Čekejte, prosím...
A A A
[Právní rozhledy 9/2020, s. III]
Rada Evropy: Výzva vládám k dodržování lidských práv, demokracie a právního státu v době krize COVID-19

Generální tajemnice Rady Evropy, Marija Pejčinović Burić, vydala dne 7. 4. 2020 informační dokument [SG/Inf(2020)11] adresovaný vládám Evropy, který tvoří soubor nástrojů k dodržování lidských práv, demokracie a právního státu během krize COVID-19 (Respecting democracy, rule of law and human rights in the framework of the COVID-19 sanitary crisis). Materiál byl zaslán všem 47 členským státům Rady Evropy.

Účelem dokumentu je poskytnout vládám účinný nástroj pro řešení současné bezprecedentní krize způsobem, který současně respektuje základní hodnoty demokracie, právního státu a lidských práv. Hlavní společenskou, politickou a právní výzvou, před kterou stojí členské státy Rady Evropy, bude dle jejich schopnosti účinně reagovat na tuto krizi a zároveň zajistit, aby opatření, která přijaly a přijmou, neohrozila dlouhodobý zájem na ochraně základních evropských hodnot – lidských práv, demokracie a právního státu, zdůrazňuje se v dokumentu.

Soubor nástrojů, který dokument podrobněji rozvádí, je navržen tak, aby pomohl zajistit, že přijatá opatření v reakci na krizi zůstala přiměřená hrozbě, kterou představuje šíření epidemie, a byla přitom časově omezená. Dokument pokrývá čtyři klíčové oblasti, jak je obsahuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“) včetně jejích Protokolů, resp. Evropská sociální charta, a to:

1.

Odstoupení od závazků z Úmluvy v případě veřejného ohrožení – dle čl. 15 Úmluvy.

2.

Respektování právního státu a demokratických zásad v době veřejného ohrožení, včetně omezení rozsahu a trvání nouzových opatření [a) zásada zákonnosti, b) omezená doba trvání stavu nouze a zavedených nouzových opatření, c) omezená působnost právních předpisů vydaných v nouzovém stavu, princip nezbytnosti, a d) zachování rozdělení pravomocí ve státě a kontrola výkonné moci během nouzového stavu].

3.

Základní normy v oblasti lidských práv [a) právo na život – čl. 2 Úmluvy, zákaz mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání – čl. 3 Úmluvy, právo na přístup ke zdravotní péči – čl. 11 revidované Evropské sociální charty; b) právo na svobodu a osobní bezpečnost – čl. 5 Úmluvy, právo na spravedlivý proces – čl. 6 Úmluvy; c) právo na respektování rodinného a soukromého života – čl. 8 Úmluvy, svoboda svědomí – čl. 9 Úmluvy, svoboda projevu – čl. 10 Úmluvy, svoboda sdružování – čl. 11 Úmluvy; a d) zákaz diskriminace – čl. 14 Úmluvy, čl. 1 Protokolu č. 12 a čl. E Evropské sociální charty, a normy týkající se rozmanitosti a začlenění].

4.

Ochrana před zločinem a ochrana obětí trestných činů (zejména pokud jde o násilí na základě pohlaví).

Dokument mj. připomíná, že některá omezující opatření přijatá členskými státy mohou být odůvodněna ustanoveními Úmluvy (čl. 5 odst. 1e, čl. 8 až čl. 11 odst. 2 a čl. 2 odst. 3 Protokolu č. 4 k Úmluvě), avšak opatření výjimečné povahy mohou vyžadovat nutnost požádat o výjimku z povinnosti států plnit Úmluvu. Je na každém státě Rady Evropy (včetně ČR), aby posoudil, zda jím přijatá opatření opravňují požádat o výjimku v závislosti na povaze a rozsahu omezení práv a svobod chráněných Úmluvou. Jakákoli výjimka může být pak posouzena Evropským soudem pro lidská práva.

Dokument zdůrazňuje, že odstoupení od závazků z Úmluvy podle čl. 15 není podmíněn formálním přijetím stavu nouze nebo podobného režimu na vnitrostátní úrovni. Současně musí mít jakákoli odchylka od Úmluvy ve vnitrostátním právu jasný základ, aby byl občan chráněn před svévolností, a musí být nezbytná. Stát musí zaručit, že veškerá přijatá opatření budou chránit demokratický řád před jeho ohrožením, a měl by vynaložit veškeré úsilí na ochranu hodnot demokratické společnosti. Přestože ESLP přijal odchylky, které odůvodňují některé výjimky z norem Úmluvy, nelze ospravedlnit jakýkoliv zásah státní moci, který by byl v rozporu s požadavky zákonnosti a proporcionality.

Dokument rovněž odkazuje na nová doporučení Výboru smluvních stran Rady Evropy k Úmluvě MEDICRIME (Úmluva o padělání léčivých přípravků a podobných trestných činů) ve vztahu ke COVID-19 (MEDICRIM představuje první a zatím jediný závazný mezinárodněprávní nástroj proti padělání léčivých přípravků a podobných trestných činů ohrožujících veřejné zdraví). ČR se k Úmluvě nepřipojila.