Aby byla projednána pozůstalost, zakročí soudy při úmrtích a při právoplatném prohlášení za mrtva.

Soud, kterému přísluší podle zákona o příslušnosti v občanských věcech právních projednati pozůstalost po zdejším občanu, má ji projednati o veškerém, kdekoliv jsoucím jmění a o nemovitém jmění zemřelého v československé republice ležícím.

Projednávati pozůstalost o nemovitostech zemřelého cizince, ležících v československém státě, náleží v plném rozsahu československému soudu, jenž jest k tomu povolán podle zákona o příslušnosti v občanských věcech, není-li jiné dohody státními smlouvami. Týž má posuzovati práva všech účastníků a pečovati o zapravení všech pozůstalostních poplatků podle zdejších zákonů.

Jde-li o movitý majetek cizinců zemřelých v československém státě nebo v cizině, mají československé soudy ponechati jak projednání pozůstalosti, tak i rozhodování o všech sporných nárocích dědických příslušnému cizímu úřadu zůstavitelovu, přísluší§li zemřelý cizinec státu, jenž se řídí stejnými zásadami, a se zpravidla na to omeziti, aby se postaraly podle předpisů §§ 137 až 139 o zajištění pozůstalosti a nároků dědiců a odkazovníků, kteří jsou československými příslušníky nebo cizinci, zdržujícími se v československém státě, pak o uspokojení věřitelů.

Patří-li zemřelý cizinec do státu, jenž neuznává stejnou měrou příslušnosti československých soudů pro pozůstalost zdejších příslušníků tam se nalézající - o čemž úřady, je-li pochybnost, si mají opatřiti poučení ministra spravedlnosti - nebo nelze-li zjistiti, jak postupuje, buď v onom případě dbáno zásady vzájemnosti, v tomto však nakládáno cizincovou pozůstalostí zde se nalézající tak, jako tuzemcovou pozůstalostí.

Žádají-li však v případě, že by příslušelo cizímu úřadu podle uvedených ustanovení (§ 23) projednati pozůstalost cizince, který měl své řádné bydliště v čsl. státě, účastníci zde se nalézající, aby byla pozůstalost projednána československým soudem, projednává ji tento soud, podrobí-li se tomuto projednání také zahraniční účastníci, od nichž snad byly přihlášeny dědické nároky, byvši předvoláni vyhláškou.

Jak se dlužno při tom zachovati a jak dlužno zejména postupovati při pozůstalostech tureckých poddaných v čsl. státě zemřelých, jest ustanoveno v §§ 140 až 144.

Projednati movitou pozůstalost cizinců, jejichž státní příslušnost nemůže býti vyšetřena, nebo kteří pozbyli státního občanství ve státě, jemuž příslušeli, náleží československým soudům a podle československých zákonů.

Měl-li zemřelý kromě svého jmění volně děditelného svěřenství, léno nebo jmění vázané svěřenským nástupnictvím, musí býti zcela odděleny různé pozůstalostní podstaty při projednání.

Soud, kterému přísluší projednati pozůstalost, jest oprávněn ustanoviti v případech určených v zákoně (§§ 77, 78) pro projednání pozůstalosti opatrovníky všem dědicům, odkazovníkům a jiným účastníkům, třeba jsou pro svou osobu podrobeny jiné pravomoci. Pozůstalostní soud rozhodne o všech otázkách vyskytujících se při projednání pozůstalosti i tehdy, účastní-li se jako dědicové poručenci neb opatrovanci, kteří nepodléhají jeho příslušnosti. Má-li však býti při dělení pozůstalosti uchýleno se co do převzetí nemovitostí nebo v jiných důležitých otázkách od ustanovení zákona nebo zůstavitelova zvláštní dohodou nebo narovnání učiněno o pochybných právech, jest k tomu třeba schválení poručenského neb opatrovnického úřadu.

Sepsati úmrtní zápis, zapečetiti pozůstalost, vyhlásiti poslední pořízení a učiniti všechna nutná neodkladná opatření o pozůstalostním jmění náleží zpravidla okresnímu soudu, v jehož okresu zůstavitel zemřel, i tehdy, je-li jiný soud příslušný projednati pozůstalost anebo má-li býti přenecháno cizímu úřadu (§ 23).

Přísluší-li projednati pozůstalost sborovému soudu, může tyto úkony na žádost účastníků nebo z úřední moci také svými orgány dáti provésti.

Notářům buďtež v místech, kde jest sborový soud první stolice, svěřeny úkony v nesporném řízení uvedené v § 183 not. řádu ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z., podle § 184 téhož zákona jako soudním komisařům; je-li několik notářů v sídle sborového soudu, buďtež tyto úkony přikazovány buď podle určitých místních obvodů nebo v turnu střídajícím se po určitém období; jinak buď při tom dbáno ustanovení § 185 uvedeného notářského řádu.

V okresích mimo sídlo sborového soudu první stolice mohou tyto úkoly podle uvážení soudu, hledíc k ustanovení § 185 not. řádu ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z., přiděleny býti notářům jako soudním komisařům.

Notáři budou tím zmocněni také sepsati pozůstalostní výkazy a rozvrh jmění, jakož i připraviti všechny úkony potřebné pro vydání odevzdací listiny. Stranám jest však dáno na vůli, aby tyto výkazy a podání o projednání potřebná samy sepsaly nebo zmocněncem podle zákona oprávněným sepsati daly a soudu předložily. Nevyhovují-li tyto spisy, může soud je dáti sepsati notářem nebo strany k tomu účelu předvolati ku projednání.

Není-li hodnota jmění, o němž byl úkon proveden, vyšší 200 Kč, jsou notáři povinni jej bezplatně provésti.

Veřejní notáři mají dbáti při těchto pracech předpisů platných pro soudní vyslance.

Pokud obcím a jejich představenstvům náleží spolupůsobiti v pozůstalostních věcech, ustanovují zvláštní předpisy.

U sborových soudů jest o každé pozůstalosti vésti deník, který musí býti způsobilý podati vždy přehled o stavu projednávání a o opatřeních, jež se v něm učiní.

Jaké výkazy každý soud má podati vyššímu soudu na konci roku o neprojednaných pozůstalostech, ustanovuje se v zákoně o jednacím řádě soudů.

Okresní soudy postarejtež se o to, aby jim ihned byla oznámena všechna úmrtí nastalá v jejich okrese. Na venkově mají obecní představení ihned oznámiti soudu každé úmrtí nastalé v jejich obcích.

Příbuzní a domácí lidé zemřelého, jakož i jiné osoby zdržte se přísně každého svémocného nakládání pozůstalostním jměním.

Jakmile okresní soud se doví o úmrtí, má opatřiti, aby buď soudním vyslancem anebo veřejným notářem byl sepsán úmrtní zápis. V důležitých případech mohou k tomu ustanoveni býti dva soudní vyslanci.

Okresní soud může ve svém okrese veřejnému notáři také dáti všeobecné zmocnění, aby sepisoval zápisy o všech úmrtích vyskytujících se v určitém okrese.

Vyslanec, kterému bylo uloženo sepsati úmrtní zápis, má proto co nejdříve, a je-li nebezpečenství v průtahu, ihned dojíti do bytu zemřelého, tam přibrav dva z domácích lidí, nebo, není-li jich, jiné dva svědky, konati šetření o poměrech, které mají význam pro projednání pozůstalosti, a je-li třeba, zapečetiti pozůstalost.

Při tom jest se zejména přeptati:

O uvedených věcech vyslechne soudní vyslanec domácí lidi a příbuzné zůstavitelovy a jiné osoby jeho poměrů znalé.

Je-li třebas, buďtež také otevřeny a prohlédnuty skříně a schránky, ve kterých může býti schováno poslední pořízení nebo jiná listina důležitá pro projednání pozůstalosti. Při tom buď vždy s potřebnou šetrností jednáno. Ale vyslanci mohou použíti přiměřených donucovacích prostředků, dělají-li se jim v tom překážky, a to i bez předchozího schválení soudu, je-li nebezpečenství v průtahu.

Nalezne-li se otevřené poslední pořízení, prohlásí je soudní vyslanec ihned přečta je před dvěma svědky a osobami jinak snad přítomnými. Zapečetěná poslední pořízení musí býti odevzdána soudu, aby je otevřel a prohlásil, nesepisuje-li úmrtní zápis sám přednosta soudu. Jen tehdy, nemohl-li by obsah státi se známým dosti včasně prohlášením u soudu, jest oprávněn také soudní vyslanec, tuto listinu ihned sám otevříti a prohlásiti. Prohlašuje poslední vůli, jednej vždy podle předpisu §§ 61 až 64.

Prohlásil-li zůstavitel svou poslední vůli ústně, buď uvedeno v úmrtním zápisu jméno, povolání a bydliště svědků, není-li již písemného jich zápisu, který podává o tom zprávu.

Jsou-li známí nebo domnělí dědicové způsobilí, aby své jmění sami spravovali, buď pozůstalostní podstata zpravidla ponechána v uschování jim anebo jejich zmocněncům vykázaným náležitou plnou mocí neb osobám zůstavitelem k tomu jmenovaným, aniž se zapečetí. Jen buď i v tomto případě hleděno k tomu, aby byly pozůstalostní poplatky podle předpisu zajištěny. Nejsou-li dědicové způsobilí své jmění spravovati, přítomni nebo jsou-li zcela neznámí, je-li se obávati, že dluhy převyšují jmění nebo vyžadují-li jiné okolnosti zvláštní opatrnosti, musí býti pozůstalost ihned zapečetěna.

Také povolí-li se na žádost některého věřitele pozůstalosti, odkazovníka nebo nepominutelného dědice podle § 812 ob. zák. obč. soudem oddělení pozůstalosti od dědicova jmění, musí býti ihned pozůstalostní jmění zapečetěno.

Nastane-li případ zapečetění, uloží soudní vyslanec u soudu nalezené hotové peníze, zlaté a stříbrné věci, skvosty, veřejné a soukromé dlužní úpisy a jiné důležité listiny; jiné pozůstalostní písemnosti, svršky a nářadí uzavře však, pokud to je možno a k zajištění účastníků zapotřebí, v jednom anebo několika pokojích anebo na jiném vodném místě opatrně, a zapečetiv soudní pečetí dveře, schránky nebo skříně ze všech stran tak zabezpečí, aby nemohlo býti nic odklizeno bez poškození pečeti a zřejmého násilí.

Soudní vyslanec svěří zároveň dohled na pozůstalost a obstarávání domácnosti zatím a až do dalšího nařízení soudu některému ze zůstavitelových domácích lidí nebo jiné způsobilé osobě. Jí dají se zálohou z pozůstalostních peněz také částky potřebné k zapravení pohřebních výloh a jiných naléhavých výdajů a k vydržování domácnosti a odevzdají se svršky, které pro svou povahu nemohou býti uzavřeny, podléhají zkáze nebo jsou nezbytny k provozování hospodářství nebo živnosti neb u kterých nelze se obávati nebezpečenství.

Je-li budoucí poručník aneb opatrovník dědiců již spolehlivě znám, mohou podle okolností ponechány býti v jeho uschování, nebyvše zapečetěny, všechny pozůstalostní věci, které se neuloží u soudu.

Vždy buďtež však pokud možno sepsány svršky, které nebyly uzavřeny.

Také buď ihned vyhotoven seznam peněz, cenných věcí a listin, které soudní vyslanec převzal, jím podepsán a odevzdán dědicům aneb osobě, které byla svěřena péče o pozůstalost.

Jsou-li jen někteří z dědiců nezpůsobilí spravovati své jmění nebo nepřítomni nebo jsou-li tyto okolnosti u nepominutelných dědiců neb odkazovníků, může se soud spokojiti s tím, že se u něho složí část pozůstalostních věcí k tomu se hodících, která stačí k úhradě těchto nároků. Ale i toto složení může býti prominuto, je-li tu pozůstalostní nemovitost hodící se k zajištění.

O okolnostech při úmrtním zápisu podle § 39 vyšetřených, o učiněných opatřeních a zvláště o zapečetění majetku snad vykonaném a o prohlášení posledního pořízení buď ihned podána soudu zpráva.

Tyto zprávy, k nimž může býti užito tištěných vzorců zařízených podle vzoru č. I., buďte vlastní rukou podepsány soudním vyslancem, přivzatými dvěma svědky a osobami, které převzaly pozůstalost k dohledu nebo do péče, obdržely zálohy neb učinily závazná prohlášení.

Peníze, cenné věci a listiny k soudu složené buďtež uvedeny, nepodávají-li se žádostí spolupodepsanou svědky, ve zprávě o úmrtí, nebo ve zvláštním seznamu nebo zápise podepsaném svědky.

Zpráva o úmrtním zápisu buď podána i tehdy, byl-li zemřelý zcela nemajetný. Úmrtní zápis smí odpadnouti jen u nezletilých, kteří byli včas úmrtí pod otcovskou mocí a neměli jmění, nežádají-li rodiče nebo jiní účastníci úmrtního zápisu.

Je-li pozůstalost příliš nepatrná, aby o ní zahájeno bylo jednání, buď to v úmrtním zápise uvedeno a zároveň o tom potřebné poznamenáno, nabízí-li se někdo jiný, že převezme celou pozůstalost na srážku svých pohledávek anebo zapravení dluhů a výloh.

Je-li známo nebo lze-li se domnívati, že zemřelý měl ve svém bytě úřední spisy, úřední peníze nebo klíče k veřejným pokladnám, má úřad, jehož byl členem anebo jemuž byl podřízen, ihned vyslati komisaře, který dojde se soudním vyslancem do zůstavitelova bytu a převezme tyto úřední věci na stvrzenku. Nemůže-li soud odložiti své úřední úkony na dobu, až přijde komisař, nebo naleznou-li se úřední písemnosti, peníze nebo klíče k pokladnám v pozůstalosti osoby, u které se to nedalo předvídati, buďtež od soudního vyslance, který se musí zdržeti při tom všeho pátrání v úředních spisech jemu nepříslušejícího, bezpečně uschovány a co nejdříve odevzdány příslušnému úřadu.

Byl-li zůstavitel úředníkem téhož soudu, který má sepsati úmrtní zápis, převezme spisy, peníze a klíče soudní vyslanec sám, sepíše je a odevzdá soudu.

Předpisů § 53 budiž dbáno také při úmrtích vojenských osob, jejichž pozůstalosti projednávají občanské soudy, naleznou-li se v pozůstalosti věci vztahující se na vojenskou službu.

Také musí všechny plány ručně kreslené nebo náčrtky tuzemských a cizích pevností nebo tvrzí, všechny ručně kreslené krajiny a plány bitev, všechny písemné poznámky, ruční výpisy, návrhy a projekty, které se týkají vojenské služby, zaslány býti vrchnímu armádnímu velitelství ministerstvu národní obrany k posouzení, co z toho má býti vydáno dědicům.

Listiny a knihy, zanechané duchovními správci nebo knězi, které zasahují do jejich úředních jednání, jako křestní, oddací a úmrtní matriky, zápisy o církevních věcech a duchovních úředních úkonech, listiny patřící kostelu nebo faře, pak soukromé písemnosti, které se týkají věcí svědomí anebo kárných, buďte již při úmrtním zápisu odděleny od pozůstalostního jmění, sepsány ve zvláštním seznamu a vydány na stvrzenku duchovnímu komisaři vyslanému k jejich převzetí.

Tento komisař buď již přibrán k prvním pátráním v zůstavitelově bytě nebo buď opatřeno potom co nejdříve odevzdání spisů komisaři. Aby pojmenovaly jeho, mají se soudy obrátiti, je-li třeba, na biskupskou konsistoř, u nekatolických křesťanských duchovních na jejich duchovní představené nebo nutno-li na politický úřad.

Kde rodné, oddací a úmrtní knihy židovské jsou vedeny jejich učiteli náboženství nebo členy obce, buď od soudu nařízeno, čeho třeba k bezpečnému uschování a odevzdání těchto knih.

Pokud v některých zemích při pozůstalostech členů vyššího duchovenstva mají býti přivzati k úmrtnímu zápisu též zástupci státní pokladny nebo veřejných fondů nebo vyslanci politických úřadů, ustanovují zvláštní předpisy.

Zemře-li v zemích, ve kterých jest zaveden ústav notářů, činný veřejný notář, buď přibrán podle předpisu notářského řádu vyslanec notářského archivu (notářské komory), kterémuž buďtež odevzdány všechny knihy a spisy týkající se notářství i s notářskou pečetí.

Nelze-li ho přibrati, má se soudní vyslanec zatím postarati o bezpečné uschování uvedených předmětů.

Jsou-li v pozůstalosti věci, které podle ustanovení §§ 87, 90 a 91 zaslány býti musí soudem jiným úřadům, buďtež soudním vyslancem hned při úmrtním zápisu převzaty a soudu předloženy k dalšímu opatření.

Zvláštních platných předpisů o úmrtních zápisech po osobách, které zemřou ve veřejných zaopatřovacích, očišťovacích ústavech anebo nemocnicích, budiž dbáno i budoucně.

Písemné závěti a dovětky musí býti ihned otevřeny a prohlášeny, i když by chyběla zákonná náležitost, jakmile není pochybnosti o zůstavitelově smrti. Odevzdati jest je přednostovi soudu, kterému náleží sepsati úmrtní zápis.

Tento je, jestli nebyly prohlášeny již při úmrtním zápisu (§ 41), přede dvěma svědky, z nichž může býti jedním ten, kdo je odevzdal, otevře nepoškodě pečeti a svědkům přečte nebo soudním úředníkem přečísti dá.

Zanechal-li zůstavitel několik posledních pořízení, prohlásí se všechny, tedy i ty, které se zdají býti zrušeny nebo změněny.

Poslední vůle se prohlásí, aniž byli účastníci obesláni. Jest jim však dáno na vůli, aby k tomu přišli nebyvše vyzváni.

O prohlášení poslední vůle buď sepsán zápis a v něm uvedeno:

Na posledním pořízení samém buďtež poznamenány den prohlášení, jakož i počet a datum ostatních ještě tu jsoucích závětí nebo dovětků, třeba nebyly současně nalezeny, a tato poznámka podepsána soudcem.

Nalezne-li se poslední vůle potom, kdy byl úmrtní zápis vyřízen, buď po prohlášení hleděno k ustanovením v §§ 75, 76, 80 a 84.

Doví-li se soud, že zůstavitel projevil svou poslední vůli ústně, a je-li o tom řádně vyhotovený, všemi svědky vlastní rukou podepsaný zápise, buď tento stejně prohlášen jako písemné poslední pořízení. Kromě tohoto případu obešle soud všechny svědky z úřední povinnosti, vyslechne každého z nich o sobě, nevzav ho zatím do přísahy (§ 123), o jeho jménu a zaměstnání, o stáří, pak o obsahu posledního pořízení a o okolnostech, na nichž závisí jeho platnost, jakož i o tom, kdy a kde zůstavitel svou vůli projevil, a prohlásí sepsaný zápis.

Žádá-li však některá strana podle § 586 ob. zákona obč. za přísežný výslech svědků přivzatých k ústnímu poslednímu pořízení, obešle soudce bez předchozího právního řízení žadatele, svědky, a, není-li nebezpečenství z průtahu, ostatní strany, které se již přihlásily o dědické právo k pozůstalosti, vezme svědky do přísahy a vyslechne pak podle předpisů soudního řádu každého z nich v nepřítomnosti druhých o všeobecných otázkách, o projevené poslední vůli a o okolnostech shora (§ 65) uvedených do zápisu. Je-li třeba, může býti svědkům přečten při tom zápisek již sepsaný o poslední vůli. Také jest dáno na vůli obeslaným stranám, aby navrhly před rokem anebo při něm otázky, ke kterým má soudce vyslýchaje svědky přihlížeti, shledá-li je účelnými.

O výslech svědků podléhajících jinému soudu dožádá pozůstalostní soud onen soud. Nebyla-li podána žádost za vzetí svědků do přísahy, je-li však z obsahu jejich výpovědí patrno, že jsou zúčastněny osoby, o jejichž práva jest pečovati z úřední moci, ustanoví soud, je-li nebezpečenství z průtahu, a nemůže-li zástupce těchto osob včas za ně zakročiti, opatrovníka přikázav mu, aby jménem těchto účastníků zažádal za vzetí svědků do přísahy.

Takové přísežné potvrzení ústního posledního pořízení nemá toliko naproti těm, kteří za to zažádali, nebo jinak byli k výslechu obesláni, nýbrž vůči všem na pozůstalosti zúčastněným osobám průvodní moc. Každé straně jest však ponecháno, aby ve sporném řízení popírala platnost vydaného svědectví nebo pořízení důkazem vad, které nepřišly při výslechu svědků najevo, nebo odporujících okolností.

Prvopisy listin zřízených o posledních pořízeních mají býti přísně uschovány ve spisovně způsobem předepsaným v jednacím řádě. Na požádání buďtež soudním úředníkům a stranám, kterým na tom záleží, předloženy ve spisovně nebo v soudní úřadovně od úředníka spisovny.

Z každé takové listiny buď ihned po prohlášení vyhotoven ověřený opis a připojen k pozůstalostním spisům.

Ustanovení §§ 61, 64 a 68 platí též o dědických smlouvách mezi manžely.

Jak jednati má soud, prohlašuje poslední pořízení sepsané veřejným notářem a kde se má uschovati jeho prvopis, ustanovuje notářský řád.

Okresní soud prozkoumav a, je-li třeba, zahájiv doplnění úmrtního zápisu, vyřídí sám podle následujících ustanovení, je-li zároveň pozůstalostním soudem, jinak však zašle jej příslušnému pozůstalostnímu soudu k vyřízení. Pozůstalostní soudy mají zejména ihned určiti, zda a jaká opatření snad ještě jest učiniti k zajištění a ke správě pozůstalosti, a koho jest zpraviti.

Vyplývá-li z úmrtního zápisu, že zemřelý nezanechal jmění, vyřídí se zpráva o úmrtním zápisu pozůstalostním tak, že nebude pozůstalost projednána, poněvadž není jmění.

Je-li pozůstalost nepatrná, a lze-li podle okolností za to míti, že mohou býti zapraveny jen nejnaléhavější pozůstalostní dluhy, vyslechne soud strany o tom, jaká jest pozůstalost a jakou má hodnotu, pak o tom, co činí náklady nemoci a pohřbu a jiné pohledávky mající zvláštní přednostní právo, a přenechá jmění jimi vyčerpané věřitelům na místo placení. Ve výměru, kterým se pozůstalost takto odbude, musí býti však nejprve uvedeny jednotlivé pohledávky věřitelů, na jejichž zapravení se přenechává pozůstalost místo placení.

Ve kterých případech jest zahájiti konkurs proto, že dluhy převyšují pozůstalost, ustanovuje konkursní řád.

Kromě uvedených případů (§§ 72 - 74) zpraví soud domnělé dědice způsobem stanoveným v §§ 115 a 116 o dědickém nápadu s vyzváním, aby podali dědickou přihlášku, aby pozůstalost mohla býti projednána.

Jako domnělí dědicové buďtež považováni podle toho, zda nastává posloupnost zákonná či z poslední vůle nebo ze smlouvy, ti, kdož povoláni jsou k té nebo k oné.

Jsou-li dědicové zletilí a oprávněni sami spravovati své jmění, buď řízeno na ně samé vyzvání, aby podali dědickou přihlášku.

Že dědictví připadlo nezletilým nebo chráněncům, buďte zpraveni jejich poručníci neb opatrovníci a jim uloženo, aby podali dědickou přihlášku. Nejsou-li pro ně ještě ustanoveni poručníci neb opatrovníci, musí se postaráno býti, aby byli podle zákona ustanoveni.

Podléhají-li poručenci nebo chráněnci jinému soudu, buď oznámeno pozůstalostním soudem jejich příslušnému soudu, že dědictví napadlo, aby byla podána dědická přihláška, a potřebné vysvětlení podáno o obsahu posledního pořízení, které tu snad jest.

Pozůstalostní soud ustanoví z úřední povinnosti opatrovníky ku projednání pozůstalostí:

Ke správě pozůstalostí, jejichž dědicové jsou úplně neznámí, anebo k nimž dědicové, ač jsou známí, nepoužívají svého dědického práva byvše zpravení, buď ustanoven opatrovník, o čemž podrobněji se ustanovuje §§ 128 a 129.

Kromě případů uvedených v jinak v zákoně stanovených (§§ 690, 811, 812 ob. z. obč.) nesmějí býti vnuceni ani zletilým dědicům, ani poručníkům nezletilých proti jejich vůli soudem opatrovníci.

Úřad opatrovníka ustanoveného pro nepřítomné, neznámé nebo neurčité dědice se končí, jakmile dědic se stane známým a u soudu buď sám zakročí nebo zmocněnce k tomu ustanoví.

Je-li v poslední vůli jmenován vykonavatel poslední vůle, buď mu od soudu oznámeno toto ustanovení zůstavitelovo. Také může mu v případech shora uvedených (§§ 77 - 79) zároveň svěřeno býti opatrovnictví, je-li způsobilý a ochoten je převzíti.

Je-li již z úmrtního zápisu zjevno, že musí býti zřízen soupis anebo vyhotoveno obeslání dědice vyhláškou (§§ 92, 128, 131), buď zároveň ve vyřízení úmrtního zápisu o tom nařízeno, čeho jest třeba.

O každém úmrtním zápisu a jeho vyřízení buď podle platného poplatkového zákona uvědoměn úřad ustanovený k vyměřování pozůstalostních poplatků.

Odkazy učiněné nezletilým anebo chráněncům buďtež oznámeny z úřadu jejich poručníkům aneb opatrovníkům způsobem určeným § 76.

Dědictví a značné odkazy připadlé ze zákona nebo z poslední vůle státním pokladnám anebo veřejným ústavům, obci, kostelu, škole, chudým anebo zbožné nadaci buďtež od soudu oznámeny ihned zemské politické straně.

Jí buď ke konci každého půl roku zaslán seznam všech menších odkazů uvedeného druhu.

Úmrtí úředníků nebo zřízenců, o nichž jest známo nebo lze také jen se domnívati, že měli vydati účet o úředních penězích, má soud oznámiti zemskému úřadu, kterému byl úředník podřízen, a nebyl-li by znám, zemskému správci. Úmrtí loterních sběratelů buď oznámeno loternímu řiditelství.

O úmrtí veřejného úředníka, který neměl vyúčtovati úřední peníze, buď učiněno oznámení úřadu, kterému byl podřízen, jen tehdy, není-li v témž místě, kde úmrtí nastalo.

Úmrtí osob, které braly z veřejných pokladen anebo z nadací neb chudinských fondů pode veřejným dohledem jsoucích, z jakéhokoliv důvodu odpočivné, provise, výslužné, výživné, nadační požitky, obročí, odměny nebo podobné běžné platy, buďtež oznámena s platební listinou nebo jinou poukazní listinou nebo, kdyby se nenašla, s přesným udáním jména a zaměstnání zemřelého, druhu a částky vybíraných požitků přímo úřadu, kterému jest podřízena pokladna, nadace nebo fond.

Zemře-li advokát nebo veřejný notář, buď zpravena o úmrtí v onom případě advokátní komora (výbor advokátní), v tomto notářská komora.

Řády, čestné kříže, medaile a podobné odznaky hodnostní, musí býti vráceny, pokud nemají zůstati podle platných o tom zvláštních ustanovení dědicům anebo členům zůstavitelovy rodiny anebo nebyly soukromým vlastnictvím zůstavitelovým.

Cizozemské řády buďte přímo ministerstvu zahraničních věcí, zdejší řádové odznaky buď přímo nebo zemskou politickou správou (ve Vídni) řádové kanceláři zaslány. Jiná tuzemská vyznamenání buďte zaslány, jsou-li vojenského druhu, zemskému vojenskému úřadu, jinak však zemské politické správě země, kde nastalo úmrtí, k dalšímu opatření.

Zemře-li patentální invalida, vojín na dovolené nebo podomní obchodník, buď patentální listina nebo dovolenka zaslána nejbližšímu vojenskému velitelství, podomní list však učiněn neupotřebitelným.

Soupis pozůstalosti buď zřízen, jestli byla podána podmíněná dědická přihláška, bylo žádáno osobou oprávněnou podle obecního zákona občanského za jeho zřízení nebo naléhá-li se na oddělení pozůstalosti od dědicova jmění (§§ 802, 804, 812 ob. z. obč.).

Z úřadu zřídí soudce soupis, jestli

K soupisu pozůstalosti určí soud jednoho, nebo v případech zvláště důležitých dva vyslance, nebo jej svěří veřejnému notáři (§ 29). Sborové soudy vyvarujte se pokud možno, aby kromě místa, kde jsou, vysílali vlastní úředníky, a dožádejte se pomoci okresních soudů nebo notáře svého obvodu na blízku jsoucího.

Je-li jmění mimo obvod pozůstalostního soudu nebo podléhá-li jiné reální pravomoci, obrať se pozůstalostní soud na příslušný soud, aby dal zříditi svými soudními vyslanci soupis anebo k tomu ustanovil notáře.

K soupisu má vyslanec kromě potřebných znalců přibrati vždy dva z domácích lidí zůstavitelových nebo jiné hodnověrné muže jako svědky. Z úřední povinnosti buďte obesláni známí dědicové, kteří jsou v místě, kde soupis se koná nebo na blízku tak, že mohou býti bez průtahu obesláni, opatrovník pozůstalosti, je-li ustanoven, vykonavatel poslední vůle, je-li zřízen, a věřitelé, kterým snad povoleno bylo oddělení dědictví od dědicova jmění.

Při lénních, svěřenských a substitučních nápadech buďte přibráni kromě přímých nástupců také přítomní budoucí nejbližší dědicové, (zeměpanský) lenní komisař, svěřenští neb substituční opatrovníci a domnělí dědicové zůstavitelova volně dělitelného jmění nebo jejich zákonní dědicové.

Nepřijdou-li obeslaní v určitou hodinu, může býti soupis sdělán také v jejich nepřítomnosti. Soupisový vyslanec přesvědčí se však před tím, stalo-li se náležitě doručení obsílek, a poznamená to v soupise.

Jsou-li nepatrnější pozůstalosti, buď soupis, má-li se vykonati z úřední povinnosti nebo zažádal-li za to některý z dědiců, vykonán ihned při úmrtním zápisu a soudu předložen.

Soupis musí obsahovati přesný a úplný seznam všeho movitého a nemovitého jmění, v jehož držení byl zůstavitel při své smrti, a udávati jeho tehdejší hodnotu a souhrn.

Jednotlivé součástky jmění buďte seřazeny podle oddílů a na konci soupisu úhrnné částky všech oddílů opakovány a sečteny.

Buď v něm poznamenáno, kdy a v čí přítomnosti byl soupis sdělán.

Soudní vyslanci zjednejte si úplné vysvětlení o stavu majetku prozkoumavše pozůstalostní spisy a listiny, které tu jsou, ohledavše sami nemovitosti a svršky, vyslechuvše dědice, příbuzné a domácí lidi, použivše veřejných knih a soudních spisů a jinými vhodnými prostředky.

Mají co nejvíce uspíšiti, aby soupis byl skončen a podán, zdržeti se pod přísnou odpovědností každého svémocného nakládání věcmi patřícími do pozůstalosti a nesmějí toho nejmenšího na sebe převésti, třebas by se to stalo koupí.

Cenné papíry patřící do pozůstalosti buďte přesně uvedeny podle druhu, čísel, dne vydání a úrokové míry. Zároveň připojena buď částka úroků splatná do dne úmrtí. Takové papíry buďte uvedeny v soupisu jen svou jmenovitou hodnotou, ale vyhrazeno buď projednání pozůstalosti, určiti jejich skutečnou hodnotu.

U jiných zůstavitelových pohledávek musí býti udány dlužníkovo jméno, den vydání dlužního úpisu a listin k tomu patřících, úroková míra, částka hlavního dluhu a úroků až do dne úmrtí dospělých, a poznamenáno, zda a jak jest jistina zajištěna.

Není-li listin o některé položce, musí býti v soupise připojeno, na čem spočívají údaje o této pohledávce.

Listiny, účty a spisy, které mohou býti důležité pro účastníky, ale nevztahují se na jednotlivé pohledávky, buďte na konci soupisu stručně udány.

Svršky buďtež uvedeny buď druhem, počtem, mírou a váhou nebo jednotlivě popsány. Jejich hodnota buď vyšetřena soudním odhadem.

Větší zásoby nebo sbírky věcí téhož druhu mohou býti sepsány ve zvláštních seznamech a tyto připojeny k soupisu.

Hodnota nemovitostí buď, pokud má býti vyšetřena k vyměření poplatků, vyhledána podle předpisu poplatkového zákona a do soupisu zapsána.

Hledíc k právům stran buď soudní odhad ku projednání pozůstalosti jen tehdy vykonán, zažádá-li oň některý z dědiců nebo nařídí-li jej soud pro výpočet povinného dílu nebo z jiných zvláštních důvodů. Kromě tohoto případu může býti hodnota nemovitostí v soupise počítána podle posledního, dříve vykonaného odhadu nebo podle smlouvy při poslední změně držby nebo konečně podle daňových rejstříků.

Listiny prokazující hodnotu nemovité věci buďte připojeny v prvopisu neb ověřeném opisu k soupisu, neb alespoň v něm určitě uvedeny.

K odhadům nemovitostí, větších sbírek knih, uměleckých děl anebo zvláštností a jiných svršků zvláštní hodnoty, buďte přivzati dva přísežní znalci.

Ostatní svršky mohou býti odhadnuty jediným přísežným znalcem, pokud nežádá některý účastník, aby byl přivzat druhý znalec, v kterémž případě má hraditi náklady toho.

Přísežní znalci udejtež přesně a svědomitě obecnou cenu nemovitostí a svršků v čase zůstavitelovy smrti.

Věci podle udání cizí, v jejichž držení byl zůstavitel, mají býti zařazeny do soupisu, aniž však se uvede jejich hodnota, zdají-li se býti jasna vlastnická práva jiných osob, a se přihlíží k ní při výpočtu jmění.

Vždy buď při tom poznamenáno, kdo a z jakého důvodu tyto věci požaduje.

Také věci, které náležejí zůstaviteli, jsou však u jiných osob, buďtež uvedeny v soupise, a při tom udán důvod, proč jsou u někoho jiného.

Může-li býti bez obšírných jednání a velké ztráty času objasněna částka a povaha pozůstalostních dluhů, mají i tyto v soupise býti uvedeny a nedoplatky úroků, daní a jiných běžných platů vypočteny býti ž do dne zůstavitelovy smrti. Při tom musí přesně býti poznamenáno, na čem spočívají údaje o každém jednotlivém dluhu.

Stav dluhů buď zejména tehdy vyšetřen při soupisu co nejúplněji, koná-li se již při úmrtním zápisu (§ 96), aby tím bylo soudu umožněno, skončiti projednání pozůstalosti bez dalších vyhledávání.

Na konci soupisu vypočte se částka dluhů a čisté jmění zbývající po jejich odpočtení.

Naleznou-li se obchodní, tovární nebo živnostenské knihy, buď v soupise poznamenáno, jaké jsou, pak buďte knihy ke dni úmrtí uzavřeny, je-li třeba, s přivzetím přísežných znalců a stav jmění, z nich vyplývající, zapsán do soupisu.

Účastnil-li se zůstavitel na obchodu, továrním anebo živnostenském podniku jen jako společník, buď o jeho podílu předložena účetní závěrka a podle okolností opatřeno, aby byla zkoumána přísežnými znalci.

Akcie vydané o podílech na akciových spolcích uvedou se mezi cennými papíry (§ 99).

Měl-li zůstavitel duchovní obročí, buď ke zřízení soupisu podle zvláštních předpisů o tom daných přivzat duchovní vyslanec nebo jiný vyslanec státní správy, jmění obroční odděleno od vlastního jmění zemřelého a každé z nich zvláště sepsáno. Při tom musí pomocí zřizovacích listin a soupisu obročí vypočtena býti částka, a je-li třeba, zjištěna znalci, kterou obročí od pozůstalosti nebo jí nahraditi má. Také patron buď předem zpraven o tom, že se zřídí soupis, a jest mu dovoleno na vlastní náklady se dostaviti.

Pokud v některých zemích ke zřízení soupisu o pozůstalosti člena vyššího katolického duchovenstva mají býti přizvati také zástupci státní pokladny a vyslanci politických úřadů, určují zvláštní předpisy tam platné.

Soupis buď podepsán soudními vyslanci, znalci, svědky a účastníky přítomnými při jeho sepsání a předložen se všemi přílohami soudu, který prozkoumav jej uschová a každému na žádost vydá opis.

Bylo-li zůstavitelovo jmění volně děditelné sepsáno v několika oddílech, musí všechny tyto dílčí soupisy pozůstalostnímu soudem stručně shrnuty býti v jediný soupis, který zahrnuje celé zůstavitelovo jmění.

Vzorec (čl. II) obsahuje příklad pozůstalostního soupisu.

Náklady na zřízení soupisu má zpravidla hraditi pozůstalostní podstata.

Náklady zřízení soupisu o svěřenských, lenních a substitučních dědictvích postihnou toho, na něhož přechází po zůstaviteli požívání těchto statků.

Soud určí ve výměru o předloženém soupisu také náklady a nařídí, aby byly vybrány a zapraveny.

Určuje odměnu příslušející znalcům má náležitě hleděti jak k jejich práci na to věnované, znalostem a potřebnému času, tak i k majetkovému stavu pozůstalosti a k poměrům stran.

Při nepatrných pozůstalostech nemohou znalci požadovati odměny, je-li zároveň dědic v nuzných poměrech majetkových.

Podal-li bezvýminečnou dědickou přihlášku, má dědic pozůstalostní jmění popsati ve všech jeho součástkách právě tak, jako v soupisu, a potvrditi správnost údajů buď sám anebo zmocněncem opatřeným k tomu zvláštní plnou mocí vlastnoručním podpisem místo přísahy.

Toto seznámí jmění buď vzato za podklad projednání místo soupisu.

Jakým způsobem jest určiti hodnotu věcí uvedených v seznání jmění pro vyměření poplatků, jest ustanoveno v poplatkových zákonech.

U sborových soudů buď dědická přihláška zpravidla (§ 4) podána písemně, pročež má soud dědici anebo jeho zákonnému zástupci určiti přiměřenou lhůtu k jejímu podání.

Okresní soudy mají zpravidla obeslati dědice nebo jejich zástupce k podání dědické přihlášky k roku a jim uložiti v obsílce, aby přinesli doklady, jichž jest snad třeba k průkazu jejich dědického práva. Při roku buď od každého z nich vyžádáno vyjádření, zda a jakým způsobem chce nastoupiti dědictví, či se ho chce zříci. Soud poučí ty z nich, kteří nemají zmocněnce práv znalého, o zákonných následcích výminečné a bezvýminečné dědické přihlášky a svolání věřitelů a potom jejich vyjádření nebo dědické přihlášky do zápisu zapíše.

Kde to jest možno, buď dědická přihláška zároveň při úmrtním zápisu sepsána soudním úředníkem nebo veřejným notářem ho zastupujícím.

Ale také u okresních soudů jest dědici dáno na vůli, podati písemně svou dědickou přihlášku.

Jsou-li dědicové nebo jejich zákonní zástupci příliš vzdáleni, aby mohli býti vyslechnuti ústně, zůstaveno jest uvážení soudu, aby buď je dal vyslechnouti soudem jejich pobytu o dědické přihlášce nebo jiných otázkách projednání, nebo vyzval, aby si ustanovili zmocněnce v okresu pozůstalostního soudu.

Nebydlí-li dědicové nebo jejich zákonní zástupci v případě, kde se pozůstalost projednává písemně, v místě, kde má pozůstalostní soud své sídlo, jsou povinni na nařízení tohoto soudu ustanoviti si zmocněnce tamtéž, ať se má pozůstalost projednati u sborového soudu či u okresního soudu.

Dědici může býti povolena z důležitých příčin lhůta na rozmyšlenou a tudíž prodloužení lhůty určené mu k dědické přihlášce neb odročení roku k tomu nařízeného. Nesmí však povolena býti na delší dobu než jeden rok.

Nastane-li příčina prodloužení lhůty jen u toho neb onoho z několika dědiců, buďtež sice ostatní i dříve vyslechnuti o své dědické přihlášce, ale nemohou býti proti své vůli přidrženi, aby učinili své prohlášení před uplynutím delší lhůty povolené spoludědici.

Jestli dědicové, kteří jsou oprávněni spravovati sami své jmění, nepřijdou k roku nebo při něm anebo ve lhůtě určené k písemnému vyjádření (§ 115) neučiní dědické přihlášky, projedná se dědictví nehledíc k jejich nárokům jen s těmi, kteří se přihlásili za dědice, a těmto se odevzdá, mají-li na ně právo. To buď proto výslovně připamatováno dědicům, buď již v první obsílce k roku nebo ve vyzvání k písemnému vyjádření nebo, nebylo-li to tehdy uznáno za potřebné, prodlévají-li, při určení nového roku nebo nové lhůty.

Zástupci nezletilých anebo pod opatrovnictvím jsoucích osob buďtež, je-li třeba, přidrženi přiměřenými donucovacími prostředky, aby k dědictví se přihlásili nebo předložili potřebné svolení poručenského soudu ke zřeknutí se dědictví.

Každý dědic podej k nastoupení dědictví dědickou přihlášku s náležitostmi §§ 799 a 800 ob. zákona občanského.

To platí i tehdy, chtějí-li odkazovníci býti pokládáni poměrným dílem za dědice (§ 726 ob. z. obč.), když dědicové povolaní poslední vůlí a zákonní dědicové odmítli dědictví.

Každá dědická přihláška buď vlastní rukou podepsána dědicem anebo jeho vykázaným zástupcem. Je-li dědic mimo (korunní) zemi, v níž má soud své sídlo, musí podpis býti ověřen soudem anebo veřejným notářem. Každá dědická přihláška vyhotovená v předepsané formě buď od soudu přijata a k pozůstalostním spisům vzata. Důkaz o důvodu dědického práva může i dodatečně býti podán. Aby však vymohl soudní opatření uvedená v §§ 810 a 819 ob. zákona občanského, musí dědic náležitě vykázati své dědické právo, k němuž mu buď dán potřebný návod.

Kdo jest povolán za dědice podle nepochybných údajů příbuzných, domácích lidí nebo jiných hodnověrných svědků, učiněných při úmrtním zápise nebo jeho doplnění, jako nejbližší příbuzný povolaný k zákonné posloupnosti nebo v posledním pořízení zřízeném podle předpisu co do obsahu a vnější formy, pokládá se potud za pravého dědice, dokud nebyl vznesen proti tomu odpor od jiného nebo bližšího příbuzného nebo popřena právní platnost závěti.

Zakládá-li se dědická přihláška na závěti ústně zřízené, není zapotřebí k průkazu právního důvodu o sobě, aby byli vzati do přísahy svědci, od nichž jest tu vlastní rukou psaný zápisek, nebo kteří byli vyslechnuti podle předpisu § 65 do zápisu.

Má-li se dědictví projednati podle zákona, jest zůstaveno uvážení soudu, je-li pochybno nejbližší nebo výhradné dědické právo udanlivého dědice, aby vyslechl osoby povolané snad ze silnějšího nebo stejného práva před ním anebo s ním k dědictví, a podle okolností je podle § 128 obeslati vyhláškou.

Bylo-li podáno k téže pozůstalosti několik dědických přihlášek, které si odporují, buďtež sice všechny přijaty, ale soud vyslechna strany rozhodne, která z nich má proti druhé vystoupiti jako žalobce. Zároveň určí soud přiměřenou lhůtu, do které jest žalobu podati, jinak že by byla projednána pozůstalost nehledíc k dědickým nárokům odkázaným na právní pořad.

Proti dědici z dědické smlouvy, který má pro sebe smlouvu s potřebnými náležitostmi, musí k popření dědického práva každý, jehož nárok se zakládá jen na posledním pořízení nebo na zákonné dědické posloupnosti, proti dědici z posledního pořízení, zřízeného v náležité formě co do pravosti, každý, jehož nároky zakládají se jen na zákonné dědické posloupnosti, jako žalobce vystoupiti.

Odporují-li si však dědické přihlášky dědiců ze závěti nebo ze zákona mezi sebou, soud vyslechna obě strany odkáže toho z dědiců si odporujících, aby podal žalobu, který by musel dříve zbaviti moci silnější důvod dědického práva svého odpůrce, aby mohl zjednati platnost svému dědickému právu.

Byla-li podána v určené lhůtě žaloba stranou odkázanou na pořad práva, nebuď pozůstalost projednávána až do rozhodnutí sporu. Ale každá strana má na vůli zatím zažádati za soudní správu.

Žádá-li se za soudní správu pozůstalosti od jedné ze sporných stran proti druhé, která obdržela již od soudu správu pozůstalosti, může býti povolena jen podle předpisů soudního řádu.

Jsou-li dědicové pozůstalosti soudu úplně neznámí nebo nepoužijí-li známí dědicové, byvše zpraveni, v určené lhůtě svého dědického práva, nebo zůstane-li nepřijat dědický podíl připadlý obmeškalému podle § 120, ustanoví soud opatrovníka pozůstalosti (§ 78) a vyzve neznámé dědice z úřední povinnosti vyhláškou podle vzorce (č. III) s výstrahou, aby se přihlásili do roka a svou dědickou přihlášku podali, jinak že pozůstalost se projedná s těmi, kteří se k dědictví přihlásí a důvod svého dědického práva vykáží, a jim bude odevzdána podle jejich nároků, nepřijatý díl pozůstalosti však, anebo kdyby se nikdo k dědictví nepřihlásil, celá pozůstalost od státu jako odúmrť bude zabrána. Dědicům, kteří se snad později přihlásí, zůstávají jejich nároky potud zachovány, dokud nezaniknou promlčením.

Opatrovník pozůstalosti má použíti nehledě k vydané vyhlášce též všech ostatních prostředků sloužících k vypátrání dědiců a jejich pobytu a oznámiti výsledek soudu. Také má obstarati správu a zastoupení pozůstalosti, zejména vymožení jejích pohledávek, a jakmile se to může bezpečně státi, uspokojiti pozůstalostní věřitele a odkazovníky. Nemůže však v této vlastnosti ani podati dědickou přihlášku, ani dědickou přihlášku podanou jiným anebo poslední pořízení popírati. Jde-li o to, aby podány byly žaloby u soudu v zájmu pozůstalostní podstaty neb učiněn smír, potřebuje opatrovník k tomu schválení pozůstalostního soudu, který vyslechne podle toho, jak jest věc důležitá, přihlásivší se dědice nebo jinak zúčastněné.

Jestliže přes vyzvání vyhláškou nikdo v určené lhůtě neohlásil a nevykázal dědického práva, odevzdá pozůstalostní soud, neprojednávaje pozůstalosti, ji jako odúmrť fisku a učiní k tomu konci oznámení příslušnému úřadu (§ 155).

Je-li soudu dědicova osoba známa, ale jeho pobyt neznámý, ustanoví mu opatrovníka, kterému sice může býti k tomu určena lhůta, je-li naděje, že bude moci nepřítomného vypátrati a ho o dědičném nápadu zpraviti.

Nelze-li však očekávati, že nepřítomný bude vypátrán, anebo zůstanou-li pokusy o to bez výsledku, zpraví soud tohoto nepřítomného na návrh opatrovníka, kterému nebuď dovolen v tom žádný průtah, o dědičném nápadu vyhláškou určenou na jeden rok (podle vzorce IV) s dodatkem, že pozůstalosti jeho jménem se ujme opatrovník, kdyby v tomto čase ani sám se nedostavil ani zmocněnec si neustanovil, pozůstalost se projedná a čistá pozůstalost jemu příslušející se u soudu pro něho uschová, až se prokáže jeho úmrtí nebo bude za mrtva prohlášen (§ 278 ob. z. obč.).

Vyhlášky, jež se vyhotoví podle §§ 128 a 131, buďtež u soudu vyvěšeny a třikráte uveřejněny v novinách určených v zemi k veřejným oznámením, podle okolností však také v jiných (korunních) zemích a i v cizině novinami uvedeny ve známost.

Vyskytne-li se v téže době několik případů toho druhu, může býti pro několik pozůstalostí jediná vyhláška vydána. Poplatky za uveřejnění buďte zapraveny z pozůstalosti nebo byla-li vyhláška vydána jen pro jednotlivé podíly, z těchto.

Vyhlášky ke svolání pozůstalostních věřitelů buďtež podle ustanovení §§ 813 až 815 ob. zákona občanského na žádost dědice nebo opatrovníka pozůstalosti vyhotoveny podle vzorce (č. V). Podle okolnosti mohou předvoláni býti věřitelé touž vyhláškou, kterou se svolávají dědicové.

Má-li se u občanského soudu projednati pozůstalost po osobě náležející k vojenskému stavu, která mohla býti něco dlužna vojenskému eráru, buď z úřadu opatřeno svolání věřitelů podle předpisů dvor. d. z 31. prosince 1801, č. 549 s určením šestiměsíční lhůty, a o tom zpraveno zemské vojenské velitelství.

Vyzvou-li se neznámí dědicové nebo věřitelé, aby určitého dne přišli k soudu, buďte také známí dědicové neb opatrovník pozůstalosti k tomu roku obesláni. O dědických nárocích a pohledávkách při něm přihlášených buď sepsán zvláštní zápis, který se připojí k pozůstalostním spisům.

V něm musí býti jméno a bydliště každého dědice nebo věřitele nebo jeho zmocněnce, jaký jest nárok nebo pohledávka a kterého dne byly vydány listiny, které byly snad předloženy. Písemné přihlášky se vezmou k tomuto zápisu a dědicové neb opatrovník pozůstalosti se o tom zpraví.

U okresních soudů buď, žádají-li to dědicové neb opatrovník pozůstalosti, při roku nařízeném ku přihlášce nároků také pokud možno objasněna správnost a částka přihlášených pohledávek. Dědic buď při tom slyšen o každé jednotlivé pohledávce a údaj věřitelův porovnán s předloženými dlužními úpisy a jinými pomůckami. Zápis o přihláškách musí v tomto případě kromě bodů uvedených v § 135 obsahovati zároveň, zda a jakou částkou byla každá pohledávka uznána od dědiců za správnou. Pohledávky, o nichž se nedocílí narovnání, buďtež odkázány na pořad práva.

Podle okolností může také jednotlivým známým věřitelům doručena býti zvláštní obsílka k soudnímu účtování jejich pohledávek.

Zemřou-li cizinci, o jejichž pozůstalosti jest přenechati podle § 23 projednání a rozhodnutí sporných nároků z dědického práva cizímu soudnímu úřadu, má přece tuzemský soud na žádost dědiců a odkazovníků, kteří jsou československými státními příslušníky nebo cizinci zdržujícími se v československém státě, sečkati s vydáním pozůstalosti nebo části potřebné k jejich úhradě do ciziny potud, až jest právoplatně rozhodnuto tamějšími soudy o jejich nárocích.

O věřitele však, kteří jsou československými státními občany anebo cizinci tu pobývajícími, a své pohledávky za zůstavitelem již za jeho živobytí uplatnili nebo přece před vydáním pozůstalosti zažalovati neb u soudu přihlásili, buď se potud od československých soudů vždy postaráno, že smí býti vydáno pozůstalostní jmění teprve tehdy, až byli uspokojeni nebo byla dána jistota pro jejich pohledávky.

Proto buďte, zemře-li cizinec, vždy všichni dědicové, odkazovníci a věřitelé uvedeného druhu (§§ 137 a 138), kteří za to mají, že mohou činiti nároky na pozůstalost, vyzváni vyhláškou s přiměřenou lhůtou, aby v ní přihlásili své pohledávky tím jistěji, že by jinak byla vydána pozůstalost cizímu soudnímu úřadu neb osobě od něho řádně legitimované ku převzetí.

Žádají-li dědicové zde jsoucí, zemřou-li cizinci, kteří měli své řádné bydliště v československém státě (§ 24), aby pozůstalost byla projednána československými soudy, buďte ve vyhlášce, která se vyhotoví, vyzváni také cizozemští dědicové a odkazovníci, kteří snad tu jsou, aby přihlásili své nároky, jinak by projednána byla pozůstalost československým soudem s účastníky, kteří za to zažádali. Nehlásí-li se na tuto vyhlášku, která buď i v cizích listech uveřejněna, nikdo, nebo jsou-li hlásící se srozuměni, aby československé soudy ji projednaly, budiž projednána podle tuzemských zákonů. Naléhají-li účastníci, kteří se přihlásili, nebo příslušný cizí úřad sám, aby pozůstalost byla projednána cizím soudcem, buď této žádosti vyhověno.

Dědici nebo jeho zákonnému zástupci, jehož dědické právo jest dostatečně vykázáno (§ 810 ob. z. obč.), má soud přenechati obstarávání a správu pozůstalosti. Týž, anebo opatrovník pozůstalosti, jest se schválením soudu oprávněn nemovitosti a svršky zciziti a zastaviti, pohledávky postoupiti nebo peníze od dlužníků přijímati, jestli tato opatření jsou nařízení v posledním pořízení nebo nutná k zapravení nákladů nemoci a pohřbu nebo jiných nutných platů, nebo k zamezení patrné újmy; zejména nemohou-li býti svršky bez nebezpečenství škody nebo nepoměrných nákladů uschovány. V tomto případě jest oprávněn nejen pozůstalostní soud, nýbrž podle okolností i soud, který sepsal úmrtní zápis nebo soupis, naříditi dražbu a určiti, že při ní věci, které nemohou býti uschovány, mohou býti prodány i pod odhadní cenou.

Dědici nebo jeho zákonnému zástupci, jehož neomezené výhradné dědické právo a moc volně nakládati jměním jest zřejmě vykázána, může pozůstalostní soud propůjčiti i před skončením projednání právní držbu jednotlivých jistin patřících do pozůstalosti a jiných movitých věcí, pokud poplatky, které dlužno zapraviti z pozůstalosti, a splnění posledního pořízení jsou uhrazeny ostatní pozůstalostí, nebo zúčastnění dali své svolení, a dovoliti soudní nebo mimosoudní zcizení těchto věcí.

Je-li pozůstalost ještě soudně zapečetěna z některého z důvodů uvedených v §§ 43 a 44, musí se zcizení státi soudně a docílená částka býti uložena nebo její použití ihned vykázáno.

Jsou-li na pozůstalosti zúčastněni dědicové, nad jejichž právy soud musí bdíti z úřední povinnosti, vykoná se zpravidla zcizení veřejnou dražbou.

Dražba buď podle okolností (§§ 93 a 94) vykonána buď pozůstalostním soudem samým vysláním jednoho nebo dvou úředníků, veřejného notáře, anebo dožádáním příslušného neb alespoň blíže ležícího soudu.

Při výkonu dražby buď dbáno předpisů obsažených v šestém oddílu o dobrovolném odhadu a dražbě.

Aby byla pozůstalost odevzdána, musel dědic nejen řádně prokázati své dědické právo, nýbrž také vykázati:

K tomu mají sborové soudy vyzvati dědice zpravidla, aby podali písemně potřebné výkazy, a jemu určiti k tomu přiměřenou lhůtu.

Okresní soudy vynasnažte se při malých a méně obtížných pozůstalostech, aby pokud možno celé projednání, totiž úmrtní zápis, soupis, dědická přihláška, vzájemné uznání dědického práva, výkaz povinností náležejících dědicům a podle okolností rozdělení dědictví nebo konečný dědický výkaz byly provedeny v jediném běžném zápise a zejména kde vystupují nuzní dědicové, aby jim nebyla způsobena zbytečná ztráta času.

Není-li to možno, obešle okresní soud, když byly učiněny potřebné přípravy, dědice a strany, jež jest třeba vyslechnouti, ke zvláštnímu roku, aby s nimi mohl sepsati pozůstalostní výkaz.

U větších pozůstalostí nebo žádají-li to strany, mohou od nich však také od okresních soudů vyžádány býti písemné výkazy, nebo dovoleno býti je přinésti k roku.

Při pozůstalostech rolníků nebuďte vyžadovány písemné výkazy, a je předložiti buď dovoleno jen na výslovnou žádost stran.

Pokud lze svěřiti také veřejným notářům přípravu všech úkonů potřebných k odevzdání, jest obsaženo v § 29.

Jak má soud působiti na vyměření zákonných poplatků, jež se mají zapraviti z pozůstalostí, a na vyšetření stavu jmění a dluhů k jejich vyměření, ustanovují zvláštní předpisy, před jejichž splněním pozůstalost nesmí býti odevzdána.

Z pozůstalostí, které připadají jako bez dědiců státu (§ 130), započísti a sraziti jest před odevzdáním státní pokladně jen ty poplatky, které připadají fondům, které nejsou vůbec anebo jsou jen částečně důchody opatřeny ze státní pokladny.

Pozůstalosti osob, které byly ve zúčtování se státní pokladnou, nesmějí býti odevzdány bez souhlasu úřadu, jehož se týče.

Ve výkazu o závěti má dědic bod za bodem vykázati, pokud byla splněna zůstavitelova nařízení učiněná závětí nebo dovětkem.

Substituce a nařízení, která jest jim za rovna pokládati podle §§ 707 - 709 ob. zákona občanského, musí býti zapsány ve veřejných knihách na nemovitostech jimi stižených. Mají-li taková nařízení nebo substituce za předmět jistiny nebo jiné movité jmění, které má býti vydáno povolanému dědicovi neb odkazovníkovi, musí býti se sirotčí jistotou zajištěny, jestli nebylo v posledním pořízení samém prominuto zajištění anebo zúčastnění se ho právoplatně nezřekli. Tyto předpisy platí o požívání dědictví nebo dědického podílu.

Dříve, než bylo vykázáno zaplacení nebo zajištění odkazů určených pro chudé, nadání, kostely, školy, náboženské obce, veřejné ústavy nebo jinak pro zbožné nebo všeužitečné účely, nesmí pozůstalost býti odevzdána.

Je-li odkazovník nezletilý nebo chráněný nebo jeho osoba nejistá, buď odkaz složen buď u soudu, nebo náležitě zajištěn. Odkazovníku, jehož pobyt není znám, buď vyhláškou oznámeno, že byl odkaz u soudu složen anebo zajištěn.

U jiných odkazů stačí prokázati, že odkazovníci obdrželi o nich soudně nebo mimosoudně zprávu (§ 817 ob. zákona obč.).

Odkazovníci jsou však oprávněni jak před odevzdáním, tak i po něm žádati za zajištění podle zákona pro postupné platy a jiné odkazy, jejichž zaplacení nelze již zažádati buď, že neuplynula dosud zákonná lhůta (§ 685 ob. z. obč.) nebo že v posledním pořízení byl stanoven čas anebo výminka.

Povstane-li pochybnost, je-li zkrácen nezletilý nebo chráněný nepominutelný dědic ve svém povinném dílu, musí býti naléháno z úřední povinnosti na výkaz o povinném dílu zřízený podle ustanovení §§ 783 - 789 ob. zákona obč.

Mohou-li odkazy jen částečně býti zapraveny, poněvadž podstata nestačí, má předložiti dědic, kterému přísluší dobrodiní soupisu, výpočet čistého pozůstalostního jmění a poměrné srážky z každého odkazu.

Jmenoval-li zůstavitel vykonavatele poslední vůle, podány buďtež výkazy uvedené v §§ 157 - 161 společně od něho a od dědice.

Skončení pozůstalostního projednání nebuď zpravidla ani tam, kde nezletilí nebo chráněnci jsou dědici, odloženo až do rozdělení dědictví. Kde však není překážek, zejména při malých pozůstalostech, pozůstávajících v hotovosti, pohledávkách a svršcích, buď vždy také za účasti zákonných zástupců poručenců neb opatrovanců dědictví rozděleno.

Při větších nebo spletitých pozůstalostech, při nichž nezletilí nebo chráněnci buď sami nebo zároveň se zletilými nastupují, buď dělení dědictví, podle toho, jak to okolností dovolují, vykonáno před odevzdáním anebo po něm a schváleno pozůstalostním soudem anebo podle okolností (§ 27) sděleno poručenskému soudu ke schválení.

Aby vypočtena byla čistá pozůstalost k rozdělení, buď především vzato pozůstalostní jmění podle soupisu, tedy podle stavu, ve kterém bylo v den úmrtí, pak vykázáno pozdější jeho zvětšení nebo změna a částky dluhů a břemen. Při prodaných statcích a svršcích buď započtena prodejní cena. Hodnota neprodaných nemovitostí a svršků, které připadnou několika dědicům společně podle poměru jejich dědických podílů, může býti počítána podle soupisu, třebas byly za základ vzaty odhad pořízený při jiné příležitosti, kupní cena při dřívější změně držby nebo výpočet podle daňových rejstříků. Nemají-li však ve výkazu povinného dílu nebo v návrhu rozdělení dědictví jednotlivé věci přikázány býti každému z dědiců poměrně, buď hodnota nemovitostí, je-li toho třeba ve prospěch poručenců nebo chráněnců, nebo žádá-li to některý jiný spoludědic, prokázána soudním odhadem vykonaném po obeslání účastníků.

Ke konci výkazu musí býti určitě udány součástky čistého pozůstalostního jmění, které tu jest v době, kdy se účet uzavírá. Na to následuje výpočet, jak velký jest dědický podíl každého chráněnce a seznam věcí, na které každý z účastníků pro sebe samého společně s jiným se odkazuje.

Má-li býti zároveň vykonáno hmotné dělení, zůstaveno jest posouzení poručenského neb opatrovnického soudu, hledíc na zájem chráněnců. Také musí při každém dělení dědictví přesně dbáno býti předpisů o omezení dělitelnosti nemovitých věcí.

Potvrzený prvopis dílčí listiny uschová se u soudu a stranám vydá se na jejich žádost ověřený opis.

Zakročují-li v pozůstalosti jen zletilí dědicové, kteří jsou způsobilí se sami zastupovati, záleží na nich, chtějí-li dědictví si rozděliti soudně nebo mimo soud, před odevzdáním anebo po něm.

Žádají-li dědicové za soudní rozdělení dědictví, nařídí se o této žádosti rok, při něm se dělení dědictví s dědici provede, pokud se po dobrém dohodnou, a o tom se sepíše zevrubný zápis.

Přinesou-li dědicové již úplně dělící listinu k roku a potvrdí-li, že vyhovuje jejich vůli, připojí soud na tuto listinu potvrzení o tomto prohlášení u soudu učiněném a uschová listinu v pozůstalostních spisech.

Jestli zůstavitel zanechal jediného dědice a tento jest nezletilý nebo pod opatrovnictvím, zřídí se před odevzdáním anebo po něm místo rozdělení dědictví za účasti poručníka neb opatrovníka konečný výkaz o čistém jmění pozůstalosti, který jest při dalším vedení poručenského neb opatrovnického účtu podkladem, (podle vzorce č. VII) se sdělá a soudem prozkoumá a schválí.

Předpisů obsažených v §§ 165 a následujících o dělení dědictví a konečném výkazu o stavu čisté pozůstalosti buď dbáno také, pokud jich lze podle jejich povahy použíti, tehdy, jestli soud při pozůstalosti jako dědicové zúčastněni chudí, nadání, obec, kostel, veřejný ústav anebo státní pokladna nebo jde o lenní, svěřenské a substituční dědictví.

Jakmile dědic náležitě vykázal své dědické právo a splnil všechny povinnosti mu náležející, buď mu pozůstalost odevzdána, zapečetění podstaty, stalo-li se snad, zrušeno a projednání pozůstalosti prohlášeno za skončené.

V odevzdací listině zejména má býti:

Po skončení projednání podrží se úmrtní zápis, poslední pořízení, dědická přihláška, soupis nebo seznání jmění, rozdělení dědictví, konečný výkaz a všechna podání a prohlášení stran zakládající práva a závazky vůbec, u soudu a na žádost dovolí se účastníkům do nich nahlédnouti nebo se vydá opis.

Stvrzenky o zaplacených nákladech nemoci a pohřbu a o pozůstalostních dluzích a jiné listiny, jichž soud nepotřebuje, vrátí se vlastníku.

Je-li dědic nezletilý nebo chráněný, postarej se pozůstalostní soud, je-li zároveň poručenským aneb opatrovnickým soudem, o to, aby mu bylo připsáno ve schovacím úřadu odevzdané jmění, pokud jest v soudním uschování, pokud však jest předmětem veřejných knih, aby byl vykonán převod na chráněnce.

Není-li pozůstalostní soud zároveň poručenským anebo opatrovnickým soudem, zpraví příslušný soud o odevzdání a zašle mu věci hodící se k uschování.

Za zápis odevzdací listiny do veřejných knih k převodu vlastnictví nemovitostí v nich zapsaných, do pozůstalosti patřících anebo pohledávek váznoucích na nemovitostech může žádati dědic jen u pozůstalostního soudu, který jej povolí, je-li odevzdání právoplatné, a je-li nemovitost podrobena jinému soudu, jej dožádá za výkon.

Těm, kterým připadají nemovitosti zapsané ve veřejných knihách anebo pohledávky na nich váznoucí z pozůstalosti nikoliv jako dědicům, nýbrž jako odkazovníkům anebo zcizením jim za projednání, vydá pozůstalostní soud na jejich žádost potvrzení, že mohou býti zapsáni ve veřejných knihách jako vlastníci.

Ustanovení §§ 178 a 178 buď také tehdy použito, je-li pozůstalostní soud v zemi, kde není zemských desk, městských anebo pozemkových anebo jiných veřejných knih toho druhu, pokud pozůstalost zahrnuje takové nemovité věci a na nich váznoucí pohledávky, jejichž vlastnictví může býti nabyto podle zákonů místa, kde jsou, jen zápisem do veřejné knihy. Leží-li nemovitosti v zemích, kde platí jiné předpisy o způsobu nabývání věcných práv, mají se pozůstalostní soudy a účastníci přidržeti předpisů o tom platných.

Nalezne-li se po odevzdání pozůstalostní jmění dříve neznámé, buďtež dodatečně o něm provedena potřebná úřední jednání, a zejména učiněna opatření k zapravení nebo zajištění zákonných poplatků. Při tom není třeba nové dědické přihlášky a odevzdání.

Objeví-li se po odevzdání pozůstalosti poslední pořízení, buď předloženo soudu, který pozůstalost projednával, od něho prohlášeno a u spisů uschováno; též buďte na požádání jeho opisy dány zúčastněným (§§ 62, 64, 68).

Pozůstalost se znova neprojedná. Osoby, kterým by mohla z prohlášeného posledního pořízení vzejíti práva a které nebyly při jeho prohlášení, buďtež o tom zpraveny a mají na vůli, zjednávati svým právům platnost proti držitelům dědictví řádným pořadem práva.