Nezaměstnanými rozumějí se v ustanoveních tohoto nařízení osoby, které v době po 28. únoru 1931 aspoň po dobu tří měsíců byly v zaměstnání podrobeném povinnému nemocenskému pojištění, a ač se o to u zprostředkovatelny práce ucházejí, nemají zaměstnání vůbec nebo jsou zaměstnány jen obmezeně či střídavě, a nemají příjem, který by stačil na slušnou výživu jich a osob, které proti nim mají zákonný nárok na výživu.

Nezaměstnaným ve smyslu odstavce 1 jsou v tomto nařízení na roveň postaveny fysické osoby, které v době po 28. únoru 1931 aspoň po dobu tří měsíců provozovaly samostatnou výdělečnou činnost a kterým podle posledního právoplatného předpisu z doby, kdy tuto činnost ještě provozovaly nebyla vyměřena daň důchodová ani všeobecná daň výdělková z důchodu nebo z výtěžku přesahujícího 15.000 Kč, jestliže se své výdělečné činnosti musely vzdáti pro hospodářské poměry a nemají příjem, který by stačil na slušnou výživu jich a osob, které proti nim mají zákonný nárok na výživu.

Ustanovení tohoto nařízení o nezaměstnaných vztahují se v stejném rozsahu na manželku a děti nezaměstnaného (odstavec 1 a 2), které s ním žijí v společné domácnosti a nemají samy ani výdělečné povolání ani jiný příjem, stačící na slušnou jich výživu.

Částky, která by podle § 3 měla býti vyúčtována na splacení jistiny pohledávky, užije se prozatím k postupnému splácení dlužných úroků, útrat a jiného příslušenství pohledávky, které se staly splatnými do 31. prosince 1935.

Kromě toho je dlužník zavázán platiti na zadržené platy uvedené v odstavci 1 až do úplného jich splacení ve stejných lhůtách, v kterých jsou splatné anuity, počínajíc první anuitou splatnou po 30. červnu 1936, zvláštní splátky rovnající se jedné šestnáctině těchto zadržených platů podle stavu ke dni splatnosti první anuity po 30. červnu 1936, nejvýše však 2 % původní jistiny pohledávky ročně, a dále úroky z nesplaceného zbytku těchto zadržených platů.

Promlčení zadržených platů uvedených v odstavci 1 se dnem 1. ledna 1936 přetrhuje, až do doby, kdy splátkami podle odstavce 1 a 2 mají býti splaceny.

které proti dlužníku vznikly po 31. prosinci 1934;

z emisních zápůjček.

Pohledávky, pro které příslušejí dlužníku úlevy podle předcházejících ustanovení, nemohou býti věřitelem přes to, že mu přísluší právo je vypověděti, vypověděny ke dni dřívějšímu než k 1. červenci 1944, dokud jsou řádně placeny splátky na jistinu a náležité úroky s vedlejším plněním a splátky na zadržené platy s úroky (§ 5, odst. 2), jakož i dokud jsou řádně plněny i ostatní závazky, které dlužník se zřetelem na pohledávku na sebe vzal.

Tato ochrana nepřísluší dlužníku, který - byť závazek řádně se svým majetkem hospodařiti na sebe nevzal - o udržení hodnoty nemovitosti, na které je pohledávka zajištěna, náležitě nepečuje, zejména opomine ji pojistiti proti zkáze ohněm, anebo dokonce ji poškozuje nebo jinak znehodnocuje, zcizuje nebo zatěžuje anebo vůbec se svým majetkem nakládá tak povážlivým způsobem, že splnění pohledávky jest zřejmě ohrožováno.

Dále nepřísluší tato ochrana dlužníku, který peněžnímu ústavu jako věřiteli odepře dáti souhlas k převzetí pohledávky jiným věřitelem nebo odepře provésti úkony, kterých je z jeho strany k takovému převzetí zapotřebí, ačkoliv nový úvěr má mu býti poskytnut za podmínek nezhoršených a věřitel se zavázal nésti výdaje s převzetím pohledávky nutně spojené.

Smluvní ustanovení, kterými se dlužník předem vzdává výhod podle předcházejících ustanovení, jsou neplatná.

Uplatnil-li dlužník právo na úlevu, může se ho, počínajíc 1. červencem 1937, vzdáti, ale jen písemným prohlášením.

Nezaměstnaný jako dlužník pohledávky, která se proti němu stala splatnou před 1. lednem 1936, není zavázán platiti věřiteli vedle úroku (§ 16) více než pravidelné čtvrtletní stejné splátky vždy nejpozději k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, a to i když splácení pohledávky nebylo vymíněno, nebo bylo vymíněno splácení v kratší době nebo zčásti vyššími splátkami.

Závazek k splátkám počíná dnem 1. října 1936.

Splátky se rovnají 1/32 pohledávky s příslušenstvím (§ 15) podle stavu ke dni 1. října 1936; s výjimkou splátky konečné zaokrouhlují se vždy dolů na částku v celých korunách československých dělitelnou pěti a jednotlivá splátka nesmí býti nižší než 20 Kč.

Vyšší splátky na pohledávku nelze na dlužníku vymáhati ani na základě směnky, která byla vydána k zajištění pohledávky.

Jinaká ustanovení platná mezi stranami o pohledávce, jakož i ustanovení o nižších splátkách na pohledávku, zůstávají předpisem § 13 nedotčena.

Nedotčena zůstává také povinnost dlužníka zaplatiti smluvené pravidelné kapitálové splátky, nepřesahující ročně 5 % původní jistiny, anuity a úroky, pokud se stanou splatnými po 31. prosinci 1935 a pokud mohou býti zaplaceny z výtěžků věci, která za jistinu pohledávky ručí.

Jako příslušenství se k pohledávce, která má býti splácena podle § 13, podle stavu ke dni 1. října 1936 připočtou dlužné úroky, útraty a jiné příslušenství pohledávky, které se do uvedeného dne staly splatnými, vyjímajíc platy uvedené v § 14, odst. 2.

Jde-li o pohledávku, zajištěnou zástavním právem zapsaným ve veřejných knihách, připočtou se sice zadržené platy uvedené v odstavci 1 pro výpočet splátek podle § 13 k pohledávce, jinak ale platí o nich obdobně ustanovení § 12.

Promlčení zadržených platů uvedených v odstavci 1 se dnem 1. ledna 1936 přetrhuje až do doby, kdy splátkami podle § 13 mají býti splaceny.

Úlevy podle předcházejících ustanovení nepříslušejí dlužníku, jde-li o pohledávky:

Jde-li o pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného, které se stalo splatným v roce 1935, přísluší nezaměstnaným v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou úleva podle § 13 jen potud, že pohledávku jest zaplatiti ve čtyřech stejných splátkách nejpozději k 1. říjnu 1936, 1. lednu, 1. dubnu a 1. červenci 1937.

Úlevy podle předcházejících ustanovení nepříslušejí dlužníku, jestliže dlužník se svým majetkem nakládá tak povážlivým způsobem, že splnění závazku jest zřejmě ohrožováno, zejména děje-li se tak zcizováním nebo zatěžováním majetku, nebo jestliže dlužník části svého majetku poškozuje, ničí, bezcennými činí nebo zavléká, nebo jestliže vůbec porušuje hrubě povinnosti dobrého hospodáře, zejména i tím, že opomine majetek pojistiti proti zkáze ohněm.

I když věřitel jednu nebo několik splátek od dlužníka přijal, může se, nastanou-li skutečnosti uvedené v odstavci 1, domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím, když předtím dlužníka doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomene a v upomínce mu poskytne dodatečnou lhůtu nejméně osmidenní.

Nedodrží-li dlužník splátky podle § 13 nebo neplatí-li úroky podle § 16, ač byl věřitelem doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomenut a v upomínce mu byla poskytnuta dodatečná lhůta nejméně šesti neděl, může se věřitel domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím.

Zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím může se domáhati také věřitel pohledávky, k jejímuž zajištění byla vydána směnka, nedostojí-li dlužník do osmi dnů od vyzvání své povinnosti směnku obnoviti.

Peněžní ústav jako věřitel pohledávky může se domáhati zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím také tehdy, odepře-li dlužník dáti souhlas k převzetí pohledávky jiným věřitelem nebo odepře-li provésti úkony, kterých je z jeho strany k takovému převzetí zapotřebí, ačkoliv nový úvěr mu má býti poskytnut za podmínek nezhoršených a věřitel se zavázal nésti výdaje s převzetím pohledávky nutně spojené.

Nejde-li o pohledávky uvedené v § 17, může dlužník obdobně podle předcházejících ustanovení spláceti pohledávku, která se proti němu stane splatnou do 31. prosince 1939 nebo která se prohlášením (výpovědi) věřitele do tohoto dne splatnou státi může.

I když dlužník této možnosti, počínajíc 1. říjnem 1936, nevyužil, může obdobně podle předcházejících ustanovení spláceti pohledávku, která se prohlášením (výpovědí) věřitele nebo jinak mimo vůli dlužníka proti němu stane splatnou do 31. prosince 1939, a to počínajíc nejpozději nejblíže příštím prvním dnem kalendářního čtvrtletí po splatnosti pohledávky; čtvrtletní splátky se v tomto případě zvyšují tak, aby pohledávka byla splacena nejpozději dne 1. července 1944.

Smluvní ustanovení, kterými se dlužník předem vzdává práva na úlevu, jsou neplatná.

Dlužník se může práva na úlevu vzdáti teprve počínajíc 1. dubnem 1937, a to jen písemným prohlášením nebo skutečným zaplacením částky převyšující splátku podle § 13 s úroky podle § 16.

Úlevy příslušející podle předcházejících ustanovení dlužníku neprospívají samy o sobě spoludlužníkům a ručitelům dlužníkovým. Jsou-li však spoludlužníci nebo ručitelé dlužníkovi sami nezaměstnaní, příslušejí jim úlevy podle předcházejících ustanovení stejně jako dlužníkovi.

I když se spoludlužník nebo rukojmí zavázal jen na čas, zůstává zavázán až do projití šesti měsíců poté, co pohledávka podle § 13 nebo §§ 20 a 21 měla býti splacena.

Nastanou-li skutečnosti uvedené v § 18, odst. 1 na straně rukojmího, může se věřitel domáhati přímo na rukojmím zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím, když předtím rukojmího doporučeným dopisem se zpátečním lístkem nebo dopisem na potvrzení daným upomene a v upomínce mu poskytne dodatečnou lhůtu nejméně osmidenní. Věřitel pohledávky, k jejímuž zajištění byla vydána směnka, může se domáhati přímo na rukojmím zaplacení celého zbytku pohledávky s příslušenstvím také tehdy, nedostojí-li rukojmí do osmi dnů od vyzvání své povinnosti převzíti další směnečný závazek.

S výhradou toho, co je ustanoveno v §§ 18 a 19, není dlužník zavázán platiti spoludlužníku nebo rukojmímu, který proti němu vede postih, více než splátky, které by byl zavázán platiti podle předcházejících ustanovení věřiteli.

Exekuce k vymožení pohledávek, pro které příslušejí dlužníku úlevy podle předcházejících ustanovení, budou na návrh dlužníka odloženy na dobu po 30. září 1936, dokud bude dlužník řádně plniti splátky s úroky, k nimž je zavázán. Nastane-li ztráta lhůt podle §§ 18 nebo 19, může věřitel navrhnouti, aby se v exekuci pokračovalo.

Doba od podání návrhu na povolení exekuce až do dne, kdy nastala ztráta lhůt, nevčítá se do lhůt podle § 256 ex. ř. a čl. VI, § 6 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním, ve znění § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1933, a podle § 368 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

V exekučních věcech, které budou zahájeny proti nezaměstnaným po 1. lednu 1936, smí býti vykonán prodej (dražba) věcí movitých nebo nemovitých až po 31. březnu 1936.

Totéž platí o exekučních věcech, které již byly proti nezaměstnaným zahájeny v den 1. ledna 1936. Prodeje (dražby) již nařízené na dobu před 31. březnem 1936 buďte odloženy.

V téže době nemůže býti na návrh věřitele prohlášen konkurs na jmění nezaměstnaného.

Ustanovení předcházejících odstavců neplatí o pohledávkách uvedených v § 17, odst. 1, písm. a) až c), e) a f).

Ustanovení odstavce 1 a 2 se nevztahují na věci, které by za dobu, po kterou je výkon prodeje (dražby) odložen, podlehly zkáze nebo znehodnocení.

Do lhůt, jichž uplynutí je podle zákona pro věřitele spojeno s právní újmou, se nevčítá v případech uvedených v odstavci 1 a 2 doba od podání návrhu na povolení exekuce do dne, kdy bude nařízen prodej (dražba), k jehož výkonu skutečně došlo, a v případě odstavce 3 doba od podání návrhu na prohlášení konkursu do dne, kdy o něm bude rozhodnuto.

Výhod tohoto nařízení mohou se dovolávati cizinci, pokud tu není zvláštní úpravy mezinárodními smlouvami, jen za vzájemného poskytnutí výhod československým státním příslušníkům ze strany státu, jehož příslušníkem je cizinec, a to v podstatě stejných s výhodami podle tohoto nařízení.

Zda tato podmínka je splněna, osvědčí ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněnými ministry. Jeho prohlášení je závazné pro soudy i úřady a v případě pochybnosti je třeba vyžádati si je z povinnosti úřední.

Právní jednání, listiny, jakož i knihovní podání a zápisy, kterými se podle tohoto nařízení upravují právní poměry mezi věřitelem a dlužníkem nebo mezi věřitelem a ručiteli a spoludlužníky dlužníka vzhledem k tomu, že věřitel u hlavního dlužníka nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

Ustanovení předcházejícího odstavce se nevztahuje na směnky a na soudní řízení, vyjímajíc řízení knihovní.