Za čl. XV uváděcích ustanovení vkládá se čl. XVa) tohoto znění:

„Z nabytí akcií (nakolkovaných nebo nových nebo obojích) dosavadními akcionáři při zvýšení akciového kapitálu společností akciových nebo komanditních na akcie z vlastního kapitálu reservního, včetně z převodu zisku, kromě zvýšení z reservního fondu stabilisačního (§§ 4 a 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n., o stabilisačních bilancích) platí se zvláštní poplatek. Poplatek tento činí 15% z hodnoty podrobené poplatku z akcií, odůvodněného zvýšením akciového kapitálu, pokud dosavadní akcionáři nabývají nároku na ně bezplatně (použitím kapitálu společnosti). Poplatková povinnost nastává vznikem nároku dosavadních akcionářů na tyto akcie. Zaplatiti tento poplatek jsou povinni dosavadní akcionáři, od nichž jej společnost vybere a odvede přímo způsobem stanoveným pro poplatek t akcií. Společnost ručí za zapravení poplatku. Pokud není stanoveno jinak, platí o tomto poplatku zákonná ustanovení o poplatcích z akcií.“

Za čl. XVI uváděcích ustanovení vkládá se čl. XVII tohoto znění:

„(1) Počínajíc berním rokem 1937 budou se daně podle hlav I až VII, vyjma rentovou daň vybíranou srážkou u dlužníka a daň z tantiem, vyměřovati (vybírati), pokud zákon jinak nestanoví, podle zásady, že dani podrobený důchod, výtěžek nebo požitek dosažený v jednom (kalendářním) roce jest základem daně na nejblíže příští (berní) rok nehledíc k tomu, zda počátkem (1. ledna) berního roku podmět a předmět daně ještě trvají, a nehledíc ke změnám, které v berním roce nastanou. Bude proto rok, jehož důchod, výtěžek nebo požitek jest předmětem daně, nazýván nadále „kalendářní rok“ a rok nejblíže následující po tomto kalendářním roce, tedy rok, na který se zmíněný důchod, výtěžek nebo požitek zdaňuje, bude nadále nazýván „berní rok“.

(2) Okolnosti odůvodňující osvobození od daně, které nastaly v kalendářním roce, mají za následek osvobození teprve na berní rok, pokud zákon nestanoví jinak.“

V § 10, odst. 2 budou věty druhá až čtvrtá zníti:

„Poplatníci, kteří vedou řádné obchodní knihy a kteří vystaví, přestaví, přistaví nebo nastaví budovy pro provozování podniků včetně budov s byty pro vlastní zaměstnance, anebo kteří pořídí nové stroje a zařízení, mohou si v pěti letech, počínajíc obchodním obdobím, v němž byla stavba dokončena anebo stroje a zařízení nově pořízeny, od příjmu v podniku dosaženého odepsati vedle obecně přípustných odpisů dalších 10% nákladu na stavbu nebo stroje a zařízení prokazatelně vynaloženého. Vláda se zmocňuje, aby procento tohoto mimořádného odpisu zvýšila pro stavby v tom kterém roce započaté a pro jiné investice v tom kterém roce provedené až na 20%. Užije-li se těchto budov v době deseti let, počínajíc rokem, v němž stavba byla dokončena, k jiným účelům než vpředu uvedeným, bude mimořádný odpis dodatečně zdaněn na berní léta, v jejichž daňovém základu byl uznán za odpočitatelnou položku.“

V § 13, odst. 2 připojí se za slova „srážku provede vyplácející pokladna“ slova „v kalendářním roce vždy na úhradu daně na nejblíže příští berní rok“.

Záhlaví §§ 23 až 27 bude zníti:

„Počátek a konec daňové povinnosti; změny v kalendářním roce.“

§ 23 bude zníti:

„Osoby, jejichž daňová povinnost nově vznikne v kalendářním roce, budou podrobeny dani teprve na berní rok, z důchodu ve zmíněném kalendářním roce skutečně dosaženého (§ 4, odst․ 1).“

§ 24 bude zníti:

„(1) Zanikne-li daňová povinnost v kalendářním roce, zdaní se důchod do zániku daňové povinnosti skutečně dosažený ještě na berní rok. V tomto případě může býti daň vyměřena již před začátkem berního roku.

(2) Obdobně se postupuje i při úmrtí poplatníka, při čemž se zdaní důchod jím v kalendářním roce, v němž poplatník zemřel, skutečně dosažený společně s důchodem, kterého snad v témže roce dosáhla pozůstalost.

(3) Z důchodů. jichž dosáhne neodevzdaná pozůstalost v kalendářním roce následujícím po roce, v němž poplatník zemřel, po případě i v dalších kalendářních letech až do dne, kdy osoby, povolané k dědické posloupnosti, nabyly požívání pozůstalosti, bude dani podrobena neodevzdaná pozůstalost (§ 4).

(4) Na berní rok, který přímo následuje po kalendářním roce, v němž dědicové nabyli požívání pozůstalosti, vyměří se daň pozůstalosti, z důchodu jí dosaženého do dne nabytí požívání dědici; důchod dědici od tohoto dne z pozůstalosti skutečně dosažený zdaní se u každého dědice.“

V § 25 nahrazuje se slovo „berním“ slovem „kalendářním“.

V § 26 připojuje se za slova „vznikne tím jeho samostatná daňová povinnost“ citace „(§ 23)“ a za slova „zanikne tím jeho samostatná daňová povinnost“ citace „(§ 24, odst. 1)“.

Za § 29 vkládá se jako § 29a) nové ustanovení tohoto znění:

„§ 29a

(1) Daň důchodová vybíraná podle ustanovení §§ 28 až 45 sráží se v každém kalendářním roce na úhradu daně na nejblíže příští berní rok.

(2) Rok, v němž se daň sráží, bude nadále nazýván „kalendářní rok“ a rok nejblíže příští po roce kalendářním bude nadále nazýván „berní rok“.“

V § 30, odst. 5 se nahrazuje částka „2 Kč“ částkou „5 Kč“.

V § 31, odst. 3 nahrazují se slova „k 1. lednu berního roku“ slovy „k 1. lednu kalendářního roku“.

V § 34 nahrazuje se částka „500 Kč“ částkou „1.000 Kč“.

V § 35, odst. 1 a 2 nahrazuje se částka „500 Kč“ částkou „1.000 Kč“.

V § 39 nahrazují se v první větě slova „do konce února“ slovy „do 14. února“, dále slova „za prošlý rok“ slovy „v prošlém roce“ a slova „za dobu“ slovy „v době“.

V § 40, odst. 1 nahrazuje se částka „500 Kč“ částkou „1000 Kč“.

§ 50, č. 1 bude zníti:

§ 56, odst. 1 bude zníti:

„(1) Daň se vyměřuje na každý berní rok z výtěžku dani podrobeného, jehož bylo skutečně dosaženo v kalendářním roce, který přímo předchází bernímu roku, na který se daň vyměřuje, a to nehledíc k tomu, zda počátkem (1. ledna) berního roku podmět a předmět daně ještě trvají a nehledíc ke změnám, které v berním roce nastanou.“

Záhlaví § 59 až 63 bude zníti:

„Počátek a konec daňové povinnosti; změny v kalendářním roce.“

§ 61 bude zníti:

„Zanikne-li daňová povinnost v kalendářním roce, zdaní se výtěžek do zániku daňové povinnosti skutečně dosažený ještě na berní rok, přihlížejíc k ustanovení § 57, odst. 7. V tomto případě může býti daň vyměřena již před začátkem berního roku.“

§ 68, odst. 1, I, č. 2, písm. d) bude zníti:

§ 73, odst. 2 a 3 budou zníti:

(2) Nově vzniklým tuzemským podnikům, vedoucím řádné obchodní knihy, které zavedou v tuzemsku dosud nezastoupenou nebo jen nedostatečně zastoupenou výrobu a jejichž vznik se doporučuje z národohospodářských ohledů, mohou býti na žádost, o níž rozhodne ministerstvo financí s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a dalšími zúčastněnými ministerstvy, na dobu nejdéle 5 berních let, počínajíc berním rokem nejblíže následujícím po obchodním období, v němž s provozováním bylo započato, poskytnuty daňové výhody v tom rozsahu, že podniky dotčené mohou býti osvobozeny od zvláštní daně výdělkové se všemi přirážkami, jestliže v jednotlivém obchodním období vyplacená dividenda (podíl na zisku) nebude činiti více než 4% základního (kmenového) kapitálu. Činí-li vyplacená dividenda více než 4%, nejvýše však 6%, může býti daň výdělková vyměřena z poloviny berně vyšetřeného základu.

(3) Upotřebí-li se reservních fondů, nahromaděných daněprostě v letech, kdy podnik byl od daně výdělkové zcela nebo z poloviny osvobozen, k rozmnožení základního kapitálu (§ 83, odst. 17) nebo k vyplácení dividendy (podílu na zisku) anebo k placení odměn společenským orgánům [§ 78, písm. i)], zdaní se částky takto upotřebené na berní rok, který nejblíže následuje po obchodním období, ve kterém jich bylo takto upotřebeno; jinak platí co do nakládání s reservními fondy platné předpisy zákonné.“

§ 76 bude zníti:

„(1) Zvláštní daň výdělková vyměřuje se na každý berní rok.

(2) Základem pro její vyměření je zpravidla ryzí výtěžek dosažený v obchodním období, které se končí v roce kalendářním nejblíže předcházejícím roku bernímu, ať ho bylo dosaženo vlastním provozováním dani podrobeného podniku anebo jeho pronájmem.

(3) Končí-li se pro změnu obchodního období v témže kalendářním roce několik období obchodních, buďtež jejich výsledky pro zdanění pravidelně sečteny.

(4) Nekončí-li se pro změnu obchodního období v některém kalendářním roce žádné období obchodní, jest podkladem vyměření daně na berní rok nejblíže následující po onom roce kalendářním ryzí výtěžek dosažený v obchodním období, končícím se po projití onoho roku kalendářního. Tento ryzí výtěžek rozdělí se na jednotlivá kalendářní léta podle doby trvání obchodního období v tom onom roce kalendářním.

(5) Je-li odůvodněno podezření, že změna v obchodním období se stala jen proto, aby bylo dosaženo příznivějšího zdanění, může vyměřovací úřad při ukládání daně na berní rok nejblíže následující po roce kalendářním, v němž změna se stala, jakož i na další touto změnou dotčené berní roky vzíti za podklad zdanění ona časová období, která by beze změny bilančního roku byla bývala rozhodnými obdobími obchodními. Při tom však nesmí při zdanění žádné období ani vypadnouti, ani nesmí býti k němu přihlíženo dvakráte.“

Do § 77, odst. 2 vkládá se mezi druhou a třetí větu nová věta tohoto znění:

„Za podnik samosprávných svazků považuje se souhrn hospodářsky a technicky souvisících provozoven.“

§ 84 bude zníti:

„Zvláštní daň výdělková předpisuje se, byly-li provozovny podniku v rozhodném obchodním období v témže místě, kde sídlil podnikatel, v berní obci tohoto sídla.“

§ 85, odstavce 1 až 3 a odstavce 5 a 6 budou zníti:

„(1) Nebyla-li v rozhodném obchodním období u dolů, továren nebo u jiných podniků zaměstnávajících se výrobou provozovna v berní obci sídla podnikatelova, předepíše se 15% daně vyměřené ze všech takových podniků téhož podnikatele v berní obci sídla podnikatelova, ostatních 85% v berní obci, kde byla provozovna. U stavebních podniků považuje se za provozovnu jen takové provádění staveb, které vyžaduje doby delší dvou let.

(2) Byly-li však provozovny v několika berních obcích, rozdělí se 85%ní podíl daně mezi tyto obce v poměru částek, jež v nich byly v rozhodném obchodním období vydány na služné a mzdy, počítajíc v to i tantiemy zaměstnanců.

(3) Nedá-li se dělba daně provésti v poměru v odstavci 2 uvedeném, rozdělí se daň mezi jednotlivé provozovny podle jejich hospodářského významu pro celkový podnik; při tom nečiní rozdílu, byly-li jednotlivé provozovny samostatny nebo byl-li mezi nimi poměr hlavního, pobočního nebo pomocného závodu.

(5) Rozprostírala-li se provozovna do obvodu několika berních obcí, rozdělí příslušný vyměřovací úřad daň připadající na zmíněnou provozovnu mezi zúčastněné berní obce podle míry poměrné důležitosti jednotlivých částí provozovny, přihlížeje ku břemenům, která vznikla těmto obcím provozovnou nebo provozováním podniku, a ku ploše, kterou provozovna v těchto obcích zaujímala. To platí též při podzemním dolování.

(6) Bydlila-li ze zaměstnanců provozovny počátkem obchodního období pro zdanění rozhodného alespoň jedna čtvrtina trvale v jiných berních obcích, než ve které byla provozovna, zmenší se přirážková základna pro berní obec, v níž byla provozovna, o polovici té částky, která připadá poměrně na služební platy zaměstnanců bydlících mimo berní obec provozovny; obecní přirážky k polovině daňové částky, připadající poměrně na služební platy zaměstnanců bydlících v jiných berních obcích, přidělí se zemi podle § 10 zák. č. 77/1927 Sb. z. a n. ve znění čl. I zák. č. 169/1930 Sb. z. a n. Přirážky ty vybírají se týmž procentem, jakým byly stanoveny přirážky pro berní obec, v níž byla provozovna, nejméně však výměrou 100%. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro podniky, které ve všech svých provozovnách ležících v téže berní obci nezaměstnávaly v rozhodném o obchodním období trvale alespoň 400 zaměstnanců.

§ 86, odst. 1 bude zníti:

„(1) Nastane-li případ označený v § 85 odst. 1 u podniků obchodních, ústavů úvěrních a pojišťovacích, předepíše se 35% daně vyměřené ze všech takových podniků téhož poplatníka v berní obci, kde v rozhodném obchodním období bylo sídlo podnikatelovo, ostatních 65% v berní obci, ve které byla provozovna.“

§ 87, odst. 1 až 3 budou zníti:

„(1) Z daně podniků železničních předepíše se 20% v berní obci, v níž měl v rozhodném obchodním období podnikatel sídlo.

(2) Ze zbývajících 80% předepíše se 40% v berní obci, kde byla v rozhodném obchodním období provozní správa.

(3) Zbývajících 40% předepíše se ve všech ostatních berních obcích, jimiž v rozhodném obchodním období železniční trať probíhala, při čemž základem dělby daňového předpisu mezi označené berní obce je souhrn přímých daní, vyjímajíc daň důchodovou, v každé obci placených; tento se zjišťuje vždy od pěti ku pěti rokům.“

§ 88, odst. 1 bude zníti:

„(1) U plavebních a leteckých podniků předepíše se 80% daně vyměřené z veškerých takovýchto podniků poplatníkových v berní obci, v níž v rozhodném obchodním období bylo sídlo podnikatelovo. Ostatních 20% se předepíše v berní obci, v níž byla v rozhodném obchodním období stanice, loděnice, jednatelství, dílny nebo podobné provozovny podniku.“

V § 89 nahrazují se slova „(§ 83, odst. 14)“ slovy „(§ 83, odst. 17)“.

V § 91 vypouští se odstavec 2.

V § 92 vypouští se věta druhá.

§ 93, odst. 1 a 2 budou zníti:

„(1) Zanechá-li se provozování podniku, má to podnikatel oznámiti do 30 dní vyměřovacímu úřadu. Opominutí oznámení může býti potrestáno pořádkovou pokutou.

(2) Na berní rok nejblíže následující po obchodním období, v němž provozování podniku bylo zanecháno nebo na jiného podnikatele převedeno, vyměří se daň z výtěžku, který byl dosažen až do vzdání podniku. Tento výtěžek musí podnikatel přiznati do lhůty určené v § 307. V tomto případě může býti daň vyměřena již před začátkem berního roku.“

§ 95 bude zníti:

„Pozemkovou daní jest povinen držitel dani podrobeného pozemku zapsaný nebo zaznamenaný do pozemkového katastru.“

V § 101, odst. 1 nahrazují se slova „jedenáctým rokem po provedené změně kultury nebo po dokončení melioračních zařízení“ slovy „jedenáctým berním rokem jsoucím po kalendářním roce, v němž byla provedena změna kultury nebo dokončena melioračních zařízení“.

§ 103 bude zníti:

„Základem pro vyměření pozemkové daně jest u lesů dvacetinásobek, u ostatní půdy sedmnáctinásobek katastrálního výtěžku, se kterým jsou jednotlivé pozemky (parcely) zapsány nebo zaznamenány do pozemkového katastru.“

§ 104, odst. 1 bude zníti:

„(1) Pozemková daň vyměřuje se na každý berní rok ze všech dani podrobených pozemků vyměřovacím úřadem nebo v jeho zastoupení a za jeho dozoru příslušným berním úřadem pro každí katastrální území jednotlivých obcí (jejich součástek) zvláště tím způsobem, že se podle stavu pozemkového katastru koncem kalendářního roku a se zřetelem na trvalá a na dočasná osvobození a na výhody poskytnuté jednotlivým pozemkům, pokud se týče se zřetelem na trvání daňové povinnosti jednotlivých pozemků vypočte pro každého poplatníka částka daně připadající na pozemky jemu připsané. Při tom se nepřihlíží ani k tomu, zda 1. ledna berního roku podmět a předmět daně ještě trvají, ani ke změnám, které v berním roce nastanou.“

V § 105, odst. 2 bude druhá věta zníti:

„Od zvláštního příspěvku jsou však osvobozeny pozemky držitelů půdy, jejichž celoroční důchod v kalendářním roce ani sám o sobě, ani s důchodem hlavy rodiny, s níž by případně měli býti společně zdaňováni důchodovou daní, nepřesahoval částky důchodové dani nepodrobené (§ 3) a kteří i s ostatními členy společné domácnosti (§ 5) neměli v kalendářním roce v téže berní obci většího majetku pozemkového nežli nejvýše s celkovým katastrálním výtěžkem 120 Kč.“

V § 105, odst. 1 nahrazují se slova „proti roku předcházejícímu“ slovy „proti bernímu roku předcházejícímu“.

Záhlaví § 107 bude zníti:

„Počátek a konec daňové povinnosti.“

V § 112 nahrazují se slova „do konce roku, v němž škoda nastala“ slovy „do konce berního roku následujícího po roce, v němž škoda nastala“.

V § 135 doplňuje se odstavec 1 touto větou:

„Ustanovení § 132, odst. 2 platí tu obdobně.“

V § 136 doplňuje se odstavec 1 touto větou:

„Ustanovení § 132, odst. 2 platí tu obdobně.“

§ 144, odst. 1 bude zníti

„(1) Za pronajaté pokládají se s výhradou ustanovení § 159 budovy, které byly skutečně pronajaty dne 1. ledna kalendářního roku, pokud se týče za sezony tohoto roku.“

V § 145 doplňuje se odstavec 2 touto větou:

„Pro vyřadění jest rozhodným stav počátkem kalendářního roku, ve kterém byla žádost podána.“

V § 146, odst. 1 nahrazují se slova „počátkem roku“ slovy „počátkem kalendářního roku“.

V § 150, odst. 6 nahrazuje se číslice „50%“ číslicí „60%“.

V § 151, odst. 1 nahrazují se slova „v berním roce“ slovy „v kalendářním roce“.

V § 152 nahrazují se slova „v roce berním“ slovy „v kalendářním roce“ a další slova „v roce“ slovy „v kalendářním roce“.

V § 158, odst. 2 nahrazují se slova „toho roku“ slovy „toho kalendářního roku“.

Záhlaví § 159 bude zníti:

„Změny v nájemních poměrech budov všeobecné dani činžovní nepodrobených.“

V § 161, odst. 1 nahrazují se slova „roku berního“ slovy „kalendářního roku“.

V § 166, odst. 2 nahrazují se slova „od nejbližšího roku“ slovy „od nejbližšího kalendářního roku“.

§ 168, odst. 1 bude zníti:

„(1) K evidenčním případům, vyjímajíc převod vlastnictví, přihlíží se zpravidla od kalendářního roku, který jde po nastalé změně; byl-li však poplatník v evidenčním případě pro něho výhodném povinen změnu oznámiti a učinil-li tak pozdě, teprve od kalendářního roku, jenž následuje po oznámení.“

V § 171, odst. 1 nahrazují se slova „za celý berní rok, v němž pohroma se udála“ slovy „za celý berní rok následující po kalendářním roce, v němž pohroma se udála“.

§ 176, odst. 1 bude zníti:

„(1) Rentová daň se vyměřuje na každý berní rok z požitků dani podrobených, jichž bylo skutečně dosaženo v kalendářním roce, který přímo předchází bernímu roku, na který se daň vyměřuje, a to nehledíc k tomu, zda počátkem (1. ledna) berního roku podmět a předmět daně ještě trvají a nehledíc ke změnám, které v berním roce nastanou.“

V § 180, odst. 2, č. 2 se vkládá jako písm. c) toto ustanovení:

Záhlaví § 182 bude zníti:

„Počátek a konec daňové povinnosti; změny v kalendářním roce.“

V § 182, odst. 1 nahrazují se slova „v berním roce“ slovy „v kalendářním roce“.

§ 183, odst. 1 bude zníti:

„(1) Požitky, které dostávají členové společenských orgánů (představenstva, správní rady, správy, generální rady, výkonného výboru, kuratoria, místního výboru, představenstva filiálky, dozorčí rady, revisoři účtů, likvidátoři a pod.) společností akciových a komanditních společností na akcie v této své vlastnosti pod jakýmkoliv názvem, jsou podrobeny 10% dani z tantiem, kterou společnosti vybírají srážkou při výplatě požitků a odvádějí státní pokladně. Této dani jsou podrobeny též požitky, které podle ustanovení § 17a), odst. 5 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. plynou do pokladny banky.“

§ 185, odst. 1 bude zníti:

„(1) Trestného činu se dopouští, kdo ve věci vlastní daně anebo jako zástupce (§ 262) nebo zmocněnec v rozporu s informací stranou mu danou v přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízeném, v odpovědi na dotaz finančního úřadu, v opravném prostředku nebo v jakémkoliv jiném podání k finančnímu úřadu něco nesprávného uvede nebo potvrdí nebo něco, co jest povinen uvésti, zatají nebo do stanovené lhůty nepodá přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízených, je-li takové jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.“

§ 186 bude zníti:

„Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 úmyslně, jsa si vědom toho, že jest toto jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně, bude potrestán peněžitou pokutou až do výše šestinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.“

§ 187, odst. 1 bude zníti:

„(1) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 v úmyslu zákonnou daň zkrátiti, anebo kdo použije při trestném činu uvedeném v § 185 prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých, bude potrestán peněžitou pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.“

§ 188 bude zníti:

„(1) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 z hrubé nedbalosti, bude potrestán peněžitou pokutou až do výše trojnásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána. Nepodání přiznání u poplatníku dotčenou daní již zdaněných jest trestno podle ustanovení tohoto paragrafu jen, byl-li poplatník k podání jeho zvláště vyzván.

(2) Jestliže však u trestných činů v odstavci 1 uvedených nepřevyšuje částka, o niž byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, úhrnem částku 1.000 Kč a nečiní současně více než 15% zákonné daně, nebude obviněnému uložena peněžitá pokuta vůbec, prokáže-li, že částku, o kterou byla daň zkrácena, dodatečně zaplatil, a to nejdéle ve lhůtě vyšetřujícím úřadem stanovené.“

§ 204 doplňuje se odstavcem 3 tohoto znění:

„(3) Zánik trestnosti účinnou lítostí jest vyloučen jediné u těch trestných činů, pro něž bylo trestní řízení zahájeno způsobem v § 213 stanoveným.“

§ 206 bude zníti:

„(1) Trestnost činů v §§ 186, 187 a 191 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do čtyř let po uplynutí roku, v němž spáchal trestný čin.

(2) Trestnost činů v § 188 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do tří let po uplynutí roku, v němž spáchal trestný čin.

(3) Dopustí-li se vinník nového, podle zmíněných paragrafů trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího.

(4) Výkon trestů uložených pro trestné činy v odstavcích 1 a 2 zmíněné se promlčuje, prošlo-li pět let od pravoplatnosti trestního nálezu.“

§ 208 bude zníti:

„(1) Promlčení trestnosti činů a opominutí v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje se vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným písemným nebo protokolárním sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení.

(2) Každým způsobem však se promlčují trestné činy v §§ 186, 187 a 191 uvedené, pro které do 10 let po projití roku, v němž byl spáchán trestný čin, a trestné činy v § 188 uvedené, pro které do osmi let po projití roku, v němž byl spáchán trestný čin, nebylo zavedeno trestní řízení podle § 213.

(3) Do promlčecích lhůt se nevčítá doba pobytu vinníka vně hranic československého státního území, pokud trvá alespoň třicet dnů v jednom roce.

(4) Promlčení výkonu trestu se přerušuje jakýmkoliv opatřením úřadu směřujícím k výkonu trestu a namířeným proti odsouzenému. Nové promlčení se počíná dnem takového opatření.“

V § 210 budou odstavce 2 a 3 zníti:

„(2) O trestných činech v §§ 186, 187 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování vyměřovací úřad příslušný k předpisu daně, jíž se trestný čin týká.

(3) Pokládá-li vyměřovací úřad v odstavci 2 uvedený za přiměřený peněžitý trest vyšší než trojnásobek částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, nebo jde-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení (§ 187, odst. 2), předloží případ nalézacímu senátu (§ 211). Trestní nález vydá tu vyměřovací úřad v nalézacím senátu, při čemž senát může uznati i na trest nižší než trojnásobek. Bez předchozího rozhodnutí nalézacího senátu vydá vyměřovací úřad trestní nález jen, když nevyřkne trest vyšší než trojnásobek.“

§ 211 bude zníti:

„(1) Nalézací senát tvoří dva soudcové a jeden finanční úředník. Každému členu bude zřízen jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá jeden ze soudců.

(2) Soudce a jejich náhradníky ustanoví na žádost finančního úřadu II. stolice vrchní soud. Přísedícím finančním úředníkem jest přednosta vyměřovacího úřadu, kterým bylo trestní řízení provedeno; tento člen ustanoví svého náhradníka.“

§ 212, odst. 1, písm. d) bude zníti:

§ 213 bude zníti:

„(1) Trestní řízení, kromě případů § 201, se zahajuje po ukončení vyměřovacího řízení tím, že uzavřená obsílka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu, doručí se obviněnému do vlastních rukou nebo že se jinak písemně nebo protokolárně sdělí obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení.

(2) Lhůta stanovená obviněnému, aby se dostavil k prvnímu výslechu (§ 214), nesmí býti zásadně delší 45 dnů, jinak nejdéle 60 dnů, sdělí vyšetřující úřad důvody tohoto prodloužení obviněnému. Další prodloužení této lhůty je přípustno jen, žádá-li o to obviněný. Do lhůty shora uvedené musí býti první výslech též ukončen.“

§ 217, odst. 1 bude zníti:

„(1) V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky podle §§ 319 a 320, může-li jich provedení míti význam pro vyšetřování. Úředník místní prohlídku provádějící se prokáže před zahájením místní prohlídky písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu k této prohlídce. Před skončením prohlídky budiž o jejím průběhu sepsán protokol, v němž dlužno uvésti zákonný důvod prohlídky, důvod podezření, pro který byla prohlídka provedena, a jaký byl její výsledek.“

§ 218, odst. 3 bude zníti:

„(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li obviněný dostatečně se neomluvě jinému v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obeslání nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, pokud je vůbec může podati, nebo nevyhoví-li bez dostatečné omluvy vyzvání, aby připustil nahlédnutí do svých obchodních nebo hospodářských knih. Právní následky neuposlechnutí nesmí však přesahovati meze zmíněného opominutí. Ustanovení § 325, odst. 3 platí obdobně.“

§ 220, odst. 1 bude zníti:

„(1) Jednání nalézacího senátu jest neveřejné. Obviněnému jest volno hájiti se před nalézacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v obraně podle § 215, odst. 1, písm. e). Uváděti nové skutečnosti a nabízeti nové průvody může obviněný pouze s omezením uvedeným v § 215, odst. 1, písm. e).“

§ 225 bude zníti:

„(1) Odvolací senát se skládá ze tří soudců a dvou finančních úředníků. Každému členu se zřídí jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Předsedu senátu a přísedící soudce, jakož i jejich náhradníky ustanoví na žádost ministerstva financí ministerstvo spravedlnosti. K odvolacímu senátu náležejí jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice.

(3) Jednání odvolacího senátu je neveřejné. Odsouzenému je volno hájiti se před odvolacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v odvolání. Uváděti nové skutečnosti a nabízeti nové průvody může obviněný pouze s omezením uvedeným v § 215, odst. 1, písm. e).

(4) Ostatně platí pro odvolací senát a řízení před ním obdobně ustanovení §§ 212 a 220.“

§ 228 bude zníti:

„Do rozhodnutí odvolacího senátu přísluší odsouzenému i finančnímu úřadu II. stolice stížnost k nejvyššímu správnímu soudu; v tomto případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332.“

Prvá věta § 229, odst. 1 bude zníti:

„(1) Trestní řízení skončené pravoplatným rozhodnutím o vině nebo nevině podle §§ 186, 187, 188 a 191 bude na návrh strany nebo vyměřovacího úřadu obnoveno, vyjdou-li dodatečně na jevo nové, dosud neuplatňované nebo neznámé skutkové okolnosti nebo průvody rozhodné pro osvobození, podstatně nižší potrestání nebo usvědčení vinníka, po případě obviněného a bude-li návrh na obnovu podán do pěti let po uplynutí roku, v němž nabyl odsuzující nebo osvobozující nález moci práva anebo v němž bylo trestní řízení zastaveno.“

Za § 230 vkládá se jako § 230 a) nové ustanovení tohoto znění:

„§ 230a

V trestním řízení daňovém, které bylo zastaveno nebo skončeno osvobozením poplatníka v podstatných bodech, má poplatník nárok na náhradu výloh způsobených mu přiměřenou obhajobou, když bylo rozhodnutím zjištěno, že uplatňované nároky nebo způsob řízení byly v rozporu s plenárním rozhodnutím nejvyššího správního soudu.“

V § 233 se odstavec 1 doplňuje takto:

„s výjimkou všeobecné daně výdělkové spolků (§ 47, odst. 1, č. 1), kterou vyměřuje finanční úřad I. stolice (vyměřovací úřad).“

V § 236, odst. 1, písm. a) se za slova „poplatníků jak daně důchodové tak i všeobecné daně výdělkové“ vkládají slova: „a pokud možno i daně domovní“.

Záhlaví §§ 253 a 254 bude zníti:

„Lhůty a právní poučení.“

Za § 256 vkládá se nový § 256a tohoto znění:

„§ 256a

(1) Řízení ukončení pravoplatným rozhodnutím budiž na žádost strany nebo z moci úřední obnoveno:

(2) Žádost strany za obnovu řízení musí býti podána u úřadu, který o věci rozhodl v první stolici, a to do 30 dnů, počínajíc ode dne, kdy se strana dověděla o důvodu obnovy, nejdéle však do 3 roků od doručení (prohlášení) rozhodnutí. Strana v žádosti musí náležitě osvědčiti okolnosti obnovu odůvodňující. Úřad může naříditi obnovu řízení z úřední moci do 3 roků od vydání rozhodnutí.

(3) Rozhodnutí o obnově řízení přísluší úřadu, jehož rozhodnutí se důvod obnovy týká, a týká-li se důvod obnovy řízení ve dvou stolicích, úřadu první stolice. Pokud příslušný úřad potřebuje k tomu zmocnění nadřízeného úřadu, stanoví vládní nařízení. Rozhodnutí, jímž se povoluje nebo nařizuje obnova řízení, lze bráti v odpor až v odvolání v rozhodnutí, jež bude ve věci vydáno v obnoveném řízení. Z rozhodnutí finančního úřadu I. nebo II. stolice, jímž se nárok na obnovu řízení zamítl, lze se odvolati k přímo nadřízenému úřadu; tento úřad rozhodne s konečnou platností.

(4) V rozhodnutí povolujícím nebo nařizujícím obnovu řízení budiž vysloveno, pokud má býti řízení obnoveno. Dřívější šetření a provádění důkazů, jež nejsou dotčena důvody pro obnovu řízení, nebuďtež opakována.

(5) Povolení obnovy řízení má odkládací účinek.

(6) Ustanovení toto neplatí pro věci, pro které může býti řízení obnoveno podle § 229.“

§ 257 bude zníti:

„(1) Úřad doručuje úřední spisy poštou, neuzná-li za vhodnější doručiti je sám svými orgány neb obcí.

(2) Doručiti jest v bytě, živnostenské provozovně, obchodní místnosti, kanceláři nebo pracovním místě osoby, jíž má býti doručeno (příjemce), a jde-li o advokáty a veřejné notáře, v jejich kanceláři. Doručení mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno.

(3) Není-li místností uvedených v odstavci 2, může se doručiti všude, kde doručovatel příjemce zastihne.

(4) Ustanovil-li si příjemce u poštovního úřadu osobu k přijímání docházejících zásilek, platí doručení této osobě za vykonané příjemci.

(5) Opustil-li příjemce dočasně své bydliště a zanechal-li v místě uvedeném v odstavci 2 nebo u svého dodávacího poštovního úřadu adresu svého dačasného pobytu v tuzemsku, budiž spis za ním zaslán.

(6) Nezastihl-li doručovatel příjemce v místě uvedeném v odstavci 2, může doručiti náhradně každému právě přítomnému dospělému příslušníku rodiny příjemcovy.

(7) Úřad může na spise (obálce) označiti osoby, kterým se nesmí spis náhradně doručiti pro jejich zájem na věci neb pro jiný vážný důvod.

(8) Nelze-li doručiti způsobem naznačeným v odstavcích 2 až 7, budiž spis, který má býti doručen poštou, uložen u poštovního úřadu, jinak u obecního úřadu dodávacího místa a budiž to příjemci oznámeno uložením sdělení do schránky na dopisy umístěné na dveřích vchodu do bytu nebo místnosti uvedené v odstavci 2 nebo na dveřích vchodu do domu, ve kterém je byt nebo tato místnost, nebo není-li tu takové schránky, vývěskem připevněným na dveře vchodu do bytu nebo do místnosti označené v odstavci 2, nebo na dveře vchodu do domu, v němž jest byt příjemce nebo zmíněná místnost. Ztráta sdělení ve schránce a poškození nebo stržení vývěsku nemá vlivu na platnost doručení. Uložení spisu u poštovního nebo obecního úřadu má účinek doručení, uplynulo-li od doručení 30 dnů.

(9) Do vlastních rukou příjemcových budiž doručeno:

(10) Nezastihl-li doručovatel spisu, který má býti doručen do vlastních rukou, příjemce v některé z místností uvedených v odstavci 2, zanechá v ní nebo uloží do schránky na dopisy obdobně jak stanoveno v odstavci 8 nebo připevní na dveře písemné oznámení, v němž vyzve příjemce, aby v této místnosti byl přítomen k přijetí spisu v den a hodinu zároveň uvedenou. Nemůže-li mu ani pak býti spis doručen, doručí se podle ustanovení odstavce 8, i když se příjemce o písemném oznámení nedověděl.

(11) Jeli strana zastoupena zástupcem (§ 262), který má bydliště v tuzemsku, doručuje se spis jemu. Je-li však strana zastoupena zmocněncem (§ 263), který má bydliště v tuzemsku, může býti doručeno jak tomuto zmocněnci, tak i straně samé; doručení se pokládá za vykonané, byl-li spis doručen jedné z těchto osob. Jde-li o spis uvedený v odstavci 9, č. 2, doručí se spis výhradně zmocněnci.

(12) Má-li několik stran v řízení společného zástupce nebo zmocněnce, pokládá se spis za doručený všem stranám, jestliže byl doručen zástupci (zmocněnci). Podalo-li několik stran společné písemné podání, platí v pochybnosti ten, jehož podpis je na prvním místě, a to v prvé řadě pravé strany, za společného zmocněnce pro doručování.

(13) Doručení úřadu, ústavu nebo podniku stane se dodáním spisu orgánu, oprávněnému přijímati spisy, a není-li to možno, orgánu, který jest přítomen v úřadě, ústavu nebo podniku a jest doručovateli znám. Za průkaz o doručení, není-li doručovacího lístku nebo knihy, platí tu den označený v otisku podacího razítka; důkaz opaku jest připuštěn.

(14) O doručování osobám exterritoriálním, nacházejícím se v tuzemsku, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních, nacházejících se v tuzemsku, platí ustanovení mezinárodního práva.

(15) Odepřel-li příjemce přijmouti spis, budiž spis zanechán v místě uvedeného v odstavci 2, nebo uložen, doručuje-li se poštou, u poštovního, jinak u obecního úřadu. Zanechání nebo uložení spisu má účinek doručení.

(16) Změnil-li příjemce mezi řízením byt nebo bydliště (sídlo) a neoznámil-li to úřadu, možno všechna další doručení, nelze-li nový byt nebo bydliště (sídlo) zjistiti, provésti na jeho nebezpečí v dřívějším jeho bytě nebo bydlišti (sídle) způsobem uvedeným v odstavci 8, pokud se týče v odstavci 10.

(17) Příjemcům, jejichž bydliště (pobyt, sídlo) přes konané šetření jest neznámo, nebo osobám, které nejsou úřadu známy, doručí se spis, není-li ustanoven zástupce (§ 262) nebo zmocněnec, veřejnou vyhláškou na úřední tabuli úřadu, který spis vydal, a doručení platí za vykonané, když od vyhlášení na této úřední tabuli uplynulo 30 dnů, nebyla-li ve vyhlášce stanovena lhůta delší. Úřad zašle vyhlášku též obecnímu úřadu posledního známého bydliště (pobytu, sídla) příjemcova, a není-li mu známo, obecnímu úřadu ve svém sídle s výzvou, aby ji vyhlásil v obci veřejným vyvěšením nebo jiným způsobem v místě obvyklým. Poškození nebo stržení vyhlášky nemá vlivu na platnost doručení.

(18) Výkon doručení buď, kde je toho pro průkaz o doručení třeba, potvrzen osobou, jíž bylo doručeno, na doručovacím lístku (doručence) zapsáním data doručení a jejím podpisem, jakož i podpisem doručovatele. Odepře-li osoba, jíž bylo doručeno, podpis nebo datum, buď to doručovatelem na lístku vyznačeno.

(19) Nemohlo-li býti doručeno osobě, které lze platně doručiti, potvrdí doručovatel, pokud se týče poštovní nebo obecní úřad (odstavce 8 a 10) okolnost, která má účinek doručení, na doručence zapsáním příslušného data a svým podpisem.

(20) Řádně vyhotovená doručenka, která buď bez odkladu vrácena úřadu, je formálním průkazem o doručení; důkaz opaku je připuštěn. Jsou-li pochybnosti nebo není-li doručenky, lze doručení prokázati jiným vhodným způsobem.“

§ 258, odst. 2 a 3 budou zníti:

„(2) Příjemcům v cizině trvale se zdržujícím, kteří přes vyzvání nejmenovali podle § 263, odst. 7 zmocněnce bydlícího v tuzemsku, doručuje se způsobem stanoveným v § 257, odst. 17.

(3) Zaměstnancům československého státu ustanoveným v cizině doručuje na žádost příslušné ministerstvo.“

V § 260, odst. 2 se slova „všech jeho daní s přirážkami a příslušenstvím, vztahujících se na dobu do dne zrušení,“ nahrazují slovy „všech jeho daní s přirážkami, vyměřených z daňové jeho povinnosti za dobu do dne zrušení, a příslušenstvím,“.

V § 261, odst. 1 slova „Náleží-li u výnosových daní výtěžek objektu několika osobám, vyměří se daň s přirážkami jednotně a předepíše se“ nahrazují se slovy „Náležel-li u výnosových daní výtěžek předmětu, tvořících základ daně, několika osobám, vyměří se daň s přirážkami jednotně a předepíše se“.

V § 263, odst. 2 poslední věta bude zníti:

„Ustanovení § 330, odst. 8, první věty platí tu obdobně.“

V § 265 se vkládá odstavec 6 tohoto znění:

„(6) Pro daň důchodovou s příslušenstvím vázne přednostní zákonné zástavní právo na požitcích, vyplácených lékařům nositeli nemocenského pojištění na podkladě rámcových nebo jinakých je nahrazujících smluv. Vznik tohoto zákonného zástavního práva řídí se dnem, kdy bylo vůči nositeli nemocenského pojištění uplatněno věcné ručení.“

Záhlaví §§ 269 až 272 bude zníti:

„Splatnost daně a poplatek z prodlení.“

§ 269 bude zníti:

„(1) Pokud se daň nevybírá srážkou nebo pokud zákon jinak neustanovuje, jsou jednotlivé daně s přirážkami v každém berním roce splatny ve čtyřech rovných splátkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října.

(2) Dokud není daň s přirážkami na běžný berní rok ještě předepsána, řídí se výše čtvrtletních splátek (odstavec 1) podle výše posledního ročního předpisu daně s přirážkami známého poplatníkovu počátkem berního roku (1. ledna).

(3) Pokud pak skutečný předpis daně s přirážkami je větší než poslední předpis, podle něhož byl poplatník povinen napřed platiti podle odstavce 2, jest poplatník povinen doplatiti, nejde-li o případy uvedené v odstavcích 4 a 5, daňové splátky (odstavec 2), které byly v době doručení skutečného předpisu daně s přirážkami již splatné, podle skutečného předpisu do 30 dnů po zpravení poplatníka o tomto předpisu.

(4) První předpis daně s přirážkami u poplatníka nově do daňové povinnosti vstoupivšího, jemuž nebyly uloženy daňové splátky podle odstavce 5, jest - byl-li vydán až po uplynutí berního roku, na nějž zní - celý splatný do 30 dnů po zpravení poplatníka o předpisu. Takový poplatník je mimo to povinen zaplatiti podle prvního předpisu daňové splátky za ostatní dobu minulou, na kterou mu daň s přirážkami nebyla v době vydání prvního předpisu dosud předepsána, a za uplynulou část běžného roku, a to najednou do 60 dnů po zpravení o tomto předpisu. O daňových splátkách za zbývající čtvrtletí běžného roku platí tu ustanovení odstavců 1 a 2. Obdobně platí i v případech, kdy poplatník byl dočasně od daně osvobozen.

(5) Od poplatníka všeobecné daně výdělkové, daně důchodové a rentové, který nově do daňové povinnosti vstoupil, může vyměřovací úřad požadovati na dobu od vzniku daňové povinnosti až do doby, dokud mu nebude doručen první předpis daně, přiměřené splátky na daň s přirážkami ve lhůtách splatnosti stanovených v odstavci 1, přihlížeje k výtěžku, důchodu, požitku pro poplatníka pravděpodobně očekávatelnému a k ostatním pro vyměření daně rozhodným poměrům; okolnost, že první předpis daně s přirážkami bude zníti na nejblíže příští berní rok, nepřekáží tomuto oprávnění vyměřovacího úřadu. Od podniků podrobených zvláštní dani výdělkové - vyjímajíc výdělková a hospodářská společenstva (družstva), zdaňovaná podle § 83, odst. 2, záložny, vzájemné pojišťovny a spořitelny - může vyměřovací úřad za týchž okolností žádati v obdobných daňových splátkách částku stanovenou v § 83, odst. 16 s přirážkami. Proti výši požadovaných daňových splátek může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, který rozhodne s konečnou platností. Tyto daňové splátky nahrazují až do doručení prvního předpisu daňové splátky podle ustanovení odstavce 4, druhé věty. Ustanovení odstavce 4, třetí věty platí tu obdobně.

(6) Předpisy daně důchodové podle § 37, odst. 1, platební vyzvání na daň rentovou nebo na daň z tantiem podle § 181, odst. 3 a § 183, odst. 5 a dodatečné předpisy daně s přirážkami podle § 190 nebo 277 jsou splatny do 30 dnů, počítajíc ode dne, kdy byly osobě povinné doručeny.

(7) Předpis daně s přirážkami vydaný při zániku daňové povinnosti před začátkem berního roku (§ 24, odst. 1, věta 2, § 61, věta 2 a § 93, odst. 2, věta 3) jest splatný do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.“

§ 270 bude zníti:

„Počátkem každého roku budiž vyhlášeno v každé obci způsobem v místě obvyklým, ve kterých lhůtách se mají přímé daně s přirážkami platiti a jaké budou následky, nebudou-li ve lhůtách zaplaceny.“

§ 271 bude zníti:

„(1) Nebyly-li daňové splátky podle § 269, odst. 1 a 2, odst. 4, třetí věta a odst. 5 uhrazeny do 15. dne onoho měsíce, který následuje po dni jejich splatnosti, dále nebyly-li částky daní s přirážkami, splatné podle § 269, odst. 3, odst. 4, první a druhá věta a odst. 6 a 7 uhrazeny do konce lhůty jejich splatnosti, jsou vykonatelny a budou vymáhány i s příslušenstvím donucovacím řízením. Není-li jinak u daní s přirážkami stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, do které daň s přirážkami má býti zaplacena, nastane vykonatelnost a vymáhání dlužné daně s přirážkami a příslušenstvím, jakmile projde lhůta.

(2) Mimo to jest daňový dlužník, kterému bylo na berní rok předepsáno na všech přímých daních s přirážkami a s příslušenstvím nebo na náhradách útrat podle § 338 v berní obci dohromady více než 500 Kč, nebo pouze 500 Kč či méně, avšak jehož dluh na přímých daních s přirážkami předepsaných i nepředepsaných (na berní léta minulá) a na předepsaném příslušenství nebo na náhradách útrat podle § 338 přesahoval v berní obci na počátku berního roku (1. ledna) částku 1000 Kč, povinen platiti z dlužných částek poplatek z prodlení. Tento poplatek se mu předepíše z úhrnného jeho dluhu na přímých daních s přirážkami, předepsaných i nepředepsaných (na berní léta minulá a na běžný berní rok) a na předepsaném příslušenství nebo na náhradách útrat podle § 338 na jeho daňové, účtu, zjištěného vždy ke dnům 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu každého berního roku. Ustanovení § 254, odst. 3 zde neplatí. Obdobné platí i pro obecní přirážky k přímým daním, které si obce vybírají vlastními orgány.

(3) Sazby poplatku z prodlení stanoví vláda s ohledem na poměry peněžního trhu a stav nedoplatků, a to pro všechna čtvrtletí (odstavec 2) ve stejné výši, nepřekročujíc v ročním úhrnu těchto sazeb 10%.

(4) Platiti poplatek z prodlení jsou povinny také, a to nehledíc na výši roční srážky, osoby povinné srážeti daně (§ 28, odst. 1, § 180, odst. 2, § 183, odst. 5), jestliže neuhradí daně vybírané srážkou státní pokladně do lhůty pro to stanovené; poplatek z prodlení se tu vypočítá z úhrnu všech neuhrazených částek, zjištěného vždy ke dni lhůty stanovené k odvodu sražené daně. Ustanovení odstavce 3 platí tu obdobně.

(5) Předpis poplatku z prodlení má pro výpočet tohoto poplatku nebo dobropisu účinnost 31. prosince berního roku, v němž státu vznikl naň nárok.

(6) Úřad je povinen doručiti dlužníku předpis poplatku z prodlení nejdéle do 2 roků po uplynutí berního roku, ve kterém vznikl nárok státu na tento poplatek. Jinak zaniká nárok státu na poplatek z prodlení.

(7) Podrobnější úprava bude provedena vládním nařízením, kterým bude též stanoveno, který úřad poplatek z prodlení vypočte a předepíše a jak poplatník bude o jeho předpisu zpraven.

(8) Z předpisu poplatku z prodlení lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, z předpisu poplatku z prodlení, týkajícího se obecních přirážek k přímým daním, které si obec vybírá vlastními orgány, k politickému úřadu nadřízenému přímo obci. Odvolací úřad rozhodne s konečnou platností.

(9) Za den zapravení se pokládá při placené (§ 273), a to hotovými, den složení u úřadu k vybírání daní, pokud se týče přirážek, příslušného nebo u poštovního úřadu, při placené poštovní spořitelnou den složení peněz, při placení v odúčtovacím řízení u poštovní spořitelny den platného poukazu, při plnění na místě placení (§ 274) den složení pokladničních poukázek u příslušného úřadu a při odpočtu (§ 275) den, kdy odpočet byl proveden.“

§ 272 bude zníti:

„Poplatek z prodlení připadá státu, z obecních přirážek k přímým daním, které si obce vybírají vlastními orgány, však těmto obcím.“

V § 279 se připojuje jako odstavec 3 toto ustanovení:

„(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí o promlčení podle § 277, odst. 7.“

§ 280 bude zníti:

„Promlčení vyměřovacího práva nastane každým způsobem, nebyl-li do 10 let po uplynutí berního roku, na který se daň má vyměřiti, proveden a poplatníkovi oznámen úřední úkon k vyměření daně směřující. Ustanovení § 277, odst. 5 a 6 a § 279, odst. 2 platí i zde.“

§ 283 bude zníti:

„(1) Úřad může na žádost poplatníka částečně nebo úplně posečkati zaplacení dlužné daně s přirážkami a příslušenstvím, je-li její okamžité vybrání pro poplatníka spojeno s vážnou újmou nebo s vážnými obtížemi. Povolení příročí může býti učiněno závislým na podmínkách nebo výhradách.

(2) Přesahuje-li předpis jednotlivé daně s přirážkami alespoň o 30% předpis téže daně s přirážkami na nejblíže předcházející berní rok a požádá-li poplatník v odvolání z tohoto předpisu za posečkání, je úřad povinen posečkati část předpisu, proti níž směřuje odvolání, nejvýše však částku, o níž napadený předpis přesahuje předpis na nejblíže předcházející berní rok. Ustanovení toto neplatí u všeobecné a zvláštní daně výdělkové, pokud některá z těchto daní byla na nejblíže předcházející berní rok vyměřena podle § 57, odst. 7 nebo podle § 83, odst. 16.

(3) Na povinnosti platiti poplatek z prodlení z posečkané částky se povolením příročí nic nemění. Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může však tuto povinnost snížiti nebo zcela prominouti.

(4) Příslušnost úřadů určí vládní nařízení.“

§ 284, odst. 2 bude zníti:

„(2) Ustanovení čl. XIII a § 269 zůstávají nedotčena.“

V § 287 se za slovy „nebo průkazem, že dal určenou“ nahrazuje slovo „část“ slovem „částku“.

Záhlaví §§ 291 až 297 bude zníti:

„Vrácení daně a dobropis.“

§ 291 bude zníti:

„(1) Částky přímých daní, pokud se týče přirážek, příslušenství nebo náhrad útrat podle, které § 338 byly přeplaceny (§ 292), vrátí se straně hotově, pokud není dlužna touž či jinou daň s přirážkami a příslušenstvím, pokutu, poplatek nebo jinou státní dávku u téhož výběrčího úřadu, u něhož přeplatek vznikl, či u jiného výběrčího úřadu; jinak se přeplatek přeúčtuje na tento jiný dluh (§ 275). Přeplatek, který lze straně hotově vrátiti, vrátí se jí ihned z moci úřední, přestane-li býti poplatníkem, jinak jen na žádost do 6 měsíců od jejího podání. O možnosti podati žádost budiž poplatník poučen při sdělení o přeplatku.

(2) Ustanovení § 32, odst. 4 a § 35, odst. 1 zůstávají nedotčena.“

§ 292 bude zníti:

„Přeplatek na přímých daních, pokud se týče přirážkách, příslušenství nebo na náhradách útrat podle § 338 vzniká:

§ 293 bude zníti:

„(1) Měl-li poplatník splatné daně s přirážkami a předepsaným příslušenstvím nebo náhradu útrat podle § 338 přeplaceny (§ 292), přizná se mu dobropis, pokud mu bylo na berní rok předepsáno na všech přímých daních s přirážkami a příslušenstvím nebo na náhradách útrat podle § 338 v berní obci dohromady více než 500 Kč nebo pouze 500 Kč či méně, avšak jeho přeplatek přesahoval na počátku berního roku (1. ledna) v berní obci částku 1000 Kč. Tento dobropis se vypočítá z úhrnného přeplatku na splatných přímých daních s přirážkami předepsaných i nepředepsaných (na berní léta minulá a na berní rok běžný) a na předepsaném příslušenství nebo na náhradách útrat podle § 338, na poplatníkově daňovém účtu zjištěného vždy ke dnům 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu každého berního roku. Případné předpisy poplatku z prodlení a dobropisu se na daňovém účtu v ročním součtu vzájemně odpočtou. Ustanovení § 254, odst. 3 zde neplatí. Obdobné platí i pro obecní přirážky k přímým daním, které si obce vybírají vlastními orgány.

(2) Sazby dobropisu stanoví vláda ve stejné výši jako sazby poplatku z prodlení (§ 271, odst. 3).

(3) Nárok na dobropis mají také, a to nehledíc na výši roční srážky, osoby povinné srážeti daně (§ 28, odst. 1, § 180, odst. 2, § 183, odst. 5), jestliže tyto daně přeplatí státní pokladně. Dobropis se tu vypočítá z přeplatku na těchto daních a na předepsaném příslušenství, zjištěného vždy ke dni lhůty stanovené k odvodu sražené daně. Ustanovení odstavce 2 platí tu obdobně. Přeplatek vzniklý na dani vybírané srážkou nezakládá u daňového podmětu nárok na dobropis.

(4) Úřad je povinen doručiti osobě oprávněné rozhodnutí o přiznání dobropisu nejdéle do jednoho roku po uplynutí berního roku, ve kterém vznikl její nárok na tento dobropis.

(5) Byl-li základ pro výpočet poplatku z prodlení nebo dobropisu později změněn částečným nebo úplným odpisem předepsané daně (přirážek, příslušenství, náhrady útrat podle § 338) z rozhodnutí úřadu (komise) v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 5 až 7 nebo podle § 256a) nebo podle § 276, odst. 1, provede se oprava původně předepsaného poplatku z prodlení nebo původně přiznaného dobropisu (odstavec 1) podle stavu změněného tímto odpisem. Obdobně platí, byl-li základ pro výpočet poplatku z prodlení nebo dobropisu později změněn skutečným předpisem, který jest menší než byla povinnost platiti splátky podle § 269, ovšem jen tehdy, byla-li při původním výpočtu poplatku z prodlení nebo dobropisu vzata za základ tato povinnost podle § 269.

(6) Dobropis podle odstavce 1 má pro výpočet poplatku z prodlení nebo dobropisu jako úhrada účinnost 31. prosince berního roku, v němž poplatníkovi vznikl naň nárok.

(7) Podrobnější úprava bude provedena vládním nařízením, kterým bude též stanoveno, který úřad dobropis vypočte a přizná a jak poplatník bude o jeho přiznání zpraven.“

§ 294 bude zníti:

„Z rozhodnutí o přiznání dobropisu lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, z rozhodnutí o přiznání dobropisu, týkajícího se obecních přirážek k přímým daním, které si obec vybírá vlastními orgány, k politickému úřadu nadřízenému přímo obci. Odvolací úřad rozhodne s konečnou platností.“

§ 295 bude zníti:

„Dobropis jde na vrub státu, u obecních přirážek k přímým daním, které si obce vybírají vlastními orgány, na vrub těchto obcí.“

§ 296 bude zníti:

„(1) O poplatníkově žádosti za hotovou výplatu přeplatku vratitelného podle § 291 s příslušným dobropisem nebo za jeho přeúčtování na daňový účet jiného poplatníka rozhoduje finanční úřad II. stolice. Proti jeho rozhodnutí lze se odvolati k ministerstvu financí. Týká-li se však žádost přeplatku na obecních přirážkách k přímým daním, které si obec vybírá vlastními orgány, rozhoduje o ní obec; z jejího rozhodnutí lze se odvolati k politickému úřadu nadřízenému přímo obci, který rozhodne s konečnou platností.

(2) Byl-li přeplatek hotově vrácen nebo přeúčtován na jiný dluh téhož poplatníka, ať u téhož nebo jiného výběrčího úřadu, nepřizná se dobropis příslušející z vráceného nebo přeúčtovaného přeplatku za poslední čtvrtletí, za něž by mu jinak nárok na dobropis z tohoto přeplatku příslušel.

(3) Dosáhl-li přeplatek poplatníkův v berní obci dvojnásobku úhrnného jeho posledního ročního předpisu všech přímých daní s přirážkami, může úřad poplatníka vyzvati, aby si podal žádost o jeho vrácení. Nevyhoví-li poplatník ve stanovené lhůtě této výzvě, ztrácí pro budoucnost nárok na přiznání dobropisu z přeplatku uvedeného ve výzvě bez ohledu na další jeho změny.“

§ 297 bude zníti:

„Opominul-li finanční úřad, pokud se týče - co do obecních přirážek k přímým daním, které si obec vybírá vlastními orgány - obec, přiznati dobropis a neuplatní-li poplatník nároku na tento dobropis do 4 let po uplynutí kalendářního roku, ve kterém bylo poplatníkovi doručeno zpravení podle § 273, odst. 4, zanikne tento nárok.“

V § 302, odst. 2, prvé větě za slova „; starostové obcí“ vkládají se slova „, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské též obecní a obvodní notáři (městské notářské úřady)“.

§ 304, odst. 1 bude zníti:

„(1) Držitelé obytných domů nebo jejich zástupci jsou povinni předložiti počátkem berního roku vyměřovacímu úřadu výkaz osob, které v domě bydlely v kalendářním roce.“

§ 312, odst. 3 bude zníti:

„(3) Ustanovení § 310, odst. 3 platí tu obdobně.“

V § 319 se připojuje nový odstavec 7 tohoto znění:

„(7) Ustanovení § 314, odst. 3 a 4 platí tu obdobně.“

Za § 328 vkládá se jako § 328a nové ustanovení tohoto znění:

„§ 328a

(1) U fysických osob podrobených dani důchodové vyměřené podle §§ 18 až 22, po případě § 34, nebo všeobecné dani výdělkové anebo oběma těmto daním, u nichž ani zdanitelný důchod ani zdanitelný výtěžek nepřesahoval v lichém kalendářním roce 15.000 Kč, bude daň na příslušný sudý berní rok vyměřená platiti nenařikatelně bez nového vyměření a bez vydání nového platebního rozkazu i pro nejblíže příští lichý berní rok. Pro tento rok není s výhradou odstavce 2, písm. a) a b) u zmíněných osob povinnosti ku podání přiznání ke zmíněným daním.

(2) V odstavci 1 uvedený způsob zdanění nenastane u poplatníků, kteří

(3) Při vyměřování daně poplatníkům v odstavci 1 uvedeným není vyměřovací úřad (daňová komise) povinen prováděti doplňovací a vytýkací řízení (§§ 310 až 313), leč by poplatník o jeho provedení v přiznání požádal; jinak bude řízení to provedeno při projednávání odvolání.“

V § 334 se připojují jako odstavce 5 až 7 tato ustanovení:

„(5) Jestliže poplatník vyhověl ve lhůtách mu daných po případě prodloužených všem výzvám směřujícím k řádnému vyřízení stížných bodů odvolání, jest odvolací stolice povinna rozhodnouti o odvolání do jednoho roku. Jde-li o složité případy, jest lhůta dvouletá, o čemž budiž poplatník před uplynutím jednoroční lhůty zpraven. Nedodrží-li úřad lhůty, má se za to, že jest odvolání plně vyhověno. Ustanovení hlavy VIII, § 313, odst. 2, č. 1, čtvrté věty, § 277, odst. 3 a 4 a § 337, odst. 2 zůstávají tím nedotčena.

(6) Ustanovení odstavce 5 platí obdobně, bylo-li rozhodnutí o odvolání později změněno nebo zrušeno rozhodnutím úřadu nebo soudu.

(7) Odvolací stolice jest také oprávněna vyříditi odvolání narovnáním s poplatníkem. Narovnáním jest konečně a neodvolatelně vyřízeno uložení daně ohledně těch částí vyměřovacího základu, které byly narovnáním upraveny.“

V § 338 se připojuje jako nový odstavec 4 toto ustanovení:

„(4) Předepsaná náhrada útrat jest splatna a vykonatelna do 30 dnů po doručení předpisu.“

§ 340 bude zníti:

„(1) Poplatník má právo na navrácení do předešlého stavu, bylo-li mu živelní nebo jinakou událostí, které nebylo lze předvídati nebo odvrátiti, zabráněno dodržeti lhůtu k podání opravného prostředku v řízení vyměřovacím, trestním nebo odvolacím, nebo nedověděl-li se on nebo jeho zástupce (§ 262) nebo jeho zmocněnec nezaviněně o takové lhůtě. Tyto události a skutkové okolnosti je poplatník povinen dokázati.

(2) Návrh na navrácení do předešlého stavu se nemůže opírati o okolnosti, o nichž se již dříve uznalo, že nestačí k tomu, aby se povolilo poplatníkovi prodloužení zmeškané lhůty.

(3) Navrácení do předešlého stavu může poplatník navrhnouti do 15 dnů, počínajíc ode dne, kdy byla překážka odstraněna nebo kdy se dověděl o lhůtě. Návrh budiž učiněn u vyměřovacího úřadu, který je příslušný přijmouti odvolání nebo který vyměřil dotčenou daň. V návrhu dlužno uvésti skutečnosti odůvodňující navrácení do předešlého stavu jakož i příslušné průvody a zároveň s ním podati zmeškané odvolání.

(4) Návrh na navrácení do předešlého stavu je nepřípustný, když prošlo 6 měsíců ode dne, kdy zmeškaná lhůta prošla.

(5) O návrhu rozhoduje finanční úřad II. stolice; proti jeho rozhodnutí lze se odvolati k ministerstvu financí.“

§ 341 se doplňuje tímto ustanovením: „Ustanovení § 17, č. 6 a § 78, písm. e) zůstávají nedotčena.“

V § 344 se připojuje jako nový odstavec 8 toto ustanovení:

„(8) Nepřesahuje-li celkový vymahatelný nedoplatek částku 5 Kč, nevymáhá se samostatnou exekucí.“

V § 350, odst. 1 se vkládá za druhou větu ustanovení tohoto znění:

„Nejsou však oprávněni zabaviti jiných předmětů, než takových, jichž zpeněžením může býti daňový dluh zcela nebo z části uspokojen.“ Dále se za citací „č. 293“ vypouští slovo „ve“.

V § 378, odst. 1 se slova „třetina“ a „více než třetinu“ nahrazují slovy „polovina“ a „více než polovinu“.

U úvěrních společenstev jakož i záložen a fondů, uvedených v § 75, odst. 1, č. 1 a 2, kterým se na berní rok 1935 neb léta předcházející vyměřovala daň podle § 83, odst. 2 dosavadního zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., a kterým bude počínajíc berním rokem 1936 vyměřována daň podle § 83, odst. 5, nesmí daň za berní rok 1936 činiti více než 50% daně podle § 83, odst. 5 tohoto zákona na ně připadající, avšak s tím, že vyměřená daň nesmí činiti méně než šest tisícin základního kapitálu (§ 83, odst. 17).

Pro investice podle § 10, odst. 2, věty druhé a podle § 79, písm. f), odst. 3 a 4 započaté nebo provedené před 1. lednem 1936 je přípustný mimořádný odpis ve výši 20% v dosavadním rozsahu. Při tom nesmí tento odpis při změně berního roku (čl. 4 části první) činiti úhrnem více než 20%.

Čtyřletá lhůta stanovená v § 80, odst. 3 prodlužuje se, pokud jde o úložky nashromážděné v obchodních obdobích 1930 (1930/1931) až 1933 (1933/1934) do konce obchodního období 1938 (1938/1939).

Pro vyměření činžovní daně na berní léta 1936 a 1937 zvyšuje se srážka uvedená v § 150, odst. 6 na 70%. U daňových předmětů tamtéž uvedených činí všeobecná daň výdělková, dojde-li k jejímu vyměření podle § 57, odst. 7, na zmíněná dvě berní léta 1/2 promile kapitálu v podniku trvale na zisk uloženého, převyšujícího 100.000 Kč, bez ohledu na jeho výši.

Daňové přiznání za berní rok 1936 jest základem pro zjištění dani podrobeného důchodu, výtěžku nebo požitku za minulý rok 1936 a na berní rok 1937.

Byla-li poplatníkovi k dani za berní rok 1936 předepsána přirážka podle § 309, odst. 3, předepíše se tato přirážka k dani předpisované ze stejného základu na berní rok 1937.

Nárok na nahrazovací úroky co do přímých daní s přirážkami za berní roky 1936 a předcházející posuzuje se i po dni účinnosti tohoto zákona podle ustanovení před tímto dnem platných, avšak s omezením, že nahrazovací úroky podle ustanovení platných před 1. lednem 1937 lze přiznati pouze za dobu, rozhodnou pro nárok na tyto úroky, do 31. prosince 1936; místo nahrazovacích úroků za dobu po 31. prosinci 1936 provede se za tuto dobu oprava poplatku z prodlení nebo dobropisu podle § 293, odst. 5.

Pokud zákon odvolání připouští, lze z předpisů daně za berní rok 1936 a na berní rok 1937, spočívající na stejném vyměřovacím základě, podati společné odvolání.

K dani předepsané na berní rok 1937, pokud se k ní vybírají přirážky, předepíší se a vyberou přirážky svazků územní samosprávy, na kterých se tyto usnesly pro rozpočtový rok 1937.

Ministr financí se zmocňuje, aby vydal případná další přechodná ustanovení.

Přirážka podle zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 177 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. července 1932, č. 120 Sb. z. a n., prodlouženého zákonem ze dne 22. prosince 1933, č. 246 Sb. z. a n., a zákonem ze dne 21. prosince 1935, č. 257 Sb. z. a n., vybere se též k dani důchodové na berní rok 1937 a k dani z tantiem sražené v roce 1937.

Ministr financí se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n., jak vyplývá ze změn provedených pozdějšími zákony.