Vláda se zmocňuje, aby na ochranu zájmů věřitelů a dlužníků, příslušných do republiky Československé, provedla soupis právních nároků a závazků jejich vůči osobám, které při založení těchto právních poměrů příslušely jinam nebo bydlely (měly sídlo) jinde než v některém území bývalé říše Rakousko-Uherské.

Předmětem soupisu jsou právní nároky a závazky (§ 1), které založeny byly před 28. říjnem 1918 a jsou vyjádřeny ve měně jiné než ve starých rakousko-uherských korunách.

Českoslovenští věřitelé i dlužníci (§ 1) jsou povinni své právní nároky a závazky (§ 2) k soupisu přihlásiti, dáti o nich na úřední vyzvání žádané vysvětlení a předložiti k nahlédnutí potřebné doklady, zvláště i své obchodní knihy.

Jakékoliv porušení povinností věřitelů nebo dlužníků, uložených v § 3, stíhá se peněžitou pokutou až do 100.000 Kč, kterouž lze opakovati.

Řízení trestní přísluší berním správám (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a končí druhou stolicí.

Kromě toho včas nepřihlášené právní nároky propadají ve prospěch státu a závazky budou vyloučeny z výhod plynoucích z příští úpravy těchto právních poměrů.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministry zahraničních věcí, obchodu a spravedlnosti.