Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.

Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci závodů provádějících stavební práce inženýrské, stavitelské, zednické, tesařské nebo studnařské, jako stavby budov, stavby železniční, silniční, mostní, tunelové, zemní, vodní a vodohospodářské, práce kanalisační, kabelové a podobné. Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, stěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách a v živnostech malířských, natěračských, lakýrnických, štukatérských, dlaždičských, pokrývačských, asfalterských, v živnostech provádějících kladení desek a obkládaček a zaměstnanci při pracích teracářských, isolačních (čítajíc v to isolace tepelné) nebo utěsňovacích.

Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.

Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance stavebních závodů a závodů oborů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci celoročně zaměstnáni.

Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření jednotné odborové organisace.

Zaměstnancům, na něž se toto nařízení vztahuje (v dalším jen "zaměstnanci"), přísluší dovolená ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.

Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnouti zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.

Doba, která je podle zákona rozhodná pro prodloužení výměry dovolené, se počítá tak, že se za rok trvání pracovního poměru považuje každý kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru aspoň 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se za tato léta celé týdny, v nichž byl zaměstnanec v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících, a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. K počtu týdnů, o které součet všech týdnů přesahuje číslo dělitelné 26, se nepřihlíží.

Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na trvání jeho pracovního poměru, rozhoduj e stav ke dni 1. ledna roku, v němž dovolenou nastupuje.

Zaměstnavatel je povinen založiti každému zaměstnanci, který dosud lístek nemá, ihned při nastoupení práce lístek na dovolenou (dále jen "lístek") a vyznačovati v něm jednotlivé týdny trvání pracovního poměru.

Zaměstnavatel vyznačuje jednotlivé týdny trvání pracovního poměru tak, že v lístku poznamená částky, jež stanoví ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě, přihlížejíc jednak k délce zaměstnancovy dovolené, jednak k vyplácené mzdě. Vyznačování se provede buď vpisováním nebo vlepováním zvláštních známek vydaných k tomu účelu poštovní správou. Týdny, za něž zaměstnanci nepřísluší mzda ani její část, a týdny dovolené vyznačí zaměstnavatel poznámkou nebo vlepením zvláštní známky bez hodnoty; známky se však nevlepují, koná-li zaměstnanec základní službu v branné moci.

Vzor lístku a podrobné předpisy o jeho zakládání, o vyznačování týdnů a o nakládání s lístkem vyhlásí ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem pošt v Úředním listě.

Lístku založeného podle dosavadních předpisů lze používati i nadále; podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem pošt vyhláškou v Úředním listě.

Zaměstnavatel je povinen po dobu trvání pracovního poměru lístek řádně uschovati a předložiti jej na požádání k nahlédnutí orgánům okresního národního výboru, závodnímu zastupitelstvu zaměstnanců a zaměstnanci.

Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vydati lístek zaměstnanci. Zaměstnanec je povinen odevzdati jej do úschovy novému zaměstnavateli. Zjistí-li nový zaměstnavatel, že lístek vykazuje nedostatky, je povinen neprodleně požádati dřívějšího zaměstnavatele, aby zjednal nápravu.

Jakmile zaměstnanci vznikne nárok na dovolenou podle § 2 odst. 1, příslušejí mu při jejím nastoupení požitky ve výši, odpovídající úhrnu částek vyznačených v lístku ( § 4 odst. 2).

Poskytuje-li se zaměstnanci poměrná část dovolené podle § 2 odst. 2, příslušejí mu při jejím nastoupení jen požitky odpovídající úhrnu částek vyznačených v období 32 týdnů trvání pracovního poměru.

Zaměstnavatel může výjimečně vyplatiti zaměstnanci částky vyznačené v lístku dříve, něž mu vznikne podle předchozích ustanovení nárok na dovolenou nebo její část, potvrdí-li okresní národní výbor na zaměstnancovu žádost na lístku, že s proplacením souhlasí. Okresní národní výbor svůj souhlas udělí, jde-li o případy hodné zvláštního zřetele.

Podrobnosti o proplácení částek podle předchozích odstavců upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem pošt vyhláškou v Úředním listě.

Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou. Zaměstnavatel v takovém případě nevydá lístek zaměstnanci, nýbrž zašle jej po uplynutí 3 měsíců jednotné odborové organisaci, které vzniká nárok na jeho proplacení. Podrobnosti o proplácení lístku stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem pošt vyhláškou v Úředním listě.

Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnav atel povinen od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za dovolenou, po případě za její část, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Zaměstnavatel je oprávněn sraziti příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků a odvede ji jednotné odborové organisaci.

Za dny, které zaměstnanec během kalendářního roku zamešká bez důležité příčiny ( § 4 odst. 2 a 4 zákona), je zaměstnavatel povinen požadovati od zaměstnance dvojnásobek částky připadající z požitků po dobu dovolené na každý takto zameškaný den a odvésti jej jednotné odborové organisaci. Ustanovení poslední věty odstavce 2 platí obdobně. Podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě.