57/1950 Sb. znění účinné od 1. 6. 1951 do 31. 12. 1979
57
ZÁKON
ze dne 18. května 1950
o úpravě podnikání v silniční dopravě.
Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:
§ 1. Úvodní ustanovení. (1) Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.
(2) Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.
§ 2. Oprávnění k dopravnímu podnikání. (1) Provozovati silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen "dopravní podnikání") jsou oprávněny jen
a) národní podnik pro silniční dopravu na území celého státu;
b) komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.
(2) Povolení podle odstavce 1 písm. b) uděluje krajský, po případě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovati obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou báti stanoveny podmínky.
(3) Zájmovou oblast [odstavec 1 písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 3. Povinnosti při dopravním podnikání. (1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnouti dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátiti ani zdolati (dopravní povinnost).
(2) Dále jsou tyto podniky povinny zejména:
a) provozovati dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
b) prováděti dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
c) sestaviti tarify a říditi se přitom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí býti zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
d) sestaviti pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbáti při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovati jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.
(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovati dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, po případě krajský národní výbor jimi zmocněný mohou jim to uložiti. Při tom je možno se odchýliti od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).
(4) Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.
§ 4. Silniční doprava, která není dopravním podnikáním. (1) Doprava osob a věcí pro vlastní i pro cizí potřeby nesmí odporovati jednotnému hospodářskému plánu a zásadám hospodárného uspořádání dopravy.
(2) Dopravovati pro vlastní potřeby lze zásadně bez povolení, pro cizí potřeby zásadně na povolení.
(3) Pro dopravu, ke které je třeba povolení, platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 5. Zvláštní ustanovení pro některé podniky a orgány. (1) Podniky a orgány letecké, poštovní, cestovní, ubytovací a rekreační služby, jakož i národní podnik pro drážní dopravu mohou provozovati silniční dopravu určitého druhu, je-li nezbytným nebo u počty dopravně účelným doplňkem jejich hlavního předmětu podnikání nebo činnosti. Podle svého druhu a rozsahu může býti tato doprava vázána na povolení.
(2) Zahraniční podnikatelé mohou provozovati silniční dopravu do tuzemska a z tuzemska, jakož i dopravu průvozem přes území Československé republiky na povolení, jež vydává ministerstvo dopravy nebo krajský národní výbor jím zmocněný.
(3) Pro dopravu provozovanou podle ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 6. Poštovní doprava. (1) O dopravě poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících platí ustanovení zákona č. 222/1946 Sb. , o poště (poštovní zákon).
(2) Nedojde-li mezi tím, kdo provozuje silniční dopravu, a poštou k dohodě o náhradě za dopravu uvedenou v odstavci 1 ( § 10 odst. 3 poštovního zákona), rozhodne o náhradě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt, a provozuje-li dopravu komunální podnik, též v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 7. Státní dozor. (1) Národní výbory bdí nad tím, aby silniční doprava byla provozována podle ustanovení tohoto zákona a předpisů a opatření podle něho vydaných. Za tím účelem mohou národní výbory též prováděti prohlídky u držitelů vozidel a prohlížeti jejich dopravní zařízení; držitelé vozidel a osoby činné při dopravě jsou povinni poskytnouti na požádání potřebná vysvětlení. Vrchní dozor přísluší ministerstvu dopravy.
(2) Při výkonu dozoru lze dávati příkazy a zákazy, jakož i činiti vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
§ 8. Zvláštní úkony veřejné správy. (1) Vyžaduje-li to jednotný hospodářský plán, hospodárné uspořádání silniční dopravy nebo jiný veřejný zájem, může ministerstvo dopravy stanoviti potřebnou úpravu v silniční dopravě vyhláškou v příslušném úředním listě, vydanou v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy; v mezích této vyhlášky může tak učiniti i krajský národní výbor.
(2) Vyžaduje-li to zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo jiný naléhavý veřejný zájem, mohou krajské, po případě okresní národní výbory činiti potřebná opatření, zejména:
a) ukládati držitelům silničních vozidel určité dopravní úkoly; jde-li o víc úkolů, může býti stanoveno pořadí jejich naléhavosti se zřetelem k druhu dopravovaných osob nebo věcí;
b) ukládati držitelům vozidel, aby se zřekli určitého druhu dopravy, nebo podrobiti je jiným omezením;
c) stanoviti, že některých silničních vozidel se použije k určitým druhům dopravy.
(3) Ministerstvo dopravy schvaluje dohody se zahraničními podniky o provozním společenství, jakož i účast tuzemských podniků v mezinárodních organisacích v oboru silniční dopravy.
§ 9. Dosavadní oprávnění k provozování dopravy. (1) Osoby, které mají oprávnění k dopravnímu podnikání, platné v den nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou provozovati dopravu podle tohoto oprávnění; při tom jsou povinny plniti úkoly určené jednotným hospodářským plánem a povinnosti plynoucí z tohoto zákona i z původního oprávnění, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem. Toto ustanovení se nevztahuje na oprávnění k dopravě do ciziny a z ciziny a k dopravě průvozem přes území Československé republiky.
(2) Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný veřejný zájem, může okresní národní výbor měniti oprávnění podle odstavce 1, zejména pokud jde o jeho rozsah, nebo může toto oprávnění odejmouti, a to zejména neplní-li oprávněný povinnosti uvedené v odstavci 1.
(3) Dopravu smí provozovati pouze oprávněný; výjimky může povoliti jen v případech zvláštního zřetele hodných krajský národní výbor.
(4) Zanikne-li oprávnění jakýmkoliv způsobem nebo dojde-li k omezení jeho rozsahu, mohou báti silniční vozidla, kterých bylo používáno k provozování dopravy, vykupována. Výkupní řízení provede okresní národní výbor a podle jeho rozhodnutí jsou dotčení vlastníci povinni vozidla prodati. Podobnosti o výkupním řízení a o způsobu výkupu upraví ministerstvo dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě.
§ 10. Výjimky z platnosti zákona. (1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují
a) na dopravu provozovanou vozidly trolejovými,
b) na dopravu, kterou provádějí ozbrojené sbory,
c) na dopravu, kterou provádí státní zdravotní správa k účelům zdravotním, a na dopravu nemocných a zraněných sanitními vozidly.
(2) Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanoviti vyhláškou v příslušném úředním listě odchylky od ustanovení tohoto zákona pro oprávnění k dopravnímu podnikání a pro jeho podmínky, pokud jde o silniční dopravu provozovanou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly. Stejným způsobem mohou býti stanoveny zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy přes hranice Československé republiky, a to i odchylně od ustanovení tohoto zákona.
§ 11. Poměr k jiným právním předpisům. (1) Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro provozování silniční dopravy.
(2) Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb. , o obraně státu, a zákona č. 117/1924 Sb. , o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, zůstávají nedotčena.
§ 12. Prováděcí předpisy. (1) K provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením podrobnější předpisy, zejména
a) o znacích jednotlivých druhů silniční dopravy,
b) o druzích a rozsahu dopravy, kterou mohou provozovati komunální podniky nebo některé jiné podniky a orgány, a to o tom, kdy je k této dopravě třeba povolení,
c) o podmínkách, které může obsahovati povolení k provozování dopravy,
d) o povinnostech při dopravním podnikání, zejména o zásadách podmínek pro dopravu (řádů), o schvalování tarifů a jízdních řádů a o jejich uvádění v obecnou známost, o povinnostech při zahájení dopravy a při změnách provozování,
e) o tom, ve kterých případech může býti doprava pro vlastní potřeby vázána na povolení nebo ve kterých případech není třeba povolení k dopravě pro cizí potřeby,
f) o tom, která ustanovení o dopravním podnikání platí přiměřeně i pro jiné obory silniční dopravy ( § 4 odst. 3 a § 5 odst. 3), g) o zvláštních úkonech veřejné správy, zejména o tom, kdy lze činiti opatření podle ustanovení § 8 odst. 2.
(2) Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřiti bližší úpravu obecným právním předpisům.
§ 13. Trestní ustanovení. (1) Kdo nesplní povinnost, kterou má v silniční dopravě, bude potrestán okresním národním výborem - pokud nejde o čin trestný soudně - pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) až na tři měsíce; pro případ nedobytnosti pokuty se stanoví zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, nejvýše v trvání tří měsíců.
(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně provozuje silniční dopravu.
§ 14. Zrušovací ustanovení. Platnosti, po případě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 77/1935 Sb. , o dopravě motorovými vozidly a jejich zdanění, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, vládní nařízení č. 153/1935 Sb. , a č. 229/1935 Sb. , kterými se tento zákon provádí, vládní nařízení č. 285/1944 Sb., o příspěvcích majitelům zastavených dopravních podniků, dekret presidenta republiky č. 76/1945 Sb. , o požadování dopravních prostředků pro dobu mimořádných hospodářských poměrů, nařízení sboru pověřenců č. 42/1946 Sb. n. SNR, o požadování motorových vozidel za účelem hospodářské obnovy Slovenska a o jejich odnímání, a nařízení ministra dopravy č. 34/1950 Sb. , o zcizování silničních motorových vozidel, používaných pro živnostenskou dopravu.
§ 15. Účinnost a provedení. Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Petr v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck