Za nutné potřeby podle § 2, věty druhé rozpočtového zákona lze považovati jen takové potřeby, jejichž neodkladného uspokojení vyžaduje plnění zákonných závazků nebo jiných nezbytných úkolů státu, zejména zabezpečení nerušeného chodu státní správy. Nutnost potřeby se především posuzuje s hlediska zájmu celého státu, nikoliv jen s hlediska dotčené jeho oblasti nebo dotčeného oboru veřejné správy.

Úvěrů povolených pro určitý účel se smí použíti, i když jsou splněny podmínky stanovené v § 2 rozpočtového zákona, jen ve výši nezbytně potřebné k dosažení tohoto účelu. To platí také o uvolňování zúčtovatelných záloh, jež mohou býti povolovány jen v mezích příslušných předpisů a ve výši potřebné pro příslušný účel a jichž lze použíti jen do 31. prosince 1949, po případě, jde-li o výdaje uvedené v § 10, větě druhé rozpočtového zákona, do 28. února 1950.

Za opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a svými důsledky zatěžují rozpočty příštích let a k nimž jest třeba vyžádati si předem souhlasu ministra financí ( § 9 rozpočtového zákona), se považují, pokud nejde o opatření podle zákonných předpisů, zejména zřizování fondů, zřizování nových honorovaných docentur a lektorátů na vysokých školách, rozšiřování úřadů a orgánů veřejné správy, zřizování po případě rozšiřování jiných zařízení, uzavírání nových nájemních smluv a vydávání nových periodických tiskovin, pokud by takovými opatřeními byl způsoben nový nebo zvýšený náklad pro státní pokladnu.

Výpočet nákladů podle § 9, odst. 3 rozpočtového zákona musí býti připojen nejen k návrhům zákonů a nařízení tam uvedených, ale i k návrhům všech administrativních opatření, jejichž uskutečnění by způsobilo výdaje pro státní pokladnu. V tomto výpočtu nákladů jest uvésti nejen podrobný výpočet očekávatelného nákladu v běžném roce, ale i přesné údaje o očekávatelném nákladu, který navržené opatření bude míti nebo by mohlo míti v letech pozdějších. Návrh nového zdroje příjmů podle § 9, odst. 3, věty druhé rozpočtového zákona jest obdobně opatřiti podrobným číselným výpočtem výnosu tohoto zdroje příjmu.

Za použití povolených úvěrů podle § 10, věty prvé rozpočtového zákona se pokládá poukaz peněz platebním poukazem vydaným do 31. prosince 1949 a dodaným příslušné účtárně k předpisu prokazatelně nejdéle do 5. ledna 1950, provádí-li výdaj pokladna, této pokladně do 10. ledna 1950 a u zastupitelských úřadů nejpozději do 31. ledna 1950. Jde-li o použití úvěrů podle § 10, věty druhé rozpočtového zákona, prodlužují se výše uvedené lhůty vždy o 2 měsíce.

Platební poukazy vydané v roce 1949, po případě do 28. února 1950, dodané však do účtárny nebo pokladny po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 1, jest vrátiti jako neplatné.

Částky potřebné na placení závazků splatných v roce 1949 jest poukazovati, pokud rozpočtový zákon nestanoví jinak ( § 10, věta druhá), ještě v tomto roce. Úhrada výdajů, které mají zatěžovati úvěr státního rozpočtu na rok 1949, nesmí býti odsunuta k tíži úvěrů příštích let.

Poukazovati peníze k úhradě závazků, jež vzniknou po 31. prosinci 1949, nebo tvořiti jakýmkoliv jiným způsobem reservy z úspor na úvěrech není přípustno.

Poukazující orgán jest odpověden podle příslušných předpisů za to, že bylo dbáno ustanovení rozpočtového zákona a tohoto nařízení.

Návrhy na výdaje podle volné úvahy musí býti předloženy rozpočtovému referentu, aby posoudil jich účelnost a přiměřenost.

Orgán obstarávající službu účetní (dále jen "účtárna"), přezkouší správnost údajů ve všech spisech, kterými se uskutečňují státní výdaje nebo příjmy. Jsou-li údaje správné a odpovídá-li poukaz zákonu a tomuto nařízení, provede se výplata (zaúčtuje se příjem).

Má-li účtárna námitky proti platebnímu poukazu (příkazu ke zúčtování příjmu), uvede její přednosta ve spise, proč jej nelze provésti a vrátí spis bez provedení poukazujícímu orgánu.

Nesouhlasí-li poukazující orgán s názorem přednosty účtárny, předloží věc k rozhodnutí přednostovi úřadu - u ministerstva ministrovi, u krajského nebo okresního národního výboru pak jeho předsedovi prostřednictvím příslušného referenta. Písemné rozhodnutí přednosty úřadu (předsedy národního výboru) je konečné. Jestliže toto rozhodnutí nařídí provedení poukazu, s nímž přednosta účtárny nesouhlasil, zařídí účtárna výplatu (příjem) a poznamená u příslušného účetního zápisu a v účetní závěrce stručné odůvodnění s uvedením čísla spisu, kterým byl poukaz proti jejím námitkám znovu nařízen. Poukazovací úřad (národní výbor) oznámí však takové případy ministerstvu financí, nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu a - pokud nejde o ústřední úřady - také resortnímu ministerstvu.