Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

229/1936 Sb. znění účinné od 1. 8. 1936 do 31. 12. 1950

Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.

229

 

Vládní nařízení

ze dne 3. července 1936

o právu chudých v civilním řízení soudním

 

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 65 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilního řádu soudního), ve znění čl. IV zákona ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci, podle čl. LV zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., o zavedení zákona o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilního řádu soudního), a podle § 115, odst. 4 zák. čl. I/1911 (civilního řádu soudního):

Článek I

O objemu práva chudých (§ 1-2)

§ 1

Výhody spojené s povolením práva chudých (§ 64 c. ř. s.) příslušejí toliko té osobě fysické, jíž bylo právo chudých propůjčeno. Výhody tyto nepřecházejí ani na její právní nástupce, ani jich nejsou účastni společníci v rozepři. Požívají-li mezi několika společníky v rozepři toliko jeden nebo někteří práva chudých, buďtež zapraveny kolky a jiné poplatky celou částkou ostatními společníky v rozepři.

§ 2

(1)

Povolení práva chudých platí i pro opravné řízení. Jestliže mezi pravoplatným ukončením sporu a zahájením exekučního řízení neuplynulo více času nežli rok, platí povolení práva chudých i pro exekuční řízení. Jinak musí býti žádáno zvlášť o udělení práva chudých pro exekuční řízení u toho soudu, který je příslušný povoliti exekuci. Žádá-li se za exekuci na základě vyhotovení exekučního titulu přímo u exekučního soudu, musí býti podle potřeby předloženo osvědčení procesního soudu první stolice o tom, kdy byl spor pravoplatně ukončen.

(2)

S povolením práva chudých není spojeno dočasné osvobození od zapravování nákladů, které vznikají výkonem vazby (§ 366 exekučního řádu).

Článek II

(§ 3)

§ 3

Jak mají býti označeny podání a protokoly

Všechna podání (stejnopisy atd.) té strany, která požívá práva chudých, buďtež na pravém archu na tom místě, kde jindy bývá umístěn kolek, označena slovy "Právo chudých". Stejně budiž právo chudých vyznačeno na soudních protokolech, jestliže protokolový kolek nemusí býti zapraven jinou stranou.

Čl. III

(§ 4)

§ 4

Náležitosti žádosti za právo chudých

Ten, kdo žádá za povolení práva chudých, je povinen zároveň se žádostí předložiti soudu úřední vysvědčení o svých osobních poměrech (v dalším jen vysvědčení zvané) podle vzorce č. 1 a místopřísežné seznání o jmění a příjmu (v dalším místopřísežné seznání zvané) podle vzorce č. 2.

Čl. IV

Vydávání vysvědčení (§ 5-11)

§ 5

(1)

Vysvědčení vydává obec v oboru přenesené působnosti. Žádost o ně může podati strana sama nebo zmocněncem, ústně nebo písemně.

(2)

Pro soudní chráněnce může vydati vysvědčení také příslušný poručenský (opatrovnický) soud (§ 65, odst. 4 c. ř. s.).

(3)

Za vydání vysvědčení nelze žádati poplatky nebo dávky. Rovněž žádost o vydání vysvědčení a plná moc pro zmocněnce jsou prosty kolku.

§ 6

Místní příslušnost obce oprávněné vydati vysvědčení řídí se bydlištěm žadatele, a nemá-li ho žadatel v Československé republice, jeho pobytem. Obec místa, kde se strana zdržuje toliko přechodně, smí takové vysvědčení vydati jen, má-li strana bydliště nebo pobyt v cizině, v republice Československé se zdržuje jen přechodně a může potřebné údaje řádně osvědčiti úředními průkazy nebo spolehlivými údaji hodnověrných osob přezvědných.

§ 7

(1)

Vysvědčení buďtež sepsána podle vzorce č. 1 a budiž dbáno pokynů tam uvedených.

(2)

Strana je povinna předložiti k potvrzení vzorec vysvědčení, v kterém jsou žádané údaje již vepsány. Také je povinna sama si opatřiti vyjádření vlastníka domu, v němž bydlí.

(3)

Není-li schopna údaje, jež mají býti potvrzeny, řádně vepsati, sepíše je s ní orgán obce tím pověřený. V tomto případě orgán připojí na vzorci doložku: "Přede mnou" a podpíše ji.

§ 8

(1)

Není-li orgánu obce z vlastní vědomosti nebo na základě pomůcek, jež má po ruce, bezpečně známo, že osobní poměry ve vzorci vysvědčení uvedené jsou správné, vyžádá si od strany potřebné průkazy, a nemůže-li je strana předložiti, vykoná potřebné šetření bez jakéhokoli průtahu a způsobem co možná prostým. Pro nedostatek potvrzení vlastníka domu (§ 7, odst. 2) nemůže býti odepřeno vydání vysvědčení.

(2)

Také poručenský (opatrovnický) soud je povinen, nezná-li bezpečně osobních poměrů žadatelových, vykonati potřebná šetření.

§ 9

(1)

Shledá-li orgán, že obec není příslušná vydati vysvědčení (§ 6), a trvá-li strana nebo její zmocněnec po daném poučení na své žádosti, vydá jí orgán výměr se stručnými důvody odmítnutí.

(2)

Shledá-li orgán, že údaje zapsané (přednesené) stranou se srovnávají s pravdou, vyplní doložku potvrzující správnost údajů, připojí podpis a pečeť.

(3)

Shledá-li, že jsou údaje zčásti nesprávné, přeškrtne nesprávnou odpověď červeně a správnou odpověď napíše červeně nad to.

§ 10

(1)

Bude-li straně odepřeno vydati vysvědčení, staniž se tak stručně odůvodněným výměrem, jenž se doručí s urychlením straně i se vzorcem vysvědčení. Proti výměru obce může strana podati odvolání k politickému úřadu obci bezprostředně nadřízenému. Obce nemají práva si stěžovati na rozhodnutí okresního úřadu o odvolání. Odvolání, jeho přílohy a plná moc pro zmocněnce jsou kolku prosty.

(2)

Žadatel nemá opravného prostředku proti tomu, že v potvrzovací doložce byl uveden výsledek šetření odchylně od údajů žadatelových, může však, předkládaje vysvědčení soudu, žádati, aby soud sporné údaje sám vyšetřil a o nich rozhodl, a může k podpoře svých údajů předložiti potřebné průkazy. Soud vykoná toto šetření co nejrychleji.

§ 11

O opravných prostředcích proti rozhodnutí poručenského (opatrovnického) soudu, vydaným podle § 5, odst. 2, platí ustanovení zákona ze dne 19. června 1931, č. 100 Sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

Čl. V

O místopřísežném seznání (§ 12-14)

§ 12

Místopřísežné seznání musí býti žadatelem nebo jeho zákonným zástupcem vlastnoručně podepsáno nebo opatřeno znamením ruky soudem nebo veřejným notářem ověřeným.

§ 13

Údaje obsažené v místopřísežném seznání je třeba potvrzovati knihovním soudem jen tehdy, jestliže žadatel vlastní nemovitosti, a potvrzení se pak vztahuje na výpočet nemovitostí v něm uvedených. Leží-li nemovitosti v obvodu několika knihovních soudů, musí býti údaje potvrzeny všemi příslušnými knihovními soudy. Aby však dosažení práva chudých nebylo zdržováno, může žadatel o právo chudých potvrzení každého z několika knihovních soudů opatřiti si zvlášť.

§ 14

(1)

Byla-li žadateli vyměřena aspoň v jednom z posledních tří let důchodová daň, je žadatel povinen zároveň se žádostí předložiti poslední výměr příslušné berní správy o uložené mu dani důchodové.

(2)

Nebyla-li žadateli vyměřena důchodová daň proto, že nemá příjmu zdanitelného daní důchodovou, jest povinen vyžádati si o tom potvrzení příslušné berní správy. Toto potvrzení vydá berní správa bezplatně k ústní nebo písemné kolku prosté žádosti.

(3)

Nebyla-li daň důchodová žadateli vyměřena proto, že se vybírá srážkou, a žadatel o řádné vyměření daně nežádal, je povinen opatřiti si potvrzení příslušné berní správy o tom, z jakého základu je daň srážkou vybírány. O tomto potvrzení platí ustanovení poslední věty odstavce 2.

(4)

Obdobně musí žadatel předložiti potvrzení příslušné berní správy o tom, jaký jeho důchod, započitatelný do důchodu přednosty domácnosti, byl započten do základu pro vyměření daně důchodové přednosty té domácnosti, kterou žadatel sdílí.

Čl. VI

(§ 15)

§ 15

Zvláštní ustanovení pro cizince a československé příslušníky v cizině

(1)

Mezinárodní smlouva nebo prohlášení ministra spravedlnosti o vzájemnosti podle § 63, odst. 2 c. ř. s. a § 112, posl. odst. zák. čl. I/1911 stanoví, kdo vydává vysvědčení pro cizince. Není-li v nich jinak ustanoveno, stačí předložiti vysvědčení, které mu vydají podle předpisů o tom platných příslušné úřady státu, kde žadatel bydlí nebo má pobyt. Byla-li tato vysvědčení vydána v cizině, buďtež ověřena podle předpisů platných pro ověřování cizích listin. Je-li podle nich potřebí, aby vysvědčení bylo ověřeno místně příslušným československým zastupitelským úřadem, bude vysvědčení ověřeno bezplatně a bez kolku.

(2)

Jestliže úřady státu, kde má žadatel bydliště nebo pobyt, nevydávají vysvědčení nebo je vydati odepřou, postačí vysvědčení, které mu vydá bezplatně a bez kolku místně příslušný československý zastupitelský úřad.

(3)

Místo průkazu o výši daně důchodové žadateli předepsané stačí osvědčení příslušného cizího úřadu o výši příjmů žadatelových; nelze-li je předložiti proto, že úřadu povolaného k vydání takového průkazu podle zákona není, budiž to osvědčeno.

(4)

Soud, jenž rozhoduje o žádosti za udělení práva chudých, jest oprávněn zkoumati správnost vysvědčení, jež byla vydána v cizině, a vyžádati si po případě další doplnění a informace, jež pokládá za nutné.

(5)

Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně, jestliže československý příslušník má bydliště nebo pobyt v cizině.

Čl. VII

Společná a závěrečná ustanovení (§ 16-20)

§ 16

Vysvědčení a místopřísežné seznání strany (§§ 7, 12) přiloží se ke spisům a straně nevrátí. Výměr příslušné berní správy (§ 14, odst. 1) vrátí se straně po pravoplatném rozhodnutí o právu chudých.

§ 17

(1)

Právo chudých nelze povoliti na podkladě vysvědčení a místopřísežných seznání, jež byla vydána dříve než půl roku před podáním žádosti o právo chudých.

(2)

Žádá-li se za prodloužení účinnosti vysvědčení po uplynutí půl roku od jeho vydání, může orgán (poručenský - opatrovnický - soud) tomu vyhověti, není-li pochybnosti o tom, že se poměry nezměnily. Jinak třeba žádati o nové vysvědčení.

§ 18

Orgány povolané k vydání vysvědčení jsou povinny vyhověti žádosti soudu za vysvětlení potvrzených údajů nebo za vyšetření rodinných nebo majetkových poměrů žadatelových.

§ 19

Nařízení ze dne 23. května 1897, č. 130 ř. z., se zrušuje.

§ 20

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1936 a platí jen pro země Českou a Moravskoslezskou s výjimkou § 15, který platí i pro země Slovenskou a Podkarpatoruskou; provede je ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dr. Hodža v. r.

Dr. Černý v. r.

Dr. Zadina v. r.

Dr. Kalfus v. r.

Machník v. r.

Dr. Franke v. r.

Nečas v. r.

Dr. Dérer v. r.

Dr. Czech v. r.

Najman v. r.

Tučný v. r.

Bechyně v. r.

Dr. Šrámek v. r.

Dostálek v. r.

Dr. Spina v. r.

Zajíček v. r.

Vzorec č. 1

Úřední vysvědčení pro dosažení práva chudých

Vzorec č. 2

Místopřísežné seznání o jmění a příjmu k žádosti za právo chudých