V souvislosti s epidemií koronaviru SARS-CoV-2 a souvisejícími opatřeními dochází ke značným hospodářským škodám. Za určitých podmínek se od státu lze domáhat náhrady těchto škod, byť by příslušná opatření byla v souladu se zákonem. Právní úprava je ovšem poměrně fragmentovaná.

Podle § 35 odst. 1 ZKrŘ za omezení vlastnického nebo užívacího práva, poskytnutí věcného prostředku, vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci náleží osobě peněžní náhrada. Subsidiárně se užije § 1037 až 1039 ObčZ, příp. § 3014 ObčZ.¹ Striktně vzato se zde nejedná o právo na náhradu škody, nýbrž o právo na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 LPS, resp. za podrobením k nuceným pracím ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. d) LPS.²

Obecnou odpovědnost státu za škodu stanoví § 36 ZKrŘ. Stát je povinen nahradit škodu způsobenou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle ZKrŘ. Této odpovědnosti se může zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám (§ 36 odst. 1 ZKrŘ).

Jedná se tedy o objektivní odpovědnost, která vzniká i tehdy, pokud orgány krizového řízení postupovaly zákonným a vhodným způsobem.³ Škodou se rozumí újma na jmění (§ 2894 odst. 1 ObčZ) včetně dluhů a ušlého zisku (§ 2952 ObčZ); § 36 odst․ 3 ZKrŘ však hovoří i o újmě na zdraví.

Za nouzového stavu byla opatření mající významné ekonomické důsledky, jako uzavření provozoven a omezení volného pohybu osob, vydávána primárně vládou na základě § 5 a 6 ZKrŘ (např. usnesení č. 596/2020 Sb.). Odpovědnost podle § 36 ZKrŘ by se přitom měla vztahovat i na právní předpisy.⁴ Během jara 2020 vydalo obsahově shodná opatření Ministerstvo zdravotnictví na základě § 69 a 80 VeřZdr (např. MZDR 13361/2020-2/MIN/KAN). Nakolik byla vydána ještě během trvání nouzového stavu, náhradu škody dle § 36 ZKrŘ to patrně nevylučuje,⁵ neboť podle § 2 písm. c) ZKrŘ se krizovým opatřením rozumí „organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob“. Podle § 2 písm. b) ZKrŘ je pak krizovou situací mj. nebezpečí, při němž je vyhlášen nouzový stav.

Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření, v jehož důsledku vznikla škoda či újma (§ 36 odst. 4 ZKrŘ). Nárok na náhradu škody s uvedením důvodů uplatňuje osoba písemně u příslušného orgánu krizového řízení s šestiměsíční subjektivní a pětiletou objektivní prekluzivní lhůtou (§ 36 odst. 5 ZKrŘ). Na počátek běhu lhůty nemá vliv průběh ani výsledek jednání či soudního sporu, který poškozený vede s pojišťovnou o výplatu pojistného plnění (Rc 74/2010).

Podle dosavadní judikatury vystupuje za stát v občanském soudním řízení Ministerstvo vnitra (Rc 10/2010). Na řízení se nevztahuje položka 8a sazebníku SoudP (srov. obdobně 25 Cdo 1422/2016, 28 Cdo 3382/2019).

Podle § 9 pandemického zákona účinného od 27. 2. 2021 je stát povinen nahradit skutečnou škodu způsobenou protiepidemickými opatřeními vydanými podle VeřZdr či podle § 2 PandZ. Výše náhrady škody se snižuje o podpory a kompenzace přijaté v souvislosti s epidemií.⁶ Jedná se tedy o méně štědrou úpravu, která je však použitelná i bez vyhlášeného nouzového stavu. Nárok lze uplatnit u Ministerstva financí v subjektivní lhůtě 1 roku a objektivní lhůtě 3 let.

Nelze vyloučit souběh s nároky podle OdpŠk (a v širším smyslu dle čl. 36 odst. 3 LPS), kde je však podmínkou nesprávnost výkonu veřejné moci (srov. též 28 Cdo 2519/2011).⁷ V tomto režimu nelze uvažovat o odpovědnosti za krizová opatření vlády jakožto právní předpisy;⁸ sporná je otázka odpovědnosti z protiprávního opatření obecné povahy. Podle § 7 OdpŠk totiž mají právo na náhradu škody pouze účastníci řízení. Dovodit náhradu škody pro všechny adresáty opatření by bylo možné pouze analogickou aplikací § 20 odst. 2 OdpŠk.⁹ Toto ustanoveni se však vztahuje na rozhodnutí vydaná postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení; řízení o vydání OOP sice není správním řízením, nicméně je upraveno správním řádem, který jinak nepochybně „předpisem o správním řízení“ je (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3292/2015, bod 34).

Poslední aktualizace: 11. 1. 2022

Kompletní přehled o právních důsledcích koronaviru a odkazy na další články a jiné zajímavé zdroje naleznete v našem rozcestníku.