Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

[Obchodněprávní revue 3/2020, s. 168]
Centrální banky a (ne)dovolené hospodářské či fiskální hrátky aneb fide, sed cui fidas, vide?

Článek usiluje o nalezení východisek limitů monetární politiky při nákupu cenných papírů ve smyslu aktuální novely zákona o České národní bance, a to ve světle rozsudku německého ústavního soudu, kterým se v roli strážce německé ústavnosti vymezil vůči aktivitám unijních centrálních bank eurozóny v podobě zakázaného tzv. měnového financování dle taktovky Evropské centrální banky a prováděného pod pláštíkem monetární politiky mj. právě německou centrální bankou.

RADEK VOJTEK, Praha a Brno*

 

Právníci obvykle centrálním bankám, potažmo ústavně-právním aspektům „věcí veřejných“ finanční povahy, nevěnují (obzvláštní) pozornost.1

Zdá se však, že ze strany ekonomické obce je situace nicméně poněkud jiná. Takřka exemplárním potvrzením ambice dnešní ekonomické vědy stát se univerzální sociální vědou2 či přímo arbitrem veškerého dění a zbývá-li čas i ekonomických otázek,3 byly poměrně bouřlivé reakce význačných aktérů ekonomické scény4,5 na jedno z posledních rozhodnutí německého ústavního soudu (Bundesverfassungsgericht, „BVerfG“) ve věci překročení monetárních kompetencí německé centrální banky (Deutsche Bundesbank, „DB“), resp. Evropské centrální banky („ECB“) ze dne 5. května 2020 („rozsudek“).6

Samotný rozsudek se zaobírá sérií rozhodnutí ECB v rámci tzv. programu nákupu cenných papírů (dluhopisů) veřejného sektoru (Public Sector Purchase Programme, „PSPP“) coby součásti širšího programu tzv. rozšířeného nákupu aktiv (Expanded Asset Purchase Programme, „EAPP“) – zjednodušeně řečeno jde o koordinovaný nákup primárně státních dluhopisů členských zemí tzv. eurozóny,7 jehož deklarovaným cílem bylo zvýšení objemu peněz v ekonomice a podpora spotřeby a investic v eurozóně, což mělo v konečném důsledku přispět k dosažení primárního úkolu ECB a systému Evropských centrálních bank („ESCB“), kterým je péče o cenovou stabilitu.

Pro představu, objem této „výměny“ „státních“ cenných papírů (dluhopisů) za „centrálně-bankovní“ peníze – euro mezi centrálními bankami eurozóny a dotčenými emitenty (státy) dosáhl k 8. listopadu 2019 v rámci EAPP cca 2 557 800 milionů euro, a to včetně nákupů v rámci PSPP ve výši cca 2 088 100 milionů euro.

Rozsudek BVerfG vzbudil pozornost nejen pro samotný objem řešených finančních prostředků, ale také z důvodu vymezení BVerfG vůči Soudnímu dvoru Evropské unie („SDEU“), resp. pro rozsáhlou polemiku BVerfG se závěry SDEU v rámci jeho odpovědí na předběžnou otázku položenou BVerfG ve věci Heinrich Weiss a další („Weiss“),8 a to včetně metodologických výtek adresovaných SDEU ve vztahu k přezkumu ultra vires aktů. Nicméně otázky jako problematika (ne)možnosti „dialogu“ mezi BVerfG a SDEU, potažmo dogma „bezpodmínečné“ přednosti unijního práva, samotné rozměry unijní integrace, míry (ne)naplnění zásady svěření pravomocí, (hrozba) eroze kompetencí členského státu (Kompetenz-Kompetenz), resp. podmínky přenosu pravomocí členského státu na Evropskou unii („EU“) atd., nejsou jako takové předmětem tohoto článku.

Předmětem tohoto článku je snaha o nalezení východisek – jakési vymezení herního pole české centrální banky – limitů monetární politiky při nákupu cenných papírů (typicky dluhopisů) ve smyslu aktuální novely zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů („ČNBZ“), resp. zákona č. 192/2020 Sb. („novela“), a to právě ve světle rozsudku BverfG, kterým se v roli strážce německé ústavnosti pokusil (od)pískat jakési zakázané uvolnění – nedovolenou hospodářskou či fiskální hru unijních centrálních bank eurozóny v podobě zakázaného tzv. měnového financování9 dle taktovky ECB a prováděnou pod pláštíkem monetární politiky mj. právě německou centrální bankou.

Jedním z důsledků rozsudku BVerfG přitom je zákaz účasti německých ústavních orgánů – rozuměno nevyjímaje německé centrální banky –, správních úřadů, i soudů na přípravě nebo realizaci ultra vires aktů – nákupů cenných papírů (dluhopisů) – programů ECB / ESCB s tím, že rozsudkem byl německé centrální bance uložen prodej (koordinovaný v rámci eurozóny) již pořízených cenných papírů (dluhopisů).

Současně však BVerfG poskytl německé centrální bance jakési respiro – lhůtu o délce nejvýše tří měsíců, po jejichž uplynutí je její účast na aktech – dluhopisových atp. programech ECB / ESCB podmíněna změnou rozhodovací praxe ECB, neboť nově taková rozhodnutí musí jasným a srozumitelným způsobem prokázat proporcionalitu realizace měnové politiky – péče o cenovou stabilitu – ve vztahu k dopadům těchto aktů – programů na hospodářskou či fiskální politiku státu.

I. Novela dluhopisová

Jen pár dnů před vydáním rozsudku BverfG – 24. dubna 2020 – nabyla účinnosti zdánlivě drobná novela ČNBZ, a to promptně – počínaje dnem vyhlášení.

Podle této novely je Česká národní banka („ČNB“) do 31. prosince 2021 nad rámec dosavadní právní úpravy oprávněna k plnění svých úkolů obchodovat na finančním trhu s investičními nástroji a dalšími cennými papíry, pohledávkami a dalšími aktivy formou nákupů a prodejů, repo obchodů, vkladů, výpůjček, zápůjček nebo termínových obchodů. Shora uvedené s tím, že zákaz měnového financování podle čl. 123 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“),10 potažmo § 34a ČNBZ, touto novelou není (nesmí a nemá být) dotčen.

Z důvodové zprávy novely se podává, že má jít o rychlou reakci na situaci vyvolanou pandemií nemoci COVID-19, s očekávanými dopady do hospodářství, vč. finančních trhů, přičemž navržené změny mají být v souladu se změnami v provádění měnové politiky v celosvětovém měřítku a zejména v EU, resp. v eurozóně, k nimž došlo od vypuknutí globální finanční a ekonomické krize.11

Při projednávání novely v Poslanecké sněmovně pak mj. zazněla obava, že by se z ČNB mohla stát „jakási popelnice na méně validní, neřkuli, nechci říct přímo toxická aktiva, s tím, že takto mohou být sanovány „velké korporace i nebankovního charakteru, protože samozřejmě jejich váha na trhu a vliv na finanční stabilitu je jasná“. Stejně jako zaznělo to, že „[…] všichni přijali myšlenku, že pokud vláda potřebuje rozšířit svůj fiskální prostor (nesroz.) ve svém emisním plánu, musí pokrýt problematiku poměrně značného objemu vládních dluhopisů, tak bude dobré i z hlediska ceny těch dluhopisů, z hlediska toho že bude dobré, když ty peníze budou co nejlevnější, aby v zádech této transakce stála právě Česká národní banka”.12

Ze strany ČNB při projednávání novely v Poslanecké sněmovně naopak mj. zaznělo, že „stávající zákon nereflektuje změny v mandátu České národní banky, ke kterým došlo v mezidobí od 90․ let, kdy ten zákon vznikal. […] ČNB nabrala další zodpovědnosti. Především po té minulé finanční krizi evropská legislativa zatížila tyto regulátory novou odpovědností, zejména pokud jde o dohled nad celkovou finanční stabilitou a také v našem případě o dohled nad finančním trhem jako celkem. Čili my dnes dohlížíme nejenom banky, ale i pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti a končil bych asi směnárnami. […] základním smyslem novely je umožnit centrální bance obchodovat na finančním trhu bez zbytečných omezení z hlediska možných instrumentů, doby jejich splatnosti a protistran, se kterými jsou tyto obchody uskutečňovány. Stále platí to, že banka může tyto operace provádět pouze pro naplňování svého mandátu, tzn. cenové a v tomto případě také finanční stability. […] může být problém, řekněme pád relativně malé nebankovní instituce vyvolat nebezpečné dominové efekty. A pokud nebudeme mít nástroje, jak včas zasáhnout do tohoto řetězce negativních událostí, mohly by být celkové náklady řešení této situace velmi vysoké. Také platí, a také už to tady zaznělo, že někdy i samotné vědomí – protože ten trh samozřejmě pracuje i s nemateriálními hodnotami, tzn. s důvěrou, pracuje s očekáváními – i vědomí toho, že centrální banka má dostatečně široké portfolio nástrojů, může tyto trhy uklidnit, aniž by bylo v konečném důsledku nutné je reálně použít.“13

Závěrem hlasování v Poslanecké sněmovně o novele pak byla vyjádřena obava, že „zásadní instrumenty hospodářské politiky byly z politického vedení země převedeny na ČNB“.14

Shrnuto a podtrženo, za důvod návrhu novely je [alespoň ze strany ČNB] možno považovat obavu z finanční nestability a dopadů na hospodářství. Současně se nabízí přinejmenším dvě otázky.

Primárně je otázkou deklarovaná změna mandátu ČNB ve vztahu k cenové a finanční stabilitě.

Současně je otázkou, zda skutečně na základě novely mohlo dojít k přesunu hospodářské politiky z vlády odpovědné parlamentu na centrální banku, tj. z povahy věci demokraticky deficitní orgán moci veřejné („nikým nevolené centrální bankéře“), a to při vědomí absence principu zdrženlivosti, vědomého sebeomezení moci centrálních bank – rozuměno typicky a contrario soudnímu sebeomezení – tzv. judicial self-restraint15 –, potažmo snad až aktivismu centrálních bank ve vztahu k (ne)respektování autonomního prostoru vlády při realizaci hospodářské či fiskální politiky ve smyslu rozsudku BVerfG.16

BVerfG přitom podle bodu 159 rozsudku považuje rozlišení (delimitaci) hospodářské a monetární politiky za fundamentální politické rozhodnutí, které svým významem přesahuje v rozsudku projednávanou věc, nadto se značnými důsledky pro rozdělení moci a vlivu v rámci EU.

Shora předestřené nás přivádí k potřebě jakéhosi vymezení politiky fiskální a monetární, resp. stability cenové a finanční, potažmo mandátu – role české centrální banky ve vztahu k nákupům cenných papírů (dluhopisů) a v neposlední řadě k vyjasnění obsahu zakázaného měnového financování.

II. Secundum et intra legem

Za první pevný bod této úvahy lze zřejmě považovat ústavně-právní limitaci výkonu působnosti toho kterého orgánu veřejné moci dle čl. 2 odst. 3 Ústavy („Úst“),17 podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („LPS“),18 podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a současně toliko způsobem, který zákon stanoví; i centrální banka tak musí postupovat výlučně secundum et intra legem.

III. Fiskální politika

Fiskální politiku – coby součást hospodářské politiky státu – lze zjednodušeně vymezit jako realizaci i předmět pokračování politického boje finančními prostředky úzce souvisejícího s politickou reprezentací, resp. parlamentní demokracií – v úsměvné zkratce by bylo možno připomenout neblaze známé tzv. porcování medvěda –, nicméně jde a má jít o „nástroj hospodářské politiky v rukou vlády, pomocí něhož vláda ovlivňuje vývoj ekonomiky prostřednictvím změn ve výši a struktuře veřejných výdajů a příjmů (zejména daní)“.19

Shora uvedenému svědčí § 4 tzv. kompetenčního zákona — zákon č. 2/1969 Sb., České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky,20 ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je ústředním orgánem státní správy mj. pro fiskální politiku, ale i pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, makroekonomické a fiskální prognózy pro přípravu státního rozpočtu a rozpočtů státních fondů, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, hospodaření s majetkem státu a také privatizaci majetku státu Ministerstvo financí.

Zřejmě tedy není sporu, že hospodářská či fiskální politika – přinejmenším v České republice přináleží vládě – politické reprezentaci.

IV. Monetární politika – cenová stabilita

Monetární politika má představovat cílené naplňování péče o cenovou stabilitu realizované pomocí měnověpolitických nástrojů.21 V tuzemsku je její cíl – cenová stabilita – zakotven v ústavněprávní rovině v čl. 98 odst. 1 Úst s tím, že tato povinnost péče je uložena ČNB, a to v návaznosti na čl. 1 odst. 1, čl. 1010a Úst; s ústavním vymezením cíle měnové politiky – péče o cenovou stabilitu – koresponduje čl. 127 odst. 1 a čl. 282 odst. 2 SFEU (a naopak), dle nichž prvořadým úkolem ESCB, jehož součástí je i tuzemská centrální banka, je právě udržovat cenovou stabilitu.

Hlavní úkol i raison d’être ČNB – péče o cenovou stabilitu – byl zpřesněn v důsledku vstupu České republiky do EU, a to v souladu s čl. 127 až 133 SFEU,22na jejichž základě se ČNB dostalo nových kompetencí, jakož i povinností, jež je možné sankcionovat podle unijního práva, resp. v řízení před SDEU [viz čl. 271 odst. 1 písm. d) SFEU].

ČNB tak již není možné považovat pouze za orgán veřejné moci České republiky,23 ale je součástí ESCB, v jehož rámci se podílí na plnění jeho cílů a úkolů. Tomu svědčí jak čl. 282 odst. 1 SFEU, tak § 1a ČNBZ.

Shora popsané postavení a roli ČNB potvrzuje i nález Ústavního soudu dotýkající se nezávislosti ČNB při její péči o stabilitu měny24: „[p]olitologickým východiskem ústavní konstrukce postavení České národní banky je pak teorie dělby moci, podle které nejdůležitější obranou proti přirozené tendenci ke koncentraci moci je oddělování a vzájemná kontrola nejvyšších orgánů státu. Historická zkušenost ukazuje, že oslabování demokracie způsobené nadměrným posilováním vládní moci je možné i cestou měnových manipulací. Klasický příklad překonávání finančních potíží vlád prostřednictvím inflačních emisí peněz má v moderní historii mnoho dalších variant. Reakcí na tyto zkušenosti je oddělování rozhodovacích procesů o měnových otázkách od exekutivy. […]“25

Nezbytnost takto zakotveného postavení a role, resp. nezávislosti centrální banky pramení z potřeby ochrany fundamentů tržního hospodářství, tj. ochrany vlastnického práva a rovnosti všech jeho forem podle čl. 11 odst. 1 LPS ruku v ruce se svobodou podnikání a volby povolání podle čl. 26 LPS, dále svobody sdružování (na ochranu hospodářských a sociálních cílů) podle čl. 27 odst. 1 až 3 LPS, také provádění měnové politiky pro zajištění cenové stability – ústavního cíle (čl. 98 odst. 1 Úst ve spojení čl. 127 odst. 1 a čl. 282 odst. 2 SFEU), daňové politiky podle čl. 11 odst. 3 a 5 LPS a v neposlední řadě principu smluvní svobody podle čl. 2 odst. 3 LPS a čl. 2 odst. 4 Úst.26

Ve vztahu k naplnění hlavního úkolu ČNB – péče o cenovou stabilitu – lze proto vycházet z toho, že nejen Ústavní soud dovozuje z čl. 98 Úst institucionální záruky existence ČNB jako: ústřední banky státu, pověřené funkcí péče o stabilitu měny, tj. koruny české [pozn.: nyní cenové stability], nezávislé při plnění ústavních funkcí na exekutivě a legislativě v míře, která zajišťuje splnění jejího hlavního poslání, vybavené možností měnově-politického uvážení při volbě nástrojů a opatření k dosažení cíle, banky, která vykonává dozor nad ostatními bankami.27

Následně lze vycházet z toho, že „[p]éče o cenovou stabilitu je normativním vyjádřením státního cíle, který musí sledovat ve své činnosti orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tak jako je ochrana ústavnosti svěřena ÚS, avšak jde o úkol každého státního orgánu, tak rovněž v tomto případě nelze stát a jeho orgány z této oblasti vyloučit“;28 pak z povahy tohoto ústavněprávního cíle platí tento úkol (dle čl. 98 odst. 1 Úst, resp. čl. 127 odst. 1 a čl. 282 odst. 2 SFEU) především pro ČNB.

Cenovou stabilitu – ústavně zakotvený cíl v normativním smyslu vymezuje čl. 140 odst. 1 SFEU tak, že za vysoký stupeň cenové stability je považována míra inflace, která se blíží míře inflace nejvýše tří členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků; imperativ důležitosti – prvořadosti tohoto cíle pak plyne mj. z čl. 219 odst. 2 nebo čl. 282 odst. 2 SFEU.

Normativní konkretizaci ústavního cíle – cenové stability v zákonné rovině představuje § 2 odst. 1 věta první, resp. odst. 2 písm. a) ČNBZ, podle nějž ČNB určuje měnovou politiku.29

V. Finanční stabilita

Naproti tomu, je-li pak typicky akcentována povinnost centrální banky pečovat o finanční stabilitu, tak péče o finanční stabilitu není ani v ústavní rovině, ani v primárním právu zakotvena, resp. ČNB – ani ECB nebo ESCB – uložena.

Nepřímo by bylo možno dovozovat cíl péče o finanční stabilitu z čl. 127 odst. 5 SFEU,30 podle kterého platí, že ESCB přispívá k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné orgány v oblasti dohledu nad úvěrovými institucemi a stability finančního systému, a to ve spojení s § 2 odst. 1, resp. § 2 odst. 2 písm. e) ČNBZ. Současně by bylo možné odkázat na čl. 119 odst. 3 SFEU, podle nějž naplnění hlavních zásad představují stabilní ceny, zdravé veřejné finance a měnové podmínky a trvale udržitelná platební bilance.

Nicméně ani sama ECB v primárním právu zakotvený cíl péče o finanční stabilitu nespatřuje, resp. odkazuje na roli pouhého přispívajícího, nadto připomíná nevymezení obsa- hu finanční stability.31 V této souvislosti kupříkladu podle Spojeného království ve vztahu k vynakládání péče o finanční stabilitu platí, že samotné určení existence ohrožení správného fungování stability finančního systému, případně jeho části, stejně jako integrity finančních trhů, je velmi subjektivní.32

VI. ČNB strážce cenové nebo finanční stability?

Snahu o souběžnou péči o cenovou stabilitu a stabilitu finanční komplikuje i to, že „i když je právně evidentně silnějším cílem péče o stabilitu cenovou a centrální banka nesmí jednat proti hlavnímu cíli, je ekonomicky uznáváno, že oba cíle nejsou komplementární a sledováním pouze hlavního cíle nemusí být další cíl – stabilita finančního systému – naplněn“.33

Tento konflikt, vzájemná neslučitelnost, však může nastat i mezi jednotlivými (dílčími) cíli měnové politiky;34,35platí přitom, že „[p]okud si centrální banka zvolí více než jeden cíl, vždy bude riskovat, že alespoň v krátkodobém období některý ze zvolených cílů nebude plnit. Tato skutečnost může vést k podrývání kredibility centrální banky.“36

Centrálně-bankovní nauka i praxe se k „binární“ volbě – buď cenová stabilita, nebo finanční stabilita – staví tak, že finanční stabilitu lze upřednostnit „jen“ v případě shody na tom, že riziko budoucí finanční krize překročilo kritickou úroveň; takové shody nicméně nebylo dosaženo ani při finanční krizi let 2007–2009, ani v ekonomikách čelících úvěrové, resp. nemovitostní, expanzi.37,38

ČNB je nicméně strážcem stability cenové – jak podle práva ústavního, tak podle práva primárního. ČNB se tak nemůže ani pomyslně ocitnout mezi Skyllou cenové stability a Charybdou stability finanční, vždy musí být upřednostněn a sledován cíl primární – péče o cenovou stabilitu, a to i na úkor podružnějšího cíle, stability finanční.

Právní úprava tedy na pomyslné dilema volby mezi ústavněprávním cílem – cenovou stabilitou a stabilitou finanční – nahlíží tak, že omezení cenové stability ve prospěch stability jiné možné není; ani zákonnou úpravou – zde rozuměno ani novelou –, natož via facti.

Toto pojetí jasně demonstroval Ústavní soud ve věci nezávislosti ČNB při její péči o stabilitu měny39: „cestou obyčejného zákona dochází k omezení rozsahu hlavního úkolu ústřední banky státu. Tento postup je, z hlediska právního státu (čl. 1 Ústavy ČR), z hlediska ústavně předepsaného způsobu změn a doplňování ústavních zákonů (čl. 9 odst. 1 a čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR), stejně jako z hlediska samotného čl. 98 odst. 1 Ústavy ČR, nepřijatelný“,40 není tedy možné zákonem, natož via facti, omezit či modifikovat, potažmo obětovat, cenovou stabilitu ve prospěch stability jiné.

Platí-li pak, že ani dva zásadní – tzv. tradiční úkoly centrální banky, tj. péče o cenovou stabilitu, nebo péče o finanční stabilitu, nejsou z ústavněprávního pohledu rovnocenné, nadto nejsou z ekonomického pohledu (nutně) komplementární, přičemž sledováním jednoho cíle může být vyloučen cíl druhý,41,42 je v materiálním právním státě orgán moci veřejné vždy povinen upřednostnit cíl ústavně zakotvený, což však z pohledu ČNB může přinášet nečekané, resp. nikoliv kýžené konsekvence, a to i ve vztahu k nákupu cenných papírů (dluhopisů) ve smyslu novely.

Platí-li podle BVerfG, resp. bodu 136 a násl. rozsudku, že ECB nelze umožnit, aby bez ohledu na předvídatelné či zamýšlené hospodářské či fiskální následky – tj. při srozumění s takovými dopady do hospodářské či fiskální oblasti –, si takto sama o sobě vymezila a přisvojila (via facti) mandát v oblasti hospodářské či fiskální přináležející vládě toho kterého členského státu, načež by nebylo možno takovým nákupům cenných papírů (dluhopisů) zamezit, ani kdyby došlo ke zneužití práva, pak lze ve stejném gardu uvažovat o tom, že ani ČNB si na základě péče o cenovou stabilitu, natož péče o finanční stabilitu, nemůže přisvojit péči o hospodářskou či fiskální politiku státu – byť by byla navenek prezentována coby výkon měnové politiky – péče o cenovou stabilitu.

A naopak lze ve smyslu bodu 139 rozsudku BVerfG mít za to, že absence mandátu ECB (ESCB) v oblasti hospodářské či sociální politiky nevyjímá a nemůže vyjmout z testu proporcionality účinky (dopady) nákupu státních cenných papírů (dluhopisů) například na veřejný dluh, úspory domácností, důchodové či penzijní systémy, ceny nemovitostí, stejně jako udržování neživotaschopných („zombie“) společností43 při celkovém hodnocení a vyvažování kýženého cíle monetární politiky – cenové stability, potažmo inflačního cíle – vůči (potenciálním) dopadům na hospodářskou, fiskální či jinou politiku, byť a právě proto, že jsou mimo mandát ECB (ESCB); tj. zcela bez ohledu na výši tzv. vedlejší škody (collateral damage).

Jinými slovy, ani v případě sledování péče o cenovou stabilitu nelze postupovat takříkajíc ať to stojí, co to stojí (whatever it takes), protože ani v tomto případě účel nesvětí prostředky [nadto zcela logicky; jde o tzv. argumentační faul, resp. argumentaci kruhem, kdy závěr je tvořen logickou premisou vycházející právě z tohoto závěru].44

Je tedy možno mít za to, že vždy – tj. i při nákupech cenných papírů (dluhopisů) – musí být respektován princip proporcionality45 – rozuměno ve smyslu potřeby analýzy plurality normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiaritě z hlediska omezení dotčeného veřejného statku,46 resp. zamezení kolize s jinou ústavně chráněnou hodnotou – výkonu hospodářské, potažmo fiskální politiky vládou. Je přitom irelevantní, zda by šlo o nákupy motivované péčí o cenovou stabilitu, nebo o jinou stabilitu (typicky finanční, nicméně vždy podřízenou, resp. podružnou vůči péči o cenovou stabilitu).

S touto potřebou řešení proporcionality nákupů cenných papírů (dluhopisů) koresponduje již zmiňovaný test proporcionality čl. 5 odst. 1 věty druhé Smlouvy o EU („SEU“)47 ve spojení s čl. 5 odst. 4 SEU, neboť při výkonu pravomocí Unie je nutno se řídit zásadami subsidiarity a proporcionality s tím, že podle zásad proporcionality nesmí překročit obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Unie, resp. ECB, potažmo ESCB – ČNB.

Ve smyslu bodu 133 rozsudku BVerfG má naplnění principu proporcionality zajistit, že ESCB nebude umožněno via facti provádět hospodářskou politiku – vykonávat pravomoc členských států, byť by i zaštítěnou tím, že „jen“ realizuje politiku měnovou, resp. pečuje o cenovou stabilitu v podobě snahy o dosažení inflačního cíle.

Jinými slovy, ani v rámci péče o primární cenovou stabilitu, natož o podružnou stabilitu finanční, realizovanou cestou nákupu cenných papírů (dluhopisů), jsou podle BVerfG nepřípustné neproporcionální nákupy cenných papírů (dluhopisů) centrální bankou, pakliže by jimi bylo zasahováno via facti do hospodářské či fiskální politiky vlády, potažmo by takto bylo vládě poskytováno zakázané měnové financování.

Imperativ pro přísnou limitaci, potažmo sebeomezení, (unijních) centrálních bank ve vztahu k hospodářské, fiskální a jiné politice spatřuje BVerfG ve smyslu bodu 144 rozsudku právě v jejich nezávislosti ve spojení s jejich omezenou demokratickou legitimitou, resp. politickou (ne)odpovědností, čemuž na straně druhé odpovídá potřeba zajištění soudní kontroly souladu výkonu jejich pravomocí s normativním rámcem – přezkumu v plné jurisdikci, tedy jak po stránce skutkové, tak právní, čímž by právě byla zajištěna legitimizace realizace monetární politiky.48

Ten který strážce cenové stability – unijní centrální banka přitom takový přezkum nemůže provádět sama vůči sobě, byť kupříkladu s poukazem na komplexnost problematiky, její neuchopitelnost mocí soudní atp. Odpovědí na otázku – quis custodiet ipsos custodes? – tedy je ve smyslu judikatury SDEU přezkum mocí soudní.49

Přezkumu výkonu monetární politiky mocí soudní nadto odpovídá i to, že k upřednostnění finanční či jiné stability před cenovou stabilitou – by zřejmě mohlo dojít jen v tzv. mezní situaci – výjimečného stavu dle Carla Schmitta.50

Pak je nicméně současně zapotřebí vychazet z toho, že lze uvažovat o dvojím pojetí výjimečného stavu – jak o výjimečném, krizovém stavu, (občanské) válce, povstání, přírodní či jiné katastrofě – „ústavní neobvyklosti“, tak o výjimce z pravidel, takříkajíc šité na normální, pravidelně se opakující stav – „zkrátka na pořádek“;51 v pojetí této úvahy rozuměno pořádku, v němž se takřka s železnou pravidelností opakují úpadky či selhání bank, potažmo finanční či hospodářské krize – „praská“ ta která „bublina“.52

Zde může být vhodné nabídnout analogii – uzavření poslední z bank v posledním státě USA dne 4. března 1933 – hraniční okamžik, kdy v obavě před dalšími eskalacemi občanských nepokojů – v létě 1932 došlo mj. ke střelbě i použití tanků vůči hladovému pochodu a táboru desetitisíců veteránů první světové války „Bonus Army“ na Washington53 – došlo k přijetí novely Trading with the Enemy Act 1917 znamenající nejen znárodnění zlata za náhradu, ale i týdenní všeobecný bankovní výjimečný stav – „nepřiznané“ finanční (bankovní) stanné právo skrývající se za bank holiday (státní svátek – nomen omen, resp. anglicky bank holiday) – bankovní sanace trvající až do 12. března 1933, kdy by zřejmě bylo možno uvažovat o výjimce v podobě „ústavní neobvyklosti“.

V takovém případě by se však ta která (unijní) centrální banka, potažmo ČNB, blížila pozici suveréna rozhodujícího o výjimečném stavu, o který by nicméně v daném okamžiku nešlo, pakliže by v tuzemských poměrech nešlo o (hrozící) systémovou krizi ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu („OzPoFT“),54 natož krizový stav ve smyslu § 2 písm. b) krizového zákona („krizový zákon“),55 případně nouzový stav ve smyslu čl. 2 ve spojení s čl. 5 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky („ústavní zákon o bezpečnosti České republiky“).56,57

O tom, zda půjde o Schmittův výjimečný případ (extremus necessitas casus) – krizový stav, případně nouzový stav, by pak nerozhodovala (unijní) centrální banka; Schmitt za suverénního diktátora označuje např. Konvent Francouzské revoluce, nebo výmarské ústavodárné Národní shromáždění roku 1919.58

Byť na jedné straně by bylo možné souhlasit s tím, že „[p]řed extrémním případem stojí právní věda rozpačitě“, přičemž (nejen) ve vztahu k finanční stabilitě je možno připomenout neznámé neznámé (unknown unknowns), je na straně druhé zapotřebí vycházet z toho, že „ne každé mimořádné oprávnění, ne každé policejní opatření ve stavu nouze či ne každé nouzové nařízení je již výjimečným stavem“, neboť k němu přináleží v principu neomezené oprávnění, kterým však ČNB nedisponuje.59 Pokud jde o otázku již zmiňované systémové krize ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) OzPoFT, nikoliv však krizový stav či nouzový stav, tak i zde by bylo možné vycházet z toho, že takto je upraveno očekávatelné očekávané, a tedy „na pořádek“.

Platí tedy, že „orgán, jenž samotný stojí pod ústavou a odvozuje svoje oprávnění z ústavy, nemůže se znenadání stát pánem ústavy“.60

Současně by bylo možno vycházet z toho, že představa permanentně hrozící té které finanční krize a korespondujícího neomezeného oprávnění té které (unijní) centrální banky v pozici suveréna by se – ani v pojetí mediálních zkratek – neměla stát jakousi Orwellovou „udržovací“ válkou o finanční stabilitu,61 rozuměno a contrario skutečné válce nebo jinému veřejnému ohrožení státní existence, potažmo „mimořádnou situací ohrožující život národa“.62

Následně může být otázkou, analogicky k situaci v souvislosti s nálezem Ústavního soudu k nezávislosti ČNB při její péči o stabilitu měny z roku 2001,63 zda by po finanční krizi let 2007–2009 a řešení jejích důsledků nebylo spíše namístě a přirozené rozšířit pilíře státní moci, nota bene při uvědomění si pokračujícího finančně-ekonomického vývoje – „‚jednou vyjevená pravda není pravdou navždy‘ a nelze setrvávat na závěrech, které byly mezitím již společenským vývojem (zde spojováním bank s pojišťovnami) překonány“64 – nezahájit diskuzi ohledně ústavního zakotvení péče o finanční stabilitu.

Eventuálně včetně institucionálního oddělení a vzájemné kontroly (brzd a vyvažování) nejvyšších orgánů státu finanční povahy, tj. centrální banky, jejímž primárním cílem činnosti by zůstala cenová stabilita, orgánu makroobezřetnostního dohledu, jehož cílem činnosti by byla péče o finanční stabilitu (včetně normativně vymezeného samotného obsahu finanční stability, resp. zjednodušeně řečeno, sektorová finanční stabilita ve snaze předejít systémovým selháním), dále orgánu mikroobezřetnostního dohledu – dohledu nad finančním trhem, jehož cílem by byla péče o stabilitu podnikání jednotlivých finančních institucí ve snaze předejít idiosynkratickému selhání (tedy mj. kapitálová přiměřenost a likvidita, ale i systém řízení rizik atd.), a v neposlední řadě tzv. resoluční autority, jejímž cílem by bylo řešení selhání té které finanční instituce in concreto.65

Předobraz takového institucionálního systému vyvažování (brzd a protivah) je možno najít přinejmenším v unijní rovině – rozuměno „zosobněný“ Evropskou radou pro systémová rizika (European Systemic Risk Board, ESRB)66 – makroobezřetnostním dohledem, ECB – mikroobezřetnostním dohledem a Jednotným výborem pro řešení krizí (Single Resolution Board, SRB)67, jehož účelem je samotné řešení selhání té které finanční instituce,68 a to i s ohledem na (případné) tzv. přijetí eura – společné měny EU,69 čímž by k takovému vyvážení ve vztahu k významným bankám došlo z povahy věci, resp. dle existujícího institucionálního uspořádání v rámci EU.70

Do okamžiku, než dojde k tzv. přijetí eura, může být takovým analogickým předobrazem v tuzemské fiskální oblasti již existující samostatná, expertní a nezávislá Národní rozpočtová rada, jejímž cílem je „pouhé“ zajištění dohledu nad dodržováním pravidel rozpočtové odpovědnosti veřejných institucí ve smyslu zákona o rozpočtové odpovědnosti,71 a to včetně způsobu jmenování jejích členů.72,73

Shora uvedené také při vědomí vzniku a existence nové, třetí konstelace mezi monetární a fiskální politikou.

První konstelací je tzv. monetární dominance – nezávislost centrální banky na vládě, kdy monetární politika je nezávislá na vládní politice. Druhou konstelací je naopak tzv. fiskální dominance, ve které centrální banka na vládě nezávislá není (typicky roste veřejné zadlužení). Třetí, novou konstelací je tzv. finanční dominance, kdy finanční (bankovní) sektor socializuje ztráty a makro-obezřetnostní politika centrálních bank je ve snaze snížit zadlužení soukromého – finančního sektoru vůči této socializaci ztrát vstřícná, což vyvolává otázky ohledně institucionálně (ústavně) garantované nezávislosti centrálních bank, tentokrát však nikoliv vůči vládě, ale vůči finančnímu (bankovnímu) sektoru.74 Jedním z projevů finanční dominance – spíše ilustrativní povahy – je fenomén tzv. otáčivých dveří (revolving door) v podobě rotace (typicky vedoucích či seniorních) zaměstnanců centrálních bank, orgánů dohledu či regulace a finančního (bankovního) sektoru, čímž se tyto sféry navzájem ovlivňují, vstupují do imanentního střetu zájmů.75

Zde je nutné připomenout, že soukromý sektor – banky začasté vlastní značné množství (národních) vládních dluhopisů, což vytváří pomyslný „bludný kruh“ (nejen) mezi bankami a státem,76,77 který je nadto možné považovat i za potvrzení toho, že za bankami stojí v konečném důsledku stát a vice versa.78

Právě s ohledem na finanční dominanci, resp. kumulaci funkcí ČNB, lze takřka bez dalšího odkázat na to, že „[p]olitologickým východiskem ústavní konstrukce postavení České národní banky je pak teorie dělby moci, podle které nejdůležitější obranou proti přirozené tendenci ke koncentraci moci je oddělování a vzájemná kontrola nejvyšších orgánů státu“.79

Lze přitom souhlasit, že i v oblasti finanční stability je zásadní legitimita, přičemž bez alespoň v části objektivně měřitelného vyjádření cíle a jeho dosažení je legitimita oslabována, a to právě v porovnání s cenovou stabilitou a jejím objektivizovaným cílem – cílenou mírou inflace.

Může však také být otázkou, zda finanční stabilitu nepovažovat za cíl převážně politický, neboť v sobě zahrnuje plejádu prvků ve vztahu k alokační, distribuční nebo stabilizační roli státu, primárně skrze interakci s makroekonomickým vývojem, hospodářskou politikou státu nebo změnami institucionální struktury státu.

Pakliže by cíl finanční stability bylo možno považovat za cíl převážně politický, pak by ovšem politická odpovědnost za tento cíl měla přináležet politické reprezentaci, rozuměno nikoliv centrálním bankám – ECB nebo ESCB, potažmo ČNB, čemuž by konvenovala zásada proporcionality ve smyslu čl. 5 odst. 4 SEU; nástroje finančně stabilizační by mohly být použity jen tehdy a v takovém rozsahu, do jakého by zajišťovaly naplnění primárního cíle, tj. cenovou stabilitu.80

Ve vztahu k případnému soudnímu přezkumu „dilematu volby“ mezi cenovou stabilitou a jinou stabilitou lze zejména odkázat na rozhodnutí SDEU ohledně vymezení rozsahu, resp. limitu pravomocí ECB ve věci Spojené království proti ECB,81 nebo na rozhodnutí SDEU ve věci Komise proti ECB82 ohledně rozsahu nezávislosti, resp. (ne)přezkoumatelnosti výkonu pravomocí ECB, dále na rozhodnutí SDEU ve věci Thomas Pringle proti Government of Ireland a další83ohledně monetární politiky ve spojení s rozsudkem SDEU ve věci Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag („Gauweiler“),84 potažmo na rozsudek BVerfG ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 2 BvR 2728/13, 2 BvR 2729/13, 2 BvR 2730/13, 2 BvR 2731/1385 ohledně obecné hospodářské politiky a v neposlední řadě aktuální rozsudek BVerfG.

VII. Měnové financování aneb zakázané ovoce?

Podařilo-li se ozřejmit roli ČNB, resp. vymezit herní pole tuzemské centrální banky při plnění primárního úkolu – péče o cenovou stabilitu, a to i ve vztahu k úkolu podružnějšímu – péči o stabilitu finanční, včetně možnosti soudního přezkumu, a to (nejen) ve vztahu k novele, je možno postoupit k dalšímu úskalí měnové politiky, a to zakázanému měnovému financování.

Podle čl. 123 odst. 1 SFEU se jak ECB, tak unijním centrálním bankám zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup – „z první ruky“, tj. od jejich emitenta při prvním prodeji na tzv. primárním trhu – jejich dluhových nástrojů ECB nebo národními centrálními bankami; „národní úpravu“ zákazu měnového financování pak představuje již zmíněný § 34a ČNBZ.

S určitým zjednodušením lze obsah zákazu měnového financování chápat jako přísnou a důslednou finanční odluku centrální banky primárně od státu a jeho orgánů i „dalších“ subjektů veřejnoprávní povahy – centrální banka nesmí žádným způsobem financovat potřeby státu ani jeho chodu. Zde je nicméně nutno poznamenat, že zákaz měnového financování podle čl. 123 SFEU v pojetí SDEU již doznal značných šrámů, a to právě ve věci Weiss.86

BVerfG nicméně podle bodu 196 rozsudku vnímá zákaz měnového financování jako absolutní, neboť „neponechává žádný prostor pro jeho porušení z důvodu, že příslušná opatření jsou nezbytná a odůvodnitelná. Naopak, pokud opatření představuje obcházení zákazu měnového financování, čl. 123 odst. 1 SFEU stanoví konečný limit, který omezuje prostředky, které má Eurosystém k dispozici při plnění cílů měnové politiky.“

Typicky tedy jde o zákaz úvěrování (byť i „jen“ umožněním přečerpání zůstatku na účtu státu) a přímého nákupu jejich dluhopisů – rozuměno centrální banka je sama koupí od zakázaných subjektů (na primárním trhu), resp. nikoliv na tzv. sekundárním trhu („z druhé ruky“). Současně platí, že v materiálním právním státě je stěží představitelné, aby centrální banka kupříkladu financovala či nakupovala zdravotní, vojenskou nebo policejní techniku, vybavení, výstroj či výzbroj – byť třeba pro boj s koronavirem87– na jedné straně spektra zakázaného měnového financování a na druhé straně spektra třeba „jen“ financovala či poskytovala bezplatné investiční či právní poradenství atp.88

To vše je přísně zakázáno – stát, resp. jeho politická reprezentace musí být schopna nejprve definovat a následně najít prostředky k úhradě potřeb státu v rámci jeho finančních možností; jsou-li podle Jeana Bodina peníze nervy státu, pak nervovou soustavu státu má ovládat právě politická reprezentace,89 včetně přináležející rozpočtové odpovědnosti vlády, potažmo Poslanecké sněmovny při každoročním projednávání rozpočtu.

Platí-li nadto, že peníze lze považovat za „nástroj řízení a kontroly státu. Může-li stát cestou řízení a kontroly finančních toků ovládat společnost a její rozvoj, může také ten, kdo jej úvěruje, začít také tento stát ovládat.“,90 pak také lze uvažovat o jakési (případné potřebě) nezávislosti vlády, potažmo státu, na „jeho“ centrální bance, a to i při vědomí toho, že kupříkladu pohledem německé veřejnoprávní doktríny jsou peníze fundamentem existence a fungování moderního státu jako takového, neboť „z hlediska státu […] pouze existence peněz umožňuje poskytovat veřejné statky a realizovat hospodářskou a sociální politiku podle vlastních demokraticky stanovených cílů; samotné cíle přitom závisí na tom, že stát založený na finanční a daňové soustavě může nárokovat podíl na ekonomickém úspěchu jeho občanů, a to nikoliv v naturáliích, ale v penězích, které použije pro jeho účely“.91

Vše shora uvedené také při vědomí toho, že v průběhu staletí došlo ke zcela zásadnímu nárůstu bezhotovostních peněžních prostředků – tzv. scriptural money: „koncept peněz v situaci globálních trhů a moderních komunikačních technologií je nyní neoddělitelný od institucionálního uspořádání centrálních bank (tj. jejich nezávislosti, mandátu a nástrojů̊) a od normativního rámce, v němž fungují centrální banky, úvěrové instituce, finanční infrastruktura (například platební systémy) a trhy, které zajištují stabilitu a funkčnost peněz. Hodnota peněz již nezávisí na vůli jednotlivých panovníků […], ale na měnové (monetární) politice centrálních bank v daném institucionálním a normativním rámci“.92

Důvodem zákazu měnového financování – triviálně tradovaného jako tzv. roztočení rotaček – „tisk peněz“ centrální bankou pro uhrazení potřeb státu93 – je zjednodušeně řečeno obava z hyperinflace a jejích důsledků, neboť „lehce dostupné peníze“ stát nenutí k rozpočtové odpovědnosti, natož ke snižování jeho zadlužení. Pro připomenutí důsledků financování potřeb státu centrální bankou lze odkázat přinejmenším na hyperinflaci Výmarské republiky ve dvacátých letech minulého století, následnou politickou nestabilitu a v neposlední řadě nástup nacismu, který velmi přiléhavě shrnul Stefan Zweig.94

Jen na okraj lze v této souvislosti podotknout, že již Cicero nekonečný zdroj peněz považoval za hnací sílu války.95

Nejen s ohledem na zakotvení zákazu měnového financování na úrovní primárního práva a jeho případné „prolomení“ mocí zákonodárnou je přitom zapotřebí vycházet z toho, že „[d]okonce ani ve smyslu rozsahu zákonodárné kompetence v rámci ústavního státu nelze hovořit o svrchovanosti zákona. V pojetí ústavního státu, na kterém je založena česká ústava, není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce a tím ani zákona, protože zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami, jež Ústava prohlašuje za nedotknutelné. Česká ústava např. v čl. 9 odst. 2 stanoví, že ,změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná‘. Tím jsou konstitutivní principy demokratické společnosti v rámci této ústavy postaveny nad zákonodárnou kompetenci a tím ultra vires Parlamentu. S těmito principy stojí a padá ústavní stát. Odstranění některého z těchto principů, provedené jakýmkoli, byť i většinovým anebo zcela jednomyslným rozhodnutím parlamentu, by nemohlo být interpretováno jinak, než jako odstranění tohoto ústavního státu jako takového“.96,97

Nadto, ač se obecně má za to, že možnosti centrální banky jsou neomezené – „jen nafoukne rozvahu“, „ztráty jsou virtuální“ atp.98 –, měla by být centrální banka omezena přinejmenším via facti, neboť případné ztráty takto vzniklé by musel sanovat stát (v případě státem „vlastněných“ centrálních bank),99 resp. její akcionáři, protože by museli doplnit její kapitál;100 opačnou variantou by byla měnová reforma.101

V poměrech unijních, potažmo tuzemských, je tedy normativně jakási odluka monetární politiky centrální banky od fiskální politiky státu, ale i státu od „jeho“ centrální banky, zajištěna jak skrze již zmiňované zakotvení „nezávislosti“ centrální banky při plnění ústavních funkcí na exekutivě a legislativě v míře, která zajišťuje splnění jejího hlavního poslání – péče o cenovou stabilitu, tak skrze tzv. zákaz měnového financování, a to v jak v rovině práva primárního, tak ústavního.

Jak může být zřejmé, jakkoliv lze stěží předjímat podmínky nákupu cenných papírů (dluhopisů) podle novely tuzemskou centrální bankou, natož jejich realizaci ústavně nekonformním způsobem, je ve vztahu k přezkumu proporcionality vedení měnové politiky nikoliv zakázaným, neproporcionálním způsobem – ultra vires – ve vztahu k dopadům do hospodářské, fiskální či jiné politiky, vhodné vycházet z rozsudku BVerfG přinejmenším do té míry, aby v souladu se závěry v něm obsaženými bylo alespoň rámcově minimalizováno riziko ústavně nekonformního postupu při nákupu cenných papírů (dluhopisů) ČNB, a to tak, aby nemohlo dojít k obcházení či porušení zákazu měnového financování ve smyslu čl. 123 odst. 1 SFEU, potažmo k upřednostnění podružnější finanční stability před primární stabilitou cenovou.

V prvé řadě jde o samotné vyvážení cílů monetární politiky ve vztahu k dopadům hospodářským (fiskálním) – test proporcionality – co do vhodnosti, potřebnosti a proporcionality v užším slova smyslu (primárně viz body 165 a 166 rozsudku BVerfG).

Musí přitom jít o seznatelný, a tudíž přezkoumatelný postup – úvahy – centrální banky při hledání a zvažování méně invazivních prostředků včetně prospektivního modelování takových (ne)kýžených – rozuměno hospodářských či fiskálních – dopadů (viz bod 168 rozsudku), a to i z toho důvodu, že ač lze danou problematiku bezesporu považovat za velmi komplexní a specializované právně-ekonomické milieu,102 nemá a nesmí jít o jakýsi black box.103

Primárně by mělo jít o posouzení dopadů na

stát, resp. (re)financování jeho potřeb skrze snížení úrokových sazeb a tudíž i tzv. úrokových výdajů na obsluhu státního dluhu, potažmo odstranění či snížení tlaku na odpovědnou hospodářskou (fiskální) politiku či reformy, čímž se však prohlubuje již dříve uváděná monetární dominance, neboť centrální banka určuje via facti fiskální politiku státu (viz body 170 a 171 rozsudku);

bankovní (finanční) sektor, neboť na základě nákupů cenných papírů (dluhopisů) může docházet k podstatnému vylepšení finanční kondice dotčených („odbřemenění od toxických aktiv“) a následně i zvýšení ratingu, což může vést ke zvyšování úvěrování ekonomiky („levným úvěrům“), což může vést ke vzniku tzv. úvěrové bubliny na vrub centrálních bank – tzv. socializace ztrát (viz bod 172 rozsudku);

domácnosti, neboť na základě nízkých úrokových sazeb („levných úvěrů“) může být deformován trh s nemovitostmi – tzv. nemovitostní bublina (viz bod 173 rozsudku);

akciový trh, neboť může dojít ke vzniku tzv. akciové bubliny, který se následně může projevit i dopady na úspory domácností, typicky skrze institucionální investory do akciových trhů – penzijní fondy atd. (viz bod 173 rozsudku);

potažmo samotný finanční sektor, resp. akcionáře, vlastníky dluhopisů či pohledávek za bankami (věřitele bank) atd.;

podnikatelský sektor, neboť nízké úrokové sazby („levné úvěry“) umožňují další přežívání neživotaschopných („zombie“) společností, což však jde v konečném důsledku i proti efektivnímu využívání zdrojů ekonomiky (viz bod 174 rozsudku).

Z hlediska potřeby zajištění ústavně konformního nákupu cenných papírů (dluhopisů) ve vztahu k dodržení zákazu měnového financování však za pozornost stojí i to, že se BVerfG vůči SDEU ohradil i ohledně metodologie přezkumu tzv. pojistek (safeguards) vymezených SDEU ve věci Gauweiler (2015) – ve srovnání s rozsudkem BVerfG, resp. odpovědí SDEU na předběžnou otázkou ve věci Weiss (2018).

Za zásadní aspekty – parametry těchto pojistek, jejichž smyslem je zajištění entropie – nejistoty státu, potažmo vlády, zda emitované cenné papíry (dluhopisy) budou „vyměněny“ centrální bankou za kýžené peníze, což má mj. vést k odpovědné hospodářské a fiskální politice státu, resp. vlády, BVerfG považuje primárně

zákaz předchozího veřejného avizování (oznamování) rozhodnutí o nákupu cenných papírů (dluhopisů), ať co do samotné realizace, tak co do jejich (případného) objemu; nemožnost „odhalení“ případného nákupu musí být ex post přezkoumatelná i ve vztahu ke skutkovým okolnostem, ze kterých by bylo možno dovodit přípravu nákupu a jeho parametry, nikoliv pouze ve vztahu k absenci formálního oznámení centrální bankou (viz body 185 a 186 rozsudku);

dodržení a stanovení adekvátní karenční doby (blackout period) mezi emisí cenného papíru (dluhopisu) na primárním trhu a jeho uvedením na sekundární trh; tato karenční doba musí být ex post přezkoumatelná, v opačném případě by nebyl možný efektivní soudní přezkum, jak co do stanovení její adekvátní délky, tak co do jejího dodržení (viz body 187 až 191 rozsudku);

zákaz držby cenných papírů (dluhopisů) až do jejich splatnosti (Held-To-Maturity, HTM), neboť jejich držbu až do splatnosti (neomezenou objemem nebo samotnou délkou držby) BVerfG považuje za pobídku k neodpovědné hospodářské či fiskální politice, resp. indikátor obcházení zákazu měnového financování, pokud jejich držba do splatnosti není zcela výjimečná, resp. by nebyla současně stanovena tzv. exit strategie – okamžik a způsob jejich prodej centrální bankou.

 

Jinými slovy, zpravidla by mělo jít o dočasnou držbu, resp. vlastnictví cenných papírů (dluhopisů) centrální bankou, neboť v opačném případě by šlo o trvalý zdroj financování státu, a to případně i ve spojení s jejich „revolvingovým“ nákupem („výměnami emisí za emise“) – v zásadě by pak bylo možné uvažovat o jakémsi „nekonečném“ dluhopisu vlády v držení centrální banky104 –, neboť takové emise by se staly pro trhy zcela irelevantními, což by mělo vliv na úvěrový rating států a na podmínky (re)financování potřeb státu, jakož by se tyto emise mohly stát pobídkou k vedení neodpovědné hospodářské či fiskální politiky (viz body 192 až 195 rozsudku).

Stejně tak BVerfG považoval za důležité zdůraznit potřebu zajištění entropie – nejistoty státu ohledně „odbytu“ jeho cenných papírů (dluhopisů) – cestou ex ante stanovení (limitace) objemu jejich nákupu, čemuž konvenuje horní mez objemu nákupů ve výši 33 % konkrétní emise dluhopisů nebo více než 33 % nesplacených cenných papírů (viz bod 201 rozsudku), což by mělo ve svém důsledku vést k tomu, že stát bude ve vztahu k financování svých potřeb cestou vydávání cenných papírů (dluhopisů) stále závislý na tržním prostředí, nikoliv na centrální bance.

VIII. Závěr

Jak může být patrné ze shora předestřeného, unijní centrální banky, potažmo ČNB, nelze považovat za jakési strážce ekonomického všehomíra – rozuměno ani ve znění novely –, ale výlučně za strážce cenové stability.

Rozhodnutí BVerfG proto lze s určitou mírou zjednodušení považovat za ústavně-právní připomenutí existence právního rámce fungování unijních centrálních bank, resp. právní pohled na jakousi vzájemnou hospodářskou výpomoc „potřebným“ unijním členským státům, resp. jejich ekonomikám, skrze hromadné výkupy cenných papírů (dluhopisů) realizované pod taktovkou ECB jednotlivými unijními centrálními bankami, v daném případě německou centrální bankou, které jdou však v konečném důsledku na vrub (nezadluženého) hospodářství toho kterého členského státu; nadto s nezanedbatelnými (vnitrostátními) politickými implikacemi.105

Z pohledu ústavně-právního přitom nemusí jít „jen“ o delimitaci politiky monetární a hospodářské či fiskální, nebo o zákaz měnového financování, v konečném důsledku může jít i o snahu o řešení obcházení principu no taxation without representation, neboť zajištění fiskálních potřeb státu cestou nákupů cenných papírů (dluhopisů) centrální bankou by (do určité míry) zeslabovalo či eliminovalo potřebu usilovat o nalezení politického konsenzu přinejmenším na výši a druhu daní, potažmo potenciálně zasahovalo do východisek samotné dělby moci.

Lze proto uvažovat i o tom, že německý ústavní soud se postavil za jakousi fiskální dospělost a samostatnost státu vůči centrální bance, ale i za názor, že ani monetární politika centrálních bank není bez dalšího mimo dosah soudní moci – centrální banky nelze považovat za imperium in imperio.

Budeme-li nadto vycházet z toho, že nákupy cenných papírů (dluhopisů) podle novely se z povahy věci mohou (budou) týkat značného počtu osob, typicky může jít o dopady na úspory domácností nebo ceny nemovitostí, a to ve spojení s tím, že v konečném důsledku mohou nákupy cenných papírů (dluhopisů) představovat řešení zdánlivého dilematu volby mezi cenovou stabilitou a finanční stabilitou,106 lze mít za to, že ve vztahu k případnému soudnímu přezkumu nákupů cenných papírů (dluhopisů) ve smyslu novely by byl namístě přísný přezkum – test proporcionality ve smyslu rozsudku SDEU ve věci Digital Rights Ireland Ltd proti Minister for Communications, Marine and Natural Resources a další a Kärntner Landesregierung a další,107 potažmo ve věci Maximillian Schrems proti Data Protection Commissioner.108



Poznámky pod čarou:

Autor je doktorandem na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a právníkem v Praze. Tento článek do značné míry vychází z připravované publikace na téma ústavněprávní aspekty ochrany vlastnického práva při řešení selhání – (před)úpadkové situace finančních institucí se zaměřením na banky a vklady u bank skrze tzv. bail-in – rekapitalizaci z vnitřních zdrojů.

Srov. např. Kysela, J. „Finanční Ústava“ jako pokus o regulaci neregulovatelného? In: Šimíček, V. (ed.) Finanční Ústava. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 53–63 (zde s. 60).

Holländer, P. Právní reakce na finanční krizi: kopírování ekonomického dilematu mezi Skyllou regulace a Charybdou laissez faire anebo vlastní prostor úvahy? Sborník Karlovarské právnické dny 18/2010, s. 53. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

Biller, S. Kvůli nejlevnějšímu zboží obětujeme stabilitu společnosti i celý ekosystém planety. Deník N [online]. Deník N, 2020, 9. dubna 2020.

Viz např. Soros, G. Verdikt německého soudu může znamenat konec Evropské unie, jak ji známe. Deník N [online]. Deník N, 2020, 14. května 2020.

Viz např. Mora, M. Revoluce z Karlsruhe: německý ústavní soud rozklížil systém evropského práva, může zpochybnit fungování EU. Hospodářské noviny: iHNed.cz [online]. Economia, 2020, 12. května 2020.

Rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 5. května 2020, sp. zn. 2 BvR 859/15, 2 BvR 1651/15, 2 BvR 2006/15, 2 BvR 980/16. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2020.

Tj. členské státy Evropské unie, jejichž měna je euro, resp. na něž se nevztahuje výjimka mj. ohledně nezavedení – vydávání společné měny ve smyslu čl. 139, resp. čl. 128 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. prosince 2018. Heinrich Weiss a další. Věc C-493/17. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2018.

Samotný pojem bude předmětem dalšího výkladu.

„Evropské centrální bance nebo centrálním bankám členských států (dále jen ‚národní centrální banky‘) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami.“ – čl. 123 odst. 1 – Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

Návrh zákona včetně důvodové zprávy – sněmovní tisk 791/0, část č. 1/4 – novela z. o ČNB. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

Viz stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze ze středy 8. dubna 2020 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 791/ - zkrácené jednání. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

Tamtéž.

Tamtéž.

Srov. např. disent J. Musila: „[v]šeobecně uznávaným principem ústavního soudnictví je zdrženlivost Ústavního soudu, vědomé sebeomezení (judicial self-restraint). Existuje nespočet definicí tohoto pojmu, ale pro naši situaci považuji za velmi výstižnou formulaci, kterou použil již v roce 1973 německý Spolkový ústavní soud v jednom ze svých zásadních nálezů (BVerfGE 36, 1, 14 f.): »Princip judicial self-restraint, kterému se Spolkový ústavní soud podrobil, neznamená zkrácení nebo oslabení jeho ... kompetencí, nýbrž rezignaci na to, aby „provozoval politiku“, tj. aby zasahoval do ústavou vytvořeného a ohraničeného prostoru svobodné politické tvorby. Zamýšlí proto ponechat prostor svobodné politické tvorby, který ústava garantovala pro ostatní ústavní orgány, otevřený.« [»Der Grundsatz des judicial self-restraint, den sich das Bundesverfassungsgericht auferlegt, bedeutet nicht eine Verkürzung oder Abschwächung seiner ... Kompetenz, sondern den Verzicht „Politik zu treiben“, d. h., in den von der Verfassung geschaffenen und begrenzten Raum freier politischer Gestaltung einzugreifen. Er zielt also darauf ab, den von der Verfassung für die anderen Verfassungsorgane garantierten Raum freier politischer Gestaltung offen zu halten.«] – usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09-3. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1993.

Srov. např. Tucker, P. Unelected power: the quest for legitimacy in central banking and the regulatory state. Princeton: Princeton University Press, 2019, s. 388–379: „The Imperative of Self-Restraint Among the Mighty: Judges, Generals, And Central Bankers: [w]hile familiar enough for generals and judges, today it surely applies with as much force to the new third pillar of unelected power, central bankers.“

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb., 71/2012 Sb.98/2013 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (informačně republikován jako součást ústavního pořádku České republiky dle čl. 3čl. 112 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, pod č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Karfíková, M. a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 22.

S účinností ode dne 6. března 1990 se název „Česká socialistická republika“ změnil na „Česká republika“, a to na základě čl. 2 ústavního zákona České národní rady č. 53/1990 Sb., o změně názvu České socialistické republiky, je-li tedy je v dosavadních ústavních a jiných zákonech – tak jako v tzv. kompetenčním zákoně – uveden název „Česká socialistická republika“, rozumí se tím „Česká republika“.

Srov. Karfíková, M. a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 22.

Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 1169.

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1360.

Nyní jde o povinnost péče o cenovou stabilitu ve smyslu novely – ústavního zákona č. 448/2001 Sb.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1358–1359.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1361.

K přehledu tzv. měnověpolitických nástrojů, resp. operacím na volném trhu, automatickým facilitám, dodávacím repo operacím, povinným minimálním rezervám a devizovým intervencím viz např. Měnová politika: Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2019.

Srov. čl. 2 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky: „Podle čl. 127 odst. 1 a čl. 282 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie je prvořadým cílem ESCB udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosahování cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. ESCB jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů, a ve shodě se zásadami stanovenými v článku 119 Smlouvy o fungování Evropské unie.“ In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

Merch, Y. Financial stability and the ECB: Speech by Yves Mersch, Member of the Executive Board of the ECB, ESCB Legal Conference, Frankfurt. Media – Speeches. European Central Bank [online]. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2018, 6 September 2018.

Viz body 28 a 32: „[k]onkrétně určení toho, zda existuje ‚ohrožení‘ správného fungování a integrity finančních trhů nebo stability celého finančního systému nebo jeho části, představuje samo o sobě ‚velmi subjektivní posouzení‘. […] Uvedené faktory přitom obsahují ‚velmi subjektivní kritéria‘.“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. ledna 2014. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Věc C‑270/12, prodej na krátko a některé aspekty swapů úvěrového selhání. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

K § 2 odst. 1 bod 8 – Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L., Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Rozuměno kromě výchozího cíle – stability cenové hladiny (resp. mírného růstu cenové hladiny skrze inflaci), zejména snahou o dosažení rovnováhy platební bilance, hospodářského růstu, plné zaměstnanosti nebo stabilního měnového kurzu. In: Revenda, Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014, s. 322.

K vymezení měnové politiky ve vztahu k ECB viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015 – primárně body 46 až 65.

Revenda, Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014, s. 323.

Tomšík, V. Coordinating Monetary and Macroprudential Policies in Low Interest Rate Environment: Speech at the conference on “Revisiting macro-financial linkages: Looking back and looking ahead”: Central Bank of the Philippines, Manila, Philippines 19–21 September 2016. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2016, s. 20 a také s. 12 a 15–19.

Srov. např. Van Den End, J. W. Trading off monetary and financial stability: a balance of risk framework. Working Paper No. 249/2010. De Nederlandsche Bank [online]. De Nederlandsche Bank, 2010, s. 5–10 a 21.

Dřívější cíl péče o stabilitu měny již byl na ústavně právní rovině uveden do souladu s primárním právem, tj. cílem péče o cenovou stabilitu.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

Viz např. Pfeifer, L., Pikhart, Z. Vztah finanční a cenové stability v podmínkách ČR. Politická ekonomie [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2014, vol. 62, č. 1, s. 49–66 (zde s. 54 a 62).

Srov. např. „[g]iven the existence of multiple objectives, a relevant issue for policy trade-offs relates to the ranking of the different objectives. In the case of New Zealand, for example, financial stability is explicitly subordinated to the primary objective of price stability. For most economies the law is silent on the relative ranking of the objectives. The case of Malaysia is noteworthy in that the financial stability objective ranks equally with monetary stability, with law granting Bank Negara Malaysia wide-ranging powers to intervene in the financial system to promote financial stability.“ In: Kim, S., Mehrota, A. Managing price and financial stability objectives: what can we learn from the Asia-Pacific region? BIS Working Papers. Bank for International Settlements [online]. Bank for International Settlements, 2015, December 2015, s. 6.

Srov. např. „[i]n its simplest form, zombie bank refers to an insolvent financial institution whose equity capital has been wiped out so that the value of its obligations is greater than its assets. The level of capital is crucial for banks, more so than for non-financial companies, because in the event of bankruptcy, a bank’s assets lose value faster and to a bigger extent. Thus, when a bank’s equity declines significantly due to losses, its creditors panic and head for the door (deposits are insured in most Western economies, so depositors don’t run away as easily).“ In: Onaran, Y. Zombie banks: how broken banks and debtor nations are crippling the global economy. Hoboken, NJ: Wiley, 2012, s. 2.

Srov. např. heslo logický kruh – chybná příčina – knihovna argumentačních faulů. Bezfaulu.net [online].

Pro jeho první komplexní tuzemské judikaturní uchopení viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, použití důkazu anonymního svědka v rámci trestního řízení. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1994.

K vymezení veřejného statku: „[Ú]stavní úprava postavení jedince ve společnosti obsahuje ochranu individuálních práv a svobod, jakož i ochranu veřejných statků. Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich distributivnosti. Pro veřejné statky je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpečnost, veřejný pořádek, zdravé životní prostředí. Veřejným statkem se tudíž určitý aspekt lidské existence stává za podmínky, kdy není možno jej pojmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly. [K pojmu veřejné statky v ekonomické literatuře viz např. P. A. Samuelson - W. Nordhaus, Ekonomie, Praha 1991, s. 770-771, 982; v literatuře právnické např. J. Raz, Right-Based Moralities, in: Theories of Rights, (Ed. J. Waldron), Oxford 1984, s. 187; R. Alexy, Recht, Vernunft, Diskurs. Studien zur Rechtsphilosophie, Frankfurt a. M. 1995, s. 239 a násl.]“ In: nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 15/96, prodej bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města Kroměříž. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1996. Srov. Mácha, A. Veřejné užívání jako omezení vlastnického práva. Právní rozhledy. 2015, č. 10, s. 363. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

Konsolidované znění smlouvy o Evropské unii. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

Srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. března 2010. Evropská komise v. Spolková republika Německo. Věc C-518/07, bod 42, ev. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. ledna 2014. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Věc C‑270/12, prodej na krátko a některé aspekty swapů úvěrového selhání, body 45 a 53. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

Viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. dubna 2018. Vera Egenberger v. Evangelisches Werk für Diakonie und Entwicklung e.V. Věc C-414/16, bod 46. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

Schmitt, C. Politická theologie: čtyři kapitoly k učení o suverenitě. Přeložili Jan Kranát, Otakar Vochoč. Praha: OIKOYMENH, 2012, s. 9.

Kysela, J. Právo jako relativně uzavřený systém a dvojí pojetí výjimečného stavu. Předběžné ohledání Schmittovského tématu. In: Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 19–39 (zde s. 29–31).

Srov. Reinhart, C. M., Rogoff, K. S. This time is different: eight centuries of financial folly. Princeton: Princeton University Press, 2009, např. s. xxvi–xxvii a s. 4–20.

„War veterans, holding government bonus certificates which were due years in the future, demanded that Congress pay off on them now, when the money was desperately needed. And so they began to move to Washington from all over the country, with wives and children […] Most camped across the Potomac River from the Capitol on Anacostia Flats […] Four troops of cavalry, four companies of infantry, a machine gun squadron, and six tanks assembled near the White House. General Douglas MacArthur was in charge of the operation, Major Dwight Eisenhower his aide. George S. Patton was one of the officers. MacArthur led his troops down Pennsylvania Avenue, used tear gas to clear veterans out of the old buildings, and set the buildings on fire. Then the army moved across the bridge to Anacostia. Thousands of veterans, wifes, children, began to run as the tear gas spread. The soldiers set fire to some of the huts, and soon the whole encampment was ablaze.“ In: Zinn, H. A People’s History of the United States: 1492-Present. Third ed. New York, NY: Routledge, 2013, s. 391–392.

Zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) OzPoFT, resp. § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších ústavních předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Srov. např. s intenzitou při ohrožení a ochraně zájmů České republiky jako svrchovaného státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 31/03, utajované skutečnosti – informace z oblasti mezinárodních vztahů. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2004.

Kysela, J. Právo jako relativně uzavřený systém a dvojí pojetí výjimečného stavu. Předběžné ohledání Schmittovského tématu. In: Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 19–39 (zde s. 30–31).

Schmitt, C. Politická theologie: čtyři kapitoly k učení o suverenitě. Přeložili Jan Kranát, Otakar Vochoč. Praha: OIKOYMENH, 2012, s. 13 a 14.

Holländer, P. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 91.

Srov. Orwell, G. Nineteen eighty-four: Devatenáct set osmdesát čtyři. Přeložila Petra Martínková. Praha: Argo, 2011, s. 61–63.

Srov. Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 69–101 (zde s. 80, 81 a 89).

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

Viz bod 17 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3009/17, k pojistnému plnění z pojištění hypotečního úvěru. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2018.

K rolím centrálních bank a jejich změnám v historii viz např. Goodhart, Ch. The changing role of central banks. BIS Working Papers. Bank for International Settlements [online]. Bank for International Settlements, 2010.

Viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. 11. 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika (nařízení ESRB).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. 7. 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (nařízení SRMR).

Nicméně ke spornému právnímu postavení, roli i rozhodovací pravomoci SRB srov. např. Belling, V. Bankovní unie v kontextu krizového vládnutí v EU: právní limity a rizika. Právní rozhledy. 2016, č. 6, s. 201. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

Přijetím eura je míněno ukončení aplikace výjimky podle čl. 139 odst. 1 a násl. SFEU, kdy mj. nejsou aplikována donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků podle čl. 126 odst. 9 a 11 SFEU. Otázky spojené s tzv. přijetím eura jdou nicméně nad rozsah a zaměření této úvahy.

K pozici a roli ESRB srov. např. Vojtek, R. Evropská a bankovní unie z tuzemského ústavněprávního pohledu aneb House Divided: Half Free, Half Slave? Obchodněprávní revue. 2018, č. 11–12, s. 315. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

Zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Volba Poslaneckou sněmovnou, a to na návrh vlády pro předsedu Rady, druhého člena na návrh Senátu a třetího člena na návrh ČNB, nebo kvalifikačních předpokladů (mj. uznávaná a zkušená osobnost v oboru financí či makroekonomie s praxí v oboru v délce nejméně 10 let). Ve vztahu ke způsobu jmenování lze také v neposlední řadě odkázat na čl. 283 odst. 2 SFEU, který upravuje podmínky pro jmenování Výkonné rady ECB.

Srov. výkonné rozpočtové agenturyrozpočtové rady. – Zbíral, R.. Nezávislé rozpočtové instituce: skuteční garanti fiskální odpovědnosti? In: Šimíček, V. (ed.) Finanční Ústava. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 149–171 (zde s. 152–171).

Viz Pierre, S. Europe’s New Fiscal Union. Switzerland, Cham: Palgrave Macmillan, 2019, s. 105–107.

Srov. např. Huang, R. H., Schoenmaker, D. (eds.) Institutional structure of financial regulation: theories and international experiences. New York, NY: Routledge, 2015, s. 247–248.

Viz např. Beck, T., Casu, B. (eds.) The Palgrave handbook of European banking. New York: Palgrave Macmillan, 2016, s. 19.

Pro nákupy vládních dluhopisů centrální bankou viz tzv. Outright Monetary Transactions (OTM) ECB, resp. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015; a navazující rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 2 BvR 2728/13, 2 BvR 2729/13, 2 BvR 2730/13, 2 BvR 2731/13. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2016.

Srov. např. Fox, D., Ernst, W. Money in the western legal tradition: Middle Ages to Bretton Woods. New York, NY: Oxford University Press, 2016, s. 644.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

„[…] back to the first point of my speech: financial stability might be an objective less well suited to independent expertise-based bodies than a price stability objective. Even though the Treaty does not give a definition of price stability, it is an objective that is quantifiable. The ECB Governing Council aims to maintain inflation rates below, but close to, 2% over the medium term. Putting a figure on price stability makes monetary policy more transparent and provides a clear and measurable yardstick against which European citizens can hold the ECB accountable. For financial stability no such clear yardstick exists. Without clear objectives, however, it is much more difficult to measure the performance of independent, expertise-based institutions and hold them to account. Beyond that, the pursuit of financial stability often involves choices with stronger distributional implications. This is an additional argument in favour of the ultimate responsibility remaining in the political sphere. Financial stability is thus a policy area where expert bodies and politically accountable institutions are called on to cooperate, with no one having exclusive responsibility. In this field, expert bodies with strong guarantees of independence, such as the ECB, might be better suited to ‚contributing‘ in an advisory capacity while the ‚ultimate responsibility‘ is rather borne by institutions embedded in political accountability arrangements at the national level. Otherwise political pressures to adopt one or the other stance in questions of financial stability might also threaten central bank independence. In: Merch, Y. Financial stability and the ECB: Speech by Yves Mersch, Member of the Executive Board of the ECB, ESCB Legal Conference, Frankfurt. Media – Speeches. European Central Bank [online]. European Central Bank, 2018, 6 September 2018.

„Pověří-li tak článek Smlouvy určitý orgán přesným úkolem, je třeba připustit, že mu sám nevyhnutelně svěřuje pravomoci, které jsou nezbytné ke splnění tohoto úkolu, neboť jinak by toto ustanovení bylo zbaveno veškerého užitečného účinku […] Existence implicitní normotvorné pravomoci, která představuje výjimku ze zásady svěřených pravomocí stanovené článkem 13 odst. 2 SEU, musí však být posuzována restriktivně. […] Takové implicitní pravomoci jsou judikaturou uznány pouze výjimečně, a aby byly uznány, musí být nezbytné pro zajištění užitečného účinku ustanovení Smlouvy nebo dotčeného základního nařízení […] nelze popřít, že existují velmi úzké vazby mezi platebními systémy a systémy zúčtování cenných papírů ani že se poruchy postihující infrastruktury zúčtovávající cenné papíry mohou odrazit na platebních systémech, a narušit tak jejich plynulé fungování. Existence těchto vazeb ovšem nemůže postačovat k tomu, aby u ECB byly uznány implicitní pravomoci regulovat systémy zúčtování cenných papírů, jelikož Smlouva o FEU předpokládá možnost svěřit takové pravomoci ECB výslovně. […] Proto v případě, že by ECB dospěla k názoru, že uznání její pravomoci regulovat infrastruktury zúčtovávající obchody s cennými papíry je nezbytné k řádnému plnění jejího úkolu stanoveného v čl. 127 odst. 2 čtvrté odrážce SFEU, měla by požádat unijního zákonodárce o změnu článku 22 statutu, spočívající v doplnění výslovného odkazu na systémy zúčtování cenných papírů.“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. března 2015. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti ECB. Věc T-496/11, body 104 až 109. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

„Uznání […] nezávislosti ECB nemá za následek úplné oddělení ECB od Evropského společenství a její vynětí ze všech pravidel práva Společenství. Ve skutečnosti z čl. 105 odst. 1 ES vyplývá, že ECB má přispívat k dosažení cílů Evropského společenství, a čl. 8 ES uvádí, že ECB jedná v mezích působnosti svěřené jí Smlouvou o ES a statutem ESCB. Dále, jak připomněla Komise, ECB podléhá za podmínek stanovených touto Smlouvou a uvedeným statutem různým kontrolám ze strany Společenství, zejména kontrole ze strany Soudního dvora a účetního dvora. Konečně je zřejmé, že autoři Smlouvy o ES neměli nikterak v úmyslu vyjmout ECB ze všech forem legislativních zásahů zákonodárce Společenství […].“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. července 2003. Komise Evropských společenství proti Evropské centrální bance. Věc C-11/00, bod 135. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2003.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. listopadu 2012. Thomas Pringle proti Government of Ireland a další. Věc C-370/12. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2012.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.

Rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 21. června 2016, sp. zn. 2 BvR 2728/13, 2 BvR 2729/13, 2 BvR 2730/13, 2 BvR 2731/13. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2016.

K samotnému (ne)naplňování, resp. podmínkám, rozsahu a obsahu zákazu měnového financování skrze tzv. kvantitativní uvolňování via facti srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. prosince 2018. Heindrich Weiss a další. Věc C-493/17, body 102 až 108 [a v něm odkazované rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. listopadu 2012. Pringle. Věc C‑370/12, bod 132, a ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.

Srov. opačně „… teď jsme ve válce s virem. Navrhuji proto buď pro Česko něco nakoupit […] Nakoupit můžeme, rozhoduje Bankovní rada. […] Rada to buď schválí, nebo neschválí. V případě odvodu do rozpočtu by využití peněz bylo zcela na vládě. Mohla by je dát třeba na nákup vakcíny pro nemocné, až bude. Anebo tu vakcínu můžeme rovnou koupit my…vše je na dohodě.” – Michl, A. Ať ČNB pošle polovinu svého zisku do státního rozpočtu, vyzývá Michl. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020, 19. března 2020.

Srov. Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L,, Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

Goldmann, M. Democracy and financial order: legal perspectives. New York, NY: Springer Berlin Heidelberg, 2018, s. 204.

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1353.

Herrmann, Ch. Währungshoheit, Währungsverfassung und subjektive Rechte. Tübingen: Mohr Siebeck, 2010, s. 149.

Viz De Vicuña, A. S. An Institutional Theory of Money. Giovanoli, M., Devos, D. (ed.) International monetary and financial law: the global crisis. New York: Oxford University Press, 2010, s. 517–532 (zde s. 519).

Viz „[…] how the majority of money in the modern economy is created by commercial banks making loans; money creation in practice differs from some popular misconceptions – banks do not act simply as intermediaries, lending out deposits that savers place with them, and nor do they ‘multiply up’ central bank money to create new loans and deposits; the amount of money created in the economy ultimately depends on the monetary policy of the central bank. In normal times, this is carried out by setting interest rates. The central bank can also affect the amount of money directly through purchasing assets or ‘quantitative easing’.“ In: McLeay, M., Radia, A., Thomas, R. Money creation in the modern economy. Bank of England [online]. Bank of England, 2014, (Q1).

Nothing ever embittered the German people so much — it is important to remember this — nothing made them so furious with hate and so ripe for Hitler as the inflation“. In: Zweig, S. The world of yesterday: an autobiography. London: University of Nebraska Press, 1964, s. 315. Srov. Hawes, J. The shortest history of Germany. Devon: Old Street Publishing, 2018, s. 154 a 160–163: „[t]he death of money – [f]rom 1921 to 1923 hyper-inflation on a unique scale wiped out millions of people’s life savings. The root cause was the bonds Imperial Germany had used to fund the war. Essentially, the government had borrowed from its own people at unrealistically generous interest rate. The plan had been to pay this money back by, in effect, robbing the conquered peoples. That was now impossible. […] Weimar Culture […] The Reichstag election of 1918 gave the centre-left SPD, the party most strongly-identified with the new Republic, its best result since the heady days of 1919, leaving it far and away the biggest party. The party of small-town resentment and snarling protest against Americanisation and liberalism, the Nazis, scored a paltry 2.8%. Yet two years later, of course, they were the biggest single party, and by 1933 they were in power. […] The Nazi BreakthroughThe obvious explanation is the 1929 Crash, which froze the US economy, and hence the vital lines of American credit to Germany. Unemployment soared to 1.6 million (September 1931) and then to 6 million (January 1933). The system was in meltdown. […] the Nazi vote in 1933 was 43.9%.

„Quid est aliud omnia ad bellum civile hosti arma largiri, primum nervos belli, pecuniam infinitam, qua nunc eget, deinde equitatum quantum velit?“ In: Cicero, Marcus Tullius, Bailey, S. Philippics 1-6 [online]. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2010, s. 248.

Nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1993.

Viz nález BVerfG ve věci nařízení č. 11 k zákonu o říšském občanství ze dne 24. 11. 1941 (GBl. I., s. 772), na základě kterého bylo Židům, kteří emigrovali, odňato státní občanství a majetek (BVerfGE 23, 98) – „[p]rávo a spravedlnost nejsou zákonodárci k dispozici. Představa, že ‚ústavodárce může vše uspořádat podle své vůle, by znamenala návrat k duchovnímu stanovisku bezhodnotového právního pozitivismu, které je v právní vědě a praxi již dlouho překonáno. Právě doba nacionálního socialismu v Německu učí, že i zákonodárce může stanovit neprávo. – cit. dle Holländer, P. Soumrak moderního státu. Právník. 2013, č. 1, s. 1–28. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting.

Srov. stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze ze středy 8. dubna 2020 – Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 791) – zkrácené jednání. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

Kupříkladu ČNB coby centrální banka České republiky je právnickou osobou veřejného práva nadaná jak vlastní právní osobností, tak majetkem.

Viz Schoenmaker, D. A fiscal backstop to the banking system. In: Haentjens, M., Wessels, B. (eds.) Research handbook on crisis management in the banking sector. Cheltenham, UK: Edward Elgar Publishing, 2015, s. 46. Opačně Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L., Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

„A to i v případech akciových centrálních bank, kde vlastníkem jsou ‚nestátní‘ akcionáři. Další variantou je totiž měnová reforma, která je ve vyspělých tržních ekonomikách politicky zcela neprůchozí. Zajímavým teoretickým tématem by bylo připuštění úpadku centrální banky a přechod na jiný systém, především plnou dolarizaci.“ In: Revenda, Z. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 536.

Srov. bod 49 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 3/16, tzv. pravidlo desetinásobku pro družstevní záložny (kampeličky). Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2018.

Srov. Knapp, V. Vědecká propedeutika pro právníky. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 37.

Srov. tzv. consols (consolidated annuities, consolidated stock) – [o]ne of Britain’s oldest and most unusual national debts is to be repaid, marking the end of an era for a government bond that can trace its lineage back to the 18th century. As Europe marks the centenary of the Great War, the Treasury has announced it will redeem bonds issued in 1927 by then chancellor Winston Churchill to refinance money borrowed to fund it.“ In: Moore, E. UK to repay tranche of perpetual war loans. Financial Times [online]. Financial Times, 2014, 31 October 2014.

Srov. „Clinton’s initial reaction was disbelief. “You mean to tell me that the success of the program and my reelection hinges on the Federal Reserve and a bunch of fucking bond traders?” But he was a quick study, and, soon enough, he was bowing at the altar of macroeconomic minimalism.“ In: Woodward, B. The Agenda. New York: Simon and Schuster, 1994, s. 73 – cit. dle Appelbaum, B. The economists' hour: how the false prophets of free markets fractured our society. London: Picador, 2019, s. 89.

Srov. např. „[a]lthough the specification of the concept of price stability does not directly interfere with fundamental rights it is central to the structure of the monetary union and therefore affects the economic dimensions of fundamental rights of everybody in the EU. Therefore, the Court could review the concept of price stability more strictly than other measures of monetary policy. In particular, it cannot be excluded that there is an upper limit for inflation targets where the Court would intervene. In any event, other factors such as the circumstances of the specific case, the general economic situation, the practice of other central banks and the perception of the Eurosystem’s policies at the time could also have an impact on the level of scrutiny that the Court applies.“ In: Kokott, J., Sobotta, Ch. Judicial review and institutional balance with regard to European monetary policy. In: ECB Legal Conference 2017: Shaping a new legal order for Europe: a tale of crises and opportunities. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2017, s. 104–111 (zde s. 110).

Viz body 47 a 48 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. dubna 2014. Ireland Ltd proti Minister for Communications, Marine and Natural Resources a další a Kärntner Landesregierung a další. Spojené věci C-293/12 a C-594/12. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2014.

Viz bod 78 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. října 2015. Maximillian Schrems proti Data Protection Commissioner. Věc C-362/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.

Poznámky pod čarou:
*

Autor je doktorandem na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a právníkem v Praze. Tento článek do značné míry vychází z připravované publikace na téma ústavněprávní aspekty ochrany vlastnického práva při řešení selhání – (před)úpadkové situace finančních institucí se zaměřením na banky a vklady u bank skrze tzv. bail-in – rekapitalizaci z vnitřních zdrojů.

1

Srov. např. Kysela, J. „Finanční Ústava“ jako pokus o regulaci neregulovatelného? In: Šimíček, V. (ed.) Finanční Ústava. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 53–63 (zde s. 60).

2

Holländer, P. Právní reakce na finanční krizi: kopírování ekonomického dilematu mezi Skyllou regulace a Charybdou laissez faire anebo vlastní prostor úvahy? Sborník Karlovarské právnické dny 18/2010, s. 53. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

3

Biller, S. Kvůli nejlevnějšímu zboží obětujeme stabilitu společnosti i celý ekosystém planety. Deník N [online]. Deník N, 2020, 9. dubna 2020.

4

Viz např. Soros, G. Verdikt německého soudu může znamenat konec Evropské unie, jak ji známe. Deník N [online]. Deník N, 2020, 14. května 2020.

5

Viz např. Mora, M. Revoluce z Karlsruhe: německý ústavní soud rozklížil systém evropského práva, může zpochybnit fungování EU. Hospodářské noviny: iHNed.cz [online]. Economia, 2020, 12. května 2020.

6

Rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 5. května 2020, sp. zn. 2 BvR 859/15, 2 BvR 1651/15, 2 BvR 2006/15, 2 BvR 980/16. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2020.

7

Tj. členské státy Evropské unie, jejichž měna je euro, resp. na něž se nevztahuje výjimka mj. ohledně nezavedení – vydávání společné měny ve smyslu čl. 139, resp. čl. 128 Smlouvy o fungování Evropské unie.

8

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. prosince 2018. Heinrich Weiss a další. Věc C-493/17. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2018.

9

Samotný pojem bude předmětem dalšího výkladu.

10

„Evropské centrální bance nebo centrálním bankám členských států (dále jen ‚národní centrální banky‘) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Evropskou centrální bankou nebo národními centrálními bankami.“ – čl. 123 odst. 1 – Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

11

Návrh zákona včetně důvodové zprávy – sněmovní tisk 791/0, část č. 1/4 – novela z. o ČNB. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

12

Viz stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze ze středy 8. dubna 2020 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 791/ - zkrácené jednání. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

13

Tamtéž.

14

Tamtéž.

15

Srov. např. disent J. Musila: „[v]šeobecně uznávaným principem ústavního soudnictví je zdrženlivost Ústavního soudu, vědomé sebeomezení (judicial self-restraint). Existuje nespočet definicí tohoto pojmu, ale pro naši situaci považuji za velmi výstižnou formulaci, kterou použil již v roce 1973 německý Spolkový ústavní soud v jednom ze svých zásadních nálezů (BVerfGE 36, 1, 14 f.): »Princip judicial self-restraint, kterému se Spolkový ústavní soud podrobil, neznamená zkrácení nebo oslabení jeho ... kompetencí, nýbrž rezignaci na to, aby „provozoval politiku“, tj. aby zasahoval do ústavou vytvořeného a ohraničeného prostoru svobodné politické tvorby. Zamýšlí proto ponechat prostor svobodné politické tvorby, který ústava garantovala pro ostatní ústavní orgány, otevřený.« [»Der Grundsatz des judicial self-restraint, den sich das Bundesverfassungsgericht auferlegt, bedeutet nicht eine Verkürzung oder Abschwächung seiner ... Kompetenz, sondern den Verzicht „Politik zu treiben“, d. h., in den von der Verfassung geschaffenen und begrenzten Raum freier politischer Gestaltung einzugreifen. Er zielt also darauf ab, den von der Verfassung für die anderen Verfassungsorgane garantierten Raum freier politischer Gestaltung offen zu halten.«] – usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 24/09-3. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1993.

16

Srov. např. Tucker, P. Unelected power: the quest for legitimacy in central banking and the regulatory state. Princeton: Princeton University Press, 2019, s. 388–379: „The Imperative of Self-Restraint Among the Mighty: Judges, Generals, And Central Bankers: [w]hile familiar enough for generals and judges, today it surely applies with as much force to the new third pillar of unelected power, central bankers.“

17

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., 300/2000 Sb., 448/2001 Sb., 395/2001 Sb., 515/2002 Sb., 319/2009 Sb., 71/2012 Sb.98/2013 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

18

Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (informačně republikován jako součást ústavního pořádku České republiky dle čl. 3čl. 112 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, pod č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

19

Karfíková, M. a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 22.

20

S účinností ode dne 6. března 1990 se název „Česká socialistická republika“ změnil na „Česká republika“, a to na základě čl. 2 ústavního zákona České národní rady č. 53/1990 Sb., o změně názvu České socialistické republiky, je-li tedy je v dosavadních ústavních a jiných zákonech – tak jako v tzv. kompetenčním zákoně – uveden název „Česká socialistická republika“, rozumí se tím „Česká republika“.

21

Srov. Karfíková, M. a kol. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 22.

22

Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 1169.

23

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1360.

24

Nyní jde o povinnost péče o cenovou stabilitu ve smyslu novely – ústavního zákona č. 448/2001 Sb.

25

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

26

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1358–1359.

27

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

28

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1361.

29

K přehledu tzv. měnověpolitických nástrojů, resp. operacím na volném trhu, automatickým facilitám, dodávacím repo operacím, povinným minimálním rezervám a devizovým intervencím viz např. Měnová politika: Měnověpolitické nástroje. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2019.

30

Srov. čl. 2 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky: „Podle čl. 127 odst. 1 a čl. 282 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie je prvořadým cílem ESCB udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky v Unii se záměrem přispět k dosahování cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. ESCB jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů, a ve shodě se zásadami stanovenými v článku 119 Smlouvy o fungování Evropské unie.“ In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

31

Merch, Y. Financial stability and the ECB: Speech by Yves Mersch, Member of the Executive Board of the ECB, ESCB Legal Conference, Frankfurt. Media – Speeches. European Central Bank [online]. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2018, 6 September 2018.

32

Viz body 28 a 32: „[k]onkrétně určení toho, zda existuje ‚ohrožení‘ správného fungování a integrity finančních trhů nebo stability celého finančního systému nebo jeho části, představuje samo o sobě ‚velmi subjektivní posouzení‘. […] Uvedené faktory přitom obsahují ‚velmi subjektivní kritéria‘.“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. ledna 2014. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Věc C‑270/12, prodej na krátko a některé aspekty swapů úvěrového selhání. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

33

K § 2 odst. 1 bod 8 – Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L., Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

34

Rozuměno kromě výchozího cíle – stability cenové hladiny (resp. mírného růstu cenové hladiny skrze inflaci), zejména snahou o dosažení rovnováhy platební bilance, hospodářského růstu, plné zaměstnanosti nebo stabilního měnového kurzu. In: Revenda, Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014, s. 322.

35

K vymezení měnové politiky ve vztahu k ECB viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015 – primárně body 46 až 65.

36

Revenda, Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2014, s. 323.

37

Tomšík, V. Coordinating Monetary and Macroprudential Policies in Low Interest Rate Environment: Speech at the conference on “Revisiting macro-financial linkages: Looking back and looking ahead”: Central Bank of the Philippines, Manila, Philippines 19–21 September 2016. Česká národní banka [online]. Česká národní banka, 2016, s. 20 a také s. 12 a 15–19.

38

Srov. např. Van Den End, J. W. Trading off monetary and financial stability: a balance of risk framework. Working Paper No. 249/2010. De Nederlandsche Bank [online]. De Nederlandsche Bank, 2010, s. 5–10 a 21.

39

Dřívější cíl péče o stabilitu měny již byl na ústavně právní rovině uveden do souladu s primárním právem, tj. cílem péče o cenovou stabilitu.

40

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

41

Viz např. Pfeifer, L., Pikhart, Z. Vztah finanční a cenové stability v podmínkách ČR. Politická ekonomie [online]. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2014, vol. 62, č. 1, s. 49–66 (zde s. 54 a 62).

42

Srov. např. „[g]iven the existence of multiple objectives, a relevant issue for policy trade-offs relates to the ranking of the different objectives. In the case of New Zealand, for example, financial stability is explicitly subordinated to the primary objective of price stability. For most economies the law is silent on the relative ranking of the objectives. The case of Malaysia is noteworthy in that the financial stability objective ranks equally with monetary stability, with law granting Bank Negara Malaysia wide-ranging powers to intervene in the financial system to promote financial stability.“ In: Kim, S., Mehrota, A. Managing price and financial stability objectives: what can we learn from the Asia-Pacific region? BIS Working Papers. Bank for International Settlements [online]. Bank for International Settlements, 2015, December 2015, s. 6.

43

Srov. např. „[i]n its simplest form, zombie bank refers to an insolvent financial institution whose equity capital has been wiped out so that the value of its obligations is greater than its assets. The level of capital is crucial for banks, more so than for non-financial companies, because in the event of bankruptcy, a bank’s assets lose value faster and to a bigger extent. Thus, when a bank’s equity declines significantly due to losses, its creditors panic and head for the door (deposits are insured in most Western economies, so depositors don’t run away as easily).“ In: Onaran, Y. Zombie banks: how broken banks and debtor nations are crippling the global economy. Hoboken, NJ: Wiley, 2012, s. 2.

44

Srov. např. heslo logický kruh – chybná příčina – knihovna argumentačních faulů. Bezfaulu.net [online].

45

Pro jeho první komplexní tuzemské judikaturní uchopení viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, použití důkazu anonymního svědka v rámci trestního řízení. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1994.

46

K vymezení veřejného statku: „[Ú]stavní úprava postavení jedince ve společnosti obsahuje ochranu individuálních práv a svobod, jakož i ochranu veřejných statků. Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich distributivnosti. Pro veřejné statky je typické, že prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpečnost, veřejný pořádek, zdravé životní prostředí. Veřejným statkem se tudíž určitý aspekt lidské existence stává za podmínky, kdy není možno jej pojmově, věcně i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly. [K pojmu veřejné statky v ekonomické literatuře viz např. P. A. Samuelson - W. Nordhaus, Ekonomie, Praha 1991, s. 770-771, 982; v literatuře právnické např. J. Raz, Right-Based Moralities, in: Theories of Rights, (Ed. J. Waldron), Oxford 1984, s. 187; R. Alexy, Recht, Vernunft, Diskurs. Studien zur Rechtsphilosophie, Frankfurt a. M. 1995, s. 239 a násl.]“ In: nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 15/96, prodej bytů ozbrojených složek v domech ve vlastnictví města Kroměříž. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1996. Srov. Mácha, A. Veřejné užívání jako omezení vlastnického práva. Právní rozhledy. 2015, č. 10, s. 363. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

47

Konsolidované znění smlouvy o Evropské unii. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

48

Srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. března 2010. Evropská komise v. Spolková republika Německo. Věc C-518/07, bod 42, ev. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. ledna 2014. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Věc C‑270/12, prodej na krátko a některé aspekty swapů úvěrového selhání, body 45 a 53. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

49

Viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. dubna 2018. Vera Egenberger v. Evangelisches Werk für Diakonie und Entwicklung e.V. Věc C-414/16, bod 46. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

50

Schmitt, C. Politická theologie: čtyři kapitoly k učení o suverenitě. Přeložili Jan Kranát, Otakar Vochoč. Praha: OIKOYMENH, 2012, s. 9.

51

Kysela, J. Právo jako relativně uzavřený systém a dvojí pojetí výjimečného stavu. Předběžné ohledání Schmittovského tématu. In: Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 19–39 (zde s. 29–31).

52

Srov. Reinhart, C. M., Rogoff, K. S. This time is different: eight centuries of financial folly. Princeton: Princeton University Press, 2009, např. s. xxvi–xxvii a s. 4–20.

53

„War veterans, holding government bonus certificates which were due years in the future, demanded that Congress pay off on them now, when the money was desperately needed. And so they began to move to Washington from all over the country, with wives and children […] Most camped across the Potomac River from the Capitol on Anacostia Flats […] Four troops of cavalry, four companies of infantry, a machine gun squadron, and six tanks assembled near the White House. General Douglas MacArthur was in charge of the operation, Major Dwight Eisenhower his aide. George S. Patton was one of the officers. MacArthur led his troops down Pennsylvania Avenue, used tear gas to clear veterans out of the old buildings, and set the buildings on fire. Then the army moved across the bridge to Anacostia. Thousands of veterans, wifes, children, began to run as the tear gas spread. The soldiers set fire to some of the huts, and soon the whole encampment was ablaze.“ In: Zinn, H. A People’s History of the United States: 1492-Present. Third ed. New York, NY: Routledge, 2013, s. 391–392.

54

Zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

55

Ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) OzPoFT, resp. § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.

56

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších ústavních předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

57

Srov. např. s intenzitou při ohrožení a ochraně zájmů České republiky jako svrchovaného státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 31/03, utajované skutečnosti – informace z oblasti mezinárodních vztahů. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2004.

58

Kysela, J. Právo jako relativně uzavřený systém a dvojí pojetí výjimečného stavu. Předběžné ohledání Schmittovského tématu. In: Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 19–39 (zde s. 30–31).

59

Schmitt, C. Politická theologie: čtyři kapitoly k učení o suverenitě. Přeložili Jan Kranát, Otakar Vochoč. Praha: OIKOYMENH, 2012, s. 13 a 14.

60

Holländer, P. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 91.

61

Srov. Orwell, G. Nineteen eighty-four: Devatenáct set osmdesát čtyři. Přeložila Petra Martínková. Praha: Argo, 2011, s. 61–63.

62

Srov. Bílková, V., Kysela, J., Šturma, P. (eds.) Výjimečné stavy a lidská práva. Praha: Auditorium, 2016, s. 69–101 (zde s. 80, 81 a 89).

63

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

64

Viz bod 17 nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3009/17, k pojistnému plnění z pojištění hypotečního úvěru. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2018.

65

K rolím centrálních bank a jejich změnám v historii viz např. Goodhart, Ch. The changing role of central banks. BIS Working Papers. Bank for International Settlements [online]. Bank for International Settlements, 2010.

66

Viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. 11. 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika (nařízení ESRB).

67

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. 7. 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (nařízení SRMR).

68

Nicméně ke spornému právnímu postavení, roli i rozhodovací pravomoci SRB srov. např. Belling, V. Bankovní unie v kontextu krizového vládnutí v EU: právní limity a rizika. Právní rozhledy. 2016, č. 6, s. 201. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

69

Přijetím eura je míněno ukončení aplikace výjimky podle čl. 139 odst. 1 a násl. SFEU, kdy mj. nejsou aplikována donucovací opatření k nápravě nadměrných schodků podle čl. 126 odst. 9 a 11 SFEU. Otázky spojené s tzv. přijetím eura jdou nicméně nad rozsah a zaměření této úvahy.

70

K pozici a roli ESRB srov. např. Vojtek, R. Evropská a bankovní unie z tuzemského ústavněprávního pohledu aneb House Divided: Half Free, Half Slave? Obchodněprávní revue. 2018, č. 11–12, s. 315. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.

71

Zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

72

Volba Poslaneckou sněmovnou, a to na návrh vlády pro předsedu Rady, druhého člena na návrh Senátu a třetího člena na návrh ČNB, nebo kvalifikačních předpokladů (mj. uznávaná a zkušená osobnost v oboru financí či makroekonomie s praxí v oboru v délce nejméně 10 let). Ve vztahu ke způsobu jmenování lze také v neposlední řadě odkázat na čl. 283 odst. 2 SFEU, který upravuje podmínky pro jmenování Výkonné rady ECB.

73

Srov. výkonné rozpočtové agenturyrozpočtové rady. – Zbíral, R.. Nezávislé rozpočtové instituce: skuteční garanti fiskální odpovědnosti? In: Šimíček, V. (ed.) Finanční Ústava. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 149–171 (zde s. 152–171).

74

Viz Pierre, S. Europe’s New Fiscal Union. Switzerland, Cham: Palgrave Macmillan, 2019, s. 105–107.

75

Srov. např. Huang, R. H., Schoenmaker, D. (eds.) Institutional structure of financial regulation: theories and international experiences. New York, NY: Routledge, 2015, s. 247–248.

76

Viz např. Beck, T., Casu, B. (eds.) The Palgrave handbook of European banking. New York: Palgrave Macmillan, 2016, s. 19.

77

Pro nákupy vládních dluhopisů centrální bankou viz tzv. Outright Monetary Transactions (OTM) ECB, resp. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015; a navazující rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 2 BvR 2728/13, 2 BvR 2729/13, 2 BvR 2730/13, 2 BvR 2731/13. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2016.

78

Srov. např. Fox, D., Ernst, W. Money in the western legal tradition: Middle Ages to Bretton Woods. New York, NY: Oxford University Press, 2016, s. 644.

79

Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 59/2000, nezávislost České národní banky při její péči o stabilitu měny. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2001.

80

„[…] back to the first point of my speech: financial stability might be an objective less well suited to independent expertise-based bodies than a price stability objective. Even though the Treaty does not give a definition of price stability, it is an objective that is quantifiable. The ECB Governing Council aims to maintain inflation rates below, but close to, 2% over the medium term. Putting a figure on price stability makes monetary policy more transparent and provides a clear and measurable yardstick against which European citizens can hold the ECB accountable. For financial stability no such clear yardstick exists. Without clear objectives, however, it is much more difficult to measure the performance of independent, expertise-based institutions and hold them to account. Beyond that, the pursuit of financial stability often involves choices with stronger distributional implications. This is an additional argument in favour of the ultimate responsibility remaining in the political sphere. Financial stability is thus a policy area where expert bodies and politically accountable institutions are called on to cooperate, with no one having exclusive responsibility. In this field, expert bodies with strong guarantees of independence, such as the ECB, might be better suited to ‚contributing‘ in an advisory capacity while the ‚ultimate responsibility‘ is rather borne by institutions embedded in political accountability arrangements at the national level. Otherwise political pressures to adopt one or the other stance in questions of financial stability might also threaten central bank independence. In: Merch, Y. Financial stability and the ECB: Speech by Yves Mersch, Member of the Executive Board of the ECB, ESCB Legal Conference, Frankfurt. Media – Speeches. European Central Bank [online]. European Central Bank, 2018, 6 September 2018.

81

„Pověří-li tak článek Smlouvy určitý orgán přesným úkolem, je třeba připustit, že mu sám nevyhnutelně svěřuje pravomoci, které jsou nezbytné ke splnění tohoto úkolu, neboť jinak by toto ustanovení bylo zbaveno veškerého užitečného účinku […] Existence implicitní normotvorné pravomoci, která představuje výjimku ze zásady svěřených pravomocí stanovené článkem 13 odst. 2 SEU, musí však být posuzována restriktivně. […] Takové implicitní pravomoci jsou judikaturou uznány pouze výjimečně, a aby byly uznány, musí být nezbytné pro zajištění užitečného účinku ustanovení Smlouvy nebo dotčeného základního nařízení […] nelze popřít, že existují velmi úzké vazby mezi platebními systémy a systémy zúčtování cenných papírů ani že se poruchy postihující infrastruktury zúčtovávající cenné papíry mohou odrazit na platebních systémech, a narušit tak jejich plynulé fungování. Existence těchto vazeb ovšem nemůže postačovat k tomu, aby u ECB byly uznány implicitní pravomoci regulovat systémy zúčtování cenných papírů, jelikož Smlouva o FEU předpokládá možnost svěřit takové pravomoci ECB výslovně. […] Proto v případě, že by ECB dospěla k názoru, že uznání její pravomoci regulovat infrastruktury zúčtovávající obchody s cennými papíry je nezbytné k řádnému plnění jejího úkolu stanoveného v čl. 127 odst. 2 čtvrté odrážce SFEU, měla by požádat unijního zákonodárce o změnu článku 22 statutu, spočívající v doplnění výslovného odkazu na systémy zúčtování cenných papírů.“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. března 2015. Spojené království Velké Británie a Severního Irska proti ECB. Věc T-496/11, body 104 až 109. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie.

82

„Uznání […] nezávislosti ECB nemá za následek úplné oddělení ECB od Evropského společenství a její vynětí ze všech pravidel práva Společenství. Ve skutečnosti z čl. 105 odst. 1 ES vyplývá, že ECB má přispívat k dosažení cílů Evropského společenství, a čl. 8 ES uvádí, že ECB jedná v mezích působnosti svěřené jí Smlouvou o ES a statutem ESCB. Dále, jak připomněla Komise, ECB podléhá za podmínek stanovených touto Smlouvou a uvedeným statutem různým kontrolám ze strany Společenství, zejména kontrole ze strany Soudního dvora a účetního dvora. Konečně je zřejmé, že autoři Smlouvy o ES neměli nikterak v úmyslu vyjmout ECB ze všech forem legislativních zásahů zákonodárce Společenství […].“ In: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. července 2003. Komise Evropských společenství proti Evropské centrální bance. Věc C-11/00, bod 135. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2003.

83

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. listopadu 2012. Thomas Pringle proti Government of Ireland a další. Věc C-370/12. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2012.

84

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.

85

Rozsudek německého Spolkového Ústavního soudu ze dne 21. června 2016, sp. zn. 2 BvR 2728/13, 2 BvR 2729/13, 2 BvR 2730/13, 2 BvR 2731/13. Bundesverfassungsgericht [online]. Bundesverfassungsgericht, 2016.

86

K samotnému (ne)naplňování, resp. podmínkám, rozsahu a obsahu zákazu měnového financování skrze tzv. kvantitativní uvolňování via facti srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. prosince 2018. Heindrich Weiss a další. Věc C-493/17, body 102 až 108 [a v něm odkazované rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. listopadu 2012. Pringle. Věc C‑370/12, bod 132, a ze dne 16. června 2015. Peter Gauweiler a další proti Deutscher Bundestag. Věc C‑62/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.

87

Srov. opačně „… teď jsme ve válce s virem. Navrhuji proto buď pro Česko něco nakoupit […] Nakoupit můžeme, rozhoduje Bankovní rada. […] Rada to buď schválí, nebo neschválí. V případě odvodu do rozpočtu by využití peněz bylo zcela na vládě. Mohla by je dát třeba na nákup vakcíny pro nemocné, až bude. Anebo tu vakcínu můžeme rovnou koupit my…vše je na dohodě.” – Michl, A. Ať ČNB pošle polovinu svého zisku do státního rozpočtu, vyzývá Michl. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020, 19. března 2020.

88

Srov. Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L,, Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

89

Goldmann, M. Democracy and financial order: legal perspectives. New York, NY: Springer Berlin Heidelberg, 2018, s. 204.

90

Bahýľová, L., Filip, J., Molek, P., Podhrázký, M., Šimíček, V., Vyhnánek, L. Ústava České republiky: komentář. Praha: Linde, 2010, s. 1353.

91

Herrmann, Ch. Währungshoheit, Währungsverfassung und subjektive Rechte. Tübingen: Mohr Siebeck, 2010, s. 149.

92

Viz De Vicuña, A. S. An Institutional Theory of Money. Giovanoli, M., Devos, D. (ed.) International monetary and financial law: the global crisis. New York: Oxford University Press, 2010, s. 517–532 (zde s. 519).

93

Viz „[…] how the majority of money in the modern economy is created by commercial banks making loans; money creation in practice differs from some popular misconceptions – banks do not act simply as intermediaries, lending out deposits that savers place with them, and nor do they ‘multiply up’ central bank money to create new loans and deposits; the amount of money created in the economy ultimately depends on the monetary policy of the central bank. In normal times, this is carried out by setting interest rates. The central bank can also affect the amount of money directly through purchasing assets or ‘quantitative easing’.“ In: McLeay, M., Radia, A., Thomas, R. Money creation in the modern economy. Bank of England [online]. Bank of England, 2014, (Q1).

94

Nothing ever embittered the German people so much — it is important to remember this — nothing made them so furious with hate and so ripe for Hitler as the inflation“. In: Zweig, S. The world of yesterday: an autobiography. London: University of Nebraska Press, 1964, s. 315. Srov. Hawes, J. The shortest history of Germany. Devon: Old Street Publishing, 2018, s. 154 a 160–163: „[t]he death of money – [f]rom 1921 to 1923 hyper-inflation on a unique scale wiped out millions of people’s life savings. The root cause was the bonds Imperial Germany had used to fund the war. Essentially, the government had borrowed from its own people at unrealistically generous interest rate. The plan had been to pay this money back by, in effect, robbing the conquered peoples. That was now impossible. […] Weimar Culture […] The Reichstag election of 1918 gave the centre-left SPD, the party most strongly-identified with the new Republic, its best result since the heady days of 1919, leaving it far and away the biggest party. The party of small-town resentment and snarling protest against Americanisation and liberalism, the Nazis, scored a paltry 2.8%. Yet two years later, of course, they were the biggest single party, and by 1933 they were in power. […] The Nazi BreakthroughThe obvious explanation is the 1929 Crash, which froze the US economy, and hence the vital lines of American credit to Germany. Unemployment soared to 1.6 million (September 1931) and then to 6 million (January 1933). The system was in meltdown. […] the Nazi vote in 1933 was 43.9%.

95

„Quid est aliud omnia ad bellum civile hosti arma largiri, primum nervos belli, pecuniam infinitam, qua nunc eget, deinde equitatum quantum velit?“ In: Cicero, Marcus Tullius, Bailey, S. Philippics 1-6 [online]. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2010, s. 248.

96

Nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Pl. ÚS 19/93, zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 1993.

97

Viz nález BVerfG ve věci nařízení č. 11 k zákonu o říšském občanství ze dne 24. 11. 1941 (GBl. I., s. 772), na základě kterého bylo Židům, kteří emigrovali, odňato státní občanství a majetek (BVerfGE 23, 98) – „[p]rávo a spravedlnost nejsou zákonodárci k dispozici. Představa, že ‚ústavodárce může vše uspořádat podle své vůle, by znamenala návrat k duchovnímu stanovisku bezhodnotového právního pozitivismu, které je v právní vědě a praxi již dlouho překonáno. Právě doba nacionálního socialismu v Německu učí, že i zákonodárce může stanovit neprávo. – cit. dle Holländer, P. Soumrak moderního státu. Právník. 2013, č. 1, s. 1–28. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting.

98

Srov. stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze ze středy 8. dubna 2020 – Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 791) – zkrácené jednání. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2020.

99

Kupříkladu ČNB coby centrální banka České republiky je právnickou osobou veřejného práva nadaná jak vlastní právní osobností, tak majetkem.

100

Viz Schoenmaker, D. A fiscal backstop to the banking system. In: Haentjens, M., Wessels, B. (eds.) Research handbook on crisis management in the banking sector. Cheltenham, UK: Edward Elgar Publishing, 2015, s. 46. Opačně Rýdl, T., Barák, J., Sáňa, L., Výborný, P. Zákon o České národní bance: komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

101

„A to i v případech akciových centrálních bank, kde vlastníkem jsou ‚nestátní‘ akcionáři. Další variantou je totiž měnová reforma, která je ve vyspělých tržních ekonomikách politicky zcela neprůchozí. Zajímavým teoretickým tématem by bylo připuštění úpadku centrální banky a přechod na jiný systém, především plnou dolarizaci.“ In: Revenda, Z. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, s. 536.

102

Srov. bod 49 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 3/16, tzv. pravidlo desetinásobku pro družstevní záložny (kampeličky). Ústavní soud [online]. Ústavní soud, 2018.

103

Srov. Knapp, V. Vědecká propedeutika pro právníky. Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 37.

104

Srov. tzv. consols (consolidated annuities, consolidated stock) – [o]ne of Britain’s oldest and most unusual national debts is to be repaid, marking the end of an era for a government bond that can trace its lineage back to the 18th century. As Europe marks the centenary of the Great War, the Treasury has announced it will redeem bonds issued in 1927 by then chancellor Winston Churchill to refinance money borrowed to fund it.“ In: Moore, E. UK to repay tranche of perpetual war loans. Financial Times [online]. Financial Times, 2014, 31 October 2014.

105

Srov. „Clinton’s initial reaction was disbelief. “You mean to tell me that the success of the program and my reelection hinges on the Federal Reserve and a bunch of fucking bond traders?” But he was a quick study, and, soon enough, he was bowing at the altar of macroeconomic minimalism.“ In: Woodward, B. The Agenda. New York: Simon and Schuster, 1994, s. 73 – cit. dle Appelbaum, B. The economists' hour: how the false prophets of free markets fractured our society. London: Picador, 2019, s. 89.

106

Srov. např. „[a]lthough the specification of the concept of price stability does not directly interfere with fundamental rights it is central to the structure of the monetary union and therefore affects the economic dimensions of fundamental rights of everybody in the EU. Therefore, the Court could review the concept of price stability more strictly than other measures of monetary policy. In particular, it cannot be excluded that there is an upper limit for inflation targets where the Court would intervene. In any event, other factors such as the circumstances of the specific case, the general economic situation, the practice of other central banks and the perception of the Eurosystem’s policies at the time could also have an impact on the level of scrutiny that the Court applies.“ In: Kokott, J., Sobotta, Ch. Judicial review and institutional balance with regard to European monetary policy. In: ECB Legal Conference 2017: Shaping a new legal order for Europe: a tale of crises and opportunities. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2017, s. 104–111 (zde s. 110).

107

Viz body 47 a 48 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. dubna 2014. Ireland Ltd proti Minister for Communications, Marine and Natural Resources a další a Kärntner Landesregierung a další. Spojené věci C-293/12 a C-594/12. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2014.

108

Viz bod 78 rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 6. října 2015. Maximillian Schrems proti Data Protection Commissioner. Věc C-362/14. Soudní dvůr Evropské unie [online]. Soudní dvůr Evropské unie, 2015.