Za řádné posluchače na katolických bohosloveckých fakultách mohou býti přijati a imatrikulováni

Za řádné posluchače zapsaní absolventi reálných gymnasií a reformních reálných gymnasií, po případě absolventi jiných typů škol středních, kteří nemohou vysvědčením dospělosti prokázati dostatečnou znalost řeckého jazyka, jsou povinni nejdéle před započetím biblického studia Nového zákona podrobiti se doplňovací zkoušce z řečtiny buď na gymnasiu nebo na fakultě, po případě, ustanoví-li tak profesorský sbor, absolvovati na fakultě kurs řečtiny a podrobiti se příslušným zkouškám.

Kdož si přejí býti imatrikulováni za řádné posluchače bohosloví, přihlásí se osobně na děkanství fakulty, při čemž předloží dvojmo nacionále obsahující udání, zda byli přijati za chovance kněžského semináře anebo některého řádu či nikoliv.

Chovanci kněžského semináře a chovanci řádoví předloží nacionále ověřené představeným, který jest pověřen řízením alumnů nebo kleriků. Externisté, kteří jsou kleriky, mají přiložiti k nacionále písemné doporučení svého ordinariátu, po případě řeholního představeného.

Za mimořádné posluchače mohou býti přijati, kdož podle úsudku děkana prokazují takový stupeň vzdělání, aby mohli sledovati přednášky, které chtí poslouchati.

V pochybných případech rozhodne profesorský sbor, má-li studující býti zapsán za mimořádného posluchače či nikoliv. Proti takovému rozhodnutí profesorského sboru není odvolání.

Profesorskému sboru přísluší s konečnou platností rozhodnouti, možno-li jako mimořádné posluchačky připustiti k studiu ženy, po případě jen ve zvláštních kursech.

Chovanci kněžského semináře a chovanci řádoví mohou býti přijati za mimořádné posluchače jenom podle ustanovení § 3.

O vyplnění a užívání seznamu přednášek anebo ohlašovacího archu pro mimořádné posluchače platí tytéž předpisy jako pro řádné posluchače.

Ustanovení §§ 8 a 9 vztahují se i na posluchače mimořádné.

Normální studium na katolických bohosloveckých fakultách trvá deset semestrů čili pět roků.

Studium toto se počíná pravidelně v zimním semestru, avšak výjimečně může býti po svolení profesorského sboru započato i v semestru letním.

nauky propedeutické;

hlavní nauky theologické;

pomocné nauky theologické;

zvláštní nauky propedeutické a theologické (§ 20).

křesťanská filosofie na základě scholastickém (t. j. logika, kosmologie, psychologie, kritika neb kriteriologie, ontologie, theodicaea, ethika a přirozené právo);

dějiny filosofie.

základní bohosloví;

zvláštní věrouka (dogmatika);

mravouka (morálka);

biblické studium Starého zákona (úvod do knih a obojí exegese);

biblické studium Nového zákona (úvod do knih a obojí exegese);

církevní dějiny a patrologie;

církevní právo;

pastýřské bohosloví (pastorálka), t. j. hodegetika, homiletika, liturgika a nauka o zpovědní praksi.

srovnávací věda náboženská;

biblické vědy pomocné (archeologie a hermeneutika) a biblická filologie, t. j. jazyky k biblickému studiu nutné (biblická řečtina a hebrejština) a užitečné (arabština, aramejština, arménština, syrština, koptština, asyrština);

jazyk staroslověnský, staroslověnský překlad Písma svatého a liturgie staroslověnská;

křesťanská sociologie;

obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, katechetika, methodika a didaktika náboženského vyučování;

křesťanská archeologie, dějiny církevního umění a ochrana církevních památek;

dějiny a theorie církevní hudby.

Jednotlivé nauky jest přednášeti tak, aby ve lhůtě, jejich přednáškám vyměřené, byla všechna látka soustavně a úměrně podána.

Předměty, vyžadující více týdenních hodin, než je týdenní úvazek profesorův, rozloží se podle možnosti na více školních roků tak, aby profesor ve dvou až třech letech střídavě přednášel látku na dva až tři díly rozdělenou a aby posluchačům společně ze dvou až tří ročníků byla dána příležitost ve dvou až třech letech slyšeti úplný kurs předmětu. V takovém případě se rozčlení látka tak, aby oddíl, během jednoho roku přednášený, tvořil podle možnosti uzavřený ideový celek.

Kromě soustavných přednášek, o nichž je řeč v § 19, konají se z nauk propedeutických i theologických zvláštní přednášky o důležitých úsecích zmíněných oborů anebo otázkách s nimi souvisících (cursus peculiares).

Návštěva těchto přednášek není povinná, avšak podle ustanovení o licenciátu anebo podle usnesení profesorského sboru může býti závazná pro ty, kdož chtí dosíci této akademické hodnosti.

Školení ve vědecké práci se děje v seminárních cvičeních.

Cvičení tato nejsou povinná, avšak v rozsahu, stanoveném v podmínkách pro dosažení licenciátu a doktorátu (§§ 36 až 38, 41 a 54), jsou závazná pro ty, kdož se chtí podrobiti státním zkouškám anebo rigorosu.

Nauky se rozvrhují do studijní osnovy způsobem uvedeným v následujících odstavcích.

V prvních čtyřech semestrech, které tvoří propedeutické dvouletí (biennium propaedeuticum), konají se a ukončí přednášky z těchto oborů:

V třetím až pátém ročníku přednášejí se ostatní nauky theologické v tomto rozsahu a postupu:

Řádní posluchači normálního studia jsou povinni navštěvovati přednášky z nauk propedeutických a hlavních nauk theologických, a to v postupu a minimálním rozsahu, stanoveném studijní osnovou.

Profesorské sbory mohou na svých fakultách v rámci celkového rozvrhu jednotlivým naukám propedeutickým a hlavním naukám theologickým určiti i větší rozsah jako závazný a přednášky z těchto oborů rozložiti podle potřeby na větší anebo menší počet semestrů, avšak mají při tom dbáti toho, aby přednášky z kteréhokoliv hlavního předmětu byly ukončeny v témže semestru, jak stanoveno základní osnovou studijní.

V rámci celkového rozvrhu ustanoví profesorské sbory na svých fakultách, které z pomocných nauk jsou závazné a v jakém rozsahu, a zároveň určí, v kterých semestrech jest tyto přednášky navštěvovati.

Seminární stanovy určují, v kterých semestrech se mohou posluchači účastniti jednotlivých seminárních cvičení.

Studijní osnovou není dotčena povinnost profesorů ani docentů konati přednášky v rozsahu nejmenšího úvazku učebního, ani není omezeno jejich právo konati přednášky o zvláštních otázkách jejich oboru i v rozsahu převyšujícím tento úvazek.

Posluchači mohou si i mimo rozsah studijní osnovy vyvoliti přednášky nebo seminární cvičení, která se konají na fakultě bohoslovecké nebo na jiné, avšak mají si pokud jsou kleriky anebo chovanci řádovými, vyžádati schválení od toho, na něhož biskup anebo představený řádu řízení jejich studií vznesl, a když opovídají kolegia, prokázati jeho souhlas.

Studijní osnovou není omezena svobodná volba přednášek těch posluchačů, kteří nemají v úmyslu absolvovati normální studium katolického bohosloví.

Semestr lze do předepsaného normálního studia započísti jen tehdy, prokáže-li posluchač v něm návštěvu aspoň 20 týdenních hodin přednášek.

Do předepsaného nejmenšího počtu hodin započítávají se také seminární cvičení.

Nedostávající se počet hodin v některém semestru, pokud nepřesahuje polovinu předepsaného počtu, může býti nahrazen přebytkem hodin v semestru jiném.

Semestr lze započísti do řádného studia jen tehdy, navštěvoval-li posluchač přednášky aspoň po dvě třetiny semestru.

Prospěch posluchačů v studiu zjišťuje se odbornými zkouškami a kolokvií.

Odborné zkoušky se konají z nauk propedeutických a z hlavních nauk theologických.

Z pomocných nauk theologických konají se konečná kolokvia po ukončení příslušných přednášek.

Ze zvláštních přednášek z nauk propedeutických a theologických (§ 20) mohou se posluchači na konci přednášek podrobiti konečným kolokviím.

Znalosti posluchačů u odborných zkoušek a konečných kolokvií hodnotí se známkami podle stupnice: eminenter, valde bene, bene, sufficienter, insufficienter.

Za odborné zkoušky a konečná kolokvia nevybírají se zkušební taxy.

Posluchači jsou povinni podrobiti se odborným zkouškám z nauk propedeutických a hlavních nauk theologických, po případě konečným kolokviím z těch pomocných nauk theologických, které profesorský sbor prohlásil za povinné, na konci onoho semestru, v němž se končí příslušné přednášky.

Z nauk přednášených po dobu jednoho nebo dvou semestrů koná se odborná zkouška nebo konečné kolokvium z celé látky najednou; z nauk rozložených do více ročníků jest každoročně koncem letního semestru konati dílčí odborné zkoušky, po případě i kolokvia, a to z látky během školního roku přednesené.

K odborným zkouškám z hlavních nauk theologických může místní ordinariát vyslati svého komisaře, ustanoveného z profesorů anebo doktorů theologie pro zkoušky z jednotlivých nauk.

Termín odborné zkoušky nebo povinného konečného kolokvia určuje a vyhlašuje děkan po dohodě s examinátorem (§ 29).

Při odborné zkoušce nebo při konečném kolokviu zkouší přenášející odborný profesor anebo jej v přednáškách zastupující suplent.

Zkoušející profesor (suplent) zhodnotí vědomosti zkoušeného přiměřenou známkou a zapíše ji i s podpisem do seznamu přednášek, v němž pod názvem navštěvovaných přednášek přesně vyznačí též nauku anebo úsek látky, z něhož se zkouška konala.

Kromě toho sepíše se o zkoušce protokol, v němž je vytčeno, z které nauky nebo z kterého jejího dílčího úseku a kdy se zkouška konala, kteří posluchači se zkoušce podrobili a jaké známky dostali. Protokol podepíše zkoušející profesor, po případě i ordinariátní komisař, a viduje děkan.

O vykonané zkoušce, po případě o všech odborných zkouškách a konečných kolokviích, které posluchač během školního roku vykonal, vydá děkanství na požádání řádně kolkované vysvědčení, podepsané děkanem.

O úlevě pro kandidáty státních zkoušek platí § 35.

Řádní posluchači, kteří se v předepsané době nepodrobili odborným zkouškám anebo povinným kolokviím konečným, nemohou včitatelným způsobem navštěvovati přednášky následujícího ročníku normálního studia, jestliže před jeho započetím nepodstoupili tyto zkoušky anebo nedosáhli odkladu jich.

Odklad odborné zkoušky anebo povinného konečného kolokvia na dobu jednoho semestru povoluje děkan po dohodě s examinátorem, odklad na dobu druhého semestru povoluje profesorský sbor.

Posluchači, který neobstál při odborné zkoušce anebo povinném konečném kolokviu, určí examinátor dobu, po níž se může hlásiti k opravné zkoušce, a poznamená věc do zkušebního protokolu.

Opravnou zkoušku jest konati na téže fakultě a má při ní za přítomnosti děkana, po případě i ordinariátního komisaře, zkoušeti zpravidla ten, kdo byl examinátorem při první zkoušce.

Neobstál-li kandidát znovu, ať z jednoho či více předmětů, může děkan v dohodě s examinátorem, po případě s examinátory, uložiti, aby kandidát po jeden anebo i více semestrů navštěvoval přednášky příslušné nauky, než bude připuštěn ke druhé opravné zkoušce odborné.

Třetí opravná zkouška se již nepřipouští.

Posluchačům, kteří ukončili normální studium a vykonali všechny předepsané zkoušky z normálního studia bohosloveckého, vydává se absolutorium; těm pak, kdož jinak fakultu opouštějí, vydává se vysvědčení na odchodnou.

Ve vysvědčení na odchodnou i v absolutoriu uvádějí se přednášky, které posluchač na fakultě navštěvoval, a známky, které dostal při jednotlivých odborných zkouškách a konečných kolokviích. Konečně se uvádějí seminární cvičení, která vykonal a známky, jichž se mu dostalo.

Vysvědčení na odchodnou a absolutorium podepisuje děkan, a je-li fakulta včleněna do university, i rektor.

státní zkoušce z biblického studia Starého a Nového zákona,

státní zkoušce z církevních dějin a církevního práva,

státní zkoušce z praktické morálky a

státní zkoušce z veškerého bohosloví, když předtím po ukončeném normálním studiu bohosloveckém absolvovali na fakultě dva semestry zvláštního průpravného studia k licenciátu.

K státním zkouškám mohou býti připuštěni jenom imatrikulovaní řádní posluchači, kteří s úspěchem vykonali odborné zkoušky z propedeutických nauk předepsaných pro normálním studium, což jest doložiti při přihlášce k první státní zkoušce, kterou kandidát hodlá vykonati.

Kandidát se přihlašuje k státní zkoušce na děkanství a přitom předloží doklady o vykonaných bohosloveckých studiích, zkouškách a seminárních cvičeních, které jsou podle §§ 36 až 38 předpokladem, aby se mohl podrobiti státní zkoušce, k níž se hlásí.

Děkanství oznámí vyhláškou anebo dopisem, kdo je připuštěn k jednotlivým státním zkouškám.

absolvovali aspoň třetí ročník normálního studia,

z hlavních nauk absolvovali studium Starého a Nového zákona aspoň v rozsahu požadovaném normálním studiem (§ 22) a s úspěchem vykonali odborné zkoušky z obou předmětů,

s úspěchem vykonali konečná kolokvia z těchto pomocných nauk:

aspoň rok navštěvovali seminář buď Starého nebo Nového zákona.

absolvovali aspoň čtvrtý ročník normálního studia,

z hlavních nauk absolvovali přednášky církevních dějin, patrologie a církevního práva aspoň v rozsahu požadovaném normálním studiem (§ 22) a s úspěchem vykonali odborné zkoušky z obou předmětů,

s úspěchem vykonali konečné kolokvium z pomocné nauky křesťanské archeologie,

aspoň rok navštěvovali seminář buď církevních dějin anebo církevního práva.

absolvovali celé normální studium,

z hlavních nauk absolvovali přednášky morálky a pastorálky aspoň v rozsahu požadovaném normálním studiem (§ 22) a s úspěchem vykonali odborné zkoušky z obou předmětů a

s úspěchem vykonali konečná kolokvia z těchto pomocných nauk:

aspoň jeden rok navštěvovali seminář buď morálky nebo pastorálky.

Státní zkoušky z praktické morálky se koná písemně jako zkouška klausurní.

Thema písemné práce určuje profesor pastorálky po slyšení profesora morálky tak, aby při řešení případu bylo možno vyložiti i učení, a stanoví, lze-li užíti pomůcek a jakých.

Práci posuzují profesoři morálky a pastorálky a děkan úsudek buď potvrzuje anebo svým hlasem rozhoduje.

K jejímu vypracování jsou vyměřeny nejvýše čtyři hodiny.

Při dozoru se střídají oba profesoři posuzující anebo jimi ustanovení zástupci.

Pořad státních zkoušek biblické, historicko-právní a z praktické morálky lze měniti, ale nelze jednotlivé zkoušky konati, dokud nebyla v požadovaném rozsahu absolvována studia předepsaná pro připuštěná k jednotlivým zkouškám.

Řádný posluchač, který uvedené tři státní zkoušky anebo některou z nich nevykonal během normálního studia, podstoupí, chce-li dosíci licenciátu, po skončeném normálním studiu v libovolném pořadu ty z uvedených zkoušek, kterých se mu nedostává.

Ve zvláštních případech může profesorský sbor dovoliti, aby kandidát byl připuštěn k státní zkoušce bez konečného kolokvia z některé nauky pomocné s tou podmínkou, že kolokvium doplní nejpozději před státní zkouškou z veškerého bohosloví k licenciátu. V tom případě bude mu vysvědčení o státní zkoušce vydáno teprve po vykonání odloženého kolokvia.

že absolvoval přednášky základního bohosloví a zvláštní věrouky (dogmatiky) aspoň v rozsahu požadovaném normálním studiem (§ 22) a s úspěchem vykonal odborné zkoušky z obou předmětů,

že s úspěchem vykonal státní zkoušku biblickou, historicko-právní a z praktické morálky i všechna pro ně předepsaná konečná kolokvia,

že se po ukončeném normálním studiu věnoval po dobou dvou semestrů jako řádný posluchač na fakultě zvláštním průpravným studiím k licenciátu (průpravný rok k licenciátu),

že ředitel kteréhokoliv semináře při fakultě zřízeného schválil kandidátovu práci v tomto semináři vykonanou, která prokazuje kandidátovu schopnost k samostatné vědecké činnosti. Seminární práci jest předložiti zároveň s přihláškou k státní zkoušce z veškerého bohosloví k licenciátu.

Předmětem průpravného studia k licenciátu (§ 33, č. 4) jsou zvláštní přednášky a seminární cvičení ze základního bohosloví, dogmatiky a morálky, jakož i jiné zvláštní přednášky toho roku konané, týkající se exegese dogmatických míst Starého a Nového zákona, dějin dogmatu, unionistických otázek dogmatických a j., vše v rozsahu aspoň 10 týdenních hodin v každém semestru, počítaje v to i cvičení seminární.

Z těchto předmětů nekonají se odborné zkoušky, avšak profesor může stanoviti kolokvia.

Státní zkoušky se konají před zkušebními komisemi.

Předsedou každé zkušební komise je děkan. Je-li zaneprázdněn, zastupuje ho proděkan, a toho nejstarší profesor.

Zkušební komise pro zkoušku biblickou a pro zkoušku historicko-právní tvoří kromě předsedy zpravidla dva examinátoři, t. j. dva řádní profesoři obou hlavních oborů, které jsou předmětem státní zkoušky, po případě jejich zástupci.

Zkušební komise pro státní zkoušku z veškerého bohosloví k licenciátu tvoří za předsednictví děkana tři řádní profesoři, a to základního bohosloví, zvláštní věrouky a morálky. Profesorský sbor může ustanoviti ještě druhého examinátora ze zvláštní věrouky.

Je-li předsedající profesorem některého zkušebního předmětu a proto examinátorem, tvoří komisi jen předseda a jeden člen, po případě při státní zkoušce z veškerého bohosloví k licenciátu předseda a dva členové.

Není-li pro některý zkušební obor právě řádného profesora, anebo je-li zaneprázdněn, jest místo něho za examinátora povolati mimořádného profesora téhož oboru, anebo kdyby toho nebylo, učitele, jemuž je suplování téhož oboru svěřeno, je-li doktorem bohosloví. Jinak budiž povolán profesor oboru nejvíce příbuzného.

Ministerstvo školství a národní osvěty jmenuje do jednotlivých komisí vládního komisaře z profesorů bohoslovecké fakulty anebo z doktorů bohosloví k návrhu profesorského sboru. Příslušný ordinariát, po případě kancléř fakulty jmenuje do jednotlivých komisí církevního komisaře z profesorů bohoslovecké fakulty nebo z doktorů bohosloví v dohodě s profesorským sborem. Komisaři mohou se podle svého uznání účastniti zkoušek i jednání zkušební komise. Pokud nebyl vládní anebo církevní komisař jmenován, vykonává jejich funkci předseda komise.

Děkan jako předseda zkušebních komisí ohlásí každoročně lhůty, v nichž se kandidáti mají přihlásiti k státním zkouškám, i dny, kdy se státní zkoušky budou konati.

Lhůta přihlášek k prvním třem státním zkouškám stanoví se zpravidla na polovinu června.

Termín státních zkoušek biblické a historicko-právní stanoví se zpravidla na konec studijního roku anebo na začátek následujícího studijního roku.

Termín státní zkoušky z praktické morálky stanoví se zpravidla na druhou polovinu června.

Na základě přihlášky kandidátovy, kdykoliv učiněné, určí se termín státní zkoušky z veškerého bohosloví zpravidla na konec druhého semestru průpravného roku k licenciátu, nejdříve však v druhé polovině tohoto semestru.

Podle potřeby možno zkušební termín určiti v jinou vhodnou dobu.

Státní zkoušky biblická, historicko-právní a z veškerého bohosloví k licenciátu jsou zkouškami veřejnými.

Při státních zkouškách jest kandidátům prokázati nejen znalost naukových skupin, z nichž se zkoušky konají, a celkové zvládnutí jejich látky, nýbrž i příslušnou znalost důležitých pramenů a základní literatury zkoušených oborů.

Státní zkouška se koná tím způsobem, že každý z examinátorů zkouší kandidáta zpravidla půl hodiny. Podle toho trvají státní zkouška biblická a státní zkouška historicko-právní jednu hodinu. Státní zkouška z veškerého bohosloví k licenciátu trvá dvě hodiny, z čehož na zvláštní věrouku (dogmatiku) připadá jedna hodina.

Předseda má právo při zkoušce klásti otázky, povinnost zkoušeti má jenom tehdy, je-li profesorem některého zkušebního předmětu a proto examinátorem.

Předseda a examinátoři se poradí o výsledku zkoušky.

Znalosti kandidátů se posuzují přísněji při státních zkouškách než při zkouškách odborných.

Jednotliví examinátoři označí znalosti kandidátovy známkami podle stupnice: "eminenter", "bene", "insufficienter". Známka "sufficienter" není při státní zkoušce přípustná a vědomosti, odpovídající této známce při zkoušce odborné, jsou pro státní zkoušku nedostatečné.

Celková známka se vyjádří takto:

O vykonané zkoušce státní, ať ústní či písemné, jest sepsati protokol anebo jest zapsati výsledek do zkušebního katalogu.

Examinátoři zapíší jednotlivé známky do protokolu nebo do zkušebního katalogu a stvrdí je podpisy.

Děkanství vydá kandidátu řádně kolkované vysvědčení o vykonané zkoušce podepsané děkanem jakožto předsedou zkušební komise.

Kandidát, který při státní zkoušce neobstál, nemůže býti připuštěn k jiné státní zkoušce, nýbrž může toliko opakovati na téže fakultě touž státní zkoušku, a to nikoliv před uplynutím tří měsíců.

Byl-li po druhé reprobován, může státní zkoušku opakovati po uplynutí nejméně jednoho roku.

Neobstál-li po třetí, nemůže již na žádné katolické bohoslovecké fakultě býti připuštěn k státní zkoušce a také mu nelze nostrifikovati licenciát nebo doktorát bohosloví, kterého by snad v cizině nabyl. O tak reprobovaných kandidátech podává se zpráva ostatním katolickým fakultám.

Taxa za státní zkoušku biblickou anebo historicko-právní činí 110 Kč, z čehož předseda obdrží 30 Kč, každý examinátor 25 Kč, každý komisař 10 Kč, kancelářský fond fakultní 10 Kč. V nepřítomnosti některého komisaře plyne podíl naň připadající do státní pokladny.

Taxa za státní zkoušku z praktické morálky činí 50 Kč, které se rozdělí mezi oba posuzující profesory.

Taxa za státní zkoušku z veškerého bohosloví k licenciátu činí 160 Kč, z čehož předseda obdrží 30 Kč, každý examinátor 25 Kč, každý komisař 10 Kč, kancelářský fond fakultní 10 Kč. V nepřítomnosti některého komisaře se naloží se zbylým obnosem jako v odstavci 1.

Jinak o zkušebních taxách platí obdobně ustanovení oddílu C, D a E vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 680 Sb. z. a n., o nové úpravě tax za udílení akademických stupňů na universitách a na vysoké škole zvěrolékařské.

se po dosažení licenciátu věnoval ještě dva semestry jako řádný posluchač vědecké práci na fakultě (průpravný rok k doktorátu),

předložil disertaci a

po schválení a vytištění disertace s úspěchem se podrobil rigorosu.

Povinným předmětem studia v průpravném roce k doktorátu jsou vědecká cvičení v některém ze seminářů oné skupiny nauk při státních zkouškách sdružených, z níž bylo vzato thema disertační, po případě zvláštní přednášky z těchto oborů celkem v rozsahu aspoň 4 hodin týdenních v každém semestru. Jinak jest rok určen k přípravě disertace a rigorosa.

Žádá-li toho látka disertační práce, může v mimořádných případech profesorský sbor dovoliti, aby kandidát tento rok anebo jeho část absolvoval na některé jiné fakultě bohoslovecké, kde má pro svoji práci více pomůcek, po případě, aby po určitou dobu pracoval mimo sídlo fakulty v archivech, knihovnách anebo vědeckých ústavech, kde jsou dány možnosti pro zpracování látky.

Kandidát chtící dosáhnouti doktorátu podá žádost profesorskému sboru o připuštění k disertaci a rigorosu a o schválení disertačního thematu.

Thema disertace si volí kandidát z některé hlavní anebo pomocné nauky bohoslovecké a schvaluje je profesor příslušného oboru za souhlasu profesorského sboru.

Disertace má prokázati nejen kandidátovu schopnost k vědecké práci, nýbrž přinášeti také nové vědecké poznatky.

Disertace má míti rozsah aspoň tří tiskových archů. Má býti tištěna, avšak profesorský sbor může dovoliti, aby byla zprvu předložena práce psaná, která by byla vytištěna teprve po schválení.

Profesorský sbor ustanoví dva profesory oboru znalé, aby prozkoumali a posoudili podanou disertaci.

Oba podají profesorskému sboru písemné posudky o disertaci a zhodnotí ji známkou podle stupnice užívané u státních zkoušek (§ 48).

Členové profesorského sboru projeví podpisem souhlas anebo nesouhlas s posudkem, po případě připojí poznámky. Podle toho je disertace schválena nebo zamítnuta jednomyslně anebo většinou hlasů.

Pokud profesorský sbor neschválil disertaci, nemůže se kandidát podrobiti rigorosu.

Nebyla-li předložena disertace tištěná, jest ji po schválení, nejpozději před promocí, vytisknouti buď v celku anebo v podstatné části anebo ve výstižném výtahu.

Profesorský sbor stanoví, kolik výtisků musí kandidát před promocí odevzdati fakultě, aby je podle svého uznání mohla rozeslati.

Rigorosum se koná před zkušební komisí, které předsedá děkan, zastoupený, je-li potřeba, podobným způsobem jako při státních zkouškách.

Členy komise jsou oba profesoři, kteří disertaci posuzovali, třetího člena ustanovuje profesorský sbor buď ze svého středu, anebo z jiných odborníků, čtvrtého člena jako svého komisaře ustanovuje místní ordinariát v dohodě s profesorským sborem.

Je-li předsedající děkan jeden z těch, kdož disertaci posuzovali, zkouší a předsedá zároveň, neustanoví-li v některé z těchto funkcí za sebe zástupci.

Rigorosum je zkouška veřejná a trvá dvě hodiny.

O výsledku rigorosa se radí komise, jejíž rozhodnutí, zapsané do protokolu anebo do zkušebního katalogu a všemi členy komise podepsané, děkan veřejně ohlásí. Ustanovení § 48, odst. 3 a 4 platí tu obdobně.

Neobstál-li kandidát, ustanoví komise, kdy kandidát může zkoušku opakovati, po případě může mu uložiti, aby předložil novou práci, shledá-li, že kandidát látku dostatečně neovládá, takže vznikají pochybnosti, zda pracoval disertaci samostatně.

Nedosáhne-li ani druhou disertací anebo při opakovaném rigorosu úspěchu, nemůže již kandidát v Československé republice dosíci doktorátu bohosloví a také nelze nostrifikovati doktorát bohosloví, kterého by snad potom v cizině dosáhl.

Taxa za posouzení disertace činí 200 Kč a rozdělí se rovným dílem mezi oba posuzující.

Taxa za rigorosum činí 240 Kč; z toho předseda obdrží 50 Kč, každý examinátor 40 Kč, kancelářský fond universitní, po případě fakultní 20 Kč. Zbytek se rozdělí mezi všechny řádné profesory fakulty, neurčí-li jinak profesorský sbor.

Na bohosloveckých fakultách ve svazku universit koná se promoce za předsednictví rektora a u přítomnosti kancléře bohoslovecké fakulty anebo jeho zástupce a děkana fakulty. Promoci vykonává jeden z řádných profesorů (per turnum) ve způsobu obvyklé sponse.

Na samostatných bohosloveckých fakultách koná se promoce za předsednictví děkana u přítomnosti proděkana. Promoci vykonává jeden z řádných profesorů (per turnum).

Jmenovaní funkcionáři podpisují diplom, který obdrží kandidát.

Promoční taxa činí 240 Kč; z toho předseda obdrží 80 Kč, děkan (proděkan) a promotor po 50 Kč, kancelářský fond universitní, po případě fakultní 20 Kč. Zbytek se rozdělí stejným dílem mezi řádné profesory fakulty, neurčí-li jinak profesorský sbor.

Jinak platí ustanovení vládního nařízení č. 680/1920 Sb. z. a n.

Studia a zkoušky vykonané na kterékoliv katolické bohoslovecké fakultě v Československé republice platí i na jiných tuzemských katolických fakultách bohosloveckých.

Přestupujícímu posluchači jest se vykázati vysvědčením na odchodnou nebo absolutoriem, po případě i doklady o vykonaných státních zkouškách.

Státní zkoušky jest zpravidla konati na téže fakultě, avšak přestoupí-li posluchač na jinou tuzemskou fakultu ať již během normálního studia anebo později do průpravného roku k licenciátu, může v státních zkouškách pokračovati na této fakultě.

Kdo neobstál při některé odborné anebo státní zkoušce, může zkoušku opakovati jen na téže fakultě.

Rigorosum jest konati pouze na fakultě, kde byla podána a schválena disertace, avšak není nutné, aby to byla fakulta, na níž byly vykonány státní zkoušky a získán licenciát.

Studia a zkoušky vykonané na tuzemském diecésním učilišti bohosloveckém může profesorský sbor při přestupu na fakultu jen tehdy plně uznati a započítati do doby normálního studia fakultního, jestliže shledá, že byla vykonána na učilišti, jež se přizpůsobilo studijní osnově normálního studia podle § 22 rozsahem aspoň hlavních nauk. Profesorský sbor zároveň určí, které z pomocných nauk má posluchač po případě ještě navštěvovati.

Studium vykonané na tuzemském diecésním učilišti bohosloveckém, které studijní osnovu nezavedlo aspoň tou měrou, jak bylo v odstavci 1 vytčeno, lze jen omezeně započítati do doby studií na fakultách ztrávené a náležitě doplniti studiem na fakultě. Profesorský sbor určí, které nauky, v jakém rozvrhu i rozsahu a po jakou dobu má přestupující posluchač na fakultě navštěvovati, aby mohl dosáhnouti absolutoria normálního studia.

Podle týchž zásad se postupuje, jde-li o studium absolvované na řádových učilištích bohosloveckých řádně uznaných.

Posluchači tuzemských bohosloveckých učilišť diecésních anebo řádně uznaných učilišť řádových, které se požadavkům pro normální studium stanoveným v § 22 přizpůsobily rozvrhem a rozsahem aspoň hlavních nauk, mohou býti připuštěni během tohoto studia k státním zkouškám za stejných podmínek, jako posluchači fakult, jestliže

Posluchači diecésních a řádových ústavů bohosloveckých podávají přihláška k státním zkouškám stejným způsobem jako posluchači fakult (§ 34).

Posluchači takových bohosloveckých učilišť, o nichž je řeč v odstavci 1, mohou po pětiletém studiu býti ihned přijati na fakultu, aby se jako řádní posluchači věnovali studiím průpravného roku k licenciátu.

Jestliže se absolventům takových učilišť anebo absolventům fakult bohosloveckých nedostává jedné nebo více státních zkoušek anebo konečných kolokvií z některých nauk pomocných, po případě i potřebného k nim studia nebo seminárních cvičení, ustanoví profesorský sbor, může-li kandidát doplniti studia, konečná kolokvia a státní zkoušky během průpravného roku k licenciátu, či má-li tak a v jakém rozsahu učiniti před přijetím do tohoto roku.

Studující tuzemských diecésních a řádových učilišť bohosloveckých, která se nepřizpůsobila studijní osnově normálního studia podle § 22 rozsahem aspoň hlavních nauk, nebo která nevyhovují podmínce stanovené v § 67, odst. 1, písm. b), nemohou býti během takového studia vůbec připuštěni k státním zkouškám.

Absolventům takových ústavů, kteří chtí dosáhnouti akademických stupňů, určí profesorský sbor dodatečná studia, která jest jim na fakultě vykonati, aby mohli býti připuštěni k jednotlivým státním zkouškám a přijati do průpravného roku k licenciátu.

Studium konané po jeden nebo více semestrů na tuzemských fakultách jiných než bohosloveckých mohou profesorské sbory katolických fakult bohosloveckých započísti v rozsahu jednoho semestru do předepsané doby studia bohosloveckého, lze-li studium, o jehož započtení jde, aspoň do jisté míry pokládati za průpravu k studiu katolického bohosloví.

Mělo-li by býti takové studium započteno ve větším rozsahu než jednoho semestru, rozhoduje o žádosti ministerstvo školství a národní osvěty, vyslechnouc o tom sbor příslušné fakulty bohoslovecké.

Studium konané po jeden nebo více semestrů na cizozemských fakultách bohosloveckých, které mají právo udíleti akademické hodnosti, může profesorský sbor se schválením ministerstva školství a národní osvěty započísti podle rozsahu vykonaných studií do předepsané doby studijní pod tou podmínkou, že před absolutoriem bude doplněno podle osnovy normálního studia (§ 22).

U těch, kdož chtí vstoupiti do průpravného roku k doktorátu a dosáhli licenciátu na fakultě, jejíž studijní osnova byla upravena podle apoštolské konstituce Deus scientiarum Dominus a aprobována Kongregací seminářů a universit, může profesorský sbor se schválením ministerstva školství a národní osvěty započísti studijní dobu v cizině ztrávenou rozsahem šesti studijních let, odpovídá-li tomu skutečně filosofické a theologické studium v cizině vykonané.

Nostrifikaci licenciátu povoluje a podmínky nostrifikace k návrhu profesorského sboru stanoví ministerstvo školství a národní osvěty.

Při nostrifikaci v cizině nabytého licenciátu bohosloví stanoví se zpravidla jako minimální podmínka, že žadatel je povinen na tuzemské fakultě podrobiti se zkoušce, jejímž předmětem jsou:

Liší-li se rozsah nauky podle studijní osnovy fakulty, na níž žadatel v cizině dosáhl licenciátu, podstatně od rozsahu, v jakém se vyučuje nauce podle osnovy normálního studia (§ 22), má profesorský sbor podle svého uznání navrhnouti, aby žadatel byl povinen konati doplňovací zkoušku (státní, odbornou, anebo konečné kolokvium).

Ministerstvo školství a národní osvěty může, vyžádajíc si dobrozdání aspoň dvou fakult, stanoviti obecné podmínky nostrifikační pro ty, kdož nabyli licenciátu nebo doktorátu bohosloví na určité cizozemské fakultě anebo na papežských fakultách římských a na fakultách určitého státu, řídících se stejnými předpisy. V tom případě může provádění nostrifikací svěřiti profesorským sborům bohosloveckých fakult.

O provedené nostrifikaci licenciátu anebo doktorátu bohosloví jest žadateli vydati vysvědčení, náležitě kolkované a děkanem fakulty podepsané i na příslušném diplomu učiniti záznam podepsaný děkanem.

O vykonaných nostrifikacích podá děkanství každoročně zprávu ministerstvu školství a národní osvěty.

Podle nařízení ze dne 8. dubna 1903, č. 97 ř. z., jímž se vydávají nová ustanovení o dosažení theologického doktorátu (rigorosní řád), mohou i příště doktorátu bohosloví dosíci posluchači, kteří studium bohosloví absolvovali přede dnem 30. června 1937, jestliže přede dnem 30. června 1938 dosáhli schválení disertačního thematu a dokončí-li rigorosa během následujících 6 let, t. j. do dne 30. června 1944. Nepoužijí-li této možnosti, upraví profesorský sbor v jednotlivých případech podmínky podle zásad oddílu III tohoto řádu.

Posluchačům, kteří studium bohosloví přede dnem 30. června 1937 započali, avšak neabsolvovali, upraví profesorský sbor podmínky k získání licenciátu a doktorátu podobným způsobem.

Pro posluchače, kteří zahájí studium studijním rokem 1937/38 anebo později, platí nový studijní řád bez výjimky.

Profesorské sbory se postarají, aby rozvrh přednášek byl co nejdříve uveden v soulad s novou studijní osnovou podle §§ 22, 42 a 54 a učiní příslušná opatření přechodná vzhledem k dřívějšímu rozvrhu učiva a potřebám posluchačů.

nařízení ze dne 30. června 1850, č. 319 ř. z., o katolicko-bohosloveckých diecésních a klášterních učilištích a fakultách, pokud se týká studií na bohosloveckých fakultách,

výnos ze dne 16. září 1851, č. 216 ř. z., jímž se šíře ustanovuje, pokud se obecná nařízení o studiích fakultních, daná dne 1. října 1850, vztahují na studující theologie,

výnos ministerstva kultu a vyučování ze dne 21. března 1902, č. 35.944, jímž se oznamují usnesení generálního shromáždění rakouského episkopátu rit. lat. o reformě theologického studijního a zkušebního řádu,

nařízení ze dne 20. prosince 1909, č. 4 ř. z. z roku 1910, jímž se vydávají prozatímní zásadní ustanovení o konání theologických odborných zkoušek na katolických theologických fakultách ve svazku některé university a mimo tento svazek jsoucích,

nařízení č. 97/1903 ř. z.