Dani z obratu jsou podrobeny:

Nezáleží na tom, dějí-li se dodávka nebo výkon dobrovolně či podle zákonného nařízení, nebo na úřední příkaz, byly-li dodávka nebo výkon opravdu provedeny či pokládají-li se podle zákona za provedené, byla-li fysická držba skutečně převedena či ne. Za zdanitelnou dodávku se též pokládá, nabývá-li se předmětu zástupcem nebo listinou (na př. konosamentem, nákladním nebo skladním listem, zástavním lístkem). Dani podléhají i dodávky z dražeb.

Při obchodě komisionářském se zdaňuje vždy samostatně dodávky (výkon) mezi komitentem a komisionářem a dodávka (výkon) mezi komisionářem a osobou třetí, i když komisionář nenabyl ani držby ani vlastnictví zboží( totéž platí v případech, obstarává-li někdo vlastním jménem na cizí účet, či o poměr jednatelský, předpokládá se, neprokáže-li poplatník opaku, že nejde o poměr jednatelský. Při dodávkách (výkonech) vzájemných (na př. při naturální směně), dále pak v případech, kdy se odevzdá předmět místo placení, předpokládají se vždy dvě samostatně zdanitelné dodávky (výkony).

Dani jsou podrobeny, nehledíc na úplatnost, dodávky a výkony mezi závody téhož podniku a dodávky a výkony mezi závody nebo podniky téhož majetníka (§ 6, odst. 2) v případech, kdy jest daň paušalována, stanoví-li takovou daňovou povinnost paušalovací vyhláška (§ 19, odst. 8).

Dani jest konečně podrobena vlastní spotřeba, t. j. vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost neb jiné nevýdělečné upotřebení nebo pro zaměstnance podnikatelovy. K domácnosti se při tom počítají též osoby služebné a čeleď. Při naturální mzdě čeledi a služebných, pak při dodávkách potravin a jiných předmětů spotřeby ve vlastním podniku vyráběných nebo prodávaných, které dodávají podnikatelé svým zaměstnancům podle služební nebo pracovní smlouvy, předpokládá zákon vždy nejprve zdanitelnou dodávku z vlastního podniku (hospodářství výdělečného) do domácnosti podnikatelovy (hospodářství spotřebního) a pak teprve další dodávku z domácnosti podnikatelovy osobám shora zmíněným v poměru služebním( tato druhá dodávka dani nepodléhá.

movitých věcí hmotných, čítajíc v to vodu, plyn, elektrický proud a pod. Dodávky věcí, spojených s pozemky, podléhají dani, prodávají-li nebo pronajímají-li se tyto věci bez pozemků, i když se tak děje před tím, než byly odloučeny od pozemků. Co platí o věcech celých, platí i o podílech na nich;

práv, která jsou předmětem právního obchodu, tak zvláště práv autorských, z ochrany známek a vzorků a jiných výhradních práv (licencí, koncesí, provozovacích práv atd.). Dani podléhá též, zavazuje-li se kdo za úplatu něco dovolovati nebo trpěti, něco nekonati nebo něčeho se zříci. Práva, která se zapisují do veřejných knih o věcech nemovitých, dani však nepodléhají;

souborů věcí a práv, uvedených pod č. 1 a 2, kromě nemovitostí při prodeji nebo pronájmu celých podniků.

§ 3.

dodávky při vnucených dražbách;

dobrovolně dražební prodeje mezi dědici k rozdělení dědictví;

dodávky drahých kovů a jich směsí k ražení peněz za podmínek stanovených nařízením;

poskytování úvěru a převody peněžních pohledávek, zvláště směnek a šeků, peněžní vklady všech druhů, vydání a převody cenných papírů mimo papíry uvedené v § 1, odst. 2, převody podílů společenských a společenstevních, tuzemských i cizích zákonných platidel kovových i papírových; provise z obchodu cennými papíry a cizími zákonnými platidly vyjma provise z obchodu losy státních loterií dani však podléhají. Za úvěr se nepokládá, hradí-li dodavatel, nebo kdo výkon provádí, za příjemce dodávky nebo výkonu poštovné, kolky, poplatky a různé výlohy, spojené s provedením dodávky nebo výkonu;

dodávky předmětů státního monopolu;

dodávky platných neznehodnocených úředních známek a tiskopisů;

dodávky vody, výkony vah a výkony jatečné (hlídání, krmení a porážení dobytka), prováděné státem a veřejnoprávními svazky v jejich vlastních podnicích, dále dodávky plynu a elektrického proudu pro veřejné osvětlení. Rovněž nejsou dani podrobeny vzájemné dodávky stejného množství elektrického proudu, provedené v daňovém období mezi elektrárnami, jejichž vedení spolusouvisí; dodávky elektrického proudu toto množství převyšující dani však podléhají;

dodávky a výkony podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle cís. nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z., a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle zák. čl. VIII/1883 a uherské sazební položky 89, i když jest příslušná pojišťovací smlouva podle zvláštních ustanovení těchto zákonů od poplatků osvobozena;

zpětná úplatná dodávka odpadků, získaných při výrobě, členům společenstev prodejních a nákupních, která omezují působnost na členstvo; dále vrácené částky úplaty za zboží, dodané členům;

dovoz v případech a za podmínek uvedených v §§ 62 až 65, 87 a 105 celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. ; vyhláškou o paušalování daně (§ 19, odst. 8) může však býti stanoveno, že dovoz jest i v těchto případech podroben paušálu. Dále není dani podroben dovoz v případech a za podmínek, uvedených v § 69 celního zákona ; toto osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována, ledaže by ve vyhlášce o paušalování daně bylo výslovně stanoveno, že dovoz není podroben paušálu. Při dovozu strojů, přístrojů neb jejich součástek, pro něž byla nebo dodatečně bude povolena celní sleva podle zákona ze dne 3. května 1934, č. 88 Sb. z. a n., po příp. podle zákonů tento zákon prodlužujících nebo pozměňujících, sníží se daň v poměru ke snížení cla; toto snížení daně neplatí v případech, kdy jest daň paušalována;

dodávky a výkony nepodnikatelů (§ 5, odst. 1, č. 5), nepřesahuje-li úplata za jednotlivou dodávku anebo výkon 500 Kč. Dodávky z dobrovolných dražeb a výkony, které záleží v pořádání představení a zábav jakéhokoli druhu, podléhají však vždy dani;

dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů, léčebných vod, dodávky a výkony, záležející v podávání léčebných lázní, výkony lékařské a porodnické, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé nebo náhradní nositelé veřejnosprávního sociálního pojištění podle dotyčných právních ustanovení, nebo jsou-li zmíněné dodávky a výkony prováděny pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským. Za týchž podmínek nejsou dani podrobeny i jiné dodávky a výkony, pokud je provádějí léčebné a ošetřovací ústavy a lázeňské podniky. Dále nejsou dani podrobeny všeliké dodávky a výkony, prováděné veřejnými léčebnými a ošetřovacími ústavy na všeobecných třídách nebo prováděné lázeňskými podniky v případě, že byla z úplaty poskytnuta z důvodů sociálních nejméně 50%ní sleva. Tato osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována;

dodávky naturalií, vzatých z vlastního podniku k plnění naturálního výměnku;

vláda k návrhu ministra financí, jenž před tím vyslechne buď příslušnou obchodní a živnostenskou komoru a státní živnostenskou radu nebo příslušnou zemědělskou radu, může poskytnouti:

ministr financí může po dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností nebo s ministrem zemědělství osvoboditi dodávky nebo výkony, které provádějí v mezích svých stanov pro své členy svépomocné organisace podnikatelů, aby jim zprostředkovaly společný nákup strojů, surovin a pomocných látek nebo prodej jejich surovin a výrobků nebo aby jim půjčováním svých zařízení napomáhaly při výrobě, jestliže tyto organisace pracují jen za náhradu režijních výloh;

dodávky a výkony domáckých pracovníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodiny, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti, záležící ve zpracování hmot a od nichž obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu;

dodávky a výkony pro stát nebo pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, provádějí-li je podnikatelé, jimž byly dodávky nebo výkony ty zadány přímo nebo prostřednictvím družstev nebo společenstev. Za téže podmínky nejsou dani podrobeny dodávky a výkony pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, jakož i pro obce a okresy v těchto zemích, jestliže o dodávce nebo výkonu nebyla vyhotovena poplatná listina a poplatník prokáže, že se smlouvy o dotyčné dodávce nebo výkonu byl zaplacen poplatek smluvní a kvitanční. Dále není dani podroben dovoz přímo pro stát a pro takové státní podniky, které nenáležejí k podnikům spravovaným podle zásad obchodního hospodaření. Bližší podmínky těchto osvobození ustanoví nařízení. Tato osvobození neplatí v případech, kdy jest daň paušalována, ledaže by to bylo výslovně stanoveno ve vyhlášce o paušalování daně;

dodávky vývozcům, kteří jsou tuzemskými podnikateli, nepřevádí-li dodavatel na vývozce fysickou držbu, nýbrž vyvážejí-li se předměty dodávky na účet vývozcův v nezměněném stavu do ciziny, dále pak výkony, záležející ve zpracování movitých věcí hmotných a prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Podmínky těchto osvobození ustanoví nařízení;

ministr financí může na zvláštní žádost osvoboditi dodávky nebo výkony výhradně a přímo dobročinné a vzdělávací. Nařízení ustanoví, co se rozumí dodávkami nebo výkony výhradně a přímo dobročinnými a vzdělávacími, jakož i podmínky tohoto osvobození;

dodávky, k nimž dochází v případech, kdy ze zákona přísluší poplatkové osvobození z důvodu splynutí (fuse), sloučení nebo přeměny právního útvaru některých podniků. V případech, kdy může vláda z těchto důvodů na žádost poskytnouti, celkové nebo částečné osvobození od poplatků, může poskytnouti též úplné osvobození od daně podle tohoto zákona nebo může tuto daň přiměřeně snížiti.

II. Subjekty daňové.

Daň platiti jest povinen:

Za tuzemského podnikatele se pokládá podnikatel (§ 6, odst. 1):

Za cizozemského podnikatele se pokládá podnikatel (§ 6, odst. 1), který nemá v tuzemsku bydliště nebo sídlo ani provozovnu.

Podnikatelem podle tohoto zákona jest každý, kdo provozuje samostatnou trvalou nebo občasnou výdělečnou činnost jakéhokoliv druhu; za podnikatele se zejména pokládají osoby, které jsou pojištěny podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a to co do činnosti, která jest podkladem pro tuto pojistnou povinnost. Za podnikatele se pokládají také osoby, uvedené v § 5, odst. 1, č. 3 a 10. Okolnost, že spolek nebo společenský podnik obmezuje výkony nebo dodávky na členstvo, neruší jeho povahy podnikatelské. Úmysl dosíci zisku není podmínkou.

Za samostatný závod podle § 1, odst. 4 se pokládá takový oddíl podniku, který je technicky (uzavřeným pracovním pochodem) jednotným celkem, jehož činnost bývá též předmětem samostatných podniků a jehož pracovní výsledek jest předmětem trhu. V případech sporných rozhoduje ministr financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, státní živnostenské rady nebo zemědělské rady.

stát co do poštovní, telegrafní a telefonní služby a podniky dopravní co do povinných výkonů pro tuto státní službu(

dráhy hlavní, místní a drobné co do dodávek a výkonů s provozem souvisících čítajíc v to jimi prováděnou autobusovou dopravu a plavební podniky co do výkonů na mezinárodních vodních cestách(

jednatelé co do jednatelských výkonů, nepřesahuje-li souhrn úplat za ně v daňovém období 40.000 Kč, a to pod podmínkou, že tuto okolnost hodnověrně prokáží(

spisovatelé a umělci co do dodávek a výkonů, které jsou přímým výsledkem spisovatelské nebo umělecké činnosti, nepřesahuje-li souhrn úplat za ně v daňovém období 40.000 Kč, a to pod podmínkou, že tuto okolnost hodnověrně prokáží. Koho jest rozuměti spisovatelem a umělcem, ustanoví nařízení.

§ 8.

Za nezaplacenou a bezvýsledně upomínanou daň i její příslušenství (t. j. 5%ní zvýšení daně podle § 20, odst. 6, úroky z prodlení a náhradu nákladů upomínacích a exekučních) ručí osobně:

Postihuje-li osobní ručení více osob, ručí všechny společně a nerozdílně.

Fysické i právnické osoby včetně neodevzdané pozůstalosti ručí za nezaplacené tresty na penězích, pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro přestupky daňové (§ 41), spáchané při vykonávání povinností z tohoto zastupitelského poměru vyplývajících. Z ručení jsou vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné neb úředně zřízené zástupce, a fysické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec, při jehož volbě užily povinné péče, jednal bez jejich zmocnění.

Daň se vyměřuje z úplaty za dodávku nebo za zdanitelný výkon. Úplatou jest vše, co nabyvatel musil vynaložiti, aby nabyl dodaného předmětu nebo výkonu, kromě daně, kterou podle tohoto zákona z této dodávky nebo výkonu jest zapraviti. K úplatě tedy náležejí též výlohy za zabalení a obal a, co zaplatil nabyvatel na daně nebo dávky, vybírané při dodávce nebo výkonu, a byla-li kupní cena posečkaná, na úroky započítané do kupní ceny. Povolí-li se z úplaty srážka, jest vyměřovacím základem cena skutečně placená. Při dovozu se vyměřuje daň z úplaty, a kde té není, z obecné ceny dováženého zboží( k úplatě nebo k ceně se připočítá clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží. Co jest rozuměti cenou obecnou, ustanoví nařízení.

Z daňového základu lze vyloučiti výlohy zasílací a pojišťovací, které dodavatel nebo, kdo výkon provádí, prokázaně hradil osobám třetím za příjemce dodávky nebo výkonu, anebo které platí příjemce dodávky nebo výkonu a které mu dodavatel nebo, kdo výkon provádí, z úplaty odpočítá. Zasilatelé a majetníci skladišť mohou si vyloučiti z úplaty za svůj výkon clo, daně a dávky, které státu zaplatili při celním odbavení, účtují-li je komitentovi zvláště.

Výlohy za obal lze vyloučiti jen tehdy, když se obal půjčuje prokázaně neúplatně nebo když dodavatel vezme obal za cenu již předem ujednanou zpět a úplata se o cenu obalu zmenší( jinak jest součástí úplaty.

Převzal-li podnikatel provedení výkonu jak v tuzemsku tak v cizině za cenu stanovenou paušálně, nepodléhá dani jen ta částka, o níž podnikatel prokáže, že připadá na výkony, provedené v cizině.

Záleží-li úplata ve věci (na př. při směně) nebo ve výkonu, jest cena věci přijaté (výkonu) úplatou za dodanou věc (výkon).

Kde nemůže býti základem pro vyměření daně úplata (na př. v případech § 1, odst. 4 a 5, nebo při směně), jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná (odstavec 1). Nebyla-li při dovozu úplata nebo cena dováženého předmětu udána nebo byla-li udána, zdá-li se však celnímu úřadu podstatně nepřiměřená, jest rozhodna pro vyměření daně cena obecná, zjištěná odhadem (§ 17, odst. 8).

Je-li úplata smluvena nebo cena udána v měně cizí nebo v obchodních mincích, přepočítá se na tuzemskou měnu způsobem stanoveným nařízením.

Daň činí 2 % úplaty za zdanitelné dodávky a výkony, nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Při dodávkách zemědělských výrobků kromě ovoce cizího původu, dále při dodávkách výrobků mlýnských, pekařských, sýrů a jiných mléčných výrobků, sušené čekanky a řepy, pak při dodávkách jedlých rostlinných tuků, masa a masných výrobků kromě zvěřiny a ryb, činí daň 1 % úplaty nebo ceny. Stejné sazby daňové platí i pro dovoz.

Výlohy za zabalení a za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá dodávaný nebo dovážený předmět.

V případech, kdy podléhá dani dovoz (§ 1), může býti místo percentuelní sazby vybírána pevná sazba podle kusu, míry nebo váhy; příslušnou sazbu ustanoví nařízení, a jde-li o paušalovanou daň, ministr financí vyhláškou (§ 19, odst. 8). Rovněž může býti nařízením stanovena pro dovoz některých předmětů zvýšená sazba proto, aby se daňové zatížení zboží dováženého rovnalo daňovému zatížení zboží v tuzemsku vyrobeného. Dále může býti nařízením stanovena pro dovoz nebo dodávky zboží z určitého státu vyšší daňová sazba než uvedená v odstavci 1 v těch případech, kdy zmíněný stát zatěžuje dovoz nebo dodávky tuzemského zboží vyššími sazbami než zboží vlastního původu.

Dodávají-li se předměty, podléhající různé daňové sazbě, jest pro vyměření daně z paušální úplaty rozhodná sazba vyšší. Toto ustanovení platí i tehdy, dodávají-li se předměty přepychové s nepřepychovými.

Při vyměřování daně zaokrouhluje se daňový základ i daň na celé koruny dolů.

Daňová povinnost vzniká zpravidla provedením dodávky nebo výkonu. Nárok státu na daň lze však uplatniti zásadně teprve v době placení. Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou, šekem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod.

Výjimkou ze zásady vytčené v odstavci 1 a 2 vzniká daňová povinnost a lze uplatniti nárok státu na daň:

Osoby, které nejsou podnikateli a dodávají mimo dražbu předměty nepodnikatelům, jsou pod následky § 42 povinny do 14ti dnů po ujednání dodávky zaplatiti z každé jednotlivé dodávky příslušnému bernímu úřadu daň z úplaty (§ 9) a zaslati v téže lhůtě nabyvateli potvrzení o zaplacení daně, které musí obsahovati tyto údaje:

V téže lhůtě musí dodavatel zaslati finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká, oznámení o dodávce, jež musí obsahovati údaje uvedené v potvrzení. Nabyvatel jest povinen uschovati potvrzení pro případ daňové kontroly (§ 6). Nepodnikatel nemá nároku na vrácení daně, vrátí-li se kupní cena (§ 18). Nezašle-li dodavatel nabyvateli řádné vyplněné potvrzení o zaplacení daně z dodávky včas, musí to nabyvatel do dalších 14ti dnů oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bydlí nebo mešká. Toto oznámení, kolku prosté, musí obsahovati všechny údaje, které jinak nutno uvésti v potvrzení shora zmíněném. Opomine-li nabyvatel v stanovené lhůtě tak učiniti, ručí za daň a stihnou ho tresty podle § 42. Dodavatel může údaje, které mají býti uvedeny na potvrzení, napsati na zvláštní list, jejž odevzdá spolu se stvrzenkou o zaplacení daně nabyvateli. Tento list a stvrzenka nepodléhají kolku ani poplatku, jestliže neobsahují jiných údajů než shora uvedené.

Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dražbách nepodnikatelů, usanoví nařízení. Nepodnikatel, který zamýšlí provésti dobrovolnou dražbu, jest povinen to oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu se má dražba konati, a to nejpozději týden před dražbou, a v oznámení uvésti dobu, předmět a místo dražby.

Dodávají-li osoby, které nejsou podnikateli, podnikatelům, jsou podnikatelé (nabyvatelé) povinni odvésti daň místo dodavatelů; podrobnosti ustanoví nařízení. Nepodnikatelé jsou i v tomto případě povinni učiniti o dodávce oznámení, uvedené v odstavci 1.

Ze zdanitelných výkonů jsou nepodnikatelé pod následky § 42 povinni z každého jednotlivého výkonu zaplatiti daň příslušnému bernímu úřadu do 14ti dnů po provedení výkonu a učiniti v téže lhůtě o tom oznámení finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu byl výkon proveden; v oznámení nutno uvésti jméno a adresu nepodnikatele, druh výkonu, kdy a kde byl proveden, výši přijaté úplaty a kdy a jakou částkou daň byla zaplacena.

Tuzemský podnikatel (§ 5, odst. 2) jest povinen ohlásiti ve lhůtě stanovené nařízením vznik podniku i každé nové provozovny, jakož i zánik nebo přesídlení podniku nebo provozovny, a to finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu podnik nebo provozovna jsou (v případě přesídlení jak finančnímu úřadu I. stolice, z jehož obvodu podnik nebo provozovna přesídlí, tak i finančnímu úřadu I. stolice, do jehož obvodu přesídlí).

Cizozemský podnikatel (§ 5, odst. 3) jest povinen ohlásiti svou činnost každému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu zamýšlí činnost provozovati, a to ještě před jejím započetím; cizozemský podnikatel, který provádí v tuzemsku. Také ten, pro koho cizozemský podnikatel provádí dodávku nebo výkon na předcházející objednávku, jest povinen to ohlásiti finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu bude cizozemský podnikatel tuto činnost provozovati; a to ještě před jejím započetím.

Rovněž osoby, uvedené v § 5, odst. 1. č. 3, jsou povinny ohlásiti svou činnost pro cizozemského podnikatele finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu budou tuto činnost provozovati, a to ještě před jejím započetím.

Daň se vyměřuje zpravidla ze souhrnu úplat, které podnikatel přijal v kalendářním roce za dodávky a výkony dani podrobené.

Při dodávkách a výkonech, prováděných cizozemskými podnikateli (§ 5, odst. 3), vyměřuje se daň ze souhrnu úplat za kalendářní měsíc nebo i za kratší dobu, netrvala-li jejich činnost celý kalendářní měsíc.

Při dovozu se vyměřuje a platí daň v každém jednotlivém případě zvláště.

Finanční orgány jsou oprávněny vstupovati v pracovních hodinách k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž vedení formu a obsah ustanoví nařízení nebo vyhláška o paušalování daně (§ 19, odst. 8), a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných obchodních zápisů a listin. Podnikatel jest povinen veškeré tyto doklady po 5 let uschovávati a finančním orgánům nebo úřadům je kdykoliv předložiti k nahlédnutí. Tato lhůta se počítá od konce kalendářního roku, v kterém se daň stala splatnou.

Za provozovnu se pokládá také pouhý tuzemský sklad zásob, z něhož se v tuzemsku dodávky splňují, nehledíc na to, náleží-li sklad ten osobám tuzemským či cizím.

Podnikatelé nebo jejich zástupci jsou také povinni finančním orgánům podávati všechna vysvětlení, jichž jest potřebí k vyměření daně a k provedení tohoto zákona. K témuž cíli jsou finanční orgány oprávněny vyslýchati zaměstnance podnikatelovy.

Činnost revisního odboru ministerstva financí se vztahuje v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daní podle tohoto zákona.

Podnikatelé, kteří vedou obchodní knihy, jsou povinni při úplatách, přijatých od nabyvatele pokladnou, vydati v každém případě řádný účet, přesahuje-li přijatá úplata 1000 Kč.

Poplatník jest povinen do konce ledna každého roku podati příslušnému finančnímu úřadu I. stolice za minulý rok daňové přiznání, obsahující daňový základ za daňové období. V přiznání musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vzorec přiznání vydá ministerstvo financí. Srážkové položky, uplatňované v přiznání, jest poplatník povinen na vyznání prokázati způsobem, stanoveným v nařízení; neučiní-li tak ve stanovené, nejméně 14denní lhůtě, jest finanční úřad I. stolice oprávněn k nim nepřihlížeti.

Zruší-li se podnik v daňovém období, podá se přiznání do 4 neděl po jeho zrušení. Úplaty později přijaté se přihlásí do 4 neděl po zaplacení.

Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně v celku a nepodal-li dřívější majitel přiznání, musí je podati nabyvatel po uplynutí daňového období také za dobu do odevzdání podniku.

Cizozemští podnikatelé (§ 5, odst. 3) jsou povinni podati daňové přiznání každému finančnímu úřadu I. stolice, v jehož obvodu činnost provozovali, a to do 3 dnů po uplynutí každého kalendářního měsíce a netrvala-li jejich činnost celý kalendářní měsíc, do 3 dnů po jejím ukončení. K daňovému přiznání jsou tito podnikatelé povinni připojiti sestavení úplat za dodávky a výkony, které provedli na předcházející objednávku.

Lhůty svrchu uvedené mohou býti finančním úřadem prodlouženy, nutno-li, na zvláštní záruku.

Nepodá-li poplatník přiznání daňové nejpozději do 14ti dnů po uplynutí lhůty podle odstavců 1 až 5, zvýší se mu celková daň o 5 %.

Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, přiznával ceny za dodávky a výkony účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne: prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení daně povolen, že dodávka (výkon), na niž vydal účet, byla rušena, takže nedošlo k jejímu provedení, i z ní povinen z ceny, za tuto dodávku (výkon) účtované, daň platiti. Rovněž není zmíněný poplatník povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných částek, které se prokázaně staly nedobytnými. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede knihy podle kupeckých zásad a vydává o všech dodávkách a výkonech účty. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému určuje nařízení.

Vyměřuje-li se daň při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 2), jest poplatník (§ 5, odst. 1, č. 9) povinen v prohlášce celnímu úřadu udati, a průvodními listinami prokázati úplatu nebo cenu dováženého předmětu a jiné k vyměření daně potřebné údaje (§ 9, odst. 1, pátá věta); povinnosti této není, vyměřuje-li se daň při dovozu pevnou sazbou (§ 10, dost. 3). Úplatu jest poplatník povinen prokázati účtem a jeho opis odevzdati celnímu úřadu; je-li úplata v účtě udána v cizí měně nebo v obchodních mincích, jest poplatník povinen prohlásiti a vhodným způsobem prokázati cenu dováženého předmětu. Neudá-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu nebo zdá-li se udaná úplata nebo cena úřadu celní správy nízkou, stanoví úřad (po případě po slyšení znalce) cenu částkou, kterou uzná za přiměřenou. Neudá-li poplatník úplatu nebo cenu dováženého předmětu, jest povinen nésti výlohy znaleckého odhadu vždy, jinak jen tehdy, byla-li daň právoplatně vyměřena z ceny vyšší než byla úplata nebo cena udaná poplatníkem. Cenou podle tohoto odstavce rozumí se cena obecná (§ 9, odst. 1).

Vrátí-li se úplata, dani podléhající, zcela nebo z části v daňovém období na př. proto, že obchod byl dodatečně zrušen nebo povolena sleva, může tato částka v daňovém přiznání býti odpočtena. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v pozdějším daňovém období. Poplatník musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých srážek.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro případy, kdy poplatník platí daň z účtovaných cen (§ 17, odst. 7).

Nepodá-li poplatník přiznání do 14 dnů po uplynutí lhůty zákonem stanovené nebo prodloužené (§ 17, odst. 1 až 5), může finanční úřad I. stolice stanoviti daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, než má po ruce. V tomto případě pozbývá poplatník práva odporovati základům zdanění takto stanoveným uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.

Podá-li poplatník včas (odstavec 1) přiznání, má-li však finanční úřad přiznání to z jakýchkoliv důvodů za nesprávné, nebo neúplné, jest povinen tyto důvody jemu oznámiti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 14ti-denní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti poplatník upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyznání v stanovené lhůtě, bude daň vyměřena bez jeho dalšího spolupůsobení podle pomůcek po ruce jsoucích.

Nevyhoví-li poplatník vůbec nebo vyhoví-li včas vyzvání uvedenému v odstavci 2, může úřad stanoviti daňových základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, jež má po ruce. V tomto případě pozbývá poplatník práva, odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.

Rovněž lze stanoviti daňový základ odhadem tehdy, když poplatník podal daňové přiznání včas a podal též včas na úřední vyzvání žádané vysvětlení, avšak finanční úřad podle konaných šetření neuzná vysvětlení to za dostatečné; odhad se musí v tomto případě pohybovati v mezích provedeného vytýkacího řízení.

Stanoví-li se daňový základ odhadem, jest finanční úřad oprávněn rozvrhnouti jej stejnoměrně na jednotlivá splátková období (§ 20, odst. 1).

Útraty odhadu platí poplatník, neudal-li, ač byl k tomu vyzván, souhrn úplat dani podrobených nebo přesahuje-li souhrn při odhadu vyšetřený částku udanou poplatníkem o více nežli o jednu třetinu.

Při podnicích menšího rozsahu a při dodávkách podniku pro domácnost podnikatelovu, kde by přesné zajištění daňového základu bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, jest finanční úřad oprávněn daňový základ stanoviti dohodou. Tato dohoda se může týkati buď celého podniku nebo jen jeho části (na př. vlastní spotřeby).

Ministr financí může po dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností nebo zemědělství nebo veřejných prací vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ustanoviti také jiný způsob, jak zdaniti dodávky, výkony nebo dovoz, bude-li toho žádati prospěch státu nebo poplatnictva. Tento odchylný způsob zdanění (paušalování daně) může se týkati jak dodávek (vlastní spotřeby) a dovozu určitého zboží, tak dodávek (vlastní spotřeby) nebo výkonů, prováděných určitými skupinami podnikatelů. K tomu cíli musí ministr financí vyslechnouti obchodní a živnostenské komory nebo zemědělské rady. Tak na příklad může ustanoviti, že místo daně, která se má platiti při tuzemských dodávkách nebo při dovozu určitého zboží, stanoví a paušál, který jest náhradou za pravidelnou daň z veškerých tuzemských dodávek nebo z provozu, kdo zboží dováží nebo kdo dovážené zboží k vyclení prohlásí nebo příjemce zboží. Vyhláška ta ustanoví, z jakého základu se paušál platí a jakou percentuelní nebo pevnou sazbou, kdo má paušál platiti, kdy, kde a jakým způsobem, které úřady jsou příslušníky k vyměření a vymáhání paušalované daně a k rozhodování o daňové povinnosti a stížnostech. Vyhláška ta dále ustanoví, které dodávky nebo výkony jsou paušálem kryty a jakým způsobem se mají zdaniti zásoby zboží, které jsou v době, kdy vyhláška o paušálu nabyla účinnosti, u osob, jež nejsou povinny platiti paušál. Vybírá-li se paušalovaná daň zároveň s některou daní spotřební, může vyhláškou býti ustanoveno, že se paušalovaná daň vybírá a platí zároveň s daní spotřební podle ustanovení, platných pro tuto daň.

Tuzemští podnikatelé (§ 5, odst. 2) jsou povinni platiti ještě před vyměřením daně bez jakékoliv úřední výzvy:

Cizozemští podnikatelé (§ 5, odst. 3) jsou povinni platiti daň z daňového základu za každé daňové období (§ 15, odst. 2); tato daň jest splatná třetího dne po uplynutí dotyčného daňového období.

5%ní zvýšení daně podle § 17, odst. 6 jest splatno třicátého dne od doručení platebního rozkazu.

Platby zaúčtují se nejprve na běžný daňový dluh, pak na nedoplatky daně za dřívější daňová období a jejich předepsané příslušenství, přihlížejíc k ohroženosti a stáří.

Daň se platí, nestanoví-li vyhláška o paušalování daně (§ 19, odst. 8) jinak, příslušnému bernímu úřadu, který ji také účtuje. Účtování daně mohou však prováděti finanční úřady I. stolice, stanoví-li to ministr financí po dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.

Nebyla-li daňová splátka nebo daň do dne splatnosti zcela zaplacena, může býti exekučně vymáhána ještě před vyměřením, a to ve výši, kterou prozatímně stanoví finanční úřad I. stolice podle údajů poplatníkových a jsou-li tyto ve zřejmém rozporu se skutečností nebo neoznámí-li poplatník výši daňové splátky nebo daně na vyzvání ve lhůtě nejméně 8denní, s přihlížením k poslednímu předpisu daně. Přesahuje-li poplatníkův roční předpis daně podle tohoto zákona v téže berní obci 200 Kč, zvýší se mimo to nezaplacená částka o 5 % a z takto vypočtené celkové částky jest poplatník povinen platiti úroky z prodlení ve výši, stanovené pro přímé daně, a to počínajíc dnem splatnosti (odstavec 1 až 3) až do dne zaplacení. Toto 5%ní zvýšení daně i úroky z prodlení plynou do státní pokladny.

K žádosti poplatníkově může býti splatná daň zcela nebo z části posečkána; na povinnosti platiti 5%ní zvýšení daně podle odstavce 6 a úroky z prodlení se tím nic nemění.

Úřad, stanovený nařízením k vyměřování daně, rozhodne o daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz.

Jakým způsobem se platí a vyměřuje daň při dražbách, provedených podnikateli, ustanoví nařízení.

Jakým způsobem se vyměřuje a platí daň při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 2), řídí se podle ustanovení o cle.

Rozhodnutí o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční; na taková rozhodnutí lze si stěžovat v zákonné lhůtě až po dodání platebního rozkazu.

Proti platebnímu rozkazu i jiným rozhodnutím a opatřením finančních úřadů ve věci daně podle tohoto zákona a úroků z ní lze si ztěžovati, a to do 30 dnů a směřuje-li stížnost proti pořádkové pokutě, do 15 dnů u toho finančního úřadu, který vydal platební rozkaz, rozhodnutí nebo opatření; nelze si však stěžovati proti opatřením, která předcházejí vyměření daně nebo vydání trestního nálezu neb rozsudku, proti rozhodnutím, která byla vydána podle volné úvahy správním předpisem neomezené, proti stanovení výše splatné daně, kterou lze vymáhati před vyměřením (§ 20, odst. 6, první věta), a v těch případech, kdy podle podpůrně platných ustanovení (§ 47) jest stížnost vyloučena. O stížnostech rozhoduje s konečnou platností zemský finanční úřad jako jediná odvolací stolice s výjimkou stížností proti vyměření daně při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 2), o kterých platí ustanovení hlavy V celního zákona, a s výjimkou případů, kdy o stížnosti podle podpůrně platných ustanovení (§ 47) rozhoduje úřad jiný. Byla-li stížnost podána u příslušného úřadu po uplynutí zákonné lhůty, odmítne ji tento úřad s ponecháním dalšího práva odvolacího.

Odvolací stolici příslušejí při rozhodování o stížnostech táž práva jako první stolici, může tudíž také rozhodovati o daňové povinnosti a naříkanou daň i zvýšiti.

Stížnost nemá odkládacího účinku s výjimkou, uvedenou v § 42, odst. 10.

V případech hodných zřetele může býti lhůta k podání stížnosti prodloužena úřadem, u kterého má býti opravný prostředek podán.

Nepodá-li se opravný prostředek v předepsané lhůtě, může to míti škodlivé následky jen pro toho poplatníka, kterému byl výměr doručen, nebo pro jeho dědice.

Výměry, nařízení a rozhodnutí musí obsahovati údaje o úřadu, u kterého, a lhůtu, v které má býti opravný prostředek podán, jinak počne lhůta běžeti teprve dnem po dodání výměru, obsahujícího tyto údaje.

Lhůta počíná běžeti dnem po dodání výměru, nařízení nebo rozhodnutí.

Při počítání lhůty se nečítají dny poštovní dopravy, byl-li příslušný spis podán poštovnímu úřadu na úřední potvrzení (podací list, recepis).

Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta teprve příštím dnem všedním.

Zažádá-li poplatník u úřadu o prodloužení lhůty k uplatnění opravného prostředku nebo požádá-li ve lhůtě tímto paragrafem stanovené o oznámení důvodů rozhodnutí, staví se lhůta až do dne dodání příslušného vyřízení a běží pak dále.

Uplatňuje-li poplatník v stížnosti vady řízení, sběhlé při vyměření daně, má finanční úřad, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení, než předloží stížnost zemskému finančnímu úřadu.

Byla-li daň, vyměřená berní správou, zaplacena, ale na stížnost zcela nebo z části odepsána, nahradí se poplatníkovi, jestliže se naň podle původního předpisu daně zásadně vztahovala povinnost platiti úroky z prodlení (§ 20, odst. 6, druhá věta), náhradní úroky ve výši a za podmínek, stanovených pro přímé daně.

Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl do ciziny v nezměněném stavu předmět, z jehož dodávky jeho přímý dodavatel nebo z jehož dovozu on sám při dovozu státu odvedl daň, má nárok, aby se mu vrátila částka ve výši daně, kterou jeho dodavatel nebo on sám státu odvedl. Tento nárok nelze však uplatniti u předmětu, kterého tuzemský podnikatel (vývozce) upotřebil k zpracování na jiný předmět nebo jako součásti ke zhotovení jiného předmětu nebo jako obalu, nebo kterého již použil v tuzemsku.

V případech, kde se daň vybírá podle § 19, odst. 8 paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odstavce 1 býti vyloučen nebo omezen.

Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li žádost podána do jednoho roku po vývozu. Podrobnější podmínky vrácení daně, jakož i povinnost dodavatelovu poskytnouti vývozci doklady o tom, že daň státu byla odvedena, ustanoví nařízení.

Byla-li nevyměřená daň zaplacena omylem, může, kdo jí zaplatil, žádati za její vrácení do jednoho roku po zaplacení.

Splatná daň (vyměřená i nevyměřená) i její příslušenství se vymáhají jako přímé daně.

Vyměřovací úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatna:

Celní úřad jest rovněž oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, splatné při celním odbavení, tehdy, když daň při celním odbavení nevybral a má z jakýchkoliv důvodů pochybnosti o dobytnosti daně.

Podrobnosti zajištění daně ustanoví nařízení.

Za přepychové předměty nebo výkony se pokládají ty předměty a výkony, které jsou uvedeny ve zvláštním seznamu přepychových předmětů a výkonů, který bude vydán nařízením (§ 26, odst. 1).

Dani přepychové jsou podrobeny:

Vlastní spotřeba podléhá přepychové dani i tehdy, jde-li o výdělečné upotřebení. Při dodávkách, uvedených pod č. 4 a 5, nehledí se na to, byla-li z předmětu dodávky před tím už zaplacena přepychová daň u výrobce, při dovozu nebo v drobném prodeji. Vývoz a průvoz dani nepodléhají za podmínek stanovených nařízením.

Výrobcem podle tohoto zákona je, kdo sám zhotoví nebo zhotoviti dá předměty, které se podle seznamu pokládají za přepychové, a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Za výrobce se také pokládá, kdo předměty, ztrativší svou přepychovou povahu, na svůj účet upraví nebo upraviti dá tak, že jsou zase způsobilé k používání (§ 26, odst. 3) a předměty ty ve svém podniku dále zcizuje. Podnikatel, který pro výrobce surovinu, polotovar nebo hotový předmět zpracovává nebo upravuje na přepychový předmět, platí z úplaty za svůj výkon toliko daň z obratu. U domáckého průmyslu se pokládá za výrobce podnikatel, který u osob, uvedených v § 4, č. 16, výrobky objednává a hotové výrobky ve svém podniku zcizuje. V případech sporných rozhoduje o tom, kdo jest výrobcem, ministr financí po dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností.

Drobným prodejem se rozumí přímá dodávka spotřebiteli. Za spotřebitele se pokládá každý nabyvatel, který nepodá průkazu žádaného v § 28, č. 4.

Nebyla-li při dodávce nebo při dovozu zaplacena plná přepychová daň z důvodů § 28, č. 4, jest podnikatel při další dodávce téhož předmětu povinen odvésti z přijaté úplaty plnou přepychovou daň, není-li také při této další dodávce splněna podmínka pro snížení daně podle zákonného ustanovení shora zmíněného.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala seznam přepychových předmětů a výkonů (§ 25, odst. 1), měnila tento jak co do předmětů a výkonů přepychových tak co do způsobu zdanění a podle toho tento seznam upravila. K tomu cíli vyslechne obchodní a živnostenské komory, státní živnostenskou radu nebo zemědělské rady ve lhůtě, stanovené ministrem financí. Takové nařízení budiž předloženo do 14ti dnů po vydání Národnímu shromáždění. Nevezme-li některá ze sněmoven nařízení na vědomí, pozbývá tímto dnem platnosti.

Je-li pro přepychovou povahu předmětu nebo výkonu směrodatnou cena, sluší touto cenou rozuměti smluvenou cenu předmětu nebo výkonu, a není-li takové, cenu obecnou podle § 9, a to v obou případech bez daně přepychové. Při dovozu se k ceně smluvené nebo obecné připočítá ještě clo, výlohy dopravní ke hranici a dávky, vybírané z dováženého zboží. Při předmětech dodaných společně, které podle obchodních názorů tvoří věc úhrnnou, rozhoduje cena úhrnná.

Přepychovou povahu ztrácejí předměty, jestliže pro opotřebení, značné poškození nebo jinou podstatnou vadu nelze jich bez náležité úpravy používati k tomu účelu, jemuž předměty ty podle svého původního určení mají sloužiti.

dodávky a dovoz, uvedené v § 4, týkají-li se přepychových předmětů, mimo dodávky přepychových předmětů při vnucených dražbách (§ 4, č. 1), dodávky nepodnikatelů (§ 4, č. 11) a mimo dodávky a dovoz pro stát a státní podniky (§ 4, č. 17). Dodávky a dovoz pro stát a státní podniky požívají však úlevy podle § 28, č. 3;

dodávky používaných přepychových předmětů, směňují-li se tyto předměty za nové přepychové předměty téhož druhu. Podmínky tohoto osvobození ustanoví nařízení.

§ 28.

dovoz a dodávky předmětů, uvedených v seznamu přepychových předmětů, kterých podle jejich povahy nelze užíti jinak než k vědeckým, vyučovacím, bohoslužebným, léčebným, technickým nebo výdělečným účelům;

dovoz a dodávky původních děl a kopií takových děl, zhotovených umělci-malíři, dále dovoz a dodávky plastických děl, zhotovených umělci k účelům veřejným;

dovoz a dodávky přepychových předmětů pro stát nebo státní podniky, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo pro osoby, jež přepychových předmětů nabyly ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených nařízením. Nedovážejí-li se tyto předměty přímo, nýbrž prostřednictvím tuzemského podnikatele, nutno za podmínek stanovených nařízením při celním odbavení rovněž zaplatili 2%ní sníženou přepychovou daň, kdežto další dodávka zprostředkovatelova (tuzemského podnikatele) jest podle § 4, č. 17 daně z obratu prosta;

dovoz a dodávky přepychových předmětů zdaňovaných v drobném prodeji, prokáže-li kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, hned při celním odbavení nebo nabyvatel dříve, než nabude předmětu, že se v tuzemsku oprávněně po živnostensku nebo obchodnicku zabývá dalším zcizovnáním předmětů tohoto druhu v nezměněném stavu. V takových případech musí, kdo předmět dováží, nebo kdo dovážený předmět k vyclení prohlásí, nebo příjemce předmětu, celnímu úřadu hned při celním odbavení a při tuzemských dodávkách nabyvatel dodavateli dříve, než nabude předmětu, předložiti kolku prosté úřední vysvědčení, jehož formu i obsah ustanoví nařízení. Při tuzemských dodávkách jest mimo to nabyvatel povinen odevzdati dodavateli o každé jednotlivé dodávce podepsané kolku prosté osvědčení, v němž jest uvedeno číslo a datum úředního vysvědčení, den, předmět a cena dodávky a adresa nabyvatelova. Za jakých podmínek jsou dovoleny úlevy od požadování těchto průkazních listin, ustanoví nařízení. Jedná-li nabyvatel jménem třetí osoby, musí předložiti prohlášení svého zmocnitele, že jest oprávněn těchto předmětů pro něho nabývati. Jakým způsobem se tyto obchodní případy zapíší do daňových záznamů, ustanoví nařízení. Poplatník jest povinen podati potřebná vysvětlení, aby se svrchu uvedené průkazy mohly přezkoumati, a přeložiti k nahlédnutí obchodní knihy a obchodní korespondenci, případu toho se týkající.

III. Subjekty daňové.

při dovozu poplatník celní pohledávky (§ 8 celního zákona);

výrobce při dodávkách předmětů, které se zdaňují u výrobce;

dodavatel při dodávkách předmětů, které se zdaňují v drobném prodeji;

při dražbách mimosoudních, kdo dražbu provádí, při dražbách soudních, kdo o dražbu žádá, při čemž soud může žádati přiměřenou zálohu na daň;

dodavatel při dodávkách nepodnikatelů. Je-li však při dodávkách nepodnikatelů nabyvatel podnikatelem, jest kromě případu, uvedeného v § 31, odst. 2, poslední věty, povinen platiti daň místo dodavatele a jest oprávněn z úplaty si ji sraziti;

u přepychových výkonů, kdo výkon provádí.

IV. Sazba daňová.

Daň přepychová z drobného prodeje přepychových předmětů, pak z přepychových výkonů, při dodávkách z dražeb a z dodávek nepodnikatelů činí 10 % úplaty nebo ceny tam, kde není úplaty (§ 9). Kde se tato daň vybírá u výrobce nebo při dovozu, činí 12 % úplaty nebo ceny. Snížená daň přepychová (§ 28) činí 2 % úplaty nebo ceny.

Výlohy za obal podléhají téže daňové sazbě, jaké podléhá předmět dodávky, jestliže obal podle obchodních zvyklostí se pokládá s dodaným předmětem za jednotný celek; je-li okolnost tato pochybná, rozhoduje o ní zemský finanční úřad po slyšení znalce. Jinak podléhají výlohy za obal jen dani z obratu.

Ustanovení § 10, odst. 3 platí pro dovoz přepychových předmětů obdobně.

Dodávka nebo výkon, podrobený dani přepychové, není podroben dani z obratu. Předměty, zdaňované při dovozu nebo u výrobce, při jejichž dovozu byla při celním odbavení nebo při jejich dodávce byla u výrobce zaplacena daň přepychová, podléhají při všech dalších dodávkách jen dani z obratu s výjimkou stanovenou pro dodávky nepodnikatelů a dodávky z držeb (§ 25).

Dodávky přepychových předmětů, prováděné nepodnikateli, podléhají kromě případů, uvedených v § 27, č. 2 a § 28, č. 4, každém případě 10%ní přepychové dani, nehledíc na výši úplaty.

Daň se platí při dodávkách a výkonech nepodnikatelů způsobem uvedeným v § 13, jehož všechny ustanovení platí obdobně i na tyto dodávky a výkony. Z příležitostných dodávek podnikatelů, které podle § 25, odst. 2, č. 5 se pokládají za dodávky nepodnikatelů, jsou podnikatelé povinni platit daň týmž způsobem jako z ostatních svých dodávek; ustanovení §§ 33 až 36 platí obdobně i pro tyto dodávky.

Každý podnikatel, dodávající přepychové předměty, které se zdaňují v drobném prodeji, nebo vyrábějící předměty, které se zdaňují u výrobce, musí to oznámiti v přihlášce, uvedené v § 14, nebo není-li takové přihlášky potřebí, ve zvláštním podání, které nutno podati ve lhůtě stanovené nařízením. Při tom musí označiti druhy přepychových předmětů, s nimiž obchoduje nebo které vyrábí.

Rozšíří-li se podnik dodatečně na dalším přepychové předměty, musí se oznámení doplniti ve lhůtě, stanovené nařízením.

Podobně musí podnikatel ve lhůtě stanovené nařízením oznámiti, že zanechal drobného prodeje nebo výroby předmětů přepychových.

Ustanovení toto platí obdobně i pro podniky, které provádějí přepychové výkony (§ 25, odst. 2, č. 6).

Daň z úplat za dodávky výrobců nebo za drobný prodej přepychových předmětů nebo za přepychové výkony se vyměřuje podnikatelům podle ročních souhrnů. Ustanovení § 15, odst. 2 platí obdobně i pro daň přepychovou.

Ustanovení § 20 se vztahují také na daň přepychovou.

Všichni podnikatelé, kteří vyrábějí přepychové předměty, zdaňované v drobném prodeji, anebo s těmito předměty toliko obchodují, jsou povinni v každé provozovně vésti zvláštní záznamy, jichž formu a obsah ustanoví nařízení.

Jde-li o předměty přepychové, zdaňované u výrobce, jest povinen vésti takové záznamy toliko výrobce.

Vésti takové záznamy jsou povinni též podnikatelé, provádějící výkony zmíněné v § 25, odst. 2, č. 6.

Podnikateli, který nabyl přepychového předmětu proto, aby jej dále zpracoval na jiný přepychový předmět, vrátí se na žádost částka ve výši rozdílu mezi 12%ní (10%ní) přepychovou daní a sníženou 2%ní přepychovou daní, prokáže-li, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem nebo, že nabyl přepychového předmětu, zdaňovaného v drobném prodeji, a prokáže-li dále, že jeho dodavatel nebo on sám (§ 29, č. 5) z dodávky zmíněného předmětu odvedl státu 12%ní (10%ní) přepychovou daň; nenabyl-li podnikatel přepychového předmětu, zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu, přímo od výrobce nebo přímo dovozem, vrátí se mu na žádost částka ve výši 6% nákupní ceny (bez daně).

V případech, kde se daň vybírá podle § 19, odst. 8 paušálně, může vyhláškou o paušalování nárok na vrácení daně podle odstavce 1 býti vyloučen nebo omezen.

Stát, státní podniky, které nenáležejí k podnikům, spravovaným podle zásad obchodního hospodaření, nebo kdo nabyl přepychového předmětu ve veřejném zájmu, mají nárok, aby se jim vrátila částka ve výši 6% nákupní ceny tehdy, když předmětu zdaňovaného u výrobce nebo při dovozu nenabyli ani sami přímo od výrobce nebo přímo dovozem, ani dovozem prostřednictvím tuzemského podnikatele podle § 28, č. 3. Pojem veřejného zájmu ustanoví nařízení.

Žádost za vrácení daně podle odstavců 1 a 3 nutno podati nejpozději do 1 roku po nabytí předmětu( podrobnosti vrácení ustanoví nařízení.

Prokáže-li podnikatel, že předmět, z něhož byla daň zaplacena u výrobce nebo při dovozu, byl živelní nebo jinou neodvratnou pohromou bez jeho viny zničen nebo tou měrou poškozen, že přepychovou daň nelze při další dodávce přesunouti, může mu finanční úřad I. stolice na žádost povoliti úplné nebo částečné vrácení přepychové daně, kterou zaplatil v trhové ceně přímo výrobci nebo, přímo při dovozu. Nenabyl-li žadatel předmětu dovozem přímo nebo od výrobce přímo, může mu finanční úřad I. stolice povoliti vrácení části zaplacené daně za podmínek stanovených nařízením.

Pro dovoz přepychových předmětů platí obdobně ustanovení o dani z obratu.

Zcizí-li tuzemský podnikatel v tuzemsku přepychový předmět, dá-li jej však zaslati přímo z ciziny tuzemskému nabyvateli, jest nabyvatel povinen při celním odbavení zaplatiti přepychovou daň, není-li od ní osvobozen podle § 27, kdežto tuzemský podnikatel jest povinen z dodávky odvésti daň z obratu.

Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo dekret nebo při celním odbavení, ve stížnosti, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo poskytnutí jinaké daňové výhody, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti předepsání daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by podle zákona měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení nebo vrácení daně nebo dosáhnouti jinaké výhody, která jemu po zákonu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam nebo obchodní knihy nebo vydává účty o tuzemských dodávkách tak, jako by šlo o dodávky z ciziny do tuzemska.

Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:

Spoluviny přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a úmyslně vede nesprávně obchodní knihy nebo nařízené daňové záznamy proto, aby napomáhal zkrátiti daň, kterou má platiti, kdo jest s ním v obchodním spojení.

Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 3.

Přestupku zkrácení, zatajení neb ohrožení daně se dopouští i zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 4.

Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako znalec nebo osoba přezvědná před finančními orgány učiní vědomě nesprávná udání v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.

Na činy a opominutí uvedené v § 41 stanoví se - nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou daň s úroky z prodlení - trest v penězích, a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajena, až do 20tinásobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5tinásobku zkrácené nebo zatajené daně. Do 50tinásobku zkrácené nebo zatajené daně trestá se podnikatel, který daň od nepodnikatele podle § 13, odst. 3 a § 29, č. 5 vybranou vědomě a úmyslně neodvede.

Nemůže-li býti zkrácená daň přesně zjištěna, vyměří se trest na penězích od 50 Kč do 100 000 Kč.

Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem trestu na penězích v tomto případě je daň, o kterou stát přijíti mohl.

Při vyměřování trestu nutno v každém případě přihlížeti k stupni viny a k výši daně zkrácené neb o kterou stát přijíti mohl.

Kde se daň nebo paušalovaná daň podle tohoto zákona vybírá celními úřady nebo zároveň s některou daní spotřební, stíhají a trestají se přestupky daňové podle trestních ustanovení platných pro clo nebo příslušnou daň spotřební, a to okresními finančními ředitelstvími, s úchylkou, že se výměra trestu řídí ustanoveními tohoto zákona, stanoví-li tresty vyšší, než jaké jsou stanoveny u cla nebo daně spotřební.

Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález nebo rozsudek pro přestupky podle § 41 útraty pachatelovy.

Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.

V trestním nálezu nebo rozsudku může býti zároveň vyřčen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Je-li peněžitý trest nedobytný jen částečně, vykoná se náhradní trest jen tou výměrou, která poměrně odpovídá nedobytné části. Náhradní trest vězení vykoná na žádost finančního úřadu, který trest uložil, okresní soud v sídle tohoto úřadu.

Tresty na penězích podle tohoto paragrafu uložené plynou do státní pokladny.

Trestní řízení provádí s výjimkou uvedenou v odstavci 5 příslušná berní správa. Ministerstvo financí může několik daňových ukládacích okresů spojiti v jediný trestní okres a určiti jeden z finančních úřadů, ležících v jeho obvodě, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy. O stížnostech, jež mají odkládací účinek, platí ustanovení § 21 a rozhoduje o nich s konečnou platností zemský finanční úřad.

Tresty daňové se vymáhají a zajišťují podle ustanovení platných pro přímé daně( v případech uvedených v odstavci 5 platí obdobně ustanovení pro clo nebo příslušnou daň spotřební.

Jedná-li někdo v jiných případech proti zákonu nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání, může býti, není-li toto jednání neb opominutí trestné podle § 41, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 5000 Kč. V každém novém případě a při každém dalším marném upomínání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10 000 Kč. Jde-li o uložení pořádkové pokuty osobám zodpovědným za správu osob právnických, nesmí celková výše všech pořádkových pokut, uložených v témž případě všem osobám, zodpovědným za správu téže právnické osoby, přesahovati uvedenou částku 5000 Kč, po příp. 10 000 Kč.

Pořádková pokuta může býti uložena též v případech, kdy daňové splátky (§ 20, odst. 1) nebyly odvedeny vůbec anebo byly odvedeny zřejmě nesprávně( při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné celkové daňové povinnosti poplatníkově podle tohoto zákona.

Stejnou pokutou bude potrestán, kdo nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře svědeckou nebo znaleckou výpověď (§ 46, odst. 3).

Pořádková pokuta se neuloží, jestliže před doručením nálezu o pořádkové pokutě bylo zanedbání odčiněno nebo povinnosti učiněno zadost.

Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.

Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 14 dnů ode dne, kdy příslušný trestní nález byl dodán( jinak platí pro jich vymáhání a zajištění ustanovení § 42, odst. 11.

Trestnost podle § 41 pomíjí:

K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález nebo rozsudek vydán, složí kromě zkrácené daně přiměřenou pokutu a vzdá se dalších opravných prostředků. Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení úřad, provádějící trestní řízení, přihlížeje k výši zkrácené daně nebo daně, o kterou stát přijíti mohl, k výši trestu na penězích, jenž by jinak byl pravděpodobně uložen, a k majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky podrobeno je schválení zemského finančního úřadu, který zároveň určí lhůtu, do které nutno upouštěcí částku zaplatiti.

Právo státu vyměřiti tyto daně se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí správního roku, v kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření, nebo, nemá-li strana takové povinnosti, od uplynutí správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla.

Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo z části nebo opominula-li strana buď zcela nebo z části daň zaplatiti, když se daň platí bez úředního předpisu, počíná lhůtu běžeti teprve po uplynutí toho správního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti nebo předepsati. Při dodávkách nebo výkonech nepodnikatelů, při nichž daň nebyla zaplacena způsobem naznačeným v §§ 13 a 31, počíná promlčecí lhůta běžeti od uplynutí správního roku, v kterém se finanční úřad dozvěděl o dodávce nebo výkonu. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň předepsati, 30 let od konce správního roku, v kterém příslušná daňová pohledávka vznikla, nelze vyměřovací právo vykonati.

právo vyměřiti částku, o kterou bylo nesprávným vyměřením daně předepsáno méně, promlčí se ve třech letech od uplynutí správního roku, v kterém se stala daň splatnou.

Promlčení se přeruší v případech 1 až 3 takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí správního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

Právo státu požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí správního roku, v kterém stala daň splatnou.

Promlčení splatné daně se přeruší dodáním upomínky poplatníku, zavedením exekuce nebo povolením platební lhůty. Po uplynutí správního roku, v kterém byla dodána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.

Je-li daň zajištěna ruční zástavou, nemůže býti státu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo zástavu vykoupiti se nepromlčuje. Pokud však pohledávka přesahuje cenu zástavy, může zatím zaniknouti promlčením. Je-li splatná daň zajištěna vkladem do pozemkové knihy nebo záznamem v úředních depositech, nelze do třiceti let po vkladu nebo záznamu namítati promlčení proti uplatňování práva takto nabytého.

Trestnost činů v § 41 uvedených zaniká promlčením v pěti letech, a to jde-li o činy, záležející v konání, od uplynutí roku, v němž byl trestný čin spáchán, a jde-li o činy, záležející v opominutí, od uplynutí roku, v němž se opominutí stalo. Dopustí-li se viník nového v § 41 uvedeného trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího. Promlčení trestnosti činů v § 41 uvedených se přetrhuje vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení. Každým způsobem však se promlčuje trestnost činů, pro které do deseti let od uplynutí roku, ve kterém byl trestný čin spáchán nebo se opominutí stalo, nebylo zavedeno trestní řízení.

Trestnost činů v § 43 uvedených zaniká promlčením v jednom roce ode dne, kdy trestný čin byl spáchán nebo se opominutí stalo.

Výkon trestů, uložených pro trestné činy, uvedené v §§ 41 a 43, se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy nález nabyl moci práva.

Všechny veřejné, zejména též obecní úřady a ústavy, dále pak sdružení podnikatelů jsou povinny poskytovati státním úřadům každé pomoci při ukládání a vymáhání daně a provádění dozoru.

Finanční orgány jsou oprávněny od osob zúčastněných na právním jednání, jež zavdalo k vyměření daně podnět, žádati, aby podaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání( žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.

Konečně jest každý povinen v daňových věcech jiných osob vydati svědectví nebo vypovídati jako znalec. Výpověď svědeckou nebo znaleckou smějí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzné, pak manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry osob k placení daně povinných. Jiné osoby mohou odepříti, jsouce tázány, takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena svědkova nebo znalcova povinnost k mlčenlivosti, státem uznaná, nebo bylo vyzrazeno podnikatelské tajemství.

Na osoby exteritoriální se ustanovení odstavců 2 a 3 nevztahují.

jde-li o daň vybíranou při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 2), ustanovení o cle(

jde-li o paušalovanou daň, vybíranou zároveň s některou daní spotřební (§ 19, odst. 8), ustanovení o dotyčné dani spotřební(

ve všech ostatních případech ustanovení o přímých daních.

§ 48.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1936.

Jde-li o daň za dobu před tímto dnem nebo o trestné činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti ustanovení zákona, který v rozhodné době (odstavec 3) platil.

O tom, má-li se použití ustanovení tohoto zákona či zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a ., zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., nebo téhož zákona ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n., po příp. též ve znění zákona ze dne 19. prosince 1930, č. 188 Sb. z. a n., po příp. též ve znění zákona ze dne 28. dubna 1932, č. 56 Sb. z. a n., rozhoduje:

Budou-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením určité předměty nebo výkony prohlášeny nově za přepychové nebo budou-li určité předměty podrobeny dani z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zaveden nebo zvýšen, jest dodavatel, nebo kdo výkon provádí, oprávněn daňový rozdíl nebo daň, nechce-li je nésti ze svého, zvláště účtovati a cenu o to zvýšiti.

Bude-li po uzavření dodávek nebo výkonů, ale před jejich provedením daň z obratu nebo daň přepychová snížena, nebo, budou-li určité předměty nebo výkony prohlášeny za nepřepychové nebo, budou-li určité předměty sproštěny daně z obratu při dovozu nebo, bude-li u určitých předmětů daňový paušál zrušen nebo snížen, jest příjemce dodávky nebo výkonu oprávněn žádati na svém dodavateli nebo na tom, kdo výkon provádí, poměrnou srážku daňovou z úplaty za dodávku nebo výkon. Jestliže dodavatel, nebo kdo výkon provádí, daň již státu odvedl, má příjemce právo žádati na státu, aby mu daňový rozdíl nebo daň vrátil. Podrobnosti ustanoví nařízení.

Změna úplaty, vzniklá podle odstavce 4 nebo 5, nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě ustanoveno jinak.

Podnikatelé, kteří nejsou výrobci, a mají ještě toho dne, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění seznam přepychových předmětů, na skladě zboží, zdaňované dříve v drobném prodeji, podle změněného seznamu zdaňované však u výrobce nebo při dovozu, musí toto zboží zdaniti přepychovou daní tak, jako by bylo podle změněného seznamu ještě zdaňováno v drobném prodeji( výrobci však musí dnem, kdy nabude účinnosti nařízení, kterým se mění zmíněný seznam, odvésti z celé své tržby za přepychové předměty daň 12%ní.

Zásoby předmětů, které mají na skladě podnikatelé v době, kdy předměty toho druhu nařízením byly prohlášeny za přepychové, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji( jestliže však jde o předměty, zdaňované u výrobce, který tyto předměty sám vyrobil nebo z ciziny dovezl, zdaňují se při dodávce 12%ní přepychovou daní již u zmíněného výrobce. Proto musí všichni podnikatelé o této zásobě předmětů poříditi do 14 dnů po dni, kdy nařízení nabylo účinnosti, inventuru, a to podle stavu z tohoto dne( výsledek inventury zapíší jako první položku do předepsaného zásobníku a oznámí v téže lhůtě příslušnému finančnímu úřadu I. stolice.

Zásoby předmětů, které podle seznamu přepychových předmětů nejsou přepychovým zbožím které jsou však zcela nebo převážné zhotoveny z hmot, prohlášených nařízením za přepychové zboží, a které jsou na začátku účinnosti tohoto nařízení na skladě, zdaňují se 10%ní přepychovou daní až v drobném prodeji. Také stran těchto předmětů, jsou podnikatelé povinni poříditi inventuru, výsledek její zapsati do zásobníku a oznámiti příslušnému finančnímu úřadu I. stolice ve lhůtě, stanovené v odstavci 8.