Čekejte, prosím...
A A A
174/1950 Sb. znění účinné od 1. 1. 1992 do 30. 4. 2000
změněnos účinností odpoznámka

zákonem č. 26/2000 Sb.

1.5.2000

zrušen

zákonem č. 513/1991 Sb.

1.1.1992

 

174

 

Zákon

ze dne 20. prosince 1950

o dražbách mimo exekuci.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Účel zákona.

(1)

Zákon upravuje veřejné dražby, zvláštními předpisy dovolené nebo nařízené, pokud se neprovádějí v řízení exekučním, a veřejné dražby prováděné na žádost vlastníka (dále jen "dražby").

(2)

zrušen

§ 2.

Účast na dražbách.

(1)

Dražby nesmějí být omezeny na jednotlivě sezvané účastníky; omezení na okruh osob vymezený stejnou podnikatelskou činností nebo jiných společným znakem je však přípustné.

(2)

Osoby, které jsou vyloučeny z účasti na soudních dražbách, jsou v témže rozsahu vyloučeny z dražeb podle tohoto zákona.

§ 3.

Předmět dražby.

(1)

Dražit lze věci movité a s výjimkou práv věcných i práva.

(2)

zrušen

§ 4.

zrušen

§ 5.

Odhad.

(1)

Věci a práva prodávané dražbou musí být před dražbou odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu.

(2)

Odhad provádí znalec, pokud možno stálý přísežný znalec soudní.

§ 6.

Dražební vyhláška.

(1)

Konání dražby se oznámí dražební vyhláškou. V ní se uvede zejména místo a čas konání dražby, označení předmětu dražby a údaj, kdy a kde lze předmět dražby prohlédnout.

(2)

Dražební vyhláška se vyhlásí způsobem v místě obvyklým; mimo to se doručí vlastníku věci, je-li znám.

Konání dražby.

§ 7.

(1)

Dražba má být stanovena zpravidla tak, aby od uveřejnění vyhlášky do jejího konání uplynulo 15 dnů.

(2)

Od dražby lze upustit nejpozději při jejím zahájení.

§ 8.

Dražbu koná osoba pověřená orgánem nebo podnikem provádějícím dražbu.

§ 9.

Věci se draží jednotlivě; soubory věcí lze dražit vcelku.

§ 10.

Vlastník věcí ani osoba konající dražbu nesmějí dražit a nikdo nesmí dražit pro ně.

§ 11.

Při vyvolání věci se uvede její odhadní cena, po případě cena úředně stanovená a nejnižší podání.

§ 12.

Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny; u věcí podléhajících zkáze může činiti i méně.

§ 13.

Draží se, dokud dražitelé činí vyšší podání. Nebylo-li přes dvojí vyzvání podáno více, oznámí osoba konající dražbu ještě jednou poslední podání a přiklepne věc dražiteli, který podal nejvíce.

§ 14.

(1)

Vydražená věc se vydá vydražiteli, jen bude-li ihned zaplacena kupní cena; nebude-li zaplacena, draží se věc znovu.

(2)

Při opětné dražbě nesmí dřívější vydražitel dražit.

§ 15.

(1)

O dražbě se sepíše protokol.

(2)

V protokole musí být též označena prodávaná věc a uvedena cena, za kterou byla prodána.

(3)

Vydražiteli bude na požádání vydáno osvědčení o nabytí věci v dražbě.

§ 16.

Náklady dražby.

Náklady dražby se hradí zpravidla z jejího výtěžku. Nebude-li věc prodána nebo nestačí-li výtěžek dražby na úhradu nákladů, zaplatí je žadatel. Za tím účelem může být povolení dražby vázáno podmínkou, že k zajištění nákladů složí žadatel přiměřenou jistotu.

Závěrečná ustanovení.

§ 17.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména dekret dvorské kanceláře č. 565/1786 sb. zák. soud. (licitační řád), doplněný dekretem dvorské kanceláře č. 62/1808 sb. pol. a znovuvyhlášený dekretem dvorské kanceláře č. 101/1815 sb. zák. pol.

§ 18.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Krajčír v. r.