Smlouvy nájemní a pachtovní, týkající se některého ze statků a majetku připadlých podle mírových smluv československému státu, nebo majících za předmět těžbu užitků některého ze statků a majetku takového, které byly uzavřeny dřívějším oprávněným před účinností zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 354 Sb. z. a n., mohou býti státem československým zrušeny výpovědí aspoň 3měsíční, pokud nelze tak učiniti dle platných předpisů bez výpovědi.

Dáti výpověď jest oprávněn úřad, který dle platných předpisů vede správu statků nebo majetku, o který jde.

Provedla-li druhá smluvní strana, se kterou se smlouva podle § 1 zruší, na nemovitostech, k nimž se smlouva vztahovala, v rámci smlouvy investice, jejichž užitek dosud trvá, má vůči státu nárok na náhradu prokázaných nákladů na tyto investice původně učiněných, po srážce přiměřené amortisace. Investice tyto připadnou do vlastnictví státu.

Jiných nároků na náhradu škody z předčasného zrušení smlouvy druhá smluvní strana vůči státu nemá.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej náleží všem ministrům.