Nárok na zaplacení pohledávky z běžného účtu u peněžního ústavu, vzniklé přede dnem 21. září 1938, obmezuje se tak, že věřitel takové pohledávky může požadovati jen, aby mu během kalendářního měsíce byla vyplacena částka až 3 procenta této pohledávky podle stavu v uvedený den; činí-li tato pohledávka včetně jeho jiných pohledávek za týmž peněžním ústavem méně než 20.000 Kč, částka až 600 Kč.

Vyšší výplatu lze požadovati

1. bez obmezení na určitou částku:

a) na plat zaměstnanců ve vlastním podniku věřitelově nebo k placení nájemného (pachtovného) věřitelem za věci náležející k jeho podniku;

b) na placení daní a veřejných dávek; výplatu na základě poukazu věřitelova jest peněžní ústav povinen provésti přímo příslušnému výběrčímu úřadu;

c) na placení pojistného veřejnoprávním sociálně pojišťovacím ústavům a pojistných prémií soukromým pojišťovnám;

d) z peněz uložených soudem;

e) z peněz uložených advokáty nebo veřejnými notáři, pokud jich tito potřebují, aby vyhověli soudním opatřením nebo rozhodnutím anebo splnili závazky svých příkazců;

2. v kalendářním měsíci až do výše 25 procent pohledávky podle stavu v den 21. září 1938, je-li peněz prokazatelně třeba pro provoz věřitelova podniku.

Ustanovení předešlých odstavců platí jen, pokud úmluva s věřitelem o postupné výplatě nebo o výpovědní lhůtě anebo pokud příročí nařízené podle zákona ze dne 10. října 1924, č. 240 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů, nestanoví ve prospěch peněžního ústavu podmínek pro výplatu pohledávky příznivějších.

Nárok na vrácení vkladu na vkladní (spořitelní) knížku (vkladní list) nebo na pokladniční poukázku, uloženého u peněžního ústavu (§ 1) nebo u poštovní spořitelny přede dnem 21. září 1938, obmezuje se tak, že majitel takového vkladu může požadovati jen, aby mu během kalendářního měsíce byla vyplacena:

a) částka až 900 Kč, činí-li vklad podle stavu v uvedený den více než 30.000 Kč,

b) částka až 3 procenta vkladu podle stavu v uvedený den, činí-li tento vklad 5.000 Kč až 30.000 Kč,

c) částka až 150 Kč, činí-li vklad podle stavu v uvedený den méně než 5.000 Kč.

Ani majitel více takových vkladů u téhož peněžního ústavu uložených nemůže požadovati vyšší částku, než která podle odstavce 1, písm. a) až c) připadá na úhrn všech těchto vkladů dohromady.

Do částek, které budou požadovány podle předešlých odstavců, započtou se částky, jež byly vyplaceny již v době od 1. do 21. září 1938.

Ustanovení odstavců 1 až 3 platí jen, pokud úmluva se vkladatelem o postupné výplatě nebo o výpovědní lhůtě anebo pokud příročí nařízené podle zákona č. 240/1924 Sb.z. a n. nestanoví ve prospěch peněžního ústavu podmínek pro výplatu příznivějších.

Na vklady, uložené soudem, se ustanovení odstavců 1 až 3 nevztahují.

Ministr financí se zmocňuje, aby podle toho, jak to připustí poměry na peněžním trhu, vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení sazby a částky, uvedené v § 2 a 3, přiměřeně zvýšil.

Totéž zmocnění ohledně částek uvedených v § 4 přísluší ministru vnitra.