Majitelé (pachtýři, uživatelé) půdě, kteří v pastevním období 1922 ponechali majitelům dobytka užívání pastvy na této půdě, jsou povinni ponechati ji k pastvě i v roce 1923. Totéž platí o půdě, na které bylo paseno v roce 1922 na základě rozhodnutí vydaného podle článku II. vládního nařízení ze dne 16. března 1922, č. 104 Sb. z. a n.

Na užívání pastvy na této půdě mají v první řadě nárok ti, kdo v roce 1922 tam dobytek pásli, a ti, kterým brání opatření zvěrolékařsko-policejní užívati nyní k pastvě půdy, jimi v roce 1922 k pastvě užívané. O tom, kdo má podle tohoto předpisu nárok na užívání pastvy, rozhodne v případě neshody pastevní výbor.

Je-li v obci zvýšená potřeba pastvin, může pastevní výbor, šetře zákonných předpisů o ochraně lesů, povinnost v odstavci prvním stanovenou uložiti za podmínek tohoto nařízení majitelům (pachtýřům, uživatelům) půdy i v příčině jiných, než v odstavci prvním naznačených pozemků jejich, pokud jich není používáno k účelům zemědělsky výhodnějším. Současně pastevní výbor rozhodne, komu mají býti tyto pastvy přiděleny.

Pro poměry §em 1 tohoto nařízení upravené platí předpisy článků II. až VIII. vládního nařízení ze dne 21. května 1921, č. 201 Sb. z. a n., kterým se upravuje užívání pastvin v Podkarpatské Rusi v roce 1921, s těmito změnami:

Platnost tohoto nařízení, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jež provedou všichni členové vlády, jest obmezena na území Podkarpatské Rusi.