledu.

Při věnováních tohoto druhu spolkům, společnostem a ústavům buď obdobně použito ustanovení první věty odstavce 3. této poznámky.

Žádost buď podána u finančního úřadu první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u berního úřadu). Finanční ministerstvo rozhodne dle volného uvážení o tom, zda a pokud se povolí výhoda [pozn. 7. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař. a čl. III, pozn. 14., vlád. nař. č. 53 v souvislosti s §§ 58 a 59 min. nař. ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř. z., a § 3, písm. s), t) a u), vlád. nař. č. 403].

Bezúplatná věnování ve prospěch cizozemských nadací (samosprávných svazků, spolků, společností, ústavů) druhu v VII. třídě sazby označeného při použití daňových sazeb tam ustanovených za obdobného šetření ustanovení odstavců pozn. 14. a 15. jsou na roveň postavena bezúplatným věnováním ve prospěch tuzemských nadací téhož druhu, prokáže-li osoba daní povinná v žádosti, již nutno podati u finančního úřadu první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u berního úřadu), kromě předpokladů v odst. 2. až 5. pozn. 15. uvedených také skutečnost, že zákony dotyčného státu neustanovují pro věnování toho druhu vyšší dědickou neb darovací dávku státní, než jaká jest v VII. třídě sazby stanovena, a že také věnování takovým československým nadacím (samosprávným svazkům, spolkům, společnostem a ústavům) neposuzuje se buď vůbec nepříznivěji neb aspoň že se tu předpokládá vzájemnost.

Ministerstvo financí rozhodne dle volného uvážení o tom, zda se povolí výhoda [pozn. 8. k pol. 1. a 2. sazby cís. nař. a čl. III, pozn. 15., vlád. nař. č. 53 v souvislosti s § 60 min. nař. ze dne 29. prosince 1915, č. 397 ř. z., a § 3, písm. v), vlád. nař. č. 403].

Československý červený kříž jest osvobozen od kolků, bezprostředních poplatků a daně z obohacení vzhledem ke svému movitému a nemovitému majetku na dobu, pokud se jeho jmění upotřebuje podle zásad, spočívajících na platných usneseních ženevské konvence. Při bezplatných věnováních mezi živými Československému červenému kříži přísluší osvobození od kolků, bezprostředních poplatků a daně z obohacení také tomu, kdo učinil věnování [pozn. 9. k pol. 1. a 2. cís. nař., čl. III, pozn. 16., vlád. nař. č. 53 a § 3, písm. y), vlád. nař. č. 403].

Poplatkové (daňové) úlevy, stanovené v §§ 1 a 3 cís. nař. ze dne 31. října 1914, č. 315 ř. z. (věnování k účelům válečné péče), zůstávají v platnosti (čl. III, pozn. 16., vlád. nař. č. 53).