138/1973 Sb. znění účinné od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2001
138
ZÁKON
ze dne 31. října 1973
o vodách (vodní zákon)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1-3)
§ 1 Účel zákona Povrchové a podzemní vody jsou jedním ze základních surovinových zdrojů, tvoří důležitou složku přírodního prostředí a slouží k zabezpečování hospodářských a ostatních celospolečenských potřeb. Účelem tohoto zákona je všestranně chránit vody pro jejich nenahraditelnost a celospolečenský význam, plánovitě řídit jejich odběry a jiné nakládání s nimi tak, aby byla zabezpečena rovnováha mezi potřebou vody a kapacitou vodních zdrojů, pečovat o jejich čistotu a nejhospodárnější využití, zajišťovat ochranu před povodněmi a dbát přitom ochrany přírody, rekreace, plavby a ostatních důležitých zájmů společnosti. Ochrana a zachování vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů je veřejným zájmem.
§ 2 Povrchové a podzemní vody (1) Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; podzemními vodami jsou vody v zemských dutinách a zvodnělých vrstvách zemských. Práva k těmto vodám upravuje tento zákon.
(2) Za povrchové ani podzemní vody se nepovažují přírodní léčivé vody a přirozeně se vyskytující minerální stolní vody, jakož i vody, které jsou podle horních předpisů vyhrazenými nerosty a vodami důlními (dále jen "zvláštní vody").
(3) Na zvláštní vody se vztahuje tento zákon, jen pokud tak výslovně stanoví.
§ 3 Směrný vodohospodářský plán Směrný vodohospodářský plán republiky je základním podkladem pro vodohospodářská opatření všech odvětví národního hospodářství, pro vodohospodářská opatření při územním plánování, podkladem pro vodohospodářské rozhodování a jedním ze základních podkladů pro hospodaření vodami a pro vypracování dlouhodobých výhledů odvětví, která mají požadavky na vodní zdroje nebo jinak ovlivňují hospodaření s vodou, popřípadě jejich jakost. Součástí směrného vodohospodářského plánu je státní vodohospodářská bilance zásob povrchových a podzemních vod a jejich jakosti.
ČÁST DRUHÁ NAKLÁDÁNÍ S VODAMI (§ 4-16)
Oddíl 1 Základní povinnosti při nakládání s vodami (§ 4)
§ 4 (1) Při nakládání s povrchovými a podzemními vodami je nutno dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a národohospodářsky účelné využívání a pečovat o to, aby nedocházelo k porušování vodohospodářských ani jiných důležitých zájmů společnosti.
(2) Organizace, které nakládají s povrchovými, popřípadě podzemními vodami, jsou povinny provádět účinné úpravy v technologii výroby tak, aby bylo dosaženo co nejracionálnějšího a opětovného využití vody a zajištěna obnova, popřípadě zlepšení jakosti vody, a pokud spravují vodohospodářská díla nebo zařízení, umožňující toto nakládání, jsou povinny řádně o ně pečovat.
(3) Při výstavbě obytných souborů, nových závodů a obdobných zařízení, popřípadě při jejich rekonstrukcích jsou investorské organizace povinny zabezpečit i jejich zásobování vodou a odvádění, čištění, popřípadě jiné zneškodňování odpadních vod z nich tak, aby nebyla ohrožena jakost povrchových a podzemních vod; splnění této povinnosti jsou povinny zajišťovat investorské organizace a plánovací orgány již při plánování uvedených investičních akcí. Bez splnění povinností uvedených v prvé větě výstavba nebo rekonstrukce nesmí být schválena, povolena ani uskutečněna.
Oddíl 2 Nakládání s vodami bez povolení nebo souhlasu (§ 5-7)
§ 5 Obecné užívání povrchových vod (1) Každý může bez povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu odebírat povrchovou vodu pro drobnou vlastní potřebu, popřípadě ji jinak užívat, pokud k takovým odběrům, popř. užívání není třeba zvláštního technického zařízení. Rovněž není třeba povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu k zachycování povrchové vody jednoduchými zařízeními ( § 38 odst. 2) na jednotlivých nemovitostech nebo ke změně jejího přirozeného odtoku za účelem ochrany uvedených nemovitostí proti škodlivým účinkům těchto vod.
(2) Při užívání vod podle odstavce 1 se nesmějí poškozovat břehy, vodohospodářská díla a zařízení, zařízení pro chov ryb, ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných.
(3) Vodohospodářský orgán může užívání vod podle odstavce 1 bez náhrady upravit, omezit, popř. zakázat, vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti, bezpečnost osob nebo vodohospodářských děl, popř. zařízení, ochrana rybářství, nebo dochází-li při něm k porušování ustanovení odstavce 2.
§ 6 Užívání povrchových vod k plavbě a k plavení dříví (1) K užívání povrchových vod k plavbě a plavení dříví není třeba povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu. Přitom se však nesmějí poškozovat břehy, vodohospodářská díla a zařízení, zařízení pro chov ryb, porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných.
(2) Vypouštět vody z plavidel do povrchových vod lze jen tehdy, pokud odpovídají ukazatelům přípustného stupně znečištění ( § 23 odst․ 2). Provozovatel plavidla je povinen zabránit úniku oleje, pohonných látek, popele nebo jiných škodlivých látek z něho do povrchových vod, opatřit za tím účelem plavidlo potřebným zařízením a udržovat je ve stavu schopného řádného provozu.
(3) Správci přístavů jsou povinni zabezpečovat, aby škodlivé látky uvedené v odstavci 2 mohly být z plavidla odstraňovány tak, aby se zabránilo jejich vniknutí do povrchových vod.
(4) Ústřední vodohospodářský orgán České socialistické republiky a ústřední vodohospodářský orgán Slovenské socialistické republiky (dále jen "ústřední vodohospodářský orgán republiky") může v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a s dotčenými ústředními orgány státní správy republiky podrobněji upravit, omezit nebo zakázat užívání vod k plavbě a k plavení dříví, vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti, popřípadě podrobněji upravit povinnosti stanovené v odstavcích 2 a 3.
(5) Péče o splavnost vodních toků a budování vodních cest přísluší ústřednímu vodohospodářskému orgánu republiky s výjimkou vodních cest dopravně významných. Věci plavebního provozu a působnosti orgánů státní správy ve věcech plavby upravují zvláštní předpisy.
§ 7 Užívání důlních vod (1) Užívání důlních vod pro vlastní potřebu důlních organizací nevyžaduje povolení vodohospodářského orgánu.
(2) Pokud důlní organizace nepotřebují důlní vody k vlastnímu provozu, jsou povinny umožnit odběr nebo jiné užívání pro ně nepotřebného množství vody těm, jimž k tomu dal vodohospodářský orgán povolení [ § 8 odst. 1 písm. e)].
§ 8 Povolení k nakládání s vodami (1) Povolení vodohospodářského orgánu je třeba:
a) k odběru povrchových vod a k jinému jejich užívání, pokud nejde o jejich užívání podle § 5 až 7,
b) k odběru podzemních vod a k jinému jejich užívání,
c) k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních,
d) k vypouštění zvláštních vod ( § 2 odst. 2), s výjimkou vod důlních, do vod povrchových nebo podzemních; vypouštění důlních vod upravují zvláštní předpisy,
e) k odběru nebo užívání důlních vod, které důlní organizace nepotřebují k vlastnímu provozu ( § 7 odst. 2); povolení vydává vodohospodářský orgán v dohodě s příslušným báňským úřadem.
(2) Povolení podle odstavce 1 písm. a) není třeba, jde-li o jednorázový odběr vod v případech obecného nebezpečí. Povolení není rovněž třeba k užívání povrchových vod při cvičení ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů; v těchto případech postupují ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory v dohodě s okresním národním výborem obdobně podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky.
(3) Vodohospodářský orgán v povolení stanoví účel a dobu, pro kterou povolení vydává, a jeho rozsah; podle potřeby stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých povolení uděluje.
(4) Pokud vodohospodářský orgán nestanovil jinak, přecházejí práva a povinnosti vyplývající z povolení, které bylo uděleno pro účel spojený s užíváním určitého nemovitého majetku, na dalšího nabyvatele, popřípadě uživatele takového majetku, pokud bude nadále tento majetek sloužit účelu, pro který bylo povolení uděleno. Další nabyvatelé, popřípadě uživatelé jsou povinni oznámit vodohospodářským orgánům, že došlo k převodu nebo přechodu majetku, s nímž bylo spojeno povolení, a to do dvou měsíců ode dne jeho převodu.
§ 9 Povolení k vodohospodářským dílům (1) Ke zřízení vodohospodářských děl ( § 38) , k jejich změnám a zrušení je třeba povolení vodohospodářského orgánu.
(2) Vodohospodářský orgán v povolení vodohospodářského díla stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých se uděluje. Podle potřeby uloží žadateli o povolení zřídit vodní značku (cejch), popřípadě předložit mu ke schválení návrh manipulačního nebo provozního řádu vodohospodářského díla.
(3) Povolení vodohospodářského díla je současně rozhodnutím o přípustnosti stavby podle zákona o stavebním řádu. Stavební úřad dává k těmto dílům souhlas podle zvláštních předpisů pouze z hlediska zajištění souladu s územními plány a územními rozhodnutími.
(4) U vodohospodářských děl přísluší vodohospodářským orgánům působnost stavebních úřadů podle stavebního řádu, s výjimkou působnosti ve věcech vyvlastnění. Vodohospodářský orgán, který je příslušný k povolení vodohospodářského díla, rozhoduje též o jeho uvedení do trvalého provozu (užívání) podle zvláštních předpisů.
(5) Zanikne-li povolení udělené podle § 8 odst. 1, rozhodne vodohospodářský orgán o podmínkách dalšího trvání, popřípadě zrušení vodohospodářského díla, které umožňovalo povolené nakládání s vodou.
§ 10 Povolení k některým činnostem Povolení vodohospodářského orgánu je třeba:
a) k vysazování, kácení a odstraňování stromů a keřů v zátopových územích ( § 13 odst. 2),
b) k těžbě písku, štěrku, bahna s výjimkou léčivého bahna, valounů apod. (dále jen "říční materiál") z koryt vodních toků,
c) ke geologickým a hydrogeologickým pracím v zátopových územích a ochranných pásmech ( § 19),
pokud tyto činnosti nevykonává organizace spravující vodní tok v souvislosti s jeho správou.
§ 11 Změny a zrušení povolení Vodohospodářský orgán může z vlastního podnětu nebo na návrh po provedeném řízení jím vydané povolení změnit, popřípadě zrušit:
a) vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti,
b) dojde-li ke změně skutečností rozhodnutých pro udělení povolení, zejména přesahuje-li rozsah povolení trvale potřebu oprávněného,
c) nedodržuje-li oprávněný opětovně podmínky povolení, popřípadě povinnosti stanovené v něm vodohospodářským orgánem,
d) nevyužívá-li oprávněný povolení bez zvláštního důvodu po dobu delší 2 let,
e) dochází-li při povolené činnosti k porušování ustanovení tohoto zákona nebo k podstatnému poškozování oprávněných zájmů jiných.
§ 12 Zánik povolení (1) Povolení vodohospodářských orgánů uvedená v § 8 odst. 1, popřípadě v § 10 písm. b) zanikají:
a) uplynutím doby, na kterou byla udělena,
b) zánikem vodohospodářského díla, umožňujícího povolené nakládání s vodou, pokud vodohospodářský orgán do jednoho roku po zániku díla nestanoví lhůtu k obnovení díla; v tomto případě povolení zaniká marným uplynutím této lhůty,
c) zánikem organizace, popřípadě smrtí občana, jimž bylo uděleno, nepřišla-li práva a povinnosti vyplývající z povolení na jejich právní nástupce podle § 8 odst. 4.
(2) Povolení k vodohospodářským dílům ( § 9) a k některým činnostem ( § 10) zanikají, nepřikročí-li oprávněný k jejich provádění do 2 let od vydání povolení, popřípadě v delší lhůtě, kterou vodohospodářský orgán v povolení stanovil.
§ 13 (1) Souhlasu vodohospodářského orgánu je třeba ke stavbám, zařízením, popřípadě činnostem, k nimž není přeba jeho povolení, které však mohou ovlivnit vodní poměry, a to:
a) ke stavbám a zařízením ve vodních tocích a v jejich korytech a na pozemcích při nich,
b) ke zřizování dálkových potrubí, skladů, nádrží a skládek látek, ohrožujících jakost vody, ke stavbám umožňujícím podzemní skladování látek v zemských dutinách a ke stavbám komunikací,
c) ke změnám staveb a zařízení uvedených pod písm. a) a b),
d) k umisťování (kotvení apod.) zařízení nesloužících plavbě ani ke správě vodního toku na vodních tocích mimo obvod přístavů,
e) ke stavbám a k dobývání nerostů, jakož i k zemním pracím v zátopových územích, v chráněných oblastech přirozené akumulace vod ( § 18),a v povodích vodárenských toků v ochranných pásmech ( § 19),
f) k zasypávání odstavených ramen vodních toků a výmolů,
g) ke stavbám ve vzdálenosti do 15 m od vzdušné paty ochranné hráze vodního toku.
Vodohospodářský orgán může stanovit podmínky, za kterých souhlas uděluje.
(2) Zátopová území a rozsah pozemků uvedených v odstavci 1 písm. a) stanoví na návrh správce toku vodohospodářský orgán a oznamuje je příslušným stavebním úřadům a dotčeným místním národním výborům.
(3) Orgány, vydávající podle jiných předpisů povolení ke stavbám, zařízením nebo činnostem, uvedeným v odstavci 1, nevydají povolení, pokud jim žadatel nepředloží souhlas vodohospodářského orgánu.
(4) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba k dočasným stavbám, zařízením, popřípadě činnostem, jichž je třeba při cvičení ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů; v těchto případech postupují ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory v dohodě s okresním národním výborem obdobně podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky.
(5) O zániku platnosti souhlasu ke stavbám nebo zařízením platí obdobně § 12 odst. 2. O zániku platnosti souhlasu k činnostem uvedeným v odstavci 1 písm. d) a e) platí obdobně § 12 odst. 1.
§ 14 (1) Při investiční činnosti kteréhokoliv odvětví národního hospodářství je investor již ve stadiu zpracování přípravné dokumentace nebo jejích změn povinen požádat příslušný vodohospodářský orgán o vyjádření, zda je plánovaná investice z vodohospodářského hlediska možná, popřípadě za jakých podmínek. Investor je povinen k žádosti o schválení projektového úkolu připojit vyjádření vodohospodářského orgánu.
(2) Vyjádření vodohospodářského orgánu je třeba k přípravě změn ve výrobním procesu nebo v rozsahu výroby a ke změně a úpravě vodohospodářských děl, i když se tyto změny a úprava neprojeví v investiční oblasti, ale ovlivňují vodní hospodářství.
(3) Vyjádření nenahrazuje povolení ani souhlas a není rozhodnutím podle předpisů o správním řízení.
Oddíl 6 Ochrana rybářství a rekreace (§ 15)
§ 15 (1) Při projektování , výstavbě, správě, provozu a údržbě vodohospodářských děl, při nakládání s povrchovými vodami a při těžbě říčního materiálu z koryt vodních toků je třeba přihlížet k potřebám a ochraně rybářství a rekreace.
(2) Náklady na řízení a opatření na ochranu rybářství u nově budovaných vodohospodářských děl nese jejich investor. Náklady na odstranění zařízení škodlivých rybářství u vybudovaných vodohospodářských děl hradí ten, kdo žádá o jejich odstranění. Vodohospodářský orgán může se zřetelem na zvláštní okolnosti rozhodnout jinak.
(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy a rybářským svazem republiky stanovit vyhláškou podrobnosti o výstavbě zařízení, o jiných opatřeních na ochranu rybářství a o úhradě příslušných nákladů, jakož i k provádění odstavce 1.
(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může po projednání s příslušnými ústředními orgány státní správy upravit užívání vodních toků k rekreaci a vymezit přitom oprávnění a povinnosti orgánů, organizací a občanů.
Oddíl 7 Opatření při nedostatku vody (§ 16)
§ 16 (1) Vyžadují-li to důležité zájmy společnosti, zejména je-li přechodný nedostatek vody, může vodohospodářský orgán bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou nakládání s vodami, povolené podle § 8 odst. 1, popřípadě toto nakládání omezit nebo i zakázat. Takováto opatření provede po projednání s dotčenými organizacemi, pokud to mimořádnost situace nevylučuje.
(2) Dojde-li k mimořádnému omezení nebo znemožnění odběrů povrchové nebo podzemní vody, povolených podle § 8 odst. 1 písm. a) nebo b), které vede k vážnému ohrožení důležitých zájmů společnosti, je vodohospodářský orgán povinen učinit v dohodě s příslušnými orgány opatření k nápravě. Přitom může též rozhodnout o tom, kdo, jakým způsobem a v jakém rozsahu je povinen provést opatření k zajištění náhradního odběru vody, popřípadě k jejímu dovážení. Úhradu nutných nákladů spojených s uloženými opatřeními může vodohospodářský orgán požadovat na tom, kdo mimořádné omezení nebo znemožnění odběru způsobil. Rozhodnutí vodohospodářského orgánu se nedotýká odpovědnosti k náhradě škody toho, kdo takové omezení nebo znemožnění odběrů vody způsobil.
ČÁST TŘETÍ OCHRANA VOD (§ 17-27)
Oddíl 1 Ochrana přirozené akumulace vod a vodních zdrojů (§ 17-21)
§ 17 Zlepšování vodohospodářských poměrů (1) Správci (vlastníci, uživatelé) zemědělských nebo lesních pozemků a rybníků jsou povinni obhospodařovat je takovým způsobem, který by nejen uchovával vodohospodářsky vhodné podmínky z hlediska množství a jakosti vod, ale i napomáhal ke zlepšení vodohospodářských poměrů. Zejména jsou povinni zabraňovat nepříznivým odtokovým poměrům, splavování půdy a dbát o udržování půdní vláhy a zlepšování retenční schopnosti rybníků.
(2) Vodohospodářský orgán může po projednání s dotčenými orgány správcům (vlastníkům, uživatelům) zemědělských a lesních pozemků a rybníků uložit, která opatření, směřující ke splnění povinností uvedených v odstavci 1, mají provést.
§ 18 Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (1) Oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod, může vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky (dále jen "vláda republiky") stanovit za chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále jen "chráněné vodohospodářské oblasti").
(2) Vláda republiky, při stanovení chráněných vodohospodářských oblastí upraví, popřípadě zakáže činnosti, které v nich ohrožují vodohospodářské poměry.
§ 19 Ochranná pásma (1) Ochrannými pásmy se pro účely tohoto zákona rozumějí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových nebo podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou (dále jen "vodní zdroj").
(2) Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma prvního stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma druhého stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodohospodářským orgánem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.
(3) Ochranná pásma stanoví, změní nebo zruší rozhodnutím vodohospodářský orgán na návrh nebo z vlastního podnětu. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí vodohospodářského orgánu o stanovení nebo změně ochranného pásma vznikne věcné břemeno k dotčeným nemovitostem; práva a povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na právní nástupce oprávněných a povinných osob. Návrh na stanovení ochranných pásem je povinen podat ten, kdo žádá o povolení k odběru vody z vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde je návrh povinen podat vlastník nádrže. Návrh na změnu ochranných pásem podává podle potřeb zajištění ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje ten, kdo má povolení k odběru vody z tohoto vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde návrh na změnu podává vlastník nádrže. Pravomocné rozhodnutí o stanovení, změně nebo zrušení ochranného pásma zašle vodohospodářský orgán příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení záznamu v katastru nemovitostí.
(4) V ochranných pásmech je zakázáno provádět činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Tyto činnosti stanoví vodohospodářský orgán po projednání s dotčenými orgány státní správy v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranného pásma podle odstavce 3. Vodohospodářský orgán může též v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem po projednání s dotčenými orgány státní správy omezit užívání nemovitostí a stanovit podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.
(5) Vlastník nemovitosti, případně osoba, která k ní vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů, má nárok na náhradu za prokázané omezení užívání nemovitosti v ochranných pásmech.
(6) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech a náhrady za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech nese ten, kdo má povolení k odběru vody z vodního zdroje, pro který se stanoví ochranná pásma, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese vlastník vodárenské nádrže.
(7) Nedojde-li mezi vlastníkem nemovitosti, případně osobou, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů, a tím, kdo je povinen poskytnout náhradu za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech (odstavec 6), k dohodě o její výši, rozhodne o její výši na návrh vlastníka nemovitosti nebo osoby, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů, nebo toho, kdo je povinen poskytnout náhradu, soud.
(8) Ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem.
§ 20 Vodárenské toky a jejich povodí (1) Vodárenské toky jsou úseky vodních toků zvlášť určené jako zdroje vody k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou. Vodohospodářské orgány jsou povinni při rozhodování, týkajícím se těchto toků, přihlížet k jejich určení a dbát o postupné odstraňování jejich dosavadního znečišťování.
(2) Vodárenské toky a jejich povodí stanoví vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky po projednání s dotčenými ústředními orgány státní správy. Přitom může stanovit, že stavby nebo provozování některých činností v povodí vodárenských toků vyžadují povolení, popřípadě souhlasu vodohospodářského orgánu.
§ 21 Úhrada nákladů Pokud není stanoveno jinak ( § 19 odst. 6), řídí se úhrada nákladů na opatření, která byla uložena podle § 17 až 20 k ochraně jakosti nebo zdravotní nezávadnosti povrchových nebo podzemních vod, zvláštními předpisy. Na náklady na opatření, která byla uložena z jiných důvodů než k ochraně jakosti nebo zdravotní nezávadnosti povrchových nebo podzemních vod, může vodohospodářský orgán, který je uloží, poskytnout příspěvek, jestliže by jejich vynaložení pro toho, kdo je má nést, znamenalo zvlášť citelnou újmu; vodohospodářský orgán však příspěvek neposkytne, jde-li současně o opatření k využití zemědělských pozemků podle předpisů o ochraně zemědělského půdního fondu, která provádějí správci (vlastníci, uživatelé) pozemků na vlastní náklad.
Oddíl 2 Ochrana jakosti povrchových a podzemních vod (§ 22-27)
§ 22 Odpadní vody (1) Za odpadní vody se považují vody použité v sídlištích, obcích, domech, závodech, ve zdravotnických zařízeních a jiných objektech či zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.
(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může podrobněji vymezit, které vody se podle odstavce 1 považují za vody odpadní.
§ 23 Vypouštění odpadních a zvláštních vod do vod povrchových a podzemních (1) Kdo vypouští odpadní nebo zvláštní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen dbát, aby jakost povrchových nebo podzemních vod nebyla ohrožena nebo zhoršena. Za tím účelem je povinen zejména zajišťovat zneškodňování vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku a měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vodohospodářského orgánu. Výsledky těchto měření je povinen předávat vodohospodářskému orgánu, který rozhodnutí vydal. Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit místo a způsob měření objemu vypouštěných odpadních vod a míry jejich znečištění a stanovit četnost předkládání výsledků těchto měření.
(2) Při povolování vypouštění odpadních a zvláštních vod ( § 8) je vodohospodářský orgán vázán ustanoveními tohoto zákona, ukazateli přípustného stupně znečištění vod a dalšími právními předpisy.
(3) Vláda nařízením stanoví ukazatele přípustného znečištění vod a jejich hodnoty a vymezí případy, kdy na základě rozhodnutí vodohospodářského orgánu mohou být vypouštěny odpadní a zvláštní vody s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod.
(4) Vyžadují-li to nutné zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit hodnoty ukazatelů přípustného stupně znečištění vod nižší, případně stanovit i další ukazatele a jejich hodnoty. Vodohospodářský orgán může po časově omezenou dobu povolit vypouštění odpadních a zvláštních vod s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod. Při rozhodování vodohospodářský orgán postupuje v souladu s nařízením vlády vydaným podle odstavce 3.
§ 24 Vypouštění vod do veřejných kanalizací (1) Veřejné kanalizace jsou určeny k hromadnému odvádění, popřípadě i zneškodňování odpadních a srážkových vod z obcí a sídlišť. V pochybnostech, zda jde o veřejnou kanalizaci, rozhoduje vodohospodářský orgán.
(2) Provoz veřejné kanalizace se řídí kanalizačním řádem. Kanalizační řád stanoví nejvyšší přípustnou míru znečištění vod vypouštěných do veřejné kanalizace, popřípadě nejvyšší přípustné množství těchto vod a seznam látek, které nejsou odpadními vodami a jejichž vniknutí do veřejné kanalizace musí být zabráněno, popřípadě další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád schvaluje vodohospodářský orgán na návrh žadatele.
(3) Vody, které k dodržení nejvyšší přípustné míry znečištění vyžadují předchozí čištění, mohou být vypouštěny do veřejné kanalizační sítě jen s povolením vodohospodářského orgánu. Vodohospodářský orgán může povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na stupeň odpovídající kanalizačnímu řádu. O změně, popřípadě zrušení tohoto povolení platí ustanovení § 11 obdobně.
(4) Organizace spravující veřejnou kanalizaci smí na ni připojit pouze nemovitosti, popřípadě jejich části a zařízení, v nichž vznikají vody, jejichž znečištění nepřesahuje nejvyšší přípustnou míru znečištění, stanovenou kanalizačním řádem, a nemovitosti, jejich části a zařízení, z nichž bylo vypouštění odpadních vod podle odstavce 3 povoleno.
(5) Dojde-li mezi správcem veřejné kanalizace a tím, kdo žádá o připojení na ni, ke sporu o zřízení přípojky, rozhodne o připojení vodohospodářský orgán.
(6) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může upravit vyhláškou správu a provoz veřejných kanalizací a stanovit všeobecné podmínky pro odvádění odpadních vod těmito kanalizacemi a vydá směrnice pro vypracování návrhů kanalizačních řádů.
§ 25 Ochrana povrchových a podzemních vod před jejich znehodnocováním jinými látkami než odpadními vodami (1) Kdo zachází s látkami, které nejsou odpadními vodami a které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost, povrchových nebo podzemních vod, je povinen dbát zvláštních předpisů, které stanoví, za jakých podmínek lze s takovými látkami zacházet z hlediska ochrany jakosti povrchových a podzemních vod. Není-li zacházení s uvedenými látkami z tohoto hlediska zvláštními předpisy upraveno, je každý, kdo s těmito látkami zachází, povinen učinit taková opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod anebo aby neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost.
(2) Vodohospodářský orgán může v odůvodněných případech povolit z ustanovení druhé věty odstavce 1 výjimky.
(3) Mytí motorových vozidel a provozních mechanismů ve vodních tocích nebo na místech, ze kterých by pohonné hmoty nebo mazadla mohly ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, je zakázáno.
(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy stanovit k ochraně povrchových a podzemních vod podmínky, za kterých lze nakládat s látkami uvedenými v odstavci 1 a za kterých lze povolovat výjimky podle odstavce 2.
§ 26 Havarijní zhoršení jakosti vody (1) Kdo způsobí nebo zjistí mimořádné závažné zhoršení, popřípadě ohrožení jakosti povrchových vod nebo podzemních vod (dále jen "havárie"), je povinen to neprodleně hlásit národnímu výboru, popřípadě orgánu Veřejné bezpečnosti. Organizace, která v souvislosti s porušením kanalizačního řádu ohrozí jakost povrchových vod, je povinna to neprodleně hlásit též organizaci spravující veřejnou kanalizaci.
(2) Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může závažným způsobem ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody na majetku, platí při zabraňování škodlivým následkům havárie přiměřeně ustanovení § 42 odst. 2.
(3) Podrobnosti o hlášení havárií a o spolupráci jednotlivých orgánů a organizací při nich a při odstraňování jejich škodlivých následků stanoví vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ministerstvem vnitra republiky a ministerstvem zdravotnictví republiky.
§ 27 Opatření k nápravě (1) Vodohospodářský orgán uloží tomu, kdo nedovoleným vypouštěním vod nebo nedovoleným nakládáním s látkami škodlivými vodám znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo tímto ohrozí jejich jakost (dále jen "původce závadného stavu"), povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vody (dále jen "opatření k nápravě").
(2) Vodohospodářský orgán uloží podle potřeby ochrany vod opatření k nápravě nabyvateli majetku získaného způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise, a který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku takto získanému je závadný stav vázán. Takto postupuje vodohospodářský orgán v případě, že nabyvatel tohoto majetku jej získal s vědomím ekologické zátěže a byla-li s ním uzavřena zvláštní smlouva nebo byla-li mu poskytnuta sleva z kupní ceny z důvodu závadného stavu, jenž je předmětem opatření k nápravě. Tímto způsobem postupuje vodohospodářský orgán i v případě, existuje-li dosud původce závadného stavu.
(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu nebo nabyvateli majetku podle odstavce 1 nebo 2 přecházejí na jejich právní nástupce.
(4) Nesplní-li opatření k nápravě ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, jeho provedení zabezpečí na náklady toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, příslušný vodohospodářský orgán.
(5) Nelze-li opatření k nápravě uložit podle odstavce 1 a nejedná-li se o případ právního nástupnictví podle odstavce 3 a hrozí-li nebezpečí z prodlení, nezbytná opatření k nápravě zabezpečí příslušný vodohospodářský orgán. V tomto případě vodohospodářský orgán nařídí provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštních předpisů, která je k provedení opatření k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení je jen tato osoba; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(6) Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 nese tyto náklady příslušný okresní úřad.
(7) Vlastníci (uživatelé) majetku, na němž závadný stav vázne, nebo jejichž majetku je nutno použít při odstranění závadného stavu a kteří nejsou těmi, jimž bylo opatření k nápravě uloženo, jsou povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodohospodářským orgánem. Za tím účelem jsou povinni zejména umožnit vstup, popřípadě vjezd na své nemovitosti a strpět omezení obvyklého užívání nemovitostí.
(8) Pro vstup, popřípadě vjezd do objektů a zařízení Armády České republiky, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby České republiky platí zvláštní předpisy.
(9) Ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a vodohospodářský orgán v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou povinni při provádění uložených opatření k nápravě na cizích nemovitostech co nejvíce šetřit práv vlastníků (uživatelů) dotčených nemovitostí a vstup, popřípadě vjezd a zamýšlená omezení obvyklého užívání nemovitostí jim předem oznámit. Po dokončení opatření k nápravě jsou ti, jimž byla opatření k nápravě uložena, povinni na své náklady uvést pozemky do předchozího stavu, pokud se s jejich vlastníky nedohodli jinak; jsou-li opatření k nápravě prováděna na základě nařízení vodohospodářského orgánu podle odstavce 5, hradí tyto náklady příslušný okresní úřad.
(10) Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům (uživatelům) při provádění opatření k nápravě na cizích nemovitostech hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 hradí tuto náhradu příslušný okresní úřad. Právo na náhradu musí být uplatněno u toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, nebo u příslušného okresního úřadu do šesti měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody.
ČÁST ČTVRTÁ PODZEMNÍ VODY A ZÁSOBOVÁNÍ OBYVATELSTVA VODOU (§ 28-30)
§ 28 Podzemní vody (1) Podzemní vody jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním předpisem. K jiným účelům může vodohospodářský orgán povolit použití podzemní vody, jen není-li to na úkor uspokojování uvedených potřeb.
(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky stanoví vyhláškou, ve kterých případech, komu a jakým způsobem jsou povinny:
a) organizace, které při investiční nebo jiné činnosti zjistí podzemní vody, podat o tom zprávu,
b) organizace, užívající podzemní vodu, pravidelně oznamovat údaje o jejích odběrech.
§ 29 Náhrada za ztrátu podzemní vody (1) Organizace, která způsobí ztrátu pozemní vody nebo podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm, je povinna nahradit škodu, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu [ § 8 odst. 1 písm. b)]. Náhrada spočívá v opatření náhradního zdroje vody. Není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytne se jednorázová náhrada, odpovídající snížení hodnoty toho nemovitého majetku, s jehož užíváním je povolení spojeno. Jinak platí o náhradě škody obecné předpisy.
(2) O škodách, které způsobí socialistická organizace jiné socialistické organizaci, platí zvláštní předpisy.
(3) Ustanovení odstavce 1 věty třetí platí i v případech, ve kterých byla škoda způsobena činnostmi uvedenými v horním zákoně.
§ 30 Zásobování vodou z veřejných vodovodů (1) Veřejné vodovody jsou určeny k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou a ke krytí potřeby vody pro národní hospodářství. V pochybnostech, zda jde o veřejný vodovod, rozhoduje vodohospodářský orgán v dohodě s orgánem státní správy, v jehož působnosti je organizace, která vodovod spravuje, popřípadě jej hodlá zřídit.
(2) Pitná voda z veřejných vodovodů je určena přednostně pro zásobování obyvatelstva a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštními předpisy.
(3) Vodohospodářský orgán je oprávněn při nedostatku pitné vody bez náhrady omezovat nebo jinak upravovat zásobování pitnou vodou, popřípadě její užívání. Rozhoduje též ve sporech, zda má být zřízena, popřípadě zrušena přípojka k veřejnému vodovodu a ve sporech, k nimž dojde v souvislosti s prováděním odstavce 2.
(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může upravit vyhláškou správu a provoz veřejných vodovodů a stanovit všeobecné podmínky, za nichž se voda z nich dostává.
ČÁST PÁTÁ VODNÍ TOKY A JEJICH SPRÁVA (§ 31-35)
§ 31 Vodní toky (1) Vodní toky jsou vody trvale tekoucí po zemském povrchu mezi břehy buď v korytě přirozeném (popřípadě upraveném), jako bystřiny, potoky, řeky, nebo v korytě umělém, jako průplavy, vodní kanály, nádrže apod., nebo vody nacházející se ve slepých ramenech vodních toků, včetně jejich koryt.
(2) U vodních toků, jejichž koryta nejsou označena vlastním parcelním číslem a nejsou jako taková vedena v evidenci nemovitostí podle zvláštních předpisů, se za přirozené koryto považuje dno a břehy až po břehovou čáru, která je určena hladinou vody, která stačí protékat mezi břehy, aniž se vylévá do přilehlého území.
(3) Za pozemky, tvořící podle předchozích odstavců přirozené koryto, nepřísluší náhrada; jinak přísluší náhrada obdobně podle předpisů o vyvlastnění.
(4) Pozemky, tvořící přirozené koryto, které v době vydání tohoto zákona nejsou označeny vlastním parcelním číslem a nejsou jako takové vedeny v evidenci nemovitostí podle zvláštních předpisů, nebudou ani nadále takto označovány a evidovány vlastním parcelním číslem, pokud nejde o případy hospodářsky nebo jinak odůvodněné. O těchto případech zvláštního charakteru se dohodnou vodohospodářské orgány s příslušnými orgány pro geodézii a kartografii.
(5) Správce vodního toku, popřípadě organizace upravující vodní tok může užívat pozemků při vodním toku, pokud je to nezbytně nutné při zřizování, provozu a udržování vodohospodářských děl a zařízení, k provádění vodohospodářských prací a k jiným vodohospodářským účelům. Nedojde-li mezi správcem (vlastníkem, uživatelem) těchto pozemků a správcem vodního toku, popřípadě organizací vodní tok upravující, k dohodě o užívání pozemků a o náhradě, rozhodne vodohospodářský orgán v součinnosti s dotčenými orgány. Při stanovení výše náhrady přihlédne vodohospodářský orgán k prospěchu, který má správce (vlastník, uživatel) pozemků z provedené úpravy.
(6) V pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, ve sporech o hranici jeho koryta, popřípadě ve sporech o rozsahu oprávnění správce vodního toku (odstavec 5), rozhodne vodohospodářský orgán.
(7) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s federálním ministerstvem financí, ústředním orgánem republiky pro geodézii a kartografii a ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy stanovit podrobnosti k provedení předchozích odstavců, upravit otázky, týkající se změn koryt vodních toků, vzniku nových ostrovů a náplavů, popřípadě úžeji vymezit rozsah vodních toků. Ústřední vodohospodářský orgán republiky může rovněž stanovit podrobnosti o určování rozsahu pozemků uvedených v odstavci 5.
§ 32 Správa vodních toků (1) Vodní toky vodohospodářsky významné a hraniční vodní toky tvořící státní hranice spravují odborně a technicky způsobilé právnické osoby určené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. Seznam vodohospodářsky významných vodních toků a hraničních vodních toků tvořících státní hranice stanoví ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou.
(2) Za správce ostatních vodních toků nebo v odů-vodněných případech jejich vodohospodářsky ucelených úseků (dále jen "drobný vodní tok") určí ústřední vodohospodářský orgán republiky právnické osoby nebo fyzické osoby, jimž drobné vodní toky převážně slouží nebo s jejichž činností souvisejí, pokud s tím vysloví souhlas. Za správce drobných vodních toků mohou být podle tohoto odstavce určeny i obce, jejichž územními obvody drobné vodní toky protékají a které s tím vysloví souhlas.
(3) Drobný vodní tok, jehož správce nebyl určen, je ve správě správce vodního toku, jehož je drobný vodní tok přítokem, a to až do doby, než bude jeho správce určen podle odstavce 2.
(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky rozhoduje, v kterých případech je správce vodního toku povinen předložit mu ke schválení návrh na koordinaci manipulačních řádů vodohospodářských děl, tvořících soustavu (dále jen "komplexní manipulační řád soustavy vodohospodářských děl") na vodním toku jím spravovaném, a tento řád schvaluje.
Povinnosti a oprávnění správců vodních toků
§ 33 Správce vodního toku je povinen starat se o jeho řádnou správu. Podrobnosti o povinnostech a odpovědnosti správců vodního toku stanoví ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s federálním ministerstvem financí a ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy. Přitom může stanovit zvláštní povinnosti, popřípadě oprávnění správcům vodohospodářsky významných vodních toků vůči správcům ostatních vodních toků.
§ 34 (1) Správce vodního toku je oprávněn:
a) při výkonu správy vstupovat v nezbytném rozsahu na cizí pozemky a do cizích objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů,
b) v zájmu správy vodního toku odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm,
c) v rozsahu, který připouští řádný výkon správy vodního toku, bez povolení vodohospodářského orgánu těžit z koryta vodního toku říční materiál, popřípadě tuto těžbu umožňovat těm, kteří k tomu získali povolení podle § 10 písm. b), za úhradu nákladů, které v souvislosti s tím vzniknou správci toku; tímto ustanovením nejsou dotčeny zvláštní předpisy, upravující vyhledávání a dobývání nerostů,
d) požadovat předložení povolení nebo souhlasu vodohospodářských orgánů, týkajícího se vodního toku, od každého uživatele vody a provozovatele vodohospodářských děl a zařízení, popřípadě činností, které takového povolení nebo souhlasu vyžadují,
e) dávat pokyny pro manipulaci s vodohospodářskými díly jejich uživatelům v rámci komplexního manipulačního řádu soustavy vodohospodářských děl na vodním toku, pokud to vyžaduje mimořádná situace.
(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy upravit podmínky těžby říčního materiálu.
§ 35 V pochybnostech o rozsahu povinností, popřípadě oprávnění správců vodních toků, rozhodne vodohospodářský orgán.
ČÁST ŠESTÁ OMEZENÍ PRÁV K NEMOVITOSTEM (§ 36-37)
§ 36 (1) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí při vodních tocích jsou povinni bez náhrady:
a) umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění podle § 34 odst. 1 písm. a) a b),
b) odstraňovat překážky ve vodním toku podél svých pozemků, jde-li o drobné vodní toky.
(2) V pochybnostech o rozsahu povinností podle odstavce 1 rozhoduje vodohospodářský orgán; jde-li o zemědělskou půdu, činí tak po projednání s příslušným orgánem hospodářského řízení zemědělství.
(3) Způsobí-li správce vodního toku při výkonu oprávnění podle § 34 odst. 1 písm. a) a b) škodu, je povinen ji nahradit. O náhradě škody platí jinak obecné předpisy a nedojde-li k dohodě, rozhodne o ní příslušný vodohospodářský orgán.
(4) Vodohospodářský orgán může správcům (vlastníkům, uživatelům) pozemků při vodních tocích zakázat kácet stromy a keře, zabezpečující stabilizaci vodního toku, popřípadě jakost vody v něm, a to bez nároku na náhradu.
(5) Je-li jakákoliv stavba nebo jiné zařízení (včetně tělesa dráhy nebo silnice) ve vodním toku nebo sousedí s ním, jsou jejich správci (vlastníci, uživatelé) povinni udržovat je v řádném stavu tak, aby byly zabezpečeny proti škodám působením vodou a odchodem ledů a neohrožovaly plynulý odtok vod.
§ 37 (1) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí jsou povinni bez náhrady:
a) umožnit osobám, které se vykáží příslušným průkazem k vodohospodářskému dozoru, vstupovat za účelem jeho výkonu na nemovitosti a do objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů,
b) trpět na svých nemovitostech za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem umísťování a udržování vodočtů, vodoměrů, vodních značek (cejchů), označujících nejvyšší, popřípadě nejnižší povolené vzdutí vody, a jiných zařízení nutných pro účely vodního hospodářství.
Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.
(2) Pokud je toho třeba k výkonu oprávnění plynoucího z rozhodnutí vodohospodářského orgánu, zejména k vybudování nebo provozu vodohospodářských děl, dále k průzkumným a jiným odborným pracím nezbytně nutným pro účely vodního hospodářství, k výkonu správy vodních toků, k vyhledávání a zajišťování zásob podzemních vod, jakož i k umožnění přístupu k vodám za účelem jejich obecného užívání a ke zřízení vodovodních nebo kanalizačních přípojek, lze potřebné nemovitosti nebo práva k nim vyvlastnit, nelze-li je získat dohodou.
(3) O vyvlastnění, o vstupu na vyvlastňovanou nemovitost a o jejím užívání před zahájením vyvlastňovacího řízení platí zvláštní předpisy.
(4) Práva a povinnosti, založené podle odstavce 2 dohodou nebo rozhodnutím příslušného orgánu, přecházejí na právní nástupce stran.
ČÁST SEDMÁ VODOHOSPODÁŘSKÁ DÍLA (§ 38-41)
§ 38 Vodohospodářská díla (1) Vodohospodářskými díly jsou stavby, popřípadě jejich části, určené k vodohospodářským účelům, zejména:
a) přehrady, vodní nádrže, studně a ostatní stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8 odst. 1,
b) stavby, jimiž se upravuje vodní tok,
c) stavby vodovodních řádů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby (popřípadě jejich části) určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací,
d) stavby na ochranu před povodněmi,
e) stavby k zavlažování a odvodňování pozemků,
f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích.
(2) Za vodohospodářská díla se podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení na jednotlivých nemovitostech k zachycení vody a k ochraně jednotlivých nemovitostí proti škodlivým účinkům povrchových vod, jakož i vodovodní a kanalizační přípojky s výjimkou těch, které určí vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ústředním orgánem republiky pro výstavbu.
(3) V pochybnostech o tom, zda jde o vodohospodářské dílo nebo jeho součást, rozhodne vodohospodářský orgán příslušný k jeho povolení.
§ 39 Vodohospodářská díla několika organizací Lze-li vodohospodářské potřeby nebo ochranu před vodami účelněji a hospodárněji zabezpečit výstavbou, popřípadě provozem jediného vodohospodářského díla, než vodohospodářskými díly jednotlivých organizací, projedná s nimi vodohospodářský orgán výstavbu, popřípadě provoz jediného vodohospodářského díla a v případě, že je tato výstavba účelná, může vázat své povolení na dohodu o výstavbě a provozu takového díla.
§ 40 Ochrana vodohospodářských děl a zařízení sloužících vodnímu hospodářství (1) Je zakázáno jakýmkoliv způsobem poškozovat vodohospodářská díla. Je zakázáno též:
a) ukládat do vodních toků, rybníků a jiných vodních nádrží předměty, kterými by mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoků vod a k závadám z hlediska zdravotního a bezpečnostního, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod,
b) těžit zeminy z ochranných hrází, vysazovat na nich dřeviny, pást na nich a přehánět přes ně hospodářská zvířata, jakož i jezdit po nich vozidly všeho druhu, s výjimkou míst k tomu určených,
c) poškozovat vodočty, vodoměry, vodní značky (cejchy) a jiná zařízení sloužící vodnímu hospodářství.
(2) Tomu, kdo poškodí veřejnou kanalizaci nebo veřejný vodovod, popřípadě ohrozí jejich provoz, může vodohospodářský orgán uložit, aby provedl opatření k odstranění závadného stavu. Případná odpovědnost za škodu ani trestní odpovědnost není tím dotčena. Svévolné zřizování vodovodních a kanalizačních přípojek k veřejným vodovodům a kanalizacím je zakázáno.
(3) Vodohospodářský orgán, příslušný k povolení vodohospodářského díla, může v případě potřeby určit v zájmu ochrany tohoto díla pásma podél něho a zakázat na nich podle povahy vodohospodářského díla některé stavby nebo činnosti, popřípadě vázat je na zvláštní povolení. Ustanovení § 19 platí obdobně.
(4) Vodohospodářský orgán může rozhodnout, že přejímá na dobu nezbytné potřeby správu, provoz nebo údržbu vodohospodářských děl, vyžadují-li to zájmy vodního hospodářství nebo jiné důležité zájmy společnosti a jestliže ten, kdo je k tomu povinen, tento úkol řádně neplní a nezjednal-li nápravu ve stanovené lhůtě. Tuto správu, provoz a údržbu obstarává vodohospodářský orgán na náklad povinného.
§ 41 Povinnosti a oprávnění správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl (1) Správce (vlastník, uživatel) vodohospodářského díla je povinen zejména:
a) dodržovat podmínky, za kterých bylo vodohospodářské dílo povoleno, zejména schválený manipulační, popřípadě provozní řád, a předkládat vodohospodářskému orgánu ke schválení návrh na úpravu těchto řádů tak, aby byly v souladu s komplexním manipulačním řádem soustavy vodohospodářských děl,
b) udržovat dílo v řádném stavu, tak aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a vodohospodářských a jiných chráněných zájmů,
c) zajišťovat na něm podle zvláštních předpisů, které vydá ústřední vodohospodářský orgán republiky, odborný technickobezpečnostní dohled, včetně pozorování díla a měření jeho deformací, a to prostřednictvím organizace pověřené prováděním tohoto dohledu ústředním vodohospodářským orgánem republiky,
d) provádět na svůj náklad opatření, která mu vodohospodářský orgán uloží k odstranění závad, zjištěných na vodohospodářském díle zejména při vodohospodářském dozoru,
e) dbát pokynů správce vodního toku podle § 34 odst. 1 písm. e)
f) u vodohospodářského díla, sloužícího ke vzdouvání vody v toku, udržovat na vlastní náklad v řádném stavu dno a břehy v oblasti vzdutí a starat se v ní o plynulý průtok vodního toku, zejména odstraňovat nánosy a překážky.
(2) Pracovníci organizací, spravujících veřejné vodovody a veřejné kanalizace, jsou oprávněni při plnění úkolů organizace vstupovat do připojených nemovitostí, pokud k tomu není třeba svolení podle zvláštních předpisů.
(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky pověřuje organizace prováděním odborného technickobezpečnostního dohledu a může v dohodě s federálním ministerstvem financí upravit podrobněji povinnosti správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl, zejména povinnost vypracovat návrhy manipulačních, popřípadě provozních řádů, zřizovat vodní značky a udržovat vodohospodářská díla, dna a břehy v oblastí vzdutí. Jde-li o podrobnější úpravu povinností správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl k zavlažování a odvodňování pozemků, které jsou ve správě zemědělských organizací, vypracovat návrhy manipulačních, popřípadě provozních řádů, dohodne ji ústřední vodohospodářský orgán republiky též s ministerstvem zemědělství a výživy republiky.
ČÁST OSMÁ OCHRANA PŘED POVODNĚMI (§ 42)
§ 42 (1) Škodám působeným povodněmi je třeba předcházet, jejich rozsah a následky omezovat a průběh povodní ovlivňovat. Děje se tak zejména systematickou prevencí a zabezpečovacími a záchrannými pracemi, prováděnými podle povodňových plánů a příkazů povodňových orgánů.
(2) K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, popřípadě vjezd na své pozemky a do objektů těm, kteří řídí, koordinují a provádějí zabezpečovací nebo záchranné práce, přispět na příkaz povodňového orgánu podle svých možností a sil osobní a věcnou pomocí k ochraně lidských životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy příslušných povodňových orgánů.
(3) Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit povinnost zpracovat povodňový plán pro nemovitosti ohrožené povodněmi, pokud se nacházejí v zátopovém území nebo zhoršují průběh povodně, a určit jeho rozsah. Ten, komu byla tato povinnost rozhodnutím uložena, je povinen zpracovat povodňový plán v určeném rozsahu.
ČÁST DEVÁTÁ ÚPLATY VE VODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ (§ 43-46)
§ 43 Úplaty k úhradě nákladů spojených se správou vodních toků (1) Ti, kdož odebírají vodu z vodních toků v množství přesahujícím 15 000 m3 ročně nebo 1250 m3 měsíčně nebo užívají její síly k výrobě elektrické energie, jsou povinni platit správci vodního toku, popřípadě správci toho jeho úseku, v němž k odběru vody nebo k jejímu užívání dochází, úplaty. Úplaty slouží k úhradě nákladů spojených se správou vodních toků. Rozsah úplat a způsob, jímž se stanoví jejich výše, určí vláda Československé socialistické republiky.
(2) Povinnost platit úplaty podle odstavce 1 se nevztahuje na odběry vody pro napouštění rybníků pro chov ryb a veřejných koupališť, na odběry vody pro požární potřeby a kluziště, jakož i na odběry okalových vod pro zemědělskou výrobu a na další odběry, které stanoví vláda Československé socialistické republiky.
(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky upraví podrobnosti o měření odběrů, popřípadě užívání vody podle odstavce 1 a způsob ohlašování odběrů či užití vody a placení za ně.
§ 45 Úplaty za odběry podzemní vody a jiné úplaty (1) Vláda Československé socialistické republiky může stanovit povinnost platit úplaty za odběr podzemní vody, dále úplaty za zajišťování splavnosti vodních toků a za používání vodohospodářských děl k plavbě, jakož i za další užitky, které vodní hospodářství poskytuje.
(2) Povinnost platit úplaty za odběr podzemní vody vláda nestanoví, jde-li o odběry pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštními předpisy, a v případech, které zvlášť určí.
§ 46 Vodné a stočné Výše úplat spojených s dodáváním vody z veřejných vodovodů (vodné) a s odváděním odpadních vod veřejnými kanalizacemi, včetně jejich případného vyčištění (stočné), se stanoví podle cenových předpisů.
§ 47 (1) Organizacím, které porušují povinnosti stanovené tímto zákonem, popřípadě podle něho uložené, nebo těm, které užívají vody způsobem, vyžadujícím vodohospodářské povolení, bez tohoto povolení, anebo, které podmínky uděleného povolení nedodržují, ukládají vodohospodářské orgány pokuty v rozsahu a za podmínek stanovených vládou republiky. Vodohospodářské orgány ukládají za podmínek stanovených vládou republiky pokuty i pracovníkům těchto organizací, kteří porušení povinností organizací zavinili, nejde-li o trestný čin nebo přečin. Výše pokuty může činit u pracovníka organizace nejvýše trojnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.
(2) Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace podle předpisů o náhradě škody. Byla-li uložena pokuta pracovníku organizace podle předchozího odstavce, nelze mu uložit pokutu podle jiných předpisů.
ČÁST JEDENÁCTÁ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 48-50)
§ 48 (1) Nakládání s vodami podle dosavadních předpisů, které není ve shodě s tímto zákonem, je třeba nejpozději do jednoho roku ode dne jeho účinnosti uvést s ním do souladu, pokud zákony národních rad nestanoví jinak.
(2) Organizace, které ke dni účinnosti tohoto zákona pečují podle dosavadních předpisů o drobné vodní toky, jsou povinny o ně nadále pečovat v rozsahu podle dosavadních přepisů do doby určení správce vodního toku podle § 32.
§ 49 Zrušují se:
1. zákon č. 11/1955 Sb. , o vodním hospodářství, ve znění zákona č. 12/1959 Sb. (úplné znění č. 13/1959 Sb. ),
2. vládní nařízení č. 14/1959 Sb. , kterým se provádí zákon o vodním hospodářství,
3. vyhláška č. 222/1957 Ú. l., o těžbě říčního materiálu z koryt vodních toků.
§ 50 Tento zákon nabývá účinnosti v jednotlivých republikách dnem, kdy nabude účinnosti zákon příslušné národní rady, který upraví působnost a organizaci vodohospodářských orgánů podle tohoto zákona.
Svoboda v.r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r.
Přechodná ustanovení novel:
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
