Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.

Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci v závodech podniků národních, komunálních, družstevních i soukromých, provádějících stavební práce investiční nebo udržovací povahy, a to všechny práce hlavní stavební výroby a z prací pomocné stavební výroby práce malířské, lakýrnické (natěračské), dlaždičské, pokryvačské, asfaltérské, štukatérské, kladečské a obkladačské, teracářské a isolatérské (utěsňovací). Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách.

Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.

Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance stavebních závodů a závodů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci zaměstnáni po celý rok.

Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření příslušného orgánu jednotné odborové organisace.

Zaměstnanci, na něž se toto nařízení vztahuje (dále jen "zaměstnanci"), mají vůči svým zaměstnavatelům (dále jen "zaměstnavatelé") nárok na dovolenou ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.

Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.

Doba, která je podle zákona rozhodná pro prodloužení výměry dovolené, se počítá tak, že se za rok trvání pracovního poměru považuje každý kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících aspoň 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se za tato léta celé týdny, v nichž zaměstnanec byl v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících, a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. K počtu týdnů, o které součet všech týdnů přesahuje číslo dělitelné 26, se nepřihlíží. Doba trvání pracovních poměrů v jiném oboru nebo jiné skupině povolání, pokud je podle zákona započitatelná do doby rozhodné pro prodloužení dovolené, počítá se svou skutečnou délkou.

Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na trvání jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. ledna roku, v němž zaměstnanec dovolenou nastupuje.

Zaměstnavatel, pokud nepostupuje podle odstavce 3, je povinen založiti každému zaměstnanci ihned při nastoupení práce lístek na dovolenou (dále jen "lístek"), nemá-li ho již, a vyznačovati v něm jednotlivé týdny trvání pracovního poměru.

Zaměstnavatel vyznačuje jednotlivé týdny trvání pracovního poměru tak, že v lístku poznamenává částky, jež stanoví ministerstvo stavebního průmyslu vyhláškou v úředním listě, přihlížejíc jednak k délce zaměstnancovy dovolené, jednak k vyplácené mzdě. Vyznačování se provede buď vpisováním nebo vlepováním zvláštních známek vydaných k tomuto účelu Československou státní poštou, národním podnikem. Týdny, za něž zaměstnanci nepřísluší mzda ani její část, a týdny dovolené vyznačí zaměstnavatel poznámkou nebo vlepením zvláštní známky bez hodnoty; známky se však nevlepují, koná-li zaměstnanec základní službu v branné moci.

Je-li zaměstnavatelem národní nebo komunální podnik, lze údaje uvedené v odstavci 2 vyznačovati ve mzdových záznamech.

Zaměstnavatel je povinen po dobu trvání pracovního poměru lístek, po případě mzdové záznamy ( § 4 odst. 3), řádně uschovat a předložiti je na požádání k nahlédnutí orgánům okresního národního výboru, závodnímu zastupitelstvu zaměstnanců a zaměstnanci.

Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyhotoviti zaměstnanci lístek a vlepiti příslušné známky, pokud tak již neučinil dříve; lístek vydá zaměstnanci. Zaměstnanec je povinen odevzdati jej do úschovy novému zaměstnavateli. Zjistí-li nový zaměstnavatel, že lístek vykazuje nedostatky, je povinen neprodleně požádati dosavadního zaměstnavatele o jejich odstranění. Dosavadní zaměstnavatel je povinen neprodleně žádosti vyhovět.

Jakmile zaměstnanci vznikne nárok na dovolenou podle § 2 odst. 1, příslušejí mu při jejím nastoupení požitky ve výši odpovídající úhrnu částek vyznačených v lístku nebo ve mzdovém záznamu ( § 4 odst. 2 a 3).

Poskytuje-li se zaměstnanci poměrná část dovolené podle § 2 odst. 2, příslušejí mu při jejím nastoupení jen požitky odpovídající úhrnu částek vyznačených v období 32 týdnů trvání pracovního poměru.

Zaměstnavatel může v případech hodných zvláštního zřetele se souhlasem okresního národního výboru vyplatiti zaměstnanci na jeho žádost částky vyznačené v lístku nebo ve mzdovém záznamu dříve, než mu vznikne podle předchozích ustanovení nárok na dovolenou nebo její část.

Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou a částky vyznačené v lístku nebo ve mzdovém záznamu propadají. Zaměstnavatel v takovém případě nevydá zaměstnanci lístek a propadlých částek použije podle odstavce 4.

Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen od zaměstnance požadovati peněžitou náhradu za dovolenou, po případě za její část, kterou před zrušením pracovního poměru vyčerpal. Zaměstnavatel jest oprávněn sraziti příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.

Za dny, které zaměstnanec během kalendářního roku zamešká bez důležité příčiny ( § 4 odst. 2 a 4 zákona), je zaměstnavatel povinen požadovati od zaměstnance dvojnásobek částky připadající z požitků po dobu dovolené na každý takto zameškaný den. Rovněž v tomto případě je zaměstnavatel oprávněn sraziti příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.

Částky, které zaměstnanci propadly nebo byly od něho vybrány zpět v důsledku ztráty jeho nároku na dovolenou nebo její část, jakož i částky, které byly od zaměstnance vybrány za dny, které během kalendářního roku zameškal bez důležité příčiny, odvede zaměstnavatel podnikovému fondu pracujících a v závodech, v nichž během roku 1952 nedojde k zřízení tohoto fondu, jednotné odborové organisaci.