Čekejte, prosím...
A A A
[Výběr literatury 2/2020]
Koronavirus: Ochrana hranic

V rámci snahy o zamezení šíření koronaviru SARS-CoV-2 vláda na jaře 2020 přistoupila k opatřením podle § 6 odst. 1 písm. b) ZKrŘ, která měla minimalizovat pohyb osob přes hranice České republiky. Po skončení tehdejšího nouzového stavu tato opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví podle § 68 odst. 1 VeřZdr.

Usnesením č. 71/2020 Sb. vláda nařídila zákaz vstupu pro všechny cizince přicházející z rizikových oblastí, s výjimkou cizinců s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem. Usnesení také občanům ČR stanovilo zákaz vstupu do rizikových oblastí. Vláda také nařídila zastavení běžících řízení o žádostech o krátkodobá víza; podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. 11 A 44/2020-73, bylo toto opatření v souladu se zákonem i evropským právem. Z usnesení nevyplývalo stavění lhůty pro učinění opatření proti nečinnosti (1 Azs 200/2020-31).

Usnesením 76/2020 Sb. vláda oba zákazy vstupu výrazně zpřísnila tak, že se nevztahují pouze na rizikové oblasti, nýbrž na celý svět. Vláda tedy nařídila zákaz vstupu pro všechny cizince a zároveň zakázala českým občanům vycestovat z území ČR. O proporcionalitě tohoto opatření, které prakticky negovalo právo opustit republiku podle čl. 14 odst. 2 LPS, vyjádřili pochybnosti ústavní právníci Jan Wintr,1 Kateřina Šimáčková2 či Maxim Tomoszek.3 Pozdější ochranné opatření, které stanovilo požadavek negativního testu provedeného ještě před návratem do ČR, bylo v této části zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 18 A 16/2021-125, jelikož nepřiměřeně zasahovalo naopak do práva občana na vstup na území ČR (čl. 14 odst. 4 LPS).

Zákazy byly posléze konsolidovány usnesením č. 142/2020 Sb. a později usnesením č. 150/2020 Sb. To jednak nařizovalo zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, přičemž zároveň stanovilo dlouhý výčet výjimek: cizinci s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo trvalým pobytem na území ČR, občané EU, cizinci, jejichž vstup je v zájmu ČR, někteří přeshraniční pracovníci. Některým skupinám byla po vstupu nařízena 14denní karanténa podle § 2 odst. 7 písm. a) VeřZdr, ostatním byl zakázán volný pohyb s určitými výjimkami.

Usnesení dále zakazovalo vycestování z území České republiky. To neplatí pro cizince (nebo občany České republiky, kteří jsou držiteli pobytového oprávnění v jiné zemi), kteří chtějí opustit Českou republiku za účelem jednorázového vycestování, ani pro některé přeshraniční pracovníky.

Usnesení č. 150/2020 Sb. rozčlenilo přeshraniční pracovníky (pendlery) do tří skupin. První skupinou jsou pracovníci ve zdravotnictví, sociálních službách, pracovníci základních složek integrovaného záchranného systému a pracovníci subjektů kritické infrastruktury. Pro ně neplatila povinnost dvoutýdenních turnusů a ani povinná karanténa, pokud jejich turnus nepřesáhne 14 dní.

Ostatní Češi pracující v zahraničí mohli pendlovat pouze v turnusech o délce nejméně 14 kalendářních dní. Po návratu jim byla nařízena 14denní karanténa (režim 2+2). Museli mít u sebe potvrzení přeshraničního pracovníka a doklad o absolvování karantény. Obdobné výjimky byly stanoveny pro pendlery pracující v Česku. Za účelem výkonu práce bylo povoleno překračování hranic v souladu s pravidlem 2+2, tedy výkon práce delší než 14 dní a od posledního vstupu na území České republiky uplynulo alespoň 14 dnů. Podle předchozího usnesení č. 142/2020 Sb. museli pendleři v Německu a Rakousku vykonávat práci dokonce po dobu delší než 21 dnů; toto opatření shledal rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. 14 A 45/2020-141, jako v daném kontextu přiměřené.

Usnesení vlády č. 193/2020 Sb., 222/2020 Sb.226/2020 Sb. již nestanovila zákaz vycestování z České republiky. Stále však nařizovala zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince bez přechodného pobytu nad 90 dnů nebo trvalého pobytu. Výjimky jsou stanoveny především pro rodinné příslušníky podle § 15a PobCiz, občany EU, cizince, jejichž vstup je v zájmu České republiky, přeshraniční pracovníky, žáky a studenty, či pro pracovníky mezinárodní dopravy a servisu kritické infrastruktury.

Vláda na základě § 11 OchStHran vydala opatření obecné povahy o dočasnému znovuzavedení ochrany vnitřních hranic účinné do 30. 6. 2020. Policie České republiky prováděla kontroly po celé délce vyjmenovaných úseků hranic České republiky flexibilním způsobem přiměřeným aktuální hrozbě v závislosti na vývoji situace.

Po skončení jarního nouzového stavu začalo obdobná opatření vydávat Ministerstvo zdravotnictví (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12) a pokračovalo v tom i po znovuvyhlášení nouzového stavu od 5. 10. 2020 (13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28).

Ministerstvo zdravotnictví vydalo ochranné opatřeni účinné od 1. 6. 2021, kterým se nařizuje zákaz vstupu pro všechny občany třetích zemí, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu COVID-19. Výjimky jsou stanoveny především pro cizince s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu v zemích s nízkým rizikem výskytu onemocnění COVID-19 nebo v České republice, pro rodinné příslušníky občanů EU, pro cizince, jejichž vstup je v zájmu České republiky, či pro pracovníky mezinárodní dopravy (ohledně osob zaměstnaných v mezinárodní dopravě viz přehled Ministerstva vnitra). Subjekty, které přijímají cizince za účelem ekonomické činnosti nebo vzdělávacích aktivit, jsou povinny zajistit jim ubytování a zdravotní péči.

Osoba, která pobývala déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které nejsou na seznamu zemí s nízkým rizikem výskytu nákazy, je povinna před vstupem na území České republiky vyplnit Příjezdový formulář a disponovat písemným potvrzením akreditované laboratoře o negativním výsledku antigenního nebo RT-PCR testu na přítomnost SARS-CoV-2. To neplatí pro občany České republiky, kteří se na území ČR nepřepravují veřejnou dopravou; ti jsou pouze povinni podrobit se do 5 dnů po vstupu na území České republiky na vlastní náklady antigennímu testu nebo RT-PCR testu. Osoba, která pobývala déle než 12 hodin v posledních 14 dnech na území států, které jsou na seznamu zemí s vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19, je dále povinna podrobit se po vstupu na území České republiky do 5 dnů na vlastní náklady RT-PCR testu. Seznam států s nízkým rizikem nákazy je stanoven sdělením Ministerstva zdravotnictví4 a řídí se evropským semaforem ve smyslu doporučení Rady (EU) 2020/1475 o koordinovaném přístupu k omezení volného pohybu v reakci na pandemii COVID-19 v schengenském prostoru.

Vstup cizince na území ČR v rozporu s ochranným opatřením není sám o sobě narušením veřejného pořádku (6 Azs 333/2020-30, 8 Azs 216/2020-61, 2 Azs 360/2020-27, 41 A 60/2020-31).

Zákaz pobytu cizinců byl dále zpřísněn usnesením vlády č. 134/2021 Sb․ účinným do 11. 4. 2021. Do České republiky bylo možné přicestovat pouze z těch důvodů, které byly zároveň výjimkou ze zákazu opuštění území okresu (např. výkon podnikatelské činnosti, nezbytná cesta za rodinou nebo osobami blízkými, cesta do zaměstnání, cesta za účelem vzdělávání...).

Ministerstvo zdravotnictví dalším ochranným opatřením účinným od 22. 5. do 30. 6. 2021 občanům zakazuje vstup do zemí s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID-19 způsobeného novými mutacemi (Botswana, Brazílie, Indie, JAR, Keňa, Kolumbie, Lesotho, Malawi, Mosambik, Nepál, Peru, Svazijsko, Tanzánie, Zambie a Zimbabwe).

 

Poslední aktualizace: 1. 6. 2021

Kompletní přehled o právních důsledcích koronaviru a odkazy na další články a jiné zajímavé zdroje naleznete v našem rozcestníku.



Poznámky pod čarou:

Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k usnesení Ústavního soudu z 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 13/20.

Tomoszek, J. Čl. 14 [Svoboda pohybu a pobytu]. In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 459–460, marg. 24.

Poznámky pod čarou:
1
2

Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k usnesení Ústavního soudu z 5. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 13/20.

3

Tomoszek, J. Čl. 14 [Svoboda pohybu a pobytu]. In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 459–460, marg. 24.

4