Zemědělci se rozumějí v ustanoveních tohoto nařízení fysické osoby, které se vůbec nebo převážně vyživují hospodařením na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání, jakož i pozůstalosti po takových osobách, dokud nepřešly na dědice, dále výdělková a hospodářská společenstva (družstva), skládající se převážně z osob pracujících v zemědělství, jejichž činnosti záleží vůbec nebo převážně v hospodaření na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání nebo v propachtování pozemků jejich členům.

Zemědělci v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou rozumějí se v ustanoveních tohoto nařízení zemědělci, kteří v době od 16. července 1934 do 31. prosince 1935 provozovali zemědělský podnik výhradně nebo převážně v některém z okresů uvedených v § 1, odst. 2 vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 142 Sb. z. a. n., o dalších dočasných opatřeních při vymáhání pohledávek proti zemědělcům a nezaměstnaným v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, ve znění čl. I, odst. 2 vládního nařízení ze dne 22. prosince 1934, č. 258 Sb. z. a. n.

Jinaká ustanovení platná mezi stranami o pohledávce, zejména ustanovení o době splácení a výpovědi, jakož i ustanovení o nižších splátkách na pohledávku zůstávají předpisem § 3 nedotčena.

Nedotčena zůstává také povinnost dlužníka zaplatiti dlužné úroky, útraty a jiné příslušenství pohledávky, které se staly splatnými po 9. květnu 1933, jakož i smluvené pravidelné kapitálové splátky, které nepřesahovaly ročně 5 % původní jistiny, pokud se staly splatnými po 9. květnu 1933, ačli nejde o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou.

Částky, která by podle § 3 měla býti vyúčtována na splacení jistiny pohledávky, užije se prozatím k postupnému splácení dlužných úroků, útrat a jiného příslušenství pohledávky, které se staly splatnými do 9. května 1933, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, do 31. prosince 1935.

Kromě toho je dlužník zavázán platiti na zadržené platy uvedené v odstavci 1 až do úplného jich splacení anuity, počínajíc první anuitou splatnost po 30. červnu 1936, zvláštní splátky rovnající se jedné šestnáctině, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, jedné osmnáctině těchto zadržených platů podle stavu ke dni splatnosti první anuity po 30. červnu 1936, nejvýše však 2 % původní jistiny pohledávky ročně, a dále úroky z nesplaceného zbytku těchto zadržených platů.

(3) Promlčení zadržených platů uvedených v odstavci 1 se dnem 1. ledna 1936 přetrhuje až do doby, kdy splátkami podle odstavce 1 a 2 mají býti splaceny.

které proti dlužníku vznikly po 31. prosinci 1934;

z emisních zápůjček.

Pohledávky, pro které příslušejí dlužníku úlevy podle předcházejících ustanovení, nemohou býti věřitelem přes to, že mu přísluší právo je vypověděti, vypověděny ke dni dřívějšímu než k 1. dubnu 1944, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, k 1. dubnu 1945, dokud jsou řádně placeny splátky na jistinu a náležité úroky s vedlejším plněním a splátky na zadržené platy s úroky (§ 5, odst. 2), jakož i dokud jsou řádně plněny i ostatní závazky, které dlužník se zřetelem na pohledávku na sebe vzal.

Tato ochrana nepřísluší dlužníku, který - byť závazek řádně se svým majetkem hospodařiti na sebe vzal - o udržení hodnoty nemovitosti, na které je pohledávka zajištěna, náležitě nepečuje, zejména opomine ji pojistiti proti zkáze ohněm, anebo dokonce ji poškozuje nebo jinak znehodnocuje, zcizuje nebo zatěžuje anebo vůbec se svým majetkem nakládá tak povážlivým způsobem, že splnění pohledávky jest zřejmě ohrožováno.

Dále nepřísluší tato ochrana dlužníku, který peněžnímu ústavu jako věřiteli odepře dáti souhlas k převzetí pohledávky, jiným věřitelem nebo odepře provésti úkony, kterých je s jeho strany k takovému převzetí zapotřebí, ačkoliv nový úvěr mu má býti poskytnut za podmínek nezhoršených a věřitel se zavázal nésti výdaje s převzetím pohledávky nutně spojené.

Smluvní ustanovení, kterými se dlužník předem vzdává výhod podle předcházejících ustanovení, jsou neplatná.

Uplatnil-li dlužník právo na úlevu, může se ho, počínajíc 1. červencem 1937, vzdáti, ale jen písemným prohlášením.

Zemědělec jako dlužník pohledávky, která se proti němu stala splatnou před 1. lednem 1936, není zavázán platiti věřiteli vedle úroku (§ 16) více než pravidelné čtvrtletní splátky vždy nejpozději k 1. říjnu 1936, 1. lednu, 1. dubnu a 1. červenci 1937, a to i když splácení pohledávky nebylo vymíněno nebo bylo vymíněno splácení v kratší době nebo zčásti vyššími splátkami.

Závazek ke splátkám počíná dnem 1. října 1936.

Splátky se rovnají 1/32, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, 1/36 pohledávky s příslušenstvím (§ 15) podle stavu ke dni 1. října 1936; s výjimkou splátky konečně zaokrouhlují se vždy nahoru na částku v celých korunách československých dělitelnou deseti a jednotlivá splátka nesmí býti nižší než 200 Kč.

Vyšší splátky na pohledávku nelze na dlužníku vymáhati ani na základě směnky, která byla vydána k zajištění pohledávky.

Jinaká ustanovení platná mezi stranami o pohledávce, jakož i ustanovení o nižších splátkách na pohledávku zůstávají předpisem § 13 nedotčena.

Nedotčena zůstává také povinnost dlužníka zaplatiti dlužné úroky, útraty a jiné příslušenství pohledávky, které se staly splatnými po 9. květnu 1933, jakož i povinnost zaplatiti smluvené pravidelné kapitálové splátky, nepřesahující ročně 5 % původní jistiny, pokud se staly splatnými po 9. květnu 1933, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, úroky, útraty a jiné příslušenství pohledávky, jakož i takové kapitálové splátky, pokud se stanou splatnými po 31. prosinci 1935.

Jako příslušenství se k pohledávce, která má býti splácena podle § 13, podle stavu ke dni 1. října 1936 připočtou dlužné úroky, útraty a jiné příslušenství pohledávky, které se staly splatnými do 9. května 1933, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, do 31. prosince 1935.

Jde-li o pohledávku, zajištěnou zástavním právem zapsaným ve veřejných knihách na nemovitostech tvořících zemědělský podnik dlužníkův, připočtou se sice zadržené platy uvedené v odstavci 1 pro výpočet splátek podle § 13 k pohledávce, jinak ale platí o nich obdobně ustanovení § 12.

Promlčení zadržených platů uvedených v odstavci 1 se dnem 1. ledna 1936 přetrhuje až do doby, kdy splátkami podle § 13 mají býti splaceny.

Úlevy podle předcházejících ustanovení nepříslušení dlužníku, jde-li o pohledávky:

a) zaměstnanců dlužníkových z poměru pracovního, počítajících v to nároky na náhradu hotových vydání a na vrácení služebních záruk,

Jde-li o pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného, které se stalo splatným v roce 1935, přísluší zemědělcům v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou úleva podle § 13 jen potud, že pohledávku jest zaplatiti ve čtyřech stejných splátkách nejpozději k 1. 1936, 1. lednu, 1. dubnu a 1. červenci 1937..

Jde-li o pohledávku, která s úroky a úroky z prodlení ke dni 1. října 1936 převyšuje 10.000 Kč, přísluší dlužníku právo na úlevu podle § 13 jen tehdy, oznámí-li věřiteli do 1. října 1936 doporučeným nebo na potvrzení daným dopisem, že hodlá úlevy užíti; lhůta je zachována, bylo-li oznámení do uvedeného dne podáno na poštu k dopravě. Zmeškání lhůty má za následek ztrátu práva.

Jde-li o pohledávku, která s úroky a úroky z prodlení ke dni 1. října 1936 převyšuje 20.000 Kč a jejímž věřitelem dne 1. října 1935 byl a v den oznámení podle odstavce 1 dosud je peněžní ústav, přísluší dlužníku právo na úlevu podle § 13 jen za té další podmínky, že věřiteli nejpozději do patnácti dnů poté, co byl k tomu vyzván, vydá listinu, podle které by se dalo do veřejných knih o nemovitostech tvořících jeho zemědělský podnik vložiti k zajištění pohledávky právo zástavní.

Úlevy podle předcházejících ustanovení nepřísluší dlužníku:

a) jestliže dlužník neplatil, ač by byl platiti mohl, takže podle ustanovení o dočasných opatřeních v řízení exekučním a konkursním proti zemědělcům byl mu odepřen odklad exekuce nebo prohlášení konkursu nebo zrušení vnucené správy, anebo po povolení odkladu bylo proti němu pokračováno v řízení exekučním nebo konkursním,

I když věřitel jednu nebo několik splátek od dlužníka přijal, může se, nastanou-li skutečnosti, uvedené v odstavci 1, písm. b), domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím, když předtím dlužníka doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomene a v upomínce mu poskytne dodatečnou lhůtu nejméně osmidenní.

Nedodrží-li dlužník splátky podle § 13 nebo neplatí-li úroky podle § 16, ač byl věřitelem doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomenut a v upomínce mu byla poskytnuta dodatečná lhůta nejméně šesti neděl, může se věřitel domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím.

Zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím může se domáhati také věřitel pohledávky, k jejímuž zajištění byla vydána směnka, nedostojí-li dlužník do osmi dnů od vyzvání své povinnosti směnku obnoviti.

Peněžní ústav jako věřitel pohledávky může se domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím také tehdy, odepře-li dlužník dáti souhlas k převzetí pohledávky jiným věřitelem nebo odepře-li provésti úkony, kterých je s jeho strany k takovému převzetí zapotřebí, ačkoliv nový úvěr mu má býti poskytnut za podmínek nezhoršených a věřitel se zavázal nésti výdaje s převzetím pohledávky nutně spojené.

Nejde-li o pohledávky uvedené v § 17, může dlužník obdobně podle předcházejících ustanovení spláceti pohledávku, která se proti němu stane splatnou do 31. prosince 1939 nebo která se prohlášením (výpovědí) věřitele do tohoto dne splatnou státi může.

I když dlužník této možnosti, počínajíc 1. říjnem 1936, nevyužil, může obdobně podle předcházejících ustanovení spláceti pohledávku, která se prohlášením (výpovědí) věřitele nebo jinak mimo vůli dlužníka proti němu stane splatnou do 31. prosince 1939, a to počínajíc nejpozději nejblíže příštím 1. dubnem nebo 1. říjnem po splatnosti pohledávky; pololetní splátky se v tomto případě zvyšují tak, aby pohledávka byla splacena nejpozději dne 1. dubna 1944.

Smluvní ustanovení, kterými se dlužník předem vzdává práva na úlevu, jsou neplatná.

Dlužník se může práva na úlevu vzdáti teprve počínajíc 1. dubnem 1937, a to jen písemným prohlášením nebo skutečným zaplacením částky převyšující splátku podle § 13 s úroky podle § 16.

Úlevy příslušející podle předcházejících ustanovení dlužníku neprospívají samy o sobě spoludlužníkům a ručitelům dlužníkovým. Jsou-li však spoludlužníci nebo ručitelé dlužníkovi sami zemědělci, příslušejí jim úlevy podle předcházejících ustanovení stejně jako dlužníkovi.

I když se spoludlužník nebo rukojmí zavázal jen na čas, zůstává zavázán až do projití šesti měsíců poté, co pohledávka podle § 13 nebo podle §§ 21 a 22 měla býti splacena.

Nastanou-li skutečnosti uvedené v § 19, odst. 1, písm. b) na straně rukojmího, může se věřitel domáhati přímo na rukojmím zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím, když předtím rukojmího doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomene a v upomínce mu poskytne dodatečnou lhůtu nejméně osmidenní. Věřitel pohledávky, k jejímuž zajištění byla vydána směnka, může se domáhati přímo na rukojmím zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím také tehdy, nedostojí-li rukojmí do osmi dnů od vyzvání své povinnosti převzíti další směnečný závazek.

S výhradou toho, co je ustanoveno v §§ 19 a 20, není dlužník zavázán platiti spoludlužníku nebo rukojmímu, který proti němu vede postih, více než splátky, které by byl zavázán platiti podle předcházejících ustanovení věřiteli.

Exekuce k vymožení pohledávek, pro které příslušejí dlužníku úlevy podle předcházejících ustanovení, budou na návrh dlužníka odloženy na dobu po 30. září 1936, dokud bude dlužník řádně plniti splátky s úroky, k nimž je zavázán. Nastane-li ztráta lhůt podle §§ 19 nebo 20, může věřitel navrhnouti, aby se v exekuci pokračovalo.

Doba od podání návrhu na povolení exekuce až do dne, kdy nastala ztráta lhůt, nevčítá se do lhůt podle § 256 ex. ř. a čl. VI, § 6 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním, ve znění § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1933, a do lhůt podle § 368 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

Ustanovení odstavce 1 o odkladu exekuce neplatí pro exekuci vnucenou správou, při které nebyly vymáhajícímu věřiteli ještě splaceny zálohy, které dal na útraty vnucené správy. Dokud dlužník tyto zálohy vymáhajícímu věřiteli nenahradí, buď v exekuci pokračováno, až budou zálohy z výtěžků vnucené správy splaceny.

Rozhodnutí o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na jmění zemědělce, odložená podle zákona č. 33/1934 Sb. z. a. n., ve znění vládního nařízení č. 259/1934 Sb. z. a. n., ve znění vládního nařízení č. 258/1934 Sb. z. a n., odkládají se s právními následky podle uvedených ustanovení na dobu až po 30. září 1936.

Rozhodnutí o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na jmění zemědělce, podaném po 1. lednu 1936, odloží soud na návrh dlužníka na dobu po 30. září 1936, a to podle obdoby ustanovení zákona č. 33/1934 Sb. z. a n., ve znění vládního nařízení č. 259/1934 Sb. z. a n.

Výhod tohoto nařízení mohou se dovolávati cizinci, pokud tu není zvláštní úpravy mezinárodními smlouvami, jen za vzájemného poskytování výhod československým státním příslušníkům se strany státu, jehož příslušníkem je cizinec, a to v podstatě shodných s výhodami podle tohoto nařízení.

Zda tato podmínka je splněna, osvědčí ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými ministry. Jeho prohlášení je závazné pro soudy i úřady a v případě pochybnosti je třeba vyžádati si je z povinnosti úřední.

Právní jednání, listiny, jakož i knihovní podání a zápisy, kterými se podle tohoto nařízení upravují právní poměry mezi věřitelem a dlužníkem nebo mezi věřitelem a ručiteli a spoludlužníky dlužníka vzhledem k tomu, že věřitel u hlavního dlužníka nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na směnky a na soudní řízení, vyjímajíc řízení knihovní.