Stát přejímá podle stavu ke dni 31. prosince 1948 a vypořádá podle tohoto zákona dluhy svazků lidové správy, školních obcí a školních újezdů (dále jen "svazky lidové správy ") z tuzemských zápůjček s výjimkami uvedenými v odstavci 5 a v § § 2 až 4.

Jako dluhy svazků lidové správy vypořádá stát také dluhy bývalých zemí České a Moravskoslezské, bývalé země Slovenské a bývalých žup na Slovensku.

Svazky lidové správy nesmějí uzavírati nové zápůjčky. Nespotřebovaných výtěžků zápůjček uzavřených dříve smějí použíti jen na úhradu investic, provedených v rámci dvouletého hospodářského plánu nebo zařazených do pětiletého hospodářského plánu.

Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem vnitra povoliti v době do konce roku 1949 výjimky ze zákazu uzavírání nových zápůjček pro zápůjčky svazků lidové správy podle § 22 a) zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 86 Sb., o stavební obnově, ve znění zákona ze dne 12. června 1947, č. 115 Sb., nebo i pro jiné zápůjčky.

Dluhy ze zápůjček uzavřených svazky lidové správy v roce 1949 převezme stát podle stavu ke dni 31. prosince 1949.

Z převzetí a vypořádání jsou vyloučeny dluhy ze zápůjček, které podle příslušných předpisů byly nebo budou převzaty komunálními podniky nebo národními podniky, nebo do nichž vstoupily národní podniky.

Vyjde-li dodatečně najevo, že byly státem převzaty a vypořádány dluhy ze zápůjček, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, může býti komunálnímu nebo národnímu podniku uloženo, aby poskytl státu přiměřenou náhradu.

Z převzetí a vypořádání jsou dále vyloučeny dluhy ze zápůjček svazků lidové správy, které byly uzavřeny ve prospěch osob třetích, jsou-li tyto třetí osoby povinny konati dluhovou službu přímo věřiteli nebo nahrazovati dlužníkovi náklady dluhové služby jím konané. Dnem 1. ledna 1949 stávají se tyto třetí osoby dlužníky z takových zápůjček na místo dosavadních dlužníků a dosavadní dlužníci jsou těchto dluhů zproštěni. Je-li však touto třetí osobou stát, budou takové dluhy převzaty a vypořádány podle § 1.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o dluzích ze zápůjček, uzavřených bývalou zemí Českou nebo Moravskoslezskou ve prospěch osob třetích za podmínek tam uvedených.

Z převzetí a vypořádání jsou dále vyloučeny dluhy ze zápůjček svazků lidové správy, na které se vztahují ustanovení § 1 zákona ze dne 6. května 1948, č. 133 Sb., o splacení zápůjček zaručených státem podle některých zákonů o stavebním ruchu a o změně zákona o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu.

Svazky lidové správy se zprošťují povinnosti k náhradě podle zákona ze dne 21. prosince 1937, č. 260 Sb., o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu, pokud náhradu nezapravily přede dnem vyhlášení tohoto zákona.

Nároky věřitelů proti svazkům lidové správy ze záruk převzatých za cizí závazky zanikají dnem vyhlášení tohoto zákona. Stát však převezme záruky za takovéto cizí závazky, je-li to hospodářsky odůvodněno.

Svazky lidové správy smějí napříště přejímat záruky za cizí závazky jen v mezích, které stanoví ministerstvo vnitra.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o zárukách, převzatých bývalou zemí Českou nebo Moravskoslezskou.

O převzetí záruky státem bude rozhodnuto na podkladě přihlášky, kterou musí věřitel podati ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona u ředitelství státního dluhu, na Slovensku u pověřenectva financí. Ministerstvo financí může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti následky zmeškání této lhůty.

Přihlášky se nepodávají, jde-li o záruky za dílčí dlužní úpisy.

O tom, zda jde o dluhy ze zápůjček, které přejímá stát podle § 1 nebo které přecházejí na osoby třetí podle § 3, zda a v jaké výši bude uložena náhrada podle § 2, odst. 2, zda stát přejímá záruku za cizí závazek podle § 5, jakož i o tom, zda jsou splněny ostatní podmínky stanovené zákonem, rozhodne ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra, a pokud jde o národní podniky, také v dohodě s příslušným ministerstvem, po případě orgány jimi k tomu zmocněné.

Ministerstvo financí upraví řízení o převzetí dluhů a záruk státem směrnicemi, které vydá v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče a vyhlásí v Úředním listě.

Dnem 1. ledna 1949 stávají se státními dluhopisy

Pokud dlužní úpisy, přeměněné na státní dluhopisy (dále jen "dlužní úpisy"), byly vydány na dluhy, které jsou vyloučeny z převzetí a vypořádání státem. bude se postupovati podle obdoby ustanovení § 2, odst. 2, po případě způsobem stanoveným v § 10, odst. 2.

Dluhová služba dlužních úpisů, které byly vydány do konce roku 1945, se koná od 1.ledna 1949 podle předpisů o dluhové službě vnitřního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Ustanovení dlužních úpisů, která upravují dluhovou službu jinak, pozbývají platnosti.

Zálohami, které byly vyplaceny na úroky z těchto dlužních úpisů, dospělé po 31. prosinci 1945, podle § 20 odst. 1, písm. b) dekretu presidenta republiky z 20. října 1945, č. 95 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, považují se úroky za příslušnou dobu za vyrovnány. Částku, o kterou bylo takto vlastníkům komunálních dlužních úpisů vyplaceno na úrocích méně, než by jim jinak náleželo, odvede Investiční banka, národní podnik, do státní pokladny.

Sazba úroková, podle které byly vyplaceny v letech 1946 až 1948 zálohy na úroky z dlužních úpisů, platí i pro další výplatu úroků.

Dluhová služba dlužních úpisů vydaných po 31. prosinci 1945 se koná i nadále podle dosavadních smluvních podmínek. Pokud úroky jsou splatné dvakrát ročně, vyplácejí se nadále jen jednou ročně, a to vždy tři měsíce po dni prvé úrokové splatnosti v každém roce.

Ministr financí se zmocňuje, aby v době a za podmínek, které určí, nabídl vlastníkům dlužních úpisů výměnu za novou státní půjčku.

Investiční banka. národní podnik, jako právní nástupce peněžních ústavů, které vydaly komunální dlužní úpisy, přeměněné ode dne 1. ledna 1949 na státní dluhopisy [ § 7, odst. 1, písm. b)], odepíše a se státem vyúčtuje zápůjčky, které její právní předchůdci poskytli svazkům lidové správy (po případě bývalých svazkům územní samosprávy) a na jejichž podkladě komunální dlužní úpisy byly vydány.

Pokud byla jmenovitá cena komunálních dlužních úpisů, přeměněných ve státní dluhopisy, byla vyšší než odepsaný dlužný kapitál krycích zápůjček, uhradí Investiční banka, národní podnik, státu rozdíl odpisem jiných komunálních zápůjček nebo státními dluhopisy.

K úhradě komunálních dlužních úpisů přeměněných ve státní dluhopisy nelze použití přeměněných ve státní dluhopisy nelze použíti zápůjček, které jsou vyloučeny z převzetí státem ( § § 2 až 4).

Anuity z krycích zápůjček, splatné před 1. lednem 1949, jdou na vrub dosavadního dlužníka. Úroky z dlužních úpisů splatné před 1. lednem 1949 (zálohy na úroky), jakož i splacení dlužného kapitálu z dlužních úpisů, slosovaných před 1. lednem 1949, jdou na vrub Investiční banky, národního podniku.

Zároveň s dlužným kapitálem budou mezi státem a Investiční bankou, národním podnikem, vyúčtovány a vyrovnány i platy vykonané nebo přijaté na úrokovou službu komunálních dlužních úpisů a odepsaných krycích zápůjček, jakož i jiné závazky a pohledávky, souvisící s jejich dluhovou službou. Toto vyúčtování se provede k 1. lednu 1949.

Neemisní dluhy svazků lidové správy ze zápůjček převezme a vypořádá stát na podkladě přihlášky, kterou věřitel musí podati ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení zákona, a jde-li o případy podle § 1, odst. 5, do 30. června 1950, podle vzorce stanoveného směrnicemi ministerstva financí ( § 6, odst. 2). Ministerstvo financí muže v případech hodných zvláštního zřetele prominouti následky zmeškání této lhůty.

Přihláška se podává u ředitelství státního dluhu v Praze, na Slovensku u pověřenectva financí.

Nároky věřitelů proti svazkům lidové správy, nepřihlášené podle odstavce 1, zanikají.

Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně pro vypořádání neemisních dluhů bývalých zemí České a Moravskoslezské, bývalé země Slovenské a bývalých žup na Slovensku.

Dluh se vypořádá vždy ke dni prvé úrokové splatnosti, která podle dosavadních smluvních podmínek následuje po 31. prosinci 1948.

Úrokové a umořovací splátky (anuity), které zahrnují též dobu před 1. lednem 1949 a které měly býti podle dosavadních smluvních podmínek dosavadním dlužníkem zaplaceny:

Stát vypořádá převzaté dluhy neemisní, po případě zvýšené o úroky podle § 12, odst. 2, písm. b), státními dluhopisy, které vydá ministr financí ve výši k tomu účelu potřebné.

Věřitel je povinen přijmouti tyto dluhopisy jmenovitou cenou místo plnění v hotovosti. Tím zanikají všechna jeho práva i nároky z vypořádané zápůjčky i s příslušenstvím, vyjímajíc případný nárok na anuity, jež jdou na vrub dosavadního dlužníka [ § 12, odst. 2, písm. a)].

Souhrn převzatých dluhů vůči témuž věřiteli se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou tisícem a za takto zjištěnou částku se poskytnou státní dluhopisy. Případný rozdíl se vyplatí v hotovosti.

Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na převzaté dluhy neemisní, úrokované sazbou nižší než 3 %. Ministerstvo financí rozhodne, jakým způsobem budou takové dluhy vypořádány.

Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby před 1. listopadem 1945, vydá ministr financí unifikační půjčku, jejíž dluhopisy se věřiteli připíší ve prospěch u Poštovní spořitelny, národního podniku v Praze.

Dluhopisy unifikační půjčky, které byly takto připsány věřiteli ve prospěch, se považují za dluhopisy složené jím do úschovy a přihlášené podle dekretu č. 95/1945 Sb.

Dokud nedojde k jiné úpravě, koná se dluhová služba dluhopisů unifikační půjčky uvedené v odstavci 1 podle předpisů o službě vnitřního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Úrok se vyplácí sazbou a) 3 1/2 %, byly-li převzaté dluhy neemisní úrokovány sazbou 3 1/2 % nebo vyšší, b) 3 %, byly-li převzaté dluhy neemisní úrokovány sazbou 3 % nebo vyšší, avšak nižší než 3 1/2 %.

Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby po 31. říjnu 1945, vydá ministr financí 3 % státní půjčku umořitelnou v letech 1960 až 1989, a to v dluhopisech na doručitele po 1.000, 5.000, 10.000, 50.000, 100.000 a 1,000.000 Kčs.

Úroky ze 3 % státní půjčky umořitelné v letech 1960 až 1989 se budou vypláceti jednou ročně pozadu vždy dne 16. května, po prvé dne 16. května 1950.

3 % státní půjčka umořitelná v letech 1960 až 1989 bude umořena podle umořovacího plánu, vypracovaného na základě přibližně stejných ročních anuit, a to podle volby finanční správy buď volným nákupem, nikoli však nad jmenovitou cenu, nebo slosováním. Slosování, pokud k němu dojde, bude se konati vždy v březnu; slosovaný kapitál bude vyplacen vždy dne 16. května.

Podle § § 11 až 15 se vypořádají také zápůjčky, které byly poskytnuty peněžními ústavy svazkům lidové správy (bývalým svazkům územní samosprávy, a které tvoří krytí:

Peněžní ústavy, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, mohou státními dluhopisy, které obdrží od státu při vypořádání zápůjček, poskytnutých svazkům lidové správy, nebo které si jinak opatří, splatiti jimi vydané zástavní listy nebo meliorační nebo bankovní dlužní úpisy nebo komunální dlužní úpisy; jejich vlastníci jsou povinni přijmout tyto státní dluhopisy místo plnění v hotovosti. O úrokové sazbě těchto státních dluhopisů platí obdobně ustanovení § 14, odst. 3. Podrobnosti upraví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě, ve které také určí poměr, v jakém se splatí komunální dlužní úpisy, znějící na říšské marky, jakož i den, od kterého se z nich nahradí úrok.

Na stát přechází bez náhrady tento majetek svazků lidové správy:

Na stát přechází majetek zůstatkových podstat zemí České a Moravskoslezské, uvedený v § 39, odst. 3, písm. a) až e) zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 280 Sb., o krajském zřízení s výjimkou peněžních hotovostí a volných vkladů.

Na stát přecházejí peněžní hotovosti, vklady, podíly, cenné papíry a pohledávky bývalé t. zv. sudetské župy.

Stát použije hodnot na něj přešlých podle odstavců 1 až 3 k úhradám podle § § 18 až 20 a případného zbytku ke snížení státního dluhu.

Svazky lidové správy, po případě komunální podniky, se zprošťují povinnosti zaplatit přídělovou (kupní) cenu za majetek, který jim byl nebo bude přidělen (odevzdán) do 31. prosince 1949 podle předpisů platných pro rozdělení konfiskovaného majetku a majetku získaného z pozemkových reforem, pokud přídělová (kupní) cena nebyla zaplacena před účinností tohoto zákona.

Komunální podniky, po případě svazky lidové správy se zprošťují povinnosti poskytnouti Fondu znárodněného hospodářství náhradu za znárodněný majetek, přenechaný jim do 31. prosince 1949.

Ministerstvo financí určí po slyšení Fondům národní obnovy, po případě Fondu znárodněného hospodářství nebo fondů pozemkových reforem, jak budou povinnosti, kterých se zprošťují svazky lidové správy a komunální podniky podle ustanovení odstavců 1 a 2, souhrnně vypořádány. Stejným způsobem budou vypořádány pohledávky a nároky, přešlé na stát podle ustanovení § 17, odst. 1, písm. g).

Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují pouze na majetek, pohledávky a nároky, zahrnuté do seznamů, které pořídí svazky lidové správy komunální podniky a které přezkoumá a po případě doplní příslušný Fond národní obnovy, po případě Fond znárodněného hospodářství nebo příslušný fond pozemkové reformy.

Svazky lidové správy jsou povinny podati do konce roku 1949 Fondům národní obnovy, po případě Národnímu pozemkovému fondu při ministerstvu zemědělství nebo Slovenskému pozemkovému fondu při pověřenectvu zemědělství a a pozemkové reformy vyúčtování konfiskovaných peněžních hotovostí, peněžitých jistot a záloh, přijatých na kupní cenu konfiskovaných věcí movitých, jakož i vyúčtování hospodářského výsledku, kterého dosáhly v letech 1945 až 1948 prodejem konfiskovaného movitého majetku nebo pronájmem konfiskovaných nemovitostí.

Vyúčtování předložená svazky lidové správy podle odstavce 1 se podrobí přezkoušení; svazky lidové správy jsou při tom povinny poskytnouti fondům, uvedeným v odstavci 1, všechny potřebné informace a vysvětlení. Závazky svazků lidové správy podle tohoto vyúčtování vůči těmto fondům, pokud nebyly nebo nebudou uhrazeny odvodem konfiskovaných hodnot nebo z vlastních prostředků svazků lidové správy, mohou býti vypořádány pole obdoby ustanovení § 18, odst. 3.

Zápůjčky, které Poštovní spořitelna, národní podnik v Praze, poskytla některým věřitelům na jejich pohledávky za svazky lidové správy na území dočasně obsazeném Maďarskem, jest pokládati za platby na úhradu těchto jejich pohledávek, pokud zápůjčky nebyly Poštovní spořitelně, národnímu podniku v Praze, splaceny před účinností tohoto zákona.

Pokud Poštovní spořitelna, národní podnik v Praze, poskytla zápůjčky na pohledávky za svazky lidové správy, které nyní nejsou na území Československé republiky, může ministerstvo financí zprostiti dlužníky z těchto zápůjček jejich závazků vůči Poštovní spořitelně, národnímu podniku v Praze.

Pohledávky Poštovní spořitelny, národnímu podniku v Praze, ze zápůjček, které zaniknou vůči původním dlužníkům podle ustanovení odstavce 1 nebo 2, uhradí stát.

Svazky lidové správy nejsou zavázány z prací a dodávek, vykonaných (plněných) v době nesvobody bývalým svazkům územní samosprávy, pokud tyto práce a dodávky sloužily výlučně zájmům okupantské moci. O tom, zda taková práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, rozhodne krajský národní výbor na žádost věřitele nebo svazku lidové správy.

I v případech, kdy práce neb dodávka sloužila výlučně zájmům okupantské moci, může se věřitel domáhati na svazku lidové správy náhrady za to, oč byl touto prací nebo dodávkou svazek lidové správy obohacen ke dni 5. května 1945.

Byl-li nárok z práce (dodávky) uplatněn proti svazku lidové správy soudním řízením, které je přerušeno podle zákona ze dne 16. května 1946, č. 129 Sb., o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky z doby nesvobody, může žalobce (navrhovatel), pokračuje-li se v řízení, původní žalobu (návrh) bez souhlasu druhé strany změnit tak, že se domáhá náhrady podle předchozího odstavce. Při rozhodnutí o nákladech řízení se na tuto změnu nehledí.

Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují obdobně na závazky z prací a dodávek, které byly vykonány (splněny) v době nesvobody bývalé t. zv. sudetské župě. Zde však na místo příslušného svazku lidové správy nastupuje subjekt, na nějž byly v rámci prováděné likvidace již převedeny majetkové části, k nimž tyto závazky náležejí, a není-li takových subjektů, stát.

Použivatelnost ustanovení vládního nařízení ze dne 5. září 1942, č. 324 Sb., o úročení dlouhodobých komunálních zápůjček a komunálních dlužních úpisů, a vládního nařízení ze dne 24. února 1943, č. 56 Sb., o úročení některých dlo uhodobých zápůjček a o úročení zástavních listů a jiných bankovních dlužních úpisů, jimiž se pro zápůjčky svazkům územní samosprávy stanovila úroková sazba 4 3/8 % ročně (2 3/16 % pololetně), jako nejvyšší a nejnižší sazba včetně správního příspěvku, se zrušuje, pokud jde o zápůjčky emisní uzavřené po 31. prosinci 1945. Správní příspěvek při takových zápůjčkách nesmí přesahovati 1/2 %.

Pokud jde o zápůjčky neemisní, zrušuje se používatelnost ustanovení uvedených v odstavci prvním a používatelnost ustanovení § 3, odst. 2 vl. nař. č. 324/1942 Sb. s účinností od 1. července 1946. Od tohoto dne do 30. června 1947 platí jako nejvyšší úroková sazba pro tyto zápůjčky sazba 4 % ročně a od 1. července 1947 3 3/4 % ročně, pokud příslušné úrokové částky nebyly již věřitelskými ústavy zaúčtovány jako platby nebo ke konci účetního období účetně vykázány jako pohledávky.

Svazky lidové správy nesmějí používati prostředků, které jsou v jejich rozpočtech na rok 1949 určeny na službu jejich dluhů.

U soběstačných svazků lidové správy se krátí náhradový příděl o částku, které by jinak vyžadovala služba jejich dluhů převzatých státem podle tohoto zákona.

Výdaje, které vzniknou v roce 1949 státu z převzetí a vypořádání dluhů svazků lidové správy a bývalých zemí, se uhradí úsporami na státních přídělech těmto svazkům a bývalým zemím, jakož i na přídělech pomocným fondům pro úpravu dluhů okresů a obcí.