V krátké návaznosti na významné změny, které pro regulaci služeb na kapitálovém trhu přinesla implementace opatření dle směrnice MiFID II¹ a souvisejících předpisů, je vhodné tomuto segmentu opět věnovat pozornost. Novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu,² primárně adaptující český právní řád na nařízení o prospektu, přináší ve dvou ustanoveních relativně nenápadnou, avšak v mnoha ohledech významnou novinku. Po vzoru jiných sektorových právních předpisů, upravujících distribuci finančních produktů a služeb,³ se v systematice ZPKT nově objevuje široká definice zprostředkování obchodů s investičními nástroji.⁴

Je třeba zmínit, že samotný pojem není dosavadní právní úpravě neznámý, když dle ZPKT hlavní investiční služba přijímání a předávání týkajících se investičních nástrojů zahrnuje zprostředkování obchodů s investičními nástroji.⁵ Obdobné pojetí uplatňují i některé další členské státy, například Německo.⁶ Obsah předmětné investiční služby, a zejména její zprostředkovatelské složky, byl v České republice doposud určen doktrinárním výkladem spolu s výkladem a navazující konzistentní správní praxí České národní banky.

Připomeňme, že za poskytování investiční služby přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů byly dle uvedeného výkladu považovány také případy zprostředkování uzavření smlouvy o poskytování správy portfolia, stejně jako zprostředkování uzavření rámcové smlouvy o budoucím investování mezi zákazníkem a obchodníkem s cennými papíry, případně jiným poskytovatelem investičních služeb, jako jednání bezprostředně směřující k přijímání a předávání pokynů. Toto pojetí nicméně zasáhl nedávný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Khorassani. Soudní dvůr v něm odmítl extenzivní výklad předmětné investiční služby a akcentoval prvek přímého vztahu k investičnímu nástroji.⁷

V některých případech nebylo snadné posoudit, zda daná činnost je či není zprostředkováním obchodů s investičními nástroji ve smyslu ZPKT, a tedy i regulovanou hlavní investiční službou, či nikoliv. Novela na tuto situaci reaguje konkretizací obsahu zprostředkovatelských činností přímo v textu právního předpisu.

Dle nové definice je podstatou zprostředkování obchodů s investičními nástroji podnikatelským způsobem vykonávaná činnost spočívající v 1․ nabízení možnosti sjednat obchod s investičními nástroji nebo poskytnout investiční službu, 2. předkládání návrhů na sjednání obchodu nebo poskytnutí investiční služby, 3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání obchodu nebo poskytnutí investiční služby, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání takového obchodu nebo služby, 4. samotném sjednávání obchodu nebo sjednávání poskytování investiční služby, a konečně 5. pomoci při výkonu práv a plnění povinností při sjednávání obchodu nebo při poskytování investiční služby, a to ať už jménem poskytovatele investičních služeb, nebo zákazníka.

Pro činnosti, splňující výše uvedené charakteristiky, je stanovena právní fikce poskytování hlavní investiční služby přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů.⁸ Důsledky, které z této konstrukce plynou pro osoby provádějící zprostředkování obchodů s investičními nástroji, jsou významné. Taková osoba musí předně disponovat povolením nebo jiným veřejnoprávním oprávněním ve smyslu ZPKT nebo jiného sektorového právního předpisu k poskytování předmětné hlavní investiční služby. V praxi tedy především povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry, případně investičního zprostředkovatele, a to zřejmě v závislosti na okruhu investičních nástrojů, které jsou nebo mají být předmětem zprostředkování.⁹ Dále je povinna dodržovat všechna související ustanovení ZPKT, především pak pravidla jednání se zákazníky. Pro investory jako osoby čerpající tyto zprostředkovatelské služby pak tato konstrukce znamená aplikaci široké palety ochranných ustanovení, kterou ZPKT s poskytováním zmíněné hlavní investiční služby spojuje.

Z uvedeného je patrné, že záměrem novely je zahrnout pod pojem zprostředkování obchodů s investičními nástroji, a tím také do působnosti regulace, široký okruh zprostředkovatelských činností a situací ve vztahu k investičním nástrojům a službám, ke kterým v tržní praxi dochází, s cílem zahrnout i ty z činností, u kterých bylo pojetí jako investiční služby doposud sporné.¹⁰ Tuto tendenci je třeba z hlediska právní jistoty, ochrany investorů i principu level playing field napříč jednotlivými sektory finančních služeb ocenit. Současně je vhodné upozornit na některé související nově vzniklé otázky a potenciální problémy.

Definičním znakem zprostředkování obchodů s investičními nástroji je, shodně jako v případě investičních služeb, podnikatelský výkon některé z v zákoně taxativně vymezených činností zprostředkovatelské povahy, a to ve vztahu k investičnímu nástroji nebo nástrojům. Zde mnoho odlišností od požadavků uplatňovaných na investiční služby nenajdeme.

Odlišně od investičních služeb však z nového pojetí plyne, že pro zařazení určité činnosti jako zprostředkování obchodů s investičními nástroji postačí vztah takové činnosti k následně poskytované investiční službě, nikoliv nutně k investičnímu nástroji nebo přesněji sjednání obchodu investičním nástrojem. To je významná modifikace předchozího výše charakterizovaného pojetí zprostředkovatelských aktivit v rámci investiční služby přijímání a předávání pokynů, kde pro podřazení určité činnosti jako této investiční služby byl vyžadován, byť i jen nepřímý, vztah k investičnímu nástroji.

Jinak řečeno, zprostředkováním obchodů s investičními nástroji je i zprostředkování poskytnutí investičních služeb. Významnou otázkou se tak stává vymezení okruhu investičních služeb, jejichž zprostředkování naplňuje znaky této právní konstrukce. Její zodpovězení je klíčové pro posouzení působnosti novely, která může kromě situací dříve regulovaných jako investiční služba přijímání a předávání pokynů, zahrnovat celou řadu dalších zprostředkovatelských činností, někdy už velmi vzdálených od jakéhokoli obchodu s investičním nástrojem, a výrazně tak rozšiřovat působnost ZPKT.

Jelikož pojem investiční služba ve smyslu ZPKT zahrnuje jak hlavní investiční služby a činnosti, tak doplňkové investiční služby,¹¹ lze dovodit, že zprostředkováním obchodů s investičními nástroji by mohlo být zprostředkování poskytnutí nejen všech hlavních, ale též všech doplňkových investičních služeb. A to například i v podobě nabízení možnosti poskytnout doplňkovou investiční službu investiční výzkum, finanční analýza a obdobná obecná doporučení,¹² nebo corporate finance.¹³ Připomeňme v této souvislosti, že pro samotné poskytování doplňkových investičních služeb není, s jedinou výjimkou, požadováno zvláštní oprávnění dle ZPKT.¹⁴

Závěr o zahrnutí zprostředkování všech doplňkových investičních služeb pod pojem zprostředkování obchodů s investičními nástroji by však mohl vést k nezamýšleným důsledkům. Je otázkou, zda za poskytování hlavní investiční služby skutečně považovat, a jako takovou rozsáhle regulovat, zprostředkovatelskou činnost, směřující k poskytnutí služby, která sama není svázána přísnými požadavky ZPKT, neboť k jejímu samotnému poskytnutí není třeba zvláštního oprávnění dle sektorového právního předpisu. Doplňkové investiční služby se obchodů s investičními nástroji dotýkají spíše nepřímo, slouží jako podpora, servisní činnost, usnadňující poskytování investičních služeb hlavních, které tvoří těžiště regulace. Potenciál ohrozit při jejich poskytování zájmy investora je typově nižší než u investičních služeb hlavních, což právní úprava reflektuje právě absencí „vyhrazenosti“ těchto investičních služeb pro poskytovatele s odpovídajícím oprávněním k poskytování investičních služeb.¹⁵

Gramatický výklad může být proto vhodné korigovat jednak primárním smyslem a účelem regulace investičních služeb jako takových, tedy ochranou zejména retailových investorů, zde při zprostředkování investičních služeb, jednak analogií s úpravou zprostředkovatelských činností v oblasti pojištění (případně zajištění) a spotřebitelských úvěrů. Zmíněné oblasti spojuje regulace zprostředkování produktu, resp. služby, který je sám za účelem ochrany klientů právním předpisem regulován a jehož poskytování je vyhrazeno subjektům s příslušným sektorovým oprávněním (pojištění, resp. zajištění, spotřebitelský úvěr). V případě investičních služeb tedy pouze hlavních investičních služeb a také doplňkové investiční služby úschova a správa investičních nástrojů, jejichž poskytování je podmíněno zvláštním sektorovým oprávněním, nikoliv neregulovaných investičních služeb doplňkových.

V případě hlavních investičních služeb je pak vhodné vzít v úvahu jejich povahu. U obchodování s investičními nástroji na vlastní účet¹⁶ si zprostředkování za účelem poskytnutí této investiční služby v praxi lze představit pouze tam, kde je taková činnost poskytována jako služba pro jiného, nikoliv vykonávána na vlastní účet poskytovatele.¹⁷ V případě hlavních investičních služeb týkajících se provozování obchodních systémů¹⁸ a umisťování investičních nástrojů¹⁹ je pak otázkou, nakolik bylo cílem novely regulovat jejich zprostředkování, když jsou poskytovány primárně nikoliv (retailovému) investorovi, ale profesionálovi na finančním trhu.

Dilčí závěr by tedy mohl být následující. Zprostředkováním obchodů s investičními nástroji ve smyslu novely je ve vztahu k investičním službám zprostředkování poskytnutí investiční služby přijímání a předávání pokynů, provádění pokynů, individuálního portfolio managementu a investičního poradenství, jako služeb poskytovaných též retailovým investorům, které úzce souvisí s obchody s investičními nástroji. Zprostředkování poskytnutí těchto hlavních investičních služeb se tedy považuje za poskytování hlavní investiční služby přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů. U obchodování na vlastní účet je třeba rozlišit, zda je prováděno jako investiční činnost, nebo služba pro jiného. V případě provozování obchodních systémů a umisťování investičních nástrojů je k diskusi, zda je účelem regulace obsáhnout i zprostředkování těchto investičních služeb, s ohledem na primárního adresáta služby, kterým je profesionál na finančním trhu. U investičních služeb doplňkových pak regulace zprostředkování může dopadat na úschovu a správu, a zřejmě by dopadat neměla na ostatní doplňkové investiční služby, pro jejichž poskytování není nezbytné zvláštní sektorové oprávnění.

Již zmíněná inspirace právní úpravou zprostředkování jiných finančních produktů, konkrétně spotřebitelských úvěrů a pojištění, musí v oblasti kapitálového trhu brát v úvahu odlišný přístup k vymezení regulované činnosti. Zatímco v případě spotřebitelských úvěrů a pojištění je regulováno obecně zprostředkování a poskytování těchto finančních produktů, v oblasti kapitálového trhu právní úprava stanoví celý katalog činností zprostředkovatelské povahy vztahujících se k investičním nástrojům, které následně reguluje jako hlavní a doplňkové investiční služby. Vymezení zprostředkovatelských činností je v případě úvěrů a pojištění vlivem právě uvedeného prosté nezamýšlených důsledků, zatímco v případě kapitálového trhu vyvolává otázku, zda některá ze složek zprostředkování obchodů s investičními nástroji, která se nově považuje za přijímání a předávání pokynů ve smyslu ZPKT, nemá své průsečíky s některou z dalších stávajících hlavních nebo doplňkových investičních služeb.

Pozornost zaslouží činnost spočívající v provádění přípravných prací směřujících ke sjednání obchodu s investičním nástrojem nebo poskytnutí investiční služby, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání takového obchodu nebo služby.²⁰ A to jak pro intenzitu přípravných prací ve vztahu k dosavadnímu pojetí tzv. tipařské činnosti, která bude zmíněna dále, tak pro prvek doporučení vedoucího ke sjednání obchodu s investičním nástrojem nebo investiční služby.

Stávající katalog hlavních a doplňkových investičních služeb obsahuje dvě služby, jejichž přímým pojmovým znakem je doporučení ve vztahu k investičnímu nástroji.²¹ Jedná se jednak o hlavní investiční službu investiční poradenství, jednak o doplňkovou investiční službu investiční výzkum a finanční analýza nebo jiné formy obecných doporučení týkajících se obchodování s investičními nástroji. Podstatou investičního poradenství je poskytování individualizovaných doporučení ve vztahu k obchodům s konkrétními investičními nástroji, které jsou prezentovány jako vhodné pro zákazníka.²² Podstatou výše zmíněné doplňkové investiční služby je pak poskytování pouze obecných doporučení, kdy chybí prvek individualizace, a které zahrnují například tržní analýzy a doporučení na specializovaných informačních serverech.

S ohledem na princip důsledného oddělení jednotlivých investičních služeb je třeba dojít k závěru, že doporučení vedoucí ke sjednání obchodu s investičním nástrojem nebo investiční služby v rámci přípravných prací je odlišné jak od doporučení nebo rady v rámci investičního poradenství, tak od obecného doporučení v rámci příslušné doplňkové investiční služby, byť by taková doporučení shodně vedla v konečném důsledku ke sjednání obchodu s investičním nástrojem nebo využití investiční služby.

Novela tak vyplňuje prostor mezi personalizovaným doporučením nebo radou ve vztahu ke konkrétnímu investičnímu nástroji nebo nástrojům na straně jedné a obecným doporučením nebo informací na straně druhé. Současně tak potvrzuje, z hlediska ochrany zejména retailových investorů poněkud problematický status quo, kdy v tržní praxi v rámci distribuce nezřídka docházelo k poskytování doporučení vedoucích přímo nebo nepřímo k obchodu s konkrétním investičním nástrojem, která však nebyla považována za investiční poradenství, a jejich poskytování tak nebylo svázáno s vyššími požadavky na odbornost pracovníků poskytovatele a s uplatněním vyšších standardů pravidel jednání se zákazníky. Vymezení nové kategorie doporučení jako součásti zprostředkování obchodů s investičními nástroji vyvolává otázku, jak rozsáhlý výše zmíněný prostor ve skutečnosti je a kde jsou jeho meze. To bude v budoucnu jistě předmětem výkladu.

V každém případě, možná více než dříve je aktuální otázka, nakolik je z hlediska ochrany retailového investora jako stěžejního principu regulace poskytování investičních služeb žádoucí, aby v rámci aktivity označené, nyní výslovně zákonem, za „pouhé“ zprostředkování, docházelo k činnosti spočívající v poskytování přímých nebo nepřímých doporučení vedoucích v konečném důsledku ke sjednání obchodu s investičním nástrojem, aniž by však byla aplikována právním rámcem předpokládaná ochranná ustanovení související s investičním poradenstvím. A to zejména u investorů s nízkou úrovní znalostí a zkušeností v oblasti kapitálového trhu, kde bude čistě zprostředkovatelská povaha poskytovaných doporučení, materiálně posuzováno, spíše výjimkou.

V průběhu legislativního procesu vyvolala široká definice zprostředkování obchodů s investičními nástroji mezi poskytovateli služeb na kapitálovém trhu jako primárními adresáty nové normy polemiku, nakolik budou v důsledku aplikace nové právní úpravy zasaženy činnosti blízké zprostředkování, nicméně svojí intenzitou nedosahující samotného zprostředkování obchodu nebo poskytnutí investiční služby nebo příležitosti tyto uzavřít, pro které se v tržní praxi vžil pojem tipařská činnost. Důvodem pro tyto úvahy je především výslovné zahrnutí přípravných prací jako jednoho z definičních prvků zprostředkování obchodů s investičními nástroji ve smyslu ZPKT, které svědčí velmi širokému vymezení zprostředkovatelských aktivit.

Z analýzy dosavadní rozhodovací a výkladové praxe České národní banky v oblasti poskytování investičních služeb plyne, že tipařská činnost na kapitálovém trhu nepodléhala regulaci ZPKT, přičemž činnost samotná byla vymezena relativně úzkými mantinely. Zjednodušeně bylo vždy třeba zhodnotit skutečný náplň činnosti, spolu s nastavením smluvních vztahů mezi „tipařem“ a poskytovatelem investiční služby nebo emitentem investičního nástroje, se zvláštním důrazem na formulaci závazku tipaře a odměny za předmětnou činnost. V rámci takto formulovaných kritérií se následně tržní subjekty měly možnost pohybovat.

Změnila na tomto pojetí něco novelizovaná právní úprava? Při hledání odpovědi je vhodné využít, s ohledem na inspiraci dalšími sektorovými právními předpisy, analogii s oblastmi zprostředkování pojištění a spotřebitelského úvěru, kde byla, při srovnatelné definici zprostředkování, Českou národní bankou již dříve formulována kritéria tipařské činnosti v rámci výkladových sdělení.²³ Je třeba připomenout, že ze správní praxe České národní banky je zřejmé, že tato kritéria, byť pro danou oblast výslovně neupravená, byla zohledněna i v případě činností, potenciálně spadajících do působnosti ZPKT.²⁴

Není prostor na tomto místě podrobněji analyzovat znaky, které odlišují tipařskou činnost od zprostředkování na kapitálovém trhu. Zmiňme alespoň, že rozhodná je skutečná povaha činnosti tipaře, spolu s vymezením práv a povinností tipaře v příslušné smlouvě a konstrukce odměny tipaře za vykonávanou činnost.²⁵ Na těchto znacích novela nic nemění. Při obdobném vymezení zprostředkování ve všech třech relevantních sektorech není zřejmě důvod dovozovat, že tipařská činnost je na kapitálovém trhu nově zahrnuta do tohoto vymezení, a tedy podléhá regulaci, zatímco v případě pojištění a spotřebitelských úvěrů tomu tak není. Naopak, zdá se legitimní domnívat se, že tipařská činnost i nadále spadá vně pojmu zprostředkování, nepřekročí-li stanovené meze, v případě pojištění a úvěrů výslovně deklarované Českou národní bankou. Faktický důsledek novely pro tipařskou činnost na kapitálovém trhu tedy může spočívat především v tom, že skutečná povaha této činnosti, a znaky odlišující ji od zprostředkování obchodů s investičními nástroji, budou posuzovány se zvýšenou pozorností.

V návaznosti na shora provedenou analýzu je třeba položit si závěrečnou, avšak klíčovou otázku: je nebo není nová právní úprava v souladu s unijním právem?

Východiska tuto otázku legitimizující jsou následující. Novelou zakotvenou právní fikcí poskytování hlavní investiční služby český zákonodárce vztahuje na zprostředkování obchodů s investičními nástroji, resp. na osoby takovou činnost vykonávající, v plném rozsahu²⁶ pasáže ZPKT, které jsou transpozicí unijní MiFID II. Na rozdíl od historické úpravy dle směrnice o investičních službách,²⁷ vychází MiFID II, stejně jako její předchůdkyně MiFID I²⁸ z principu maximální, resp. totální harmonizace.²⁹ Při použití této metody není členským státům ponechána, až na výjimky stanovené primárním právem nebo samotnou směrnicí, možnost se ve vnitrostátním právu od ustanovení plně harmonizující směrnice odchýlit. Odchýlit se nelze přísnějším, avšak ani mírnějším směrem,³⁰ a to dle judikatury Soudního dvora Evropské unie dokonce ani v případě, kdy by cílem odchýlení se formou přijetí přísnějších opatření bylo dosáhnout vyšší úrovně ochrany zákazníka – spotřebitele.³¹ Uváděnou hlavní výhodou užití metody maximální harmonizace v předkládané oblasti je pak zabránění fragmentace právní úpravy ve vysoce specializované oblasti překračující hranice členských států.³² Z uvedeného lze dovodit význam, který unijní normotvůrce klade jednotnému přístupu k regulaci investičních služeb v Evropské unii.

Jedním z postupů, které sice nelze považovat za odchýlení se od směrnice v právě podaném užším slova smyslu, avšak jehož konečným důsledkem je odchýlení ve smyslu národního rozšíření působnosti směrnice, je potom přesahující transpozice směrnice. Přesahující transpozicí rozumíme situaci, kdy členský stát ze své vůle podřídí úpravě ve směrnici i takové právní vztahy, subjekty nebo situace, na které směrnice z vůle unijního normotvůrce nedopadá. Přesahující transpozice je, v obecné rovině unijního práva, zásadně přípustná. A to za podmínky, že příslušná směrnice přesahující transpozici výslovně, ale též implicitně nebrání.³³ Směrnice se k možnosti přesahující transpozice výslovně vyjadřují pouze výjimečně. Mlčí-li, což je obvyklé, je třeba posoudit povahu směrnice a zvážit, zda nejde o případ implicitně bránící přesahující transpozici. O takový případ se může například jednat, vede-li přesahující transpozice k uložení směrnicí stanovené povinnosti (nebo omezení, zatížení) v těch vztazích nebo vůči těm subjektům, které směrnice z těchto povinností nebo omezení vyjímá.³⁴ Toto posouzení není vždy přímočaré.

V našem případě je tedy třeba zhodnotit, zda MiFID II přesahující transpozici brání, nebo nikoliv.

Výslovně se MiFID II, stejně jako převážná část ostatních směrnic, k této otázce nevyjadřuje. Existují však v rámci samotné směrnice nebo její preambule ustanovení, která by mohla pomoci s určením, zda MiFID II v daném případě brání přesahující transpozici implicitně? Zdá se, že ano. Dle recitálu 12 preambule MiFID II je účelem této směrnice zahrnout podniky, jejichž obvyklým předmětem podnikání nebo činnosti je odborné poskytování investičních služeb nebo odborný výkon investiční činnosti. Z oblasti působnosti této směrnice by proto měly být vyňaty všechny osoby, které vykonávají jinou odbornou činnost.³⁵

Přijmeme-li vcelku jednoznačný závěr, že činnosti označené novelou ZPKT jako zprostředkování obchodů s investičními nástroji jsou, s ohledem na zákonný požadavek jejich podnikatelského výkonu, odbornou činností ve smyslu příslušného recitálu MiFID II,³⁶ měly by být, v důsledku vůle unijního normotvůrce vyjádřené prostřednictvím předmětného recitálu, osoby takové činnosti vykonávající z působnosti MiFID II vyňaty. Přes takto vyjádřený úmysl unijního normotvůrce se právě tyto osoby rozhodl český zákonodárce do působnosti směrnice v plném rozsahu zahrnout, když pro činnosti vykonávané takovými osobami stanoví fikci hlavní investiční služby přijímání a předávání pokynů, a klade tak na tyto osoby identické požadavky jako na do působnosti směrnice spadající osoby, poskytující tuto hlavní investiční službu. V konečném důsledku tak novela ZPKT ukládá směrnicí stanovené povinnosti (resp. omezení) těm subjektům, které samotná směrnice z těchto povinností nebo omezení vyjímá. Na základě právě uvedeného lze učinit závěr, že přinejmenším v této dílčí oblasti MiFID II přesahující transpozici tak, jak byla provedena novelou ZPKT, brání.

Navíc, jak již bylo letmo zmíněno výše, se k obsahu investiční služby přijímání a předávání pokynů, za jejíž poskytování se zprostředkování obchodů s investičními nástroji dle novely považuje, vyjádřil v rámci své rozhodovací praxe Soudní dvůr Evropské unie. Na základě rozsudku ve věci Khorassani je zřejmé, že přinejmenším část činností zahrnutých nově pod pojem zprostředkování obchodů s investičními nástroji ve smyslu novely ZPKT, které se, zopakujme, nově výslovně považuje za poskytování investiční služby přijímání a předávání pokynů, nenaplní znaky této investiční služby tak, jak je chápe unijní právo (a jak bylo interpretováno Soudním dvorem). Důvodem je absence přímého vztahu takových zprostředkovatelských činností ke konkrétnímu investičnímu nástroji nebo nástrojům. Zvolená metoda novelizace, kdy se činnosti (přinejmenším jejich část), dle unijního práva nenaplňující definici konkrétní investiční služby, právě za takovou investiční službu na základě pozdější národní přesahující transpozice považuje, posiluje naznačené pochybnosti.

Členským státům MiFID II obecně nebrání podrobit národní regulaci zprostředkovatelské aktivity na finančním trhu, které nenaplní znaky žádné z hlavních ani doplňkových investičních služeb ve smyslu unijního práva. Pravděpodobně však, na základě výše uvedené argumentace, MiFID II neumožňuje členským státům rozšířit na takové činnosti působnost této směrnice (a její národní transpozice) en bloc, což se však právě předmětnou novelou stalo. V této souvislosti je tak třeba vyjádřit obavu, že nová úprava zprostředkování obchodů s investičními nástroji v návaznosti na související pasáže ZPKT může mít za důsledek nenáležitou, směrnicí nedovolenou přesahující transpozici MiFID II,³⁷ a jako taková může být v rozporu s unijním právem. A to včetně z toho plynoucích konsekvencí, kterými jsou mimo jiné nepřímý účinek směrnice, tedy povinnost k eurokonformnímu výkladu příslušných pasáží ZPKT též ve světle rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie,³⁸ a to včetně opakovaně zmíněného rozsudku ve věci Khorassani.

Ověření právě uvedeného závěru, vymezení a řešení jeho případných důsledků, stejně jako hledání odpovědi na ostatní na předchozích řádcích nastíněné otázky by mělo být, v zájmu právní jistoty všech zúčastněných subjektů, předmětem širší odborné diskuse. Tu si tento příspěvek klade za cíl otevřít.