Československý reeskontní a lombardní ústav (v dalším „Ústav“) jest ústav zřízený podle zákona č. 49/1934 Sb. z. a n.

Jeho jméno zní: „Československý reeskontní a lombardní ústav“; v obchodním rejstříku zapsán není.

Ústav jest zastupován před soudy, úřady a vůči třetím osobám předsednictvem (§ 20).

Ku platnému podpisování listin Ústavem vydávaných jest potřebí, aby pod jeho jméno (§ 1, odst. 2) kýmkoli napsané nebo razítkem vytištěné připojili vlastnoruční podpisy alespoň dva členové správního výboru (§ 15) nebo jeden člen tohoto výboru a ředitel (§ 26). Jména oprávněných podpisovati a jejich vlastnoruční podpisy jsou na vývěsce v úředních místnostech Ústavu.

Základní jmění Ústavu činí 100,000.000 Kč opatřených státním vkladem.

Tohoto jmění lze použíti při provozování obchodů Ústavu.

Základní jmění ručí především za závazky Ústavu (§ 34, odst. 1).

Do působnosti Ústavu náleží:

Se zvláštním svolením vlády může Ústav, žádá-li to veřejný zájem, prováděti likvidaci peněžních ústavů a jiných podniků, na nichž má některý z ústavů v § 37 uvedených zájem, anebo při ní spolupůsobiti (§ 12).

Poskytovati peněžním ústavům a jiným podnikům podpory k odčinění jejich ztrát jest z působnosti Ústavu vyloučeno.

Vyjma případy v § 12 uvedené smí Ústav poskytovati nebo zprostředkovati pouze úvěr směnečný nebo úvěr lombardní, a to jen ústavům peněžním.

Úvěr směnečný lze poskytnouti buď tak, že Ústav koupí od peněžního ústavu směnku, jeho rubopisem opatřenou, přede dnem dospělosti (eskontní úvěr), anebo tak, že Ústav akceptuje směnku na něho peněžním ústavem vystavenou (akceptační úvěr).

V eskont lze přijmouti zásadně směnky vzniklé ze skutečných obchodů, splatné zpravidla do 120 dnů v tuzemsku a podepsané aspoň dvěma osobami, jichž schopnost platiti jest známa.

Úvěr akceptační smí býti povolen jen peněžním ústavům schopným úvěru do výše přesně stanovené a při náležitém zajištění․

Úvěry lombardní smějí býti poskytovány na drahé kovy ražené i neražené, na cenné papíry, konosementy, skladní listy a obilní zástavní listy. Na cenné papíry lze poskytnouti zápůjčku zásadně jen tehdy, byly-li vydány v tuzemsku a jsou-li na tuzemské burse úředně znamenány, a pouze do 85 % jejich dočasné kursovní hodnoty, jde-li o papíry sirotčí jistoty, jinak do 75 % této hodnoty.

Úvěry vůbec smějí býti poskytovány jen za náležitých jistot a toliko na osvědčení hodnověrně doložené, že prostředků úvěrem získaných bude použito jen buď k nutnému zvýšení hybnosti ústavu o úvěr žádajícího anebo v zájmu hospodářsky zdravých podniků.

Důvod, proč úvěr byl odmítnut, není potřebí sděliti.

V působnosti v § 6, odst. 1, písm. b) stanovené jest Ústavu pečovati společně s jinými peněžními ústavy, aby trh státních půjček se hospodářsky zdravě rozšiřoval a vyvíjel.

Účast Ústavu na státních úvěrových operacích může záležeti v součinnosti při vydávání státních půjček, a to samostatně anebo ve sdružení s jinými peněžními ústavy, dále v provádění upisovací akce a v obstarávání jiných s tím spojených úkonů, které mu svěří státní finanční správa.

Obchod s cennými papíry zásadně jest obmeziti jen na papíry státní; obchod s jinými cennými papíry jest přípustný jen potud, pokud souvisí s úvěrovou činností Ústavu.

Při nákupu a prodeji cenných papírů není Ústav obmezen jen na styk s peněžními ústavy.

Jiných vkladů než povinných (§§ 38 až 40) Ústav přijímati nesmí.

Tyto vklady přijímají se na běžný účet, přičemž jest dbáti, aby úhrn vkladů uložených ústavy pojišťovacími (§ 37, č. 2 a 3) byl účtován odděleně od úhrnu vkladů uložených ústavy peněžními (§ 37, č. 1).

Vklady uložené Ústřední sociální pojišťovnou v Praze a Všeobecným pensijním ústavem v Praze zúročí se pololetně pozadu sazbou o 1/4 % vyšší, než jest úroková míra, které bylo použito za početní podklad zákonů o těchto ústavech, ostatní vklady pololetně pozadu sazbou, kterou zemské úvěrní ústavy smějí poskytovati v obvodu zemí České a Moravskoslezské ze vkladů od svazů v běžném účtě s nejdelší dobou vázanosti.

Ústav smí vydávati zpravidla jen dílčí dlužní úpisy s přednostní úhradou (zákon ze dne 21. prosince 1905, č. 213 ř. z., o fundovaných bankovních dlužních úpisech); k vydání dílčích dlužních úpisů bez takové přednostní úhrady jest potřebí povolení ministerstva financí.

Zástavní listy smějí býti vydávány jen na základě hypotečních zápůjček v zákonné jistotě, které Ústav poskytl peněžním ústavům anebo jichž od nich postupem nabyl. Úhrnný peníz zástavních listů v oběhu nesmí činiti více než úhrnný peníz zápůjček, na jichž podkladě byly vydány.

Obsah i forma dílčích dlužních úpisů a zástavních listů podléhají schválení ministerstva financí.

správní výbor (§§ 15 až 19);

předsednictvo (§§ 20 až 22);

zvláštní výbor (§§ 23 až 25);

ředitel (§§ 26 a 27);

dozorčí rada (§§ 28 až 30);

Zemská banka (§ 31).

Správní výbor jest 12členný; tvoří jej předseda, dva místopředsedové a těchto dalších 9 členů:

Předsedu, místopředsedy a ostatní členy správního výboru kromě členů uvedených v odstavci 1, písm. b) jmenuje a odvolává vláda po návrhu ministra financí, a to zástupce peněžních ústavů po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví (čl. LIV, odst. 1 zák. č. 54/1932 Sb. z. a n.) tak, aby byly jimi zastoupeny nejdůležitější skupiny peněžnictví, a zástupce ústavů pojišťovacích po slyšení těchto ústavů, pokud se týká, jejich zájmových korporací.

K novému obsazení správního výboru dojde zpravidla vždy po třech letech; dosavadní člen může býti opět jmenován.

Předsedou správního výboru, místopředsedou, ani jiným jeho členem nemohou býti členové Národního shromáždění.

Úřad členů správního výboru jest úřadem čestným, bezplatným; jsou odkázáni na náhradu výloh s účastí na sedění orgánů Ústavu, kterou vláda určí při jich jmenování úhrnkovým penízem.

Správnímu výboru náleží vrchní vedení Ústavu, zejména tedy:

Správnímu výboru náleží vyřizovati i všechny jiné věci, jež těmito stanovami nejsou výslovně vyhrazeny jiným orgánům.

Správní výbor může část své působnosti přenésti na jiné orgány, zejména na předsednictvo (§ 20), zvláštní výbor (§ 24) anebo na jiné, ku projednání některých věcí jím zřízené výbory (užší výbory).

Správní výbor vyřizuje věci své působnosti usnesením.

K usnesení má zpravidla dojíti v sedění, které svolává podle potřeby, v něm předsedá a je řídí předseda tohoto výboru; sedění musí býti, a to do týdne, svoláno na žádost zástupce státu neb aspoň jedné třetiny členů výboru. V naléhavých případech může se usnesení státi také jen písemně (per rollam).

K sedění musí býti pozváni včas všichni členové výboru, jakož i předseda dozorčí rady (§ 29, odst. 3). Pozvání, v němž zároveň budiž zřetelně naznačen předmět jednání, může se státi písemně, telegraficky nebo telefonicky.

Ku platnosti usnesen jest potřebí většiny odevzdaných hlasů a při hlasování písemném (per rollam) většiny hlasů všech členů výboru. Předseda hlasuje, a nehlasuje-li se hlasovacími lístky (odstavec 5), při rovnosti hlasů jeho hlas rozhoduje.

Zpravidla hlasuje se pozvednutím ruky. Při volbě však předseda může, a vyslovila-li se pro to aspoň třetina ke hlasování oprávněných, musí naříditi hlasování hlasovacími lístky. Lístky prázdné nepočítají se při zjišťování většiny mezi odevzdané hlasy. Hlasuje-li se lístky, pokládá se návrh při rovnosti hlasů za zamítnutý; byla-li opětovná volba z toho důvodu bezvýslednou, rozhoduje mezi navrženými los.

K seděním správního výboru jest přibrati zapisovatele. Zapisovatel, není-li členem výboru nebo úředníkem Ústavu, vykoná do rukou předsedy slib mlčenlivosti.

Do protokolu zapsati jest jména přítomných, průběh jednání v jeho hlavních bodech, jakož i všechna učiněná usnesení; při hlasování písemném (per rollam) jest jeho předmět a výsledek přednésti v nejbližším sedění a v zápise o něm uvésti.

Protokol podepisuje vedle zapisovatele předseda; předsedovi také náleží dozírati na řádné vedení protokolu.

Je-li předseda správního výboru zaneprázdněn nebo není-li ho, zastupuje ho ve výkonu všech jeho práv i povinností, jež mu podle těchto stanov příslušejí, místopředseda tohoto výboru, kterého tím pověřil, a nedošlo-li k takovému pověření, místopředseda věkem starší.

Jsou-li předseda i oba místopředsedové zaneprázdněni nebo není-li jich, přísluší výkon práv a povinností předsedy pověřenému tím jinému členu správního výboru, jinak přítomnému členu tohoto výboru věkem nejstaršímu.

Předsednictvo se skládá z předsedy správního výboru, obou jeho místopředsedů, členů tohoto výboru uvedených v § 15, odst. 1, písm. b), a ředitele (§ 26).

Jeho předsedou jest předseda správního výboru; o jeho zastupování platí ustanovení § 19 i tu.

Předsednictvu náleží běžná obchodní správa Ústavu a jeho zastupování navenek (§ 3, odst. 1); dále mu náleží připravovati návrhy pro jednání správního výboru, pokud to tímto výborem nebylo přikázáno jinému orgánu, a vyřizovati také jiné věci tímto výborem mu přikázané.

Předsednictvo jest povinno vykonávati obchodní správu podle zásad v §§ 7 až 12 stanovených a směrnic, jakož i obchodních podmínek určených podle § 16, odst. 1, č. 1 správním výborem.

Zvláštní výbor skládá se z předsedy správního výboru, ze členů správního výboru, které tento výbor zvolí v potřebném počtu, a z ředitele (§ 26).

Předsedou zvláštního výboru jest předseda správního výboru; o jeho zastupování platí ustanovení § 19 i tu.

Ředitele a potřebný počet vedoucích úředníků jmenuje vláda k návrhu ministra financí. Služební smlouvy s nimi schvaluje ministr financí k návrhu předsednictva.

Ředitele, je-li zaneprázdněn nebo není-li, zastupuje náměstek, a je-li jich několik, náměstek služebně nejstarší, ačli jeho zastoupení nebylo upraveno jinak.

Řediteli náleží prováděti usnesení sborových orgánů Ústavu, pokud to nebylo vyhrazeno orgánu jinému, a dozírati, aby jednotlivé obchodní úkony odpovídaly potřebám bankovní techniky a hospodárnosti.

Ředitel jest povinen podávati běžné zprávy o své činnosti a o majetkovém stavu Ústavu prostřednictvím předsednictva správnímu výboru. Podrobněji jeho povinnosti vymezí služební instrukce správním výborem vydaná.

Dozorčí rada jest 8členná; tvoří ji předseda, dva místopředsedové a těchto dalších 5 členů:

Předsedu, místopředsedy i ostatní členy dozorčí rady jmenuje a odvolává vláda po návrhu ministra financí, a to zástupce peněžních ústavů po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví a zástupce ústavů pojišťovacích po slyšení těchto ústavů, pokud se týká jejich zájmových korporací.

Ustanovení § 15, odst. 3 až 5 platí obdobně i tu.

Dozorčí radě náleží dohlížeti na hospodaření Ústavu. Za tím účelem jest oprávněna kdykoli požadovati na správních orgánech Ústavu vysvětlivky a zprávy a podle svého usnesení buď hromadně nebo některými svými členy nahlížeti do knih a spisů Ústavu, jakož i zkoumati jeho celkový stav, hotovosti, zásoby cenných papírů, směnek a jiných hodnot.

Dozorčí rada zkouší roční účetní závěrku Ústavu a návrh na použití přebytku v ní vykázaného (§ 32).

Předseda dozorčí rady může se účastniti jednání správního výboru a jiných správních orgánů Ústavu s hlasem poradním.

Zemské bance v Praze náleží obstarávati pokladní, účetní a kancelářské práce Ústavu; při tom musí býti dbáno toho, aby jmění (pohledávky a závazky) Ústavu bylo odděleno a odděleně účtováno od jmění této banky.

Dokud správní výbor nezřídí k tomu zvláštní orgán, náleží Zemské bance též zkoumati správnost vkladových odvodů, podle potřeby i nahlédnutím do obchodních knih a dokladů ústavů vklady povinných (§ 41), a vyzvati ústavy, jichž se týká, k náležitému doplnění vkladu (§ 44, odst. 1).

Obstarávání uvedených prací Zemskou bankou podrobně určuje, zejména co do vzájemných práv a povinností, zvláštní smlouva správním výborem s touto bankou uzavřená a ministrem financí schválená.

Reservní fond Ústavu slouží k úhradě bilančních ztrát Ústavu a teprve, kdyby k tomu nepostačoval, jest tyto ztráty uhraditi odpisem na základním jmění (§ 5). Tento reservní fond tvoří se z přídělů přebytku (§ 33) a z pokut podle ustanovení § 43 ukládaných.

Dostoupí-i reservní fond přiměřené výše v poměru k závazkům Ústavu, lze přídělů přebytku použíti ke zřízení zvláštních fondů.

Vydá-li Ústav dílčí dlužní úpisy s přednostní úhradou (§ 11, odst. 1), jest pečovati o zřízení při tom předepsaných fondů.

Pokud se přídělu přebytku, věnovaného na účely v § 12 uvedené, v příštím správním roce nepoužije, jest zbývající peníz přiděliti fondu pro tyto účely zřízenému.

Dozor na Ústav vykonává ministerstvo financí vládním komisařem, který jest oprávněn účastniti se všech schůzí správního výboru, dozorčí rady a jiných orgánů Ústavu, jakož i kdykoli nahlédnouti do všech jeho písemností i dokladů.

Povinností vládního komisaře jest dozírati, aby správa Ústavu děla se v mezích platných všeobecných i zvláštních předpisů právních a neodporovala zájmům ani státu, zejména v příčině jeho záruky (§ 36), ani Ústavu. Vládní komisař může zastaviti výkon každého usnesení orgánů Ústavu, které by s tím bylo v rozporu; takové usnesení nenabude účinnosti, dokud nerozhodne s konečnou platností ministr financí.

Za vklady u Ústavu [§ 6, odst. 1, písm. d); §§ 38 až 40] a za úroky z nich (§ 10, odst. 3) ručí podpůrně stát.

Rovněž stát ručí podpůrně za správné zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů a zástavních listů Ústavem vydaných.

Ministrem financí může býti převzata státní záruka do 500,000.000 Kč i za jiné, než v odstavci 2 uvedené, Ústavu poskytnuté zápůjčky.

na peněžních ústavech druhů uvedených v § 2, odst. 1 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n., ve znění čl. XIV zák. č. 54/1932 Sb. z. a n., které přijímají vklady na vkladní knížky (listy) nebo na pokladniční poukázky,

na Ústřední sociální pojišťovně v Praze a Všeobecném pensijním ústavu v Praze a

na všech životních pojišťovnách, aby u něho ukládaly a udržovaly vklady podle dalších ustanovení.

Peněžní ústavy (§ 37, odst. 1) jsou povinny ukládati u Ústavu 10 % svého přírůstku vkladů na vkladní knížky (listy) a na pokladniční poukázky tak dlouho, až jejich celkový vklad u Ústavu dosáhne 5 % úhrnného stavu takových vkladů, a tento celkový vklad na této výši udržovati.

Přírůstek jest peníz, o který stav vkladů na vkladní knížky (listy) a na pokladniční poukázky bez úroků jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu z počátku téhož roku.

U svazů (ústředí; § 13) se ani do přírůstku, ani do úhrnného stavu vkladů nečítají vklady od členů nebo členských svazů.

Klesne-li u peněžního ústavu stav vkladů na vkladní knížky (listy) a na pokladniční poukázky pod stav k 1. lednu 1934 a prokáže-li takový ústav naléhavou potřebu pohotových prostředků, lze mu vrátiti zcela nebo z části jeho vklad na dobu, pokud tato potřeba trvá.

Ústřední sociální pojišťovna v Praze a Všeobecný pensijní ústav v Praze jsou povinny ukládati u Ústavu 10 % přírůstku svého jmění trvale uložitelného tak dlouho, až jejich celkový vklad u Ústavu dosáhne 5 % úhrnného stavu tohoto jmění, a tento celkový vklad na této výši udržovati.

Přírůstek jest tu peníz, o který stav jmění trvale uložitelného jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu z počátku téhož roku.

Všechny životní pojišťovny jsou povinny ukládati u Ústavu 15 % přírůstku svých prémiových reserv vztahujících se k jejich přímému tuzemskému obchodu tak dlouho, až jejich celkový vklad u Ústavu dosáhne 10 % úhrnného stavu těchto reserv, a tento celkový vklad na této výši udržovati.

Přírůstek jest tu peníz, o který stav prémiových reserv napřed uvedených jest ke konci bilančního roku vyšší proti stavu z počátku téhož roku.

U tuzemských pobočných závodů životních pojišťoven se sídlem v cizině přihlíží se ku prémiovým reservám (odstavec 1) těchto pobočných závodů.

Vklady životních pojišťoven mohou býti jen výjimečně z důležitých důvodů započteny do povinné držby státních papírů; ministerstvo vnitra o tom rozhoduje v dohodě s ministerstvem financí (§ 16, odst. 1, č. 10).

Veškeré ústavy v § 37 uvedené jsou povinny odváděti náležitý peníz vkladu (§§ 38 až 40) do tří měsíců po dni, k němuž jest jejich roční účetní závěrka sestavena, poprvé do dne 31. března 1935.

Na účet této povinnosti jest těmto ústavům odváděti koncem každého kalendářního čtvrtletí, poprvé dne 31. března 1934, zálohou přiměřené splátky. U ústavů peněžních jest splátka přiměřena, činí-li aspoň 10 % vkladového přírůstku (§ 38, odst. 2) v dotčeném čtvrtletí, ačli peněžní ústav neprokáže, že jde jen o nahodilý, přechodný přírůstek; úbytek na vkladech v tom kterém čtvrtletí lze odečísti od přírůstku v dalších čtvrtletích téhož bilančního roku. U ústavů pojišťovacích jest splátka přiměřenou, činí-li aspoň 25 % náležitého vkladu za poslední bilanční rok; v roce 1934 činí čtvrtletní přiměřená splátka u Ústřední sociální pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu 2 1/2 % přírůstku jmění trvale uložitelného (§ 39, odst. 2) za rok 1933, u pojišťoven životních 3 3/4 % přírůstku prémiových reserv (§ 40, odst. 2) za týž rok.

S odchylkou v odstavci 4 uvedenou odváděti jest vklady a splátky na ně (odstavce 1 a 2) pokladně Zemské banky v Praze na účet Ústavu; zároveň s odvodem vkladu (odstavec 1) jest zaslati Ústavu výkaz stavu vkladů (§ 38, odst. 2) nebo jmění trvale uložitelného (§ 39, odst. 2) anebo prémiových reserv (§ 40, odst. 2) z konce posledního bilančního roku.

Peněžním ústavům povinně podle obecných právních předpisů nebo stanov ke svazu (ústředí; § 13) přičleněným jest odváděti vklady a splátky na ně pokladně jejich svazu (ústředí) jest zasílati též napřed dotčené výkazy stavu vkladů. Svaz (ústředí) jest povinen do jednoho měsíce po dni splatnosti v odstavcích 1 a 2 stanoveném odvésti Ústavu došlý peníz vkladů a splátek na ně, předložiti mu seznam veškerých přičleněných ústavů udávající, zdali, kterého dne a jaký peníz byl každým z nich na vkladu nebo na splátce odveden, a připojiti výkazy stavu vkladů od těchto ústavů došlé.

Veškeré ústavy v § 37 uvedené jsou povinny podávati Ústavu vysvětlivky potřebné k přezkoušení výkazů stavu (odstavce 3 a 4) a připustiti, aby orgánové Ústavu k tomu povolaní (§ 31, odst. 2) nahlédli do jejich obchodních knih a dokladů k nim, pokud jest to nezbytno ke zjištění správnosti těchto výkazů a vysvětlivek.

Ze vkladů, jež nebyly podle ustanovení § 41, odst. 1 odvedeny včas, platí se úrok z prodlení ve výši přesahující o 2 % sazbu, kterou Ústav zúročí vklady dotčeného druhu (§ 10, odst. 3).

Vedle toho jest Ústav oprávněn vybrati nedoplatek i s úroky z prodlení směnkou na liknavý ústav vydanou a tento jest povinen ji přijmouti (§§ 16 a další směnečného zákona). Tohoto oprávnění Ústav může použíti proti peněžnímu ústavu povinně přičleněnému (§ 41, odst. 4) teprve tehdy, když byl marně vyzván příslušný svaz (ústředí), aby přiměl liknavý ústav ku placení.

Správní výbor Ústavu může donucovati odpovědné orgány peněžních ústavů a životních pojišťoven (§ 37, č. 1 a 3) ku splnění povinností uložených v § 41, odst. 1 až 3, odst. 4, větě první a odst. 5 pořádkovými pokutami do 10.000 Kč, které mohou býti opětovány. Tyto pokuty plynou do reservního fondu Ústavu (§ 34, odst. 1).

Pořádkové pokuty vymáhají se politickou exekucí na výkaz jejich nedoplatků potvrzený co do vykonatelnosti správním výborem.

V případech v § 44 uvedených jest uložiti pokutu a ji vymáhati až po marném uplynutí lhůty tamže stanovené, pokud se týká, po rozhodnutí o stížnosti tam připuštěné.

Proti vyzvání orgánů Ústavu k zaplacení anebo doplacení vkladu nebo splátky na něj (§ 41, odst. 1 a 2), jakož i proti vybrání nedoplatků s úroky z prodlení vystavením směnky podle ustanovení § 42, odst. 2, může býti do 15 dnů po doručení takového vyzvání nebo po předložení směnky ku přijetí podána stížnost u správního výboru (§ 16, odst. 1, č. 11).

Jde-li o peněžní ústav povinně přičleněný (§ 41, odst. 4), jest ku podání stížnosti oprávněn vedle tohoto ústavu i jeho příslušný svaz (ústředí); tomuto svazu (ústředí) budiž rozhodnutí o stížnosti doručeno v opise.

Stížnost nemá odkládacího účinku.

Ústavu přísluší pro jeho pohledávky vzniklé z činnosti, k níž podle zákona č. 49/1934 Sb. z. a n. jest oprávněn, přednostní zástavní právo na cenné papíry a jiné movité věci dlužníkovy, které mu dlužník odevzdal jako jistotu anebo jichž držby nebo detence Ústav od něho kdykoliv a k jakémukoliv účelu nabyl. Toto právo mu přísluší i tehdy, byl-li na jmění dlužníkovo prohlášen konkurs.

Ústav se může uspokojiti z věcí v odstavci 1 uvedených, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati; mají-li cenu bursovní nebo tržní, smí prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím obchodního dohodce, nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného ke dražbám. Mezi pohrůžkou a prodejem, a není-li pohrůžka možnou, mezi dobou, kdy vzniklo oprávnění ku prodeji, a prodejem, musí uplynouti doba nejméně jednoho týdne. O provedení prodeje zpraví Ústav dlužníka pokud možno ihned; opomene-li tak učiniti, jest zavázán k náhradě škody. Zbude-li z výtěžku prodeje přebytek, zúčtuje jej Ústav dlužníkovi na nedoplatek povinného vkladu (§ 42); není-li takového nedoplatku, přebytek mu vydá.

Toto přednostní zástavní právo nemůže býti dotčeno žádným dříve nabytými právy a nároky, a to ani vlastnickými právy třetích osob na cenné papíry a jiné movité věci, které Ústav převzal jako majetek dlužníkův, nebyla-li tato dříve nabytá práva a tyto nároky Ústavu již při odevzdání známy neb alespoň zřejmy.

Ústav jest osvobozen od zvláštní daně výdělkové.

Úroky z povinných vkladů (§ 10, odst. 3) jsou osvobozeny od daně rentové, jakož i od příspěvků Všeobecnému fondu peněžních ústavů v republice Československé.

Právní jednání a listiny, kterých jest potřebí ke zřízení Ústavu nebo k opatření prostředků (peněz) pro Ústav ku plnění jeho úkolů podle zákona č. 49/1934 Sb. z. a n., jsou prosty kolků a poplatků.