Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin křivého obvinění podle § 209 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 514 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 trestního zákona čl. V/1878 nebo přečin trestný podle §§ 1 až 4 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.

Může-li býti původce nebo, je-li jich více, aspoň jeden z nich ihned stíhán a postaven před tuzemský soud, lze z osob, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci, stíhati jedině odpovědného redaktora. Toto ustanovení platí i, odpadla-li překážka, aby byl původce stihán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice.

Původcem je, kdo proto, aby urážlivá zpráva byla uveřejněna tiskem, 1․ zprávu sepsal, 2. v tom obsahu, jak byla uveřejněna, ji objednal, 3. nejsa redaktorem periodického tiskopisu, uveřejnění v tomto tiskopisu nařídil, nebo 4. dal informace v takové zprávě použité, pokud zpráva souhlasí s informací.

Tam, kde zákon mluví o zprávě, rozumí se tím obsah tiskopisu (odstavec 1) vůbec.

Pochází-li zpráva, jejímž obsahem byl spáchán některý z činů uvedených v § 1, od státního úřadu a je-li věrně, jak úřadem byla vydána, otištěna a pramen uveden, nelze pro její obsah stíhati osoby, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci.

Úřad, jenž vydal takovou zprávu, je povinen na žádost uraženého všem periodickým tiskopisům, jimž ji zaslal, oznámiti, v čem byla nesprávnou, rovněž periodickým tiskopisům, které, jak uražený osvědčil, zprávu tu o své

újmě otiskly. Tyto periodické tiskopisy jsou povinny uveřejniti zaslanou jim opravu bezplatně a bez jiné poznámky než udání úředního pramene v prvním nebo druhém čísle po dodání opravy, a to na témž místě, týmž písmem a vůbec týmž způsobem, jak byla uveřejněna původní zpráva.

Odpovědný redaktor, který nesplní této povinnosti, trestá se k žádosti uraženého za přestupek soudem na penězích od 40 Kč do 400 Kč. V rozsudku vysloví soud povinnost uveřejniti opravu úřadem vydanou.

Je-li pro některý oddíl periodického tiskopisu ustanoven a úřadu ohlášen zvláštní odpovědný redaktor, stíhá odpovědnost za obsah tohoto oddílu, pokud jde o trestné činy uvedené v § 1, jeho, nikoli redaktora, jenž odpovídá za obsah celého tiskopisu podle zákona tiskového (hlavní odpovědný redaktor). Oddíly takové musí býti v časopise zřetelně vyznačeny a redaktor jejich na listě označen.

O ustanovení, ohlášení a vyznačení jména taliového odpovědného redaktora platí obecná ustanovení tiskového zákona.

Tvoří-li obsah periodického tiskopisu skutkovou podstatu zločinu nebo přečinu uvedeného v § 1, odpovídá redaktor za přestupek tehdy, když mu nelze trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu podle ustanovení trestních zákonů přičítati, zanedbal však takové pozornosti, při jejímž povinném užití nebyla by zpráva pojata do tiskopisu.

Odpovědnost za zanedbání povinné péče podle tohoto ustanovení nastane teprve tehdy, kdy bylo započato s rozšiřováním tiskopisu.

(3) Za tento přestupek trestá se odpovědný redaktor soudem,

Směřuje-li žádost za stíhání (soukromý návrh), návrh veřejného žalobce nebo obžaloba proti odpovědnému redaktoru některého oddílu (§ 3), přesvědčí se soud, než zavede řízení, zda byl tento redaktor i jeho bydliště v den, kdy vyšel periodický tiskopis, jenž zprávu obsahuje, ohlášen u státního zastupitelstva. Nebylo-li tomu tak, zavede se řízení proti hlavnímu odpovědnému redaktoru.

§ 6.

Na návrh žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany) uloží soud v rozsudku odsuzujícím (§§ 1 a 4) odpovědnému redaktoru a vydavateli, aby bezplatně a bez poznámky uveřejnili v periodickém tiskopise, v němž zpráva byla uveřejněna, výrok rozsudkový, a pokud toho jest třeba ku zadostiučinění, i důvody v rozsahu, který určí soud.

Tomuto výroku, jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil, lze odporovat odvoláním. Řízení o tomto odvolání koná se podle ustanovení platných pro řízení o odvolání proti výroku o trestu.

Odpovědnému redaktoru a vydavateli, jimž byla uložena povinnost uveřejniti rozsudek, budiž sděleno znění, v němž má býti uveřejněn, a buďtež zpraveni také o tom, že rozsudek nabyl moci práva.

Podmíněným odkladem trestu není odložen výkon výroku o povinnosti uveřejniti rozsudek.

Jestliže odpovědný redaktor a vydavatel nesplnili ať smírem převzatou či rozsudkem uloženou povinnost, uveřejniti prohlášení nebo rozsudek v periodickém tiskopisu, v němž byla zpráva uveřejněna (§ 7, odst. 1), nařídí soud na návrh žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany), aby vydávání periodického tiskopisu bylo zastaveno až do splnění této povinnosti.

Totéž platí o neuveřejnění opravy podle § 2, odst. 3.

Kdo periodický tiskopis, jehož vydávání bylo zastaveno, dále vydává, bude potrestán soudem pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců. Veškerá čísla, která byla po zastavení vydána, buďtež zabavena a při odsouzení prohlášena propadlými.

Vlastník a vydavatel periodického tiskopisu ručí rukou společnou a nerozdílnou za útraty trestního řízení, počítajíc v to i útraty uveřejnění rozsudku podle § 12 zákona o ochraně cti, jichž náhrada byla některému z nich neb odpovědnému redaktoru uložena nebo k jichž náhradě se některý z nich neb odpovědný redaktor soudním smírem zavázali, jakož i za peněžité tresty, které byly některému z nich neb odpovědnému redaktoru za trestné činy uvedené v §§ 1 nebo 4 uloženy.

Rozhodnutí, jímž se ukládá peněžitý trest nebo náhrada útrat řízení, obsahuj výrok

o ručení. O ručení může býti rozhodnuto také dodatečně.

Rozhodnutí, jímž se ručení ukládá, jakož i tomu, že soud ručení neuložil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky, jakými lze odporovati výroku o uložení peněžitého trestu neb o náhradě útrat řízení, za něž ručení bylo nebo mělo býti uloženo.

Nelze-li peněžitý trest neb útraty dobýti na tom, komu bylo ručení uloženo, je rozhodnutí vykonatelné i proti jeho nástupci, prokáže-li se změna v osobě vysvědčením státního bezpečnostního úřadu nebo jinou veřejnou listinou.

Peněžité tresty mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, teprve v případě nedobytnosti na tom, komu byly uloženy. Náhradní trest na svobodě může býti vykonán teprve, nelze-li peněžitého trestu dobýti ani na tom, kdo zaň ručí.

Útraty řízení mohou býti dobývány na tom, kdo za ně ručí, bez ohledu na to, zda byly dobývány nebo zda jsou dobytné na tom, komu byla jejich náhrada uložena, nebo kdo se k jejich náhradě soudním smírem zavázal.

Nebyly-li útraty řízení, jichž náhrada byla vlastníků nebo vydavateli periodického tiskopisu uložena nebo za které ručí, nahrazeny do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o tom nabylo právní moci, nařídí soud, který rozhodnutí vydal, na návrh toho, komu byla náhrada útrat přiznána, aby vydávání periodického tiskopisu bylo až do splnění této povinnosti zastaveno.

Ustanovení § 9, odst. 3. platí i v případě zastavení periodického tiskopisu pro nenahrazení útrat trestního řízení.

Pokud jsou osoby, které postihuje ručení (osoby zúčastněné) a jejich zdejší bydliště známy z tiskopisu samého nebo z oznámení o vydávání periodického tiskopisu, buďtež o hlavním přelíčení zpraveny. Mají právo se ho samy zúčastniti nebo dáti se při něm zastupovati. Ta okolnost, že zúčastněná osoba se k hlavnímu přelíčení z jakéhokoliv důvodu nedostavila, není na překážku ani konání hlavního přelíčení, ani vynesení rozsudku.

Zúčastněné osoby mají právo přednésti skutečnosti, které mají význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. Stejné právo přísluší jim také v hlavním přelíčení, a to i když o něm nebyly zpraveny. V závěrečných řečech mají právo ujmouti se slova před obviněným a jeho obhájcem.

Zúčastněné osoby mají právo užiti proti rozhodnutím, kterými jim bylo uloženo ručení, opravných prostředků. Mohou odporovati i jiným částem rozsudku, než kterými jim bylo uloženo ručení, a to týmiž opravnými prostředky jako obviněný a i proti jeho vůli, avšak toliko ve lhůtě platné pro obviněného.

Rozhodnutí, proti nimž mají zúčastněné osoby právo užiti opravných prostředků, buďtež jim doručena; byly-li však při jejich prohlášení přítomny, staniž se tak jen tehdy, když za to žádají.

na místo odpovědného redaktora nastupuje v §§ 1, 4 a 10 nakladatel (vydavatel) a není-li znám, tiskař (jeho odpovědný zástupce),

na místo vlastníka a vydavatele periodického tiskopisu nastupuje v § 10 tiskař a jeho odpovědný zástupce.

§ 14.

Došlo-li k odsouzení odpovědného redaktora periodického tiskopisu, vycházejícího aspoň pětkrát týdně, pro deset případů trestných činů uvedených v § 1 nebo zanedbání povinné péče podle tohoto zákona, spáchaných v době jednoho roku, může ministerstvo vnitra nejpozději do šesti měsíců po posledním odsouzení odejmouti periodickému tiskopisu sazební a dopravní výhody, jež se povolují novinám, časopisům, jakož i jiným tiskopisům při dopravě poštou nebo po železnici, avšak ne déle než na jeden měsíc.

U tiskopisů vycházejících alespoň třikrát týdně může se tak státi nejdéle na dva měsíce při odsouzení pro osm případů shora uvedených trestných činů, spáchaných v době jednoho roku, při ostatních periodických tiskopisech nejdéle na šest měsíců při pěti odsouzeních pro zmíněné trestné činy v době jednoho roku.

Má-li ministerstvo vnitra za to, že periodický tiskopis, jemuž byly odňaty výhody uvedené v odstavci 1, jest vydáván pod jiným jménem, odejme i tomuto periodickému tiskopisu tyto výhody.

Konati hlavní přelíčení o obžalobách pro trestné činy uvedené v §§ 1 a 4 tohoto zákona přísluší sborovým soudům prvé stolice.

Jde-li o přestupek, přísluší konati hlavní přelíčení třem soudcům, jde-li o přečin nebo zločin, pěti soudcům; z těchto pěti jsou dva přísedící z lidu, kmeti, žalobce i obviněný mohou se až do té doby, než se soud odebere k poradě o rozsudku, zříci účasti kmetů. Zřeknou-li se souhlasně žalobce i obviněný, a je-li jich několik, všichni účasti kmetů, nebo nedostaví-li se k hlavnímu přelíčení kmet, kterého si strana zvolila, ani jeho náhradník a druhá strana prohlásí, že se účasti kmetů zříká, koná se hlavní přelíčení, a započalo-li již, pokračuje se v něm před třemi soudci bez účasti kmetů.

Hlavní přelíčení budiž zpravidla provedeno proti všem osobám odpovědným za obsah tiskopisu najednou.

Proti rozsudkům ve věcech přestupkových přísluší odvolání, o němž rozhoduje s konečnou platností sborový soud druhé stolice, jenž o něm jedná podle ustanovení platných pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních.

Kmet musí býti nejméně 451etý a bydleti v obci pobytu aspoň dvě leta.

Úřad kmeta mohou odmítnouti i muži jednou pro vždy; mají však právo v měsíci srpnu ohlásiti u obecního úřadu svého bydliště, že počínajíc příštím rokem chtějí úřad kmeta zastávati.

V prvotním seznamu porotců označí obecní komise zvláště osoby, které vyhovují zákonným podmínkám stanoveným pro úřad kmeta a jež považuje za zvláště způsobilé k tomuto úřadu.

Vedle ročního seznamu porotců podle § 15 zák. č. 278?1919 Sb. z. a n. sestaví komise roční hlavní a doplňovací seznam kmetů. Do hlavního seznamu budiž pojato tolik osob, aby kmet nezasedal zpravidla více kráte než pětkráte do roka. Osoby pojaté do ročního seznamu kmetů nebuďtež pojaty do ročních seznamů porotců.

Při sestavování ročního hlavního a doplňovacího seznamu kmetů budiž losováním, jež provede předseda komise v její přítomnosti, stanoveno v každém seznamu pořadí, v jakém budou kmeti povoláváni k hlavnímu přelíčení.

Den hlavního přelíčení nařídí předseda senátu tak, aby obsílky byly doručeny nejpozději čtrnáct dnů před tímto dnem. Spolu s obsílkou budiž oběma stranám dodán opis hlavního a doplňovacího seznamu kmetů a obě strany buďtež poučeny, že mají právo nejpozději do osmi dnů před hlavním přelíčením zvoliti si každá jednoho kmeta z hlavního a kmeta náhradníka z doplňovacího seznamu. Je-li několik obžalovaných nebo několik žalobců, vykonají toto právo společně.

Kmeti takto zvolení buďtež obesláni k hlavnímu přelíčení. Nevykonaly-li strany včas volbu kmeta nebo náhradníka, budiž za nezvoleného povolán soudem kmet (náhradník) podle pořadí seznamu. Jestliže obě strany zvolily téhož kmeta (náhradníka), povolá soud druhého kmeta (náhradníka) podle pořadí seznamu. Nevykonala-li žádná strana včas volbu kmetů, má se za to, že se účasti kmetů souhlasně zříkají (§ 16, odst. 2).

Nedostavil-li se kmet ani jeho náhradník k hlavnímu přelíčení, jest oprávněna strana, která si je zvolila, zvoliti si náhradníka jiného z kmetů zapsaných v seznamu doplňovacím, bydlících v místě soudu. Nedostavil-li by se ani tento, byv ihned obeslán, povolá náhradníka v místě soudu bydlícího soud podle pořadí seznamu.

Kmeti, kteří se zúčastnili odročeného hlavního přelíčení, při němž již bylo jednáno ve věci samé, vykonávají úřad kmeta také při odročeném hlavním přelíčení, a to i po skončení kalendářního roku, pro který byli k úřadu kmeta povoláni.

Kmeti jsou vyloučeni a mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, pro které lze vyloučiti nebo odmítnouti soudce ve věcech trestních.

Povolaní kmeti buďtež v obsílce poučeni, že jsou povinni sděliti ihned předsedovi senátu, že se vyskytl u nich důvod vyloučení nebo důvod, pro který mohou býti odmítnuti pro obavu předpojatosti.

O vyloučení a o odmítnutí kmeta před hlavním přelíčením rozhodne s konečnou platností radní komora (obžalovací senát); v hlavním přelíčení rozhoduje o nich senát, bez kmetů. Proti těmto rozhodnutím není zvláštních opravných prostředků.

S kmety buďtež povoláni k hlavnímu přelíčení i náhradníci.

Byl-li kmet povolaný k hlavnímu přelíčení rozhodnutím soudu vyloučen, pravoplatně odmítnut anebo nedostavil-li se k hlavnímu přelíčení, nastoupí na jeho místo náhradník.

Poruší-li kmet mlčenlivost (§ 23), trestá se soudem za přestupek poprvé trestem na penězích od 50 Kč do 1000 Kč, po druhé tuhým vězením od jednoho měsíce do tří měsíců. Druhé odsouzení má za následek ztrátu způsobilosti k úřadu kmeta na dobu pěti let.

Kmetu, který, ač byl obeslán, se bez dostatečné omluvy k hlavnímu přelíčení nedostavil, jakož i kmetu, který se vzdálil bez svolení předsedy kmetského soudu před skončením hlavního přelíčení, má soud uložiti náhradu útrat jeho nedostavením nebo vzdálením se způsobených.

Pro trestné činy podle tohoto zákona podléhají osoby vojenské pravomoci soudů občanských, pokud jsou vedle nich stíhány také osoby občanské.

Při rozhodování budiž užito i na ně trestních zákonů platných pro osoby občanské.

Tento zákon nabude účinnosti v den vyhlášení, jest ho však použiti také na trestné činy spáchané po 12. dubnu 1924 co do řízení a příslušnosti bezvýjimečně, v ostatních ustanoveních, pokud jsou obviněnému příznivější.

Provésti tento zákon ukládá se ministrům spravedlnosti, národní obrany, vnitra, pošt a telegrafů a železnic.