Ustanovení § 4 vládního nařízení ze dne 27. ledna 1921, č. 38 Sb. z. a n., ve znění článku II vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1922, č. 322 Sb. z. a n., a ustanovení článku IV vládního nařízení ze dne 9. listopadu 1922, č. 322 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

Poplatky za povolení dovozu minerálních olejů a jich výrobků ve výměře stanovené vyhláškou ministra průmyslu, obchodu a živností ze dne 9. července 1923, č. 141.649/23, vybírají až na další celní úřady při přestoupení zásilky přes celní hranici.

Majitelům dovozních povolení, kteří v den účinnosti tohoto nařízení mají na zásobách dovezených minerálních olejů sazebního čísla 177 a 178 nejméně 5.000 kg v jednom skladišti, vrátí se z těchto zásob zaplacené poplatky z povolení dovozu polovinou rozdílu sazby dosavadní a sazby stanovené vyhláškou ministra průmyslu, obchodu a živností ze dne 9. července 1923, č. 141.649/23. Do těchto zásob započítají se i množství minerálních olejů sazebního čísla 177 a 178, jež do dne účinnosti byla celními úřady odbavena, avšak do dne zjištění zásob nedošla.

Za tím účelem jsou majitelé dovozních povolení povinni ohlásiti zásoby minerálních olejů sazebního čísla 177 a 178 nejdéle do tří dnů po dni účinnosti tohoto nařízení příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu, jde-li však o rafinerii minerálních olejů, technické finanční kontrole, pověřené dozorem na podnik. Minerální oleje do dne účinnosti u celních úřadů odbavené, jež v uvedené třídenní lhůtě prokázané nemohly býti do zásob započteny, nutno ohlásiti neprodleně po jich dojití.

Jmenované úřady prozkoumají ohlášky na základě skutečného stavu zásob a dokladů, jež jim za tím účelem musí býti předloženy, a zjistí-li souhlas, potvrdí jich správnost.

Na základě tohoto potvrzení ministerstvo průmyslu, obchodu a živností provede vrácení poplatků.

Toto nařízení nabývá účinnosti pátého dne po dni vyhlášení. Provedením jeho pověřují se ministři veřejných prací, financí a průmyslu, obchodu a živností.