Za § 27 vkládá se § 27a, který zní:

„§ 27a

Zástupcem účastníka v řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát, který se může seznamovat se státním tajemstvím. Výběr těchto advokátů provádějí ústřední orgány advokacie podle hledisek uvedených v předpisech upravujících ochranu státního tajemství a vedou jejich seznamy. Jinak může být zástupcem účastníka v takovém řízení jen osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku.“

§ 52 odst. 1 zní:

„(1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného poučil.“

§ 70 až 72 včetně nadpisu se vypouštějí.

V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta:

„Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.“

V § 100 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) V řízení o rozvod vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření․“

§ 101 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

„(3) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.“

V § 127 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:

„Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit písemným posudkem znalce.“

§ 127 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Místo posudku znalce lze použít potvrzení nebo odborné vyjádření příslušného orgánu, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti.“

§ 145 zní:

„§ 145

Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů.“

§ 152 odst. 1 zní:

„(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé.“

§ 153 odst. 2 zní:

„(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“

V § 156

za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu tří dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 se v tomto případě nepoužije.“,

dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

§ 166 zní:

„§ 166

(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

(2) Doplnění učiní soud doplňujícím rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.

(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.“

§ 172 odst. 1 zní:

„(1) Předseda senátu může vydat bez slyšení odpůrce platební rozkaz, požádá-li o to navrhovatel, který uplatňuje právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšující 5000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkaze odpůrci uloží, aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.“

§ 172 odst. 2 písm. a) zní:

§ 185 zní:

„§ 185

O zrušení osvojení platí přiměřeně ustanovení § 181 až 184. Návrh však může podat i osvojenec.“

V § 202 odst. 1 se tečka za ustanovením písm. g) nahrazuje středníkem a připojuje se ustanovení písm. h), které zní:

§ 206 odst. 2 zní:

„(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“

Za § 210 se vkládá § 210a, který zní:

„§ 210a

Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo pořádkové opatření (§ 53), může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.“

§ 212 zní:

„§ 212

(1) Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán

(2) K vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(3) Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.

(4) Účastníci mohou odvolací návrhy i odvolací důvody bez souhlasu soudu měnit.“

V § 214 odst. 2 se tečka za ustanovením písm. f) nahrazuje středníkem a připojuje se ustanovení písm. g), které zní:

§ 252 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte, je k nařízení a provedení výkonu vždy příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště. Příslušný soud může ze závažných důvodů přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.“

V § 274 písm. e) se středník nahrazuje čárkou a připojují se slova: „anebo socialistickým organizacím ve prospěch občanů;“.

§ 284 odst. 3 zní:

„(3) Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.“

Za § 325 se vkládá § 325a, který zní:

„§ 325a

Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.“

§ 345 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.“

V § 347 odst. 2 druhá věta zní:

„Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů uvedených v první až čtvrté hlavě této části.“

Za § 374 se vkládá § 374a, který zní:

„§ 374a

Ministerstvo spravedlnosti může stanovit, kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání.“

V řízení o smíření manželů, zahájeném před účinností tohoto zákona, se nepokračuje.

Přizná-li soud účastníku v řízení o rozvod náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů řízení o smíření manželů, které vznikly před účinností tohoto zákona.

O odvolání proti usnesení, jímž byl schválen smír, se rozhodne podle dosavadních předpisů, pokud napadeným usnesením soud rozhodl před účinností tohoto zákona.

Ustanovení § 284 odst. 3 ve znění stanoveném v čl. I se nevztahuje na věci, ve kterých před účinností tohoto zákona byl již nařízen samostatný výkon rozhodnutí pro vymožení zvýšeného výživného.

Jinak platí tento zákon i na řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.