Úřad pro ochranu osobních údajů dne 26. 11. 2021 reagoval na informace, které se týkaly rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí žádosti o informace o tom, kolik soudců ÚS a asistentů podstoupilo očkování proti COVID-19, a v této souvislosti vyložil některé právní souvislosti zpracovávání informací o očkování proti COVID-19.
ÚOOÚ v této souvislosti uvedl, že ÚS, jako jeden z mnoha povinných subjektů podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vydal dne 18․ 11. 2021 (č. j. SPR. ÚS 1003/21-3 INF) prostřednictvím svého generálního sekretáře rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace, kolik soudců ÚS, resp. asistentů je očkováno proti COVID-19, resp. rozočkováno. Nešlo tedy o rozhodnutí ÚS vydané v některém z řízení podle čl. 87 a násl. Ústavy, potažmo podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ale pouze o rozhodnutí úřední osoby příslušné v rámci organizační struktury správy ÚS (jako povinného subjektu) k rozhodování podle zákona č. 106/1999 Sb. ve spojení se správním řádem o žádostech o poskytnutí informací. Návazně na skutečnost že nejde o rozhodnutí vydané v rámci soudní pravomoci ÚS (tj. nejde o soudní rozhodnutí, které by podle čl. 89 odst. 2 Ústavy mohlo být závazné pro všechny orgány a osoby), má toto správní rozhodnutí dopady pouze pro konkrétního žadatele ohledně konkrétního dotazu. V tomto smyslu je rozhodnutí zcela srovnatelné s obdobným rozhodnutím jakéhokoli jiného povinného subjektu, od orgánů veřejné moci až po např. komunální podniky.
Generální sekretář odmítl požadované informace poskytnout, přičemž ÚOOÚ konstatoval, že jeho odůvodnění týkající se čl. 9 odst. 2 GDPR může být vnímáno jako matoucí. Čl. 9 odst. 1 GDPR stanoví obecný zákaz zpracování tzv. zvláštních kategorií osobních údajů (mezi které patří i údaje o zdravotním stavu; někdy se o nich také hovoří jako o citlivých osobních údajích). Čl. 9 odst. 2 GDPR pak upravuje výjimky z tohoto zákazu, resp. podmínky, za jejichž splnění je i zpracování takových osobních údajů možné. Tyto výjimky ČR nikdo neuděluje, jak by mohlo plynout ze zdůvodnění uvedeného rozhodnutí („Výjimka dle čl. 9 odst. 2 GDPR však České republice, jako členskému státu EU, nebyla udělena…“). Některé výjimky už nevyžaduji doplňující právní úpravu nad rámec GDPR, aby je bylo možné využít [např. zpracování takových osobních údajů, které o sobě zjevně zveřejnil ten, koho se týkají – čl. 9 odst. 2 písm. e) GDPR], jiné je možné využít, jen pokud právo EU nebo právní předpis členského státu stanoví bližší podrobnosti [např. v případě výjimky podle čl. 9 odst. 2 písm. i) GDPR, neboli zpracování z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, má takový právní předpis stanovit odpovídající a zvláštní opatření pro zajištění práv a svobod těch, o jejichž údaje jde].
V návaznosti na to ÚOOÚ upozornil, že rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 11. 2021, tedy před vydáním aktuálně platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 11. 2021, ukládajícího zaměstnavatelům povinnost testovat své zaměstnance, pokud se na ně nevztahuje některá z výjimek. Neboli, před platností předmětného mimořádného opatření MZdr mohli zaměstnavatelé zkoumat „bezinfekčnost“ svého zaměstnance toliko na základě zákoníku práce – zda k tomu byli opravdu oprávněni, je otázka na gestora – Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nyní v návaznosti na povinnost stanovenou mimořádným opatřením jsou povinni tak činit (do doby zrušení tohoto opatření, ať již MZdr nebo NSS).
Konečně ÚOOÚ podotkl, že existuje-li pochybnost, zda je údaj o očkování údajem o zdravotním stavu, tj. spadá pod vymezení zvláštní kategorie osobních údajů, je třeba odkázat na společné stanovisko Evropského sboru pro ochranu osobních údajů a Evropského inspektora osobních údajů č. 4/2021 k tzv. covid pasům, kde se v bodu 34 nepřímo uznává, že se jedná o zvláštní kategorii osobních údajů.
