Výše prostředků určených státním rozpočtem (dále jen "úvěry") k úhradě výdajů určitého druhu ( § 2 věta první rozpočtového zákona) je, pokud z rozpočtového zákona neplyne jinak ( § § 3, 4, 5, 6, 7, 12 a 18 rozpočtového zákona), hranicí pro uhrazování výdajů. Za úvěry v rozpočtech národních výborů určené na výdaje neinvestiční se považují částky zařazené v nich po úpravě provedené podle § 17 rozpočtového zákona.

Za nutné potřeby podle § 2 věty druhé rozpočtového zákona lze považovati jen takové potřeby, jejichž neodkladného uspokojení vyžaduje plnění závazků založených na zákonu nebo na jiném právním důvodu nebo plnění nezbytných úkolů státu, zejména provádění pětiletého hospodářského plánu a zabezpečení nerušeného chodu státní správy. Nutnost potřeby se především posuzuje s hlediska zájmu celého státu, nikoli jen s hlediska dotčené jeho oblasti nebo dotčeného oboru státní správy.

Úvěrů povolených pro určitý účel se smí použíti, i když jsou splněny podmínky stanovené v § 2 rozpočtového zákona, jen ve výši nezbytně potřebné k dosažení tohoto účelu. To platí také o uvolňování zúčtovatelných záloh, jež mohou býti povolovány jen v mezích příslušných předpisů a ve výši potřebné pro příslušný účel a jichž lze použíti jen do 31. prosince 1950, po případě, jde-li o výdaje uvedené v § 9 větě druhé rozpočtového zákona, do 15. února 1951.

Jsou-li úvěry, z nichž stát prostřednictvím ústředního úřadu podporuje stavební investice a koupě nemovitostí prováděné subjekty stojícími mimo obor státní správy, zařazeny jinde než v kapitole 21 státního rozpočtu, nutno použití těchto úvěrů předem projednati po stránce odborné (technické a technicko-hospodářské) s ministerstvem techniky.

Mají-li národní výbory ve svém rozpočtu zařazeny příspěvky na stavební investice a koupě nemovitostí prováděné subjekty stojícími mimo obor státní správy, mohou takové příspěvky poskytnouti jen po předchozím technickém přezkoušení.

Má-li býti opatřena přesunem rozpočetních úvěrů ( § 3 rozpočtového zákona) úhrada výdajů, na něž v úvěru příslušné účtové skupiny nebo podskupiny v podrobných rozpočtech jednotlivých kapitol státního rozpočtu (jednotlivých kapitol rozpočtu národního výboru) buď nebylo vůbec pamatováno, nebo na něž se sice pamatovalo, avšak rozpočtená částka na ně nedostačuje, může se tak státi jen v rámci téže kapitoly s výjimkami dále uvedenými.

Při zajišťování úhrady přesunem vyčerpávají úřady a orgány nejprve všechny možnosti v rámci oboru vlastní působnosti. Zároveň přihlížejí k tomu, aby úhrada byla pokud možno zajištěna nejprve v nejnižším rozpočtovém odvětví (pododdílu), a není-li to možné, postupně v rámci příslušného vyššího rozpočtového odvětví (oddílu, části).

Národní výbory mohou v oboru své působnosti zajišťovati úhradu výdajů podle § 2 odst. 1 přesunem v příslušné kapitole svého rozpočtu

Místní národní výbory, jejichž rozpočetní výdaje jsou děleny pouze na skupiny, mohou ve vlastní působnosti zajišťovati úhradu výdajů též přesunem vzájemně mezi účtovými skupinami 30 a 31.

Jestliže vznikly úspory na příslušných úvěrech tím, že nedošlo k určitým opatřením, na jejichž plnou nebo částečnou úhradu jsou preliminovány příspěvky zájemců, lze těchto úspor použíti způsobem stanoveným v předchozích odstavcích jen se souhlasem dohlédacího národního výboru (úřadu).

Národní výbory jsou povinny dodatečně oznamovati opatření učiněná podle odstavců 1 a 2 - s výjimkou opatření podle odstavce 1 písm. a) - dohlédacímu národnímu výboru, a pokud jde o krajské národní výbory (ústřední národní výbor hlavního města Prahy), věcně příslušnému ústřednímu úřadu, a to ve čtvrtletních lhůtách.

Nemůže-li místní národní výbor nebo okresní národní výbor zajistiti úhradu v rámci svého rozpočtu ani použitím přesunu úvěrů mezi kapitolami, požádá dohlédací národní výbor o jiné opatření úhrady. Dohlédací národní výbor může povoliti překročení úvěru, jestliže opatří úhradu

Nemůže-li okresní národní výbor zajistiti úhradu pro místní národní výbor ani způsobem uvedeným v odstavci 1, požádá o jiné zajištění úhrady krajský národní výbor.

U jednotných národních výborů jsou přesuny mezi úvěry určenými pro lidovou správu v obci a ostatními úvěry jejich rozpočtů přípustné jen se souhlasem krajského národního výboru.

Nemůže-li krajský národní výbor zajistiti úhradu potřebnou pro okresní národní výbor podle odstavce 1, nebo pro místní národní výbor způsobem obdobným, požádá o toto zajištění věcně příslušný ústřední úřad. Stejným způsobem se postupuje, jde-li o zajištění úhrady pro vlastní výdaje krajského národního výboru nebo ústředního národního výboru hlavního města Prahy. Ústřední úřad může povoliti překročení úvěru, jestliže opatří úhradu v rámci své kapitoly

K povolení přesunu podle odstavce 4 písm. a) si ústřední úřad předem vyžádá souhlas ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Při tom jest postupovati obdobně podle ustanovení § 7 odst. 2 věty třetí a násl.

Ostatní úřady, které jsou bezprostředně podřízeny ústředním úřadům (na př. báňská hejtmanství, Státní zeměměřický a kartografický ústav, cejchovní a puncovní ředitelství, Patentní úřad, státní úřady pro válečné poškozence), postupují při přesunovém řízení v rámci úvěrů povolených jim státním rozpočtem obdobně jako krajské národní výbory.

Ústřední úřady provádějí ve svém oboru působnosti v rámci úvěrů povolených jim státním rozpočtem zajišťování úhr ady obdobně podle § 3 a dále úvěrové přesuny mezi účtovými podskupinami 30a a 30b. V ostatních případech, jakož i pokud jde o vzájemné přesuny mezi výdaji ústředními, zemí českých a Slovenska příslušné kapitoly státního rozpočtu, je třeba souhlasu ministerstva financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Ministerstvo financí zašle v takovém případě spisový materiál se svým stanoviskem nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, který je oprávněn uplatniti do 8 dnů své námitky. Nedojde-li k dohodě o jeho námitkách, rozhodne o nich vláda ve schůzi, jíž se zúčastní předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Vláda oznámí své rozhodnutí předsedovi nejvyššího účetního kontrolního úřadu též písemně.

Řízení přesunové musí býti provedeno dříve, než se založí právní titul, z něhož má výdaj vzniknouti. Při řízení přesunovém jest dbáti ustanovení § 3 odst. 4 a 5 rozpočtového zákona. Má-li býti překročen úvěr v účtové třídě 4 a nemůže-li býti toto překročení uhrazeno úsporami na jiných úvěrech téže třídy, jest k takovému opatření třeba souhlasu vlády. Úspor na úvěrech v účtové třídě 4, určených státním rozpočtem na příspěvky na investice, může býti použito jen k úhradě vyšší potřeby výdajů investičních (účtová třída 0).

Návrhy na přesuny podle § § 3, 4, 5 a 7 musí obsahovati potvrzení příslušné účtárny, po případě jiného orgánu obstarávajícího službu účetní (dále jen "účtárna"), že lze provésti úhradu navrženým způsobem. Je proto třeba, aby účtárna vedla evidenci všech povolených výdajů a všech zadávek, jimiž se úvěr váže. Proto všichni referenti jsou povinni zasílati účtárně k záznamu nejen spisy, jimiž se dává poukaz k výplatě, nýbrž též spisy, jimiž se rozpočetní úvěry váží, zejména spisy, jimiž se uzavírají objednávky a zadávky.

Částku použitou přesunem jest v úvěru příslušného účtu (podúčtu) - po případě účtové skupiny v rozpočtech místních národních výborů v obcích do 3.000 obyvatel - vázati jako trvalou úsporu.

Data souhlasu dohlédacího národního výboru, ústředního úřadu nebo ministerstva financí jest zaznamenati ve spisech, v účetních knihách a v účetní závěrce.

Ministerstvo financí může v dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem a pokud jde o národní výbory též v dohodě s ministerstvem vnitra povoliti v jednotlivých případech, ukáže-li se toho nezbytná potřeba, odchylky od předchozích ustanovení.

Za opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a svými důsledky zatěžují státní rozpočty příštích let, se považují, pokud nejde o opatření podle zákonného předpisu, zejména zřizování fondů, zřizování nových honorovaných docentur a lektorátů na vysokých školách, rozšiřování úřadů a orgánů veřejné správy, zřizování, po případě rozšiřování jiných zařízení, uzavírání nových nájemních smluv, vydávání nových periodických tiskovin a dlouhodobé objednávky, pokud by takovými opatřeními byl způsoben nový nebo zvýšený náklad pro státní pokladnu.

Takováto opatření může provésti v oboru vlastní působnosti neb k nim dáti souhlas ústřední úřad, a to v jednotlivém případě do výše 250.000 Kčs ročně a v úhrnu všech případů do výše 4,000.000 Kčs ročně. V ostatních případech je třeba souhlasu ministerstva financí.

Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na hospodaření národních výborů; pro ně platí ustanovení zvláštní.

Za použití povolených úvěrů podle § 9 věty prvé rozpočtového zákona se pokládá poukaz peněz platebním poukazem vydaným do 31. prosince 1950 a dodaným účtárně k předpisu prokazatelně nejdéle do 5.ledna 1951, u zastupitelských úřadů nejpozději do 31. ledna 1951. Jde-li o použití úvěrů podle § 9 věty druhé rozpočtového zákona, musí býti poukaz vydán nejpozději do 15. února 1951 a účtárně dodán do 20. února 1951, u zastupitelských úřadů nejpozději do 20. března 1951.

Platební poukazy vydané v roce 1950, po případě do 15. února 1951, dodané však do účtárny po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 1, jest vrátiti jako neplatné.

Částky potřebné na placení závazků splatných v roce 1950 jest poukazovati, pokud rozpočtový zákon nestanoví jinak ( § 9 věta druhá), ještě v tomto roce. Úhrada výdajů, které mají zatěžovati úvěr státního rozpočtu na rok 1950, nesmí býti odsunuta k tíži úvěrů příštích let.

Poukazovati peníze k úhradě závazků, jež vzniknou po 31. prosinci 1950, nebo tvořiti jakýmkoli jiným způsobem reservy z úspor na úvěrech, není přípustno.

Orgán hospodařící úvěrem a orgán poukazující jest odpověden podle příslušných předpisů za to, že bylo dbáno ustanovení rozpočtového zákona a tohoto nařízení.

Návrhy na výdaje podle volné úvahy musí býti předloženy úspornému referentu, aby posoudil jejich účelno st a přiměřenost.

K hospodaření investičními úvěry je třeba předložiti potvrzení, že akce je zařazena do prováděcího plánu.

Účtárna přezkouší správnost údajů ve všech spisech, kterými se uskutečňují státní výdaje nebo příjmy. Jsou-li údaje správné a odpovídá-li poukaz zákonu a tomuto nařízení, provede se výplata (zaúčtuje se příjem).

Má-li účtárna námitky proti platebnímu poukazu (příkazu ke zúčtování příjmů), uvede ve spise, proč jej nelze provésti a vrátí spis bez provedení poukazujícímu orgánu.

Nesouhlasí-li poukazující orgán s názorem účtárny, předloží věc k rozhodnutí přednostovi úřadu - u ministerstva ministrovi, u národního výboru pak jeho předsedovi prostřednictvím příslušného referenta. Písemné rozhodnutí přednosty úřadu (předsedy národního výboru) je konečné. Jestliže toto rozhodnutí nařídí provedení poukazu, s nímž účtárna nesouhlasí, zařídí účtárna výplatu (příjem) a poznamená u příslušného účetního zápisu a v účetní závěrce stručné odůvodnění s uvedením čísla spisu, kterým byl poukaz proti jejím námitkám znovu nařízen. Poukazující úřad (národní výbor) oznámí však takové případy ministerstvu financí, nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu a - pokud nejde o ústřední úřad - také resortnímu ministerstvu.