Dnem 10. května 1923 končí doba 4 let, po kterou trvala povinnost opatřiti soupisovou značkou (okolkovati) cenné papíry (plášť, kuponový arch a talon), které do této doby do území republiky Československé se dostaly (§§ 2, 9 a 10 vl. nař. z 12. března 1919, čís. 126 a § 1 vl. nař. ze 14. dubna 1919, čís. 201 Sb. z. a n.).

Tímto dnem pozbývá účinnosti také zákaz jak obchodu (převodu, zástavy, uschování atd.) s cennými papíry neoznačenými, tak i výplaty jejich splatností (slosovaných kusů a kuponů) dospívajících po 10. květnu 1923 (§ 15 vl. nař. z 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a. n.).

Důsledkem toho zaniká ovšem zároveň i povinnost důkazu (affidavit) o československých papírech v cizině (odst. 4. až 6. §u 15 vl. nař. z 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n.).

Tím, že prošlo toto čtyřletí (§ 1), není ovšem nikdo zproštěn zmíněných povinností (§ 1), byl-li pro ně dán právní základ již 10. května 1923; tak na př. opatřiti jest značkou soupisovou nový cenný papír po 10. květnu 1923 vydaný záměnou za starý, z něhož aspoň jeden kupon byl ještě splatný do 10. května 1923.

Cenné papíry, buď nově nebo záměnou za staré po 10. květnu 1923 vydané, neopatřují se ani značkou soupisovou (§ 2 vl. nař. z 5. května 1919, č. 236 Sb. z. a n.), ani doložkou, že byly vydány po soupisu (§ 2 vl. nař. z 25. června 1920, čís. 400 Sb. z. a n.).

Předmětem této vyhlášky jsou jen takové cenné papíry, které do 10. května 1923 nebyly soupisovou značkou opatřeny (okolkovány), poněvadž až do tohoto dne takové právní povinnosti tu nebylo.

Naproti tomu netýká se tato vyhláška takových cenných papírů, jichž držitel opominutím této právní povinnosti dopustil se činu trestného (§§ 11 a 17 vl. nař. z 12. března 1919, čís. 126 Sb. z. a n.).