42/1930 Sb. znění účinné od 1. 1. 1930 do 31. 12. 2023

Finanční zákon

republiky Československé

ze dne 4. dubna 1930,

kterým se stanoví státní rozpočet pro rok 1930.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

V připojeném státním rozpočtu stanoví se veškeré výdaje státní správy (rozpočtová skupina I.) částkou 9.366,904.736 Kč a k jejich hrazení příjmy státní správy částkou 9.419,867.429 Kč.

Článek II.

(1)	Státní podniky (rozpočtová skupina II.), pro které platí zákon ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, platí ze svých příjmů jak výdaje provozní, tak i výdaje investiční, pokud není tímto zákonem jinak stanoveno.
(2)	Československé státní dráhy a Československá pošta mimo to uhradí též potřeby na své nejvyšší správní úřady (ministerstva), pokud nejsou uhrazeny jejich vlastními příjmy.
(3)	Československým státním drahám se ponechává k úhradě výdajů investičních mimo jejich provozní zisk též 45 % kvota daní dopravních vybraných na státních a státem provozovaných drahách. Nedosáhnou-li Československé státní dráhy takto plné úhrady investičních výdajů, opatřiti jest nedostávající se částku úvěrem.
(4)	Státním lesům a statkům se ponechává k úhradě investičních výdajů 20 % jejich provozního zisku dosaženého mimo zemi Podkarpatoruskou a pro investice v zemi Podkarpatoruské celý provozní zisk tam dosažený.
(5)	Vojenským lesním podnikům se ponechává, převýší-li provozní zisk dosažený těmito podniky preliminovanou částku, tento vyšší zisk na zvětšení investičních splátek za převzaté lesní pozemky v Brdech a Malackách.
(6)	Výdaje investiční v jednotlivých podnicích nesmí překročiti částky v rozpočtové skupině II. uvedené. Lze-li v průběhu rozpočtového roku zřejmě očekávati podstatně větší provozní zisk, než jest rozpočten, mohou býti investiční výdaje se souhlasem ministra financí úměrně zvýšeny. Toto ustanovení platí pro Československé státní dráhy jen, jsou-li již jimi uhrazeny zálohy zmíněné v článku III. tohoto zákona.
(7)	Úhrada investičních výdajů zápůjčkami jest přípustna jen při těch státních podnicích, při kterých jest to stanoveno tímto zákonem.
(8)	Přechodné úvěry k hrazení přechodných schodků vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji jsou přípustny pouze v dohodě s ministrem financí a musí býti splaceny nejdéle do konce února 1931.

Článek III.

(1)	Ministr železnic se zmocňuje, aby hradil z provozních příjmů Československých státních drah případné náklady roku 1930 z převzetí Košicko-Bohumínské železnice podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., o převzetí soukromých železnic do správy státní, zálohou až do 62,309.340 Kč, a to provozní schodky, potřebu pro službu prioritní a akciovou, jakož i ostatní správní náklady.
(2)	Rovněž se zmocňuje ministr železnic, aby pro rok 1930 hradil z provozních příjmů Československých státních drah zálohou až do 48,983.300 Kč případné provozní schodky a potřebu pro službu prioritní a akciovou, jakož i správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních výdajů za účelem přednostní úhrady výpůjčkové a prioritní služby.
(3)	Nedosáhnou-li Československé státní dráhy v roce 1930 rozpočteného provozního zisku, poskytne jim státní správa nedostávající se peníz na shora zmíněné zálohy z pokladních hotovostí. Překročí-li provozní zisk částku pro rok 1930 rozpočtenou, platí zálohu tu Československé státní dráhy z vlastních příjmů, pokud vyšší provozní zisk k tomu stačí; jinak poskytne se jim jen ona část zálohy, na niž vyšší zisk provozní nestačí.
(4)	Ministr železnic se konečně zmocňuje, aby uhradil náklad na výstroj vozidel průběžnou brzdou tlakovou do výše 87,300.000 Kč z vlastních prostředků podniku "Československé státní dráhy", po případě z pokladních hotovostí tohoto podniku.

Článek IV.

(1)

Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích (rozpočtová skupina III.) se stanoví částkou 1.476,534.500 Kč.

(2)

Na krytí potřeby zvýšených učitelských platů neuhrazených dosavadními vydržovateli škol jest ve skupině III. stanoven podíl z příjmů na dani z obratu a dani přepychové částkou 800,000.000 Kč; ministr financí se zmocňuje, aby hradil z dosaženého vyššího příjmu na uvedených daních zálohou také onen základ na zvýšené platy učitelské, který není uhrazen prostředky dosavadních vydržovatelů včetně tohoto podílu.

Článek V.

Výdaje na úrok, úmor a na správní potřeby státního dluhu (rozpočtová skupina IV.) se stanoví částkou . 2.175,630.928 Kč, jež se sníží o příjmy ze Společné pokladny (Caisse Commune) ve výši 28 mil. Kč na . . . . . . . 2.147,630.928 Kč.

K hrazení této částky přispějí státní podniky penízem . . . . . . . 343,704.175 Kč, zbytek ve výši . . . . 1.803,926.753 Kč uhradí státní správa.

Článek VI.

Povolených prostředků smí býti použito, nestanoví-li tento zákon jinak (čl. X.), jen až do výše a k účelům uvedeným v příslušných kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu, a to jak jsou uvedeny odděleně pro potřeby řádné a mimořádné, osobní a věcné.

Článek VII.

(1)	Prostředků určených na řádné výdaje smí býti použito pro každý měsíc nejvýše jednou dvanáctinou celoročně rozpočtené částky. Výjimky povoluje v odůvodněných případech ministr financí.
(2)	Toto ustanovení se nevztahuje na výdaje splatné v delších než měsíčních lhůtách. Tyto výdaje jest platiti podle stanovených lhůt.

Článek VIII.

Prostředků určených na výdaje mimořádné může býti použito až do výše 50.000 Kč. K vyšším výdajům v jednotlivém případě pro týž účel v rozpočtovém roce jest třeba souhlasu ministra financí.

Článek IX.

Prostředky určené na podpory a na plnění podobných úkolů, k nimž není stát právně zavázán (subvence), smějí býti vypláceny až v posledním čtvrtletí rozpočtového roku, jinak jen po předchozím souhlasu ministra financí.

Článek X.

(1)	Jde-li o opatření nutné potřeby a není-li pro ni schválených dostatečných prostředků, může býti potřebná částka uhrazena úsporami v rozpočtu téže kapitoly za podmínek § 7 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
(2)	Prostředků povolených pro věcné výdaje nesmí býti použito k hrazení výdajů preliminovaných jako osobní.
(3)	Prostředků povolených k hrazení osobních výdajů podle platových zákonů a nařízení není možno použíti k úhradě jiných výdajů. Výjimečně možno se souhlasem ministra financí za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n. použíti těchto prostředků také na náhradní opatření nutná k plnění stejných úkolů, pro které byly tyto prostředky povoleny.
(4)	Prostředků povolených na mimopodnikové potřeby stavební (investiční) nesmí býti použito k jiným účelům.

Článek XI.

Výdaje, které nelze hraditi ani přesunem podle článku X. tohoto zákona, vyžadují souhlasu Národního shromáždění republiky Československé.

Článek XII.

Opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a ve svých důsledcích zatěžují rozpočty příští, vyžadují souhlasu ministra financí. Toto ustanovení se nevztahuje na opatření, která se dějí v běžném hospodaření u plnění platných zákonů anebo na základě zmocnění podle nich.

Článek XIII.

Ministr financí se zmocňuje:

a)	aby k hrazení přechodných schodků, vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji, opatřil peněžité prostředky přechodnými úvěry, jež musí býti splaceny nejdéle do konce února 1931 a nesmějí býti v žádné formě prolongovány ani novými úvěrovými operacemi hrazeny,
b)	aby provedl potřebné úvěrní operace na prolongaci, konversi anebo zaplacení státních dluhů splatných v roce 1930,
c)	aby k opatření potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných převzal státní záruky až do výše 50,000.000 Kč a dal je Národnímu shromáždění republiky Československé na vědomost.

Článek XIV.

(1)

Ministr financí se zmocňuje, aby opatřil úvěrovou operací anebo poskytl zálohou ze státní pokladny peníz nutný pro investiční potřeby státních podniků, a to:

a)	školního závodu zemědělského v Děčíně-Libverdě až do výše . . . . . . . 1,598.252 Kč,
b)	Vojenské továrny na letadla až do výše . . . . . 1,051.000 Kč,
c)	Státních lázní až do výše . . . . . . . . . 12,321.497 Kč,
d)	Státní tiskárny v působnosti ministerstva národní obrany až do výše . . 1,500.000 Kč,
e)	Československé tiskové kanceláře až do výše . . . 4,000.000 Kč,
f)	Žabčického školního závodu zemědělského až do výše 297.111 Kč,
g)	Státních lesů a statků na zaplacení nemovitého majetku převzatého tímto podnikem při provádění pozemkové reformy až do výše 280,000.000 Kč, tudíž do úhrnné výše . . . 300,767,860 Kč.

(2)

Výtěžků těchto úvěrních operací nesmí se použíti k hrazení jiných než investičních výdajů těchto podniků.

(3)

Pokud jde o investiční potřebu uvedenou v odst. 1., bod g), zmocňuje se ministr financí, aby převzatý majetek zatížil hypotekárně až do výše 280,000.000 Kč za nedoplatky odevzdací ceny opatřené úvěrem.

Článek XV.

(1)

Ministr financí se zmocňuje, aby mohl bez předchozího schválení Národního shromáždění nemovitý státní majetek

1.	zciziti až do úhrnné částky 5,000.000 Kč, je-li dohadní cena zcizované jednotlivé nemovitosti nižší než 1,000.000 Kč,
2.	zatížiti služebnostmi neb zástavními právy až do úhrnné hodnoty 1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li hodnota jednotlivé propůjčované služebnosti anebo jednotlivá pohledávka zajišťovaná zástavním právem 200.000 Kč,
3.	zatížiti stavebními právy.

(2)

O těchto opatřeních nutno podati zprávu Národnímu shromáždění republiky Československé.

Článek XVI.

K prodeji majetku, který se stal majetkem státním placením dávky podle § 55, odst. 1., bod 6., zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku, a nebyl podle § 37 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový převzat k účelům zákona přídělového, jest zapotřebí pouze souhlasu ministrů financí a zemědělství.

Článek XVII.

(1)	Povolených prostředků může býti použito jen do konce roku 1930 a k úhradě pohledávek splatných do konce tohoto roku.
(2)	Toto ustanovení neplatí pro prostředky povolené k úhradě stálých platů jako služného a pensí, aneb na plnění závazků, jako je placení úroků ze státního dluhu. Těchto prostředků může býti použito až do uplynutí promlčecí lhůty.

Článek XVIII.

Předpisy článků VI. až XII. a XVII. se nevztahují na státní podniky.

Článek XIX.

(1)	Převýší-li výnos daně důchodové, všeobecné daně výdělkové, zvláštní daně výdělkové, daně z obratu a daně přepychové po skutečném zaplacení záloh na učitelské platy podle čl. IV. rozpočtenou částku, jest další výnos z daní těch odvésti do zvláštního fondu ve smyslu článku XVII. finančního zákona pro rok 1927.
(2)	Ustanovení článku XII., odst. 5. zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zůstává nedotčeno.

Článek XX.

Platby a doplatky přímých daní předepsaných nebo placených podle zákonů platných před 1. lednem 1927 súčtují se na přímé daně podle zákona ze dne 15. července 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, jsou-li daně tyto pokračováním dřívějších daní přímých, jinak se súčtují odděleně.

Článek XXI.

Účelové dávky jsou vázány pro účel v příslušném zákoně vyjádřený jen tehdy, je-li mezi dávkou a účelem přímý právní vztah a je-li účel ten i ve státním rozpočtu od všeobecných úkolů státních oddělen a osamostatněn.

Článek XXII.

Státní výdaje a příjmy z doby zatímního vedení státního hospodářství súčtují se u příslušných oddělení připojeného státního rozpočtu.

Článek XXIII.

(1)	Vyžadují-li jednotlivé články tohoto zákona podrobných předpisů, budou vydány vládním nařízením.
(2)	Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1930. Provede jej ministr financí.

T. G. Masaryk v. r.

Udržal v. r.

Dr. Engliš v. r.