27/1931 Sb. znění účinné od 28. 2. 1931 do 8. 5. 1941
Dle § 2 zákona č. 276/2023 Sb. se toto nařízení považuje za výslovně zrušené.
27
Vládní nařízení
ze dne 6. ledna 1931
o lékárnické sazbě k lékopisům A a B pro strany soukromé.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 7 a posledního odstavce § 31 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým bylo upraveno lékárnictví, a §§ 135, 136 a 137 zák. čl. XIV/1876, kterým upraveno bylo veřejné zdravotnictví:
§ 1. Nejvyšší ceny zboží uvedeného v lékopisu A (býv. rak. lékopis Ed. VIII) a lékopisu B (býv. uh. lékopis Ed. III) a nejvyšší ceny obalu jeho, jakož i nejvyšší odměna za práce při provozování lékárny vykonané, určují se podle přiložené lékárnické sazby k lékopisu A a lékopisu B pro strany soukromé s tím, že v zemi Slovenské a Podkarpatoruské smí se připočítati 10 % ku konečné ceně receptu vypočtené podle této sazby.
§ 2. Lékárníci, jakož i lékaři a zvěrolékaři mají se říditi přesně "Všeobecnými ustanoveními a pravidly" uvedenými v čele osmého vydání lékopisu A a vyhlášenými min. nařízením ze dne 8. ledna 1906, č. 10 ř. z., v zemi Slovenské a Podkarpatoruské "Všeobecnými pravidly" uvedenými v čele třetího vydání lékopisu B a vyhlášenými min. nařízením ze dne 1. července 1909, č. 100.000/09, jakož i těmito zvláštními ustanoveními.
§ 3. Léčiva obsažená v lékopisu B, neuvedená však v lékopisu A, a lékárnické přípravky lékopisu nebo, neuvedené vůbec v lékopisu A neb uvedené tam ve složení odlišném, označeny jsou v sazbě poznámkou B a platí jich ceny jen pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou.
§ 4. (1) Léčiva, o jejichž vydání dána jsou zvláštní omezující nařízení a která, pokud náležejí k oficinelním, označena jsou v této lékárnické sazbě nápadným písmem (na místo dřívějších křížků v lékárnické sazbě v zemi Slovenské a Podkarpatoruské) a kromě toho sestavena jsou ve IV. tabulce lékopisu A a II. a III. tabulce lékopisu B, smějí lékárníci vydávati tolik na řádný předpis (recept) oprávněného k tomu lékaře, ranhojiče nebo zvěrolékaře.
(2) Tento předpis nevztahuje se na karbolovou kyselinu, zinkovou skalici a měděnou skalici a Formaldehydum solutum, pokud těchto látek neužívá se jakožto léčiv, nýbrž tolik jakožto prostředků desinfekčních, v kterémžto případě však upotřebení označeno buď zřetelným nápisem "K desinfekci" na signatuře nádoby, pak chloroform ve směsi "K zevní potřebě" ustanovené, v níž množství chloroformu nesmí přesahovati 20 % celé směsi, a jodovou tinkturu, v níž množství jodu nesmí býti ani vyšší ani nižší 5 %.
(3) Zkoušeným zubním technikům, kteří prokáží, že jim podle § 5, odst․ 1., zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice, přísluší označení "zkoušený zubní technik", smějí lékárníci vydávati léky a léčiva, jichž tito technikové nutně potřebují k vykonávání svého živnostenského oprávnění. Tyto léky a léčiva jsou uvedeny v seznamu, připojeném k této sazbě, a mohou býti odebírány pouze z některé tuzemské veřejné lékárny na zvláštní knížku odběrnou, v níž buď uvedeno jméno a váha léčiv a čas jich odběru; lékárník jest povinen potvrditi každý odběr svým podpisem.
§ 5. (1) Recept budiž ve všech částech psán zřetelně a čitelně a buď opatřen datem, podpisem a pokud možno razítkem lékaře (zvěrolékaře). Na recepty nečitelně psané nebo lékárníkovi ne zcela srozumitelné nesmí býti vydán lék, pokud předpisující lékař (zvěrolékař) nepodá vysvětlení.
(2) Na každém receptu připojeno buď zpravidla jméno a byt strany, pro kterou předepsaný lék jest určen, a jestliže by lékař (zvěrolékař) toho opominul, buď to doplněno v lékárně. Odepřela-li by strana udati jméno a byt, budiž recept s jejím srozuměním opatřen vhodným označením, kterým by se předešlo záměně při vydávání léků.
§ 6. (1) Při přípravě a vydávání léků buďtež přesně zachovávány příkazy lékařského (zvěrolékařského) předpisu (receptu) ve všech částech, i pokud se týče způsobu obalu (lahvičky, krabičky a pod.).
(2) Recepty, v nichž překročeny jsou maximální dávky léčiv uvedené v III. tabulce lékopisu A a I. tabulce lékopisu B, smějí toliko tenkráte v předepsaném způsobu býti vydávány, když lékař k udané váze připojil vykřičník (!).
(3) Kromě toho se nařizuje, že váhu v receptu předepsaných léčiv, která jest obsažena v tabulce maximálních dávek, má lékař přesně vyznačiti netoliko číslicemi, nýbrž i slovy.
(4) Vydávají-li se oddělené prášky, jest zapovězeno z důvodů zdravotních otevírati obálky nafukováním ústy.
§ 7. (1) Je-li předepsaný lék označen v sazbě nápadným (silným) písmem, ať pro potřebu lidskou nebo zvířecí, musí ordinující na receptě jasně vypsati způsob upotřebení. Je zakázáno používati v tomto případě označení "dle nařízení" nebo "dle návodu".
(2) Na recept, který tomuto předpisu nevyhovuje, nesmí se lék vydati.
§ 8. Léky určené k zevnímu upotřebení musí býti vždy označeny nápisem "zevně" na papíru barvy červené.
§ 9. Sublimátové pastilky musí býti každá jednotlivě označena vytlačeným na ní slovem "jed" a opatřena obalem z černého papíru s bílým nápisem "jed" a umrlčí hlavou; kromě toho nutno nádobu, v níž se pastilky vydávají, vždy zapečetiti.
§ 10. (1) Opětná dispensace léků na týž recept dovolena jest toliko pro stranu na něm udanou.
(2) Byla-li by důvodná obava, že by léků se zneužilo, předpisující lékař (zvěrolékař) nechť připojí na příslušný recept doložku opatřený smí lékárník vydati lék jen jednou.
(3) Recepty s vytištěným "ne repetatur" nejsou přípustny.
(4) Na recepty obsahující léčiva podléhající mezinárodní opiové úmluvě ze dne 19. února 1925, vyhlášené pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927, smí se lék opětovně vydati jen tenkrát, když v každém jednotlivém případě ordinující připojí označení "repetatur", nové datum a svůj podpis.
(5) Toto ustanovení nevztahuje se na léky obsahující v úhrnném množství méně než činí jejich jednotlivá maximální dávka, z čehož však vyjmuty jsou léky určené ku podkožnímu vstřikování nebo vtírání do sliznic.
§ 11. Prášky obsahující léčiva uvedená v tabulce I. lékopisu A a tabulce III. lékopisu B smí se pro vnitřní potřebu vydávati jen tehdy, jsou-li jednotlivé dávky rozděleny.
§ 12. Vydávati léky na opis receptů a opisovati recepty v lékárnách jest zakázáno.
§ 13. Poznámek "cito" nebo "statim" na receptech budiž skutečně dbáno.
§ 14. Na recepty s doložkou "secundum meam praescriptionem" nebo s jinou poznámkou, která by poukazovala k tajnému dohodnutí nebo k jinaké úmluvě lékárníkově s lékařem (zvěrolékařem), kterážto ve všech vztazích lékařových (zvěrolékařových) a lékárníkových jest nedovolena, nesmějí v lékárnách léky býti připravovány. Lékaři (zvěrolékaři) nesmějí takových výrazů nebo poznámek užívati na svých receptech.
§ 15. Připojil-li lékař na receptu poznámku "fiat expeditio simplex", buďtež upotřebeny a účtovány toliko schrány v sazbě nejlevněji uvedené.
§ 16. Je zakázáno míti v zásobě léčiva ve stavu vařeném, spařeném nebo koncentrovaném ku přípravě léčiv vyžadujících čerstvou přípravu vařením; rovněž jest zakázáno připravovati syrupy a tinktury s použitím koncentrovaných přípravků.
§ 17. (1) Lékárníci nemají povinnosti míti pijavky v zásobě.
(2) Toto ustanovení neplatí v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.
§ 18. Lékařům, kteří jsou oprávněni míti domácí lékárnu (v zemi Slovenské a Podkarpatoruské příruční lékárnu), dovoluje se, aby ke konečné ceně receptů připočítávali 10 % vyjímajíc lékárnické speciality.
§ 19. Za dožádání lékárny v době od 20. hod. do 7. hod. (od 8. hod. večer do 7. hod. ráno) dovoluje se vybírati poplatek 3 Kč (noční taxu).
§ 20. Je-li v sazbě uvedená toliko jediná cena léčiva, je tato cena směrodatnou pro výpočet každého množství léčiva. Jsou-li ceny některého léčiva pro rozličná množství odstupňovány, je pro výpočet ceny určitého množství ležícího mezi těmito stupni rozhodnou cena nejbližšího nižšího stupně. Byla-li by však při tom překročena sazební cena pro nejbližší vyšší stupeň, tedy smí se čítati tolik cena tohoto vyššího stupně.
§ 21. (1) Nejnižší sazební cena pro oceňování některé věci kromě Aqua fontis při taxování, na niž se nevztahují předpisy ordinační a dispensační normy, činí 10 h, při taxování podle ordinační a dispensační normy však tolik 5 hal.
(2) Při výpočtu ceny počítají se zlomky haléře za haléř celý.
§ 22. Za Aqua fontis až do jednoho litru, jakož i za každý další litr smí se počítati 20 h, nebylo-li již užito k odvaru nebo nálevu.
§ 23. (1) Jestliže by v receptu lékař neudal zevrubně i váhu některé indiferentní součástky nebo je-li ku přípravě předepsané formy léčiva potřebí indiferentní přísady v receptu neuvedené, budiž při výpočtu ceny na receptu expedientem vyznačeno spotřebované množství indiferentní součástky nebo přísady.
(2) O počítání ceny za léky předepsané ve způsobě kapek platí toto:
U mastných olejů, jakož i u těžkých silic, tinktur, zředěných kyselin minerálních a vodných tekutin vůbec, čítá se 20 kapek, u ostatních silic, octového etheru, u Hoffmannových kapek a chloroformu 25 kapek, u čistého etheru 50 kapek za jeden gram.
§ 24. (1) Na každém receptu, podle něhož v některé veřejné nebo domácí (příruční) lékárně léky se připravují a vydávají, budiž před expedicí číslicemi zřetelně obnos sazby napsán a při prvním výpočtu ceny také podrobně udán podle materiálií, práce a schran (nádob, krabiček a pod.).
(2) Ve veřejných lékárnách ten, jenž cenu léku vypočetl, vyznačiti má na receptu kromě ceny také datum a firmu lékárny a připojiti svůj podpis, kdežto ten, kdo expedoval, připojiti má na signatuře pokaždé datum expedice a svůj podpis.
(3) Tytéž záznamy - při úchylném cenění také obnos sazby - buďtež při opětné dispensaci některého léku podle téhož receptu učiněny pokaždé na receptu i na signatuře.
§ 25. (1) Dovoleno jest vydávati léky a obvazové látky levněji, než v této sazbě jest ustanoveno; v takovémto případě budiž však na receptu číslicemi poznamenána cena podle sazby i cena dobrovolně snížená.
(2) Avšak léky a obvazové látky levněji vydané musí býti též bezvadné jakosti, jak předepsáno jest v lékopisu, a nesmí také podle váhy snad býti méně vydáno.
(3) Také v ručním prodeji nesmějí ceny léčiv a obvazových látek čítány býti výše nežli podle položek lékárnické sazby.
§ 26. Ceny léčiv, která v lékopisech nejsou obsažena, vypočítávají se podle "Zásad, dle nichž se vypočítávají ceny lékárnické sazby pro strany soukromé", připojených k této sazbě.
§ 27. (1) Lékárníci jsou povinni na skladě chovati prostředky osvěžující a desinfekční, jakož i obvazové látky, které jsou vytčeny ve "Služebních předpisech pro porodní báby", vydaných min. nař. ze dne 10. září 1897, č. 216 ř. z., v zemi Slovenské a Podkarpatoruské v "Nařízení a poučení vydaném pro porodní báby" pod č. 95.000 z r. 1902, a jsou oprávněni míti ostatní náčiní k výstroji porodních asistentek potřebná.
(2) Porodním asistentkám budiž při přiměřeném odběru těchto věcí v lékárnách poskytnuta 10 % sleva s ceny taxovní.
§ 28. Lékárníci jsou povinni míti na skladě ze státního zdravotního ústavu republiky Československé aspoň po jedné lahvičce sera proti difterii o 1000, 5000 a 10.000 antitoxických jednotkách a jednu lahvičku sera antitetanického o 1500 jednotkách.
§ 29. (1) Lékárníci, nájemci a odpovědní správcové některé lékárny, jakož i osoby oprávněné míti domácí (příruční) lékárnu, nechť se při taxaci receptů pro strany soukromé přesně řídí lékárnickou sazbou a opatří si exemplář tohoto vydání lékárnické sazby, vyšlého nákladem státní tiskárny.
(2) Výtisk lékárnické sazby buď vyložen na nápadném místě v místnosti lékárny ku prodeji určené a obecenstvu přístupné.
§ 30. (1) Lékaři a ranhojiči, kteří jsou oprávněni neb povinni míti domácí (příruční) lékárnu nebo příruční léky, mají chemické a farmaceutické (jednoduché i složené) přípravky potřebné k zařízení neb doplnění svých domácích (příručních) lékáren nebo příručních léků, jakož i jiné léčivé přípravky odebírati výhradně z některé tuzemské veřejné lékárny a prokázati se o tom zvláštní knížkou odběrnou, v níž uvedeno buď jméno a váha léčiv a čas jich odběru, a lékárník potvrď to podpisem svým.
(2) Místo odběrné knížky může se průkaz ten podati též účty za odebrané zboží, opatřenými týmiž daty a podpisem lékárníkovým.
(3) Při tom (odst. 1. a 2.) zůstavuje se stranám, aby se smluvily o snížení ceny.
§ 31. Při počítání léků určených pro účely zvěrolékařské budiž poskytnuta 10 % srážka, pouze však na ceny za léčiva a nikoliv na ceny za práce recepturní a nádoby.
§ 32. (1) Všechna nařízení, kterými dosud upraveny byly sazby lékárnické pro strany soukromé, pozbývají platnosti.
(2) Ostatní předpisy o odběru, chování a prodeji lékárnického zboží, léků a jedů v lékárnách, zůstávají v platnosti, pokud neodporují ustanovením tohoto nařízení.
§ 33. Překročení lékárnické sazby a přestupky tohoto nařízení budou potrestány podle §§ 41, 42 a 43 zákona č. 5/1907 ř. z., v zemi Slovenské pak a Podkarpatoruské podle § 7 zák. čl. XIV/1876.
§ 34. Toto nařízení nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení; jeho provedením pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Udržal v. r.
Dr. Slávik v. r.
Dr. Dérer v. r.
Dr. Meissner v. r.
Dr. Matoušek v. r.
Mlčoch v. r.
Dostálek v. r.
Dr. Viškovský v. r.
Dr. Czech v. r.
Dr. Spina v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Zásady podle nichž se vypočítávají ceny lékárnické sazby pro strany soukromé.
Čl. I. (1) Základem k vypočítávání cen léčiv v lékárnách nevyráběných, které se kupují jakožto drogy, chemické nebo galenické přípravy, vyjímajíc přípravky vyráběné po továrnicku a přicházející v původním balení do obchodu, jest co do váhy toto množství:
5000 g
1000 g
100 g
10 g
1 g
(2) Základním množstvím pro výpočet cen v mezích uvedených jest množství, které bývá lékárnami průměrně zakupováno. V sazbě lékárnické buďtež však uvedeny jen tyto váhy:
500 g
200 g
100 g
10 g
1 g
0,10 g
0,01 g
(3) U natřených náplastí budiž uvedena cena za 100 cm2 a 1000 cm2, u pilulek, tablet a dělených prášků za 10 a 100 kusů.
Čl. II. Nákupní cena léčiv zjistí se tím způsobem, že se vypočítá průměrná cena jednotlivých léčiv z ceníků tří vynikajících tuzemských velkodrogistů, zabývajících se výhradně anebo aspoň převážně dodáváním lékárnám. Cena tato bude v dalším označována cenou základní.
Čl. III. K vypočtené základní ceně zboží připočte se při léčivech oficinelních nejprve 50 %.
Čl. IV. (1) Za prozkoumání nakupovaných oficinelních léčiv na jakost lékopisem předepsanou připočítá se dle vykonaných prací zaokrouhlený obnos, jakož i cena léčiva ku prozkoumání spotřebovaného a reagencií.
(2) Při neoficinelních léčivech zdvojnásobuje se základní cena za 1 kg, nepřesahuje-li 250 Kč. Činí-li základní cena více než 250 Kč za 1 kg, připočítává se k ní 50 %.
(3) V cenách takto upravených jest obsažen již poplatek za prozkoumání léčiva.
(4) Další vypočítávání jednotlivých položek sazby děje se pak dle čl. VIII.
Čl. V. (1) Při vydávání po továrnicku vyráběných farmaceutických přípravků - s výjimkou specialit -, které nakupují lékárníci již ve stavu úplně hotovém, na př. gelatinové kapsle, pilulky, pastilky, natřené náplasti, vypočítává se cena takto:
a) Vydává-li se přípravek v původním balení, přiráží se 60 % k nákupní ceně. Zvláštní vydání za porto, clo a pod. smí se počítati, dá-li se to pro každý případ doklady potvrditi a byl-li kupující předem na toto zvláštní vydání upozorněn.
b) Při vydávání části z původního balení vypočítává se cena dle čl. II., III., IV. a VIII.
(2) Prodejní cena léčivých specialit v cizozemsku vyráběných a v tuzemsku k všeobecnému prodeji nepřipuštěných, vypočítává se tak, že k nákupní ceně speciality ve velkoobchodu připočítá se do 10 Kč včetně 60 %, do 20 Kč včetně 50 %, do 30 Kč včetně 40 % a nad 30 Kč 30 %. K nákupní ceně insulinu připočítává se 30 %. Zvláštní vydání za porto, clo a pod. smí se počítati jen za podmínek v odst. 1. pod a) uvedených.
Čl. VI. Při léčivech, kterých se používá rozmělněných a která jsou proto uvedena v sazbě jako scissa, součin pulvere grosso, součin pulvero, etc., berou se za základ ceny uvedené v cenících drogistů. Nejsou-li tam ceny za hrubý neb jemný prach uvedeny, nebo je-li lékopisem nařízeno prachování ex tempore, počítá se:
a) za přípravu hrubého prachu, za 1000 g původní váhy Kč 7.50;
b) za přípravu prášku jemného nebo prostředně jemného, za 1000 g původní váhy aneb méně 15 Kč.
Čl. VII. Za obal a dovozné lze připočítati další přirážku 2 Kč na 1000 g aneb na menší množství. Tato přirážka zvýší se na 5 Kč u zboží, jehož základní cena za 1000 g byla směrodatnou při vypočítávání cen, a bylo-li zboží to dodáno v nádobách zvláště účtovaných.
Čl. VIII. Vycházelo-li se při nákupu z množství 1000 g (čl. I.), je cena za 100 g 1/8 obnosů vypočtených podle čl. III. Cena za 200 g jest 1 1/2kráte, za 500 g 3kráte tak velikou jako cena, která byla vypočítána za 100 g. Ceny za 10 g, 1 g, 0,10 g, 0,01 g jsou vždy jedna osmina z vypočtené ceny za 100 g, 10 g, 1 g, 0,10 g. Je-li nákupní cena za 10 g anebo za menší množství směrodatnou (čl. I.), jsou ceny za 1 g, 0,10 g a 0,01 g vždy jednou osminou vypočítané ceny za 10 g, 1 g a 0,10 g.
Čl. IX. Z vypadajících čísel při dělení zaokrouhlí se:
1 - 5 haléřů na 0 haléř, 6 - 9 haléřů na 10 haléřů.
Čl. X. Při galenických přípravcích připočítávají se za jich přípravu k výše uvedeným cenám za zboží, vypočteným dle předeslaných zásad, tyto obnosy:
a) Za výrobu destilátu včetně všech vedlejších prací za každých 1000 g destilátu, a to při lihových a etherických destilátech 12 Kč, při vodných 10 Kč. Činí-li množství připravovaného destilátu méně než 1000 g, vezme se při výpočtu za základ obnos za 1000 g.
b) Za výrobu lektvarů za každých 1000 g 5 Kč.
c) Za výrobu roztoků solí, gumy, mýdel, medu, balsámů a olejů, čítajíc v to vyloužení a zfiltrování, za každých 1000 g bez zahřívání 4 Kč, se zahříváním 6 Kč. Vysouší-li se takovéto vyloužení neb roztoky do sucha, za každých 1000 g 3 Kč.
d) Za výrobu náplastí varem za každých 1000 g 13 Kč.
e) Za smíchání jemných prášků za každých 1000 g 5 Kč 50 h, za smíchání koření (species) neb hrubých prachů za každých 1000 g 2 Kč 50 h.
f) Za výrobu mastí bez roztavení za každých 1000 g 5 Kč 50 h, s roztavením za 1000 g 10 Kč.
g) Za výrobu syrobů, čítajíc v to všechny práce 10 Kč.
h) Za výrobu tinktur digescí za 1000 g 7 Kč, perkolací za 1000 g 14 Kč.
Čl. XI. Z úhrnného obnosu ceny vypočtené za 1000 g neb méně podle čl. III. až VII. a X., vypočítávají se ceny za 100 g dělením osmi, ceny za 10 g dalším dělením osmi a ceny za 1 g opětným dělením osmi.
Čl. XII. Ceny za nádoby potřebné k vydávání léčiv (lahvičky, kelímky, krabičky, zásuvky, tuby) určí se podle ceníků příslušných firem tak, že k základní ceně za krabičky připočte se 30 %, za lahvičky 50 %, za kelímky pak 40 %. Vypočítávání cen obvazů v lékopisu uvedených děje se tak, že k průměrné ceně příslušných ceníků tuzemských továren na obvazy se připočítá přirážka 50 %. Přirážka ta činí při Brunsově vatě a hydrofilové gáze 30 %, při gutaperčovém plátně a gumových drenážkách 80 %.
Seznam léčiv a léků, které smějí lékárníci vydávati na odběrnou knížku zkoušeným zubním technikům, podle § 4, odst. 3.
1. Acid. carbolic. liquefact.
3. Argent. nitric. solut. 10 %.
6. Chloroformium (pouze pro účely technické).
8. Injectiones sterilisatae 1 %, 2 % a 4 %: Novocain, Novocain-suprarenin, Novocain-adrenalin.
12. Pasty k výplní kořenů.
17. Trikresol - formalín 2:1 a 1:1.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck