Čekejte, prosím...
A A A
[Obchodněprávní revue 4/2019, s. 85]
Udílení pokynů jednatelům společnosti s ručením omezeným ve vztahu k obchodnímu vedení společnosti v českém a rakouském právu

Možnost udílet pokyny členům statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným byla do českého práva zavedena s účinností od 1. ledna 2014. V rámci rozboru této nové právní úpravy je možné českou právní úpravu srovnat s rakouskou právní úpravou, ve které má udílení pokynů členům statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným své pevné místo. Je možné rovněž provést analýzu, zda jsou závěry rakouské právní vědy a judikatury k tomuto tématu přenositelné i do českého práva.

JUDr. MICHAEL ZVÁRA, Ph.D., LL.M., Praha*

I. Úvod

Ustanovení § 195 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích nebo „ZOK“), zakotvuje, že „nikdo není oprávněn udělovat jednateli pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst. 1“. Ustanovení § 51 odst. 2 zákona o obchodních korporacích1 nově umožňuje, aby člen statutárního orgánu kapitálové společnosti požádal nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení. Cílem tohoto příspěvku je ve vztahu k rakouskému právu srovnat obchodní vedení společnosti, přípustnost udílení pokynů jednatelům ohledně obchodního vedení ve společnosti s ručením omezeným v obou právních řádech a zhodnotit, zda jednatelem vyžádané a valnou hromadou udělené pokyny jsou pro jednatele společnosti s ručením omezeným závazné.

II. Česká právní úprava

Ustanovení § 195 odst. 2 zákona o obchodních korporacích nepřipouští zásahy do obchodního vedení, které je vyhrazeno jednatelům.2 Jednatel má tak obchodní vedení společnosti zajišťovat nezávisle na pokynech třetích osob, včetně společníků. Žádný ze společníků ani valná hromada tak nemohou jednateli udílet závazné pokyny nebo příkazy, jak má provádět obchodní vedení společnosti. V tomto ohledu nepředstavuje § 195 odst. 2 zákona o obchodních korporacích žádnou novinku oproti právní úpravě obsažené v § 194 odst. 4 ve vazbě na § 135 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ohledně zákazu udílet pokyny jednateli společnosti s ručením omezeným, které se týkají obchodního vedení, již byla publikována četná literatura.3 Novinkou od 1. 1. 2014 je však právě možnost požádat o udělení pokynů valnou hromadou společnosti, když i odborná literatura dovozuje, že tímto dochází k určitému prolomení nemožnosti dávat členům statutárního orgánu kapitálové společnosti pokyny ohledně obchodního vedení společnosti.4

Pokyny je jednatelům zakázáno udílet do obchodního vedení. Obchodní vedení ustálená judikatura definuje jako „řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech“.5

III. Rakouská právní úprava

1. Obchodní vedení v rakouské právní úpravě

Rakouské právo ve vztahu k obchodnímu vedení rozlišuje obchodní vedení a zastoupení, přičemž obchodní vedení upravuje vztahy „dovnitř“ společnosti a zastoupení obchodní společnosti upravuje vztahy „navenek“ společnosti. Pojem obchodní vedení není v rakouské právní úpravě definován zákonem. Komentářová literatura dovozuje, že k obchodnímu vedení společnosti patří zejména vedení obchodní činnosti, produktové a finanční plánování, produkce zboží nebo poskytování služeb, marketing, zaměstnávání zaměstnanců, výzkum a vývoj a případně rovněž vedení koncernu.6

 

2. Pokyny valné hromady jednatelům společnosti

Rakouské právo možnost udílet pokyny jednatelům společnosti s ručením omezeným do oblasti obchodního vedení upravuje v § 20 odst. 1 GmbHG.7 V tomto ustanovení je zakotveno, že „jednatelé jsou vůči společnosti zavázání dodržovat veškerá omezení, která jsou stanovena ve společenské smlouvě, usnesení společníků nebo v pro jednatele závazném nařízení dozorčí rady ve vztahu k rozsahu jejich oprávnění zastupovat společnost“. Rakouská literatura k tomuto ustanovení dovozuje, že společníci společnosti s ručením omezeným zásadně mají právo udílet jednatelům společnosti s ručením omezeným pokyny, přičemž toto právo se týká všech oblastí a toto právo mohou společníci na valné hromadě vykonávat prostou většinou.8 Současně je zdůrazňováno, že toto právo nemá většinový společník sám o sobě, tj. je nezbytné usnesení společníků, a většinový společník tak nemůže obcházet k prosazení své vůle ohledně udělení závazných pokynů jednateli valnou hromadu společnosti.9 Naproti tomu jediný společník může tyto pokyny jednateli udělovat v zásadě stále, neboť jediný společník se může samostatně vzdát práva na svolání valné hromady a de facto tak vykonávat tuto funkci kdykoliv.10 Rakouské právo však připouští, aby ve společenské smlouvě bylo právo udílet pokyny jednateli společnosti vyhrazeno i jednotlivým společníkům.11

Společníci společnosti s ručením omezeným jsou v rakouském právu nejvyšší orgán společnosti.12 Pokud tedy není ve společenské smlouvě sjednáno jinak, mohou společníci společnosti s ručením omezeným kdykoliv zasahovat do obchodního vedení prostřednictvím přijatých usnesení.13 Společníci společnosti s ručením omezeným tak tímto způsobem mohou zakázat jednatelům učinění určitých kroků v rámci obchodního vedení, určité kroky schválit, nebo dokonce i určité kroky či úkony v rámci obchodního vedení jednatelům nařídit.14 Rakouská literatura zdůrazňuje, že toto právo společníků udílet jednatelům pokyny i co do obchodního vedení je jedním z charakteristických znaků společnosti s ručením omezeným a toto právo rovněž zásadně odlišuje společnost s ručením omezeným od akciové společnosti, kde toto právo akcionářům nepřísluší.15

Rakouská judikatura dovozuje, že společníci mohou závazně do oblasti obchodního vedení vstupovat z vlastní iniciativy a obsáhle.16 Judikatura rovněž zdůrazňuje, že je nezbytné, aby tyto pokyny byly uděleny ve formě usnesení společníků, ale k přijetí závazného usnesení pro udělení pokynu stačí prostá většina hlasů.17

Základním předpokladem pro závaznost udílených pokynů je v rakouském právu skutečnost, že tyto pokyny musejí být v souladu se zákonem.18 Pokud je udělen nezákonný pokyn, jednatel tímto pokynem vázán není.19 Nedodržení závazného a řádně přijatého pokynu představuje porušení povinností jednatele a může vést ke vzniku povinnosti nahradit škodu.

 

3. Odpovědnost jednatelů za provedení uděleného pokynu

Zásadním ustanovením rakouské právní úpravy v rámci vázanosti jednatelů pokyny valné hromady co do obchodního vedení je § 25 odst. 5 GmbHG, které normuje, že pokyn udělený jednateli společnosti zásadně zprošťuje tohoto jednatele odpovědnosti vůči společnosti, to však neplatí, pokud je nezbytné nahradit věřitelům společnosti škodu.20 Rakouská literatura uvádí, že se zde rakouské právo opírá o německé právo, které je v této otázce totožné.21 Pokud tedy společníci svým usnesením udělí jednateli pokyn nebo s určitým jednáním jednatele v rámci obchodního vedení společnosti souhlasí, je zde důvod pro zproštění jednatele odpovědnosti vůči společnosti. To platí za podmínky, že společníci (popřípadě jiný orgán oprávněný udílet pokyny) nevzali jednání jednatele na vědomí jen nezávazně.22 Rakouské právo dokonce dovozuje, že neexistuje ani žádná „minimální oblast“ obchodního vedení, která by byla z možnosti udílení závazných pokynů společníky předem zcela vyloučena.23

 

4. Ochrana věřitelů

V případech udělení pokynu jednateli společníky nebo schválení určitého jednání jednatele společníky však zůstává odpovědnost jednatele zachována, pokud je nezbytné uspokojit nároky věřitelů společnosti s ručením omezeným.24 V rakouské judikatuře a doktríně existují spory, jak uvedené zákonné ustanovení vykládat. Část literatury dovozuje, že zákonná povinnost péče řádného hospodáře zůstává ve prospěch věřitelů společnosti zachována i při provádění pokynů přijatých společníky.25 Věřitelé společnosti jsou chráněni tak, že odpovědnost jednatelů není fakticky zrušena tím, že jednatelé jednají v souladu se závazným pokynem společníků, a to v případě, že je nezbytné uspokojit nároky věřitelů společnosti.26 Tato část literatury dovozuje, že jednatelé by měli usnesení s pokyny společníků, které sice nejsou protiprávní (tedy jednateli nejsou uděleny pokyny, které přikazují jednání vedoucí k porušení péče řádného hospodáře), ale jsou pro společnost nevýhodné, napadnout žalobou na neplatnost u soudu.27 Většinový názor rakouské judikatury a právní vědy je však v současné době takový, že § 25 odst. 5 GmbHG vždy zprošťuje jednatele odpovědnosti vůči společnosti, pokud jednatel jedná v souladu s přijatým usnesením, ale jeho odpovědnost zůstává zachována vůči věřitelům společnosti, pokud společnost nemá dostatek prostředků a tyto prostředky jsou nezbytné k uspokojení nároků věřitelů.28

Nicotné pokyny nebo usnesení jsou bez právních následků, a odpovědnost jednatele je tak nedotčena.29 Jako příklad nicotných pokynů uvádí rakouská judikatura a literatura pokyny týkající se porušení zákonných povinností o udržování základního kapitálu společnosti,30 pokyn nepodávat insolvenční návrh v situaci, kdy existuje zákonná povinnost tento návrh podat,31 pokyn neprovádět platby zákonných odvodů či daní nebo provedení jednání, které zakládá skutkovou podstatu trestného činu.32 Takováto usnesení a pokyny mohou a musejí být jednateli ignorovány a z jejich nedodržení neplynou pro jednatele žádné negativní následky.33

IV. Srovnání české a rakouské právní úpravy

Česká a rakouská právní úprava představují v oblasti možnosti udílet jednateli společnosti s ručením omezeným pokyny do oblasti obchodního vedení zjevné protiklady. Zatímco česká právní úprava udílení pokynů jednatelům společníky do oblasti obchodního vedení výslovně nepřipouští (s výjimkou v § 51 odst. 2 ZOK), rakouské právo velmi silně akcentuje právo společníků udílet pokyny jednatelům i do obchodního vedení, a dokonce toto právo považuje za jeden z charakteristických rysů společnosti s ručením omezeným a z tohoto práva společníků žádnou oblast obchodního vedení společnosti nevyjímá. Ustanovení § 195 odst. 2 věty před středníkem ZOK je přímým opakem pravidla, které obsahuje § 20 odst. 1 GmbHG.

Rozdíl v české a rakouské právní úpravě panuje v náhledu na standard péče řádného hospodáře v případě udělení pokynů společníky. V České republice nelze (a to ani vyžádaným pokynem valné hromady) standard péče řádného hospodáře ovlivnit (§ 51 odst. 2 věta za středníkem ZOK). Je tak možné souhlasit s názory, že celkově je péče řádného hospodáře chápana objektivizujícím způsobem.34 Jednatel dle českého práva tedy nesmí nikdy svoji žádost o udělení pokynu dle § 51 odst. 2 ZOK formulovat tak, že by pokyn valné hromady směřoval v konečném důsledku k neodůvodněné újmě pro společnost. Takováto formulace žádosti o udělení takového pokynu by byla v rozporu s péčí řádného hospodáře. Naproti tomu rakouská úprava chápe jednatele tak, že má postavení správce cizího majetku,35 a vnitřní důvod existence tohoto postavení odpadá, pokud skuteční (hospodářští) vlastníci36 tohoto majetku, totiž společníci, vyjádřili svou vůli ohledně správy společnosti. Společníci rakouské společnosti s ručením omezeným tak jsou oprávněni udělovat jednateli pokyny, i když tyto pokyny ve svém důsledku vedou k neodůvodněné újmě pro společnost (pokud nejsou dotčeny pohledávky věřitelů vůči této společnosti). V tomto případě tedy dodržením a vykonáním závazného pokynu společníků nevzniká odpovědnost jednatele za porušení péče řádného hospodáře, byť by se bez tohoto pokynu o porušení jednat mohlo, pokud by jednatel vykonal totožné jednání. Rakouské právo sice také chápe péči řádného hospodáře jako objektivizující standard, ale právě prostřednictvím udílení pokynů mohou společníci jednateli udílet závazné pokyny, a tedy i závazně určovat rozsah jednání jednatele. Skutečnost, že je pokyn pro společnost nevýhodný, nezprošťuje jednatele povinnosti ho vykonat, ale zprošťuje ho vždy odpovědnosti vůči společníkům a společnosti, tedy vždy ho zprošťuje vnitřní odpovědnosti za nedodržení péče řádného hospodáře. Ve smyslu rakouské právní úpravy jsou to totiž společníci, kdo v konečném hledisku rozhoduje o hospodářských zájmech společnosti.

Vzniká tak otázka, zda se lze při výkladu § 51 odst. 2 ZOK inspirovat rakouskou právní úpravou. V této souvislosti je nezbytné zohlednit, že společníci v české společnosti s ručením omezeným nemají zákonnou a ani smluvní možnost udílet jednateli ze své vlastní iniciativy jakékoliv pokyny či příkazy do obchodního vedení společnosti (§ 196 odst. 2 ZOK). Zatímco tedy v rakouské společnosti s ručením omezeným může být jednatel v podstatě jen vykonavatelem vůle společníků, aniž by mohl samostatně rozhodovat o obchodním vedení, v české společnosti s ručením `omezeným musí vždy jít o osobu, která obchodní vedení společnosti vykonává samostatně, nezávisle a bez přímého vlivu společníků. V případě žádosti jednatele o udělení pokynu dle § 51 odst. 2 ZOK se však střetává několik principů: jednatel je v české společnosti s ručením omezeným vázán péčí řádného hospodáře, která není udělením pokynu dotčena. Na druhou stranu jsou to společníci, kteří rozhodují o svých majetkových zájmech a základním směřování společnosti, což právě např. rakouské právo podtrhuje tím, že jednatel je jejich pokyny vázán. Pokud je v české společnosti s ručením omezeným následně pokyn na základě žádosti jednatele udělen, je dle mého mínění možné se při výkladu závaznosti a případné odpovědnosti jednatele při provádění tohoto pokynu inspirovat rakouskou právní úpravou.

 

1. Nezákonné pokyny

Mám za to, že jednatel by porušoval péči řádného hospodáře již tím, pokud by žádal valnou hromadu o udělení pokynu k jednání nebo činnosti, která je sama o sobě bez dalšího protiprávní. Jednatel tak nemůže žádat valnou hromadu o pokyn, zda má podat insolvenční návrh v situaci, kdy tak vyžaduje insolvenční zákon, zda má dodržovat zákonné povinnosti ve vztahu k daňovým zákonům, zda má společnost při svém podnikání dodržovat hygienické nebo pracovní předpisy nebo předpisy k ochraně životního prostředí. Svou péči řádného hospodáře by porušoval i v případě, že by případné dodržení tohoto nezákonného pokynu mohlo být pro společnost výhodné (např. úspora finančních prostředků v důsledku nevybavení pracoviště povinnými bezpečnostními pomůckami a prostředky). Jednatel by svou péči řádného hospodáře porušoval i tak, že by sice ze žádosti o udělení pokynu výslovně nevyplývalo, že je žádost v rozporu se závaznými právními předpisy, ale svou žádost o pokyn by formuloval tak, že v případě schválení pokynu by byly závazné právní předpisy porušeny v každém případě. Jednatel nejedná v souladu s péčí řádného hospodáře, když všechny jednatelem nabízené varianty představují porušení závazných právních norem. Skutečnost, že jednatel výslovně neinformoval valnou hromadu o tom, že všechny varianty představují porušení právních předpisů, nemůže hrát v posuzování jeho odpovědnosti roli, neboť je jeho úkolem, aby v rámci své činnosti měl povědomí o závazných právních normách.

Pokyny, které byly přijaty na základě zavádějících nebo protiprávních dotazů či žádostí jednatele, tak nemohou jednatele jakkoliv zprostit jeho odpovědnosti (ať již vůči společnosti, či třetím osobám). Současně protiprávní pokyn není pro jednatele jakkoliv závazný.37 Jednatel porušuje svou péči řádného hospodáře již tím, že valnou hromadu žádá o pokyn na základě zkreslených informací. Jednatel tak musí již při formulaci žádosti o pokyn postupovat s péčí řádného hospodáře.38

 

2. Pokyny, které od počátku (hledisko ex ante) mají vést k porušení péče řádného hospodáře jednatelem

Druhou skupinou pokynů mohou být vyžádané pokyny, které sice nejsou výslovně v rozporu se zákonem, ale které vedou k porušení péče řádného hospodáře. Pokud si jednatel vyžádá pokyn, který ve svém důsledku z hlediska již ex ante vede k porušení péče řádného hospodáře (např. si jednatel vyžádá pokyn, zda má uzavřít určitou smlouvu, která je od počátku zcela zjevně pro společnost velmi nevýhodná), pak tímto pokynem vázán není, když již samotnou žádostí o pokyn jednatel opět porušuje péči řádného hospodáře, neboť jednatel nejedná v zájmu společnosti a pro blaho společnosti. Nedodržení takto přijatého pokynu samo o sobě nevyvolává odpovědnost jednatele vůči společnosti, ale jednatel může být odpovědný v důsledku porušení péče řádného hospodáře, když valnou hromadu společnosti požádal o pokyn, který vede ve svém důsledku k tomu, že by při jeho dodržení a při jeho provádění jednatel musel porušovat péči řádného hospodáře. Předmětem žádosti o pokyn dle § 51 odst. 2 ZOK tak nemohou být pokyny, které mají za důsledek vznik neodůvodněné újmy v neprospěch společnosti.39

Rovněž v tomto případě tak jednatele udělený pokyn valné hromady neváže a jednání v souladu s uděleným pokynem ho nemůže jakkoliv zprostit odpovědnosti vůči společnosti či třetím osobám.

 

3. Ostatní pokyny

Pokud vyžádaný pokyn jednatele nespadá ani do jedné z výše uvedených kategorií, mám za to, že udělený pokyn jednatele váže40 a v obecné rovině ho zprošťuje odpovědnosti vůči společnosti, která by z provádění přijatého pokynu mohla vyplývat.41 Pokud tedy jednatel vyžádá pokyn, který není pro společnost z hlediska ex ante zcela zjevně nevýhodný a při jeho formulaci jednatel dodržel péči řádného hospodáře, nebude jednatel odpovídat za volbu konkrétního valnou hromadou přijatého rozhodnutí a za jeho provádění (za předpokladu dodržení péče řádného hospodáře i při jeho provádění) a současně bude pokynem vázán. Jednatel je tak povinen v rámci péče řádného hospodáře valnou hromadou udělený pokyn provádět; případné neprovedení tohoto závazného úkonu by znamenalo porušení povinností jednatele a jeho odpovědnost vůči společnosti v důsledku nerespektování závazného pokynu. Jednatel však dle mého mínění musí neustále kontrolovat, zda se nezměnily podmínky či situace na trhu, a v případu změny neprodleně informovat společníky nebo svolat valnou hromadu a vyžádat si nový pokyn.

Valná hromada může rovněž žádost jednatele vyřídit tak, že nepřijme žádné závazné usnesení či že přijme jen doporučující usnesení. V tomto případě není jednatel povinen jednat dle tohoto usnesení a může jednat i jinak, než je v doporučení uvedeno, a to aniž by toto nerespektování přijatého doporučujícího usnesení mělo samo o sobě za následek vznik odpovědnosti jednatele vůči společnosti.

Jednatel však nesmí dle mého mínění žádat o takové pokyny, které by de facto znamenaly převzetí obchodního vedení společnosti valnou hromadou či žádat o udílení pokynů velmi obecným způsobem, tak aby fakticky o obchodním vedení rozhodovala valná hromada a jednatel fakticky obchodní vedení vůbec nevykonával z vlastní iniciativy. Tím by se situace přiblížila právní úpravě v Rakousku, což by dle mého názoru bylo v rozporu s § 195 odst. 2 ZOK.

 

4. Odpovědnost jednatele za provádění závazného pokynu

Pokud jednatel obdrží od valné hromady ve smyslu § 51 odst. 2 ZOK závazný pokyn a tento pokyn s péčí řádného hospodáře provede, zprošťuje ho vůči společnosti závazně a platně udělený pokyn odpovědnosti, a to i v případě, že se tento pokyn následně ukáže být nevýhodný.

Je možné si nyní klást otázku, zda jednatele může udělený pokyn valné hromady zprostit odpovědnosti vůči věřitelům společnosti. Tato otázka je relevantní např. u § 68 ZOK, § 159 odst. 3 ObčZ a rovněž u skutkových podstat různých deliktů, kdy vůči třetí osobě jako poškozenému odpovídá dle právní úpravy deliktního práva přímo jednatel společnosti. V této souvislosti lze uvažovat např. o odpovědnosti dle § 2910 věty druhé ObčZ z důvodu porušení ochranné normy. Uvedená otázka bude zejména aktuální v případě platební neschopnosti společnosti.

V tomto ohledu soudím, že závazný pokyn valné hromady dle § 51 odst. 2 ObčZ má účinky jen uvnitř společnosti a jednatel se nemůže jakékoliv své odpovědnosti vůči třetím osobám zprostit s poukazem na platný a závazný pokyn valné hromady. Opačný závěr by de facto vedl zcela k vyloučení účinků systému ochrany věřitelů společnosti s ručením omezeným. V tomto ohledu je možné rovněž odkázat na rakouskou právní úpravu, která též dovozuje, že dodržení uděleného pokynu má důsledky v zásadě jen co do „vnitřní“ odpovědnosti vůči společnosti, nikoliv však vůči třetím subjektům.

Jednatel tak není v důsledku dodržování pokynu uděleného valnou hromadou vyvázán ze své případné odpovědnosti vůči věřitelům, pokud společnost není schopna dostát svým platebním povinnostem. Tuto skutečnost dovozuji z § 51 odst. 2 věty za středníkem ZOK. Jednatel v české společnosti s ručením omezeným vždy musí jednat s péčí řádného hospodáře, přičemž ve vztahu k rakouskému právu totéž dovozuje rakouská odborná literatura a judikatura. Zásadní rozdíl mezi českým a rakouským právem je však ten, že společníci nebo valná hromada mohou dle rakouského práva udělit i z vlastní iniciativy jednateli pokyny, které ve svém důsledku „sníží“ standard péče řádného hospodáře, protože tyto pokyny mohou být pro společnost nevýhodné, a přesto je jimi jednatel vázán. V tomto případě neodpovídá jednatel v rakouském právu za škodu, protože jednal v souladu s pokyny valné hromady nebo společníků, ačkoliv ve svém důsledku (materiálně nahlíženo) jeho jednání nebylo činěno ku prospěchu společnosti. Obdobný přístup dle mého mínění s ohledem na § 195 odst. 2 a § 51 odst. 2 část věty za středníkem ZOK není pro české právo možné přijmout, když o formulaci žádosti o udělení pokynu rozhoduje jen jednatel, a nikoliv společníci či valná hromada.

Rozdílnost přístupu v České republice a v Rakousku je dle mého mínění odůvodněna tím, že společníci jsou v Rakousku vnímáni jako osoby, které se mohou rovněž de facto účastnit z vlastní iniciativy obchodního vedení společnosti, zatímco v českém právu tuto iniciativu společníci nikdy nemají, a obchodní vedení je tak záležitost čistě a výhradně jednatelů. V rakouském právu se skutečně jeví rakouské doktríně jako nemyslitelné, aby jednatel odpovídal společnosti za škodu, která vznikla tak, že byl jednateli ze strany společníků udělen závazný pokyn jednat určitým způsobem, se kterým nemusel jednatel ani souhlasit, a přesto byl povinen ho vykonat. Tato situace v českém právu nastat nemůže, protože je výhradně na jednateli, jakou otázku valné hromadě k jejímu rozhodnutí z oblasti obchodního vedení předloží. Za této situace se skutečně jeví dle mého mínění jako plně ospravedlnitelné, že v českém právu jednatel musí vždy péči řádného hospodáře dodržovat, standard péče řádného hospodáře nelze v českém právu jednateli určovat nebo tento standard péče řádného hospodáře snižovat prostřednictvím pokynů společníků (a to ani vyžádaných) nebo valné hromady nebo rozhodnutí společníků. V českém právu tak porušení péče řádného hospodáře vede ke vzniku odpovědnosti jak vůči společnosti, tak i vůči třetím osobám (při splnění zákonných podmínek), zatímco v rakouském právu má dodržení pokynu valné hromady za následek zproštění jednatele povinnosti náhrady škody vůči společnosti vždy a vůči věřitelům není zproštěn pouze tehdy, pokud dodržoval nicotný nebo neplatný pokyn valné hromady nebo pokud není společnost schopna dostat svým platebním povinnostem. Jednatel v českém právu je samostatná osoba, kterou nemohou společníci prostřednictvím vlastních pokynů donutit k určitému jednání, zatímco v rakouském právu jde o osobu plně závislou na vůli společníků společnosti a plně závislou na jejich pokynech.

V českém právu tak dodržování jakýchkoliv pokynů udělených valnou hromadou společnosti nemůže jednatele zprostit odpovědnosti vůči třetím osobám, ale vůči společnosti může být své odpovědnosti zproštěn, pokud dodržoval řádně přijatý pokyn valné hromady, o který v souladu s požadavky na péči řádného hospodáře požádal a tento pokyn v souladu s péčí řádného hospodáře vykonával.

Problematická situace může nastat v případě, kdy jednatel v souladu s péčí řádného hospodáře požádá o pokyn, ten je udělen a v průběhu provádění pokynu dojde k podstatné změně okolností (např. změně podmínek na relevantním trhu nebo k zásahu vyšší moci), která uvedený pokyn staví do nového světla a jeho provádění by vedlo k porušení péče řádného hospodáře. V této situaci by jednatel jednající s péčí řádného hospodáře měl navrhnout valné hromadě dle § 51 odst. 2 ZOK udělení nového pokynu v návaznosti na nově nastalou situaci. Může ovšem dojít k tomu, že valná hromada žádný nový pokyn neudělí,42 čímž starý pokyn zůstane v platnosti. V této situaci je možné klást si otázku, zda jednatel je povinen jednat dle platného a závazného pokynu, který ovšem vede k porušení péče řádného hospodáře (aniž by to zavinil jednatel), a zda případné dodržení tohoto pokynu povede ke zproštění odpovědnosti jednatele. Mám za to, že v uvedené situaci je jednatel povinen ignorovat závazné pokyny a vždy jednat s péčí řádného hospodáře tak, aby jednal ve prospěch a pro blaho společnosti s ohledem na nové podmínky. Udělený pokyn nemůže jednatele vyvinit z případného jednání, které je zcela zjevně v neprospěch společnosti, byť by jednání jednatele bylo formálně souladné s uděleným pokynem, ale v rozporu s novou situací a novými existujícími podmínkami.

V. Závěr

V příspěvku byla analyzována rozdílná situace jednatelů v jinak blízkých právních řádech České republiky a Rakouska. Zásadní rozdíl tkví v tom, že dle českého práva není nikdo oprávněn jednateli udílet do oblasti obchodního vedení pokyny z vlastní iniciativy, ale dle rakouského práva mají společníci a valná hromada právo do obchodního vedení obsáhle z vlastní iniciativy zasahovat a jednatel je povinen tyto pokyny dodržovat a plnit. Je tak možné říci, že péče řádného hospodáře v českém právu je definována objektivizujícím standardem, který není možné snížit ani vyžádaným pokynem, ale v rakouském právu mohou společníci nebo valná hromada nepřímo tento standard snížit, neboť mohou jednateli udělit i závazný pokyn, který nemusí být ve prospěch společnosti. Pokud však je v českém právu jednatelem položená žádost o udělení pokynu formulována v souladu s pravidly péče řádného hospodáře a jednatel při provádění tohoto pokynu péči řádného hospodáře dodržuje, zprošťuje ho udělený pokyn odpovědnosti vůči společnosti za nedodržení péče řádného hospodáře ohledně obchodního rozhodnutí vztahujícího se k udělenému pokynu.



Poznámky pod čarou:

Autor je odborným asistentem na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Autor by chtěl tímto poděkovat paní Univ.-Prof.in Dr.in Eveline Artmann z Právnické fakulty Univerzity Jana Keplera v Linci za její cenné rady a podněty týkající se rakouské právní úpravy. Článek vznikl v rámci programu Progress Q03 – Soukromé právo a výzvy dneška.

Odkaz v § 195 odst. 2 ZOK na § 51 odst. 1 ZOK představuje zjevnou legislativní chybu, když zákonodárce nepochybně mínil učinit odkaz na § 51 odst. 2 ZOK.

Pokorná, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 1029, odst. 5.

Balýová, L. Péče řádného hospodáře ve volených orgánech obchodních korporací ve světle rekodifikace. Obchodněprávní revue, 2014, č. 7–8; Borsík, D. Péče řádného hospodáře a pravidlo podnikatelského úsudku bez legend. Obchodněprávní revue, 2015, č. 7–8; Broulík, J. Pravidlo podnikatelského úsudku a riziko. Obchodněprávní revue, 2012, č. 6; Čech, P. K náhradě újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře po rekodifikaci. Pojistné rozpravy, 2013, č. 31; Hámorská, A. Povinnost členů orgánů obchodních korporací jednat s péčí řádného hospodáře po rekodifikaci. Obchodněprávní revue, 2012, č. 9; Pokorná, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2; Patěk, D. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015; Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s. 37–41. In Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2019-03-25].

Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 426, odst. 40.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003, uveřejněný pod číslem 80/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2831/2015; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1355/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1876/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5715/2017.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.) Wiener Kommentar zum GmbH-Gesetz. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2015, § 25, s. 14, odst. 11.

Gesetz vom 6. März 1906, über Gesellschaften mit beschränkter Haftung (GmbH-Gesetz - GmbHG), StF: RGBl. Nr. 58/1906 (zákon ze dne 6. března 1906 o společnostech s ručením omezeným). Uvedený zákon platil na území dnešní České republiky až do 31. 12. 1950.

Artman, E., Rüffler, F. Gesellschaftsrecht. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2017, s. 418, odst. 937; Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.) Wiener Kommentar zum GmbH-Gesetz. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2017, § 20, s. 33, odst. 30; Arnold, N., Pampel, F.-R. in Gruber, M., Harrer, F. (Hrsg) GmbHG. Kommentar. Wien: Linde Verlag, 2014, s. 395, odst. 25.

Rozsudek Nejvyššího soudního dvora Rakouska ze dne 9. 11. 1977, č. j. 1Ob690/77.

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 418, odst. 937.

Rider, B. in Foglar-Deinhardstein, H., Aburumieh, N., Hoffenscher-Summer, A. (Hrsg) GmbHG. Gesetz über Gesellschaften mit beschränkter Haftung. Wien: Verlag Österreich, 2017, s. 300, odst. 10.

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 30.

Rozsudek Nejvyššího soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1Ob226/98m, publikován pod č. 71/157 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, civilní část.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 12. 1976, č. j. 1Ob797/76, publikováno pod č. 49/163 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, civilní část.

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 30.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1Ob226/98m, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 71/157; Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 31.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 12. 1976, č. j. 1Ob797/76, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 49/163; usnesení Nejvyššího soudního dvora ze dne 30. 10. 2017, č. j. 9ObA106.

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 34, odst. 33; Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F. GmbH Gesetz. Kommentar. Wien: LexisNexis, 2007, § 20, odst. 9.

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 20, odst. 9.

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 429, odst. 966.

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 25 odst. 19; srov. § 43 odst. 3 větu třetí německého zákona o společnostech s ručením omezeným.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 67.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 11. 7. 1970, č. j. 3Ob622/79, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 52/116.

Ustanovení § 25 odst. 5 GmbHG; rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 30. 1. 1979, č. j. 5Ob686.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 430, odst. 967.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3Ob287/02f.

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 10. 12. 1992, č. j. 6Ob656/90.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 191.

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 191.

Pokorná, J. in Pokorná, J., Holejšovský, J., Lasák, J., Pekárek, M. a kol. Obchodní společnosti a družstva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 93; Čech, P., Šuk, P. Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Bova Polygon, 2016, s. 161.

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 20 odst. 19.

V německém originálu „wirtschaftliche Eigentümer“. K překladu tohoto pojmu do češtiny se česká judikatura vyjádřila v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 3 Af 50/2014-61, publikovaném pod č. 1713/2008 Sb. NSS, kde konstatovala, že „německá varianta wirt-schaftlicher Eigentümer přeložitelná jako hospodářský vlastník akcentuje ekonomický rozměr vlastnictví podnikatele“.

Shodně Štenglová, I. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodnich korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 138, odst. 1; Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 430, odst. 54.

Shodně Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 428, odst. 48.

Shodně Štenglová, I. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P., op. cit. sub 37, s. 156, odst. 18.

Shodně Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 431, odst. 58; Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s․ 37–41.

Shodně Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s. 37–41.

Udělení pokynu na základě žádosti dle § 51 odst. 2 ZOK není povinností valné hromady.

Poznámky pod čarou:
*

Autor je odborným asistentem na katedře občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Autor by chtěl tímto poděkovat paní Univ.-Prof.in Dr.in Eveline Artmann z Právnické fakulty Univerzity Jana Keplera v Linci za její cenné rady a podněty týkající se rakouské právní úpravy. Článek vznikl v rámci programu Progress Q03 – Soukromé právo a výzvy dneška.

1

Odkaz v § 195 odst. 2 ZOK na § 51 odst. 1 ZOK představuje zjevnou legislativní chybu, když zákonodárce nepochybně mínil učinit odkaz na § 51 odst. 2 ZOK.

2

Pokorná, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 1029, odst. 5.

3

Balýová, L. Péče řádného hospodáře ve volených orgánech obchodních korporací ve světle rekodifikace. Obchodněprávní revue, 2014, č. 7–8; Borsík, D. Péče řádného hospodáře a pravidlo podnikatelského úsudku bez legend. Obchodněprávní revue, 2015, č. 7–8; Broulík, J. Pravidlo podnikatelského úsudku a riziko. Obchodněprávní revue, 2012, č. 6; Čech, P. K náhradě újmy způsobené porušením péče řádného hospodáře po rekodifikaci. Pojistné rozpravy, 2013, č. 31; Hámorská, A. Povinnost členů orgánů obchodních korporací jednat s péčí řádného hospodáře po rekodifikaci. Obchodněprávní revue, 2012, č. 9; Pokorná, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2; Patěk, D. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015; Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s. 37–41. In Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2019-03-25].

4

Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 426, odst. 40.

5

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003, uveřejněný pod číslem 80/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2831/2015; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1355/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1876/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5715/2017.

6

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.) Wiener Kommentar zum GmbH-Gesetz. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2015, § 25, s. 14, odst. 11.

7

Gesetz vom 6. März 1906, über Gesellschaften mit beschränkter Haftung (GmbH-Gesetz - GmbHG), StF: RGBl. Nr. 58/1906 (zákon ze dne 6. března 1906 o společnostech s ručením omezeným). Uvedený zákon platil na území dnešní České republiky až do 31. 12. 1950.

8

Artman, E., Rüffler, F. Gesellschaftsrecht. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2017, s. 418, odst. 937; Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.) Wiener Kommentar zum GmbH-Gesetz. Wien: MANZ’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, 2017, § 20, s. 33, odst. 30; Arnold, N., Pampel, F.-R. in Gruber, M., Harrer, F. (Hrsg) GmbHG. Kommentar. Wien: Linde Verlag, 2014, s. 395, odst. 25.

9

Rozsudek Nejvyššího soudního dvora Rakouska ze dne 9. 11. 1977, č. j. 1Ob690/77.

10

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 418, odst. 937.

11

Rider, B. in Foglar-Deinhardstein, H., Aburumieh, N., Hoffenscher-Summer, A. (Hrsg) GmbHG. Gesetz über Gesellschaften mit beschränkter Haftung. Wien: Verlag Österreich, 2017, s. 300, odst. 10.

12

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 30.

13

Rozsudek Nejvyššího soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1Ob226/98m, publikován pod č. 71/157 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, civilní část.

14

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 12. 1976, č. j. 1Ob797/76, publikováno pod č. 49/163 Sbírky soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, civilní část.

15

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 30.

16

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 29. 9. 1998, č. j. 1Ob226/98m, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 71/157; Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 33, odst. 31.

17

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 12. 1976, č. j. 1Ob797/76, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 49/163; usnesení Nejvyššího soudního dvora ze dne 30. 10. 2017, č. j. 9ObA106.

18

Enzinger, M. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 8, § 20, s. 34, odst. 33; Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F. GmbH Gesetz. Kommentar. Wien: LexisNexis, 2007, § 20, odst. 9.

19

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 20, odst. 9.

20

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 429, odst. 966.

21

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 25 odst. 19; srov. § 43 odst. 3 větu třetí německého zákona o společnostech s ručením omezeným.

22

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 67.

23

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 11. 7. 1970, č. j. 3Ob622/79, uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, část občanskoprávní, pod č. 52/116.

24

Ustanovení § 25 odst. 5 GmbHG; rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 30. 1. 1979, č. j. 5Ob686.

25

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

26

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

27

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

28

Artman, E., Rüffler, F., op. cit. sub 8, s. 430, odst. 967.

29

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 190.

30

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3Ob287/02f.

31

Rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora ze dne 10. 12. 1992, č. j. 6Ob656/90.

32

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 191.

33

Rohrwig-Reich, J. in Straube, M. (Hrsg.), op. cit. sub 6, § 25, s. 69, odst. 191.

34

Pokorná, J. in Pokorná, J., Holejšovský, J., Lasák, J., Pekárek, M. a kol. Obchodní společnosti a družstva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 93; Čech, P., Šuk, P. Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Bova Polygon, 2016, s. 161.

35

Koppensteiner, H.-G., Rüffler, F., op. cit. sub 18, § 20 odst. 19.

36

V německém originálu „wirtschaftliche Eigentümer“. K překladu tohoto pojmu do češtiny se česká judikatura vyjádřila v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. 3 Af 50/2014-61, publikovaném pod č. 1713/2008 Sb. NSS, kde konstatovala, že „německá varianta wirt-schaftlicher Eigentümer přeložitelná jako hospodářský vlastník akcentuje ekonomický rozměr vlastnictví podnikatele“.

37

Shodně Štenglová, I. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodnich korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 138, odst. 1; Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 430, odst. 54.

38

Shodně Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 428, odst. 48.

39

Shodně Štenglová, I. in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P., op. cit. sub 37, s. 156, odst. 18.

40

Shodně Lasák, J. in Lasák, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Doležil, T. a kol., op. cit. sub 2, s. 431, odst. 58; Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s․ 37–41.

41

Shodně Štenglová, I. Pokyny týkající se obchodního vedení kapitálových obchodních společností. Sborník Karlovarské právnické dny 22/2014, s. 37–41.

42

Udělení pokynu na základě žádosti dle § 51 odst. 2 ZOK není povinností valné hromady.