Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

[Právní rozhledy 21/2022, s. 753]
Osobní jméno by mělo být otázkou osobní volby

JUDr. Petra Gronwaldtová Wagnerová, Praha*

I. Úvodem

K napsání tohoto příspěvku mě vedla osobní zkušenost s problematikou volby osobního jména a jeho zápisu do matriky. Řada občanů České republiky je na našem území limitována ve výběru jména pro svého potomka, případně pro sebe sama, přičemž rozsah omezení této volby je značný a důvody omezení nejsou v některých případech zřejmé. Vzniká tak otázka legitimity omezení volby osobního jména, resp. legitimity zásahu veřejné moci do osobní sféry fyzických osob ve výsostně osobní záležitosti.

II. Právní úprava osobního jména

Hmotněprávní úprava užívání osobního jména je v českém právním řádu obsažena v občanském zákoníku. Zápis osobního jména do matriky pak upravuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů („zákon o matrikách“, „MatrZ“). Termín „osobní jméno“, který používá občanský zákoník, odpovídá termínu „jméno“ v zákoně o matrikách. Termín „jméno“ v občanském zákoníku odpovídá termínu „jméno a příjmení“ v zákoně o matrikách.

Podle § 77 ObčZ je jméno člověka jeho osobní jméno a příjmení, popř. jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu. Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

Podle § 79 ObčZ může člověk pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího. Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.

Podle § 860 odst. 2 ObčZ „zvolí“ osobní jméno dítěte jeho rodiče. Pokud je znám jen jeden rodič dítěte, „určí“ osobní jméno pro dítě sám (§ 861 ObčZ). Pokud se rodiče na osobním jménu dítěte nedohodnou nebo jediný rodič osobní jméno dítěti neurčí, určí je soud. Není-li žádný z rodičů znám, určí osobní jméno dítěte i bez návrhu.

Z cit. ustanovení občanského zákoníku nevyplývají žádná omezení pro volbu osobního jména dítěte. Omezení obsahuje až § 62 odst. 1 MatrZ pro „zápis“ osobního jména do matriční knihy․ Podle tohoto ustanovení lze zapsat do matriční knihy jakékoliv existující jméno, a to ve správné pravopisné podobě. Nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše dítěti jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec dítěte, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem.

Jména obourodá jako Nikola, Alex, René atp. lze dát jak děvčeti, tak chlapci. Využívána jsou i cizí obourodá jména jako Mallory, Tracy nebo Taylor.

Občanu ČR lze zapsat maximálně dvě osobní jména. Pokud dojde k narození občana ČR v zahraničí, zapisuje se jeho jméno a příjmení do zvláštní matriky podle údajů na cizozemském matričním dokladu. V případě, že je na tomto cizozemském matričním dokladu uvedeno více osobních jmen, může občan prohlásit, které z nich, popř., která dvě z nich bude užívat. Za nezletilého učiní prohlášení jeho zákonní zástupci.

III. Změny osobního jména

Užívání české podoby cizojazyčného jména nevyžaduje povolení. Občan, který chce užívat českou podobu cizojazyčného jména, oznámí tuto skutečnost matričnímu úřadu, který mu vydal český rodný list. V případě pochybnosti, zda jde o českou podobu jména, je občan opět povinen předložit vyjádření znalce. Toto oznámení lze učinit pouze jednou a nelze je vzít zpět.

Dítěti mohou osobní jméno změnit osvojitelé, a to ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení, nejpozději však do dosažení zletilosti osvojence. Tuto změnu učiní souhlasným prohlášením před kterýmkoliv matričním úřadem. Mohou také nezletilému dítěti zvolit druhé osobní jméno.

Pro změnu jména, resp. pro zápis změněného jména do matriky platí stejná obecná omezení jako pro zápis jména do matriky. U dítěte, které dovršilo 15 let, nelze změnu provést bez jeho souhlasu.

IV. Různá pravidla pro podobu osobního jména pro občany ČR, bipolity a cizince

Občan ČR, který je současně státním občanem jiného členského státu EU, může před matričním úřadem prohlásit, že chce užívat své osobní jméno v podobě, kterou uznává právo a tradice tohoto jiného členského státu EU. Tuto skutečnost však musí prokázat svým cizozemským matričním dokladem, popř. jinou veřejnou listinou dotčeného členského státu EU. Prohlášení je podle zákona třeba učinit před českým matričním úřadem, u kterého má prohlašovatel zápis o narození nebo o uzavření manželství. Z logiky věci by však měla být příslušná matrika, u které má prohlašovatel zapsanou poslední matriční událost (u svobodných tedy jde o matriku narození, u ostatních však nemusí jít jen o matriku posledního uzavřeného manželství, nýbrž i o matriku posledního registrovaného partnerství).

Prohlášení za nezletilé dítě činí rodiče, a to oba. Pokud prohlášení činí osobně pouze jeden rodič, musí k tomu přiložit písemný souhlas druhého rodiče s jeho ověřeným podpisem (§ 70a MatrZ).

Státní občané ČR, kteří nejsou zároveň občany jiného členského státu EU, ale žijí v zahraničí, se mohou podle § 29 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dovolat práva státu svého obvyklého pobytu.1 Tato kolizní norma totiž stanoví, že úprava jména fyzické osoby se řídí právním řádem státu, jehož je občanem, avšak tato osoba se může dovolat použití právního řádu státu, na jehož území má obvyklý pobyt. Prohlášení lze učinit a podklady předložit při žádosti o vydání matričního dokladu.

Podmínka dovolání se cizího práva bude splněna, pokud fyzická osoba doloží užívání formy jména, kterou požaduje, ve státě svého obvyklého pobytu cizozemskou veřejnou listinou a splní podmínku prokázání svého obvyklého pobytu v tomto státě (forma prokazování obvyklého pobytu může být různá – např. předložení uzavřené nájemní smlouvy, dokladů o placení energií, které se váží k místu pobytu, atp.).

Příslušník národnostní menšiny, jehož jméno je v matriční knize zapsáno v českém nebo v jiném než českém jazyce, může požádat o uvedení svého jména v českém matričním dokladu v jazyce své národnostní menšiny v přepisu do znaků latinské abecedy podle nařízení č. 594/2006 Sb.2 Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem.

Cizinci, kteří se narodili na území ČR, resp. jejich zákonní zástupci, pak podle stejného ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém nejsou omezeni českými kritérii pro zápis osobního jména do matriky, proto jim mohou být do matriky zapsána osobní jména podle pravidel, která vymezuje právní řád státu, jehož jsou občany. Mohou tak mít v rodném listu více osobních jmen než jen dvě, může jít o jména v domácké podobě atp.

V. Vývoj právní úpravy osobního jména

Občanský zákoník z r. 1964, účinný do 31. 12. 2013, osobní jméno člověka nijak neupravoval. Ve svém textu sice rozlišoval jméno a příjmení, avšak nikoliv důsledně – v některých ustanoveních používal termín „jméno“ pro osobní jméno a příjmení.3

Pro užívání jména platila do 1. 7. 2001 velmi stručná právní úprava obsažená v zákoně č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení, rozvedená na základě zmocnění v prováděcí vyhlášce č. 479/1950 Ú. l. Omezení zápisu jména do matriky regulovala nejprve vyhláška č. 182/1959 Ú. l., posléze vyhláška č. 22/1977 Sb.

Občan měl právo a povinnost užívat jména zapsaná v matrice. Pokud občan neměl zápis v matrice, měl právo a povinnost užívat jméno uvedené ve veřejné listině osvědčující jeho totožnost.

Pokud bylo v matrice zapsáno více jmen a žádné z nich nebylo označeno jako jméno hlavní, platilo v úředním styku jméno uvedené na prvním místě. Na žádost nositele jména mohla matrika označit jako hlavní kterékoliv ze zapsaných jmen. Z toho je zřejmé, že původně nebyl zákonem omezen počet zapisovaných osobních jmen jen na jedno nebo na dvě.

Okresní narodní výbor, později pověřený obecní úřad mohl povolit na žádost změnu jména, pokud to nebylo v rozporu se zájmem společnosti a pokud existovaly důvody hodné zvláštního zřetele. Především se to týkalo jména hanlivého, výstředního, směšného nebo cizojazyčného.

Změnu jména nebylo možné povolit, jestliže o změnu jména na jméno ženské žádal muž nebo naopak, dále pokud žádost směřovala ke změně jména na jméno neosobní (označení věci apod.), nebo na jméno, kterého se užívá zpravidla jako příjmení, anebo na jméno, které měl žijící sourozenec žadatele.

Podle § 40 vyhlášky č. 22/1977 Sb. se jméno dítěte zapisovalo do matriky podle souhlasného prohlášení rodičů. Zapsáno mohlo být pouze jedno jméno. Dítěti, které bylo cizím státním občanem, bylo možné na žádost jeho rodičů, pokud byli rovněž cizími státními občany, zapsat více jmen. Zápis jmen zkomolených, zdrobnělých nebo domáckých byl vyloučen. Rovněž nebylo přípustné, aby osobě mužského pohlaví bylo dáno jméno ženské a naopak, nebo aby jako jméno bylo dáno dítěti jméno neosobní (tj. označení věcí, dnů apod.) anebo jméno, kterého se užívá jako příjmení, popř. jméno, které má žijící sourozenec.

VI. Problémy stávající právní úpravy

Jak je patrné, omezení volby osobního jména existovalo v nějaké podobě vždy.4 K důvodům současného rozsahu omezení po nabytí účinnosti zákona o matrikách nelze z důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona ani z jeho projednávání na půdě Poslanecké sněmovny při jeho přijímání zjistit podrobnosti. Z jeho projednávání v Poslanecké sněmovně je však zřejmé, že již tehdy budila legitimita daného omezení určité pochybnosti.5

Konkrétně u zákazu zápisu jména zdrobnělého a domáckého je otázka legitimity tohoto omezení velmi diskutabilní. Pochybnosti ohledně omezení u těchto forem jmen podporuje skutečnost, že řada i veřejně známých osob tato „zakázaná“ jména nosí (jen namátkou uvedu Milušku Voborníkovou, Jovanku Vojtkovou, Petrušku Šustrovou nebo Danuši Nerudovou). Malou legitimitu omezení volby osobního jména reflektuje i judikatura k této problematice, která nikoliv ojediněle stanovená omezení prolamuje.

Klíčovým judikátem k dané problematice se stal rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci zápisu jména „Thymian“,6 v němž se uvádí:

„[21] NSS přihlédl k tomu, že řízení o zápisu jména dítěte do matriční knihy narození se vyznačuje zvýšeným zájmem na ochraně práv rodičů i dotčeného (čerstvě narozeného) dítěte; řízení o zápisu by mělo být provedeno za dodržení požadavků zákona na ověření jména, ale současně v souladu se svobodnou vůlí rodičů a zejména bez zbytečných průtahů… V této souvislosti je třeba poukázat rovněž na § 6 odst. 2 SpŘ, podle něhož správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje.

[22] V projednávané věci je nesporné, že jméno T. není uvedeno v odborné publikaci, která obsahuje seznam cizojazyčných jmen, která matriční úřady považují za způsobilá zápisu bez ověření (Knappová, M. Jak se bude vaše dítě jmenovat? 5. vyd. Praha: Academia, 2010); toto jméno současně dosud nebylo zapsáno do žádné matriční knihy narození v ČR, a není tak zapsáno v seznamu užívaných jmen uveřejněném na stránkách Ministerstva vnitra… Tyto okolnosti ovšem bez dalšího nelze považovat za dostačující k vyžadování znaleckého posudku ve smyslu § 62 odst. 1 MatrZ, který jsou ze zákona povinni opatřit sami rodiče a na své náklady, a to zvláště za situace, kdy správní orgány žádným způsobem nezpochybnily evidentní a vážné osobní důvody, které rodiče vedly k volbě jména T. a kdy ani neuvedly, jaká pochybnost jim ohledně navrhované pravopisné podoby jména T. vůbec vznikla. (V čem se jim nejevila správnou navrhovaná pravopisná podoba tohoto jména).

[23] Správní orgány akceptovaly, že matka dítěte je občankou USA, přičemž zvolené jméno navazuje na její rodový původ a indiánské kořeny, přičemž jméno T. nesl jeden z jejích předků; výslovně vyjádřily respekt ke svobodné vůli rodičů a jejich zájmu, aby dítě neslo příjmení po otci (K.) a křestní jméno navazující na rodovou tradici matky (T.), a vycházely z toho, že předek matky dítěte skutečně nesl jméno T. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 24. 6. 2013 rovněž uznal, že v české republice jsou běžně akceptována (jiná) neobvyklá jména, která jinak označují rostlinu (např. Iris, Narcis, Karmelia) či představují cizojazyčné ekvivalenty takového označení (např. Myrtille, což znamená francouzsky borůvka). Bez ohledu na tyto závažné okolnosti věci ovšem správní orgány bez dalšího formalisticky vyžadovaly předložení znaleckého posudku k ověření správné pravopisné podoby jména. V této souvislosti nelze opomenout, že opatření znaleckého posudku může být pro rodiče značně finančně i časově náročné.

[24] NSS je ve shodě se stěžovatelem nucen konstatovat, že správní orgány v projednávané věci fakticky hodlaly přenést vlastní rozhodovací činnost na příslušného znalce, neboť zápis jména podmínily (výhradně) jím zpracovaným znaleckým posudkem. Aniž by to mělo relevantní vliv na posouzení věci, neboť tyto údaje se mohou v čase měnit, v řízení vyšlo najevo, že za aktuálního stavu je navíc volba konkrétního znalce významně limitována, když fakticky v ČR působí toliko dva znalci, resp. znalecké ústavy pro obor jazykověda, kteří jsou oprávněni daný posudek vystavit, konkrétně PhDr. Miloslava Knappová, CSc., a Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.“

Na usnesení zvláštního senátu7 zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, lze potom demonstrovat, že soudy při volbě jména jednoznačně respektují princip autonomie vůle:

„[9] Zvláštní senát se zcela ztotožňuje s názorem navrhovatele… Ve skutkově obdobné věci již dříve vyslovil názor, že [z] § 72 odst. 1 in fine MatrZ vyplývá, že jméno… lze fyzické osobě změnit pouze na základě její žádosti, případně žádosti jejích zákonných zástupců… Platí tedy, že rozhodování o změně jména… fyzické osoby se děje ve správním řízení, zahajovaném na návrh; opatrovnický soud pouze v zákonem stanovených případech nahradí souhlas rodičů nezletilého dítěte, bez něhož nemůže být návrhu na změnu jména a příjmení vyhověno (viz usnesení zvláštního senátu z 21. 3. 2018, č. j. Konf 7/2018-11). Tento právní názor (byť byl ve všech případech vysloven v odmítavých usneseních z důvodu absence kompetenčního sporu) následovala i další rozhodnutí zvláštního senátu (viz např. usnesení z 15. 5. 2018, č. j. Konf 53/2017-12, a z 12. 2. 2019, č. j. Konf 41/2018-25), přičemž zvláštní senát nevidí důvod se od tohoto názoru jakkoli odchýlit.“

Prvním problémem dle mého názoru je, že rodiče mohou podle občanského zákoníku zvolit či přímo určit svému dítěti osobní jméno, ale matrika takto jimi zvolené nebo určené jméno nemusí zapsat do matriky na základě omezení v § 62 MatrZ. Legislativně-technicky nelze nic namítat – lex specialis derogat legi generali. Stát by však měl osobní svobodu jednotlivce omezovat jen v případě, že je na regulaci určitého jednání veřejný zájem.

Ten připouštím u zákazu jmen zkomolených a hanlivých, kdy stát tímto omezením poskytuje ochranu narozeným dětem před pojmenováním, které je zraňující. Omezení spočívající v tom, aby nositelem mužského jména nebyla žena a naopak, má rovněž své opodstatnění zejména jako ochrana dětí před zraňujícími reakcemi okolí, stejně jako v případě jmen zkomolených a hanlivých. Veřejný zájem lze do jisté míry spatřovat v zákazu pojmenování dětí týchž rodičů stejnými jmény. Vzhledem však k tomu, že jméno a příjmení jsou jen jedním, nikoliv zcela zásadním prvkem identifikace fyzické osoby, nejsem o nezbytnosti této podmínky zcela přesvědčena.

Naprosto pak postrádám veřejný zájem na omezení svobodné volby jména tím, že jsou zakázána jména zdrobnělá nebo domácká. Určitou nelogičnost stávající úpravy si pro představu čtenářů dovolím ilustrovat na několika hypotetických příkladech.

Představme si situaci, kdy by rodiče zvolili pro dítě jméno „Tulipán“ – matrika by takové jméno nezapsala, ačkoliv by nepochybně zapsala jméno „Hyacint“. Matrika by rovněž nezapsala jméno „Jitřenka“, zapsala by však jistě jméno „Zora“ nebo „Aurora“, nezapsala by zcela správně jméno „Jablko“, ale zapsala by jistě jméno „Apple“. Význam jména jako takového tedy není logickým klíčem pro rozhodnutí, zda bude jméno zapsáno, či nikoliv.

Ani četnost aktuálního výskytu jména nehraje žádnou roli, proto nebude problém zapsat dítěti jména jako „Kazimír, Haštal, Kašpar, Odolen, Chrudoš“, ale jméno „Honza“ nebo „Ondra“ dítěti podle stávající úpravy zapsat nelze.

Popsaná situace vede k tomu, že rodiče, kteří nechtějí rezignovat na své právo podle občanského zákoníku zvolit svému dítěti jméno, vyvíjejí tlak na matriční úřady, a to i prostřednictvím objednaných znaleckých posudků, aby daly přednost logice před zákonem. Matriční úřady tak samozřejmě nemohou postupovat, protože vedení matriční evidence je výkonem státní správy a nelze jednat jinak než podle zákona. Na druhou stranu zákon, který nemá logiku, má jen slabou legitimitu a je velmi obtížné ho prosazovat.

Soudy dokonce v případech, kdy se rodiče nevzdají a trvají na matričně nezapsatelném jménu, poté, co jim matrika věc předá, rodičům vyhovují. Příkladem může být rozhodnutí o zapsání jména „Růženka“:

„S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že v tomto konkrétním případě byly splněny podmínky pro určení, aby rodné jméno nezletilé znělo ‚Růženka‘, neboť tento postup není především v rozporu se zájmy nezletilé, která má právo na to, aby měla rodné jméno s obdobnou koncovkou jako její starší sestra A., nakonec tuto vůli shodně projevili i oba rodiče a kolizní opatrovnice se k ní připojila. Opačný postup ze strany soudu by pak byl necitlivým zásahem do výkonu rodičovských práv a povinností rodičů, kteří se bez dalšího na této pro dítě významné záležitosti ničím neprovinili a nepochybně jednali v souladu se zájmy nezletilé ve smyslu § 875 a násl. ObčZ. Prvostupňový soud nemíní polemizovat s odbornými publikacemi Miloslavy Knappové vyplývajícími z e-mailové korespondence ohledně vhodnosti k zápisu do matriky rodného jména ‚Růženka‘, které se nepochybně podobá i rodnému jménu její sestry ‚A.‘, když nelze přehlédnout, že historicky toto rodné jméno (dříve křestní) bylo užíváno, a to nejméně do r. 1953, kdy byl přijat ‚novodobý‘ zákon o matrikách. Závěrem považuje soud za nezbytné uvést, aniž by chtěl ‚znehodnocovat‘ odborné závěry mj. Miloslavy Knappové, že v tomto konkrétním případě si nezletilá zaslouží zápis rodiči zvoleného rodného jména ‚Růženka‘ do matriky, s ohledem na zjištěný skutkový stav věcí, s přihlédnutím k existenci určité ‚nesystémovosti‘ v hodnocení hypokoristik. Prvostupňový soud tedy pouze využil svého práva k výkladu příslušných zákonných ustanovení vědom si toho, že podle platného zákona o matrikách, jménu a příjmení by byl zápis předmětného jména vyloučen a ani případné znalecké stanovisko by nemohlo být kladné. I když se tento postup soudu liší od postojů lingvistů – bohemistů, které jsou profesionálně ‚poznamenané‘, tak oficiální použitelnost původních hypokoristik je jedním ze způsobů obohacování repertoáru jmen ověřovaných pro zápis do matriky v ČR, což je konkrétně i tento případ. Soud je přesvědčen, že příslušná matrikářka si s matričním zápisem takto určeného rodného jména poradí.“8

Objevují se tedy pravomocná soudní rozhodnutí, která jsou matriční úřady povinny respektovat, a ad hoc dochází k zápisům jmen zdrobnělých („Růženka“) nebo znalecky nepodložených („Thymian“). Potvrzuje se výsostné právo rodiče dát svému dítěti jméno. Proto matriční úřady zápis podle zákona nezpůsobilého jména do matriky někdy samy provedou. S touto situací se pak nezbývá – stejně jako s ad hoc soudními rozhodnutími – než smířit, neboť neexistuje zákonný opravný prostředek, jak zapsané jméno z evidence odstranit (jméno lze změnit jen na návrh ze strany jeho nositele nebo zákonného zástupce, ex offo zahájit řízení v dané věci nelze z důvodu ochrany statusových práv).

Dalším problémem je omezení počtu zapsaných osobních jmen na dvě. Toto omezení platí jen pro české státní občany a paradoxně je tak diskriminuje, neboť cizinci mohou mít zapsáno tolik jmen, kolik připouští právní řád státu, jehož jsou občany. Pakliže je technicky možné zapsat větší počet osobních jmen cizincům (např. v Belgii je běžné mít 5 osobních jmen), není důvodné omezovat zápis osobních jmen u státních občanů. Občané ČR mohou mít ovšem dvě jména zdvojená. Zdvojená či podvojná jména jsou obvyklá např. ve Francii nebo v Německu, lze je zapsat v původním pravopisu nebo v českých ekvivalentech (asi nejznámějšími příklady takových jmen jsou Anna-Marie a Jan-Pavel).9 Pro korektnost se sluší dodat, že současná právní úprava je oproti předchozí benevolentnější, když připustila užívat dvě osobní jména.

VII. Závěr

Ministerstvo vnitra vypracovalo velkou novelu matričního zákona zaměřenou na právní zakotvení elektronické matriční evidence, která se však do značné míry týká i odstraňování některých praktických problémů na úseku matrik a provázání na úpravu rodinného práva. Podle mého názoru se naskýtá vhodná příležitost k tomu, aby v rámci této novely došlo i k vypuštění nelogických omezení při volbě osobního jména člověka. Mimo jiné by to bylo hospodárné, neboť by odpadla správní a soudní řízení o věci, na které objektivně není žádný veřejný zájem. Přispělo by to k legitimitě zákonné regulace volby osobního jména.

Ponechat volbu jména zcela bez regulace by však, podle mého názoru, nebylo již s ohledem na ochranu nejlepšího zájmu dítěte vhodné. Lidová tvořivost může někdy, i když nechtěně, ublížit. Jde o věc, která se v čase příliš nemění, jak lze retrospektivně doložit i názorem M. Knappové:

„Pokud zvolené jméno (tj. jeho základní spisovná podoba) skutečně existuje, bývá při jeho zápisu problémem nejvýš dohoda na jeho počeštěné podobě. Stávají se však i takové případy, že rodiče znají pouze přezdívku, zkomoleninu, zjevně domáckou podobu jména (např. Ronnie, tj. Ronald, Sonny, tj. ‚synáček‘) a jen neradi – na základě vyhlášky č. 182/1959 Ú. l. – od svého výběru upouštějí. Při volbě cizího jména je nutné také kriticky posoudit, zda bude tvořit s příjmením vhodný sourodý celek. Nápadná cizí jména vedle příjmení typicky českých, zvláště vzniklých z obecných jmen zdrobnělých (Udo Růžička, Romulus Hubáček, Sven Vopička) nebo poněkud komických (Patrik Pumpa, Karmen Šišinková, Ingrid Šestáková) se totiž stávají dalším zdrojem komických situací. Platí to zejména o nevhodném spojování příjmení, která mají průhlednou slovotvornou stavbu a významovou strukturu poukazující k všedním jevům, s tragickými, heroickými nebo romantickými jmény známých literárních nebo filmových hrdinů (Hamlet Slepička, Romeo Babrásek, Saskia Skočdopolová).“10

Zároveň však tato citace dokládá i to, že omezení, která tehdejší právní předpis obsahoval a která dnes obsahuje zákon o matrikách, nedokáží zajistit, aby zvolené jméno nevzbuzovalo v kombinaci s příjmením určitý posměch, neboť všechna uvedená jména lze do matriky zapsat. Vyloučen by měl být jednoznačně i nadále zápis hanlivého jména a neosobního jména (tj. názvu věci, kódového číselného značení, atd.).



Poznámky pod čarou:

Autorka působí v Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.

Metodická informace odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ze 14. 1. 2022. https://www.mvcr.cz/.

Nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, ve znění nařízení č. 100/2007 Sb.

Např. ve svém ustanovení k ochraně osobnosti fyzické osoby – § 11 ObčZ 1964.

Od 16. stol. Katechismus Romanus, nařizující dávat dětem jména svatých, blahoslavených apod. Od 17. stol. Rituale Romanum, varující před jmény bájeslovnými, pohanskými a neslušnými.

Vystoupení zpravodaje ke sněm. tisku č. 498 z volebního období 1998–2002 v prvním čtení dne 1. 3. 2000: „Zákon o matrikách řeší v hlavě II jména a příjmení, základní a odedávna přirozený identifikátor člověka. Volba jména, případně dvou jmen, která zákon připouští, je regulována zákonem, a to tak, že nelze do matriční knihy zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Mám pochybnosti o této pravomoci matričního úřadu, i když je mi jasné, že předkladatel chce zamezit možnosti komolení jména, případným bizarním podobám jmen, která si umíme v míře fantazie každému z nás vlastní představit. Obráceně se domnívám, že není možné, aby se rodina, která chce dát své dceři jméno např. Esmeralda, uvedu-li mediálně známý případ z nedávné doby, dočkala od matriky zamítavého stanoviska. Možná by stálo za úvahu hledat cestu, jak trochu uvolnit svobodu rodičů rozhodnout o jménu syna či dcery. Předložený návrh znění zákona dává dle mého přesvědčení příliš velký prostor vůli či nevůli matrikáře, který zápis provádí.“ https://www.psp.cz/.

Rozsudek NSS z 22. 1. 2015 č. j. 4 As 155/2014 (pozn. red.: citace formálně upraveny pro účely publikace).

Usnesení zvláštního senátu z 22. 2. 2020 [pozn. red.: správně 27. 2. 2020], č. j. Konf 23/2019.

Nepublikovaný rozsudek OS Příbram z 23. 9. 2021, č. j. 0 Nc 5802/2021-20, 14 P a Nc 93/2021.

Opět to vede k logicky neobhajitelnému paradoxu, kdy matrika zapíše dítěti jméno „Anna-Marie Tereza-Luisa“, ale odmítne zapsat „Anna Marie Tereza Luisa“. Samozřejmě v tomto případě, kdy lze využít podvojná jména, většinou rodiče souhlasí se zápisem jmen v podvojné formě. To však nic nemění na absurditě situace.

Knappová, M. O jméně a příjmení z hlediska praxe. Naše řeč, 1970, č. 4–5, s. 251–264. http://nase-rec.ujc.cas.cz/.

Poznámky pod čarou:
*

Autorka působí v Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.

1

Metodická informace odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra ze 14. 1. 2022. https://www.mvcr.cz/.

2

Nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, ve znění nařízení č. 100/2007 Sb.

3

Např. ve svém ustanovení k ochraně osobnosti fyzické osoby – § 11 ObčZ 1964.

4

Od 16. stol. Katechismus Romanus, nařizující dávat dětem jména svatých, blahoslavených apod. Od 17. stol. Rituale Romanum, varující před jmény bájeslovnými, pohanskými a neslušnými.

5

Vystoupení zpravodaje ke sněm. tisku č. 498 z volebního období 1998–2002 v prvním čtení dne 1. 3. 2000: „Zákon o matrikách řeší v hlavě II jména a příjmení, základní a odedávna přirozený identifikátor člověka. Volba jména, případně dvou jmen, která zákon připouští, je regulována zákonem, a to tak, že nelze do matriční knihy zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Mám pochybnosti o této pravomoci matričního úřadu, i když je mi jasné, že předkladatel chce zamezit možnosti komolení jména, případným bizarním podobám jmen, která si umíme v míře fantazie každému z nás vlastní představit. Obráceně se domnívám, že není možné, aby se rodina, která chce dát své dceři jméno např. Esmeralda, uvedu-li mediálně známý případ z nedávné doby, dočkala od matriky zamítavého stanoviska. Možná by stálo za úvahu hledat cestu, jak trochu uvolnit svobodu rodičů rozhodnout o jménu syna či dcery. Předložený návrh znění zákona dává dle mého přesvědčení příliš velký prostor vůli či nevůli matrikáře, který zápis provádí.“ https://www.psp.cz/.

6

Rozsudek NSS z 22. 1. 2015 č. j. 4 As 155/2014 (pozn. red.: citace formálně upraveny pro účely publikace).

7

Usnesení zvláštního senátu z 22. 2. 2020 [pozn. red.: správně 27. 2. 2020], č. j. Konf 23/2019.

8

Nepublikovaný rozsudek OS Příbram z 23. 9. 2021, č. j. 0 Nc 5802/2021-20, 14 P a Nc 93/2021.

9

Opět to vede k logicky neobhajitelnému paradoxu, kdy matrika zapíše dítěti jméno „Anna-Marie Tereza-Luisa“, ale odmítne zapsat „Anna Marie Tereza Luisa“. Samozřejmě v tomto případě, kdy lze využít podvojná jména, většinou rodiče souhlasí se zápisem jmen v podvojné formě. To však nic nemění na absurditě situace.

10

Knappová, M. O jméně a příjmení z hlediska praxe. Naše řeč, 1970, č. 4–5, s. 251–264. http://nase-rec.ujc.cas.cz/.