Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

208/1854 Ř. z. znění účinné od 1. 1. 1855 do 31. 12. 1950

208/1854 ř.z.

 

Císařský patent

 

z 9. srpna 1854,

 

kterým se zavádí nový zákon o soudním řízení v nesporných právních věcech, ve znění změn a doplňků platném ke dni 1. ledna 1925

 

I. Ve všech našich korunních zemích, kromě vojenské hranice, zavádí se připojený zákon o soudním řízení v nesporných věcech.

II. Závazná jeho účinnost počíná se v každé korunní zemi dnem, kterým v něm nabude účinnosti nová soudní organisace.

III. Počátkem účinnosti tohoto zákona pozbudou v každé korunní zemi platnosti všechny předpisy dříve platné, vztahující se na předměty tohoto zákona.

IV. V právních věcech nesporných, které se týkají veřejných knih, buď dbáno zvláštních předpisů platných pro ně podle různých korunních zemí.

Provésti tento zákon uloženo ministru spravedlnosti.

Zákon o soudním řízení v nesporných právních věcech

První část

Všeobecné předpisy

Soudce jest povinen jednati z úřední moci. (§ 1-19)

§ 1

V nesporných právních věcech soud pojednává jen potud z úřední povinnosti nebo na žádost stran, pokud to nařizují zákony.

§ 2

Konaje soudnictví v nesporných věcech, má soud nejen dbáti všeobecných předpisů o náležitostech po právu platných jednání a opatření, nýbrž i pečovati z úřední povinnosti o osoby jsoucí pod zvláštní ochranou zákonů, a v případech v zákoně zevrubněji určených také o bezpečnost jiných osob.

Zejména:

1.

Ani v nesporných právních věcech nesmí překročiti meze své pravomoci, nýbrž popřípadě odkázati strany na příslušný soud.

2.

Nesmí dovoliti osobám, které nejsou oprávněny se samy zastupovati před soudem, aby konaly právní jednání bez svého zákonného zástupce.

3.

Má přesně zkoumati plné moci a průkazní listiny osob, které nejednají ve vlastním jméně, a je-li třeba, je podržeti při spisech, a

4.

na to dohlížeti, aby nebylo ujednáno právní jednání bez těch, jejichž slyšení nebo svolení jest třeba k jeho platnosti.

5.

Všechny okolnosti a poměry, které působí na soudcovské opatření, vyšetří soud z úřadu, vyslechne o nich strany samé nebo jiné osoby věci znalé, je-li třeba i znalce, anebo jinak vhodně si vyžádá zpráv a všech listin podávajících podrobnější vysvětlení.

6.

V nesporných právních věcech jest soud povinen přihlížeti i ke skutkovým okolnostem, kterých strany nepřednesly, které však jinak se mu staly známými a hlavně k dřívějším soudním jednáním o této věci.

7.

Pokud závisejí opatření o věcech nesporného soudnictví na objasnění sporných právních otázek anebo skutkových okolností, které mohou býti vysvětleny jen řádným průvodním řízením, nesmí soud ukvapeně rozhodnouti o právech stran, nýbrž musí buď ihned zahájiti právní jednání, anebo zúčastněné odkázati na pořad práva a, pokud to nařizují zvláštní předpisy, o to pečovati, aby až do rozhodnutí sporu byla dána jistota nebo se nezměnil stav věci.

8.

Zamítne-li žádost, buďtež ve výměru uvedeny důvody, pro které se nevyhovuje žádosti, anebo potřebné poučení dáno k opravě vad podání nebo předložených listin.

9.

Pokud jest soud povinen naléhati z úřadu na ukončení jednání, musí stranám a jejich právním zástupcům určeny býti přiměřené lhůty ke splnění daných příkazů a, když marně prošly, použito býti zákonných donucovacích prostředků (§ 19).

Soud nemá sice

10.

zanedbati žádné opatrnosti potřebné ku bezpečnosti jeho a zúčastněných, ale ani stranám působiti škodu pochybovačností a úzkostlivostí nebo zamítáním žádostí proto, že nemají nepodstatných náležitostí.

11.

Zjednávají-li se smlouvy, musí býti k tomu hleděno, aby úmysl stran byl zřetelně vyjádřen, nebylo umožněno nedorozumění o právních následcích úmluvy, bylo dbáno formy náležité pro její platnost a zamezeny byly všechny rozepře jasným zněním listin.

§ 3

V korunních zemích, ve kterých jest zaveden notářský řád, mohou býti zmocněni, je-li na prospěch stran, veřejně zřízení notáři soudem ve svém okrese jako soudní komisaři, aby vykonali takové úkony v nesporných věcech, které nejsou podmíněny předcházejícím soudcovským rozhodnutím.

O formě žádostí

§ 4

U okresních soudů mají strany na vůli, podati své žádosti písemně neb ústně, neustanovují-li výjimky zvláštní předpisy.

U sborových soudů první stolice buďtež podány žádosti zpravidla písemně. Toliko za okolností hodných zřetele buďtež činěny z toho výjimky a zápisem sepsány žádosti ústně přednesené.

Písemné žádosti musí býti psány v některém z jazyků obvyklých u soudu a co do všeobecných náležitostí formálních zařízeny podle předpisů civilního řádu soudního. Připojeny býti musí ověřené překlady příloh, které nejsou sepsány v některém z těchto jazyků.

O zástupcích

§ 5

V nesporných věcech není zpravidla nikdo povinen, přibrati si advokáta. Ale soudy mohou strany, které je opětně obtěžují vadnými nebo nepřípustnými žádostmi, přidržeti, aby daly svá podání sepsati a podepsati advokátem, jsou-li advokáti v místě soudu.

O doručení vyřízení

§ 6

Soudní výměry v nesporných právních věcech mohou býti doručeny také domácím lidem. Aby doručeno bylo straně samé nebo jejímu zmocněnci vykázanému řádnou plnou mocí, jest naříditi jen v případech, kde to zákon výslovně předpisuje nebo kde soudce uzná, že jest třeba větší patrnosti pro prvopis listin, které jsou připojeny k rozhodnutí nebo k vyřízené žádosti nebo z jiných příčin.

Jak se počítají lhůty

§ 7

O počítání lhůt mají v nesporných věcech platiti předpisy platné pro sporné řízení.

Opatření učiněná prázdninových dnech o nesporných věcech nemohou z tohoto důvodu brána býti v odpor. Naléhavé úkony jest soud povinen vykonati i v neděli a ve svátek.

O průvodnosti listin

§ 8

Soukromé listiny, které jsou vydány sice v tuzemsku, ale mimo (korunní) zemi, v níž má soud své sídlo, musí býti soudně ověřeny, aby měly průvodní moc u soudu v nesporných právních věcech. Kde jest zaveden ústav notářů, může ověření býti vykonáno též veřejným notářem. Ponechává se uvážení soudcovu, žádati ověření u listin zvláště důležitých i tehdy, byla-li sepsána sice v téže (korunní) zemi, ale mimo místo soudu.

O průvodnosti listin vydaných v cizině jest se říditi předpisy o tom platnými.

O opravných prostředcích proti soudním nařízením

§ 9

Kdo se má za ztížena opatřením první stolice o věci nesporného soudnictví, má na vůli, podati u nižšího soudce rozklad řízený toliko na něho samého nebo stížnost (rekurs), anebo spojiti s rozkladem stížnost.

Ve všech těchto případech může první stolice své dřívější opatření změniti, pokud jím nenabyly jiné osoby práv, a tím vyříditi sama rozklad anebo stížnost.

Nerozhodne-li se proto nebo může-li se pro práva jiných osob státi změna jen u vyššího soudce, předloží podanou stížnost vyššímu soudu, nebo, byl-li podán jen rozklad, odkáže stranu na své dřívější opatření a zároveň ji poučí o důvodech tohoto opatření, kdyby se to nebylo již stalo.

Do tohoto výměru může strana vznésti stížnost, kterou jest rovněž podati u první stolice, a touto předložiti vyššímu soudu.

§ 10

Stranám se ponechává, aby v rozkladech a stížnostech uvedly nové okolnosti a průvody, také mají na vůli, aby zaslaly zároveň opis stížnosti podané u první stolice druhé stolici.

§ 11

Rozklady proti opatřením o nesporných věcech buďte podány ve čtrnácti dnech, ode dne doručení počítajíc, a stížnosti buď v téže lhůtě anebo, byl-li podán rozklad, to čtrnácti dnů od doručení výměru o něm vydaného.

Uvážení soudu jest však ponecháno, aby hleděl také po prošlé lhůtě k rozkladům a stížnostem v případech, ve kterých lze ještě změniti opatření bez újmy někoho jiného. Stížnosti v nesporných právních věcech buďte tudíž také po projití lhůt od první stolice přijaty a vyššímu úřadu předloženy.

§ 12

Opatření o nesporných právních věcech mohou býti ihned vykonána, není-li v tomto zákoně stanovena výjimka (§ 177, 191) nebo neuzná-li soudce ze zvláštních příčin za nutné, vyčkati, až projde lhůta ke stížnosti.

Jakmile byla však již podána stížnost, nevyhoví první stolice až do rozhodnutí o ní výkonu usnesení, a toliko za naléhavého nebezpečenství učiní opatření potřebná k zajištění účastníků.

§ 13

Předpisy platné pro sporné řízení o vydání důvodů rozhodnutí, jakož i o oprávnění stran, vyžádati si opisy zprávy podané o stížnosti, platí také v řízení o nesporných právních věcech.

§ 14

Bylo-li usnesení prvního soudce změněno vyšším soudem, nemůže proti tomu podán býti rozklad řízený na druhou stolici samu, nýbrž jen stížnost na nejvyšší soud. Také tato stížnost buď podána do čtrnácti dnů u první stolice a od této předložena skrze vyšší soud nejvyššímu soudu k rozhodnutí.

Stížnosti do rozhodnutí druhé stolice o útratách aneb o poplatcích znalců nejsou přípustné. Nepřípustné stížnosti do rozhodnutí druhé stolice buďtež odmítnuty soudem první stolice.

§ 15

Soudce první stolice může podati stížnost do opatření vyššího soudu, byly-li buď jemu samému uloženy trest nebo náhrada škody neb obává-li se nařízení vyššího soudu nenahraditelné újmy pro osoby, které nejsou s to, aby se samy zastupovaly. Jen v tomto posledním případě jest mu dovoleno, odložiti vyhotovení a doručení nařízení vydaného vyšším soudem až do rozhodnutí nejvyššího soudu.

Nižší soudce neodpovídá však za následky opatření vyššího soudu, nepodal-li stížnosti.

Každá stížnost první stolice buď podána s jednacími spisy u vyššího soudu a tímto předložena nejvyššímu soudu.

§ 16

Potvrdil-li ve věcech nesporného soudnictví vyšší soud výměr nižšího soudce, lze si stěžovati k nejvyššímu soudu jen, je-li tu patrný odpor rozhodnutí se zákonem anebo se spisy nebo stala-li se zmatečnost.

Svévolné stížnosti buďte trestány podle předpisů soudního řádu.

Obnovení předešlého stavu

§ 17

Předpisy soudního řádu o obnovení předešlého stavu pro zmeškání lhůty nebo roku platí také ve věcech nesporných, pokud spojena jest se zameškáním lhůty nebo roku právní újma, kterou nelze napraviti stížností k vyššímu soudci nebo novým podáním.

O právní moci soudních nařízení

§ 18

Proti opatřením učiněným od soudu o věcech nesporného soudnictví bez výhrady dalšího právního projednání nemůže býti právní rozepře zahájena. Kdo se má za stižena tím, že mu nebyl vyhrazen právní pořad, musí použíti opravných prostředků uvedených v § 9.

Ale tato ustanovení neplatí o případech, ve kterých buď zasahují práva jiných stran, na jednání nezúčastněných, nebo zákon propůjčuje straně vlastní právo k žalobě.

O exekuci

§ 19

Proti stranám, které nechávají nepovšimnuta nařízení soudu jim daná, buď použito beze všeho právního řízení z úřadu přiměřených donucovacích prostředků. Neměly-li by výsledku domluvy, peněžité tresty a vězení, buďtež podle okolností ustanoveni na náklady obmeškalého opatrovníci, aby věc ukončili.

Poručníci a opatrovníci, kteří nevyhoví soudním nařízením přes to, že byli k tomu popoháněni, mohou zbaveni býti svého úřadu a prohlášeni za odpovědné za škody způsobené chráněncům.

Pro právoplatná rozhodnutí vydaná v nesporných právních věcech může však také vedena býti exekuce podle předpisů civilního řádu soudního. Soud může podle okolností buď naříditi exekuci z úřadu neb ustanoviti opatrovníka, aby zahájil exekuční úkony.

Je-li však podle odstavce 7, § 2 sporno, je-li pohledávka po právu, záleží na uvážení soudu, sečká-li s dalšími exekučními úkony až do rozhodnutí civilního sporu či pokračuje-li v nich až do zajištění.

Druhá část

O projednání pozůstalostí (§ 20-180)

První oddíl

Všeobecné předpisy (§ 20-33)

Kdy se projednává pozůstalost

§ 20

Aby byla projednána pozůstalost, zakročí soudy při úmrtích a při právoplatném prohlášení za mrtva.

Zevrubnější ustanovení o soudní příslušnosti

§ 21

Soud, kterému přísluší podle zákona o příslušnosti v občanských věcech právních projednati pozůstalost po zdejším občanu, má ji projednati o veškerém, kdekoliv jsoucím jmění a o nemovitém jmění zemřelého v československé republice ležícím.

Zvláště při pozůstalostech cizinců

§ 22

Projednávati pozůstalost o nemovitostech zemřelého cizince, ležících v československém státě, náleží v plném rozsahu československému soudu, jenž jest k tomu povolán podle zákona o příslušnosti v občanských věcech, není-li jiné dohody státními smlouvami. Týž má posuzovati práva všech účastníků a pečovati o zapravení všech pozůstalostních poplatků podle zdejších zákonů.

§ 23

Jde-li o movitý majetek cizinců zemřelých v československém státě nebo v cizině, mají československé soudy ponechati jak projednání pozůstalosti, tak i rozhodování o všech sporných nárocích dědických příslušnému cizímu úřadu zůstavitelovu, přísluší§li zemřelý cizinec státu, jenž se řídí stejnými zásadami, a se zpravidla na to omeziti, aby se postaraly podle předpisů §§ 137 až 139 o zajištění pozůstalosti a nároků dědiců a odkazovníků, kteří jsou československými příslušníky nebo cizinci, zdržujícími se v československém státě, pak o uspokojení věřitelů.

Patří-li zemřelý cizinec do státu, jenž neuznává stejnou měrou příslušnosti československých soudů pro pozůstalost zdejších příslušníků tam se nalézající - o čemž úřady, je-li pochybnost, si mají opatřiti poučení ministra spravedlnosti - nebo nelze-li zjistiti, jak postupuje, buď v onom případě dbáno zásady vzájemnosti, v tomto však nakládáno cizincovou pozůstalostí zde se nalézající tak, jako tuzemcovou pozůstalostí.

§ 24

Žádají-li však v případě, že by příslušelo cizímu úřadu podle uvedených ustanovení (§ 23) projednati pozůstalost cizince, který měl své řádné bydliště v čsl. státě, účastníci zde se nalézající, aby byla pozůstalost projednána československým soudem, projednává ji tento soud, podrobí-li se tomuto projednání také zahraniční účastníci, od nichž snad byly přihlášeny dědické nároky, byvši předvoláni vyhláškou.

Jak se dlužno při tom zachovati a jak dlužno zejména postupovati při pozůstalostech tureckých poddaných v čsl. státě zemřelých, jest ustanoveno v §§ 140 až 144.

§ 25

Projednati movitou pozůstalost cizinců, jejichž státní příslušnost nemůže býti vyšetřena, nebo kteří pozbyli státního občanství ve státě, jemuž příslušeli, náleží československým soudům a podle československých zákonů.

Zvláště o projednání a lénech (svěřenstvích) a jmění vázaném svěřenským nástupnictvím

§ 26

Měl-li zemřelý kromě svého jmění volně děditelného svěřenství, léno nebo jmění vázané svěřenským nástupnictvím, musí býti zcela odděleny různé pozůstalostní podstaty při projednání.

O oprávněních pozůstalostního soudu

§ 27

Soud, kterému přísluší projednati pozůstalost, jest oprávněn ustanoviti v případech určených v zákoně (§§ 77, 78) pro projednání pozůstalosti opatrovníky všem dědicům, odkazovníkům a jiným účastníkům, třeba jsou pro svou osobu podrobeny jiné pravomoci. Pozůstalostní soud rozhodne o všech otázkách vyskytujících se při projednání pozůstalosti i tehdy, účastní-li se jako dědicové poručenci neb opatrovanci, kteří nepodléhají jeho příslušnosti. Má-li však býti při dělení pozůstalosti uchýleno se co do převzetí nemovitostí nebo v jiných důležitých otázkách od ustanovení zákona nebo zůstavitelova zvláštní dohodou nebo narovnání učiněno o pochybných právech, jest k tomu třeba schválení poručenského neb opatrovnického úřadu.

O spolupůsobení okresních soudů při všech projednáních pozůstalostí

§ 28

Sepsati úmrtní zápis, zapečetiti pozůstalost, vyhlásiti poslední pořízení a učiniti všechna nutná neodkladná opatření o pozůstalostním jmění náleží zpravidla okresnímu soudu, v jehož okresu zůstavitel zemřel, i tehdy, je-li jiný soud příslušný projednati pozůstalost anebo má-li býti přenecháno cizímu úřadu (§ 23).

Přísluší-li projednati pozůstalost sborovému soudu, může tyto úkony na žádost účastníků nebo z úřední moci také svými orgány dáti provésti.

§ 29

Notářům buďtež v místech, kde jest sborový soud první stolice, svěřeny úkony v nesporném řízení uvedené v § 183 not. řádu ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z., podle § 184 téhož zákona jako soudním komisařům; je-li několik notářů v sídle sborového soudu, buďtež tyto úkony přikazovány buď podle určitých místních obvodů nebo v turnu střídajícím se po určitém období; jinak buď při tom dbáno ustanovení § 185 uvedeného notářského řádu.

V okresích mimo sídlo sborového soudu první stolice mohou tyto úkoly podle uvážení soudu, hledíc k ustanovení § 185 not. řádu ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z., přiděleny býti notářům jako soudním komisařům.

Notáři budou tím zmocněni také sepsati pozůstalostní výkazy a rozvrh jmění, jakož i připraviti všechny úkony potřebné pro vydání odevzdací listiny. Stranám jest však dáno na vůli, aby tyto výkazy a podání o projednání potřebná samy sepsaly nebo zmocněncem podle zákona oprávněným sepsati daly a soudu předložily. Nevyhovují-li tyto spisy, může soud je dáti sepsati notářem nebo strany k tomu účelu předvolati ku projednání.

Není-li hodnota jmění, o němž byl úkon proveden, vyšší 200 Kč, jsou notáři povinni jej bezplatně provésti.

§ 30

Veřejní notáři mají dbáti při těchto pracech předpisů platných pro soudní vyslance.

O spolučinnosti obcí a jejich představenstev

§ 31

Pokud obcím a jejich představenstvům náleží spolupůsobiti v pozůstalostních věcech, ustanovují zvláštní předpisy.

O dohledu na řádné obstarávání pozůstalostních projednávání

§ 32

U sborových soudů jest o každé pozůstalosti vésti deník, který musí býti způsobilý podati vždy přehled o stavu projednávání a o opatřeních, jež se v něm učiní.

§ 33

Jaké výkazy každý soud má podati vyššímu soudu na konci roku o neprojednaných pozůstalostech, ustanovuje se v zákoně o jednacím řádě soudů.

Druhý oddíl

O úmrtním zápisu

Oznámení všech úmrtí (§ 34-60)

§ 34

Okresní soudy postarejtež se o to, aby jim ihned byla oznámena všechna úmrtí nastalá v jejich okrese. Na venkově mají obecní představení ihned oznámiti soudu každé úmrtí nastalé v jejich obcích.

§ 35

Příbuzní a domácí lidé zemřelého, jakož i jiné osoby zdržte se přísně každého svémocného nakládání pozůstalostním jměním.

Nařízení úmrtního zápisu

§ 36

Jakmile okresní soud se doví o úmrtí, má opatřiti, aby buď soudním vyslancem anebo veřejným notářem byl sepsán úmrtní zápis. V důležitých případech mohou k tomu ustanoveni býti dva soudní vyslanci.

§ 37

Okresní soud může ve svém okrese veřejnému notáři také dáti všeobecné zmocnění, aby sepisoval zápisy o všech úmrtích vyskytujících se v určitém okrese.

Jak jest se při tom zachovati

§ 38

Vyslanec, kterému bylo uloženo sepsati úmrtní zápis, má proto co nejdříve, a je-li nebezpečenství v průtahu, ihned dojíti do bytu zemřelého, tam přibrav dva z domácích lidí, nebo, není-li jich, jiné dva svědky, konati šetření o poměrech, které mají význam pro projednání pozůstalosti, a je-li třeba, zapečetiti pozůstalost.

§ 39

Při tom jest se zejména přeptati:

1.

na jméno a příjmení, povolání nebo zaměstnání, stáří a náboženské vyznání zemřelého;

2.

na den a místo úmrtí, poslední řádné bydliště zůstavitelovo a na všechny poměry, které určují soudní příslušnost;

3.

na jméno a pobyt manžela, který snad pozůstal;

4.

na jména, povolání, stáří a pobyt zletilých a nezletilých dětí zemřelého. Jestliže

5.

k dědictví nebo k poručnictví nad zůstavitelovými dětmi jsou povoláni nejbližší příbuzní, buď vyšetřeno jejich jméno, povolání, stáří a pobyt, a je-li v čase prvního šetření již znám dědic z posledního pořízení, také jeho bydliště.

Soudní vyslanec má se pokusiti:

6.

zatím všeobecně o tom zprávu dostati, je-li pozůstalost poněkud význačná, zda a jaké nemovitosti k ní patří a je-li pravděpodobno, že jsou značné dluhy snad převyšující jmění. Pokud

7.

nejsou soudu bez toho známa zůstavitelova poslední pořízení, buď co nejpečlivěji pátráno, je-li tu poslední pořízení, dědická smlouva, darování pro případ smrti nebo svatební smlouva, anebo jsou-li na jiném místě, snad u soudu neb u veřejného notáře.

8.

Jest se na to přeptati, která poručnictví a opatrovnictví zemřelý zastával, zda pro jeho děti nebo dědice snad již poručníci neb opatrovníci jsou pojmenováni a koho pozůstalá vdova zamýšlí navrhnouti za spoluporučníka; pak

9.

zda zemřelý podával účet o úředních penězích, bral plat, odpočivné, nadaci nebo výživné z veřejných pokladen;

10.

nejsou-li v pozůstalosti věci, o nichž jest třeba podle následujících předpisů (§§ 90 a 91) učiniti zvláštní oznámení.

§ 40

O uvedených věcech vyslechne soudní vyslanec domácí lidi a příbuzné zůstavitelovy a jiné osoby jeho poměrů znalé.

Je-li třebas, buďtež také otevřeny a prohlédnuty skříně a schránky, ve kterých může býti schováno poslední pořízení nebo jiná listina důležitá pro projednání pozůstalosti. Při tom buď vždy s potřebnou šetrností jednáno. Ale vyslanci mohou použíti přiměřených donucovacích prostředků, dělají-li se jim v tom překážky, a to i bez předchozího schválení soudu, je-li nebezpečenství v průtahu.

§ 41

Nalezne-li se otevřené poslední pořízení, prohlásí je soudní vyslanec ihned přečta je před dvěma svědky a osobami jinak snad přítomnými. Zapečetěná poslední pořízení musí býti odevzdána soudu, aby je otevřel a prohlásil, nesepisuje-li úmrtní zápis sám přednosta soudu. Jen tehdy, nemohl-li by obsah státi se známým dosti včasně prohlášením u soudu, jest oprávněn také soudní vyslanec, tuto listinu ihned sám otevříti a prohlásiti. Prohlašuje poslední vůli, jednej vždy podle předpisu §§ 61 až 64.

§ 42

Prohlásil-li zůstavitel svou poslední vůli ústně, buď uvedeno v úmrtním zápisu jméno, povolání a bydliště svědků, není-li již písemného jich zápisu, který podává o tom zprávu.

O zapečetění

§ 43

Jsou-li známí nebo domnělí dědicové způsobilí, aby své jmění sami spravovali, buď pozůstalostní podstata zpravidla ponechána v uschování jim anebo jejich zmocněncům vykázaným náležitou plnou mocí neb osobám zůstavitelem k tomu jmenovaným, aniž se zapečetí. Jen buď i v tomto případě hleděno k tomu, aby byly pozůstalostní poplatky podle předpisu zajištěny. Nejsou-li dědicové způsobilí své jmění spravovati, přítomni nebo jsou-li zcela neznámí, je-li se obávati, že dluhy převyšují jmění nebo vyžadují-li jiné okolnosti zvláštní opatrnosti, musí býti pozůstalost ihned zapečetěna.

§ 44

Také povolí-li se na žádost některého věřitele pozůstalosti, odkazovníka nebo nepominutelného dědice podle § 812 ob. zák. obč. soudem oddělení pozůstalosti od dědicova jmění, musí býti ihned pozůstalostní jmění zapečetěno.

§ 45

Nastane-li případ zapečetění, uloží soudní vyslanec u soudu nalezené hotové peníze, zlaté a stříbrné věci, skvosty, veřejné a soukromé dlužní úpisy a jiné důležité listiny; jiné pozůstalostní písemnosti, svršky a nářadí uzavře však, pokud to je možno a k zajištění účastníků zapotřebí, v jednom anebo několika pokojích anebo na jiném vodném místě opatrně, a zapečetiv soudní pečetí dveře, schránky nebo skříně ze všech stran tak zabezpečí, aby nemohlo býti nic odklizeno bez poškození pečeti a zřejmého násilí.

§ 46

Soudní vyslanec svěří zároveň dohled na pozůstalost a obstarávání domácnosti zatím a až do dalšího nařízení soudu některému ze zůstavitelových domácích lidí nebo jiné způsobilé osobě. Jí dají se zálohou z pozůstalostních peněz také částky potřebné k zapravení pohřebních výloh a jiných naléhavých výdajů a k vydržování domácnosti a odevzdají se svršky, které pro svou povahu nemohou býti uzavřeny, podléhají zkáze nebo jsou nezbytny k provozování hospodářství nebo živnosti neb u kterých nelze se obávati nebezpečenství.

§ 47

Je-li budoucí poručník aneb opatrovník dědiců již spolehlivě znám, mohou podle okolností ponechány býti v jeho uschování, nebyvše zapečetěny, všechny pozůstalostní věci, které se neuloží u soudu.

§ 48

Vždy buďtež však pokud možno sepsány svršky, které nebyly uzavřeny.

Také buď ihned vyhotoven seznam peněz, cenných věcí a listin, které soudní vyslanec převzal, jím podepsán a odevzdán dědicům aneb osobě, které byla svěřena péče o pozůstalost.

§ 49

Jsou-li jen někteří z dědiců nezpůsobilí spravovati své jmění nebo nepřítomni nebo jsou-li tyto okolnosti u nepominutelných dědiců neb odkazovníků, může se soud spokojiti s tím, že se u něho složí část pozůstalostních věcí k tomu se hodících, která stačí k úhradě těchto nároků. Ale i toto složení může býti prominuto, je-li tu pozůstalostní nemovitost hodící se k zajištění.

Zpráva o úmrtním zápisu

§ 50

O okolnostech při úmrtním zápisu podle § 39 vyšetřených, o učiněných opatřeních a zvláště o zapečetění majetku snad vykonaném a o prohlášení posledního pořízení buď ihned podána soudu zpráva.

Tyto zprávy, k nimž může býti užito tištěných vzorců zařízených podle vzoru č. I., buďte vlastní rukou podepsány soudním vyslancem, přivzatými dvěma svědky a osobami, které převzaly pozůstalost k dohledu nebo do péče, obdržely zálohy neb učinily závazná prohlášení.

Peníze, cenné věci a listiny k soudu složené buďtež uvedeny, nepodávají-li se žádostí spolupodepsanou svědky, ve zprávě o úmrtí, nebo ve zvláštním seznamu nebo zápise podepsaném svědky.

Opatření o pozůstalosti

§ 51

Zpráva o úmrtním zápisu buď podána i tehdy, byl-li zemřelý zcela nemajetný. Úmrtní zápis smí odpadnouti jen u nezletilých, kteří byli včas úmrtí pod otcovskou mocí a neměli jmění, nežádají-li rodiče nebo jiní účastníci úmrtního zápisu.

§ 52

Je-li pozůstalost příliš nepatrná, aby o ní zahájeno bylo jednání, buď to v úmrtním zápise uvedeno a zároveň o tom potřebné poznamenáno, nabízí-li se někdo jiný, že převezme celou pozůstalost na srážku svých pohledávek anebo zapravení dluhů a výloh.

O zvláštních opatřeních:
a) o úředních spisech, penězích a pokladních klíčích;

§ 53

Je-li známo nebo lze-li se domnívati, že zemřelý měl ve svém bytě úřední spisy, úřední peníze nebo klíče k veřejným pokladnám, má úřad, jehož byl členem anebo jemuž byl podřízen, ihned vyslati komisaře, který dojde se soudním vyslancem do zůstavitelova bytu a převezme tyto úřední věci na stvrzenku. Nemůže-li soud odložiti své úřední úkony na dobu, až přijde komisař, nebo naleznou-li se úřední písemnosti, peníze nebo klíče k pokladnám v pozůstalosti osoby, u které se to nedalo předvídati, buďtež od soudního vyslance, který se musí zdržeti při tom všeho pátrání v úředních spisech jemu nepříslušejícího, bezpečně uschovány a co nejdříve odevzdány příslušnému úřadu.

§ 54

Byl-li zůstavitel úředníkem téhož soudu, který má sepsati úmrtní zápis, převezme spisy, peníze a klíče soudní vyslanec sám, sepíše je a odevzdá soudu.

§ 55

Předpisů § 53 budiž dbáno také při úmrtích vojenských osob, jejichž pozůstalosti projednávají občanské soudy, naleznou-li se v pozůstalosti věci vztahující se na vojenskou službu.

Také musí všechny plány ručně kreslené nebo náčrtky tuzemských a cizích pevností nebo tvrzí, všechny ručně kreslené krajiny a plány bitev, všechny písemné poznámky, ruční výpisy, návrhy a projekty, které se týkají vojenské služby, zaslány býti vrchnímu armádnímu velitelství ministerstvu národní obrany k posouzení, co z toho má býti vydáno dědicům.

b) o spisech, které se týkají duchovní správy;

§ 56

Listiny a knihy, zanechané duchovními správci nebo knězi, které zasahují do jejich úředních jednání, jako křestní, oddací a úmrtní matriky, zápisy o církevních věcech a duchovních úředních úkonech, listiny patřící kostelu nebo faře, pak soukromé písemnosti, které se týkají věcí svědomí anebo kárných, buďte již při úmrtním zápisu odděleny od pozůstalostního jmění, sepsány ve zvláštním seznamu a vydány na stvrzenku duchovnímu komisaři vyslanému k jejich převzetí.

Tento komisař buď již přibrán k prvním pátráním v zůstavitelově bytě nebo buď opatřeno potom co nejdříve odevzdání spisů komisaři. Aby pojmenovaly jeho, mají se soudy obrátiti, je-li třeba, na biskupskou konsistoř, u nekatolických křesťanských duchovních na jejich duchovní představené nebo nutno-li na politický úřad.

Kde rodné, oddací a úmrtní knihy židovské jsou vedeny jejich učiteli náboženství nebo členy obce, buď od soudu nařízeno, čeho třeba k bezpečnému uschování a odevzdání těchto knih.

c) při úmrtí vyšších duchovních;

§ 57

Pokud v některých zemích při pozůstalostech členů vyššího duchovenstva mají býti přivzati k úmrtnímu zápisu též zástupci státní pokladny nebo veřejných fondů nebo vyslanci politických úřadů, ustanovují zvláštní předpisy.

d) při úmrtí veřejných notářů;

§ 58

Zemře-li v zemích, ve kterých jest zaveden ústav notářů, činný veřejný notář, buď přibrán podle předpisu notářského řádu vyslanec notářského archivu (notářské komory), kterémuž buďtež odevzdány všechny knihy a spisy týkající se notářství i s notářskou pečetí.

Nelze-li ho přibrati, má se soudní vyslanec zatím postarati o bezpečné uschování uvedených předmětů.

e) o věcech, které mají býti zaslány jiným úřadům;

§ 59

[Věci v pozůstalosti, které mají býti zaslány jiným úřadům]

Jsou-li v pozůstalosti věci, které podle ustanovení §§ 87, 90 a 91 zaslány býti musí soudem jiným úřadům, buďtež soudním vyslancem hned při úmrtním zápisu převzaty a soudu předloženy k dalšímu opatření.

f) při úmrtních v nemocnicích, v ústavech očišťovacích a zaopatřovacích;

§ 60

Zvláštních platných předpisů o úmrtních zápisech po osobách, které zemřou ve veřejných zaopatřovacích, očišťovacích ústavech anebo nemocnicích, budiž dbáno i budoucně.

Třetí oddíl

O prohlášení poslední vůle

Prohlášení písemného posledního pořízení (§ 61-70)

§ 61

Písemné závěti a dovětky musí býti ihned otevřeny a prohlášeny, i když by chyběla zákonná náležitost, jakmile není pochybnosti o zůstavitelově smrti. Odevzdati jest je přednostovi soudu, kterému náleží sepsati úmrtní zápis.

Tento je, jestli nebyly prohlášeny již při úmrtním zápisu (§ 41), přede dvěma svědky, z nichž může býti jedním ten, kdo je odevzdal, otevře nepoškodě pečeti a svědkům přečte nebo soudním úředníkem přečísti dá.

Zanechal-li zůstavitel několik posledních pořízení, prohlásí se všechny, tedy i ty, které se zdají býti zrušeny nebo změněny.

§ 62

Poslední vůle se prohlásí, aniž byli účastníci obesláni. Jest jim však dáno na vůli, aby k tomu přišli nebyvše vyzváni.

§ 63

O prohlášení poslední vůle buď sepsán zápis a v něm uvedeno:

1.

počet a datum nalezených posledních pořízení,

2.

od koho byla soudu odevzdána,

3.

kteří svědci byli při otevření a prohlášení,

4.

byla-li listina odevzdána otevřená či zapečetěná.

5.

Bylo-li by při otevření zpozorováno, že byla poškozena pečeť, nebo že bylo na listině samé něco vymazáno, opraveno nebo něco jiného závadného, buď i to poznamenáno.

Zápis podpíše soudce a přibraní svědci.

§ 64

Na posledním pořízení samém buďtež poznamenány den prohlášení, jakož i počet a datum ostatních ještě tu jsoucích závětí nebo dovětků, třeba nebyly současně nalezeny, a tato poznámka podepsána soudcem.

Nalezne-li se poslední vůle potom, kdy byl úmrtní zápis vyřízen, buď po prohlášení hleděno k ustanovením v §§ 75, 76, 80 a 84.

Prohlášení ústních pořízení

§ 65

Doví-li se soud, že zůstavitel projevil svou poslední vůli ústně, a je-li o tom řádně vyhotovený, všemi svědky vlastní rukou podepsaný zápise, buď tento stejně prohlášen jako písemné poslední pořízení. Kromě tohoto případu obešle soud všechny svědky z úřední povinnosti, vyslechne každého z nich o sobě, nevzav ho zatím do přísahy (§ 123), o jeho jménu a zaměstnání, o stáří, pak o obsahu posledního pořízení a o okolnostech, na nichž závisí jeho platnost, jakož i o tom, kdy a kde zůstavitel svou vůli projevil, a prohlásí sepsaný zápis.

§ 66

Žádá-li však některá strana podle § 586 ob. zákona obč. za přísežný výslech svědků přivzatých k ústnímu poslednímu pořízení, obešle soudce bez předchozího právního řízení žadatele, svědky, a, není-li nebezpečenství z průtahu, ostatní strany, které se již přihlásily o dědické právo k pozůstalosti, vezme svědky do přísahy a vyslechne pak podle předpisů soudního řádu každého z nich v nepřítomnosti druhých o všeobecných otázkách, o projevené poslední vůli a o okolnostech shora (§ 65) uvedených do zápisu. Je-li třeba, může býti svědkům přečten při tom zápisek již sepsaný o poslední vůli. Také jest dáno na vůli obeslaným stranám, aby navrhly před rokem anebo při něm otázky, ke kterým má soudce vyslýchaje svědky přihlížeti, shledá-li je účelnými.

O výslech svědků podléhajících jinému soudu dožádá pozůstalostní soud onen soud. Nebyla-li podána žádost za vzetí svědků do přísahy, je-li však z obsahu jejich výpovědí patrno, že jsou zúčastněny osoby, o jejichž práva jest pečovati z úřední moci, ustanoví soud, je-li nebezpečenství z průtahu, a nemůže-li zástupce těchto osob včas za ně zakročiti, opatrovníka přikázav mu, aby jménem těchto účastníků zažádal za vzetí svědků do přísahy.

§ 67

Takové přísežné potvrzení ústního posledního pořízení nemá toliko naproti těm, kteří za to zažádali, nebo jinak byli k výslechu obesláni, nýbrž vůči všem na pozůstalosti zúčastněným osobám průvodní moc. Každé straně jest však ponecháno, aby ve sporném řízení popírala platnost vydaného svědectví nebo pořízení důkazem vad, které nepřišly při výslechu svědků najevo, nebo odporujících okolností.

O uschování listin

§ 68

Prvopisy listin zřízených o posledních pořízeních mají býti přísně uschovány ve spisovně způsobem předepsaným v jednacím řádě. Na požádání buďtež soudním úředníkům a stranám, kterým na tom záleží, předloženy ve spisovně nebo v soudní úřadovně od úředníka spisovny.

Z každé takové listiny buď ihned po prohlášení vyhotoven ověřený opis a připojen k pozůstalostním spisům.

Dědické smlouvy

§ 69

Ustanovení §§ 61, 64 a 68 platí též o dědických smlouvách mezi manžely.

Prohlášení posledních pořízení zřízených notáři

§ 70

Jak jednati má soud, prohlašuje poslední pořízení sepsané veřejným notářem a kde se má uschovati jeho prvopis, ustanovuje notářský řád.

Čtvrtý oddíl

O soudních opatřeních o úmrtním zápisu a o posledním pořízení (§ 71-91)

§ 71

Okresní soud prozkoumav a, je-li třeba, zahájiv doplnění úmrtního zápisu, vyřídí sám podle následujících ustanovení, je-li zároveň pozůstalostním soudem, jinak však zašle jej příslušnému pozůstalostnímu soudu k vyřízení. Pozůstalostní soudy mají zejména ihned určiti, zda a jaká opatření snad ještě jest učiniti k zajištění a ke správě pozůstalosti, a koho jest zpraviti.

Opatření:
a) není-li jmění;

§ 72

Vyplývá-li z úmrtního zápisu, že zemřelý nezanechal jmění, vyřídí se zpráva o úmrtním zápisu pozůstalostním tak, že nebude pozůstalost projednána, poněvadž není jmění.

b) převyšují-li dluhy jmění;

§ 73

Je-li pozůstalost nepatrná, a lze-li podle okolností za to míti, že mohou býti zapraveny jen nejnaléhavější pozůstalostní dluhy, vyslechne soud strany o tom, jaká jest pozůstalost a jakou má hodnotu, pak o tom, co činí náklady nemoci a pohřbu a jiné pohledávky mající zvláštní přednostní právo, a přenechá jmění jimi vyčerpané věřitelům na místo placení. Ve výměru, kterým se pozůstalost takto odbude, musí býti však nejprve uvedeny jednotlivé pohledávky věřitelů, na jejichž zapravení se přenechává pozůstalost místo placení.

§ 74

Ve kterých případech jest zahájiti konkurs proto, že dluhy převyšují pozůstalost, ustanovuje konkursní řád.

c) o vyrozumění dědiců;

§ 75

Kromě uvedených případů (§§ 72 - 74) zpraví soud domnělé dědice způsobem stanoveným v §§ 115 a 116 o dědickém nápadu s vyzváním, aby podali dědickou přihlášku, aby pozůstalost mohla býti projednána.

Jako domnělí dědicové buďtež považováni podle toho, zda nastává posloupnost zákonná či z poslední vůle nebo ze smlouvy, ti, kdož povoláni jsou k té nebo k oné.

§ 76

Jsou-li dědicové zletilí a oprávněni sami spravovati své jmění, buď řízeno na ně samé vyzvání, aby podali dědickou přihlášku.

Že dědictví připadlo nezletilým nebo chráněncům, buďte zpraveni jejich poručníci neb opatrovníci a jim uloženo, aby podali dědickou přihlášku. Nejsou-li pro ně ještě ustanoveni poručníci neb opatrovníci, musí se postaráno býti, aby byli podle zákona ustanoveni.

Podléhají-li poručenci nebo chráněnci jinému soudu, buď oznámeno pozůstalostním soudem jejich příslušnému soudu, že dědictví napadlo, aby byla podána dědická přihláška, a potřebné vysvětlení podáno o obsahu posledního pořízení, které tu snad jest.

§ 77

Pozůstalostní soud ustanoví z úřední povinnosti opatrovníky ku projednání pozůstalostí:

1.

nezletilým anebo chráněným dědicům, jejichž zákonným zástupcům není dovoleno je zastupovati při projednání proto, že buď si odporuje jejich vlastní zájem se zájmem jejich chráněnců aneb zájem chráněnců jimi zastupovaných mezi sebou (§§ 271 a 272 ob. z. obč.);

2.

domnělým dědicům anebo spoludědicům, jejichž pobyt není znám anebo tak jest vzdálen, že nejsou s to, aby sami si včas hájili svých práv;

3.

potomstvu dosud nenarozenému, povolanému rodinným svěřenstvím nebo svěřenským nástupnictvím, jakož i vůbec posledním pořízením přímo k dědictví;

4.

nadacím anebo veřejným ústavům, pro které není ještě ustanoven zástupce státního pokladnu, a až do času, kdy úřad učiní o tom opatření.

§ 78

Ke správě pozůstalostí, jejichž dědicové jsou úplně neznámí, anebo k nimž dědicové, ač jsou známí, nepoužívají svého dědického práva byvše zpravení, buď ustanoven opatrovník, o čemž podrobněji se ustanovuje §§ 128 a 129.

§ 79

Kromě případů uvedených v jinak v zákoně stanovených (§§ 690, 811, 812 ob. z. obč.) nesmějí býti vnuceni ani zletilým dědicům, ani poručníkům nezletilých proti jejich vůli soudem opatrovníci.

Úřad opatrovníka ustanoveného pro nepřítomné, neznámé nebo neurčité dědice se končí, jakmile dědic se stane známým a u soudu buď sám zakročí nebo zmocněnce k tomu ustanoví.

d) vyrozumění vykonavatele poslední vůle;

§ 80

Je-li v poslední vůli jmenován vykonavatel poslední vůle, buď mu od soudu oznámeno toto ustanovení zůstavitelovo. Také může mu v případech shora uvedených (§§ 77 - 79) zároveň svěřeno býti opatrovnictví, je-li způsobilý a ochoten je převzíti.

e) opatření o inventuře;

§ 81

Je-li již z úmrtního zápisu zjevno, že musí býti zřízen soupis anebo vyhotoveno obeslání dědice vyhláškou (§§ 92, 128, 131), buď zároveň ve vyřízení úmrtního zápisu o tom nařízeno, čeho jest třeba.

f) vyrozumění úřadu k vyměřování poplatků;

§ 82

O každém úmrtním zápisu a jeho vyřízení buď podle platného poplatkového zákona uvědoměn úřad ustanovený k vyměřování pozůstalostních poplatků.

Zvláštní oznámení:
g) o odkazech pro nezletilé nebo chráněnce;

§ 83

Odkazy učiněné nezletilým anebo chráněncům buďtež oznámeny z úřadu jejich poručníkům aneb opatrovníkům způsobem určeným § 76.

h) o zbožných dědictvích a odkazech;

§ 84

Dědictví a značné odkazy připadlé ze zákona nebo z poslední vůle státním pokladnám anebo veřejným ústavům, obci, kostelu, škole, chudým anebo zbožné nadaci buďtež od soudu oznámeny ihned zemské politické straně.

Jí buď ke konci každého půl roku zaslán seznam všech menších odkazů uvedeného druhu.

i) o úmrtí úředníků povinných vydati účet;

§ 85

Úmrtí úředníků nebo zřízenců, o nichž jest známo nebo lze také jen se domnívati, že měli vydati účet o úředních penězích, má soud oznámiti zemskému úřadu, kterému byl úředník podřízen, a nebyl-li by znám, zemskému správci. Úmrtí loterních sběratelů buď oznámeno loternímu řiditelství.

O úmrtí veřejného úředníka, který neměl vyúčtovati úřední peníze, buď učiněno oznámení úřadu, kterému byl podřízen, jen tehdy, není-li v témž místě, kde úmrtí nastalo.

k) o úmrtích vojenských osob;

§ 86

zrušen

l) o úmrtích osob, které berou požitky z veřejných pokladen;

§ 87

Úmrtí osob, které braly z veřejných pokladen anebo z nadací neb chudinských fondů pode veřejným dohledem jsoucích, z jakéhokoliv důvodu odpočivné, provise, výslužné, výživné, nadační požitky, obročí, odměny nebo podobné běžné platy, buďtež oznámena s platební listinou nebo jinou poukazní listinou nebo, kdyby se nenašla, s přesným udáním jména a zaměstnání zemřelého, druhu a částky vybíraných požitků přímo úřadu, kterému jest podřízena pokladna, nadace nebo fond.

m) o úmrtích zeměpanských vasalů;

§ 88

(Bez významu.)

n) o úmrtích advokátů a notářů;

§ 89

Zemře-li advokát nebo veřejný notář, buď zpravena o úmrtí v onom případě advokátní komora (výbor advokátní), v tomto notářská komora.

o) o úmrtích osob, které měly vyznamenání;

§ 90

Řády, čestné kříže, medaile a podobné odznaky hodnostní, musí býti vráceny, pokud nemají zůstati podle platných o tom zvláštních ustanovení dědicům anebo členům zůstavitelovy rodiny anebo nebyly soukromým vlastnictvím zůstavitelovým.

Cizozemské řády buďte přímo ministerstvu zahraničních věcí, zdejší řádové odznaky buď přímo nebo zemskou politickou správou (ve Vídni) řádové kanceláři zaslány. Jiná tuzemská vyznamenání buďte zaslány, jsou-li vojenského druhu, zemskému vojenskému úřadu, jinak však zemské politické správě země, kde nastalo úmrtí, k dalšímu opatření.

p) o úmrtích patentálních invalidů, vojínů na dovolené a podomních obchodníků;

§ 91

Zemře-li patentální invalida, vojín na dovolené nebo podomní obchodník, buď patentální listina nebo dovolenka zaslána nejbližšímu vojenskému velitelství, podomní list však učiněn neupotřebitelným.

Pátý oddíl

O soupisu a místopřísežném seznání jmění

1. Soupis

Kdy se zřizuje (§ 92-114)

§ 92

Soupis pozůstalosti buď zřízen, jestli byla podána podmíněná dědická přihláška, bylo žádáno osobou oprávněnou podle obecního zákona občanského za jeho zřízení nebo naléhá-li se na oddělení pozůstalosti od dědicova jmění (§§ 802, 804, 812 ob. z. obč.).

Z úřadu zřídí soudce soupis, jestli

1.

dědic nebo jeho pobyt není znám, jest pod poručnictvím aneb opatrovnictvím anebo se pro něho ustanovuje opatrovník ku projednání pozůstalosti, nebo také jen u jednoho z několika dědiců nastávají takové poměry;

2.

dědictví nebo dědický podíl připadá chudým, nadaci, obci, kostelu, veřejnému ústavu nebo státu;

3.

zůstavitel uložil dědici povinnost, aby zanechal dědictví nebo poměrný díl jiným osobám.

Konečný jest

4.

zříditi zvláštní soupis o svěřenstvích a lénech, kdykoliv přecházejí z dědice na dědice, nehledíc k poměrům nastávajícím při jmění volně dělitelném.

Určení soudního vyslance k tomu

§ 93

K soupisu pozůstalosti určí soud jednoho, nebo v případech zvláště důležitých dva vyslance, nebo jej svěří veřejnému notáři (§ 29). Sborové soudy vyvarujte se pokud možno, aby kromě místa, kde jsou, vysílali vlastní úředníky, a dožádejte se pomoci okresních soudů nebo notáře svého obvodu na blízku jsoucího.

§ 94

Je-li jmění mimo obvod pozůstalostního soudu nebo podléhá-li jiné reální pravomoci, obrať se pozůstalostní soud na příslušný soud, aby dal zříditi svými soudními vyslanci soupis anebo k tomu ustanovil notáře.

Obeslání stran a znalců

§ 95

K soupisu má vyslanec kromě potřebných znalců přibrati vždy dva z domácích lidí zůstavitelových nebo jiné hodnověrné muže jako svědky. Z úřední povinnosti buďte obesláni známí dědicové, kteří jsou v místě, kde soupis se koná nebo na blízku tak, že mohou býti bez průtahu obesláni, opatrovník pozůstalosti, je-li ustanoven, vykonavatel poslední vůle, je-li zřízen, a věřitelé, kterým snad povoleno bylo oddělení dědictví od dědicova jmění.

Při lénních, svěřenských a substitučních nápadech buďte přibráni kromě přímých nástupců také přítomní budoucí nejbližší dědicové, (zeměpanský) lenní komisař, svěřenští neb substituční opatrovníci a domnělí dědicové zůstavitelova volně dělitelného jmění nebo jejich zákonní dědicové.

Nepřijdou-li obeslaní v určitou hodinu, může býti soupis sdělán také v jejich nepřítomnosti. Soupisový vyslanec přesvědčí se však před tím, stalo-li se náležitě doručení obsílek, a poznamená to v soupise.

O soupisu při úmrtním zápisu

§ 96

Jsou-li nepatrnější pozůstalosti, buď soupis, má-li se vykonati z úřední povinnosti nebo zažádal-li za to některý z dědiců, vykonán ihned při úmrtním zápisu a soudu předložen.

Účel soupisu

§ 97

Soupis musí obsahovati přesný a úplný seznam všeho movitého a nemovitého jmění, v jehož držení byl zůstavitel při své smrti, a udávati jeho tehdejší hodnotu a souhrn.

Jednotlivé součástky jmění buďte seřazeny podle oddílů a na konci soupisu úhrnné částky všech oddílů opakovány a sečteny.

Buď v něm poznamenáno, kdy a v čí přítomnosti byl soupis sdělán.

Jak se zachová soudní vyslanec při soupisu

§ 98

Soudní vyslanci zjednejte si úplné vysvětlení o stavu majetku prozkoumavše pozůstalostní spisy a listiny, které tu jsou, ohledavše sami nemovitosti a svršky, vyslechuvše dědice, příbuzné a domácí lidi, použivše veřejných knih a soudních spisů a jinými vhodnými prostředky.

Mají co nejvíce uspíšiti, aby soupis byl skončen a podán, zdržeti se pod přísnou odpovědností každého svémocného nakládání věcmi patřícími do pozůstalosti a nesmějí toho nejmenšího na sebe převésti, třebas by se to stalo koupí.

Zápis cenných papírů;

§ 99

Cenné papíry patřící do pozůstalosti buďte přesně uvedeny podle druhu, čísel, dne vydání a úrokové míry. Zároveň připojena buď částka úroků splatná do dne úmrtí. Takové papíry buďte uvedeny v soupisu jen svou jmenovitou hodnotou, ale vyhrazeno buď projednání pozůstalosti, určiti jejich skutečnou hodnotu.

jiných pohledávek;

§ 100

U jiných zůstavitelových pohledávek musí býti udány dlužníkovo jméno, den vydání dlužního úpisu a listin k tomu patřících, úroková míra, částka hlavního dluhu a úroků až do dne úmrtí dospělých, a poznamenáno, zda a jak jest jistina zajištěna.

Není-li listin o některé položce, musí býti v soupise připojeno, na čem spočívají údaje o této pohledávce.

Listiny, účty a spisy, které mohou býti důležité pro účastníky, ale nevztahují se na jednotlivé pohledávky, buďte na konci soupisu stručně udány.

svršků;

§ 101

Svršky buďtež uvedeny buď druhem, počtem, mírou a váhou nebo jednotlivě popsány. Jejich hodnota buď vyšetřena soudním odhadem.

Větší zásoby nebo sbírky věcí téhož druhu mohou býti sepsány ve zvláštních seznamech a tyto připojeny k soupisu.

nemovitostí;

§ 102

Hodnota nemovitostí buď, pokud má býti vyšetřena k vyměření poplatků, vyhledána podle předpisu poplatkového zákona a do soupisu zapsána.

Hledíc k právům stran buď soudní odhad ku projednání pozůstalosti jen tehdy vykonán, zažádá-li oň některý z dědiců nebo nařídí-li jej soud pro výpočet povinného dílu nebo z jiných zvláštních důvodů. Kromě tohoto případu může býti hodnota nemovitostí v soupise počítána podle posledního, dříve vykonaného odhadu nebo podle smlouvy při poslední změně držby nebo konečně podle daňových rejstříků.

Listiny prokazující hodnotu nemovité věci buďte připojeny v prvopisu neb ověřeném opisu k soupisu, neb alespoň v něm určitě uvedeny.

§ 103

K odhadům nemovitostí, větších sbírek knih, uměleckých děl anebo zvláštností a jiných svršků zvláštní hodnoty, buďte přivzati dva přísežní znalci.

Ostatní svršky mohou býti odhadnuty jediným přísežným znalcem, pokud nežádá některý účastník, aby byl přivzat druhý znalec, v kterémž případě má hraditi náklady toho.

Přísežní znalci udejtež přesně a svědomitě obecnou cenu nemovitostí a svršků v čase zůstavitelovy smrti.

věcí udanlivě cizích anebo jsoucích v držení jiných osob;

§ 104

Věci podle udání cizí, v jejichž držení byl zůstavitel, mají býti zařazeny do soupisu, aniž však se uvede jejich hodnota, zdají-li se býti jasna vlastnická práva jiných osob, a se přihlíží k ní při výpočtu jmění.

Vždy buď při tom poznamenáno, kdo a z jakého důvodu tyto věci požaduje.

Také věci, které náležejí zůstaviteli, jsou však u jiných osob, buďtež uvedeny v soupise, a při tom udán důvod, proč jsou u někoho jiného.

Stav dluhů

§ 105

Může-li býti bez obšírných jednání a velké ztráty času objasněna částka a povaha pozůstalostních dluhů, mají i tyto v soupise býti uvedeny a nedoplatky úroků, daní a jiných běžných platů vypočteny býti ž do dne zůstavitelovy smrti. Při tom musí přesně býti poznamenáno, na čem spočívají údaje o každém jednotlivém dluhu.

Stav dluhů buď zejména tehdy vyšetřen při soupisu co nejúplněji, koná-li se již při úmrtním zápisu (§ 96), aby tím bylo soudu umožněno, skončiti projednání pozůstalosti bez dalších vyhledávání.

Na konci soupisu vypočte se částka dluhů a čisté jmění zbývající po jejich odpočtení.

Soupis obchodního, továrního nebo živnostenského jmění

§ 106

Naleznou-li se obchodní, tovární nebo živnostenské knihy, buď v soupise poznamenáno, jaké jsou, pak buďte knihy ke dni úmrtí uzavřeny, je-li třeba, s přivzetím přísežných znalců a stav jmění, z nich vyplývající, zapsán do soupisu.

Účastnil-li se zůstavitel na obchodu, továrním anebo živnostenském podniku jen jako společník, buď o jeho podílu předložena účetní závěrka a podle okolností opatřeno, aby byla zkoumána přísežnými znalci.

Akcie vydané o podílech na akciových spolcích uvedou se mezi cennými papíry (§ 99).

Soupis po držitelích duchovních obročí

§ 107

Měl-li zůstavitel duchovní obročí, buď ke zřízení soupisu podle zvláštních předpisů o tom daných přivzat duchovní vyslanec nebo jiný vyslanec státní správy, jmění obroční odděleno od vlastního jmění zemřelého a každé z nich zvláště sepsáno. Při tom musí pomocí zřizovacích listin a soupisu obročí vypočtena býti částka, a je-li třeba, zjištěna znalci, kterou obročí od pozůstalosti nebo jí nahraditi má. Také patron buď předem zpraven o tom, že se zřídí soupis, a jest mu dovoleno na vlastní náklady se dostaviti.

Pokud v některých zemích ke zřízení soupisu o pozůstalosti člena vyššího katolického duchovenstva mají býti přizvati také zástupci státní pokladny a vyslanci politických úřadů, určují zvláštní předpisy tam platné.

Soupis lenních anebo svěřenských statků

§ 108

zrušen

Podpis a předložení soupisu

§ 109

Soupis buď podepsán soudními vyslanci, znalci, svědky a účastníky přítomnými při jeho sepsání a předložen se všemi přílohami soudu, který prozkoumav jej uschová a každému na žádost vydá opis.

Sestavení dílčích soupisů ve hlavní soupis

§ 110

Bylo-li zůstavitelovo jmění volně děditelné sepsáno v několika oddílech, musí všechny tyto dílčí soupisy pozůstalostnímu soudem stručně shrnuty býti v jediný soupis, který zahrnuje celé zůstavitelovo jmění.

Vzorec (čl. II) obsahuje příklad pozůstalostního soupisu.

§ 111

Náklady na zřízení soupisu má zpravidla hraditi pozůstalostní podstata.

Náklady zřízení soupisu o svěřenských, lenních a substitučních dědictvích postihnou toho, na něhož přechází po zůstaviteli požívání těchto statků.

§ 112

Soud určí ve výměru o předloženém soupisu také náklady a nařídí, aby byly vybrány a zapraveny.

Určuje odměnu příslušející znalcům má náležitě hleděti jak k jejich práci na to věnované, znalostem a potřebnému času, tak i k majetkovému stavu pozůstalosti a k poměrům stran.

Při nepatrných pozůstalostech nemohou znalci požadovati odměny, je-li zároveň dědic v nuzných poměrech majetkových.

§ 113

zrušen

2. O místopřísežném seznání jmění

§ 114

Podal-li bezvýminečnou dědickou přihlášku, má dědic pozůstalostní jmění popsati ve všech jeho součástkách právě tak, jako v soupisu, a potvrditi správnost údajů buď sám anebo zmocněncem opatřeným k tomu zvláštní plnou mocí vlastnoručním podpisem místo přísahy.

Toto seznámí jmění buď vzato za podklad projednání místo soupisu.

Jakým způsobem jest určiti hodnotu věcí uvedených v seznání jmění pro vyměření poplatků, jest ustanoveno v poplatkových zákonech.

Šestý oddíl

O dědické přihlášce

Vyžádání dědické přihlášky (§ 115-132)

§ 115

U sborových soudů buď dědická přihláška zpravidla (§ 4) podána písemně, pročež má soud dědici anebo jeho zákonnému zástupci určiti přiměřenou lhůtu k jejímu podání.

§ 116

Okresní soudy mají zpravidla obeslati dědice nebo jejich zástupce k podání dědické přihlášky k roku a jim uložiti v obsílce, aby přinesli doklady, jichž jest snad třeba k průkazu jejich dědického práva. Při roku buď od každého z nich vyžádáno vyjádření, zda a jakým způsobem chce nastoupiti dědictví, či se ho chce zříci. Soud poučí ty z nich, kteří nemají zmocněnce práv znalého, o zákonných následcích výminečné a bezvýminečné dědické přihlášky a svolání věřitelů a potom jejich vyjádření nebo dědické přihlášky do zápisu zapíše.

Kde to jest možno, buď dědická přihláška zároveň při úmrtním zápisu sepsána soudním úředníkem nebo veřejným notářem ho zastupujícím.

§ 117

Ale také u okresních soudů jest dědici dáno na vůli, podati písemně svou dědickou přihlášku.

Jsou-li dědicové nebo jejich zákonní zástupci příliš vzdáleni, aby mohli býti vyslechnuti ústně, zůstaveno jest uvážení soudu, aby buď je dal vyslechnouti soudem jejich pobytu o dědické přihlášce nebo jiných otázkách projednání, nebo vyzval, aby si ustanovili zmocněnce v okresu pozůstalostního soudu.

Nebydlí-li dědicové nebo jejich zákonní zástupci v případě, kde se pozůstalost projednává písemně, v místě, kde má pozůstalostní soud své sídlo, jsou povinni na nařízení tohoto soudu ustanoviti si zmocněnce tamtéž, ať se má pozůstalost projednati u sborového soudu či u okresního soudu.

Lhůta na rozmyšlenou

§ 118

Dědici může býti povolena z důležitých příčin lhůta na rozmyšlenou a tudíž prodloužení lhůty určené mu k dědické přihlášce neb odročení roku k tomu nařízeného. Nesmí však povolena býti na delší dobu než jeden rok.

§ 119

Nastane-li příčina prodloužení lhůty jen u toho neb onoho z několika dědiců, buďtež sice ostatní i dříve vyslechnuti o své dědické přihlášce, ale nemohou býti proti své vůli přidrženi, aby učinili své prohlášení před uplynutím delší lhůty povolené spoludědici.

O následcích, bylo-li promeškáno podání dědické přihlášky

§ 120

Jestli dědicové, kteří jsou oprávněni spravovati sami své jmění, nepřijdou k roku nebo při něm anebo ve lhůtě určené k písemnému vyjádření (§ 115) neučiní dědické přihlášky, projedná se dědictví nehledíc k jejich nárokům jen s těmi, kteří se přihlásili za dědice, a těmto se odevzdá, mají-li na ně právo. To buď proto výslovně připamatováno dědicům, buď již v první obsílce k roku nebo ve vyzvání k písemnému vyjádření nebo, nebylo-li to tehdy uznáno za potřebné, prodlévají-li, při určení nového roku nebo nové lhůty.

Zástupci nezletilých anebo pod opatrovnictvím jsoucích osob buďtež, je-li třeba, přidrženi přiměřenými donucovacími prostředky, aby k dědictví se přihlásili nebo předložili potřebné svolení poručenského soudu ke zřeknutí se dědictví.

Náležitosti dědické přihlášky

§ 121

Každý dědic podej k nastoupení dědictví dědickou přihlášku s náležitostmi §§ 799 a 800 ob. zákona občanského.

To platí i tehdy, chtějí-li odkazovníci býti pokládáni poměrným dílem za dědice (§ 726 ob. z. obč.), když dědicové povolaní poslední vůlí a zákonní dědicové odmítli dědictví.

§ 122

Každá dědická přihláška buď vlastní rukou podepsána dědicem anebo jeho vykázaným zástupcem. Je-li dědic mimo (korunní) zemi, v níž má soud své sídlo, musí podpis býti ověřen soudem anebo veřejným notářem. Každá dědická přihláška vyhotovená v předepsané formě buď od soudu přijata a k pozůstalostním spisům vzata. Důkaz o důvodu dědického práva může i dodatečně býti podán. Aby však vymohl soudní opatření uvedená v §§ 810 a 819 ob. zákona občanského, musí dědic náležitě vykázati své dědické právo, k němuž mu buď dán potřebný návod.

§ 123

Kdo jest povolán za dědice podle nepochybných údajů příbuzných, domácích lidí nebo jiných hodnověrných svědků, učiněných při úmrtním zápise nebo jeho doplnění, jako nejbližší příbuzný povolaný k zákonné posloupnosti nebo v posledním pořízení zřízeném podle předpisu co do obsahu a vnější formy, pokládá se potud za pravého dědice, dokud nebyl vznesen proti tomu odpor od jiného nebo bližšího příbuzného nebo popřena právní platnost závěti.

Zakládá-li se dědická přihláška na závěti ústně zřízené, není zapotřebí k průkazu právního důvodu o sobě, aby byli vzati do přísahy svědci, od nichž jest tu vlastní rukou psaný zápisek, nebo kteří byli vyslechnuti podle předpisu § 65 do zápisu.

§ 124

Má-li se dědictví projednati podle zákona, jest zůstaveno uvážení soudu, je-li pochybno nejbližší nebo výhradné dědické právo udanlivého dědice, aby vyslechl osoby povolané snad ze silnějšího nebo stejného práva před ním anebo s ním k dědictví, a podle okolností je podle § 128 obeslati vyhláškou.

Řízení, odporují-li si dědické přihlášky

§ 125

Bylo-li podáno k téže pozůstalosti několik dědických přihlášek, které si odporují, buďtež sice všechny přijaty, ale soud vyslechna strany rozhodne, která z nich má proti druhé vystoupiti jako žalobce. Zároveň určí soud přiměřenou lhůtu, do které jest žalobu podati, jinak že by byla projednána pozůstalost nehledíc k dědickým nárokům odkázaným na právní pořad.

§ 126

Proti dědici z dědické smlouvy, který má pro sebe smlouvu s potřebnými náležitostmi, musí k popření dědického práva každý, jehož nárok se zakládá jen na posledním pořízení nebo na zákonné dědické posloupnosti, proti dědici z posledního pořízení, zřízeného v náležité formě co do pravosti, každý, jehož nároky zakládají se jen na zákonné dědické posloupnosti, jako žalobce vystoupiti.

Odporují-li si však dědické přihlášky dědiců ze závěti nebo ze zákona mezi sebou, soud vyslechna obě strany odkáže toho z dědiců si odporujících, aby podal žalobu, který by musel dříve zbaviti moci silnější důvod dědického práva svého odpůrce, aby mohl zjednati platnost svému dědickému právu.

§ 127

Byla-li podána v určené lhůtě žaloba stranou odkázanou na pořad práva, nebuď pozůstalost projednávána až do rozhodnutí sporu. Ale každá strana má na vůli zatím zažádati za soudní správu.

Žádá-li se za soudní správu pozůstalosti od jedné ze sporných stran proti druhé, která obdržela již od soudu správu pozůstalosti, může býti povolena jen podle předpisů soudního řádu.

Opatření, nejsou-li dědicové známí nebo nepodají-li dědické přihlášky

§ 128

Jsou-li dědicové pozůstalosti soudu úplně neznámí nebo nepoužijí-li známí dědicové, byvše zpraveni, v určené lhůtě svého dědického práva, nebo zůstane-li nepřijat dědický podíl připadlý obmeškalému podle § 120, ustanoví soud opatrovníka pozůstalosti (§ 78) a vyzve neznámé dědice z úřední povinnosti vyhláškou podle vzorce (č. III) s výstrahou, aby se přihlásili do roka a svou dědickou přihlášku podali, jinak že pozůstalost se projedná s těmi, kteří se k dědictví přihlásí a důvod svého dědického práva vykáží, a jim bude odevzdána podle jejich nároků, nepřijatý díl pozůstalosti však, anebo kdyby se nikdo k dědictví nepřihlásil, celá pozůstalost od státu jako odúmrť bude zabrána. Dědicům, kteří se snad později přihlásí, zůstávají jejich nároky potud zachovány, dokud nezaniknou promlčením.

§ 129

Opatrovník pozůstalosti má použíti nehledě k vydané vyhlášce též všech ostatních prostředků sloužících k vypátrání dědiců a jejich pobytu a oznámiti výsledek soudu. Také má obstarati správu a zastoupení pozůstalosti, zejména vymožení jejích pohledávek, a jakmile se to může bezpečně státi, uspokojiti pozůstalostní věřitele a odkazovníky. Nemůže však v této vlastnosti ani podati dědickou přihlášku, ani dědickou přihlášku podanou jiným anebo poslední pořízení popírati. Jde-li o to, aby podány byly žaloby u soudu v zájmu pozůstalostní podstaty neb učiněn smír, potřebuje opatrovník k tomu schválení pozůstalostního soudu, který vyslechne podle toho, jak jest věc důležitá, přihlásivší se dědice nebo jinak zúčastněné.

Odevzdání pozůstalostí bez dědiců fisku

§ 130

Jestliže přes vyzvání vyhláškou nikdo v určené lhůtě neohlásil a nevykázal dědického práva, odevzdá pozůstalostní soud, neprojednávaje pozůstalosti, ji jako odúmrť fisku a učiní k tomu konci oznámení příslušnému úřadu (§ 155).

Opatření, je-li osoba dědicova známa, ale jeho pobyt neznámý

§ 131

Je-li soudu dědicova osoba známa, ale jeho pobyt neznámý, ustanoví mu opatrovníka, kterému sice může býti k tomu určena lhůta, je-li naděje, že bude moci nepřítomného vypátrati a ho o dědičném nápadu zpraviti.

Nelze-li však očekávati, že nepřítomný bude vypátrán, anebo zůstanou-li pokusy o to bez výsledku, zpraví soud tohoto nepřítomného na návrh opatrovníka, kterému nebuď dovolen v tom žádný průtah, o dědičném nápadu vyhláškou určenou na jeden rok (podle vzorce IV) s dodatkem, že pozůstalosti jeho jménem se ujme opatrovník, kdyby v tomto čase ani sám se nedostavil ani zmocněnec si neustanovil, pozůstalost se projedná a čistá pozůstalost jemu příslušející se u soudu pro něho uschová, až se prokáže jeho úmrtí nebo bude za mrtva prohlášen (§ 278 ob. z. obč.).

Oznámení vyhláškami

§ 132

Vyhlášky, jež se vyhotoví podle §§ 128 a 131, buďtež u soudu vyvěšeny a třikráte uveřejněny v novinách určených v zemi k veřejným oznámením, podle okolností však také v jiných (korunních) zemích a i v cizině novinami uvedeny ve známost.

Vyskytne-li se v téže době několik případů toho druhu, může býti pro několik pozůstalostí jediná vyhláška vydána. Poplatky za uveřejnění buďte zapraveny z pozůstalosti nebo byla-li vyhláška vydána jen pro jednotlivé podíly, z těchto.

Sedmý oddíl

O svolání pozůstalostních věřitelů

Vyhlášky ke svolání věřitelů (§ 133-136)

§ 133

Vyhlášky ke svolání pozůstalostních věřitelů buďtež podle ustanovení §§ 813 až 815 ob. zákona občanského na žádost dědice nebo opatrovníka pozůstalosti vyhotoveny podle vzorce (č. V). Podle okolnosti mohou předvoláni býti věřitelé touž vyhláškou, kterou se svolávají dědicové.

§ 134

Má-li se u občanského soudu projednati pozůstalost po osobě náležející k vojenskému stavu, která mohla býti něco dlužna vojenskému eráru, buď z úřadu opatřeno svolání věřitelů podle předpisů dvor. d. z 31. prosince 1801, č. 549 s určením šestiměsíční lhůty, a o tom zpraveno zemské vojenské velitelství.

Přihlášení pohledávek

§ 135

Vyzvou-li se neznámí dědicové nebo věřitelé, aby určitého dne přišli k soudu, buďte také známí dědicové neb opatrovník pozůstalosti k tomu roku obesláni. O dědických nárocích a pohledávkách při něm přihlášených buď sepsán zvláštní zápis, který se připojí k pozůstalostním spisům.

V něm musí býti jméno a bydliště každého dědice nebo věřitele nebo jeho zmocněnce, jaký jest nárok nebo pohledávka a kterého dne byly vydány listiny, které byly snad předloženy. Písemné přihlášky se vezmou k tomuto zápisu a dědicové neb opatrovník pozůstalosti se o tom zpraví.

§ 136

U okresních soudů buď, žádají-li to dědicové neb opatrovník pozůstalosti, při roku nařízeném ku přihlášce nároků také pokud možno objasněna správnost a částka přihlášených pohledávek. Dědic buď při tom slyšen o každé jednotlivé pohledávce a údaj věřitelův porovnán s předloženými dlužními úpisy a jinými pomůckami. Zápis o přihláškách musí v tomto případě kromě bodů uvedených v § 135 obsahovati zároveň, zda a jakou částkou byla každá pohledávka uznána od dědiců za správnou. Pohledávky, o nichž se nedocílí narovnání, buďtež odkázány na pořad práva.

Podle okolností může také jednotlivým známým věřitelům doručena býti zvláštní obsílka k soudnímu účtování jejich pohledávek.

Osmý oddíl

O zvláštních opatřeních o pozůstalostech cizinců

Opatření před vydáním pozůstalosti cizinců

a) k zajištění nároků tuzemských dědiců a odkazovníků; (§ 137-144)

§ 137

Zemřou-li cizinci, o jejichž pozůstalosti jest přenechati podle § 23 projednání a rozhodnutí sporných nároků z dědického práva cizímu soudnímu úřadu, má přece tuzemský soud na žádost dědiců a odkazovníků, kteří jsou československými státními příslušníky nebo cizinci zdržujícími se v československém státě, sečkati s vydáním pozůstalosti nebo části potřebné k jejich úhradě do ciziny potud, až jest právoplatně rozhodnuto tamějšími soudy o jejich nárocích.

b) k uspokojení tuzemských věřitelů;

§ 138

O věřitele však, kteří jsou československými státními občany anebo cizinci tu pobývajícími, a své pohledávky za zůstavitelem již za jeho živobytí uplatnili nebo přece před vydáním pozůstalosti zažalovati neb u soudu přihlásili, buď se potud od československých soudů vždy postaráno, že smí býti vydáno pozůstalostní jmění teprve tehdy, až byli uspokojeni nebo byla dána jistota pro jejich pohledávky.

§ 139

Proto buďte, zemře-li cizinec, vždy všichni dědicové, odkazovníci a věřitelé uvedeného druhu (§§ 137 a 138), kteří za to mají, že mohou činiti nároky na pozůstalost, vyzváni vyhláškou s přiměřenou lhůtou, aby v ní přihlásili své pohledávky tím jistěji, že by jinak byla vydána pozůstalost cizímu soudnímu úřadu neb osobě od něho řádně legitimované ku převzetí.

Nakládání pozůstalostmi cizinců, kteří zde měli řádné bydliště

§ 140

Žádají-li dědicové zde jsoucí, zemřou-li cizinci, kteří měli své řádné bydliště v československém státě (§ 24), aby pozůstalost byla projednána československými soudy, buďte ve vyhlášce, která se vyhotoví, vyzváni také cizozemští dědicové a odkazovníci, kteří snad tu jsou, aby přihlásili své nároky, jinak by projednána byla pozůstalost československým soudem s účastníky, kteří za to zažádali. Nehlásí-li se na tuto vyhlášku, která buď i v cizích listech uveřejněna, nikdo, nebo jsou-li hlásící se srozuměni, aby československé soudy ji projednaly, budiž projednána podle tuzemských zákonů. Naléhají-li účastníci, kteří se přihlásili, nebo příslušný cizí úřad sám, aby pozůstalost byla projednána cizím soudcem, buď této žádosti vyhověno.

Zvláštní předpisy o pozůstalostech tureckých poddaných

§ 141

zrušen

§ 142

zrušen

§ 143

zrušen

§ 144

zrušen

Devátý oddíl

O opatřeních o jednotlivých pozůstalostech za jejich projednávání

Povolení zciziti pozůstalostní věci (§ 145-148)

§ 145

Dědici nebo jeho zákonnému zástupci, jehož dědické právo jest dostatečně vykázáno (§ 810 ob. z. obč.), má soud přenechati obstarávání a správu pozůstalosti. Týž, anebo opatrovník pozůstalosti, jest se schválením soudu oprávněn nemovitosti a svršky zciziti a zastaviti, pohledávky postoupiti nebo peníze od dlužníků přijímati, jestli tato opatření jsou nařízení v posledním pořízení nebo nutná k zapravení nákladů nemoci a pohřbu nebo jiných nutných platů, nebo k zamezení patrné újmy; zejména nemohou-li býti svršky bez nebezpečenství škody nebo nepoměrných nákladů uschovány. V tomto případě jest oprávněn nejen pozůstalostní soud, nýbrž podle okolností i soud, který sepsal úmrtní zápis nebo soupis, naříditi dražbu a určiti, že při ní věci, které nemohou býti uschovány, mohou býti prodány i pod odhadní cenou.

Dědici nebo jeho zákonnému zástupci, jehož neomezené výhradné dědické právo a moc volně nakládati jměním jest zřejmě vykázána, může pozůstalostní soud propůjčiti i před skončením projednání právní držbu jednotlivých jistin patřících do pozůstalosti a jiných movitých věcí, pokud poplatky, které dlužno zapraviti z pozůstalosti, a splnění posledního pořízení jsou uhrazeny ostatní pozůstalostí, nebo zúčastnění dali své svolení, a dovoliti soudní nebo mimosoudní zcizení těchto věcí.

§ 146

Je-li pozůstalost ještě soudně zapečetěna z některého z důvodů uvedených v §§ 43 a 44, musí se zcizení státi soudně a docílená částka býti uložena nebo její použití ihned vykázáno.

O dražbě

§ 147

Jsou-li na pozůstalosti zúčastněni dědicové, nad jejichž právy soud musí bdíti z úřední povinnosti, vykoná se zpravidla zcizení veřejnou dražbou.

§ 148

Dražba buď podle okolností (§§ 93 a 94) vykonána buď pozůstalostním soudem samým vysláním jednoho nebo dvou úředníků, veřejného notáře, anebo dožádáním příslušného neb alespoň blíže ležícího soudu.

Při výkonu dražby buď dbáno předpisů obsažených v šestém oddílu o dobrovolném odhadu a dražbě.

Desátý oddíl

O odevzdání pozůstalosti

Náležitosti k odevzdání; pozůstalostní výkazy (§ 149-180)

§ 149

Aby byla pozůstalost odevzdána, musel dědic nejen řádně prokázati své dědické právo, nýbrž také vykázati:

a)

že zapravil poplatky, které jest zaplatiti z pozůstalosti

a

b)

že splnil podle okolností všechny ostatní povinnosti uložené mu zákonem anebo zůstavitelem.

Soud pečuj o to, aby výkazy o tom byly podány bez odkladu, aby mohla pozůstalost býti odevzdána, není-li již překážky, jinak však aby nařízeno býti mohlo, by bylo chybějící dodáno.

§ 150

K tomu mají sborové soudy vyzvati dědice zpravidla, aby podali písemně potřebné výkazy, a jemu určiti k tomu přiměřenou lhůtu.

§ 151

Okresní soudy vynasnažte se při malých a méně obtížných pozůstalostech, aby pokud možno celé projednání, totiž úmrtní zápis, soupis, dědická přihláška, vzájemné uznání dědického práva, výkaz povinností náležejících dědicům a podle okolností rozdělení dědictví nebo konečný dědický výkaz byly provedeny v jediném běžném zápise a zejména kde vystupují nuzní dědicové, aby jim nebyla způsobena zbytečná ztráta času.

§ 152

Není-li to možno, obešle okresní soud, když byly učiněny potřebné přípravy, dědice a strany, jež jest třeba vyslechnouti, ke zvláštnímu roku, aby s nimi mohl sepsati pozůstalostní výkaz.

U větších pozůstalostí nebo žádají-li to strany, mohou od nich však také od okresních soudů vyžádány býti písemné výkazy, nebo dovoleno býti je přinésti k roku.

Při pozůstalostech rolníků nebuďte vyžadovány písemné výkazy, a je předložiti buď dovoleno jen na výslovnou žádost stran.

§ 153

Pokud lze svěřiti také veřejným notářům přípravu všech úkonů potřebných k odevzdání, jest obsaženo v § 29.

Výkaz o zaplacení pozůstalostních poplatků

§ 154

Jak má soud působiti na vyměření zákonných poplatků, jež se mají zapraviti z pozůstalostí, a na vyšetření stavu jmění a dluhů k jejich vyměření, ustanovují zvláštní předpisy, před jejichž splněním pozůstalost nesmí býti odevzdána.

§ 155

Z pozůstalostí, které připadají jako bez dědiců státu (§ 130), započísti a sraziti jest před odevzdáním státní pokladně jen ty poplatky, které připadají fondům, které nejsou vůbec anebo jsou jen částečně důchody opatřeny ze státní pokladny.

Souhlas správního úřadu při pozůstalostech úředníků povinných ke zúčtování

§ 156

Pozůstalosti osob, které byly ve zúčtování se státní pokladnou, nesmějí býti odevzdány bez souhlasu úřadu, jehož se týče.

Výkaz o splnění poslední vůle

§ 157

Ve výkazu o závěti má dědic bod za bodem vykázati, pokud byla splněna zůstavitelova nařízení učiněná závětí nebo dovětkem.

§ 158

Substituce a nařízení, která jest jim za rovna pokládati podle §§ 707 - 709 ob. zákona občanského, musí býti zapsány ve veřejných knihách na nemovitostech jimi stižených. Mají-li taková nařízení nebo substituce za předmět jistiny nebo jiné movité jmění, které má býti vydáno povolanému dědicovi neb odkazovníkovi, musí býti se sirotčí jistotou zajištěny, jestli nebylo v posledním pořízení samém prominuto zajištění anebo zúčastnění se ho právoplatně nezřekli. Tyto předpisy platí o požívání dědictví nebo dědického podílu.

§ 159

Dříve, než bylo vykázáno zaplacení nebo zajištění odkazů určených pro chudé, nadání, kostely, školy, náboženské obce, veřejné ústavy nebo jinak pro zbožné nebo všeužitečné účely, nesmí pozůstalost býti odevzdána.

§ 160

Je-li odkazovník nezletilý nebo chráněný nebo jeho osoba nejistá, buď odkaz složen buď u soudu, nebo náležitě zajištěn. Odkazovníku, jehož pobyt není znám, buď vyhláškou oznámeno, že byl odkaz u soudu složen anebo zajištěn.

§ 161

U jiných odkazů stačí prokázati, že odkazovníci obdrželi o nich soudně nebo mimosoudně zprávu (§ 817 ob. zákona obč.).

Odkazovníci jsou však oprávněni jak před odevzdáním, tak i po něm žádati za zajištění podle zákona pro postupné platy a jiné odkazy, jejichž zaplacení nelze již zažádati buď, že neuplynula dosud zákonná lhůta (§ 685 ob. z. obč.) nebo že v posledním pořízení byl stanoven čas anebo výminka.

Výkaz o povinném dílu chráněného nepominutelného dědice

§ 162

Povstane-li pochybnost, je-li zkrácen nezletilý nebo chráněný nepominutelný dědic ve svém povinném dílu, musí býti naléháno z úřední povinnosti na výkaz o povinném dílu zřízený podle ustanovení §§ 783 - 789 ob. zákona obč.

Poměrné uspokojení odkazovníků, nestačí-li pozůstalost

§ 163

Mohou-li odkazy jen částečně býti zapraveny, poněvadž podstata nestačí, má předložiti dědic, kterému přísluší dobrodiní soupisu, výpočet čistého pozůstalostního jmění a poměrné srážky z každého odkazu.

Spolupůsobení vykonavatele poslední vůle při jejím splnění

§ 164

Jmenoval-li zůstavitel vykonavatele poslední vůle, podány buďtež výkazy uvedené v §§ 157 - 161 společně od něho a od dědice.

Rozdělení dědictví

§ 165

Skončení pozůstalostního projednání nebuď zpravidla ani tam, kde nezletilí nebo chráněnci jsou dědici, odloženo až do rozdělení dědictví. Kde však není překážek, zejména při malých pozůstalostech, pozůstávajících v hotovosti, pohledávkách a svršcích, buď vždy také za účasti zákonných zástupců poručenců neb opatrovanců dědictví rozděleno.

§ 166

Při větších nebo spletitých pozůstalostech, při nichž nezletilí nebo chráněnci buď sami nebo zároveň se zletilými nastupují, buď dělení dědictví, podle toho, jak to okolností dovolují, vykonáno před odevzdáním anebo po něm a schváleno pozůstalostním soudem anebo podle okolností (§ 27) sděleno poručenskému soudu ke schválení.

§ 167

Aby vypočtena byla čistá pozůstalost k rozdělení, buď především vzato pozůstalostní jmění podle soupisu, tedy podle stavu, ve kterém bylo v den úmrtí, pak vykázáno pozdější jeho zvětšení nebo změna a částky dluhů a břemen. Při prodaných statcích a svršcích buď započtena prodejní cena. Hodnota neprodaných nemovitostí a svršků, které připadnou několika dědicům společně podle poměru jejich dědických podílů, může býti počítána podle soupisu, třebas byly za základ vzaty odhad pořízený při jiné příležitosti, kupní cena při dřívější změně držby nebo výpočet podle daňových rejstříků. Nemají-li však ve výkazu povinného dílu nebo v návrhu rozdělení dědictví jednotlivé věci přikázány býti každému z dědiců poměrně, buď hodnota nemovitostí, je-li toho třeba ve prospěch poručenců nebo chráněnců, nebo žádá-li to některý jiný spoludědic, prokázána soudním odhadem vykonaném po obeslání účastníků.

§ 168

Ke konci výkazu musí býti určitě udány součástky čistého pozůstalostního jmění, které tu jest v době, kdy se účet uzavírá. Na to následuje výpočet, jak velký jest dědický podíl každého chráněnce a seznam věcí, na které každý z účastníků pro sebe samého společně s jiným se odkazuje.

Má-li býti zároveň vykonáno hmotné dělení, zůstaveno jest posouzení poručenského neb opatrovnického soudu, hledíc na zájem chráněnců. Také musí při každém dělení dědictví přesně dbáno býti předpisů o omezení dělitelnosti nemovitých věcí.

§ 169

Potvrzený prvopis dílčí listiny uschová se u soudu a stranám vydá se na jejich žádost ověřený opis.

§ 170

Zakročují-li v pozůstalosti jen zletilí dědicové, kteří jsou způsobilí se sami zastupovati, záleží na nich, chtějí-li dědictví si rozděliti soudně nebo mimo soud, před odevzdáním anebo po něm.

§ 171

Žádají-li dědicové za soudní rozdělení dědictví, nařídí se o této žádosti rok, při něm se dělení dědictví s dědici provede, pokud se po dobrém dohodnou, a o tom se sepíše zevrubný zápis.

Přinesou-li dědicové již úplně dělící listinu k roku a potvrdí-li, že vyhovuje jejich vůli, připojí soud na tuto listinu potvrzení o tomto prohlášení u soudu učiněném a uschová listinu v pozůstalostních spisech.

Konečný výkaz

§ 172

Jestli zůstavitel zanechal jediného dědice a tento jest nezletilý nebo pod opatrovnictvím, zřídí se před odevzdáním anebo po něm místo rozdělení dědictví za účasti poručníka neb opatrovníka konečný výkaz o čistém jmění pozůstalosti, který jest při dalším vedení poručenského neb opatrovnického účtu podkladem, (podle vzorce č. VII) se sdělá a soudem prozkoumá a schválí.

§ 173

Předpisů obsažených v §§ 165 a následujících o dělení dědictví a konečném výkazu o stavu čisté pozůstalosti buď dbáno také, pokud jich lze podle jejich povahy použíti, tehdy, jestli soud při pozůstalosti jako dědicové zúčastněni chudí, nadání, obec, kostel, veřejný ústav anebo státní pokladna nebo jde o lenní, svěřenské a substituční dědictví.

Odevzdací listina

§ 174

Jakmile dědic náležitě vykázal své dědické právo a splnil všechny povinnosti mu náležející, buď mu pozůstalost odevzdána, zapečetění podstaty, stalo-li se snad, zrušeno a projednání pozůstalosti prohlášeno za skončené.

V odevzdací listině zejména má býti:

1.

uvedeno zůstavitelovo jméno a příjmení a den jeho smrti;

2.

dědicovo jméno a příjmení, právní důvod dědictví, druh dědické přihlášky, a vstupuje-li několik dědiců, poměr, v kterém se účastní dědictví, přičemž se odkáže na rozdělení dědictví vykonané snad již před odevzdáním.

3.

Z toho musí býti patrno, připadla-li pozůstalost dědici jako volné vlastnictví či pokud jest omezen co do požívání nebo nakládání podstatou svazkem svěřenským, lenním nebo substitučním. Při substitucích a nařízeních jim rovných buď zejména určitě označen, pokud jest již znám, substitut, kterému má býti jmění odevzdáno, když nastane případ substituce.

4.

Je-li dědic nezletilý nebo chráněný, musí to býti výslovně poznamenáno.

Vzor č. VII obsahuje odevzdací listiny.

§ 175

Po skončení projednání podrží se úmrtní zápis, poslední pořízení, dědická přihláška, soupis nebo seznání jmění, rozdělení dědictví, konečný výkaz a všechna podání a prohlášení stran zakládající práva a závazky vůbec, u soudu a na žádost dovolí se účastníkům do nich nahlédnouti nebo se vydá opis.

Stvrzenky o zaplacených nákladech nemoci a pohřbu a o pozůstalostních dluzích a jiné listiny, jichž soud nepotřebuje, vrátí se vlastníku.

Odevzdání jmění chráněných dědiců

§ 176

Je-li dědic nezletilý nebo chráněný, postarej se pozůstalostní soud, je-li zároveň poručenským aneb opatrovnickým soudem, o to, aby mu bylo připsáno ve schovacím úřadu odevzdané jmění, pokud jest v soudním uschování, pokud však jest předmětem veřejných knih, aby byl vykonán převod na chráněnce.

Není-li pozůstalostní soud zároveň poručenským anebo opatrovnickým soudem, zpraví příslušný soud o odevzdání a zašle mu věci hodící se k uschování.

Zápis odevzdací listiny do veřejných knih

§ 177

Za zápis odevzdací listiny do veřejných knih k převodu vlastnictví nemovitostí v nich zapsaných, do pozůstalosti patřících anebo pohledávek váznoucích na nemovitostech může žádati dědic jen u pozůstalostního soudu, který jej povolí, je-li odevzdání právoplatné, a je-li nemovitost podrobena jinému soudu, jej dožádá za výkon.

§ 178

Těm, kterým připadají nemovitosti zapsané ve veřejných knihách anebo pohledávky na nich váznoucí z pozůstalosti nikoliv jako dědicům, nýbrž jako odkazovníkům anebo zcizením jim za projednání, vydá pozůstalostní soud na jejich žádost potvrzení, že mohou býti zapsáni ve veřejných knihách jako vlastníci.

Ustanovení §§ 178 a 178 buď také tehdy použito, je-li pozůstalostní soud v zemi, kde není zemských desk, městských anebo pozemkových anebo jiných veřejných knih toho druhu, pokud pozůstalost zahrnuje takové nemovité věci a na nich váznoucí pohledávky, jejichž vlastnictví může býti nabyto podle zákonů místa, kde jsou, jen zápisem do veřejné knihy. Leží-li nemovitosti v zemích, kde platí jiné předpisy o způsobu nabývání věcných práv, mají se pozůstalostní soudy a účastníci přidržeti předpisů o tom platných.

Řízení, vyskytne-li se dodatečně pozůstalostní jmění

§ 179

Nalezne-li se po odevzdání pozůstalostní jmění dříve neznámé, buďtež dodatečně o něm provedena potřebná úřední jednání, a zejména učiněna opatření k zapravení nebo zajištění zákonných poplatků. Při tom není třeba nové dědické přihlášky a odevzdání.

Řízení, najde-li se dodatečně poslední pořízení

§ 180

Objeví-li se po odevzdání pozůstalosti poslední pořízení, buď předloženo soudu, který pozůstalost projednával, od něho prohlášeno a u spisů uschováno; též buďte na požádání jeho opisy dány zúčastněným (§§ 62, 64, 68).

Pozůstalost se znova neprojedná. Osoby, kterým by mohla z prohlášeného posledního pořízení vzejíti práva a které nebyly při jeho prohlášení, buďtež o tom zpraveny a mají na vůli, zjednávati svým právům platnost proti držitelům dědictví řádným pořadem práva.

Třetí část

O řízení ve věcech poručenských a opatrovnických (§ 181-219)

Všeobecná ustanovení

§ 181

Řízení ve věcech poručenských a opatrovnických určuje se v tomto oddílu jen potud, pokud není o něm již potřebných předpisů v občanském zákoníku.

§ 182

Vykoná-li někdo řeholní sliby, jejichž vykonání má podle zákona za následek, že pozbývá svobodné správy jmění, ustanoví soud opatrovníka pro jmění, kterým nemůže nakládati mezi živými.

§ 183

Zanechá-li cizinec nezletilé dítě v československé republice, ustanoví mu soud poručníka dotud, až příslušný cizí úřad učiní jiné opatření.

§ 184

Byl-li někdo dán pod opatrovnictví pro duševní chorobu nebo marnotratnictví nebo bylo-li poručenství prodlouženo přes zákonnou dobu, zpraví soud v zemích, kde jest notářství, o tom kromě vyhotovení předepsané vyhlášky zvláště veřejného notáře, v jehož okrese nastal tento případ.

§ 185

Všechna jednání v poručenských a opatrovnických věcech, ať spočívají na písemném podání neb ústní žádosti stran anebo se zahajují z úřední moci, buďtež zpravidla konána ústně před soudem.

Zůstaveno jest nařízení soudu, aby vyslechl v důležitých a pochybných případech před schválením návrh poručníkových aneb opatrovníkových také přítomné nejbližší chráněncovy příbuzné a jeho samého, pokud jest s to, aby posoudil své věci.

§ 186

Sirotčí kniha předepsaná v §§ 207 a 208 ob. zákona občanského buď vedena podle vzorce XI a při tom odkázáno na doklady, na kterých spočívají zápisy.

Přednosta soudu postarej se o to, aby sloupce vždy byly vyplněny ihned, jakmile každý úkon se stane a nikoliv teprve koncem roku nebo jinak teprve dodatečně.

O schválení smluv nezletilých:
a) vůbec;

§ 187

Výměry, kterými se schvalují jednání nebo smlouvy ujednané za nezletilce, musí býti jak u sborových soudů, tak i u okresních soudů vždy písemně vyhotoveny. Důvody, které přiměly soudce je schváliti, buďtež, třebas není nutným, je oznámiti stranám, přece připojeny k osnově výměru.

§ 188

Smlouvy, kterými se ukládá jmění a příjmy nezletilého, mají býti omezeny, může-li se to státi bez patrné újmy, na dobu poručnictví, zejména nemají býti jistiny uloženy přes dobu nezletilosti bez podmínky výpovědi, společenské, nájemní a pachtovní smlouvy ujednány na delší čas.

Soud má však povoliti i déle běžící platy, ba i doživotní výživné z poručencova jmění, přispívá-li to očividně k prospěchu nezletilcovu. Větší statky nebo hospodářství mohou zpravidla býti propachtovány jen veřejnou dražbou.

§ 189

K pronájmu s obyčejnou výpovědí a k propachtování jednotlivých dílů statku menšího významu a na dobu obvyklou v zemi může dáti soud poručníku svolení všeobecně, aniž předloží nájemní smlouvu případ od případu.

Dlužní úpisy a jiné písemné smlouvy pro poručence, jejichž poručníci nejsou zkušeni v právních jednáních, buďte zejména u okresních soudů sepsány samým soudcem a po slyšení poručníka a ostatních zúčastněných schváleny. Kromě tohoto případu buď předložena poručníkem úplná osnova dlužního úpisu nebo smlouvy soudu ke schválení, tímto zevrubně prozkoumána a, je-li třeba, po slyšení zúčastněných opravena. Když byla osnova schválena, buď opatřeno, aby smlouva nebo dlužní úpis byly vyhotoveny, a původní návrh, nehodí-li se k uložení ve schovacím úřadě, uschován při jednacích spisech.

Schválení buď potvrzeno úředním vyhotovením na původní listině.

b) svolení ke sňatku;

§ 190

Ke sňatku nezletilého nemá dáti soud povolení, neobdržev jak o jmění a příjmech, tak i o osobních vlastnostech a poměrech budoucího manžela uspokojujících vysvětlení, neobeslav nezletilého samého a nepřesvědčiv se vlastním prohlášením učiněným v nepřítomnosti poručníka a budoucího manžela, že jest to jeho svobodným, dobře uváženým rozhodnutím, vstoupiti v tento sňatek. Je-li poručenec příliš daleko od místa soudu, může býti dožádán soud jemu bližší, aby ho o tom vyslechl.

Dokud nejsou ujednány svatební smlouvy a všichni účastníci shodni o podmínkách, které soud uzná za prospěšné pro poručence určiti, nesmí býti dáno svolení ke sňatku.

§ 191

Výměr, kterým se povoluje nezletilému uzavříti sňatek, musí obsahovati kromě jména a příjmení snoubenců také jméno poručníkovo nebo spoluporučníka, a uvésti výslovně, zda dali či odepřeli své svolení.

Udělí-li se svolení k sňatku první stolicí proti poručníkově vůli, neb udělí-li vyšší soud povolení k sňatku, které první stolice odepřela, musí výměr míti dodatek, že smí býti manželství uzavřenou teprve potom, až nebude podle soudního potvrzení pochybnosti, že tento výměr nabyl právní moci.

Je-li poručenec nebo nastávající manžel vojenskou osobou, která nemůže bez svolení svých představených uzavříti sňatek, buď ve výměru výslovně vyhrazeno, že smí býti sňatek uzavřen teprve, až bude předloženo povolení vojenského úřadu.

§ 192

Má-li býti sepsán o právním jednání nezletilého notářský spis, dá soud zákonnému zástupci k tomu potřebnou průkazní listinu.

c) uložení jistin;

§ 193

Poručník a soud jsou za to odpovědni, aby postrádatelná hotovost poručencova byla podle předpisu § 230 ob. zákona občanského co možná hned pod úrok uložena. Aby byla k tomu nalezena příležitost, mohou návěštím vyvěšeným u soudu, pokud se týče novinami, půjčky býti nabídnuty.

Jak mají býti jistiny uloženy, buď pokaždé vyslechnut poručník. Ponechá-li se poručníkovi, aby je uložil schváleným způsobem, ulož mu soud, aby vykázal v přiměřené lhůtě, že vykonal soudní příkaz.

§ 194

Zákonem dovolené způsoby, jak se ukládají peníze nezletilých zúročně, jsou:

1.

zakoupení nemovitostí;

2.

půjčky soukromým osobám na nemovitosti se zákonnou jistinou;

3.

nákup československých státních dlužních úpisů anebo zákonem na roveň postavených veřejných dlužních úpisů;

4.

zrušen

5.

vkladů československých spořitelen zřízených s veřejným schválením;

6.

uložení v hromadných sirotčích pokladnách zařízených podle zvláštních zákonných předpisů.

§ 195

V dlužním úpise o jistině nezletilého musí býti vždy vymíněno, že jest věřiteli dáno na vůli, aby ihned zpět žádal celou jistinu s dlužnými úroky, kdyby úroky, anebo byly-li smluveny splátky na jistinu, jediná její splátka nebyly zapraveny nejpozději do šesti neděl po splatnosti.

Pohledávky jiných osob nesmějí tudíž býti převzaty pro poručence, není-li tohoto prohlášení již v dlužním úpise anebo nebylo-li v dodatečné listině od dlužníka učiněno.

§ 196

Hodnota nemovitostí, které mají býti k zajištění zápůjček, buď zpravidla určena soudním odhadem, nemůže-li bez něho býti seznána z rejstříku pozemkové daně nebo z katastru. K tomuto odhadu buď přivzat poručník nezletilého. Má-li býti za základ vzat soudní odhad vykonaný bez poručníka, musí býti pokaždé před tím vyslechnut o tom, lze-li ho použíti. U domů, které jsou zřízeny jen ze dřeva, hlíny nebo jiných hmot, jež nejsou ohnivzdorné, smí býti počítána jen hodnota pozemku.

§ 197

Hodnota budov může býti v místech, kde se zapravují daně podle činžovního výnosu, vypočtena podle přiznání nájemného pověřených komisí pro vyšetření domovní činže. Ale musí býti při tom alespoň šestiletý činžovní výnos vzat za základ průměrnému výpočtu, předloženo vysvědčení přísežných znalců o dobrém stavebním stavu domu, a přihlíženo jak ke všem břemenům, tak i k místním a jiným poměrům, které v jednotlivých případech mají vliv na hodnotu domu.

Konečně musí býti pojištěn dům u pojišťovacího ústavu, veřejně schváleného, proti požáru, a dlužník zavázán, aby pro příště se staral o nepřerušené trvání tohoto pojištění.

§ 198

Vůbec má soud odepříti schválení smlouvy o zápůjčku, třebas byla po zákonu vykázána jistota, vzniknou-li mu po bedlivém prozkoumání všech okolností vážné pochybnosti buď o osobě dlužníkově nebo jeho vlastnických právech k nabízené zástavě nebo o její jakosti anebo hodnotě.

§ 199

Jde-li však v případech dědictví o převzetí nemovitosti po zákonu nedělitelné některým ze spoludědiců proti odbytí ostatních, mohou býti přejímateli propůjčeny dědické podíly nezletilých spoludědiců i bez vykázané zákonné jistoty, zřídí-li se jen pro ně zástava na zděděném statku samém s právem přede všemi jinými vlastními dluhy přejímatelovými.

§ 200

Bezpředmětný.

§ 201

Zužitkují-li se sirotčí jistiny zakoupením státních dlužních úpisů, musí býti také zúčtován přebytek (agio) vyplývající z jejich bursovní hodnoty.

Státní papíry, patřící nezletilým, které jsou slosovatelné a tím dávají možnost zisku, nesmějí býti nikdy zcizeny, pokud toto nevyžaduje nutná potřeba nebo patrný prospěch poručencův.

§ 202

Jsou-li ve jmění nezletilého soukromé dlužní úpisy, které nejsou náležitě zužitkovány nebo zajištěny, buď se postaráno podle ustanovení § 236 ob. zákona občanského o náležité zajištění a zúrokování anebo, je-li třeba, o jejich vymožení.

Jmění připadající kromě toho nezletilému, které jest uloženo jinak než způsoby, označenými v § 194, jako akcie tuzemských společností, mohou býti po návrhu poručníkovu potud podrženy, dokud není výhodné příležitosti je uložiti zúročně a soud s tím souhlasí. Když se posuzují takové případy, buď především k tomu hleděno, zda takové papíry mají všeobecný dobrý úvěr a příznivý kurs a zda by nebyly újmy s okamžitým zcizením větší, než nebezpečenství, kdyby zatím byly podrženy.

Účty poručníků

§ 203

U sborových soudů mají poručníci zpravidla obstarati mimosoudně sepsání účtu o jmění svých poručenců, pokud nejsou toho zproštěni soudem podle ustanovení obecného zákona občanského, a účet potřebnými doklady písemně soudu předložiti.

Okresní soudy mají v případech, kde účet sestává jen z několika málo položek příjmu a vydání, jej při roku, ke kterému obešlou poručníka a pokud se týče nejbližší příbuzné nezletilého, sepsati zápisem podle předložených zápisků a dokladů a potom vhodně vyříditi.

§ 204

V účtech o jmění chráněnců buď především uvedeno jmění, které tu bylo na počátku účetního roku tak, jak jest vykázáno buď v soupise a ostatních soudních spisech anebo v posledním předcházejícím účtu, pak buďtež úplně vykázány změny v kmenovém jmění, příjmy a výdaje za čas, za který se podává účet, a vypočtena čistá částka jmění zbývající koncem účetního roku, konečně buď udáno, v čem pozůstává, jak jest uschováno, zajištěno a uloženo.

Pokud vyžadují jednotlivé položky příjmů a výdajů osvědčení, buď posuzováno podle jejich částky neb u nemovitých statků podle jejich zvláštní povahy.

§ 205

Je-li několik poručenců, vykázáno buď jmění každého z nich jen potud zvláštním účtem, pokud nemají všichni stejného podílu na příjmech nebo vydáních.

§ 206

Má-li poručenec obchod nebo továrnu, může býti svěřena správa, není-li o tom posledním pořízením právoplatně nařízeno, podle uvážení soudu poručníku samému anebo, nemá-li správu převzíti, zvláštnímu odbornému správci obchodu neb továrny. V tomto případě má poručník kdykoliv na vůli, žádati od správce vysvětlení o stavu obchodů a nahlédnouti do knih a dopisů.

Roční účetní uzávěrka, která se předloží poručenskému úřadu, musí býti podepsána poručníkem anebo, nemá-li sám správy, správcem, a v obou případech kromě toho ještě jedním přísežným účetním znalcem, kterého jmenuje soud, a soudem po pečlivém přezkoumání a porovnání s obchodními knihami potvrzena jako zcela správná.

§ 207

Účty poručníků buďte každého roku uzavřeny posledním dnem měsíce, kterého poručenství se počalo, anebo který soud určil jako den uzavření. Mají býti podány nejpozději ve lhůtě stanovené v § 239 ob. zákona občanského u soudu, nehledíc k tomu, že snad není ještě skončeno projednání pozůstalostního jmění připadlého poručencům.

§ 208

Každý poručenský účet musí býti zevrubně přezkoumán. Při tom buď zejména vyšetřeno:

1.

zda základní jmění, jak jest v soupisu a jiných soudních spisech aneb v posledním předcházejícím účtu, bylo úplně zařazeno do příjmů;

2.

pokud účet souhlasí v jednotlivých položkách s doklady;

3.

zda jsou náležitě osvědčeny příjmy a výdaje, pokud to připouští jejich povaha;

4.

zda čas od času se opětující platy nepřetržitě po sobě následují a příjem a vydání se správně na sebe připojují;

5.

nedostává-li se soudního schválení při jednáních anebo platech, kterého vyžadují podle občanského zákoníka, a zda v takovém případě může býti k tomu dáno dodatečně soudní schválení;

6.

zda veškeré kmenové jmění náležitě uschováno a pojištěno, postradatelná hotovost zúročně uložena jest, a pokud konečně:

7.

správa sama byla účelná a prospěšná.

§ 209

Sborové soudy, které mají vlastní účetní úředníky, mají jejich pomoci použíti ku přezkoumání účtů. Jiné poručenské soudy mají tuto práci pokud možno samy vykonati; ale ku prozkoumání obsáhlých anebo takových účtů, jejichž posouzení vyžaduje zvláštních znalostí, mohou býti jmenováni jeden anebo dva znalci. Především má býti ku prozkoumání účtů použito blízkých příbuzných poručencových, bydlících v místě soudu, jsou-li k tomu způsobilí. Tito obstarejtež zdarma přezkoumání. Jiným účetním znalcům může býti přikázána z poručencova jmění odměna přiměřená jejich námaze.

§ 210

Účetní znalci předložtež soudu svůj posudek a označtež čísly podle pořadí zvoleného v účtu samém jednotlivé položky, ke kterým uznávají za potřebné připomínky.

Ale přes tento posudek musí se soud přesvědčiti prozkoumav sám účet, zda chráněncovo jmění jest účelně spravováno, zda příjmy a výdaje jsou vykázány podle správných zásad, jsou-li připomínky účetního znalce odůvodněny a které jiné závažné připomínky bylo by snad ještě připojiti.

§ 211

Zkoumaje účet, soud přihlížej k výchově a osobním vlastnostem chráněncovým, ke stavu a jakosti jmění a ke všem ostatním poměrům. Má tudíž zpravidla přejíti nepatrné závady, jejichž vysvětlení by bylo spojeno s nepoměrnými náklady nebo ztrátou času, a nemá vyžadovati nákladných dokladů o nepatrných položkách.

§ 212

Neshledají-li se v účtu chyby anebo shledají-li se jen chyby, které mohou býti v příštím účtu opraveny, anebo jen účetní chyby, o nichž není třeba již dalšího vysvětlení, buď podaný účet ihned unesením (dekretem) konečně vyřízen.

Má-li však býti účet zcela přepracován, anebo napřed podáno zevrubnější vysvětlení o jedné nebo několika položkách, buď účet podávajícímu uloženo, aby předložil do určené lhůty změněný účet nebo své připomínky. Když bylo vyhověno tomuto příkazu, může soud buď ihned, anebo uzná-li za potřebné opětné vyšetření, vyslechnuv opět účetní znalce a, je-li třeba, vyžádav si dalších vysvětlivek účet podávajícího rozhodnouti ve věci samé.

§ 213

Nechá-li poručník marně projíti lhůtu určenou mu k podání vyžádaných vysvětlivek, budiž přidržen buď přiměřenými donucovacími prostředky, aby vyhověl příkazu, anebo jemu podle okolností pohroženo, že by byl účet konečně vyřízen, zmešká-li prodlouženou lhůtu, aniž by vyčkány byly jeho vysvětlivky, a tato pohrůžka pak provedena.

Každým způsobem buď se postaráno, aby byl účet za každý správní rok konečně vyřízen před uplynutím příštího správního roku.

§ 214

V usnesení, kterým se vyřizuje konečně účet podaný o poručencovu jmění, musí býti vysloveno, o čí jmění, kým a za kterou dobu se účet podává, pokud se uznává soudem za správný, kolik činí konečná částka čistého jmění, pak pokladniční zbytek v uschování jeho zástupce nebo jeho požadavek za poručencem, konečně jak velké byly poručencovy příjmy v minulém roce.

Na každém schváleném účtu buď z úřadu poznamenán den a číslo schvalovacího usnesení.

§ 215

Když poručenec nabyl zletilosti a vyřízen byl konečný účet, buďte dřívějšímu poručenci na jeho žádost vydány veškeré účty podané poručníkem s doklady. Skládá-li se účet z několika archů, buď nití protažen a tato upevněna na posledním listu soudní pečetí. O vydaných účtech a jejich přílohách buď sepsán přesný seznam a tento ve spisovně uschován, když příjemce vlastní rukou potvrdil na něm příjem.

Účty, které se vztahují na jmění několika poručenců, mohou býti vydány jen, když poručenstvo nade všemi přestalo, na stvrzenku vydanou všemi společně.

Z poručenství vystupující poručenci mohou poručníka zprostiti, aby podal soudu konečný účet.

§ 216

Když se skončilo poručenství a byl vyřízen závěrečný účet, nemohou býti již z úřední moci, nýbrž jen sporným řízením vyšetřeny a rozhodnuty spory o poručenských úkonech, pokud podle § 18 vůbec má místo ještě další projednávání.

Vydání jmění

§ 217

Jakmile nezletilý nabude vlastní správy jmění, má mu soud vydati jeho jmění, není-li zákonné překážky, a pokud jest v rukou poručníkových, tomuto uložiti, aby je odevzdal a se o tom vykázal v přiměřené lhůtě. Sepsaný seznam jmění a vyřízené účty jsou při tom podkladem.

Kdyby však svéprávnosti nabyvší nezažádal do tří měsíců za vydání jmění nalézajícího se v sirotčí pokladně, buď vyzván soudem, aby je převzal do lhůty, kterou soud určí, s upozorněním, že jinak bude jeho jmění ze sirotčí pokladny odevzdáno do schovací pokladny. Toto vyzvání buď jemu osobně dodáno a, nevyhoví-li mu, jmění odevzdáno schovacímu úřadu, čímž zaniká povinnost soudu, starati se o uložení hotových peněz anebo vybírání úroků z jistin již uložených. Je-li bývalý poručenec neznámého pobytu, anebo nemůže-li mu býti doručeno vyzvání, může sice býti vyzván vyhláškou, aby jmění převzal, ale nemůže nic změněno býti v uschování a správě jeho jmění, nevyhoví-li tomuto příkazu.

§ 218

Vydávají-li se úschovy vojenským osobám od četaře níže, ať jsou ve skutečné službě či na dovolené, soud buď pamětliv předpisu, že těmto osobám nesmí býti vydána nižádná částka na jistině bez povolení vojenského velitelstva.

Neobdrží-li tudíž takové vojenské osoby přes to, že nabyly zletilosti, povolení, aby přijaly své jmění, má jím soud naložiti jako jměním nezletilcovým, dokud tato překážka trvá.

§ 219

Předpisů tohoto oddílu buď dbáno také v opatrovnických věcech. Soud má však u nepřítomných, jejichž brzký návrat lze očekávati, k tomu přihlížeti, aby jim nebylo bez potřeby po návratu překáženo uložením jmění zatím vykonaným snadno jím nakládati.

Čtvrtá část

O péči o svěřenství (§ 220-256)

§ 220

zrušen

§ 221

zrušen

§ 222

zrušen

§ 223

zrušen

§ 224

zrušen

§ 225

zrušen

§ 226

zrušen

§ 227

zrušen

§ 228

zrušen

§ 229

zrušen

§ 230

zrušen

§ 231

zrušen

§ 232

zrušen

§ 233

zrušen

§ 234

zrušen

§ 235

zrušen

§ 236

zrušen

§ 237

zrušen

§ 238

zrušen

§ 239

zrušen

§ 240

zrušen

§ 241

zrušen

§ 242

zrušen

§ 243

zrušen

§ 244

zrušen

§ 245

zrušen

§ 246

zrušen

§ 247

zrušen

§ 248

zrušen

§ 249

zrušen

§ 250

zrušen

§ 251

zrušen

§ 252

zrušen

§ 253

zrušen

§ 254

zrušen

§ 255

zrušen

§ 256

zrušen

Pátá část

O osvojení, legitimaci a propuštění z otcovské moci (§ 257-266)

Osvojení

§ 257

Přijetí za dítě (osvojení) může se státi jen písemnou nebo soudní dohodou mezi osvojitelem aneb osvojitelkou a osvojencem, anebo jeho řádným zástupcem.

Je-li osvojené dítě nezletilé, vyžaduje se svolení jeho manželského otce a, není-li ho, svolení matčina, poručníkova a sborového soudu první stolice příslušného podle ustanovení jurisdikční normy.

Zletilý osvojenec musí sám svoliti k osvojení a, je-li jeho manželský otec naživu, také vykázati jeho souhlas.

§ 258

V případech, ve kterých se vyžaduje soudního svolení k osvojení, buď podána žádost u poručenského soudu, který vykoná potřebná šetření o rodinných poměrech a stáří osvojitelovu, neb osvojitelčinu a osvojencovu a je, není-li sám příslušným sborovým soudem první stolice, tomuto předloží s listinou o osvojení sepsanou se zúčastněnými nebo se zápisem o něm sepsaným k rozhodnutí připojiv svůj posudek.

§ 259

Pokud má při osvojení nebo při legitimaci nemanželských dětí spolupůsobiti soud, jest k tomu příslušný poručenský neb opatrovnický soud, byl-li pro osobu, která má býti osvojena neb legitimována, již ustanoven poručník aneb opatrovník, jinak však okresní soud, u něhož m osvojitel, osvojitelka, neb otec nemanželského dítěte, které má býti legitimováno, svůj obecný soud ve sporných věcech.

§ 260

Odepře-li sborový soud první stolice potvrditi osvojení, lze si stěžovati k vyššímu soudu.

§ 261

Bezpředmětný.

§ 262

Že bylo osvojení potvrzeno, buď zapsáno sborovým soudem do soudního protokolu, listina o tom zřízená zúčastněnými tamtéž do soudního uschování vzata a osvojitel neb osvojitelka, jakož i osvojenec anebo jeho zástupce o potvrzení osvojení buď přímo, nebo jestliže zakročili jiným soudem, tímto zpraveni.

Legitimace milostí

§ 263

Rodiče nemanželského dítěte mohou zažádati za jeho legitimaci milostí vlády jen se svolením dítěte, anebo, je-li nezletilé, se svolením poručenského soudu, který vyslechne poručníka, než svolení udělí.

§ 264

Žádost buď podle různosti případů jako při osvojení buď (podle § 258 nebo podle § 259) předložena sborovému soudu první stolice, od tohoto však prostřednictvím vyššího soudu, který připojí své vyjádření, ministru spravedlnosti, který podá posudek o tom vládě, neshledá-li, že proti povolení žádosti jest nějaká překážka.

§ 265

Rozhodnutí vlády oznámí se stranám soudem a má právní účinnosti ode dne, kdy se stalo; spolu má soud zaříditi, aby bylo poznamenáno v rodné knize.

Propuštění z otcovské moci

§ 266

O propuštění z otcovské moci má otec v případech, ve kterých jest podle § 174 ob. zákona občanského třeba soudního schválení, své prohlášení učiniti u soudu, pod jehož pravomocí jest.

Šestá část

O dobrovolném odhadu a dražbě (§ 267-280)

§ 267

Každý má na vůli dáti svůj majetek jak soudně odhadnouti, tak i veřejnou dražbou prodati.

Zevrubnější ustanovení o příslušnosti:
a) k odhadu:

§ 268

Za odhad nemovitostí může býti žádáno jen u reální instance příslušné podle ustanovení jurisdikční normy, za odhad svršků u každého okresního soudu, v jehož okrese jsou.

b) k dražbě:

§ 269

Za dobrovolnou dražbu nemovitostí zažádati jest u reální instance, přičemž dlužno prokázati neomezené vlastnictví žádajícího, za dražbu pohledávky, pro niž není zástavního práva, u okresního soudu, v jehož okrese jest věřitel. Za dražbu pohledávek zajištěných na nemovitostech může žádáno býti jak u reální instance, tak u okresního soudu, v jehož okresu bydlí věřitel.

Jiné movité věci se prodají jen tehdy v dražbě soudem, náležejí-li do pozůstalosti dosud neodevzdané, ke svěřenství nebo ke jmění nezletilého neb opatrovance. Kromě těchto případů žádáno buď za jejich dražbu u politického úřadu podle zvláštních předpisů o tom platných.

Výkon notáři neb obecnými starosty

§ 270

V zemích, kde platí notářský řád, může býti podle ustanovení v něm obsažených svěřeno veřejnému notáři vykonati odhad a dražbu jak movitých, tak i nemovitých věcí.

K odhadu a dražbě movitých věcí může býti použito též obecních starostů.

Odhad a dražba státních nemovitostí

§ 271

Nemovitosti, které patří státu, mohou býti správními úřady odhadnuty a dražbou prodány.

Jak se vykonávají

§ 272

Při dobrovolném odhadu a dražbě budiž dbáno co do způsobu jejich výkonu ustanovení soudního řádu a předpisů dražebního řádu, pokud není tu výjimka stanovena.

Zejména odhadu

§ 273

Znalci potřební k dobrovolným odhadům buďte zvoleni od soudu z úřední moci nehledíc k návrhu stran.

§ 274

Odhady, které byly vykonány na žádost vlastníkovu, nemohou míti účinek proti jiné osobě, která nebyla o tom dříve zpravena.

Dražba

§ 275

Dobrovolnou dražbu dlužno na vlastníkovu žádost i bez předcházejícího odhadu povoliti, ale vždy musí vlastník určitě udati vyvolací cenu.

§ 276

K dobrovolným dražbám buď, pokud není účastníky nic jiného ustanoveno, nařízen jen jediný dražební rok a nebuď žádné podání přijato pod vyvolací cenou.

Ve výměru, kterým se nařizuje dražba, buď vždy také vysloveno, jak se naloží výtěžkem.

Zvláštní opatrnosti při dražbě nemovitých věcí

§ 277

Při dražbě nemovitostí má soud zejména nad tím bdíti, aby podmínky prodeje byly určitě a zřetelně vysloveny a nebyly navrhovány nedovolené nebo neplatné smlouvy.

Ve vyhlášce má býti udáno jméno prodávajícího, předmět dražby a vyvolací cena a výslovně poznamenáno, že se dražba koná na dobrovolnou žádost vlastníkovu, tudíž že se zachovává věřitelům zajištěným na nemovitosti jejich zástavní právo nehledíc ke kupní ceně. Zpravení a vyzvání zástavních věřitelů, předepsané ve sporném řízení, neplatí při dobrovolných dražbách.

§ 278

Vlastník má na vůli, vyhraditi si schválení prodeje na určitý čas, musí to však býti vysloveno ve vyhlášce. Nestala-li se výhrada, přiklepne se nemovitost tomu, kdo nejvíce podá, nebo, přišel-li jediný kupec, jemu, ale nikoliv pod vyvolací cenou, a koupě pokládá se za ujednanou neodvolatelně.

Soud vyhotoví kupci a prodávajícímu potřebné úřední listiny o vykonaném prodeji.

Jak se naloží dražebním výtěžkem

§ 279

Výtěžek docílený při dražbě, nenařídil-li jinak soud (§ 276), buď od dražebního komisaře ihned, nejpozději však do tří dnů po skončení dražby, uložen u soudu.

Útraty odhadu a dražby

§ 280

Útraty vzešlé odhadem nebo dražbou, zejména poplatky znalců a stravné a cestovné soudního vyslance, jsou-li jaké, buďte od tohoto seznamenány a podle předpisů §§ 112 a 113 soudem určeny.

Sedmá část

O soudních vysvědčeních vůbec, o ověření opisů a podpisů (§ 281-293)

Soudní vysvědčení vůbec

§ 281

O skutečnostech, ze spisů soudu známých, buďtež stranám na žádost vydána úřední vysvědčení, jichž a pokud jich mohou použíti ve svých právních věcech.

§ 282

Vysvědčení o zákonu platném v československém státě buďte vydána ministrem spravedlnosti těm, kdo jich potřebují, aby v cizině svá práva uplatňovali nebo hájili. V takových vysvědčeních buď označen přesně zákon nyní platný a jeho podstatný obsah uveden jeho vlastními slovy, ale buď se vystříháno výkladu nebo použití zákona na určitý právní případ.

Ověření (vidimace) opisů

§ 283

Že souhlasí soudně nebo mimo soud vyhotovené spisy s předloženým prvopisem, může potvrditi úředník k tomu určený bez zvláštního povolení soudu.

§ 284

Opis, který má býti potvrzen jako správný, musí býti co nejpečlivěji porovnán s prvopisem. Oba musí co možná přesně se spolu srovnávati i v pravopisu, v rozdělovacích znaménkách, zkratkách a druhu písma. Jsou-li místa v prvopisu změněna, vyškrtnuta, vepsána nebo na okraji připojena, buď to uvedeno v opisu anebo v úředním vysvědčení na něm připojeném. V tomto buď také uvedena tato jejich vlastnost, jsou-li listiny roztrhány anebo nápadně podezřelé svým vnějškem. Úřední vysvědčení musí dále uvésti, zda listina, z níž byl opis učiněn, jest prvopis či sama jen ověřený opis a jakým kolkem jest opatřena, pak místo, kde předložený prvopis jest, anebo jméno osoby, která jej předložila, a den, kdy potvrzení se stalo, od úředníka býti podepsáno a soudní pečetí opatřeno.

Ověřování

§ 285

Za ověření pravosti písma neb podpisu na původní listině musí býti vždy žádáno ústně nebo písemně u soudu samého. Soud vyslechne žadatele osobně do zápisu, zda uznává písmo nebo podpis na listině za svůj. Není-li vydavatel listiny osobně znám soudnímu úředníku, musí si soud přibrav dva úplně hodnověrné svědky zjednati jistotu o tom, že jest ten, za kterého se vydává. Vysvědčení vyhotoví se ve formě předepsané pro jiné úřední listiny na listině, předložené k ověření samé. Nezná-li soudce jazyka, ve kterém jest listina sepsána, buď k ověření přivzat tlumočník, který soudu udá podstatný obsah písemnosti.

§ 286

Listinám soudu první stolice, jichž má býti použito v cizině, buď na žádost stran připojeno potřebné ověření vyšších úřadů.

Ověření překladů

§ 287

Že překlad souhlasí s prvopisem buď dosvědčeno tlumočníkem zřízeným od soudu.

§ 288

Jak a kde mají býti ustanoveni stálí přísežní tlumočníci, určuje se zvláštními předpisy.

Pro jednotlivé případy, ve kterých nemůže býti překlad zhotoven žádným stálým tlumočníkem, ustanoví překladatele soud první stolice a vezme ho do přísahy.

§ 289

Na konci překladu dosvědčí tlumočník, že přesně souhlasí s původní listinou, dovolávaje se své přísahy, poznamená rok a den vyhotovení překladu a potvrdí toto vysvědčení svým podpisem a svou pečetí. Má-li býti použito listiny mimo místo, kde tlumočník má své bydliště, buď jeho podpis ověřen od soudu, u něhož jest ustanoven, že jest jako tlumočník vzat soudem do přísahy.

§ 290

Stálí přísežní znalci mají vyhotoviti stranám i bez zvláštního soudního příkazu za plat překlady, kterých žádají. Překladatelovy poplatky buď též určeny soudem, nestane-li se o nich dohoda mezi ním a stranou.

§ 291

Soudy jsou oprávněny žádati, je-li třeba, od stálých přísežných tlumočníků i bezplatné překlady, jichž potřebují v úředním jednání.

§ 292

Překlady tlumočníka přísežně ustanoveného u soudu buďtež pokládány tímto, jakož i jinými soudy a úřady za správné. Straně, která prohlašuje překlad za nesprávný, musí však býti dovoleno, své tvrzení prokázati dvěma nebo několika znalci podle předpisů soudního řádu.

Sepisování listin o právních jednáních

§ 293

Pokud soudy v místech, kde není veřejných notářů, mají sepisovati listiny o právních jednáních, určují zvláštní předpisy.