Čekejte, prosím...
A A A
46/1966 Sb. znění účinné od 1. 7. 1966 do 15. 12. 1987

46

 

VYHLÁŠKA

ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti

ze dne 14. června 1966

o opatřeních proti přenosným nemocem

 

Ministerstva zdravotnictví a spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány k provedení § 5, 9, § 70 odst. 1, § 71 odst. 2 a § 78 odst. 1 a 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a § 195 trestního zákona č. 140/1961 Sb.;

H L A V A P R V N Í

OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1-5)

§ 1

Zvláštní nebezpečí pro zdraví lidu i pro rozvoj produktivních sil společnosti představují přenosné nemoci. Proto musí být veden soustavný a plánovitý boj proti těmto nemocem a v souvislosti s nebezpečím jejich šíření i proti hromadným onemocněním.

§ 2

Základní opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí jsou zabezpečována vytvářením a ochranou zdravých podmínek a zdravého způsobu život a práce. Opatření k zajištění těchto podmínek jsou upravena zvláštním předpisem. 1 Úspěšný boj proti přenosným nemocem však vyžaduje ještě dalších zvláštních opatření zaměřených proti jejich vzniku i proti jejich šíření, včetně mimořádných opatřeních při epidemii a při nebezpečí jejího vzniku podle § 5 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen zákon).

§ 3

V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem je nutno, aby organizace i občané prováděli všechna opatření proti jejich vzniku a šíření nebo se podrobili těmto opatřením a podle potřeby se účastnili jejich provádění.

§ 4

(1)

Každý je povinen sdělit ošetřujícímu lékaři, popřípadě orgánům hygienické služby všechny okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba nemocná přenosnou nemocí, zejména nemocí pohlavní, je povinna označit lékaři na jeho vyzvání zdroj nemoci a osoby, které mohla sama nakazit.

(2)

Při přijetí do pionýrského tábora, do zařízení pro děti předškolního věku, do školy v přírodě, do dětské ozdravovny nebo dětské léčebny a v jiných případech stanovených podle epidemiologické situace orgány hygienické služby je každý povinen předložit potvrzení o bezinfekčnosti vydané obvodním lékařem, popřípadě okresním hygienikem.

§ 5

(1)

Opatření proti přenosným nemocem plánují, organizují, řídí, kontrolují a ukládají orgány hygienické služby; pokud taková opatření tyto orgány samy neprovádějí, provádějí je zdravotnická zařízení, která mohou v případech stanovených touto vyhláškou potřebná opatření též sama uložit.

(2)

V boji proti nemocem přenosným ze zvířat na lidi spolupracují se zdravotnickými pracovníky odborně způsobilí pracovníci veterinárních zařízení.

H L A V A D R U H Á

ZVLÁŠTNÍ OCHRANNÁ OPATŘENÍ PROTI VZNIKU

A ŠÍŘENÍ PŘENOSNÝCH NEMOCÍ (§ 6-65)

O d d í l 1

Očkování proti přenosným nemocem (§ 6-22)

§ 6

Druhy očkování a očkovací povinnost

(1)

V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem se provádí

a)

pravidelné očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, neštovicím, přenosné dětské obrně a popřípadě proti dalším přenosným nemocem, které podle současných poznatků vědy stanoví hlavní hygienik Československé socialistické republiky (§ 8 až 11),

b)

zvláštní očkování proti tuberkulóze, neštovicím, tetanu, břišnímu tyfu, paratyfům a tularémii ( § 12 a 13),

c)

mimořádné očkování ( § 14),

d)

očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny, pokud nemají potvrzení o přenosném očkování ( § 15),

e)

očkování při úrazech a poraněních (§ 16),

f)

ochranné očkování osob v okolí zdroje nákazy ( § 48).

(2)

Očkování uvedená v odstavci 1 jsou povinná; povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě po očkování kontrolnímu vyšetření a mimoto před očkováním proti tuberkulóze, a vyžaduje-li toho potřeba, před očkováním proti jiným přenosným nemocem ještě potřebným zkouškám. Zdravotní výchovou zajišťovanou za účinné pomoci Československého červeného kříže se občané vedou k tomu, aby se podrobili očkování uvědoměle a s dobrovolnou kázní.

§ 7

Řízení a provádění očkování

(1)

Očkování plánuje, organizuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik Československé socialistické republiky a podle jeho směrnic a pokynů krajští a okresní hygienici.

(2)

Očkování, kontrolní vyšetření a potřebné zkoušky provádějí zpravidla lékaři zařízení léčebně preventivní péče.

(3)

Hlavní hygienik Československé socialistické republiky stanoví způsob očkování a může též upravit podle výsledků vědeckého výzkumu rozsah a lhůty očkování stanovené touto vyhláškou.

Pravidelné očkování

§ 8

(1)

Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtého dne a nejpozději v šestém týdnu po narození dítěte.

(2)

Přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba podle výsledku provedených zkoušek, vždy v prvním a pátém, pak v osmém, popřípadě v devátém roce povinné školní docházky, v kalendářním roce, v němž občan dosáhne osmnáctého roku života, a podle epidemiologické situace také v kalendářním roce, v němž dosáhne dvacátého pátého a třicátého roku života.

(3)

U osob mladších 30 let, které jsou vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózy v rodinném prostředí, provádějí se zkoušky v ročních lhůtách a negativně reagující se přeočkují.

§ 9

(1)

Základní očkování proti záškrtu,tetanu a dávivému kašli se provádějí u dítěte v době od započatého devátého týdne života tak, aby poslední dávka mu byla dána dříve, než dosáhne prvního roka života; očkuje se zpravidla smíšenou očkovací látkou.

(2)

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede v kalendářním roce, v němž dítě dosáhne třetího roku života, a pak v prvním roce povinné školní docházky.

(3)

Další přeočkování proti záškrtu a tetanu se provede ve třetím roce povinné školní docházky a proti tetanu pak ještě v posledním roce povinné školní docházky.

§ 10

(1)

Základní očkování proti neštovicím se provede v době od dokončeného šestého do dokončeného jedenáctého měsíce života.

(2)

Přeočkování se provede v druhém a sedmém roce povinné školní docházky.

§ 11

(1)

Základní očkování proti přenosné dětské obrně se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve prvého dne devátého týdne, nejpozději před uplynutím osmnáctého měsíce života.

(2)

Přeočkování se provede v kalendářním roce následujícím po roce, v němž bylo provedeno základní očkování.

Zvláštní očkování

§ 12

U osob, které jsou při své povinné činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou, neštovicemi, tetanem, břišním tyfem, paratyfy nebo tularénií, se provede přeočkování, popřípadě zahájí nebo provede základní očkování proti těmto nemocem před započetím takové činnosti. Přeočkování těchto osob se provede proti tetanu v pětiletých lhůtách, proti neštovicím a tularémii ve tříletých lhůtách, proti břišnímu tyfu a paratyfům zpravidla ve dvouletých lhůtách, přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba.

§ 13

(1)

Podle § 12 jsou povinni podrobit se očkování proti

tuberkulóze zejména pracovníci protituberkulózních zařízeních, pracovníci patologicko-anatomických a soudně lékařských oddělení (prosektur) zdravotnických zařízení (patologicko-anatomických ústavů, ústavů soudního lékařství) a pracovníci mikrobiologických laboratoří; dále pracovníci veterinárních zařízení a pracovníci činní při ošetřování, popřípadě porážení zvířat stižených tuberkulózou, jakož i jiné osoby, které v důsledku svého zaměstnání přicházejí do přímého styku s tuberkulózou lidí nebo zvířat,

neštovicím zejména pracovníci zdravotnických zařízení, studenti lékařských, farmaceutických a veterinárních fakult, žáci zdravotnických a veterinárních škol, pracovníci provozní služby v dopravě a ve spojích, pracovníci závodů, v nichž se zpracovávají kůže, juta, hadry, vlasy, zvířecí chlupy, žíně, bavlna nebo vlny dovezené ze zamořených oblastí, pracovníci celní a pasové kontroly a pracovníci mezinárodních hotelů, cestovních kanceláří a jiných zařízení, kteří mohou přijít do styku s osobami přicházejícími ze zahraničí,

tetanu zejména pracovníci v zemědělství a lesnictví, v zahradnictví, pracovníci strojních a traktorových stanic a údržbáři zemědělských strojů, ošetřovatelé a kováři koní a skotu, pracovníci v hornictví a hutnictví, pracovníci veterinárních zařízení, pracovníci ve stavebnictví, pracovníci činní při sběru, zpracování a zenškodňování odpadků, řidiči motorových vozidel z povolání a výkonní sportovci, studenti vysokých škol a žáci odborných a středních odborných škol vychovávajících pracovníky pro uvedená odvětví národního hospodářství a pro uvedené služby a učni v uvedených oborech,

břišnímu tyfu a paratyfům zejména pracovníci dezinfekčních,dezinsekčních a deratizačních zařízení, kafilerií a čisticích stanic,pracovníci činní při sběru, zpracování a zneškodňování odpadků, studenti lékařských, farmaceutických a veterinárních fakult, žáci zdravotnických a veterinárních škol a pracovníci zdravotnických a veterinárních zařízení,

tulerémii zejména pracovníci veterinárních zařízeních, osoby, které jsou nebo mají být zaměstnány při odchytu divoce žijících zvířat nebo při manipulaci s nimi, pracovníci konzerváren, kde se zpracovávají zající, a pracovníci sběrných surovin; v oblastech s prokázanou tulerénií a v ochranných pásmech členové a funkcionáři mysliveckých společností, kteří mají na starosti péči o lovnou zvěř, pracovníci v zemědělství a lesnictví, honci a sběrači odstřelené lovné zvěře a osoby zabývající se ničením hlodavců.

(2)

V pochybnostech, zda jde o osoby povinné podrobit se zvláštnímu očkování, rozhodne okresní hygienik; to se vztahuje i na případy, kdy pracovník by jinak byl povinen podrobit se očkování podle ustanovení odstavce

1.

 

§ 14

Mimořádné očkování

Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní zájmy, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik nařídit mimořádné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo určité skupiny. Mimořádné očkování určitých skupin obyvatelstva proti některým přenosným nemocem může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nařídit také v případech, kdy současný stav vědy nedává předpoklady k zavedení pravidelného očkování.

§ 15

Očkování osob odjíždějících do ciziny a osob

přijíždějících z ciziny

(1)

Podle mezinárodních zdravotnických předpisů 2 musí být českoslovenští státní příslušníci cestující do některých států a osoby přicházející z některých států do Československé socialistické republiky očkováni proti určitým karanténním nemocem. 3

(2)

Českoslovenští státní příslušníci jsou povinni dát se před cestou, před níž musí být očkováni podle odstavce 1, včas klinicky vyšetřit a očkovat nejen proti karanténním nemocem, ale podle potřeby i proti jiným přenosným nemocem, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky.

(3)

Cestující ze států, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky, jsou povinni předložit zdravotnické službě v pohraničních přechodech, popřípadě jiným pohraničním orgánům k tomu pověřeným mezinárodní osvědčení o očkování proti neštovicím, popřípadě proti choleře. Nemohou-li cestující předložit osvědčení o očkování, musí být vyzváni, aby se dali očkovat. Po očkování jsou po inkubační dobu pod zvýšeným zdravotnickým dozorem ( § 48). Odmítnou-li očkování, může být podle epidemiologické situace buď vysloven zákaz vjezdu nebo průjezdu, nebo může být nařízena na dobu inkubace karanténa, popřípadě ve výjimečných případech zvýšený zdravotnický dozor.

§ 16

Očkování při úrazech a poraněních

Při úrazech a poraněních, u nichž je nebezpečí onemocnění tetanem, se očkuje proti tomuto onemocnění; při pokousání podezřelým zvířetem se očkuje proti vzteklině. Tato očkování se provádějí jako součást léčebně preventivní péče podle zvláštních pokynů ministerstva zdravotnictví.

§ 17

Odklad očkování

U osob, jejichž zdraví by se očkováním ohrozili, odloží se očkování na dobu, kdy je bude lze provést bez újmy na jejich zdraví.

§ 18

Dodatečné očkování

Osoby, které již vykonávají činnost uvedenou v § 12 a 13 a nebyly očkovány podle dosavadních předpisů, podrobí se očkování podle časového rozvrhu, který stanoví okresní hygienik.

§ 19

Očkovací průkaz

(1)

Účast na očkování a výsledek očkování zapíše očkující lékař do očkovacího průkazu, který je povinnen očkovaný (jeho zákonný zástupce) uschovávat a vykázat se jím při lékařské prohlídce, při zápisu dítěte do jeslí, do mateřské školy nebo do prvního ročníku školy poskytující základní vzdělání, při nástupu do vojenské základní služby a popřípadě i při jiných příležitostech, kdy to stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(2)

Ředitelé mateřských škol a škol poskytujících základní vzdělání jsou povinni při zápisu dítěte do školy vyžádat si očkovací průkaz a dát jej lékaři školní zdravotní služby k provedení záznamu.

§ 20

Evidenční podklady pro očkování

(1)

Evidenční podklady pro provádění očkování proti přenosným nemocem zajišťují příslušná zdravotnická zařízení především z vlastních materiálů, z materiálů jiných zdravotnických zařízení a popřípadě z materiálů škol a závodů: K řádnému doplňování evidence mohou si zdravotnická zařízení pořizovat výpisy potřebných údajů ze statistických údajů o stěhování u okresních komisí lidové kontroly a statistiky, jakož i nahlížet do abecedních lístkových evidencí pobytu obyvatelstva vedených u místních (městských) národních výborů a opatřovat si z nich potřebné výpisy, popřípadě požádat o poskytnutí potřebných údajů orgány Veřejné bezpečnosti.

(2)

Ve výjimečných, zvláštními okolnostmi odůvodněných případech dodají na požádání místní (městské) národní výbory, které vedou lístkové evidenci pobytu obyvatelstva, okresnímu hygienikovi úplné seznamy očkovanců podle věkových skupin.

§ 21

Spolupráce organizací

(1)

Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni včas hlásit obvodním lékařům každou osobu, která má být očkována před zahájením činnosti uvedené v § 12 a 13, a na požádání jim dodat seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů), kteří mají být očkováni v rámci zvláštního nebo mimořádného očkování. Stejnou povinnost mají výbory společenských organizací podílejících se na provádění tělesné výchovy. Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni na požádání vedoucího lékaře oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí nemocnice s poliklinikou (polikliniky) dodat mu seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů, chovanců apod.), u kterých má být provedeno očkování proti tuberkulóze.

(2)

Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni umožnit pracovníkům (žákům, posluchačům, chovancům apod.) účast na očkování ve stanovených lhůtách a popřípadě je o očkování včas uvědomit; jsou též povinni, je-li toho třeba, poskytnout k provádění očkování vhodné místnosti.

§ 22

Očkování v oboru jiných ministerstev

Očkování vojáků v činné službě, občanských pracovníků vojenské správy a příslušníků bezpečnostních sborů ministerstva vnitra je upraveno zvláštními předpisy.

O d d í l 2

Lékařské prohlídky pracovníků vykonávajících činnosti

epidemiologicky závažné (§ 23-30)

§ 23

(1)

Pracovníci, kteří mají být činni v potravinářství, v úpravnách vod a při obsluze vodovodních zařízení, při výrobě léčiv, kosmetických a toaletních výrobků, v zařízeních pro děti předškolního věku, v mimoškolních výchovných zařízeních, včetně pionýrských táborů, a jako zdravotničtí pracovníci, jakož i pracovníci, kteří mají být činni v zařízeních hromadného ubytování, v holičství a kadeřnictví, v provozovnách péče o pleť, v manikúře, pedikúře a očistných lázních, jsou povinni podrobit se preventivní lékařské prohlídce, dříve než nastoupí práci (vstupní lékařská prohlídka).

(2)

Vstupní lékařské prohlídce jsou povinni podrobit se také osoby, které mají být činné ve vyjmenovaných oborech i jen přechodně, a osoby, které se připravují na povolání v těchto oborech (učni, žáci, studenti).

(3)

Pracovníky činnými v potravinářství jsou osoby činné ve všech odvětvích výroby poživatin, ve zřídelní výrobě, osoby činné při prodeji poživatin a při společném stravování, dále osoby činné při roznášení svačin a občerstvení, osoby činné při dojení, sběru a svozu mléka a osoby vypomáhající při hromadných akcích, při nichž se vyrábějí, prodávají nebo podávají poživatiny, jakož i jiné osoby, které přicházejí při své práci do přímého styku s poživatinami ( i když nepravidelně), zejména při jejich přepravě.

(4)

V pochybnostech, zda jde o činnost v oborech uvedených v odstavci 1, rozhodne okresní hygienik.

§ 24

(1)

Pracovníci činni v oborech uvedených v § 23 musí se podrobovat dalším preventivním lékařským prohlídkám ve lhůtách stanovených orgány hygienické služby.

(2)

Mimo preventivní lékařské prohlídky jsou pracovníci činni v oborech uvedených v § 23 povinni podrobit se neprodleně mimořádným lékařským prohlídkám,

a)

jsou-li postiženi průjmovým, hnisavým nebo horečnatým onemocněním nebo přenosnou nemocí, anebo jsou-li podezřelí z onemocnění přenosnou nemocí (- 43),

b)

vyskytuje-li se na pracovišti nebo v domácnosti přenosná nemoc nebo podezření z onemocnění takovou nemocí.

(3)

Pracovníci činni v oborech uvedených v § 23 jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám i v jiných případech, než které jsou uvedeny v předcházejících odstavcích, vyžaduje-li to epidemiologická situace a nařídí-li do orgány hygienické služby.

§ 25

Orgány hygienické služby mohou nařídit také preventivní lékařské prohlídky jiných osob, než které vykonávají činnost v oborech uvedených v § 23, zejména osob hromadně ubytovaných a osob, které se mají hromadně přepravovat.

§ 26

(1)

Lékařské prohlídky plánují, organizují a provádějí ve spolupráci s hygienickými stanicemi zařízení léčebně preventivní péče. Provádění těchto prohlídek řídí a kontrolují okresní hygienici.

(2)

Při lékařských prohlídkách se provede podrobné klinické, anamnestické a mikrobiologické vyšetření, zejména též s ohledem na tuberkulózu a na možné nosičství zárodků břišního tyfu a paratyfů, popřípadě jiných salmonel nebo shigel.

§ 27

(1)

Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 jsou povinni mít zdravotní průkaz (dále jen "průkaz". Pracovníkům, kteří dosud v oborech uvedených v § 23 nepracovali, vydá průkaz obvodní lékař příslušný podle místa trvalého pobytu; je-li v závodě závodní obvodní lékař, vydá průkaz tento lékař.

(2)

Jde-li jen o krátkodobou činnost v oborech uvedených v § 23, může být místo průkazu vydáno osvědčení o zdravotní způsobilosti pracovníka (dále jen "osvědčení").

§ 28

(1)

Průkazy (osvědčení) musí být zpravidla uloženy u vedoucího provozovny (zařízení); při výkonu práce mimo provozovnu (zařízení) je pracovník činný v oboru uvedeném v § 23 povinen mít průkaz (osvědčení) při sobě. Vedoucí provozovny (zařízení) je povinen vést soupis těchto pracovníků, z něhož musí být patrno, kdy byli u lékařské prohlídky, jaký byl její výsledek a kdy má být vykonána příští lékařské prohlídka.

(2)

Při každé lékařské prohlídce je pracovník činný v oboru uvedeném v § 23 povinen upozornit ošetřujícího lékaře na druh, povahu, popřípadě způsob své práce a vykázat se průkazem (osvědčením.).

(3)

Zjistí-li lékař, že jde o onemocnění nebo o podezření z onemocnění nebo o podezření z nákazy, pro které by mělo být učiněno opatření podle § 51, odebere průkaz (osvědčení) a vydá o tom pracovníkovy písemné potvrzení; zároveň nařídí a provede potřebná opatření podle této vyhlášky. 4 Pracovník je povinen odevzdat potvrzení neprodleně vedoucímu provozovny (zařízení).

§ 29

Organizace je povinna

a)

zabezpečit, aby práce v oborech uvedených v § 23 vykonávali pouze pracovníci, kteří mají průkaz nebo osvědčení; před vydáním průkazu (osvědčení) nesmí být práce zahájena,

b)

hlásit včas obvodnímu lékaři pracovníky, kteří jsou povinni podrobit se preventivním lékařským prohlídkám, aby mohlo být zajištěno provádění těchto prohlídek,

c)

zajistit vedení soupisu pracovníků, kteří jsou činni v oborech uvedených v § 23, s daty lékařských prohlídek a s vyznačením, zda šlo o prohlídky vstupní nebo mimořádné.

§ 30

Pracovníkům, kteří podle dřívějších předpisů nebyli povinni mít průkaz, vydají průkaz (osvědčení) obvodní lékaři postupně po skončení lékařských prohlídek prováděných podle jimi stanovených časových rozvrhů. Až do té doby smějí tito pracovníci vykonávat činnost na svém dosavadním pracovišti bez průkazu (osvědčení).

O d d í l 3

Opatření proti šíření přenosných nemocí osobami,

které vylučují choroboplodné zárodky (§ 31-36)

§ 31

Osoby vylučující zárodky břišního tyfu, paratyfů nebo ostatních salmonelóz, úplavice, záškrtu, popřípadě i osoby vylučující jiné choroboplodné zárodky nebo cizopasníky, které musí být hlášeny a vedeny v evidenci podle § 52 odst. 3, musí se podrobit zvláštním opatřením nařízeným okresním hygienikem; tyto osoby jsou povinny

a)

podrobit se stálému lékařskému dohledu a pravidelnému mikrobiologickému vyšetřování, jakož i léčení, a dostavit se za tím účelem do příslušného zdravotnického zařízení,

b)

zachovávat hygienické zásady podle pokynů okresního hygienika nebo obvodních lékařů,

c)

podrobit se karanténním opatřením v případech, kdy jim to je nařízeno, protože by jinak ohrožovaly zdraví jiných osob ( § 69 odst. 2),

d)

provádět podle pokynů okresního hygienika dezinfekci výměrů a prádla,

e)

hlásit předem každou změnu pracoviště a pobytu okresnímu hygienikovi příslušnému podle dosavadního bydliště; jde-li o změnu trvalého rázu, musí ji hlásit nejméně 14 dní předem,

f)

hlásit při přijetí do ústavní péče, že vylučují zárodky přenosné nemoci,

g)

nevykonávat, je-li to nařízeno okresním hygienikem, činnost, při níž by ohrožovaly zdraví ostatních spolupracovníků nebo osob svěřených jejich péči nebo při níž přicházejí do styku s poživatinami nebo s léčivy, anebo by jinak ohrožovaly zdraví občanů. 5

§ 32

Rekonvalescenti po přenosných nemocech uvedených v části I písm. A přílohy k této vyhlášce, jsou-li podezřelí, že by mohli vylučovat choroboplodné zárodky, jsou na příkaz okresního hygienika povinni podrobit se podle povahy své nemoci opatřením uvedeným v § 31.

§ 33

Okresní hygienické stanice a obvodní lékaři vedou v evidenci rekonvalescenty po břišním tyfu a po paratyfech (dále jen "evidovaní rekonvalescenti") a osoby vylučující zárodky těchto nemocí (dále jen "evidovaní bacilonosiči") a provádějí nad nimi lékařský dohled.

§ 34

Evidovaní rekonvalescenti jsou povinni podrobit se před propuštěním z ústavního léčení předepsaným závěrečným bakterologickým vyšetřením. Evidovaný rekonvalescent, u něhož byla všechna tato vyšetření negativní (dále jen "evidovaný rekonvalescent s negativním nálezem"), smí být propuštěn z ústavního léčení.Evidovaný rekonvalescent, u něhož bylo některé ze závěrečných vyšetření pozitivní (dále jen "evidovaný rekonvalescent s pozitivním nálezem"), smí být propuštěn z ústavního léčení teprve se souhlasem okresního hygienika.

§ 35

(1)

Evidovaní rekonvalescenti s negativním nálezem smějí nastoupit do práce po propuštění z ústavního léčení, jakmile to dovolí jejich celkový zdravotní stav; v oborech uvedených v § 23 smějí však vykonávat tuto činnost teprve za dva měsíce po propuštění z ústavního léčení, byla-li předepsaná vyšetření v této době negativní.

(2)

O nástupu do práce evidovaných rekonvalescentů s pozitivním nálezem rozhodne okresní hygienik. Tito rekonvalescenti,jakož i evidovaní bacilonosiči nesmějí být ani v případě, že pozdější vyšetření jsou u nich negativní, činni v oborech uvedených v § 23 - pokud okresní hygienik neučiní podle povahy určitého pracoviště výjimku -, při nichž je zvýšené riziko nákazy. Je-li zvýšené riziko nákazy, může okresní hygienik zakázat těmto osobám i výkon jiného povolání ( § 69 odst. 2).

§ 36

Osoby pracující na společném pracovišti nebo žijící ve společné domácnosti s evidovaným rekonvalescentem s pozitivním nálezem nebo s evidovaným bacilonosičem jsou povinny podrobit se dohledu okresního hygienika a obvodních lékařů; obvodní lékaři provedou jejich ochranné očkování ( § 48) ještě před návratem evidovaného rekonvalescenta (bacilonosiče) z ústavního léčení, a pak ve stanovených lhůtách. Okresní hygienik rozhodne o tom, zda tyto osoby smějí vykonávat činnost v oborech uvedených v § 23)

O d d í l 4

Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace (§ 37-41)

§ 37

(1)

K zamezení vzniku přenosných nemocí a hromadných onemocnění je každý povinen provádět preventivní opatření k ničení choroboplodných zárodků (ochrannou dezinfekci), opatření k hubení obtížného nebo epidemiologicky závažného hmyzu a roztočů, zejména vší, muněk, blech, štěnic, švábů , rusů, much, komárů a klíšťat (ochrannou dezinsekci) a opatření k hubení potkanů, krys a myší (ochrannou deratizaci). 6 Kde je to zapotřebí, je nutno tuto činnost provádět soustavně.

(2)

Národní výbory mohou nařídit na návrh orgánů hygienické služby, popřípadě obvodního lékaře, povinné hubení některých dalších druhů škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady.

§ 38

(1)

Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, která je součástí pravidelných pracovních (technologických) postupů nebo která má povahu čištění s použitím dezinfekčních, dezinsekčních nebo deratizačních prostředků, provádějí jednotlivé soby a organizace vlastními silami. Ostatní ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provádějí za úplatu organizace místního hospodářství, popřípadě jiné socialistické organizace zvláště k tomu určené příslušným ústředním orgánem v dohodě s hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

(2)

Odchylně od zásady stanovené v odstavci 1 jsou zajišťovány v rámci jednotlivých resortů tyto služby:

a)

ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace v hlubinných a povrchových dolech, popřípadě v těch speciálních závodech,kde k tomu dá souhlas hlavní hygienik Československé socialistické republiky,

b)

ochranná deratizace v průchodní kanalizační síti,

c)

ochranná dezinfekce a dezinsekce v prostorách železniční dopravy.

§ 39

(1)

Ochrannou dezinsekci je nutno provádět podle potřeby ve všech hotelích, rekreačních střediscích a v jiných zařízeních pro hromadné ubytování a společné stravování, v zařízeních léčebně preventivní péče, v závodech zdravotnické výroby, v čekárnách, v divadlech, v kinech a v jiných zábavných podnicích, ve veřejných prostředcích pro přepravu lidí, ve skladištích bazarů, v půjčovnách oděvů a sportovních potřeb a ve všech zařízeních, kde se vyrábějí, zpracovávají upravují, uskladňují, přepravují nebo vydávají poživatiny, zejména na jatkách, jakož i ve sběrnách odpadků a v závodech na jejich zpracování a v zemědělských závodech.

(2)

Ve stěhovacích vozech se provádí ochranná dezinsekce ihned při zjištění hmyzu nebo při podezření na zahmyzení, jinak pravidelně nejméně jednou za měsíc.

(3)

V závodech, zařízeních a objektech,v nichž jsou vhodné podmínky pro uhnízdění nebo obživu škodlivých hlodavců, provádí se ochranná deratizace, a to vždy opakovaně v krátkých lhůtách.

(4)

Okresní hygienik může v rámci běžného hygienického dozoru nařídit ochrannou dezinsekci nebo ochrannou deratizaci v závodech a zařízeních nebo u jednotlivých osob, jestliže zjistí, že hrozí rozšíření obtíženého hmyzu nebo hlodavců i na okolní objekty.

§ 40

(1)

Národní výbor může při hromadném výskytu epidemiologicky závažného nebo obtížného hmyzu na návrh okresního hygienika nařídit provedení hromadné ochranné dezinsekce, zejména může nařídit ničení komárů v obvodu obce, v okolí rekreačních středisek nebo závodů, popřípadě na území celého okresu.

(2)

Je-li to odůvodněno výskytem hlodavců, provádí se z příkazu národního výboru - zpravidla na návrh okresního hygienika - hromadná ochranná deratizace na území celé obce.

§ 41

(1)

Orgány hygienické služby metodicky vedou v součinnosti se zúčastněnými resorty organizace místního hospodářství určené k výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a kontrolují účinnost prováděných prací.

(2)

Resortní složky určené k výkonu ochranné dezinfekce, desinsekce a deratizace jsou metodicky vedeny a kontrolovány odbornými orgány příslušných resortů podle zásad schválených hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

 

(3)

Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci v organizacích místného hospodářství i ve resortních složkách smějí provádět jen pracovníci, kteří splňují podmínky stanovené příslušnými předpisy. 7

O d d í l 5

Lékařské vyšetření, léčení nemocných a

protiepidemická opatření v ohnisku nákazy (§ 42-51)

§ 42

(1)

Osoby, které onemocněly přenosnou nemocí, osoby podezřelé z onemocnění takovou nemocí ( § 43) i osoby podezřelé z nákazy [ § 48 odst. 1 písm. c)] jsou povinny podrobit se včas lékařskému vyšetření, potřebným zkouškám a léčení, jakož i izolaci nebo karanténním opatřením, je-li jim to nařízeno ošetřujícím lékařem, popřípadě okresním hygienikem.

(2)

K osobě, která onemocněla přenosnou nemocí nebo která je podezřelá z onemocnění takovou nemocí, musí být podle jejího zdravotního stavu neprodleně přivolán lékař, anebo jí musí být jinak opatřena lékařská pomoc. Tím jsou povinni

a)

členové domácnosti nebo spolubydlící nemocného,

b)

osoba, která ošetřuje nemocného,

c)

vedoucí školy, jiného vzdělávacího nebo výchovného zařízení nebo skupiny osob společně ubytovaných při onemocnění osoby svěřené jeho péči nebo zdržující se v kolektivu; stejnou povinnost má osoba odpovědná za vedení závodu nebo zařízení pro hromadné ubytování při onemocnění osoby tam pracující nebo tam ubytované,

d)

správce domu, popřípadě domovní důvěrník.

(3)

Povinnost opatřit lékařskou pomoc nastává u osob uvedených v odstavci 2 písm. b) až d) jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nesplnila-li tato osoba neprodleně tuto povinnost.

§ 43

(1)

S výjimkou případů uvedených v § 44 odst. 2 nařídí ošetřující lékař vždy izolaci osob nemocných přenosnou nemocí uvedenou v části I písm. A přílohy k této vyhlášce a izolaci osob, u nichž se sice projevují některé příznaky takové přenosné nemoci, ale není možno bezpečně soudit na onemocnění touto nemocí (podezřelých z onemocnění přenosnou nemocí).

(2)

Potřebu izolace při hromadných onemocněních uvedených v části I písm. B přílohy k této vyhlášce posuzuje ošetřující lékař individuálně podle zdravotního stavu ošetřovaného, jeho zaměstnání, povahy postiženého kolektivu a podle epidemiologické situace.

§ 44

(1)

Izolace se provádí v nemocnici nebo v léčebném ústavu (ústavní izolace), popřípadě v domácnosti nemocného nebo podezřelého z onemocnění (domácí izolace).

(2)

Ošetřující lékař může povolit domácí izolaci nebo může upustit od izolace při nemocech uvedených v části II přílohy k této vyhlášce.

(3)

Hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik může rozšířit nebo zúžit výpočet nemocí, u nichž lze povolit domácí izolaci.

§ 45

(1)

Po dobu domácí izolace je nemocný (podezřelý z onemocnění) pod soustavným dohledem lékaře a je povinen dovolit přístup do své domácnosti lékaři i jím pověřenému zdravotnickému pracovníku.

(2)

Nejsou-li dodržovány zásady účinné domácí izolace, může ošetřující lékař dodatečně nařídit izolaci ústavní.

§ 46

(1)

Po dobu domácí izolace musí se provádět dokonalá průběžná ohnisková dezinfekce podle pokynů lékaře prostředky, které tento lékař předepíše. Průběžnou ohniskovou dezinfekci mohou vykonávat rodinní příslušníci nemocného popřípadě zdravotníci Československého červeného kříže, pokud byli řádně poučení o způsobu ochrany před přenosnou nemocí a o výkonu dezinfekce, vybavení vyhovujícími dezinfekčními látkami a popřípadě očkování.

(2)

Bezprostředně po tom, ce nemocný přenosnou nemocí byl dopraven do ústavní izolace, změnil byt, byl vyléčen nebo zemřel, provede okresní hygienická stanice závěrečnou ohniskovou dezinfekci. O provádění závěrečné ohniskové dezinfekce se vede samostatná dokumentace.

(3)

Průběžnou i závěrečnou ohniskovou dezinfekci ve zdravotnických zařízeních provádějí tato zařízení vlastními silami.

(4)

V souvislosti s průběžnou nebo závěrečnou ohniskovou dezinfekcí může okresní hygienik nařídit hubení hmyzu a hlodavců.

(5)

Ohniskovou dezinfekci, popřípadě ohniskovou dezinsekci a deratizaci je nutno bezpodmínečně provést v dopravním prostředku, ve kterém byl přepravován nemocný přenosnou nemocí nebo podezřelý z takového onemocnění.

§ 47

Přeprava nemocných přenosnou nemocí a podezřelých z onemocnění takovou nemocí se provádí pouze vozidly zvláště k tomu určenými. Pouze v případě nebezpečí z prodlení smí být použito jiného vozidla; toto vozidlo musí být po skončení přepravy ihned dezinfikováno. Organizaci a způsob přepravy stanoví ministerstvo zdravotnictví.

§ 48

(1)

V zájmu účinných opatření proti šíření přenosných nemocí může okresní hygienik

a)

nařídit ochranné očkování osob v okolí nemocného přenosnou nemocí, v okolí evidovaného rekonvalescenta s pozitivním nálezem nebo v okolí evidovaného bacilonosiče ( § 36), anebo použití gamaglobulínu, popřípadě jiného imunobiologického preparátu nebo chemoprofylaxe u těchto osob,

b)

zakázat nebo omezit po dobu nutno k provádění dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace provoz v určitých místnostech, budovách a zařízeních nebo přepravu určitými dopravními prostředky,

c)

podrobit osoby, které vešly přímo nebo nepřímo ve styku se zdrojem přenosné nemoci, u nichž se však neprojevují příznaky onemocnění (podezřelé z nákazy), po určitou dobu karanténním opatřením (karanténě, zvýšenému zdravotnickému dozoru nebo lékařskému dohledu).

Opatření uvedená pod písm. c) nařizuje také ošetřující lékař, který si v závažných případech vyžádá rozhodnutí okresního hygienika; dobu trvání karanténních opatření určuje vždy okresní hygienik.

(2)

Karanténa spočívá v tom, že osoby podezřelé z nákazy se oddělí od ostatních a jsou lékařem vyšetřovány a pozorovány; provádí se v bytech, v ústavech, v zařízeních a na všech jiných místech, kde je toho třeba v zájmu boje proti přenosným nemocem, popřípadě v zařízeních k tomu účelu zvlášť zřízených.

(3)

Jsou-li pro to důvody, podrobí se osoby podezřelé z nákazy jen zvýšenému zdravotnickému dozoru, který spočívá v zákazu určitých činností v době volna a odpočinku, při nichž by se mohla šířit přenosná nemoc, popřípadě v úpravě pracovních podmínek na jejich pracovišti; podezřelé osoby jsou zároveň pod lékařským dohledem.

(4)

Podle okolností podrobí se osoby podezřelé z nákazy pouze lékařskému dohledu, který spočívá v tom, že jsou na všech místech svého pobytu lékařem vyšetřovány a pozorovány; za tím účelem jsou povinny hlásit se u obvodních lékařů, u lékaře školní zdravotní služby nebo u dorostového lékaře, popřípadě u tělovýchovného lékaře.

§ 49

(1)

Cestují z ciziny, kteří jeví příznaky onemocnění přenosnou nemocí, jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám a izolaci, a je-li třeba, též nutnému odběru materiálu pro laboratorní vyšetřování.

(2)

Karanténa, popřípadě zvýšený zdravotnický dozor se nařizuje u cestujících, kteří přicházejí z místa (oblasti, dopravního prostředku), kde se vyskytla karanténní nemoc (dále jen "zamořené místo"), a nebyli očkováni proti nemoci, o kterou jde. Doba trvání karantény (zvýšeného zdravotnického dozoru) se stanoví

u moru - 6 dní

u asijské cholery - 5 dní

u žluté zimnice - 6 dní

u neštovic - 14 dní

u epidemické skvrnivky - 14 dní

u návratné horečky - 8 dní

počítáno ode dne posledního styku se zamořeným místem.

(3)

Při výskytu některé karanténní nemocí mezi cestujícími podrobí okresní hygienik karanténním opatřením také všechny osoby, které s nemocným přišly do styku.

§ 50

K prohloubení boje proti přenosným nemocem mohou orgány hygienické služby též

a)

provádět nebo nařídit dezinfekci a asanaci podezřelých vod, půdy a jiných míst a předmětů, popřípadě omezit užívání podezřelých studní, pramenů, povrchových vod a jiných vodních zdrojů, s výjimkou provozních vod,

b)

zakázat nebo omezit výrobu, prodej a podávání některých druhů poživatin a odebrat potřebné vzorky na vyšetření.

§ 51

Okresní hygienik může zakázat na přechodnou dobu výkonu určitého povolání nebo činnosti, při nichž by se mohla šířit přenosná nemoc, osobám nemocným přenosnou nemocí, osobám podezřelým z onemocnění přenosnou nemocí a osobám podezřelým z nákazy. 8 Osobám trpícím chronicky probíhajícím onemocněním může, pokud je to třeba, zakázat výkon takového povolání nebo činnosti i na trvalo.

O d d í l 6

Hlášení a evidence přenosných

nemocí a hromadných onemocnění (§ 52-56)

§ 52

(1)

V zájmu soustavného a účinného boje proti přenosným nemocem musí být včas hlášena a vedena v evidenci onemocnění a podezření z onemocnění nemocemi uvedenými v čísti I přílohy k této vyhlášce, jakož i úmrtí na tyto nemoce; hlásí se též úmrtí každé osoby nemocné aktivní tuberkulózou, i když zemřela z jiné příčiny.

(2)

Hlásit a vést v evidenci je nutné též osoby

a)

vylučující zárodky břišního tyfu, paratyfu a jiných salmonelóz, úplavice a záškrtu,

b)

pokousané vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3)

Je-li to v zájmu boje proti přenosným nemocem, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky rozšířit povinné hlášení a evidenci i na jiné nemoci, než je stanoveno v odstavci 1. případně i na osoby vylučující zárodky jiných přenosných nemocí, než jsou uvedeny v odstavci 2, anebo na osoby vylučující cizopasníky; může také nařídit i hlášení jiných epidemiologicky závažných skutečností. Vyžaduje-li to epidemiologická situace, může totéž učinit v oboru své působnosti se souhlasem nadřízeného hygienika krajský nebo okresní hygienik.

§ 53

(1)

Každý ošetřující lékař, který zjistil skutečnost, jež má být hlášena, je povinen učinit hlášení okresnímu hygienikovi a v případech stanovených ministerstvem zdravotnictví také příslušnému obvodnímu lékaři a odbornému oddělení nemocnice s poliklinikou (polikliniky). Tutéž povinnost mají též vedoucí protituberkulózních zařízení, patologicko-anatomických a soudně lékařských oddělení (prosektur) zdravotnických zařízení (patologicko-anatomických ústavů, ústavů soudního lékařství) a nikrobiologických laboratoří. Jde-li o dítě navštěvující dětské nebo výchovné zařízení, uvědomí ošetřující lékař též správu tohoto zařízení.

(2)

každý jiný zdravotnický pracovník, má-li důvodné podezření, že jde o skutečnost, která má být hlášena, je povinen to oznámit příslušnému lékaři. To platí obdobně a odborně způsobilých veterinárních pracovnících pokud jde o nemoci přenosné ze zvířat na lidi.

§ 54

Při onemocnění a podezření z onemocnění karanténními nemocemi 9 nebo jinými přenosnými nemocemi, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik, při hromadném výskytu onemocnění některou přenosnou nemocí uvedenou v části I písm. A přílohy k této vyhlášce a při neobvyklém hromadném výskytu onemocnění uvedených v části I písm. B téže přílohy je nutno mimo předepsané písemné hlášení učinit ihned hlášení telefonicky, telegraficky nebo zvláštním poslem okresnímu hygienikovi, který obdobným způsobem vyrozumí ihned krajského hygienika a jeho prostřednictvím hlavního hygienika Československé socialistické republiky.

§ 55

(1)

Veterinární lékař je povinen hlásit onemocnění zvířete nemocí přenosnou na lidi, na niž se vztahuje povinnost hlášení, prostřednictvím vedoucího okresního veterinárního zařízení okresnímu hygienikovi.

(2)

Okresní hygienik neprodleně uvědomí vedoucího okresního veterinárního zařízení a krajského hygienika o každém onemocnění nebo podezření z onemocnění člověka vzteklinou, snětí slezinnou a vozhřivkou, popřípadě jinými nemocemi přenosnými ze zvířat na lidi, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství.

§ 56

(1)

Ministerstvo zahraničních věcí hlásí telefonicky hlavnímu hygienikovi Československé socialistické republiky výskyt onemocnění karanténní nemocí našeho občana v zahraničí.

(2)

Výskyt onemocnění karanténní nemocí v Československé socialistické republice hlásí ministerstvo zdravotnictví telegraficky Světové zdravotnické organizaci. Pokud by došlo k výskytu moru, asijské cholery, žluté zimnice, neštovic nebo k epidemickému rozšíření epidemické skvrnivky a návratné horečky v dunajských přístavech, informuje ministerstvo zdravotnictví také ostatní dunajské státy.

(3)

Opatření při protiepidemickém dozoru na Dunaji jsou zahrnuta v "Doporučeních pro sjednocení hygienického a protiepidemického dozoru na Dunaji". 10

O d d í l 7

Epidemiologické vyšetřování v souvislosti s

výskytem přenosných nemocí a hromadných onemocnění (§ 57)

§ 57

(1)

Pracovníci zdravotnických zařízení provádějí potřebná vyšetřování v souvislosti s výskytem přenosných nemocí a hromadných onemocnění (dále jen "epidemiologická vyšetřování") v úzké spolupráci s národními výbory, s orgány Revolučního odborového hnutí, s Československým červeným křížem a s jinými společenskými organizacemi, a jde-li o nemoc přenosnou ze zvířat na lidi, vždy též s odborně způsobilými pracovníky veterinárních zařízení.

(2)

Epidemiologická vyšetřování se provádějí ve všech místech, kde je možno v souvislosti s onemocněním zjistit okolnosti důležité pro zjištění ohniska nákazy a pro posouzení příčin a cest šíření nemoci a kde je třeba provést potřebná preventivní opatření.

O d d í l 8

Opatření proti šíření nemocničních nákaz (§ 58)

§ 58

(1)

V zájmu úspěšného boje proti vzniku a šíření nemocničních (nosokomiálních) nákaz musí být ve všech zařízeních léčebně preventivní péče průběžně prováděna všechna potřebná hygienická a protiepidemická opatření. Provádění takových opatření musí být zajišťováno v provozních řádech těchto zařízení a každý pracovník je v rámci své funkce odpovědný za jejich dodržování. Okresní hygienik se přesvědčuje namátkovou kontrolou o úrovni prováděných opatření.

(2)

Dojde-li přesto ke vzniku onemocnění nákazy v lůžkovém zařízení, oznámí to lékař, který zjistí nemocniční nákazu nebo podezření z takového onemocnění, ihned vedoucímu oddělení,v němž k onemocnění došlo, a okresnímu hygienikovi; vedoucí oddělení zajistí na oddělení evidenci nemocniční nákazy a oznámí neprodleně její výskyt řediteli zařízení. Ředitel zařízení sleduje epidemiologickou souvislost všech takových onemocnění v zařízení a kontroluje účinnost prováděných opatření, popř. zajišťuje odstranění zjištěných nedostatků.

(3)

Vedoucí oddělení odpovídá za to, že po zjištění nemocniční nákazy nebo při podezření z takového onemocnění je nemocný ihned izolován a podle povahy onemocnění přeložen na infekční oddělení. Zároveň provede všechna opatření směřující k likvidaci vzniklého ohniska nákazy, včetně dezinfekčních a karanténních opatření a odběru materiálu na laboratorní vyšetření.

(4)

Okresní hygienik zkontroluje prováděná opatření, podle potřeby je doplní a učiní o kontrole záznam v evidenci nemocničních nákaz na oddělení. Podle výsledků šetření stanoví v záznamu také lhůty k odstranění nedostatků; dodržení těchto lhůt kontroluje ředitel zařízení.

O d d í l 9

Zacházení s materiálem

obsahujícím choroboplodné zárodky (§ 59)

§ 59

(1)

Laboratorní vyšetřování a zkoumání materiálu, který obsahuje choroboplodné zárodky, lze provádět jen ve zdravotnických a veterinárních zařízeních, jakož i ve výzkumných ústavech, učilištích a závodech, u nichž takové vyšetřování a zkoumání je v souvislosti s jejich činností.

(2)

Laboratorní vyšetřování a zkoumání materiálu, který obsahuje choroboplodné zárodky, a odebírání takového materiálu od osob nemocných, podezřelých z onemocnění nebo z nákazy nebo zemřelých na přenosnou nemoc, jakož i od zvířat nemocných nemocí přenosnou na lidi nebo od zvířat podezřelých nebo uhynulých na takovou nemoc je dovoleno jen lékařům, veterinárním lékařům nebo jiným osobám, které k tomu mají zvláštní způsobilost a které k tomu určí vedoucí zařízení, ústavu, učiliště nebo závodu.

(3)

Při zacházení s materiálem obsahujícím choroboplodné zárodky, zejména při jeho zasílání, musí být zajištěna taková opatření, aby nemohlo být okolí ohroženo.

O d d í l 1 0

Ochrana státních hranic před zavlečením

přenosných nemocní ze zahraniční (§ 60-65)

§ 60

(1)

Ochranná opatření před zavlečením přenosných nemocí ze zahraničí (dále jen "ochranná opatření") se provádějí zpravidla na stanovených pohraničních přechodech silničních, železničních, říčních a leteckých. V případech, kdy z výjimečných důvodů překračují osoby oprávněně hranice na jiných místech, určí pohraniční orgán ve spolupráci s příslušným krajským hygienikem místo, kde se ochranná opatření provedou.

(3)

Přechodová místa musí být tak vybavena, aby bylo zajištěno podle potřeby provedení lékařské prohlídky, laboratorních rozborů a vyšetření, provedení dezinfekce, dezinsekce a deratizace, dále očkování, jakož i izolace nemocných a podezřelých z onemocnění, karanténa osob podezřelých z nákazy a přeprava těchto osob.

§ 61

Podniky provozující hromadnou dopravu jsou povinny

a)

zřizovat a udržovat nebo jinak zajistit na místech, na nichž se provádějí ochranná opatření, zařízení k provádění těchto opatření, zejména pro lékařské prohlídky osob, očkování, přechodný pobyt osob, pro veterinární zdravotní prohlídky zvířat, pro zdravotní, popřípadě veterinární zdravotní prohlídky jiného dováženého zboží, pro uskladnění zadrženého zboží a pro dezinfekci, dezinsekci a deratizaci,

b)

zajistit provádění dezinfekce, dezinsekce a deratizace vyškolenými pracovníky.

§ 62

(1)

Karanténa a izolace osob se provádějí ve zdravotnických zařízeních, popřípadě v jiných zařízeních určených orgány hygienické služby, karanténa zvířat na místech nebo v zařízeních určených okresním veterinárním lékařem.

(2)

Ministerstvo zdravotnictví, a pokud jde o ochranné opatření u zvířat a potravin a surovin živočišného původu, ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství určí v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány věcné vybavení pohraničních přechodů zařízeními uvedenými v § 61.

§ 63

(1)

Dováží-li se nebo přepravuje-li se přes československé státní území jiné zboží než zvířata, a je-li nebezpečí, že by tímto zbožím mohla být zavlečena přenosná nemoc, je dovozce povinen, pokud jde o dovoz nebo přepravu ze států, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými orgány, předložit osvědčení zdravotnických, popřípadě, jde-li o potraviny a suroviny živočišného původu, veterinárních orgánů vývozního státu o zdravotní nezávadnost zboží. Podle epidemiologické situace vývozního státu se zboží podrobí zdravotní prohlídce, popřípadě, jde-li o potraviny a suroviny živočišného původu, veterinární zdravotní prohlídce, i laboratorním zkouškám.

(2)

Zboží (s výjimkou zvířat), které se přepravuje přes československé státní území, pokud se nepřekládá a je řádně zabaleno v původním obalu, zpravidla se ochranným opatřením nepodrobuje.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se přiměřeně vztahují též na obaly, v nichž je zboží zabaleno.

§ 64

Při mezinárodní dopravě osob, zvířat a věcí vyžadují se doklady v souladu s požadavky Světové zdravotnické organizace popřípadě v souladu s požadavky dunajské komise. 11

§ 65

(1)

Ochranná opatření, pokud jejich provádění nevyplývá přímo z předcházejících ustanovení, nařizuje hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo jím zmocněné orgány hygienické služby a provádějí je v oboru své působnosti příslušné orgány a organizace. Ochranná opatření na železničních pohraničních přechodech se provádějí ve spolupráci s hygienickou službou železnic.

(2)

Vedle zvláštních povinností uložených podle předcházejících ustanovení mají všechny orgány a organizace, jakož i jednotliví občané povinnost v mezích své působnosti nebo při své činnosti učinit podle pokynů orgánů hygienické služby všechna opatření potřebná k hygienické a protiepidemické ochraně státních hranic a dodržovat jejich provedení.

(3)

Pro dovoz a přepravu zvířat a potravin a surovin živočišného původu, pro veterinární zdravotní prohlídky a pro karanténu zvířat platí zvláštní předpisy.

H L A V A T Ř E T Í

NÁKLADY, NÁHRADA ŠKODY A PŘÍSPĚVKY PŘI OPATŘENÍCH PROTI PŘENOSNÝM NEMOCEM

A HROMADNÝM ONEMOCNĚNÍM (§ 66-74)

§ 66

(1)

Stát nese náklady

a)

na diagnostické vyšetřování potřebná k boji proti vzniku a šíření přenosných nemocí a hromadných onemocnění, jakož i na všechny potřebné zkoušky před očkováním, čítajíc v to i náklady na cestu vyšetřované osoby do zařízení, kde se vyšetřování provádí, a zpět.

b)

na ochranná očkování proti přenosným nemocem, jsou-li nařízena podle této vyhlášky,

c)

na izolaci osob nemocných přenosnými emocemi a podezřelých z onemocnění těmito nemocemi prováděnou v příslušném zdravotnickém zařízení, čítajíc v to náklady na jejich přepravu do tohoto zařízení a zpět,

d)

na nařízenou karanténu osob podezřelých z nákazy, čítajíc v to přepravu do karanténního zařízení a zpět, provádí-li se ve zdravotnickém zařízení; tyto náklady hradní zdravotnické zařízení ze svých provozních prostředků. Provádí-li se karanténa mimo zdravotnické zařízení, nese stát jen vyšší náklady, které prokazatelně vznikly v souvislosti s jejím prováděním; tyto náklady hradí okresní národní výbor, v jehož obvodu byla karanténa provedena,

e)

na prostředky k provádění průběžné ohniskové dezinfekce, které předepíše lékař ( § 46 odst. 1),

f)

na závěrečnou dezinfekci v ohnisku nákazy, a to jak v bytě nemocného, tak i na jeho pracovišti, popřípadě na jiném místě, kde se nemocný v době onemocnění zdržoval,

g)

na hubení škodlivých živočichů, kteří mohou přenášet nemoci, bylo-li nařízeno v souvislosti s ohniskovou dezinfekcí.

(2)

Stát nese též náklady na epidemiologické vyšetřování nebo zkoumání.

(3)

Náklady na léčení přenosných nemocí a hromadných onemocnění, cestovní náklady uvedené v odstavci 1 písm. a) a c), jakož i cestovní náklady uvedené v odstavci 1 písm. d), pokud tam není stanoveno jinak, hradí se podle zásad stanovených v předpisech o poskytování léčebně preventivní péče. 12

§ 67

Národní výbor může rozhodnout, že stát ponese určité náklady na hubení hmyzu nebo jiných živočichů v přírodě, pokud mohou přenášet choroboplodné zárodky.

§ 68

(1)

V případech, které nejsou uvedeny v § 66 a 67, nese náklady na protiepidemická opatření ten, jehož osoby nebo věci se opatření týká. I náhradu nákladů na epidemiologické vyšetřování nebo zkoumání, které jinak nese stát ( § 66 odst. 2), může orgán hygienické služby uložit zcela nebo zčásti tomu, jehož osoby nebo věci se vyšetřování nebo zkoumání týká, jestliže tímto vyšetřováním nebo zkoumáním byly zjištěny epidemiologické závady; náhrada nákladů se uloží zejména tehdy, byly-li závody zaviněny nebo bylo-li nutno vyšetřování nebo zkoumání opakovat proto, že závady nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny.

(2)

Náklady povinného hubení škodlivých živočichů nese ten, na jehož pozemku nebo v jehož budově, popřípadě v jehož zařízení se škodliví živočichové hubí; pokud pozemek, budova nebo zařízení jsou v užívání jiného nese náklady uživatel.

(3)

Náklady spojené se zřizováním a udržováním zařízení k provádění ochranných opatření před zavlečením přenosných nemocí z ciziny ( § 61) hradí podniky provozující hromadnou dopravu s výjimkou nákladů, které nesou zdravotnické orgány nebo veterinární orgány; tyto orgány nesou náklady na vybavení zařízení zdravotnickými přístroji a nástroji, na udržování těchto přístrojů a nástrojů a na zásobení zdravotnickými potřebami a osobní náklady na zdravotnický provoz.

(4)

Nákladem na protiepidemická opatření jsou také částky placené organizacím za odborné úkony nutné k provedení těchto opatření.

§ 69

(1)

Pracovníkům, kteří se se souhlasem orgánů hygienické služby v důsledku opatření proti přenosným nemocem a v zájmu dalšího výkonu práce na svém pracovišti přechodně ubytují mimo své bydliště, poskytuje se náhrada vyšších výdajů tím vzniklých a to za podmínek stanovených předpisy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

(2)

Doba, po kterou osoba vylučující choroboplodné zárodky, s výjimkou evidovaného bacilonosiče, nebo práce schopný rekonvalescent po přenosné nemoci nesmí přechodně konat práci, posuzuje se pro účely nemocenského pojištění, popřípadě sociálního zabezpečení jako karanténa ( § 48 odst. 2).

(3)

Osobám, které nejsou v pracovním poměru, nahrazuje se ztráta výdělku, která jim prokazatelně vznikla, popřípadě vyšší výdaje vzniklé podle odstavce 1, avšak jen do výše, kterou určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí. Náhrada se neposkytuje, nezpůsobí-li ztráta výdělku těmto osobám vzhledem k jejich majetkovým poměrům zvláště citelnou hmotnou újmu.

(4)

Jinak platí o náhradě za ztrátu výdělku v důsledku nařízených opatření proti přenosným nemocem a hromadným onemocněním příslušná ustanovení předpisů o nemocenském pojištění a o sociálním zabezpečení a obecných pracovněprávních předpisů.

§ 70

Za vzorky odebrané pro účely epidemiologického vyšetření se náhrada neposkytuje.

§ 71

Z důvodů hodných zvláštního zřetele může se za státních prostředků poskytnout příspěvek na úhradu nákladů uvedených v § 68. Příspěvek se neposkytuje, neznamená-li úhrada nákladů pro toho, kdo má náklady nést, vzhledem k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům zvláště citelnou hmotnou újmu.

§ 72

(1)

Příspěvek podle § 68 odst. 2 zákona je možno poskytnout, vznikla-li škoda provedením opatřením proti přenosným nemocem nutno hromadným onemocněním nařízených podle této vyhlášky, anebo výkonem pomoci ke zbodání nebo k zamezení přenosných nemocí hromadných onemocnění, pokud byla poskytnuta na výzvu orgánů hygienické služby, a pokud znamená škoda pro poškozeného vzhledem k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům zvláště citelnou hmotnou újmu.

(2)

Škoda na zdraví, která vznikla v důsledku očkování podle § 12 až 14 a 48 nařízeného pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich práce nebo v důsledku nařízeného očkování osob odjíždějících do ciziny nebo přijíždějících z ciziny ( § 15), pokud je tato cesta odůvodněna plněním povinností vyplývajících z pracovního poměru, posuzuje se pro účely nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení a pro účely odškodňování jako pracovní úraz.

§ 73

Příspěvek je možno poskytnout až do výše vzniklých nákladů nebo způsobené škody.

§ 74

O náhradě škody a o příspěvcích rozhoduje a náhradu škody a příspěvky poskytuje okresní národní výbor, v jehož obvodu byla opatření nařízena nebo v jehož obvodu byla pomoc poskytnuta.

H L A V A Č T V R T Á

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 13 (§ 75-78)

§ 75

Ustanovení § 3, § 4 odst. 2, § 5, 42 až 44, 52, 53, 66 a 68 až 74 platí obdobně i pro případy zahmyzení vší šatní a vší vlasovou. Je-li to v zájmu boje proti přenosným nemocem, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky rozšířit tento výpočet i na případy jiných druhů zahmyzení.

§ 76

Nemoci uvedené v části I písm. A pol.4,5,8,16,18,21,36,41 až 43,46,49 písm.a), 51,53,57,59 až 64,66,67 a 72 přílohy k této vyhlášce se považují za nakažlivé lidské choroby ve smyslu § 189190 trestního zákona.

§ 77

Zrušují se

 

1.

Vyhláška č. 74/1950 Ú. l. (149/1950 Ú. v.), kterou se vydávají směrnice pro tlumení tuberkulózy zvířat v zájmu ochrany zdraví lidí,

2.

vyhláška č. 106/1953 Ú. l. (139/1953 Ú. v.), o dezinfekci a boji proti škodlivým živočichům,

3.

vyhláška č. 230/1953 Ú. l. (272/1953 Ú. v.), o hygienické a protiepidemické ochraně státních hranic,

4.

vyhláška č. 132/1954 Ú. l. (158/1954 Ú. v.), o zdravotnickém dozoru na Dunaji,

5.

vyhláška č. 207/1958 Ú. l. (207/1958 Ú. v.), o očkování proti přenosným nemocem,

6.

vyhláška č. 1/1959 Ú. l. (1/1959 Ú. v.), o lékařských prohlídkách pracovníků v potravinářství,

7.

ustanovení § 2 nařízení ministra spravedlnosti č. 54/1955 Sb․, o tom, co se považuje za omamné prostředky, jedy, nakažlivé choroby a za škůdce užitkových rostlin podle trestního zákona.

§ 78

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Ministr zdravotnictví:

Plojhar v.r.

 

Ministr spravedlnosti:

dr. Neuman v.r.

Příloha k vyhlášce č. 46/1966 Sb.

Č Á S T I

Seznam nemocí, na které se vztahují opatření

stanovená ve vyhlášce

 

(Nemoci označené + se považují za nakažlivé lidské choroby ve smyslu § 189 a

190 trestního zákona)

 

A

Přenosné nemoci

 

1.

Aktinomykóza

2.

ankylostomatóza

3.

askaridóza

+ 4. botulismus

+ 5. Bornholmská nemoc (Coxsackie)

6.

brucelóza

7.

čtvrtá pohlavní nemoc (Lymphogranuloma venereum)

+ 8. dávivý kašel (Pertussis a Parapertussis)

9.

encefalitida klíšťová

10.

encefalitida jiného původu

11.

favus

12.

framboesia

13.

hemoragické horečky a) epidemická hemoragická horečka (Nephrosonephritis haemorrhagica) b) jiné hemoragické horečky

14.

herpangína

15.

histiplasmóza

+16. horečka omladnic (Sepsis post partum et post abortum)

17.

horečka z krysího kousnutí

+18. cholera asijská

19. choriomeningitida lymfocytárui

20. chřipka

+21. infekční zánět jater (Hepatitis infectiosa) a sérová hepatitida

22. kapavka (Gonorrhoea)

23. konjuktivitida novorozenců

24. laryngotracheobronchitida stenozující novorozenců a kojenců (croup) bakteriální a virová

25. leishmaniózy

a) Kala Azar

b) kožní leishmanióza (tropická)

c) ostatní leptospirózy

27. listerióza

28. malárie

29. malomocenství (Lepra)

30. maliodóza (Pseudomalleus)

31. meningitis aseptická

32. maningokokové nákazy (Meningitis meningococcica, Meningecoccaemia, acuta nebo chronica)

33. měkký vřed (Ulcus molle)

34. mikrisporie

35. mononuklóza infekční

+36. mor (Pestis)

37. myocarditis (Coxsackie)

38. návratná horečka (Febris recurrens)

+39. neštovice (Variola vera) včetně alastrimu

40. neštovice plané (Varicella)

+41. ornitóza a psitakóza

+42. otravy a nákazy z poživatin

+43. paratyfy (A, B,i C)

44. pneumocystóza

45. příjice (Syphilis)

+46. přenosná dětská obrna (Poliomyelitis anterior acuta)

47. příušnice (Porotitis epidemica)

48. Q-horečka (Q-rickettsiosis)

49. ricketistózy

a) + skvrnivka epidemická (Typhus exanthematicus) včetně Brill-Zinnserovy nemoci

b) ostatní rickettsiózy

50. rinosklerom

+51. salmonelózy

52. slintavka (Aphtae epizooticae)

+53. sněť slezinná (Anthrax)

54. spála (Scariatina)

55. spalničky (Morbilli)

56. svrab (Scables)

+57. tetanus

58. toxoplasmóza

+59. trachom

+60. trichinóza

+61. trichofycie všech typů

+62. tuberkulóza plicní i mimoplicní

+63. tzkarémie

+64. tyf břišní (Typhus abdominalis)

65. úplavice amémová (Amoebiasis)

+66. úplavice bacilární (Dysenteria)

+67. vozhřivka (Malleus)

68. vzteklina (Lyssa, Rables)

69. zánět plic každého původu (Pneumonia)

70. zarděnky (Rubeola)

71. záškrt (Diphiheria)

+72. žlutá zimnice (Febris flava)

 

B

Onemocnění, pokud se vyskytují hromadně

 

1.

Akutní gastroenteritida

2.

akutní respirační onemocnění

3.

angína

4.

bronchiolitida

5.

faryngitida

6.

faryngokonjunktivální horečka

7.

impetigo

8.

keratokonjunktivitide epidemická

9.

konjunktivitida infekční

10.

mastitida

11.

onemocnění neznámého původu

12.

průjemové onemocnění

13.

roupy (Enterobiosis)

14.

stafylokokové zánětlivé onemocnění

15.

stomatitida (Stomatitis aphtosa, infectiosa, ulcerosa)

16.

trichiurióza

17.

střevní parazitární onemocnění (Hymenolepis nana, Taeniasis)

 

Č Á S T I I

 

A

Seznam nemocí,

při kterých může ošetřující lékař povolit domácí izolaci

 

1.

Angína

2.

Bornholmská nemoc (Coxsackie)

3.

bronchiolitida

4.

brucelóza (Bangova nemoc a ostatní brucelózy)

5.

dávivý kašel

6.

herpangína

7.

chřipka

8.

konjunktivitida novorozenců

9.

laryngotracheobronchitida stenozující novorezenců a kojenců (croup) bakteriální a virová

10.

meningitid a aseptická

11.

neštovice plané

12.

otravy z potravin

13.

příušnice

14.

Q-horečka

15.

rinosklerom

16.

salmosklerom

17.

spalničky

18. svrab

19. toxoplasmóza

20. tularémie

21. úplavice bacilární

22. zánět plic

23. zarděnky

 

B

Seznam nemocí,

při kterých může ošetřující lékař upustit od izolace

 

1.

Aktinomykóza

2.

askaridóza

3.

favus

4.

horečka z krysího kousnutí

5.

leishmanióza Lala Azar a kožní leishmanióza (tropická)

6.

malárie

7.

mikrosporie

8.

mononukleóza infekční

9.

pneumocystóza

10.

slintavka

11.

střevní parazitární onemocnění

12.

trichinóza

13.

trichofycie

14.

tuberkulóza plicní i mimiplicní



Poznámky pod čarou:

Vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

Mezinárodní hygienické a protiepidemické předpisy schválené Světovým zdravotnickým shromážděním v Ženevě dne 25. května 1951 a doplněné na Světovém zdravotnickém shromáždění v Mexico-City dne 26. května 1955 a v Ženevě dne 23. května 1956.

Karanténními nemocemi jsou: mor (Pestis), asijský cholera (Cholera siatica), žlutá zimnice (Febris flava), neštovice (Voriola vera), epidemická skvrnivka (Typhus exanthematicus) a návratná horečka (Febris recurraos).

Pracovní důsledky vyplývající z takového opatření se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů

Pracovní důsledky se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů.

O ohniskové dezinfekci viz § 46.

Vyhláška č. 234/1959 Ú. l., o zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví.

Pracovní důsledky vyplývající z tohoto opatření se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů.

Poznámka k § 15.

Tato Doporučení byla schválena na XX. zasedání Dunajské komise v Budapešti 2. února 1962.

Poznámky k § 15 a 56.

Vyhláška č. 42/1966 Sb.

Působnost orgánů Slovenské národní rady při plnění úkolů vyplývajících z této vyhlášky určí zákon Slovenské národní rady vydaný podle § 73 zákona č. 20/1966 Sb.

Poznámky pod čarou:
1

Vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

2

Mezinárodní hygienické a protiepidemické předpisy schválené Světovým zdravotnickým shromážděním v Ženevě dne 25. května 1951 a doplněné na Světovém zdravotnickém shromáždění v Mexico-City dne 26. května 1955 a v Ženevě dne 23. května 1956.

3

Karanténními nemocemi jsou: mor (Pestis), asijský cholera (Cholera siatica), žlutá zimnice (Febris flava), neštovice (Voriola vera), epidemická skvrnivka (Typhus exanthematicus) a návratná horečka (Febris recurraos).

4

Pracovní důsledky vyplývající z takového opatření se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů

5

Pracovní důsledky se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů.

6

O ohniskové dezinfekci viz § 46.

7

Vyhláška č. 234/1959 Ú. l., o zacházení s jedy a s látkami škodlivými zdraví.

8

Pracovní důsledky vyplývající z tohoto opatření se posuzují podle obecných pracovněprávních předpisů.

9

Poznámka k § 15.

10

Tato Doporučení byla schválena na XX. zasedání Dunajské komise v Budapešti 2. února 1962.

11

Poznámky k § 15 a 56.

12

Vyhláška č. 42/1966 Sb.

13

Působnost orgánů Slovenské národní rady při plnění úkolů vyplývajících z této vyhlášky určí zákon Slovenské národní rady vydaný podle § 73 zákona č. 20/1966 Sb.