Za léčiva nejčastěji užívaná, avšak nepojatá do textu lékopisu A․ (býv. rak. lékopis Ed. VIII.) či lékopisu B. (býv. uh. lékopis Ed. III.), platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, platí na účet stran úlev požívajících (§ 1 nařízení vlády republiky Československé ze dne 8. srpna 1922, čís. 211 Sb. z. a n.) ceny obsažené v příloze připojené k tomuto nařízení.

Lékařům, kteří jsou oprávněni míti domácí (příruční) lékárnu, dovoluje se, aby ke konečné ceně receptu za léčiva oceněná podle § 1 připočítávali 15 %.

Všechna nařízení, kterými dosud upravena byla lékárnická sazba léčiv neoficinelních pro strany úlev požívající, se zrušují.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 1922 a platí na celém území státním. Jeho provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.